Quote
0.0
3:1213
Rozhovor vedl/a: Pavel Skopal, Petr Szczepanik, Jiří Voráč
Rozhovor přepsala: Jana Volková
Datum a místo: 17.10.2008, FAV
Rok narození: 1922
Národnost rodičů: Matka z německé židovské rodiny, vychována česky.
Otec z ladýnské rodiny (Jižní Tyrolsko), vychován německy.
Bydliště do roku 1945: Narátor se narodil v Praze. Asi v roce 1926 se
jeho rodina přestěhovala z Prahy do Brna, nejprve na Lerchovu ulici
(Masarykova čtvrť, Brno-střed), následně se přestěhovali na jinou
ulici, na jejíž jménu už si narátor nevzpomíná. Poté bydleli v bytě na
Úvoze (městská čtvrť Veveří, Brno-sřed). V roce 1938 nebo 1939 se
narátor přestěhoval do Prahy, roku 1949 emigroval do USA.
Povolání: vysokoškolský učitel
Povolání rodičů: otec ředitel divadla, matka v domácnosti
Sourozenci: xxx
PSk: dovolil bych si teda takový jako krátký úvod, em takový situování
toho rozhovoru. my bychom, nás zajímá především ta brněnská oblast,
PD: ano, [jistě.]
PSk: [a chtěli] bychom em vlastně ten em rozhovor vést skrze vaší
osobní zkušenost em s návštěvou kina, jako takové východisko. em vy ste
vlastně bydlel v Brně do kterého roku.
PD: do Mnichova. to znamená do třicátého osmého, třicátého devat-
devátého roku.
PSk: a potom po válce ste se nevrátil do Brna.
PD: ne. [potom sem]
PSk: [ste byl pak v Praze.]
PD: sem, sme šli do do Prahy, a roku osuma- devětaštyrycet sem utek do
Ameriky.
PSk: hm
PD: no a od tý doby sem tady byl několikrát, taky sem učil na katedře,
na katedře germanistiky a to je vše.
PSk: takže bychom em začali tím raným obdobím vašich vzpomínek, em vy
ste ročník devatenácet dvacet dva, takže předpokládám, že ta, ty vaše
první zkušenosti diváka kina budou někdy z druhé poloviny dvacátých
let, mohl byste zavzpomínat em na to vlastně první dětské období, a
období rano-školní em návštěvy, do kterých kin ste chodil? a s kým?
PD: no, měli sme slečnu abych se přiznal, byli sme buržoazní, pracující
inteligence by se tomu řeklo. (a teda) měli sme slečnu, kerá mě vedla
do grand kina ((Grand - ul. Silniční)), páč vona byla ze Starýho Brna,
((Staré Brno)) a tam sme se každou sobotu dívali na americké komedie,
Laurel a Hardy, a tak ty krátký ovšem, ne delší film. to bylo vždycky
několik najednou. a potom si matně vzpomínám a, ale mohu se mýlit, že
existovalo něco jako Bio Sibiř. musíte mě poopravit jestli, Královo
Pole.
PSk: v poválečných letech určitě, ale jestli se to takto [menovalo]
PD: [ne ne ne,] to bylo, to bylo před válkou.
PSz: no, od roku dvacet dva už.
PD: jo. tak tam, tam mě taky vedla, em tam sem taky strávil, v sobotu
odpoledne byla dětská představení, a tam byly český filmy historický,
tam byl Svatej Václav, ((Svatý Václav)) tam byl em (.) něco s Bezdězem,
a to si matně pamatuju, ale byly to český filmy, historické. vona ona
si myslela že to na mě působí. já sem spíš ty americký komedie,
PSz: hm
PD: kerý byly em ty dělal tenkrát hel rouč. ((Hal Roach)) ale to sem
zjistil až dvacet let později. ale ty byly v grand kinu ((Grand - ul.
Silniční)).
PSk: a vy ste bydleli kde?
PD: my sme bydleli na Úvoze, tenkrát, nejdřív v Lerchový, ((Lerchová))
na Masarykově čtvrti, to nevim kde sme bydleli, to sem zapomněl, ale
potom sme bydleli na Úvoze číslo jednadvacet, to vím, tam sem se
podíval nedávno, tam se moc toho nezměnilo. jenom že tam byla cihelna
ta tam není.
JV: a vy ste přišel kdy teda do Brna z em z, vy ste se tady nenarodil
že jo, [vy ste se narodil v Praze a v kterém no]
PD: [né, já sem se narodil v Praze,] tak sem byl prvních pět let v
Praze, nebo šest let,
JV: jo
PD: nebo pět. a potom s rodinou s otcem a s matkou sem do tý Lerchový a
do, [na Úvoz]
JV: [takže někdy] v roce dvacet sedum ste přišel do Brna, zhruba.
PD: já myslím dvacet šest.
JV: jo.
PD: ale nevím přesně, tak nějak.
PSk: hm [tak]
PD: [spíš] dvacet šest myslím, no.
PSk: takže ta první zkušenost byla určovaná vlastně výběrem em [té
slečny která se o vás starala.]
PD: [no výběrem slečny (Thotový),] kerá byla ze Starého Brna, vodila mě
taky na plovárnu na Starým Brně, ((Staré Brno)) to byla moje první, a
vedle někde bylo grand kino ((Grand - ul. Silniční)), to vim.
PSk: hm
PD: a potom Bio Sibiř. no a potom sem jako do školy a potom začal, já
vím že sem do biásků chodil velmi často, poněvadž existovalo něco jako
soutěž. kdo pude nejvíc do biásků. a já sem měl malej kalendář, takovej
červenej, a tam sem si zaznamenal bio- biografy a filmy, a taky
kolegové někteří to měli, a kdo měl víc, ten to měl dobrý. a já sem
toho měl dycky nejvíc. ((smích))
PSz: takže to byla vaše soutěž jako kamarádů,
PD: [jo jo]
PSz: [né nějaká] jako reklamní akce.
PD: ne ne, to byla soutěž kamarádská, více méně, žádný ceny nebyly.
PSz: hm
PD: leda cena kdo unik rodině spíš, že jo.
PSz: hm
PD: no
PSz: a takže vy vy pamatujete němý film vlastně ještě tím pádem.
PD: no němý ale taky mluvenej, to,
PSz: no
PD: já si pamatuju něco co je důležitý pro dějiny biografu, a to je na
školní cestě z, z Úvozu přes Údolní, k německému gymnáziu ((Masarykovo
německé státní gymnázium)) kde sem tenkrát byl, to je teďka ňáká
akademie, že, tam na půl cesty visely takový ty skříňky, kde oznamovali
programy biografů,
PSz: hm
PD: a programy, ňáká vysoká škola lidová tam byla.
PSz: hm
PD: taky. tak já vím že najednou vidím plakát mlu- první mluvenej film
v Brně, sany boj. ((Sonny Boy))
PSz: hm
PD: nikdy sem to neviděl ale vím že, taky vím z literatury že to muselo
být roku osumadvacet,
PSz: hm
PD: takže sem to prožil aspoň na školní cestě. a potom v těch soutěžích
sme to brali všelijak. em já sem byl často v Universu, Universum, to
bylo v Nový, na Nový třídě, ((Nová ulice))
PSz: hm
PD: Lidická dnes,
PSz: hm
PD: sem se tam díval nedávno, tam je Městské divadlo, ne?
PSz: hm
PD: a tam sem viděl ohromně důležitej kla- americkej klasik, šou bót.
((Show Boat – Loď komediantů))
PSz: hm
PD: první verzi, kde zpíval em robson, ((Paul Robeson)) misisipi
((Mississippi))
PSz: hm
PD: no to bylo ohromný, a taky se ukázalo, no později se objevil v
Moskvě a bůh ví kde, v Americe měl velký potíže, že to byl důležitý
film. v dějinách filmu vůbec. em k tomu dodám moje paní je z Neapole,
mladší než já, vyrostla, doma se dívali na televizi už, na filmy starý,
každej den vod dvanácti do tří hodin do noci, a zvláště, její zvláště
oblíbený film je šou bót ((Show Boat – Loď komediantů)) první verze.
pak sme si to <koupili a pouštíme si to> na domácí aparatuře.
PSz: hm
PD: to si pamatuju velmi přesně. to byla velká událost.
PSz: a to byl vůbec první zvukový film, který přišel dó do
Československa [tehdy, v Praze no,]
PD: [(vážně?) já nevim, no]
PSz: v kině Lucerna.
PD: hm
PSz: a vy si pama- pamatujete co to pro vás znamenalo ten přechod od
toho němého filmu ke zvukovému? jestli to ňák [změnilo]
PD: [vůbec] ne. já sem to bral úplně jako,
PSz: úplně jako...
PD: přirozená tehc- technolo- přirozený technologický vývoj. to pro mě
znamenal převrat vlastně.
PSz: hm
PD: jenom se na to koukat to znamenal pře- to byl převrat.
PSz. hm
PSk: kdybych se vrátil k té vaší vlastně rodinné situaci a motivaci, em
rodiče vám ňák zasahovali, nebo chodil ste i s rodiči do kina? určovali
nějak [ten]
PD: [málo,] to vám řeknu, tos to to moje rodina byla divadelní. můj
otec byl dramaturg, ne v Praze, a tady ředitelem německýho divadla,
moje matka dělala kostýmy často, a to bylo všecko, no, všecko, ten
zorný úhel byl dramaticko divadelní. a o kinech málo věděli. a já
myslím že to byla z části moje opozice, proti rodinným, rodinnému
pohledu na na umění. že to bylo divadlo a nic než divadlo.
PSk: hm a to že ste vlastně byl z em z česko-německé rodiny,
ovlivňovalo to nějak tu vaši zkušenost že by, směřoval vás třeba otec,
nebo pamatujete si na to že některá kina byla více německá? pro
[německé publikum?]
PD: [ne, vůbec,] to bylo úplně, to bylo úplně, em tolerantní není
správný význam, páč na tom nezáleželo prostě. moje matka nejenom byla
česky vychovaná a byla ze židovský rodiny, takže v národnostních
otázkách byla velmi tele- tolerantní. to nebylo důležitý vůbec, k tomu
musím dodat, že můj otec byl z rodiny ladýnské, to vám musím vysvětlit
asi co to je, to je menšina v jižních Tyrolích, dneska má asi čtyřicet
tisíc lidí, kerý mluví ladýnským jazykem, kerý je, jako stará
provensálština, románský jazyk, a tam žili prostě v tom Valdygardeno,
do roku osumnácet šedesát, to byla monarchie stará, potom to byla, no
rolnická fam- em rodina, neměli co jíst, poněvadž těch lidí bylo mo-
moc, tak se nejdřív vodstěhovali do do Lince, tam se taky neuživili,
potom se odstěhovali do Prahy, do Týnského dvora, a můj děda prodával
tyrolské řezbařské práce. ale orientovaný tenkrát už na němčinu, páč
ta, to souvisí s tou ladýnskou situací, v jižním Tyrolsku, který dnes
je italské, že tenkrát se orientovali na němčinu, né na italštinu. i
dneska já mám tam příbuzný, kerý sou trilingváni. ladýnsky, německy,
italsky. tím chci říci, že pro mýho otce národnostní otázka de fakto
((de facto)) neexistovala. to byl, jemu to bylo je- jedno. on sice byl
vychován německy, dělal do německýho dramatu, ale babička v Praze ještě
mluvila ladýnsky, a modlila se ladyn- ladýnsky. takže, neby- nebylo to
jako kdyby byl pocházel z Ústí nad Labem nebo,
PSz: hm jasně
PD: nebo z Liberce, jako, to byl velkej rozdíl.
