Quote
03.399
1318:1329
SM: a to ste vlastně říkala že na toho e To byl český muzikant, že
na to na tom ste byli víckrát,
VB: no, to sme viděli víckrát, ano,
SM: a pamatujete si co se vám na tom tak líbilo, že ste e [že ste
šli znova?]
VB: [no to bylo takový ryze] český.
SM: mhm
VB: takový po té válce bylo všecko takový, jiný.
SM: mhm
VB: všecko vám bylo takový bližší, že ste už slyšela víc těch Čechů,
SM: mhm
VB: než těch sl- Němců.
03.399
848:857
ES: viděla sem ten rozdíl projevu mezi českým filmem a německým
filmem.
LS: a jaký byl podle vás rozdíl?
ES: no tak český film mně byl rozhodně bližší.
LS: hm.
ES: bližší.
03.399
1294:1298
ES: tak to víte, že sme navštěvovali víc český film.
LS: jo? a proč ste navštěvovali víc český film?
ES: protože ee citově sme jako k tomu byli mm blíže.
03.399
1624:1635
ES: já bych chtěla jenom říct, že sme byli vděční za každý český
film, který byl za toho protektorátu promítaný.
LS. hm.
ES. protože pro nás, jak sem už jednou z-zmínila, byl nej-
nejbližší. (..) protože každý národ má určitý prostě způsob jednání,
jiný způsob humoru.
LS: určitě, no.
ES: takže český film nám byl nejbližší. (...)
01.397
906:914
ES: ovšem, člověk potom byl ovlivněn tím, že ta herečka prostě začla
jako v těch německých filmech. no a člověk cítil tak jako. to víte,
my sme byli jinak vychovávaní k tomu vlastenectví, takže když ona
začla hrát v německých filmech, nebo začala mít poměr s němec-
s Němcem, takže člověk jako už tu (.) sympatii ztratí.
LS: ta popularita klesla.
ES: ano.
01.397
1226:1264
LS: tady se vás zeptám, jak na vás zapůsobily ty změny po roce
třicet devět, když začaly platit protektorátní předpisy. konkrétně
v těch kinech, že jo? protože i v těch kinech byly nějaké změny.
ES: ano.
LS: jak to na vás působilo celkově?
ES: no (...) člověk k tomu měl strašnej odpor.
LS: hm.
ES: ke všemu, co Němci prostě zavedli, tak byl, byl. i když sme to
nemohli dat nějak zjevně najevo, ale ee ta výchova už v té základní,
základní škole nám dala tolik, že sme ten protektorát velice těžko
nesli.
LS: hm, hm.
ES: ale zase byly ty filmy.
LS: hm.
ES: tak člověk musel na ten německej jít, že, když-
LS: teď myslím třeba i vlastně v tom kině, mhm, tam byly otázky
jazyka, že jo? ee, třeba povinná němčina v těch titulcích musela
být.
ES: tak nakonec, víte, (..) já, protože můj tatínek byl živnostník.
LS: mhm.
ES: a jak sem vám na začátku řekla, že to byla německá čtvrt, že tam
bylo většinou jako obyvatelstvo německé (.), hlavně židovské. a to
židovské nepromluvilo česky. takže já sem uměla německy. mě totiž
dali třebas o prázdninách do Svitav, do kláštera k sestřičkám, kde
žádná sestřička neuměla slovo česky. takže- já sem ovládala němčinu.
takže mě, já sem nemusela číst titulky, já sem rozuměla.
04.396
600:602
LČ: a vzpomněl byste si, jak na první návštěvu třeba po osvobození, jestli to bylo zase úplně jinou atmosféru? jestli ste byl v kině nějak po osvobození a jak se to změnilo.
AU: po osvobození to už si nedovedu, nedovedu moc představit. dokonce mám dojem, jestli vůbec sem byl v kině někdy po osvobození. protože to už sem byl starší trošku, tak už mě to tak. já mezi tím, jo, jak sem em říkal že sem dělal v noci třeba ve Zbrojovce a ve dne sem šel řezat to dřevo anebo stloukat ty bedny, tak já sem si tam přivydělal nějaký ty peníze
04.396
227:227
a dneska vůbec. už nemám vo kino zájem ani kdyby mě tam zvali dobrovolně.
04.396
181:192
mhm, my sme chodili i když s- potom sme měli děti, sme do toho
kina z té lajtnerovy ((Leitnerova)) ulice do toho kina, to bylo
potom kino grant ((Grand)) se to jmenovalo, teď se to pak Mír, nevím
co tam teď je, to to už nevím. a tak tam jsme chodívali velice
často, protože televize tenkrát nebyly,
SM: mhm
VB: my sme televizi si koupili až bylo dcerce té starší jedenáct
let, pozdě.
SM: hm (.) takže takže i do po- i do pozdního věku jste
VB: no
SM: pravidelně jste [navštěvovala kino?]
VB: [ano chodívali do kina]
04.396
194:201
do divadla méně, já sem chodívala do divadla s kamarádkou, jsme
měly předplatné na tom na e Lidické ulici tam bylo takové malé ki-
divadlo, jestli to tam je eště teď to divadlo, na ( ) když
vejdete na Lidickou tak po pravé straně hned kousek, tak já nevím
kolik číslo to může být, dvanáct, čtrnáct, ale tam pořád něco je,
ale to není ki- to je pořád divadlo, ale jak se to teď menuje,
SM: hm
VB: to je nějaké menší divadlo.