Quote

takže vím, že na Emu
Destinovou ((Ema Destinová)) sem šla až do Jundrova do takového
moderního kina ((pravděpodobně kino Světozor)), kde byly daleko od
sebe ty židle,

LS: hm

MH: a em to prostředí bylo takové (.) poprvé a naposledy sem tam
byla.

ML: no potom to byly pochopitelně filmy s válečnou tématikou.

LR: to vás taky zajímalo. [ale to bylo až po tom roce devatenácet
čtyřicet pět.]

ML: [gvadalkanal ((Guadalcanal)) a tak dále, jo, to bylo u toho.] to
bylo prakticky do toho roku, já nevim, štyrycet osum, čtyrycet devět
a potom už byly ty budovatelský, no tak to,

to jen tak pro zajímavost,
tudle sem byl v kině, šel sem se podívat na ten Tobruk.

LS: no.

JN: no, vůči tomu filmu nemám výhrady, ale půl hodiny, nejméně
pětadvacet minut, reklamy.

LS: reklamy no, to...

JN: a em a platil sem sto štyrycet devět korun.

LS: to ste byl v multiplexu na tom.

JN: jo.

Ls: tak to vás votrávilo asi, že.

JN: to em řikal sem si, už víckrát tam nepudu, že by mě že by mě
(vycucali) to já v důchodu já nemůžu takový věci dělat.

Přítelkyně pana ministra, Adina
Mandlová, to dokonce se dávalo už ned- eh teď jako po roce osmdesát
devět, se to mám dojem dávalo Přítelkyně pana ministra.