PSz: ale vy ste stejně asi ty národnostní otázky vnímal trošku
citlivěji, než [em]
PD: [no jo] dycky ten, páč sem je vnímal kriticky, že jo.
PSz: no a právě z toho hlediska, všiml ste si toho že ta em otázka
vztahu mezi Němci, Čechy, případně ještě Židi tady v Brně, pokud de o
kina, hraje ňákou roli? to znamená že původně byli vlastníky kin
především Němci, nebo židovští Němci,
PD: židovští Němci [no,]
PSz: [a po] roce devatenácet devatenáct začaly přecházet ty licence
PD: jo
PSz: do rukou českých spolků, ale pořád tam byli ti němečtí majitelé
[vlastně, a a my z literatury víme že to ňák ( )]
PD: [jo, no jo to bylo tak vzdálený.]
PSz: hm
PD: já sem byl kluk,
PSz: [jasně.]
PD: [já sem] o tom nevěděl.
PSz: hm a nevšiml ste si toho že em například Němci reagujou jinak na
em filmy třeba české, nebo německé s českými titulky, než Češi, nebo
naopak, že Češi reagujou jinak na německé filmy kde je špatný em špatný
překlad,
PD: to já nevim. abych se, já myslím že, já sem viděl filmy české, já
sem viděl filmy filmy německé, francouzské byly,
PSz: hm
PD: někeré italské, hlavně francouzské v tý době. ale neviděl sem
velkej rozdíl. a em já mluvim vo vo Brnu před rokem třicet šest,
PSz: hm
PD: to je před henlajnem, ((Henlein))
PSz: hm
PD: kde ty věci nebyly tak rázně definovaný ještě.
PSz: hm
PD: to se všechno motalo všelijak, že, ovšem byly byly raný nacisti, to
vám ještě vyložím, a byli čeští nacionalisté, ale mezi tím bylo sto
tisíc lidí kerý prostě žili.
PSz: takže třeba Jugendkino ste nenavštěvoval, pro [německou mládež.]
PD: [jo, tam sem musel.]
PSz: to [to,bylo hm]
PD: [s jugend, ((Jugendkino)) jako] em s, třídou,
PSz: hm
PD: tam nás hnali, do do Jugendkina ((Jugendkino)), tam tam sem viděl
jeden film, který mi zůstal v paměti, Dunaj, Donau.
((neidentifikováno)) no to brali vod začátku až do Černýho moře.
PSz: hm
PD: na to sem myslel když padesát let později klaudio magres, ((Claudio
Magris)) italskej autor z Terstu, napsal knížku Danubia, ((Danube)) kde
dělal totéž. a díval se na ten tok a na kulturní dějiny, a států a
regiónů kerý se Dunaj, ke- kerejma Dunaj proplaval jako.
PSz: protože z literatury vy- vyplývá že to bylo asi jediné německé
kino v Brně, to Jugendkino aspoň aspoň původně,
PD: no, von ten Jugendkino podle mý paměti byl umístěn v takzvaném
léringshajmu ((Lehringsheim)). to znamená tam byli učni němečtí, že,
PSz: hm
PD: takže to byla německá instituce. ale když se podíváte na program
jiných kin například Central,
PSz: hm
PD: nebo Kapitol,
PSz: hm
PD: nebo Moderna, tam bylo, tam byly převážně němeč- německý filmy. to
je úplně jasný.
PSz: hm
PD: a jenomže, já si pamatuju na Central, kde bylo hodně německých
filmů, tam taky promítali Brechtův ((Bertolt Brecht)) drajgrošnoper
((Die 3 Groschen-Oper – Žebrácká opera)) takže rozlišovat mezi českým
filmem a německým filmem před třiatřicet, em je trochu, no zkrácená
perspektiva, páč mezi těmi německými filmy byly taky důležitý jako em
Brecht, ((Bertolt Brecht)) drajgrošnop ((Die 3 Groschen-Oper – Žebrácká
opera)) hudba, hudbu dělal jeho, já už si teď nepamatuju kdo, dvorní
kapelník hrál foster ((Rudolf Forster)) a tak dále, to byla úžasná
událost.
PSz: hm
PSk: vy ste říkal že ste teda šli do jůgendkina, ((Jugendkino)) že ste
tam byli hnáni, to znamená že to byl jako školní
PD: no to byly školní em vycházky, jako celá třída pochodovala.
PSk: takže ste chodili pravidelně jako [se školou?]
PD: [já myslím] jo. ale nebylo to tak často zas. se nepamatuju,
PSk: hm
PD: na moc filmů. to byly kulturní filmy.
JV: a se školou německou, že jo vy ste chodil nejdřív do německé školy,
PD: jo jo.
JV: a potom teprve v osumatřicátém do [české, že.]
PD: [sem přešel] do [českého gym-]
JV: [čili tohle bylo] z té fáze (němec-), [když ste chodil do německé
školy.]
PD: [to je fáze německá,] jo,
JV: to je důležitý.
PD: jo. no to zřejmě ten já sem se díval do novin, to je dnes Art kino,
ne?
PSz: ano ano.
PD: eště sem, se tam musím podívat jak to vypadá [uvnitř jako.]
PSz: [ulice celá] hm
PSk: zajímavá byla ta vzpomínka em s těmi kamarády, takže vy ste
chodili, vy ste měli krou- em jako skupinu kamarádů,
PD: no
PSk: kte- em to bylo v kterém, kolik vám asi bylo.
PD: no, no bylo nám jedenáct dvanáct myslím. dvaatřicet třiatřicet
čtyřiatřicet tak ňák.
PSk: takže vy ste se předháněli vlastně kdo chodí častěji do kina.
PD: jo jo. a kde nás pustí, poněvadž to bylo důležitý. páč pod
šestnácti lety zákonem sme tam nesměli. jenomže, když sem tam šel v půl
třetí, nebo v půl čtvrtý, nebyl velkej prodej, tak nás ty biletérky
pustily. hlavně v oraniem kino. ((Orania)) ((smích)) to byl ráj
mládeže. každej film kerej byl <zakázanej, do šestnácti let,> v půl
třetí ste tam klidně mohl.
PSk: takže to mělo pověst kina, kam chodila mládež protože se tam
snadněji dostala.
PD: jo. já si pamatuju, to bylo věhlasný, hráli nějakej německej film
((neidentifikováno)) s albersem, ((Hans Albers)) a s francouzskou
herečkou ((neidentifikováno)), a chvíli bylo vidět jak obnaží levý prs.
to se rozneslo po gymnáziu, velmi rychle.
PSz: hm a vy ste s těmi kamarády mluvili německy?
PD: s těmi jo, no.
PSz: hm a pamatujete si jestli třeba zaměstnanci kina mluvili em
německy nebo česky, lišilo se to?
PD: já myslím zaměstnanci dycky mluvili česky.
PSz: mluvili česky spíš.
PD: jo jo.
PSk: a čím to bylo že teda toto kino mělo takovou jako liberálnější
nebo em atmosféru nebo že na to míň dohlíželo.
PD: no já nevim,
PSk: [netušíte?]
PD: [bylo to] malý kino, ne- neprodali dost vstupenek, tak tam pustili
kde koho.
PSk: hm
PD: i mládež pod třináct nebo čtrnáct. a to se rozneslo ovšem po
školách, no, že tam...
PSk: takže to byl vlastně pro vás mezi em kamarády jedno z kritérií
takového jako vítězství klukovského a potom ještě záleželo i na typu
filmů na které ste vybírali? měli ňáký jako mezi vámi větší jako,
PD: no jo no,
PSk: lepší [pověst]
PD: [každej] měl svoje jako. ale těžko se někdy dostat, já vim že v
biografu Republika, kerý bylo, sme jeden čas bydleli potom v Český
ulici, tam byly ty kaubojky ((kovbojky)), kerý mě moc zajímaly, ještě
dodnes mě zajímají moc. ale dostat se tam, to bylo nemožný, když vám
nebylo šestnáct. tam byl dozor, to bylo vnitřní město, tam tam byl
přísnej dozor. kdežto ora- oranium, ((Orania)) to bylo za Kolištěm bůh
ví kde, a tam se na to nedívali tak přísně jako.
PSz: a dokážete si vybavit jak vypadalo to filmové představení? kromě
toho že tam byl film, pokud jde o uvaděče, přestávku, reklamy krátké
[filmy]
PD: [no nejdřív] se sedělo v předsíni, takový židličky [byly,]
PSz: [foajé] ((foier)) hm
PD: kolem zdí, to v oranium ((Orania)) přesně vím,
PSz: hm
PD: každej si sed na tu židličku, tam se patnáct jich tam bylo, malej
malé malá předsíň, a potom přišel ten biletér, nebo byla to biletérka
obyčejně, kerá votevřela dveře a říkala, jede se, no tak sme se hrnuli,
a myslím že sme sedli kam sme chtěli, více méně, ačkoliv bylo číslo,
tenkrát.
PSz: a co bylo pak? jak začínalo představení?
PD: začínalo to reklamou, potom byl kulturní film, někdy žurnál,
PSz: hm
PD: a potom hlavní film.
PSz: hm
PD: a potom byla přestávka.
PSz: hm
PD: v tom filmu. (to člověk) zase šel ven, moh si koupit cukroví,
PSz: hm
PD: to pro, potom v Praze bylo velmi důležitý když člověk chodil s
dívkou do biásku aby ji taky koupil,
PSz: hm
PD: kafe nebo sodovku, eskimo brik ((Eskymo Brück)), potom pišudru,
vždycky.
PSz: a pamatujete si jestli ty reklamy obsahovaly i reklamy na filmy?
ve smyslu foršpanu? to znamená těch krátkých [filmů, to ne?]
PD: [ne, ne,] ty obsahovaly obchodní detaily, kde koupit to nebo ono.
PSz: čili statické, to byly jenom s- [slajdy.] ((slide))
PD: [to byly] projek- projekce,
PSz: hm
PD: statické.
PSz: hm
PD: určitě jo.
PSz: a nebo ještě možná gramofonové desky se pouštěly? nevybavujete si?
PD: no jo k těm projekcím,
PSz: k těm projekcím.
PD: k těm projekcím.
PSz: hm a vzpomínáte si na to že by tam ňákou roli hrály živé prvky? to
znamená em komentátor ještě v těch dvacátých letech, živá hudba, nebo
PD: ne
PSz: i ňáké prology ve smyslu divadelních čísel před těmi
PD: ne, ne.
PSz: filmy nic takového.
PD: ani v jednom divadle se nepamatuju na to.
PSz: hm
PD: to až pozdějc pamatuju, snad, no jo, taky v Americe v Berlíně
jednou sem byl na pancerkrojzer potěmkin, ((Panzerkreuzer Potemkin –
Křižník Potěmkin)) na luxembu- Luxemburgu je náměstí, takový pietní,
PSz: hm
PD: trochu demonstrativní představení,
PSz: hm
PD: a tam hráli na piáno jako.
PSz: hm
PD: živě.
PSz: čili vy si z těch dvacátých let hudbu živou nepamatujete, vy ste
PD: vůbec ne.
PSz: ona byla v těch kinech, takže si,
PD: [jo jo, ale nepamatuju se.]
PSz: [to ste nevnímal natolik abyste si] to zapamatoval.
PD: možná dvacátá léta, vy myslíte tak dvaadvacet třiadvacet.
PSz: ne ne, to bylo i koncem dvacátých [let.]
PD: [koncem.]
PSz: hm
PD: to si vůbec nepamatuju.
