Quote

MH: [ano, ano, ano]. (.) jeden můj spolužák, právě jeho otec byl
univerzitní profesor,

AV: hm.

MH: tak ten měl šestnáctku promítačku, že jo, velkou,

AV: hm.

MH: tak tam se promítalo vždycky filmy, asi půjčil z půjčovny a...

AV: hm.

AV: a tak to mělo určitě zvláštní atmosféru, že? [najednou
v takovém] soukromém prostředí...

MH: [ano, ano]. no, člověk mohl přijít do toho <mluvit> ((smích))

AV: <ano, to máte pravdu>.

MH: dělat poznámky...

AV: hm. takže taková diskuze tam byla, že jo, ohledně toho... a měli
jste to třeba nějak, že to bývalo pravidelně nebo...

MH: né...

AV: tak jak to bylo, nebylo to... nárazově, tak různě, [náhodně]...

MH: [no totiž], abych řekl, to byl takovej klub jako.

AV: hm.

MH: tam vždycky někdo byl.

AV: hm, hm.

MH: vod vod třech do deseti lidí, voni měli obrovskou knihovnu,

AV: hm.

MH: ten jeho otec, že. teď tu promítačku, hrával se tam ping-pong,
karty...

AV: aha.

MH: takže když tam člověk šel, vždycky tam někoho našel.

AV: hm, hm. a tady v Brně teda?

MH: v Brně. v Žabovřeskách, ano.

AV: hm. a v kterých letech tedy, asi, jestli to můžete si tak
vzpomenout...

MH: tak devětačtyřicet až (.) šesta sedmapadesát.

AV: hm. a promítali jste si české filmy i zahraniční...

MH: české, české.

AV: české a..

MH: to pamatuju na je-, to byl slovenskej film Hlavátky.

AV: hm.

MH: o těch rybách, že.

MH: jé, to jsem si vzpomněl na holcmana ((Felix Holzmann)), <Včera,
dnes a zítra>. ((smích))

AV: Včera, dnes a zítra. ((smích)) [V sobotu večer, v neděli ráno].

MH: [ale zajímavý je], to možná nevíte, že v té době tady byl
italský film, který se jmenoval Včera, dnes a zítra.

AV: <vím>.

MH: to byl skutečnej film.

AV: ano.

MH: takže to nebylo vymyšlený.

JB: no. a jak řikám tam na Slovensku, tam měli strašně rádi ty e
český filmy, že, a ty německý tam se hodně hrály no taky, ale ty
český voni měli strašně Slováci rádi, no tak tam to bylo taky vo ty
lístky no takové zájem, no, že sme to museli jako to, si zavčas
koupit v předprodeji, že. jak to je ten e dneska, včera a zítra,
((Včera, dnes a zítra)) znáte to? jak kupoval ty lístky? a co
hrajete? no jak to vona řikala, dnes, zítra nebo, já už nevim, no
ten komik no takové ten. (.)

já vím že to dost dávali, to to Magdino štěstí
((pravděpodobně Lízino štěstí)) nebo jak potom Madla zpívá Evropě,
tak to se mně moc líbilo, to všechny tři, to byly asi tři díly,
děvčátko ((možná Bláhové děvče)), nebo ňák takový, tak to sem, tak
to sme tam taky, to sme tam chodívali taky, pak sem to viděla ještě
jinde. to že sme bydleli na té Obřanské, tam sme to měli kousek
teda.