Quote
379.60630
878:916
LG: a pamatujete si na první barevný film, který ste viděla?
LV: prosím?
LG: jestli si pamatujete na první barevný film který ste viděla,
LV: ne,
LG: ne?
LV: ne ne [ne ne]
LG: [tak to nevadí] (.) a bylo důležité, jestli šlo teda o film
[němý nebo zvukový?]
LV: [ale byl to německej] film.
LG: německý?
LV: byl to [německý film]
LG: [<vy si určitě] vzpomenete>
LV: jo, byl to německej film. a teď vám nevím, teď že si vzpomínám,
LG: ((smích))
LV: že to nebylo s tím hansem albrsem ((Hans Albers)) a jestli to
fakt nebylo ta ta jeho cesta na ten mars?
LG: (...) to neznám.
LV: (...) no a já si akorát pamatuju ee z toho filmu si pamatuju
jedno, že tam je jenom hrabal a e ten hans albrs ((Hans Albers)) se
tak nakloní a e ee ee tak galantně říká, že je jako je ee je pěkná a
ona ee říká že já nevím, že je (dva) nebo tři tisíce let stará a on
teda elegantně říká že ne, že si myslí jenom a teď řekl (ani) sto
let nebo něco, a to mám dojem že to byl barevnej. ale nemůžu vám to
teda jako ((snímek Dobrodružství barona Prášila))
379.60630
1153:1157
Dobrodružství barona Prášila, to je mi taky povědomý.
LS: to byl myslím že právě jeden z těch prvních barevných filmů, ten baron Prášil ((Dobrodružství barona Prášila)).
OH: no (...) no to už si člověk tak na to ee je to ( ) říkal sem tady že to je mně známý
379.68040
1026:1033
ML: no potom to byly pochopitelně filmy s válečnou tématikou.
LR: to vás taky zajímalo. [ale to bylo až po tom roce devatenácet
čtyřicet pět.]
ML: [gvadalkanal ((Guadalcanal)) a tak dále, jo, to bylo u toho.] to
bylo prakticky do toho roku, já nevim, štyrycet osum, čtyrycet devět
a potom už byly ty budovatelský, no tak to,
379.13604
178:189
EF: první moje návštěva kina mně byly čtyři roky, protože to sme
bydleli eště, bydleli ještě na venkově. a ( ) já sem se
narodila původně v Kounicích ((Dolní Kounice)). to bylo malé
městečko, že, a to byly ty pojízdné kina. no a moji rodiče, protože
na to kino chtěli jít, že, to byl zázrak, když něco takového přišlo
za první republiky. no tak mě vzali na záda holt a já šla s nima,
takže... a byly to němé filmy tehdy, že. tak já si akorát pamatuju,
maminka mně potom řikala, první ten film se menoval Sklenice vody. a
to vím, že takovej hézkej s fouskama, že podal takové hezké ženě
sklenici vody, ale o co šlo, to teda sem nevěděla, ale tu Sklenici
vody, ta se mně zafixovala nějak do paměti. tak to byl můj první
film.