PSz: hm
PSk: kdy byste řekl, že se pro vás změnila ta em vlastně role té
návštěvy kina. bylo to s tím, že ste třeba začal chodit s přítelkyní,
nebo bylo to změnou š- em ve studiu, nebo [až]
PD: [to se] nezměnilo. já sem na českým gymnáziu sem hodně pracoval,
tak sem měl méně času, taky em byla situace politicky napjatá, každej
četl noviny a diskutoval, tak bi- biásek nebyl tak důležitej, že jo.
ale chodilo se do biásku. ale eště bez dívek, to je to začalo pro mě až
v Praze.
PSk: hm
PD: na Akademickým Gymnaziu. to se potom celá situace mění, páč musí
člověk do Juliše ((Juliš)), nebo do určitých biografů nemůže s tou
dívkou, vona taky,
PSz: takže tady [v Brně]
PD: [musí]
PSz: ste chodil s kamarády.
PD: prosim?
PSz: tady v Brně ste chodil s kamarády.
PD: v Brně to byli, to, buď sem šel sám, [nebo s kamarády.]
PSz: [úplně sám?]
PD: jo.
PSz: už v těch jedenácti dvanácti letech ste...
PD: jo jo, no dvanácti tři-, dvanácti (až) čtrnácti.
PSz: anebo s tou em [guvernantkou]
PD: [s tou] slečnou.
Psz: hm
PD: kerá si ty filmy ovšem vybírala sama.
PSz: já bych se ještě vrátil k jedný věci o které ste mluvil, to je to
jídlo, jídlo a pití v kině. em vy ste říkal, že si vzpomínáte na
konkrétní výrobky, které ste si tam kupoval, konkrétní em
[(laskominky,)]
PD: [no to byla,] to bylo v to bylo v době už pražský.
PSz: to už bylo, jasně.
PD: to v Juliši ((Juliš)) vim, to bylo tenkrát snad nejelegantní to byl
nej- nejelegantnější biograf, když sem měl dívku a rande, a když sem ji
pozval tak ona chtěla do Juliše ((Juliš)), a tam biletérky prodávaly
eskimo brik, ((Eskimo brück))
PSz: hm
PD: takovou zmrzlinu.
PSz: hm čili tady v Brně ste em si nevybavujete že byste pil nebo jedl
něco v kině.
PD: né, páč sem neměl peníze na úbyt. myslím.
PSz: hm
PD: to <stačilo možná> to stačilo zrovna na vstupenky a už nevim ani
kolik ta vstupenka stála tenkrát.
PSz: tam se to lišilo podle sedadel právě. vy ste říkal že ste si sedal
kam [chtěl ale ono to bylo rozdělený]
PD: [no vodpoledne jo.]
PSz: odpoledne, mohlo to být šedesát halířů a mohlo to být i šest
korun, takže...
PD: no jo, já si vzpo- vzpomínám na dvě koruny padesát, nebo tak nějak.
PSz: hm
PSk: vzpomenete si podle čeho ste vybíral filmy, vy ste už zmiňoval ty
em plakáty, reklamní, vzpomenete si em na to jestli noviny bylo pro vás
rozhodující nebo jestli to byly ňáké zvláštní reklamní akce na některé
filmy, jestli měly ňákou propagaci speciální?
PD: no já sem to měl z novin. anebo sem obcházel prostě město a viděl
sem co hrají. páč byly taky ty vývěsní skříňky.
PSz: hm
PD: po městě. a ty byly pro mě důležitý páč tam visely dycky takzvaný
stils. ((stills)) že jo.
PSz: fotosky.
PD: foto stils, ((photo stills)) tam bylo oznámení titulu a kde to
hraje, ale tam byly taky tři stils, ((stills)) kde ste viděl kdo hraje
například.
PSz: hm
PD: to bylo pro mě snad nejdůležitější.
PSz: a vzpomenete si na konkrétní hvězdy, které pro vás byly důležité
tehdy?
PD: ferbaska. ((Věra Ferbasová))
PSz: hm
PD: ((smích)) já se pamatuju, Věra Ferbasová, jednou du kolem nádraží,
tady v Brně, no a už mně bylo asi šestnáct nebo patnáct. a stál stál
tam hlouček lidí u vchodu, a voni říkali, ferbaska jede, ferbaska de
((Věra Ferbasová)). tak sem se hned přifařil, k tomu hloučku, a
najednou vychází ferbasová ((Věra Ferasová)) s růžema v náručí, lidi
tleskali já taky, a byl sem pyšnej na to že ji vidim.
PSz: hm takže z českých herců ferbasová ((Věra Ferbasová)), a byly i
nějaké zahraniční hvězdy? které vám...
PD: no ještě musím jednu s- story vám musím vyložit. páč to sem hrozně
pochodil v rodině, já sem dycky o Velikonocích jezdil k babičce do
Prahy, a voni mi dali kapesný sebou, aby babička neplatila na (mě.) tak
já sem já nevim já sem měl třicet korun kapesnýho na celý Velikonoce.
když sem byl v tom vlaku, a jelikož sem byl velkej kavalír a džentlmen
tak si říkám, já jdu do jídelního vozu teďka. co dělá džentlmen když
jede rychlíkem do Prahy. tak já tam du, kdo tam sedí hned to sem je
poznal, Antonie Nedošinská a...
JV: pištěk ((Theodor Pištěk st.)).
PD: pištěk starší ((Theodor Pištěk st.)). tam seděli. no tak já koukal,
sedl si, abych to všecko viděl, objednal sem si řízek, a malinovku,
pivo ne, stálo to takřka třicet korun. přijdu k babičce a druhej den
říkám <nemám už kapesný,> tak byl velkej frmol v rodině. ale pro mě je
to důležitý, já sem seděl takřka vedle nedošínský ((Antonie
Nedošinská)).
PSk: a takže vy si nevzpomínáte na to že byste šel s některým z rodičů,
že by vás vzali na určitý třeba film že byl pro ně, považovali ho za
[důležitý]
PD: [já] jak říkám, moje rodiče na film nebyli.
PSk: hm
PD: ty chodili do divadla. každej večer, no otec páč tam musel a matka
taky více méně.
PSz: hm
PD: a já taky chodil do divadla a do, do opery hlavně tady v v pondělí
a v úterý, v divadle v tý opeře hrálo hrála německá opera. a to mě
rodiče vzali sebou, seděl sem v ředitelský lóži, ale jenom do devíti
hodin, potom sem musel domu, tím se stalo že znám všecky opery, ale
jenom první jednání. ((smích)) konec už neznám. to muselo to doháním
celej život jak,
PSz: hm
PD: co se děje v Turandot v třetím jednání.
PSz: hm já bych se ještě jednou vrátil k tomu jak ste si vybíral ty
filmy, takže vy ste nejčastěji viděl em obrázek na ulici, ve [vitríně,]
PD: [no jo, ve]
PSz: a viděl ste tam ňákou hvězdu,
PD: jo.
PSz: která vás zaujala.
PD: no jo.
PSz: takže ste se neřídil tím jestli je to ňáký žánr, který [( )
nebo]
PD: [na žánry se] né, spíš lidi kerý tam hráli.
PSz: hm
PD: a to sem (měl) dost širokej pohled jako.
PSz: a vzpomenete si ještě na někoho kromě té ferbasové ((Věra
Ferbasová))?
PD: no, z protektorátu znám nazpaměť všecky. Adina Mandlová, nejvíc se
mi dycky zamlouvala golová, ((Nataša Gollová))
PSz: hm
PD: taky sem o ní napsal v tý (knížce) že to byla nejinteligentnější
žena vůbec, v českým protektorátním filmu.
PSz: no k těm em nejpopulárnějším hvězdám zahraničním v té době patřila
třeba Greta Garbo, nebo vily frič ((Willy Fritsch)), [ty to]
PD: [no jo no,] no vily frič ((Willy Fritsch)) je rozdíl, páč to vám
musím vyložit, já sem napsal knížku o filmech,
PSz: hm
PD: páč vili frič ((Willy Fritsch)) hraje ve filmu amfitryon
((Amphitryon – Bohové se baví)), od vendi getelíbn
((neidentifikováno)).
PSz: hm
PD: a to je poslední komedie nacistické říše, to je skutečně zajímavej
vtipnej film. tam von hraje, ale blbě. a důležitý je, ten film dělal
ranhojl šincl ((Reinhold Schünzel))
PSz: hm
PD: kerej potom šel do holyvůdu ((Hollywood)) a musel hrát nacisty.
PSz: hm
PD: celej život, jako trest, že šel do (exilu).
PSk: a když ste vybíral ty filmy podle plakátů, hrálo potom ňákou další
roli to v kterém kině se to hraje? řekl [ste si]
PD: [ne]
PSk: to ste [jel kamkoli]
PD: [hlavně sem] se musel do toho kina dostat.
PSk: hm
PD: a to, to se mi ulehčilo později když sem dorost jako,
PSz: hm
PD: ale když sem byl jako ve školním věku takle čtrnáct patnáct, to
byla dycky patálie. já sem se dostal do univerza ((Universum)), já sem
se dostal do uraniem ((Orania)), já sem se dostal do Centralu
((Central)) taky, a do dopsu ((Dopz)).
PSz: hm
PD: a víc, nevim.
PSk: takže okrajová kina už byly mimo váš dosah?
PD: no páč sme bydleli ve městě, tam se vůbec se vo to nezajímal.
PSz: ale rozdíly mezi těmi kiny ste ňák vnímal asi [jako]
PD: [no ale] jenom topograficky.
PSz: ne [v kvalitě]
PD: [ne kvalita-] ne kvalitativně.
PSz: hm
PD: já prostě do Králova Pole se mi nechtělo no.
PSz: hm
PD: no když můžu jít do dopsu ((Dopz)) tak, je to pět minut že jo.
PSz: a vzpomínáte si jak ste se chovali s těmi kamarády když ste šli do
kina, jestli jestli ste třeba em v průběhu projekce mluvili nahlas,
nebo jestli ste...
PD: ne, to my byli dě- děsně slušný lidé.
PSz: takže spíš ma- bylo ticho nebo, [ale obecně]
PD: [ale ticho,] abychom byli nenápadný.
PSz: hm
PD: ale tenkrát em školní mládež ještě s kravatou a kalhoty a sako,
PSz: hm
PD: a slušné chování. to sme byli rádi že sme tam byli, to sme nemohli
vyvádět aby nás vyved biletér nebo bi- biletérka že jo.
PSz: hm
PD: to, to na to, zas to nebylo možné.
PSz: takže si nevzpomínáte na žádný druh konfliktů nebo ňákého em ňáké
interakce s jínými diváky nebo něco, to ne?
PD: vůbec ne. každej seděl a čuměl s prominutím.
PSk: a potlesk? ozýval se někdy potlesk po filmu?
PD: to se nepamatuju.
PSz: a co ste dělali o přestávce.
PD: no buď sme seděli nebo sme seděli venku,
PSz: hm
PD: a dívali se na holky kerý tam obcházely, pak sme se vrátili na
sedadlo. nedostatek kapesného asi.
PSz: hm mě by ještě zajímalo, co bylo kolem těch filmů, to znamená
velký, velká prodejnost byla u gramofonových desek s písničkama. hodně
se poslouchaly písničky v rozhlase, byl byl velký prodej filmových
časopisů, vnímal ste tady tu kulturu která byla kolem těch filmů?
PD: málo. já sem čet filmové časopisy, náhodou,
PSz: hm
PD: když sem je viděl, čet sem o filmech v novinách, podle toho lidovky
((Lidové noviny)) nebo prágr tádblag ((Prager Tagblatt))
PSz: takže české i německé ste,
PD: [české i německé.]
