Quote

JV: a další film Její první ples...

ZP: ten mě velmi teda em bych řekl mě strašně zaujal. to byl velmi
silnej film. bohužel ne- n- možná by se našlo, kdo to režíroval,
nevíte náhodou?

JV: to bych se musela podívat...

ZP: neh- nehledejte to. to byl velmi silnej, ten na mě ohromně
zapůsobil, protože to byl film, vona si vzala dycky taneční pořádek,
tam našla toho tanečníka, s kterým tančila a pak ho šla navštívit.
ty osudy těch jejích tanečníků po ix letech, nevím jak to bylo, ale
to bylo po dost, myslim že to bylo po padesáti letech, tak to bylo
dost jaksi rozdílný co ty co ty lidi, ty jejich osudy.

JV: takže ty jejich osudy vás na tom zaujaly.

ZP: ty osudy. ty osudy, protože skutečně někdy to byly e, brutální
scény, to si vidim jak se tam ten muž s tou ženou tam pobili před ní
a...

JV: a to bylo nějak neobvyklé, třeba ty brutální scény? že vás to
zaujalo?

ZP: asi ano.

JV: ehm.

ZP: takový nějaký em střílení nebo něco takovýho, takový to co je
dneska plno ve filmu, tak to vůbec nebylo, nechci říct, že to bylo
pohodový, všechny ty filmy. byly to jaksi dramatický filmy, jo, ale
em takový nějaký moc velký násilí, nebo nějaký rvačky, to tam
většinou nebývalo, to si nevzpomínám, že by tam bylo.

JV: ehm. takže ten film na vás zapůsobil teda jak ste říkal těmi
osudy.

ZP: těmi osudy těch lidí a...

JV: ehm.

ZP: kteří em po těch padestát- nebo nevím po kolika letech to vona
navštěvovala jak teda žijou.

JV: hm, dobře. a taky o tom Její první ples píšete, že ten děj byl
velmi sugestivní, to už ste říkal. am ano hlavní představitelka si
po letech vzpomíná na své tanečníky ze svého prvního plesu.

ZP: ale nav- šla je navštívit.

JV: dobře.

SM: no no no ale pořád ještě před tím rokem čtyřicet pět.

LS: ano to sem mm chodila právě do těch Husovic do Jasu ((Jas)) nebo
do Sibiře ((Sibiř)), no jestli je důležité, jaké filmy sem viděla
tak ty filmy byly obyčejně takové dobrodružné co byly pro děti, to
bylo odpoledne že večer sem nechodila takže třeba ta Tarzan a zelená
bohyně, to bylo mé oblíbené, a protože to bylo několik dílů, tak
když to dávali, tak sem si vymodlila vždycky abych dostala peníze na
kino a mohla jít se na to podívat,

SM: mhm, a jakou roli pro vás hrálo to, ve které zemi daný film
vznikl?

LS: no tak to pro mě vůbec nehrálo roli tenkrát to sem vůbec
nevěděla ani o tom kde to mohlo vzniknout, že, třeba ten Tarzan a
zelená bohyně sem věděla, že nemůže být u nás, protože to bylo v
pralese nebo v takových hustých lesích, a pobíhaly tam mezi tím
opice a a takže to u nás nemohlo byt, tak sem věděla že je to někde
tam z dalekých krajin,

SM: a šla jste na nějaký film víckrát?

LS: jo.

SM: a...

LS: především jsem cho- byla na tom bohyně eh...

SM: s tím Tarzanem ((Tarzan))?

LS: Tarzan a zelená bohyně, tak to bylo několik dílů, ale ten jeden
si jmenoval takhle, a já si ten tento název si prostě pamatuju a ty
ostatní už si nepamatuju,

SM: mhm

LS: ale bylo to několik dílů z Tarzanem, to bylo úžasné, tak to to
bylo moje,

BH: ano. (.) ano nebylo to tak často, (.) nebylo to tak často, ale
(.) byly prostě v tom štyrycé- v tom roce čtyrycet dva prakticky už
byla t t jiná série filmů, jiný filmy. (..) už tady byly prostě
německý.

LH: ehm.

BH: jo. hlavně teda, (..) německý, (.) že, a (..) vzpomínám si, že
sme byli, to byly, jeden pěknej německej film byl Zasněžená romance.
(.) to byl hudební film. (..) že.

LH: á chodili ste ná filmy ee nebo chodil ste na filmy některých
těchto herců opakovaně?

BH: ano.

LH: které které to byly? nebo [kdo byl ten...]

BH: [no no hlavně] hlavně to to byla Zasněžená romance.

LH: ehm.

BH: jo. a potom mm později, později prostě to byly tady ty hudební
filmy, teď si momentálně nevzpomenu na (..) kde (...) písně, který
byly v té v té v těch filmech se hrají i dodnes, že. takže to hlavně
tady ty tyhlety (...).

LH: ehm. a to právě tady mám další otázku, jestli ste šel na ňáký
film vícekrát? vy už ste zmiňoval tu ee Zasněženou romanci.

BH: ano, [ano.]

LH: [tu ste] viděl kolikrát, vzpomenete si?

BH: nevzpomenu, myslím dvakrát třikrát.

em no nebo em zřejmě em ale to už bylo potom po až vlastně po
válce, jako filmy který, který velice ovlivnily můj život, to bylo až v
roce čtyrycet pět, to když mně bylo těch čtrnáct a byla už jaksi válka
pryč, a sem, právě do Studia ((Studio)), přišel film Zasněžená romance.

JV: hm

CN: to, to byl epochální film myslím pro celou generaci, tím muzikálním
teda fantastickým výkonem djůka elingtna ((Duke Ellington))

JV: a ještě bych se zeptala, jestli si vzpomínáte na své první návštěvy
kina po osvobození.

CN: ano, tak co si z toho vzpomínám, to byl právě ten, ten film em ta
em zamilovaná romance ((Zasněžená romance)) se to menovalo, teďka si
to, Zasněžená romance, jo.

JV: hm

CN: jo, ano, tak to jestli to byl ovšem úplně první film po osvobození,
to asi ne. asi ne, já myslím, že to dorazilo sem někdy až tak ňák ke
konci pětaštyrycátýho roku, možná v šestačtyřicátým. ale em jaksi ta
úžasně svobodná atmosféra toho džezovýho ((jazz)) prostředí, to bylo
něco zcela epochálního teda to sme, to nám otevřelo teda úplně jiný
rozměry, toho prožitku. a na to se dalo jít mnohokrát teda.

JV: hm takže to bylo myslíte kvůli té hudbě? nebo...

CN: právě kvůli tomu, že to byla hudba džezová ((jazz)), kde teda
nebyla ta ta úžasná spoutanost do toho řádu, a formy, ale kde to teda
naznačovalo, že to je úžasná improvizace a taková spontaneita,

JV: hm

CN: a zároveň taky nesentimentální taková radostnost i těch vztahů
lásky, a kolektivu, a tak, takže přineslo to něco teda z takovýho
ducha, toho nejlepšího, co sme v Americe teda mohli nalézt pro sebe.

JV: hm

CN: otevření velice svěžího vzduchu, okny proudícího najednou,

JV: hm

CN: do této ustrnulé země. ale tak to nevím přesně, to možná opravdu
bylo až v roce čtyrycet pět, čtyrycet šest.