Quote
2.351
937:937
JG: my třeba sme sem chodila tady na to klasický gymnázium, že
2.351
458:458
JG: protože náš tatínek zemřel ve dvaačtyřicátým.
2.351
1852:1861
JJ: (já povidám), když sem se vdávala, měla sem ee dobře sem se bych
řekla vdala, no taky byl chudák, taky neměl (kdoví) ee jaksi ee
život taky neměl zrovna tak lehké, zas mě von moc měl, zas sem
vlastně byla akorát dva roky vdaná (.)
JV: hm
JJ: jo (.) a to sem (víc) prožila s ním nemoci jak tohle (...) takže
sem měla zas takový (.) trampoty (..) no (.) že to mate ten život už
potom byl těžkej
2.351
562:573
JJ: (to ješče) víc jako (..) (to sem) končila školu akorát v tom
JV: mhm
JJ: devětatřicátým roce že a (.) pokuď ee tak (.) to vite, než (
) já sem, my sme bydleli tam vlastně tenkrát to bylo vic takový (.)
vopuštěný
JV: hm
JJ: jo (.) my sme bydleli (.) až tak jako bych řekla až (byste vzal)
za Veslařskou až tak
2.351
JJ: [no no tak] ee to bylo ( ) ( se táhlo) (.) von se narodil ve
štyryaštyrycátým kluk
2.351
130:138
[jako] důchodce už jako vrátná,
LR: [mhm]
DB: na Babákových [kolejích] mezi klukama, mezi bandou. takže
k mládí, v- vo tom mládí dnešnim vim [svý]
LR: [((smích))]
DB: tam sem vlastně prostě prodělala tu, sametku
LR: mhm
DB: a pak sem zůstala doma. měla sem úraz hlavy, tak sem zůstala
doma.
2.351
109:114
[začínala] sem jako korespondentka v Brně na got- na Cejlu
tehdejším. tam sem byla pro zajímavost zaměstnaná s Jaroslavem
<dýtlem> ((Jaroslav Dietl)). ten nám dělal takovýho šéfa, úderky,
čées ((ČS)) svaz mládeže ((Československý svaz mládeže)). prostě do
Líšně sme jezdili a takový, př- při členských schůzích sme
vystupovali, no byli sme svazáčci no prostě to byla taková doba [no]
2.351
119:124
ňáký roky. pak sem byla sem taky v zékáel ((ZKL)) v Líšni, tam
sem dělala, em vlastně to bylo na poř- napřed tu redaktorku toho
závodního rozhlasu, to sem si připravovala zprávy z těch zasedání
těch cechů a ředitel mi to schvaloval a já sem to přečetla do
mikrofonu potom, tam sem byla dost dlouho. potom sem šla do toho
Rozmarýnu, protože tam byly platový podmínky dobrý a děti byly
2.351
704:725
JG: a to to bylo, no to se, ne, to sou takový vzpomínky em ee a to
sme nebyli nikdo že by měl peníze, i když ten můj tatínek byl třeba
zubař, ale byl velmi brzo jako dostal rakovinu, jo, taky vám řeknu,
von byl v (norovi) z pěti dětí,
JV: hm
JG: a jeho tatínek vodjel do Ameriky za prací, dostal tuberkulózu,
hned ho poslali zpátky, že, a von že se dobře učil, a fakt si
řeknete tak jak to někdy je psaný, že ten farář a ten učitel, když
ten kluk se učil, von se dostal sem potom do semináře, jo, no a a
vystudoval nakonec medicínu. ale to jídlo a todle,
JV: nebylo to asi úplně [(zdravé)].
JG: [no a tak] měl teda rakovinu jícnu, a tak právě brzo zemřel, že.
takže u nás taky nebyly ňák taky peníze, u těch druhých taky ne, a a
přesto to drželo aj [dneska ještě,]
JV: [ste drželi pospolu.]
JG: pořád jako.
2.351
43:54
LR: bydlíte na Jiráskově, jak ste už vlastně uvedla, v [Brně],
DB: [hm]
LR: a narodila ste roku devatenáct set dvacet devět
DB: ano
LR: mhm, a bydlela ste před rokem čtyřicet pět v Židenicích [v ulici
Matěje Procházky číslo jedenáct]
DB: [ano. ano. ano]
LR: do obecné školy ste chodila v Židenicích, pokud vím
DB: ano
LR: a mohla byste upřesnit roky, kdy ste chodila do obecné školy?
DB: tak to mně nebylo ještě šest, já jsem říjnová, v září sem šla do
školy. dvacet d- dvacet devět. třicet pět!