PSz: [a deníky spíš než] časo- spíš než divácké časopisy.
PD: deníky jako.
PSz: deníky, hm
PD: tam byla filmová kritika,
PSz: hm
PD: tam se dá ale mě filmová kritika neovlivnila vůbec, páč sem si to
vybral podle toho co sem chtěl,
PSz: hm
PD: ale byl sem rád když to bylo potvrzeno potom ňákým kritikem, že jo.
PSz: hm
PD: ale, na gramofon sem netrpěl, rozhlas sme měli až velmi pozdě. já
si pamatuju, moji rodiče koupili první rádio nějak šestatřicet, páč si
vzpomínám, byla Habešská válka, a první em první věc kerou sem vnímal,
vnímal byla musoliniho ((Mussolini)) řeč v Římě, když porazili
Habešany.
PSz: hm
PD: to muselo bejt šestatřicet. a to byl, to byl to bylo první rádio
keré sme měli.
PSz: hm a pamatujete si že by ty filmy hrály ňákou roli em kromě teda
té soutěže o které ste mluvil, ve vašich dětských hrách nebo
v rozhovorech, že by bylo důležité em třeba imitovat, mluvu nebo
chování herce, nebo [identifikovat se s hercem,]
PD: [to nepamatuju, no.] to, možná identifikovat se s hercem to ano,
ale nevim, já sem to nedělal,
PSz: hm
PD: měl sem svoje oblíbence, jak čeplina, ((Charlie Chaplin)) nebo tak,
ale nikdy sem nezkoušel dělat čeplina. ((Charlie Chaplin))
PSz: hm a v rozhovorech s kamarády to hrálo důležitou roli? ty filmy
zážitky z nich,
PD: to jo. jo. kdo kde co viděl.
PSz: hm
PD: to bylo důležité, pro výchovu, ačkoliv ve škole se vo tom vůbec
nemluvilo. ta škola dělala latinu a češtinu, a to jak německá tak
česká,
PSz: hm
PD: o biografu ani, ani slovo.
PSz: takže ste vnímal že biograf je něco nižšího,
PD: absolutně nesouvisí s kultúrou.
PSz: hm
PD: ač sem seděl v Bílé nemoci a tak dále, to sem věděl, ale ve škole
se o tom nemluvilo.
PSz: a přímo ve škole ste neměli projekce školních filmů?
PD: já se nepamatuju, ne, ne.
PSz: hm
PD: na gymnáziu, to ne.
PSk: a vzpomínáte si že byste zaslechl někde v okruhu vašich známých že
by měli domácí projekci? jako projektor?
PD: no já si pamatuju, já sem měl domácí projektor takovej, a já sem
měl sto nebo dvě stě metrů filmu, kerý sem předváděl,
PSz: hm
PD: sobě samému.
PSz: hm
PD: často. a to byly z amerických filmů ňáký zbytky. ale nebyl- nebylo
to souvislý film ňák, to byly jenom útržky různejch filmů, když přišli
kamarádi nebo, když se slavila, když se slavily narozeniny musely být
atrakce, tak sem to pustil.
PSk: a jinak si nevzpomínáte že by em někdo měl, že by si půjčoval
někdo filmy, protože bylo možné si vlastně půjčovat em
PD: já myslím že nebylo možno si půjčovat, já si nepamatuju že, [že se
někde půjčoval]
PSz: [no to půjčovala firma paté ((Pathé)),] to půjčovala.
PD: že si někdo půjčoval film, jo, jak?
PSz: byly půjčovny paté, ((Pathé)) ale to asi nebylo tak časté aby na
to ( )
PD: paté? ((Pathé)) no já vim co to je, ale doma? pustit vážnej film?
no v Americe jo, v Americe sem se jednou rozhod, že založim em kino,
starých filmů, myslím na narozeniny, to už bylo v Americe snad v
padesátých letech, v šedesátých letech, opatřil jsem si kin kong ((King
Kong)), kerej sem měl moc rád, a pozval sem z koleje pár lidí, pustil
sem to a měl sem z toho <velkej skandál,> páč byla rasová otázka že jo.
PSz: hm
PD: kdežto v kin kongu ((King Kong)) černí sou podlidé, a ovšem jeden z
mých hosti hostů je dnes jeden z nejsla- nejslavnějších černých kritiků
v Americe.
PSz: hm
PD: kerej už se tenkrát ozval, to se nedělá, to se nedělá. no a měl
pravdu, ale tenkrát sem byl naivní.
PSz: hm
PD: taky kin kong ((King Kong)) se mi líbil.
PSz: a kdybyste teď měl zpětně zhodnotit, co pro vás em film znamenal v
tom období dospívání, jakou to mělo hodnotu pro váš em vývoj vlastně?
celkový?
PD: no já myslím že to byla základní škola, určitého druhu umění také.
PSz: hm
PD: já sem, snad proto že rodiče byli tak přísně zamířený na divadlo,
pro mě to byl vlastní svět, o tom moc nevěděli,
PSz: hm
PD: já sem se v tom pohyboval, věděl co to je, a někdy ovšem byly
styčné body, to vám vyložim ještě. em Oldřich Nový. můj otec tady
řiditeloval a znal se dobře s Oldřichem Novým, kerý začal tady jako em
režisér v operetě tenor. já sem si nedávno opatřil jeho rané písně, ty
byly hrozný. myslím že to je, je to deska taková malá, cédéčko ((CD)),
Růžové kombiné, ze starýho divadla, snad z dvacátých let, no to je
hrozný. ale, voni se znali v Praze to obnovili, no to je dlouhá story.
taky paní Nová ((Cecílie Nová)) byla z vídeňský židovský rodiny, velmi
talentovaná fotografka, france gruberová ((neidentifikováno)), kerá mě
fotila pro list paní a dívek,
PSz: hm
PD: a tak dále a tak dále. takže pro mě Oldřich Nový byl star číslo
jedna. a taky dodnes věřim, že Dívka v modrém je českej film číslo
jedna v protektorátu. z různejch důvodů který vám rád vyložim. no, tak
Novýho ((Oldřich Nový)) zavřeli na nucený práce, poněvadž manželka, že
jo, tak můj otec za ním jezdil a nosil mu salám. no a vrátil se potom
Novej ((Oldřich Nový)), ne- nem- neměl tak dost místa v tý nový
společnosti, chodil k nám do Příčný ulice ((Příční)), a prej se upil k
smrti, to to nevim už, páč sem tady nebyl. ale bylo to přece jenom
dost, byl to úzkej poměr taky, kvůli rodinám vlastně. a já měl dycky
volňásky do, do novýho divadla ((Nové divadlo)) v Praze. tak sem ho
jako osobně znal. no to je vše,
PSz: hm
PD: o Novým (( Oldřich Nový)) jako.
PSk: teď jestli dovolíte bychom udělali takový střih v čase, a nás by
ještě zajímalo jedno kratší období a to je teda období těsně po válce.
em ty tři roky přibližně než ste odešel.
PD: jo
PSk: z Československa.
PD: no já nevim, no tenkrát ta ten film nehrál tu roli, kerou hrál
dříve za první republiky pro mě. poněvadž, á, sem študoval, bé, sem byl
dvakrát v cizině jednou semestr v Curychu, jednou semestr v em Londýně,
tak to sem hodně toho zmeškal, až na výjimku to vám hned řeknu, a ta em
prostě ty, ty ideologické filmy keré sem viděl se mi moc nelíbily,
poněvadž ta ideologie vládla tím filmem, a bylo jich málo kde, člověk
se radoval z toho filmu, vyjímka číslo jedna, Měsíc nad řekou. to je
pro mě klasickej film. myslím čtyryapadesát tak ňák,
PSk: padesát tři čtyři,
PD: skvělej skvělej film. krška ((Václav Krška)). a taky krška ((Václav
Krška)) dělal už za protektorátu myslím.
PSz: no a ten ste viděl teda později až, em
PD: ten sem viděl až později ano.
PSz: a to období vlastně těsně po když em na konci války, to ste byl v
Praze.
PD: no jo to sem byl čas- to sem byl půl roku v lágru, tak filmy
nebyly. ale o protektorátních filmech, to sem chodil hodně do biásků,
nic jinýho nebylo celkem, takže, a hlavně byl českej film, takže sem to
sledoval dost podrobně, taky sem o tom napsal v tý knize.
PSz: hm
PD: a o Praze jako.
PSz: a vy, vy ste tehdy měl pocit že nemáte jiné kulturní vyžití, a
proto chodíte do kina? nebo...
PD: no ne, byla literatura a bylo divadlo, ale já sem tíhnul zase k
filmu.
PSz: ale divadla pak už nebyla v provozu že jo, později že jo, za
[první republiky.]
PD: [no jo, vod] prvního září štyrycet štyry nebyl. ale protektorát
trval vod devětatřicátého roku, že, takže toho bylo dost jako.
PSz: hm
PSk: a ten vlastně pocit té ideologičnosti to si sp- to si spojujete
tedy vlastně spíš s tou českou tvorbou pozdější,
PD: pozdější, [já]
PSk: [ale] do toho roku štyrycet osum už tehdy ste měl pocit nějakého
ovlivňování, ideologického působení, levicové tendence, nebo
prosovětské,
PD: no levicová tendence jako taková by mně nebyla vadila. stranická by
mně vadila.
PSk: hm
PD: pokud to bylo levičácké, takový všeobecný, tak s tím sme vyrostli
více méně, no, na to, ale em stranická disciplína ta se nám nehodila.
PSz: hm
PSk: vono vlastně už po tom roce čtyrycet pět existovala dohoda se
Sovětským svazem o nákupu filmu, takže tam byla velmi silná tendence
prosovětská,
PD: no jo no.
PSk: vedení filmu a (nevim) nakolik to bylo vlastně patrné na diváka,
to si myslím že asi [( )]
PD: [no divák] moc toho neviděl, páč tam nešel.
PSk: takže vy ste moc nechodil po...
PD: no já sem chodil když byl náhodou českej film, nebo, nebo
připustili eště americkej ňákej, nebo francouzskej, ale na na ty
sovětský filmy, totiž byly taky dobrý, ale ty byly staršího data. o tom
taky píšu, teď,
PSk: hm
PD: to byly ty sovětský muzikály od alexandrova ((Grigorij
Alexandrov)),
PSk: cir-
PD: a jako Cirkus, Volga - Volga,
PSz: Celý svět se směje,
PD: a veselý, ta veselá parta ((neidentifikováno)), nebo jak, ten
čtvrtej už není tak dobrej, ten už je moc stalinskej, ta socha v
pozadí. tak to sem taky viděl, myslím Cirkus sem viděl v Moderně
((Moderna)),
PSz: hm
PD: v Brně eště, já nevim proč.
PSz: a když vy teď mluvíte o těch starších filmech, pamatujete si že
byste šel někdy na film, em podruhé? nebo na film který už byl starší?
[do kina?]
PD: [to určitě,] já to mam doma. to pouštim. ((smích))
PSz: já ale myslim ještě em eště v době kdy ste byl v Československu,
buďto v Brně nebo v Praze jestli
PD: no určitě jo.
PSz: jestli [ste šel]
PD: [kdyby to byli] ukazovali tenkrát,
PSz: hm
PD: tak bych tam byl šel, ale ale oni pouštěli jenom ty nejnovější.
PSz: no právě že už byly případy, po válce ale už i ve třicátých
letech, že byly třeba speciální programy starých filmů.
PD: jo.
PSz: ať už to byly staré němé grotesky v době zvukového filmu,
PD: jo jo
PSz: nebo staré české filmy po válce se vracely některé. to se...
