Quote

JV: [takže] váš život za té války byl poměrně normální? zas tak nic
zásadního se třeba nezměnilo?

JC: no tak ee vám to říkám, z toho mýho příbuzenstva nikdo zavřenej
nebyl, jo?

JV: [vy ste] vy ste dosáhla vlastně nejvyššího vzdělání té měšťanky?
[nebo ( )]

JC: [to mě- šty-] štyři třídy měšťanky a pak sem měla ňáký ty kurzy,
no. [jo]

JV: [to] znamená, že ste em vyšla ze školy třicet devět, nebo
čtyřicet?

JC: čtyřicet jedna.

JV: čtyřicet jedna, hm.

JC: a hned čtrnáctýho července sem nastoupila, to se menovalo velko-
Velkoobchod s léčivy. a pak to končilo

JV: [v Brně]

JC: [zdravotnické] zásobování, jo?

JV: hm

JC: tam sem se seznámila s manželem, von tam...

JV: za války.

JC: nó, za války už né. kdy von tam přišel, já nevim.

JV: takže vy ste tam pracovala celou válku?

JC: nó, celou [válku, nó,]

JV: a ještě tady se vrátím k tomu povolání těch rodičů, tak vlastně
to, co ste teď uvedla, to do toho roku čtyřicet pět em [to se
neměnilo.]

JC: [nó, no a pak] tatínek šel do (skale), protože tam v Líšni byl
lom,

JV: hm

JC: no a maminka už pak, vona dokonce uklízela na Přírodovědecké
fakultě.

JV: a teď mluvíte ee vo [jaké době?]

JC: [vo mamince.] nó do toho do, vod toho [pětaštyrycátýho]

JV: [vod]

JC: roku, no protože pak už vlastně byly lístky vod
[devětatřicátýho]

JV: [jasně]

JC: roku,

JV: hm [rozumim.]

JC: [to už se] těžko, těžko obchodovalo, víte, to už všecko, a tak
pak aj v mlékárně byla, u kupčíků,

JV: hm

JC: a takže byla vlastně taková, jako dělnice nebo uklízečka, a
tatínek byl jako ee v lomu, jo? Maloměřické cementárny, tak měly,
v Líšni měly,

JV: jasně

JC: ten jeden, jeden ee ten lom, a jeden je jak je nová Líšeň, tak
tam už tomu říkali Habeš, [to je teď]

JV: [měla ste,] měla ste sourozence [bratra, sestru,]

JC: [no mám] sestru,

JV: sestru.

JC: ta byla instrumentářka,

JV: hm

JC: jako zubní, ta je té bylo osumdesát letos, a...

JV: v kterém roce se narodili, takže, asi dvacet devět.

JC: dvacet devět,

JV: já bych teď na začátek úplně jako jenom zrekapituloval jenom
nějaké základní údaje em osobní. do roku čtyřicet pět ste teda
bydlela stále...

JC: v Líšni.

JV: v Líšni, ano.

JC: ano.

JV: a vlastně vaši rodiče ee zastávali jaké povolání?

JC: no tak tatínek byl, napřed voni byli ňácí sirotci s tou svou
sestrou, tak přišli k takovým velkoobchod s ovocem, pan Polák,
v Líšni, a voni měli veliký krámek u toho pa- u toho, na Zelným
trhu, jak je ta, ten Parnas, jo, jak je tó,

JV: kašna.

JC: kašna, tak jako děcko si to pamatuju, že tam měli, a von vlastně
u nich vod toho mala byl, než si, než si maminku vzal, tak mamince
bylo jednadvacet, mé, a maminka byla ee no to byl tak, no, to by
bylo jako dřív, pro ten <dřívější režim, jak byla chudobná,> a jak
sko-, a byla ze dvanácti dětí, moje maminka, jo, ale vona tak jako
byla moc pracovitá, a pak si udělala, nebo jako dostala
živnostenskej list na prodej ee jako toho másla třeba, kuřata, husy
a do Masarykové čtvrti chodila,

JV: hm

JC: prodávat. takže vona neměla stánek. on jeden s-, jeden na
Dominikánský býval trh drůbeže.

JV: hm

JC: tak to neměla. ale chodila, chodila na tom Zelným trhu ee tam
bylo ovoce, a tam teda byla drůbež. a tak..

JV: takže dneska bysme řekli, že byli podnikatelé.

a mám bratra vo deset let, ten teda je takovej, no dost, dost
jako frejnej,

JV: třicet šest.

a tak až po válce ta, po válce ee von mohl, von
vlastně chodil do gymnázia do Krpole ((Královo pole)), a ňák s tou
němčinou, tak ho vyhodili, jo, skrz tu němčinu, a voni pak mu
volali, ať si de dodělat maturitu, a von už nedbal, protože po té
válce, bylo potřeba lidí, že?

JV: jo.

JC: a tak sme tak jako se, tak sme byli mladí, bylo nás tam dost
mladejch, tak sme pak už nedbali vo ty studia, jo, tak to je.

JC: [my sme] bydleli když, to právě tam, ta Karolínka jezdila, ten
vlak,

JV: hm

JC: tak ten, naproti orlovně byla konečná, jo? a teďkon si člověk,
se šlo jako na městečko, tak ee tam byla Sokol ((Kino Sokol
v Líšni)), a to byla chajda taková, hospoda Chajda. a tam ee se šlo
pak na (ráj), to se mohlo přijít do marijánského údolí ((Mariánské
údolí)) tama, a tam byl takovej malej domeček a tam sem se narodila,
to byla belk- belkrédiho ((Belcrediho ulice)), Fochova to taky byla,
Budovatelská, to se tak měnilo jo, podle režimu.

JV: hm

JC: a teď je to myslím zase belkrédiho ((Belcrediho)), já nevim.
protože ten belkrédi ((Belcredi)) vlastně, ten znovu dostali ten
zámek, a tam všecko, všecko je v (Líšni.)

JC: ee no tak tu tu hajdrichiádu ((heydrichiáda)) sem těžko
prožívala, to sem měla strach, že budeme všichni jako mrtví,

JV: hm

JC: nebo něco, to mně bylo těch šestnáct, jo, to bylo dvaačtyřicet?

JC: jo, jo, a já sem se pak v tom sedumčtyřicátým odstěhovala, a už
sem zůstala v Brně vod té doby.

JC: no a pak sem se vod-, z Líšně sem se vodstěhovala až
v sedumačtyřicátým.