Quote

po válce už byly nějaký ty barevný a to si pamatuju toho

PS: hm

JV: aliba- Alibubu a čtyřicet loupežníků ((Ali baba a čtyřicet
loupežníků)) že to byl jeden takovej velkej film a nevím, jestli byl
americkej nebo jakej

LG: (...) hm a byl ste na ňákém filmu jakoby víckrát?

FR: (..) no tak tehdá to bylo Ali Baba a čtyřicet loupežníků ((Ali
Baba a 40 loupežníků)),

LG: mhm

FR: to byl americkej film, tak na ten na ten sme byli ale to

LG: a to bylo ale až po válce,

FR: [to bylo po válce]

FR: první barevný film, ten byl až (.) po tom e (.) těsně před (.)
to byl Ali Baba a čtyřicet loupežníků ((Ali Baba a 40 loupežníků))

LG: mhm

FR: a a Pán sedmi moří. to byly poslední americký filmy, který se
tady promítaly, pak už se proma- promítaly sovětský filmy a tak
dále.

LG: a to bylo kdy?

FR: to [byl rok]

LG: [(když ste byl]

FR: čtyřicet devět.

yly to asi filmy takový jako s
Vlastou Burianem ((Vlasta Burian)) třeba, to sme em se snažili jít, pak
tam byly takový ty sentimentální český klasický filmy, Pantáta Bezoušek
třeba, nebo To byl český muzikant,

JV: hm

CN: em to všechno na nás působilo trošku takovým, utvrzení té české
identity

a pamatuju si
no jako že byly školní jako výl- takový do kina.

LG: jo

JB: ale to organizoval dycky kněz, ten katecheta, se menoval kate-
menoval, no ten co nás učil ten kněz, no tak byl katecheta,

LG: mhm

JB: to byli který vyučovali děti ve škole, katechismus, že no, tak
sme byli na filmu golgota ((Golgota)) to byl italský film a to bylo
no vo ukřižování Krista, jo. ten film

JB: na faře ne. no to se hrálo v kině normálně,

LG: mhm [já vim že ste říkal, že ste...]

JB: [zakoupili pro celou] třídu lístky, že, nebo pro celou tu školu,
jo, teď se šlo jako do toho kina to byla to italské film to bylo asi
v takovym sedmatřicátym anebo osumatřicátym roce golgota ((Golgota))
se to menovalo ten film. no a tam tam sem dostal vod katechety
facku, ale nic sem neudělal, prže přede mnou náké co stál nebo za
mnou tak dělal náké tyto,

LG: mhm

JB: skřeky, no a von si myslel že jako to dělám já a přišel a dal
mně facku. ((smích))

LG. jejda ((smích)). a bránil ste se nějak proti tomu? nebo řikal
ste mu něco?

JB: to já už nevim, já sem mu řikal no že sem nic nedělal no, von,
já sem byl dycky hodnej žák. já sem se moc neučil,

LČ: a teďka bysme se z téhlecté jakoby rekapitulace těch osobních údajů
dostali už k té vaší dětské zkušenosti s kinem, s chozením do kina,
vzpomněla byste si na svojí první návštěvu kina? když ste byla poprvé v
kině?

IK: ano, vzpomněla, protože, já sem bydlela v Židenicích, a odmalička
naše rodina, jako za první republiky byli sokolové,

LČ: ano,

IK: a já v té jednotě pracuju dodneška, vlastně jako kronikářka. a em
jako sokolka, tak jako tam vím, že em se promítalo, to sem byla malá
holka, a promítalo se v tělocvičně, em té jednoty. to se dycky
postavily židle, a byl to němý film, a k tomu se hrálo na klavír. a
když já sem se narodila v dvaadvacátém roce, tak řekněme že mně bylo,
no, já to tady mám, v roce dvaadvacet, tak to sem se narodila, tak ten
Sokol získal pr- em Sokol získal koncesi že může promítat. a to byl
němý film. a tam si pamatuju, že sem jako šestiletá snad, tam dostala a
němý film Jánošík sem tam viděla.

LČ: takže to nebyla přímo představení pro děti.

IK: ne.

LČ: to bylo obecně...

LM: em jeho. potom vim, že byl úžasný film Jan Cimbura. to nás taky
velice e em zajímalo, o Cimburovi, potom em, co tam bylo takovýho
(..) no to co se vztahovalo když tak k našim našim, Jánošík a takhle
k našim dějinám.

prvním filmem, který jsem ve svém raném věku viděl,
em, bylo to začátkem třicátých let, em byl ještě němý film Jánošík.
moc si z něj nepamatuji, bylo mně sotva pět let. em, takže to byl
rok třicet dva?

ZP: tak asi.

JV: třicet dva. em, ještě jsem nechodil do školy. doprovázela mě
naše slečna vychovatelka.

JV: hm, dobře, tak tady bych měla ještě dotaz k té slečně
vychovatelce.

ZP: ano.

JV: em, jestli vybírala filmy ona, nebo kdo vybíral ty filmy, na
který jste šli.

ZP: to bylo akorát, já si vzpomínám akorát ten jeden film, a to asi
vybrala ona. na víc filmů si nevzpomínám, myslím, že to byl Jánošík,
ale dobře už si nepamatuju, bysme se museli podívat někde jestli,
byl to němej film eště.