PD: já se nepamatuju.
PSz: a to a to opakované sledování téhož filmu, to si pamatujete že
byste šel na film který by se vám tak líbil, že byste na něj šel ještě
jednou?
PD: určitě, jo ale neznám příklad teď.
PSz: hm protože ono se uvádí v literatuře že to moc časté nebylo, takže
PD: no nebylo, ne, ne, to sem objevil až potom po dvaceti letech v
televizi, v sobotu odpoledne, filmy pro em lidi nad osumdesát let. teď
už to není, ale před pěti lety sem to ještě vídával.
PSz: ale nikdy se vám nestalo že by se vám nějaký film líbil natolik,
že byste na něj šel třeba třikrát čtyřikrát, pětkrát,
PD: jo. viva vila. ((Viva Villa!)) ((smích)) woles bíry ((Wallace
Beery)).
PSz: hm
PD: to sem viděl pětkrát.
PSz: hm
PD: a tam (hrajou ( ) v mexikánskym a tak dále, a to se mi moc
líbilo. teď vám prozradim ale také, že sem se potom styděl, páč ten
film se náramně líbil Hitlerovi. ten Hitler přece, vod dvacátých let až
do začátku války, každej večer měl filmový, filmové představení, kde
seděl. a em ten polský historik březniak ((neidentifikováno)) napsal
dějiny německého filmu, kde má statistku, nebo tituly filmů, na který
se Hitler díval, ( ) nejenom leni rýfnštál ((Leni Riefenstahl)), ale
také em woles bíry. ((Wallace Beery))
PSz: hm
PD: nebo viva vila. ((Viva Villa!))
PSz: a pamatujete si ve kterém kině ste na to, chodil ste na to v
jednom kině? nebo to bylo em [v delším časovém úseku.]
PD: [to už si nepamatuju.] no, když to bylo, no v Brně to nemohlo bejt,
no mohlo, já nevim teď datum, ale mohlo, nevim, ne, nemohlo, to už
muselo bejt v Praze.
PSk: a za těch univerzitních studií teda po válce to pro vás nehrálo
roli kino? nechodili ste ste s [kamarády nebo s dívkou]
PD: [málo, málo, poněvadž] sme měli jednak moc práce na univerzitě,
PSk: hm
PD: a jednak pořád kutil člověk politicky diskutoval, to nebyly diskuze
o filmu, to byly diskuze o sociální demokracii, jestli vydrží nebo
nevydrží,
PSz: hm
PD: vo národních socialistech a tak dále a tak dále.
PSz: čili vy ste tehdy považoval kino za něco co už je minulost pro
vás? nebo
PD: to ne, to nemohu říci, ale nebylo to číslo jedna.
PSz: hm
PD: člověk měl starosti politické, jak to dopadne vlastně že jo. a to
na universitě bylo hlavně důležitý, páč, kdo přednášel, kdo byl vyhozen
z fakulty, kdo byl vyhozen ze studentů, a to byly důle- důležitější
otázky tenkrát. a myslím že sou důležitější.
PSk: takže se vám nevybavuje ňáký konkrétní film em nebo událost, nebo
i po únoru, nějaké, nějaká projekce kte- o které by se vedly debaty
nebo která by byla ňák zvláštní.
PD: ne ne, nepamatuju, to bych musel dlouho přemejšlet, ale že mě to
nenapadne hned, to už něco znamená jako myslím.
PSk: ani změna v v atmosféře kin po únoru, ve výzdobě, ve způsobu
reklamy, propagaci sovětských filmů,
PD: no já sem to bral jako s prominutím přirozené, ačkoliv to nebylo
přirozené, ale, programatické, sem se tomu, nikdo se tomu nedivil, když
to, program byl vidět v tisku a (jinde,) a na univerzitách, tak v
kinech taky samozřejmě.
PSz: a když ste přešel teda z Brna do Prahy, taky em uvědomoval ste si
ňáké rozdíly v době kdy ste ještě chodil teda do kina za té druhé
světové války? jestli em je něco jiného jít na václavák ((Václavské
náměstí)) do premiérového kina než jít do dopsu ((Dopz)) nebo [do
Kapitolu ((Kapitol))]
PD: [no jo no,] když sem se stěhoval do Prahy, tak sem dosáhl věku snad
sedumnáct osumnáct let,
PSz: hm
PD: předmaturitního, a tenkrát rande bylo velmi důležitý, to byl
rituál.
PSz: hm
PD: a dívky se nemohly brát do Bajkalu ((Bajkal)) v Dejvicích, to voni,
tím netrpěly, páč za tím byli taky rodiče kerý kontrolovali holku, a
holka řekla, brodvej ((Broadway)), Světozor, Koruna, sk- em Juliš,
Juliš číslo jedna. jinak by to nešlo, tak člověk tam seděl a platil. a
eště kafe o přestávce nebo sodovku.
PSz: čili celkově to bylo dražší, byla to spíš příležitost rande než s
kamarády? je to tak?
PD: no to bylo rande, to bylo rituál, <rituální rande.>
PSz: hm
PD: to je jiná kapitola, to by, to patří před, do kapitolu, jak se
randilo,
PSz: hm
PD: v Praze. v protektorátu to bylo ovšem.
JV: já bych se ještě vrátil, čili my sme to Brno došli v tom vyprávění
spíš někdy k tomu roku třicet šest nebo tak, ale potom se dramaticky
mění situace, vy to popisujete vlastně i v té povídce v tom Brněnském
chodci, em jak nastal transfer, em jak ste opouštěl ňáká kina a do
jiných ste začal chodit, že jo, čili s přechodem z německého na české
gymnnázium tak právě to znamenalo přechod z některých kin do jiných
kin, em možná byste to ještě mohl popsat em blíž jestli si na to
vzpomenete, [třeba tu oranii ((Orania)) že ste opouštěl]
PD: [já nevim, nemyslim že] to nebyl dramatickej přechod, spíš takový
přesouvání akcentu, spíš myslím že sem přestal chodit do Kapitolu
((Kapitol)) , a do Centralu ((Central)), a začal chodit spíš do dopsu
((Dopz)). do, nebo do univerza ((Universum)), kde byla směs amerických
a českých filmů většinou.
JV: ale znamená to že asi některá kina byla pociťována jako německá,
případně [německá vyloženě byla] programově,
PD: [no ovšem.]
JV: a jiná byla považována za česká, asi, že jo to už byla trošku [jako
vlastenecká záležitost, ne?]
PD: [no jo, jenom,] jenom český biografy hrály hodně amerických filmů,
takže to vlastenectví bylo, takový volnější, kdežto němeč- neměcký
biografy hrály německý filmy výhradně, a těch bylo hodně, páč ta UFA
tenkrát produkovala o sto šest.
PSz: hm
PD: jo, kdežto...
PSz: a tady tento rozdíl ste si začal uvědomovat někdy až kolem toho
roku [třicet šest?]
PD: [to až] třicet tři, třicet čtyry pět, to byl vývoj velmi pozvolný.
PSz: a myslíte, že v tom hrálo větší roli to, že proběhla nacifikace
filmovýho průmyslu v Německu a změnil se vůbec charakter těch filmů?
nebo vaše osobní zkušenost tady z Brna [spíše.]
PD: [no myslím] že to byla, že to bylo spíš politický, že člověk věděl
že německý filmy ( ) ne,
Psz: hm
PD: že UFA je politická, a že prostě ty filmy který se dostaly sem,
často byly velmi ideologický, jako ung ríbn ((neidentifikováno)) nebo
tak. to nebyly hraný filmy, ovšem, byly až do protektorátu taky německý
mus- musikály ((muzikály)). a em sem byl dost jako nepatriotický a sem
tam byl.
PSz: hm
PD: páč mně se líbila marika rek ((Marika Rökk)), když stepuje.
PSz: hm
PD: to méno elizabet paule ((neidentifikováno)) a taky chci vidět
mariku rek. ((Marika Rökk)) anebo hilšr ((Margot Hielscher)), nebo ta,
to byly džezový ((jazzový)) filmy. dost viditelný tenkrát, páč byly tak
rozdílný od, od ideologických filmů.
PSz: no to je, to je právě zajímavé co říkáte, protože tady ty hudební
německé filmy podle toho co em vyplývá ze statistik, tak patřily vůbec
k těm nejpopulárnějším třeba cvaj hercn in drajfírl takt, ((Zwei Herzen
im Dreiviertel-Takt – Dvě srdce ve tříčtvrtečním taktu)) nebo em dý
draj fon de [tanknštele] ((Die Drei von der Tankstelle – Tři mládenci
od benzinu))
PD: [tankštele,] ((Tankstelle)) ale ovšem to je starý, draj fon de
PSz: [to] už bylo starší, že, [takže vy mluvíte spíš]
PD: [to je prehitlerovský.]
PSz: vy mluvíte [spíš o ( )]
PD: [ale já už mluvím] o muzikálech který dělal gebls. ((Goebbels))
PSz: hm
PD: nebo kde on byl už ministrem,
PSz: hm
PD: a natáčelo se vesele s marikou rekovou ((Marika Rökk)) a s margot
hilšer ((Margot Hielscher)) a tak dále.
PSz: takže vy si pamatujete spíš ty pozdější muzikály [než ty]
PD: [no páč sem] byl starší jako. draj fon de tanknštele ((Drei von der
Tankstelle – Tři mládenci od benzinu)) sem viděl později jako
antikvární vzpomínku už.
PSz: hm
PSk: vzpomínáte si že by na ty muzikály em na ty filmy s marikou rek
((Marika Rökk)) chodily i děti? jestli bylo...
PD: ne, děti tam nebyly, ne
PSk: já sem totiž narazil na to, že ve vzpomínkách žáků škol, který,
kteří byli narození kolem roku třicet sedum třicet osum,
PD: no
PSk: tak oni uváděli že v roce čtyrycet sedum, jako jednu ze svých
oblíbených hvězd mariku rek. ((Marika Rökk))
PD: ((smích)) no jo, možný to je, možný to je, já sem tam seděl,
PSz: hm
PD: ale mně bylo, já byl starší.
PSz: a ty písničky který tam zněly ste si potom zpívali?
PD: (ne)
PSz: nebo em pamatovali [ste]
PD: [sme] pamatovali, pískali, ale nezpívali, sme (to tak) neznali.
PSz: hm
PD: natolik jako, ale ten tanec se nám líbil, balet se nám líbil, džez
((jazz)) se nám, ta otázka je taky otázka džezu ((jazz)). a taky hraje
do tý, do, do otázky sovětských muzikálů, páč právě ta veselá parta
((neidentifikováno)) em Cirkus málo, ale Volga - Volga tam je ještě
džez. ((jazz)) a to lidem imponovalo.
PSz: hm čili vy ste paradoxně tady ty už nacistické filmy vnímal jako
prostředek moderní em kterým k vám přicházela moderní hudba vlastně.
PD: no tak moderní ten džez ((jazz)) nebyl,
PSZ: no ( )
PD: ale džez, ((jazz)) to byl, em moderní to nebyl páč přece jenom v
Praze ste mohl slyšet moderní džez, ((jazz)) když ste věděl že kdo
hraje v kavárně Vltava nebo tak, tam ste slyšel moderní džez ((jazz)).
PSz: hm
PD: v Praze až do roku čtyrycet čtyry, to byl ráj džezu ((jazz)), ku
srovnání s jinými městy jako, možná Paříž, já sem v Paříži nebyl, ale
tam prý to taky fungovalo.
