Quote

[jak se děti narodily], tak už to kino teda nějak nešlo. [a]
televize.

LR: tak se chci zeptat, kdy pro vás skončilo to pravidelné
navštěvování kina? [kdy ste přestala...]
DB: [no, až] byly děti
LR: jasně
DB: to byl rok padesát dva, a to už nešlo ňá- to už prostě nebyl
[zájem]

no, to byly takový rodinný filmy
LR: mhm
DB: na to chodily celý rodiny, totiž. to byla taková slavnost, v
neděli se šlo do kina
LR: mhm
DB: nebo do Obřan nebo do Pisárek a to by vejlet na celej den, no,
šlo se s dětičkama do kina, když pršelo. no a tak no. rodinný filmy
to bývaly vlastně no. hodně jich bylo. děcka se na to vydržely
dívat, dospělý se zabavili, že a. no a šlo se domů.

LG: a jaký byl názor rodičů na filmy a na kina obecně?

JB: no tak voni měli rádi strašně naše ty filmy, jo, no to se tam
byly všelijaký ty písničky v tech filmech a to se zpívalo, a hrálo,
že zpívali lidi a pískali si ty ty melodie, že. ty filmy s
Nedošínskou Antonií ((Antonie Nedošinská)) že, znáte to ne? ty

LG: jo jo

JB: e e s Burijánem ((Vlasta Burian)) že a takový. takže to jako, se
řiká to letělo, to byly takový hity, no.

LG:a změnila se ta četnost toho vašeho navštěvování kina po tom jak
ste uzavřel sňatek nebo přestěhoval se?

JB: no v třiapadesátým roce sem se oženil,

LG: mhm

JB: a z manželkou sme bydleli s rodičama společně, prtže sme měli
velký byt tři a půl pokojové, teď v něm bydlí dcera starší v tom
bytě, takže sme chodívali dost často do kina,

LG: jo?

JB: tak jak říkám, no, manželka přišla z práce a řikám ty Jiřko,
hrají tady v Lípě ((Lípa)) jo takové a takové film, no a tak sme
šli,