Quote

JC: [a to už] sem, to už sme teda chodili míň, ale dokud sem byla
v tom Oku ((kino Oko)), tak já sem viděla co hrají, a tak vždycky
sem si tak ee, on s- on ee opatroval děti, a tak sme jako společně
už pak nechodili, to je pravda, ale na tom Babím létu ((Babí léto))
sme byli společně, na té Kytici ((Kytice)) sme byli, pak sme byli
eště na jednom filmu, já kvůli Barešovi ((Igor Bareš)), von hrál
v divadle v Brně, to bylo jak ten popel roz-, rozsypali, Janžurová
((Iva Janžurová)) tam hrála, jéžiš já nevím, jak se to menovalo, ten
film. ((snímek Výlet)) a ty dcery tam hrály.

JV: bylo bylo to jak voni jeli tím autem [takovým ( )]

JC: [nó, nó, no a von tam,] tak já sem byla zvědavá na něho, a vod
té doby von vlastně už začal hrát ve filmu.

ML: Dobrodružství barona Prášila, to bylo pozdější potom,

LR: hm

ML: poněvadž tam hrál ten, tam hrál přeci Kopecký ((Miloš Kopecký)).

LR: ee tohle je myslím nějaký německý film, ale o baronu prášili
((Prášilovi)) [prá-]

ML: [to] bude to samý. já mám takový dojem, že to bylo to s- že to
bude to samý.

JV: a na ty německé filmy ste taky chodili.

CN: to bylo v té škole, no, jestli sme někdy sami vod sebe, kromě na
toho, na toho Prášila ((Dobrodružství barona Prášila)), na ňákej
německej film šli, vůbec se nevy- nevybavuju. myslím že ne.

to jen tak pro zajímavost,
tudle sem byl v kině, šel sem se podívat na ten Tobruk.

LS: no.

JN: no, vůči tomu filmu nemám výhrady, ale půl hodiny, nejméně
pětadvacet minut, reklamy.

LS: reklamy no, to...

JN: a em a platil sem sto štyrycet devět korun.

LS: to ste byl v multiplexu na tom.

JN: jo.

Ls: tak to vás votrávilo asi, že.

JN: to em řikal sem si, už víckrát tam nepudu, že by mě že by mě
(vycucali) to já v důchodu já nemůžu takový věci dělat.

ty sovětský filmy byly po té technické stránce
jako horší. ale po em ta náplň byla ohromná, vim, že nás to teda
zaujalo. to s- Ivan Hrozný třeba...

JV: hm.

ZP: nevim vod koho to je, kdo to zfilmoval.

JV: em ježiš teďka, to bych měla vědět...

ZP: to nevadí, vidím, jak na něho tam sypou ty zlaťáky jo, dyš to
toho svýho syna jak pak nechá zavraždit, to nás jaksi zaujalo. byly
silný filmy. to nebyly takový filmy, z kterejch byste šla, votřepala
byste se a už by se nevědělo co se tam hrálo. to byly filmy, vo
kterejch se uvažovalo, kdy se vzpomínalo na to, že to v člověkovi
něco zanechalo.