JV: em tam ještě em popisujete taky em v jednom rozhovoru rozvádíte že
em Brno je městem tří topografií. české, německé židovské. a em mluvíte
taky o tom, na otázku v jednom rozhovoru, jestli ste ňák pociťoval na
sklonku těch třicátých let nějaké příznaky toho sílícího nacionalizmu.
em tak říkáte že v Praze ne, ale protože byla multikulturní, ale v Brně
ano. čili ve spojení vlastně s těmi třemi topografiemi Brna tato otázka
jak byste, mohl byste to nějak, nějak rozvést? blíž
PD: no,
JV: bylo to jenom dáno tím že Brno je prostě menší, nebo i ňákými
kulturními specifiky.
PD: no já myslím to bylo dáno hlavně tím že Brno je menší. jeden znal
druhýho velmi podrobně jako, v domě nebo v ulici a tak, a tak když
někdo řekl to nebo ono, tak si lidi pamatovali jako, nebo kdo jaký čet
noviny například. a člověk když mluví o tom německým Brně, mám dojem,
já sem poslouchal televizi zrovna, o Mnichovu a tak dále, já myslím že
se podceňoval tak ten německý aktivismus v Brně. páč tady byla velmi
silná sociální demokracie. měli vlastní noviny, měli folksblóter,
((Volksblätter)) ten ministr čech ((Ludwig Czech)), kterej byl německej
sociální demokrat, byl z Brna, seděl ve vládě v Praze, a byly tady
četný německý organizace jako routfaltn ((neidentifikováno)) a em tak
dále, tady vyvíjeli činnost. a měli své vlastní publikace. a Brno se
stalo po třicátým čtvrtým roce to vim, páč můj nevlastní otec byl
sociální demokrat, bylo střediskem emigrace rakouských sociálních
demokratů který utekli z Vídně. a žili tady všelijak až emigrovali bůh
ví kam, já nevim, do Ameriky, do do Švédska a tak dále. ale snad třicet
pět třicet šest, Brno bylo taky městem rakouské a německý emigrace
socialistický.
JV: hm
PD: takže, ta politika byla v užším kruhu jako. ale byla tady, a to
třídění bylo jasný, to jaký noviny ste četl, s kým ste mluvil, a tak
dále a tak dále.
JV: bylo to možná jasné, ale bylo taky podstatné, protože ty, ty živly
se přeci jenom prolínaly, nebo ty topografie nebyly vyhraněné, že jo ty
kultury nebo tak,
PD: topograficky ne, poněvadž,
JV: hm
PD: ovšem byly takový ostrovy to vim ze školy. em přítel Jiří Fišer,
který šel do exilu do Anglie, vrátil se v tankový armádě, ten byl synem
bohatší židovské rodiny v Pisárkách. tam byla řada vil, kde žili jako z
textilního průmyslu bohatší lidé. to byly židovský rodiny. to bylo to
byl to byla souvis- to byl souvislej ostrov, to sem pocítil na gymnáziu
například. (hás), který šel do Anglie, Fišer který šel do Anglie, sem
viděl, Fišera sem potkal, Jiřího, snad v září čtyrycet pět na Spálený
ulici ((Spálená)) v uniformě prostého vojína tankovýho praporu, s tím
černým baretem, říkám Jiří ty bys měl jako být generál už teďka. on
říkal, no to sem nemoh, já sem uďál chybu, já sem udal jako mateřštinu
němčinu. ((smích)) tak se vrátil coby vojín, a potom študoval tady
zemřel brzo bohužel. ale byly takový takový ostrůvky. a na taky byl
ostrov to sem pociťoval potom ve škole jasně, byla skupina německých
proletářů. to v Praze vůbec neexistovalo. v Praze když byl Němec, tak
byl s em z rodiny buď průmyslový nebo byl to právník a tak dál. to byla
buržoazie. to většinou ( ), málo menšin. kdežto tady, v průběhu em
stěhování textilního průmyslu do do Brna v devatenáctým století, se
nastěhovala kolonie textilních dělníků a barvičů z Německa, a ty žili
někde pod Špilberkem. já už vám nemůžu říct kde, v dost úzkých jako
domech takových, chudých domech. a ty byli taky ve škole, tvořili
součas- em vrstvu. si pamatuju ňákej Lachnid, nebo Valdek, to byli
úplně jiní Němci než sem byl zvyklej. páč byli chudáci. byli dělníci,
to neexistovalo, to bylo zvláště ten, si pamatuju na Špilberku, ten
Valdek za dvacet hale- halířů si stáh kalhoty. <my sme mu dali dvacet
halířů, abychom to viděli.> von z toho měl děsnou radost, páč měl
dvacet halířů navíc. ale to jenom ukázka, jako co se dělo na Špilberku.
to byli chudáci, to byli, to byli skutečně proletáři.
PSz: hm
PD: o těch nikdo už nemluví.
PSz: a pokud jde o židovské děti tak s těma ste byl v kontaktu?
PD: s těma sem byl v kontaktu, jednak s bohatejma, ale jednak taky s
Hrdličkou, kerý byl chudej Žid, sionista, velmi ranej, nevím jestli se
mu podařilo se stěhovat, no a měl sem to taky v rodině, jako
cechndorfovi, kerý se stěhovali do Izraele, a vona mi po válce napsala
pohlednici, že dělá psycholožku v Tel Avivu, se jí to podařilo. ale to
bylo roztroušený, to žili na Úvoze, v Masarykově čtvrti, na Dornychu
spíš chudí Židé.
PSz: hm
PD: žena jednoho mýho kolegy slavného amerického kritika Hartmana, je z
Dornychu. a to sem hned věděl, co je to za rodinu, když řekla já sem z
Dornychu. to bylo, to, to bylo sociologicky uzavřené. no a to se
prolínalo, a žilo to spolu a potom se to najednou rozešlo více méně.
PSz: hm
PD: každej koukal emigrovat někam a tak.
PSz: a vy ste říkal že toto vlastně u těch kin moc velkou roli teda
nehrálo potom [pro vás.]
PD: [nehrálo.]
PSz: to jestli to bylo ve čtvrti kde žili převážně em
PD: vůbec.
PSz: čeští proletáři nebo němečtí, [(tak to kino)]
PD: [no německých] proletářů tolik nebylo.
PSz: hm
PD: ale, no Lido Bio, bylo v Marxově ulici, ne? ale taky hráli různý
programy.
PSz: hm
PD: no většinou česky samozřejmě [ale byly tam]
PSz: [ale pokud de] o publikum, kdybyste odhlédl od programu a vzal si
publikum, dalo se říct že když ste tam přišel, tak ste si byl, mohl ste
cítit že ste mezi Němci třeba? nebo mezi...
PD: no v Lido Biu ((Lido Bio)), tam byli samí socialisti, sociální
demokraté. buď němečtí nebo čeští.
PSz: takže spíš ste vnímal sociální rozdíly než národnostní? u těch
kin?
PD: no v Lido Biu ((Lido Bio)) jo.
PSz: hm
PD: jinak, jinak to bylo smíšený.
PSz: hm
PD: těžko to určitě jako, poněvadž když máte film jako fred aster
((Fred Astaire)) v Moderně ((Moderna)) tenkrát, tak kdo tam seděl. (.)
Češi, Němci, Židi, no, takže,
PSz: hm
PSk: takže to místo kde to kino bylo em nevrhalo nějaký jakoby stín,
nějaký akcent na to kino, nebylo to ovlivněno tím, že [( ) (nikam)
nejezdí nebo]
PD: [no, když to bylo,] to je čistá teorie, páč to neznám, ale já
myslím když to bylo kino předměstské, v Černých Polích a tak dále, tak
to muselo hrát roli taky na, na sociologii návštěvníků. ale ve městě
v dopsu ((Dopz)),
PSk: hm
PD: nebo v Kapitolu ((Kapitol)) to byla, to ne. kdo na to měl, tak tam
šel, no.
PSz: takže vám se nikdy nestalo že by vám rodiče řekli tady do toho
kina em nesmíš protože je to nebezpečný, nebo špinavý, nebo něco
takovýho.
PD: ne.
PSz: hm
PD: taky ty kina neznali.
PSz: hm
PD: ((smích)) takže nemohli diktovat, do kerýho můžu do kerýho nemůžu.
JV: já bych se zeptal ještě na jeden konkrétní detail, vy tam
popisujete em jak ste změnil směr když ste přišel z toho německého na
české gymnázium, jak ste přecházel em přes Lažanského náměstí či
Moravské,
PD: jo
JV: a Koliště, Koliště bylo cítěno jako určitá hranice, že jo. em
PD: no
JV: nebo ne? tehdy ještě ne?
PD: jaká hranice?
JV: no tak toho centra a periferie řekněme, nebo...
PD: a centra a, to sem tak necítil
JV: ne?
PD: ani ne. ne.
JV: a em píšete že to gymnázium bylo v Legionářské [ulici,]
PD: [v Legionářské] ulici.
JV: a to je která ulice? protože já sem ani v historických názvech
brněnských ulic nenašel em Legionářskou,
PD: no bylo gym- První český gymnázium na Legionářské ulici.
JV: no tak to muselo být kapitána ( ) Kapitána Jaroše, ne? asi.
PD: tak to je Kapitána Jaroše,
JV: jo.
PD: když mi ukážete plán, tak vám to snad...
JV: je to když se de dolů jako, jako [(před tím) Kolištěm]
PD: [Koliště.]
JV: první doleva, že jo,
PD: jo, první doleva.
JV: jezdila tam tramvaj
PD: [no jo no]
JV: [ještě za] první republiky, no, tak to je Kapitána Jaroše, aha.
PD: Kapitána Jaroše.
JV: já sem se právě neuměl,
PD: jo jo
JV: zasadit, to je První české gymnázium [em v Brně.]
PD: [a to musím] řict, to sem se dozvěděl až pozděj, tam byl kantor
kerýho sem neměl, ten to byl Artur [Závodský.]
JV: [aha]
PD: ten se zajímal vo divadlo a vo film. a to byla ta vyjímka. ostatní,
já já sem měl báječný kantory taky, Róbrta Konečnýho ((Robert Konečný))
například, nic o filmu nic, literatuře ano, o divadle jo.
PSz: a v těch preferencích, nebo em v kulturních zájmech spolužáků se
něco změnilo? cítil ste ňáký rozdíl při tom přechodu?
PD: no já myslím ta sociologie studentů v českým gymnáziu byla totálně
jiná.
PSz: hm
PD: ta byla, tam byly hodně zastoupeny střední vrstvy, a málo chudých
lidí. takže ty, tam bylo hodně zájmu o kulturu, to je samozřejmý, ale
to kino to bylo přece jenom dost plebejský ještě,
PSz: hm
PD: na tom stupni, to to spíš českej film zajímal páč to byl, bylo
mluveno česky nebo, herečky, české, Rolf Wanka, a tak dále a tak dále,
PSz: hm
PD: ale já mám dojem že to žáci byli takový jako fajnovky. z rodin
slavnejch em právníků brněnskejch a tak dál.
PSz: hm čili to šlo spíš nahoru jakoby sociálně.
PD: to sociálně šlo nahoru.
PSz: hm
PD: a ten film nebyl sociálně,
PSz: hm
PD: dost nahoře ještě, myslím. to ještě páchlo zábavou, to nebylo ještě
umění.
PSz: hm
PD: myslím. ale to sou takový dojmy že jo.
PSk: tak já myslím že můžeme skončit, moc vám děkujeme.
konec rozhovoru
0.0
3:1518
Rozhovor vedla: Lenka Gorecká
Rozhovor přepsala: Blažena Stránská
Datum a místo: 30. listopadu 2010, bydliště pamětnice – Helfertova
ul., Brno
Rok narození: 1934
Bydliště do roku 1945: Bratislavská (Brno – střed)
Národnost rodičů: německá
Povolání rodičů: Matka v domácnosti, otec pracoval v plynárně, za
války byl v koncentračním táboře.
Povolání narátora: Navštěvovala obecnou školu na Příšní, dívčí
gymnázium, vyučila se soustružnicí a krátký čas toto povolání
vykonávala. Poté pracovala jako rýsovačka, přičemž studovala
průmyslovou školu. Pak pracovala v plánování v kanceláři
v Královopolské. Poté pracovala v Zetoru, kde byla nejprve
v plánování, poté dispečerkou, odtud odešla do důchodu.
[křik dětí v pozadí téměř po celou dobu záznamu]
LG: e tak já bych se vás nejprve zeptala na vaše celé méno a na rok
narození
RM: tak (.) a já sem narozena v roce devatenácet třicet štyry (.)
jedenáctýho srpna devatenáct (set) třicet štyři (.) v Brně (.) a (.)
co ještě?
LG: celé méno
RM: R. M.
LG: ee (.) e kde ste bydlela do roku štyrycet pět?
RM: e na Bratislavské třicet jedna
LG: a (.) které školy ste navštěvovala? ( )
RM: navštěvovala sem na Příčný ulici (.) obecnou (.) školu (.)
smíšenou (.) e německou (.) a (.) to sem (.) a e v roce štyřicet
štyři (.) sem e dělala zkoušky do e do německého gymnázia (.)
chodila sem do dívčího gymnázia tenkrát se to menovalo óbršůle
((Oberschule)) jo jako (.) vrchní škola nebo tak nějak... a (.) bylo
to (.) v místech kde dnes stojí nové divadlo.
LG: mhm
RM: to (je) to bylo vybombardovaný a potom... tak tam (.) sem
chodila to té... a to sem chodila asi jenom do března (.) protože
potom bylo bombardování a (.) bylo to nebezpečný, tak už sem do
školy nechodila (.) a po válce v pětaštyřicátým roce potom po válce
sem dělala zkoušky do české školy a e musela sem přejít do páté
obecné, protože sem pátou třídu neměla (.) (to) sem přecházela ze
štvrté hnedka do toho gymnázia (.) a tak to sem dělala toto a (.) v
(.) eee rok štyřicet šest (.) sem dělala zkoušky do českýho gymnázia
(.) to sem chodila e bylo to realné gymnázium na Vranovské (.) v
Husovicích (.) tam sem chodila dva roky, protože potom byl rok
štyřicet osum (.) a byla ee jako e jednotná škola (.) a my sme
museli přejít do (.) střední školy, protože sme eště neměli latinu
(.) takže ste... kdo chodil už do tercie, tak dodělal gymnázium (.)
a protože my sme končili v sekundě ten rok, tak sme přešli do (.)
střední školy se to menovalo tenkrát je to vlastně měšťanka
LG: mhm
RM: to byla vlastně měšťanka a (.) [zavrčel pes] na... ticho ((na
psa)) na e Merhautovu [štěkl pes] sem chodila (.) jo a tam sem to
dělala až do toho (.) no až do té štvrté třídy [(do)]
LG: [a e] když ste mluvila o těch e o těch zkouškách do té české
školy, to bylo co?
RM: nó hlavně čeština a počty (.) [nic víc]
LG: [a vy vy s-] vy ste do té doby mluvila (.) česky?
RM: ne ne, já sem se naučila česky až o prázdninách
LM: o prázdninách [toho roku š-]...
RG: [a po] prázdninách sem [šla]
LG: [mhm]
RM: jako dělat ty zkoušky a byli s- byla sem převedena teda do české
e páté třídy a tu ta byla e původně na (.) na Vranovské ne na
Vranovské ne já nevím jak se ta ulic menuje (.) je to tam (.) e je
to škola (..) před Svitavou svit- tam teče Svitava já nevím e (.)
když se odbočuje od Cejlu směrem do Husovic, tak tam byla [taková]
LG: [(Příční)]?
RM: ne ne ne ne (.) Příční je tady na Bratislavské
LG: mhm
RM: e to se de jak (..) když se vyjíždí, jestli víte (.) jes- když
se vyjíždí (.) z Francouzské na Cejl (.) tak je odbočka e doleva
Vranovská
LG: mhm
RM: a tak trošinku šikmo e je (..) ulice (.) která vede (.) taky do
Husovic, ale je to poblíž Svitavy (.) a tam byla postavená (.) já
nevím jak se ta ulic menuje (.) tam byla postavená taková novější
škola a tam sme chodili do té páté obecné (.) to patřilo k Vranovské
(.) to bylo část jako Vranovské, protože (.) ta škola byla myslím
taky nějaká poškozená (.) takže tam nebylo místa dost, tak pátá
třída byla tam (..) no a od tam sem šla do husovickýho gymnázia
LG: mhm (.) a ee ta čtvrť, ve které ste bydlela, byla to česká nebo
německá čtvrť?
RM: to byla Bratislavská, to bylo smíšený
LG: mhm
RM: to nebyla čtvrť, to byla normálně ulice
LG: jo (.) a e bydlelo tam jakoby většina českých nebo německých
obyvatel?
RM: to bylo smíšený
LG: smíšený
RM: bylo smíšený (.) v našem domě taky bylo byli čes- Češi i Němci a
(..) snášeli sme se (..) dobře sme spolu vycházeli
LG: mhm (.) ee (.) em a vaše e rodiče jaké měli povolání?
RM: e moje ma- moje maminka byla v e (.) v domácnosti (.) a otec byl
zaměstnaný (.) v plynárně (..) <ale nevím co tam dělal>
LG: mhm (.) [jo]
RM: rotože (.) my sme měli tam byl (.) třikop- e třípokojový byt
LG: mhm
RM: který sme měli rozdělen na dva byty (.) tam bydleli ti jedni
taky co utíkali (.) z toho Rakouska (.) před Hitlerem a byli jako e
v té větší části (.) protože měli štyři syny
LG: mhm
RM: a (.) my sme si nechali tu menší část (.) jako (.) kuchyň a
pokoj (.) jenom (.) a oni měli jako (..) velkou předsíň, kterou měli
jako kuchyň (.) pokoj a kabinet se tomu říkalo jo takovej, takže oni
se tam... a tím (.) protože vlastně ke konci už byly jenom ženy (.)
a (.) těch pár děcek co sme byly
LG: mhm
RM: a <takže> a maminka zůstala tam sama, protože já sem byla v té
Rokytné (.) a když e mít- to sem vám myslím říkala (.) u nás celou
válku bydlela (.) e s- slečna (.) e sme jí říkali slečno (.) ee
česká (.) a (bydlela) u nás na bytě
LG: to ste myslím neříkala
RM: no (.) ne neříkala?
LG: ne e
RM: no takže (.) protože sme zůstali s maminkou samy (.) takže u nás
bydlela ta slečna (.) menovala se Janštová (.) to si vzpomínám
Anežka Janštová (.) a bydlela u nás jako v bytě (.) a spala s nama
v pokoji, jo? my sme ten pokoj byl velkej a ta (.) u nás bydlela (.)
a ta řikala e (.) paní Slačiková e teďka už to tady bude hrozný,
vite co, já končím tady a du dom do Rokytné (.) to je tam u Ivančic
(.) k rodičům (.) jeďte s Ruti s k nám (.) jako se mnou (.) jeďte
tam a tam přečkáme konec války (.) a maminka souhlasila a říkala
dobře (.) aby vzala teda mě a jela a že ona si ešče (.) ona byla
zaměstnaná (.) za války na nádraží (.) a jako když se chodilo na
perón (.) anebo z perónu, tak se (.) odevzdávaly lístky a ukazovaly
lístky, jo, takže tam byla a dělala mezi českejma dělník- e českejma
lidima (.) a ti maminku strašně chránili (.) a (.) a ona říká, já
musím e do té práce ešče jít a říct jim, že už nepřijdu (.) aby
věděli o tom abych (.) nebyla hledaná
LG: mhm
RM: a (jenže) my sme jeli posledním vlakem (.) a maminka už se na
nama nedos- nedostala (.) takže maminka byla v Brně (.) a já sem
byla s tou slečnou u té její rodiny (.) a takže (.) zbyla tam sama a
tak se <všichni potom ke konci> nahrnuli na tu Bratislavskou a
<obýval se tam ten celej> třípokojovej byt dohromady a (.) všichni
byli pospolu (..) takže tak nějak to bylo (.) a tatínek když se
vrátil z koncentráku, tak <maminka říkala> (.) všichni lítali
objímali tatínka a já sem stála (.) a dívala sem se a nemohla sem
ani promluvit <(jo tak) a tatínek jí říkal (.) všichni mě vítali a
jenom tys mě nevítala>
LG: mhm
RM: a maminka byla (prej) (.) ona říkala já sem byla jak (.) solnej
sloup (.) já sem nemohla ani ani v- e dejchat (.) no a takže (.) a
on se vrátil (.) a za tři dni byl odsun (.) a oni nás chtěli (.) je
chtěli hnát do odsunu (.) a jedině (.) štěstí to (.) že (.) tamti
byli Rakušáci (.) a naš tatínek byl e (.) z toho koncentráku (.)
takže byli odsunu uchráněni (.) no (..) takže na odsun nešli (.) a
ešče k tomu sem já nebyla vůbec v Brně (.) [takže to]
LG: [mhm] (...) em a ještě teda (.) nějaký zážitek z kina nebo (.)
tak (.) o čem byste chtěla mluvit (.) máte? (myslím) třeba ee...
RM: no jistě když se mně ten film (.) líbil nějakej, tak s- se o tom
mluvilo (.) to bylo bezvadný jak to a e každej film takovej co byl
dobrej (.) tak se prožíval ešče doma
LG: a když ste byli třeba e děti (.) hráli ste si na ty filmy (.)
nebo zpívali ste si písničky?
RM: ne ne ne ne to ne to sme si nepamatovali písničky
LG: mhm
RM: ale (.) hráli sme si na tu postavu třeba
LG: jo
RM: když tam byla nějaká princezna nebo něco (.) tak sme si hráli na
tu princeznu a na toho prince, jo takový (.) tak to ano (.) to sme
tak nějak prožívali (.) ale (...) můj syn třeba po válce (..)
<(tehdy dávali) kozáckýho velitele ((možná Kozácký kapitán)) (.) on
na něm byl snad> (.) dvacetkrát, jo? mu se to tak líbilo (.) to já
sem mu musela ušít aj takovou beranicu jakousi z toho (.) takovýho
bílýho leskyma nebo co (.) a můj manžel byl voják, tak mu přinesl
(.) tu hvězdu (.) sem mu musela našít na tu čepicu (.) a s nějakou
šavlou <si tady hrál na dvoře a (.) takže> ten to prožíval hrozně
(.) když mu to dneska řeknu, tak tomu nechce věřit (.) že byl
tolikrát <no> (..) a tak jó byli byli aj nějaký blbý filmy ee sem
říkala no že sem na ně vůbec lezla (.) ale málokdy (.) jinak se mi
ty filmy skoro všecky líbily (.) některé víc, některé míň (.) když
byl třeba takovej ten Carův kurýr (.) to byl myslím dvoudílnej
dokonce film (.) no to to byl film jak (..) to už (.) no tak tak
(...) co ešče? (..) no a vy ste b- říkala minule jako že (.) e kde
jaký kino bylo nebo něco takovýho [takže ( )]...
LG: [mhm no já tu] tu e mapku mám, ale vám vám tady nejede internet,
takže já vám [nemám jak to (.) jak to ukázat]
MR: [mhm mhm mhm mhm] aha (.) ne no tak
LG: ale vzala sem to sebou myslela sem na to
RM: jo
LG: tak jestli jestli už nic nemáte, tak já bych to já bych to (.)
[utla]
RM: [skončila,] jo? dobře
LG: děkuju moc
RM: no nemáte zač
konec rozhovoru
1
0.0
3:2089
Rozhovor vedla: Lucie Roušová
Rozhovor přepsal: Radim Hudec
Datum a místo: 12. 11. 2009, Domov pro seniory Věstonická, Brno
Rok narození: 1913, sourozenci: dvě pravděpodobně starší sestry
Bydliště do roku 1945: Narátorka se narodila ve Starých Habrech,
poté se její rodina přestěhovala do Frýdlantu. Na začátku 30. let
narátorka žila dva roky v Ostravě a rok ve Vídni. Roku 1939 se
narátorka i s rodinou přestěhovala z Frýdlantu do brněnských
Husovic.
Povolání rodičů: Matka v domácnosti, otec lékař.
Povolání narátora: Narátorka je vyučená švadlena, v Ostravě a ve
Vídni jako švadlena pracovala. V Brně pak vedla krejčovskou dílnu
v Ústavu sociální péče pro tělesně postiženou mládež Kociánka v
Králově Poli. Odtud musela v roce 1948 odejít, poté se jí narodila
dcera a po mateřské pracovala jako instruktorka a vedoucí ve Vkusu
na Kolišti, podnik byl později přemístěn na Cejl, tam zůstala až do
důchodu.
VP: s Burianem s Vlastou ((Vlasta Burian))
LR: mhm
VP: a potom s těma našima herci, jak v té době byli (...) ee Lamač
((Karel Lamač)) ee Ferbasová Věra ((Věra Ferbasová))
LR: mhm
VP: a na koho si ještě tak vzpomínám z těch mužskejch, no to byla
taková trojice no a taky Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan
Werich))
LR: mhm
VP: v té době taky nějakej ten sní- ten Snížek byl taky dobrej, no a
no tak no tak sme chodili na to
LR: mhm, tak můžu se vás nejdřív zeptat, jak se menujete, abych to
tady měla zaznamenané
VP: Věra [P.]
LR: [aha] a kdy ste se narodila? [to ještě neříkala]
VP: [narodila sem se] ve Starých Habrech
LR: ano
VP: v těch Beskydech
LR: mhm
VP: tam kde je uložená ee Marička Magdónová
LR: aha
VP: podle Bezruče vod Bezruče ((Petr Bezruč)), [jo]
LR: [mhm]
VP: podle té básně, tak tam sem se narodila, tam mám dneska ještě
dědečka a tak v těch Starejch Habrech, v roce devatenácet třináct
sem se narodila
LR: aha
VP: tak si to zapište, Starý Habry a tam sme byli až do toho
osumnáctýho, kdy byla, kdy byla vyhlášena republika, a to se jako,
teď mluvím o rodičích, protože to se tatínek přestěhoval do
Frýdlantu,
LR: mhm
VP: protože dostal umístění ve Frýdlantě, von byl původně lékař a
byl v tom, v těch Starých Habrech jako jedinej pro ten kraj, ale tam
ho pak ho přendali do toho Frýdlantu, to bylo dejme tomu ee vlakem
hodinka nebo tak nějak, jo, a tam sme bydleli teda až do roku
devatenácet třicet devět.
LR: mhm
VP: a ee
LR: a pak ste se přestěhovala do Brna.
VP: a pak sme se všeci stěhovali do Brna, protože to všecko eště
vlastně řídil tatínek
LR: mhm
VP: a jak vám říkám, von v těch d- se zavl- no tak se tak zamyslel
nad Opavou, že by chtěl do Opavy, protože jedna z mých sester, byly
sme tři,
LR: mhm
VP: a ta nejstarší měla známost s Opavákem
LR: mhm
VP: a vypadalo to tak, že jako se vezmou, takže by tat- že by sme
byli v té Opavě, jenže mezi tím tu Opavu zabrali, to bylo Sudety
LR: mhm
VP: jo, to patřilo do Sudet no a tak sme se stěhovali do Brna a do
Brna, protože zas ta prostřední moje sestra, ta študovala v Brně
konzervatoř
LR: aha
VP: tak byla vlastně usazená tady, tak kvůli ní sme se sez- vlastně
nakonec stěhovali do Brna, aby sme byli tak zas nějak všici
pohromadě no a tak sme bydleli v Brně, bydleli sme v Husovicích
LR: mhm
VP: a bydleli sme na jak se ta ulice menovala ee (.) od náměstí
jedna taková příční (.) eee
LR: no nevadí, tak a v tom roce devatenácet třicet devět vy už ste
měla vystudováno [už ste nechodila do školy]
VP: [no v roce] devatenácet třicet devět já sem byla už hotova a
sice já sem dělala po normální základní škole
LR: [mhm]
VP: [a čtyřleté] [měšťance]
LR: [měšťance]
VP: sem dělala tříletou rodinnou školu
LR: mhm
VP: a tu sme dělala v Opavě
LR: mhm
VP: to sem byla v penzionátě na tři roky, jo, takže to eště vyšlo do
tý doby, ale pak už sem jako se speciovala- specializovala na šití
LR: aha
VP: protože tam byla pracovna šití šatů, tak já sem vlastně dělala
t- todleto tam byla jedna taky na vaření taková ta třetí, ten třetí
rok, ale já sem se specializovala na to šití a tak sem potom byla
zaměstnaná ee v Ostravě,
LR: mhm
VP: v Ostravě u nějakého, to byl ee takovej prvotřídní salón pro
uhlobarony a voni se menovali Derezievič a u těch sem byla tak
myslím dva roky a pak sem byla ve Vídní [(jako na to krejči)]
LR: [to byl to byl] jaký rok asi
VP: hm?
LR: v té Vídni, kdy ste byla jaký rok to byl
VP: rok? no to mohlo být tak třicet nebo [jednatřicet]
LR: [mhm]
VP: jo a to sem byla v tý Vídni ee na právě na to šití a na němčinu
LR: mhm
VP: takže já sem tam sice byla jako volontérka, takže sem tam nebyla
placená, ale byla sem tam na němčinu v závodě, jo, takže sem ee tam
vlastně byla zaměstnaná, ale jen tak, jen tak a abych se naučila
německy
LR: mhm
VP: to byl předpoklad tatínkův, no a tam se byla celej rok, ovšem
asi třikrát sem byla mezitím doma, ale chodila sem tam hodně do kina
LR: mhm
VP: chodila sem tam na rytmiku, chodila sem tam jo a měla sem tam
sestřenici Češku, kerá byla zaměstnaná v bance ee (..) ee ne
agrární, ale nějaká podobná nějak nějaké bance, ale vona se tam
provdala a vzala si ale taky Čecha a vzala si ředitele piánový
továrny,
LR: mhm
VP: a s ní jako sem byla ve styku hodně, vona mě, mezi tím měli
holčičku a tak soboty a neděle sem většinou trávila s nima, protože
sme jezdili někde na ten (vínr valc) ((Wiener Waltz)) a tak, jo.
LR: mhm
VP: no
LR: pak ste se vrátila z té Vídně
VP: a vrátila sem se jako na prázdniny, já sem tam jela v září dejme
tomu a mezitím sem byla na Vánoce, na Velikonoce doma, ale na
prázdniny už sem se vrátila domů
LR: a co ste pak dělala, pak už ste byla zaměstnaná?
VP: no pak sem byla pra- na prázdniny doma a pak (..) no pak sem
jezdila myslim do tý Ostravy zas ještě na to, na tu krejčovinu, taky
sem mně mezitím byla nemocná, měla sem slepý střevo
LR: mhm
VP: ee operovaný, tak sem nějakou dobu né tenkrát se to trvalo dél
dýl tydlety to léčení, no a byla sem doma no a ty prázdniny sem
užívala potom velice tak ee tak dobře, hrála sem tenis chodila se-
chodily sme se koupat, byly sme tři, chodily sme se koupat, ale měly
sme taky německou slečnu
LR: mhm
VP: na každej den, abysme né na každej den dvakrát v týdnu chodila
za náma a buď sme se s ní chodily někam na procházky anebo gramatiku
a takový věci sme se učily doma s ní, no tak to taky byla taková
jedna epocha
LR: mhm
VP: a (.) já sem byla nejmladší z nás tří (.)
LR: mhm
VP: po dvou letech sme byly no a no a pak už pak už s- přišel asi
ten děvětatřicátej rok [a stěhovali sme se sem do Brna]
LR: [mhm tak to ste se přestěhovali] a vy ste tady pracovala někde?
VP: a tady sem pracovala potom u v ústavě pro tělesně vadné no,
((rozhovor přerušen příchodem třetí osoby))
LR: pardón
VP: já se jenom napiju, abych tak moc [nechraptěla]
LR: [určitě] určitě
VP: no a tak to sem byla zaměstnaná v tom ústavu pro tělesně vadné
LR: aha
VP: byla sem tam jako instruktorka pro ty tělesně vadné, keré se
učili šít
LR: mhm a kde to bylo?
VP: v kerým roku?
LR: kde
VP: kde? v Králově Poli
LR: v Králově Poli
VP: v Králově Poli, jak je ten zámeček
LR: aha
VP: jo, tak tam tam byla dílna, tam bylo víc dílen, tam byla na šití
dílna kry- a pánská krejčová dílna, pak tam byla košíkářská dílna,
pak tam byla zámečnická dílna, ne, já nevím ještě nějaká, no prostě
tam byly dílny, a tak já sem tu jednu vedla jako tu krejčovskou
LR: mhm
VP: no a tam sem byla až do roku štyřicet (.) osum
LR: mhm
VP: kdy nás zabrali komunisti
LR: mhm
VP: a ty mě jako vyhodili. mě, ředitele, učitele a ty my sme museli
ven a stal se tam ředitelem zámečník, no a tak to sem, ale já sem
zrovna v té době, štyřicet osum já sem se v roce štyřicet sedum
vdávala
LR: aha (.)
VP: a pak sem byla za dva roky v jiným stavu a narodila se mi dcera,
ale to už zase to už sem tam zaměstnaná nebyla a byla sem zaměstnaná
ve Vkusu.
LR: mhm
VP: zas mi to jeden známej doporučil, že ve Vkusu by mě vzali, a tak
sem byla ve Vkusu zaměstnaná ee zase, tak asi těch deset roků tam
taky sem byla myslim deset roků
LR: mhm
VP: ee na tom pr- na tam...
LR: a tam ste dělala co?
VP: tam sem byla instruktorkou pro ee pro tělesně [vadný, kerý se
učili šit a já sem...]
LR: [a a ve Vkusu ste dělala] v tom Vkusu co ste [dělala]
VP: [no v tom] Vkusu sem dělala zase vedoucí
LR: aha
VP: ale už pro [vyučený]
LR: [mhm]
VP: švadleny a normálně pro lidi
LR: mhm
VP: a to sem byla zaměstnaná nejdřív na stalino- tenkrát se říkalo
Starý Nový Sady ale teď sou to ee tady jak je dům umělců ta dlouhá,
Koliště?
LR: Nové Sady?
VP: Koliště
VP: Koliště, Koliště, tak tam sem byla u u nějakýho krejčího Bílého,
ten byl na pánský a na pláště a já sem byla na šaty a na dámskou
LR: aha
VP: a potom ale se to tam nějak zrušilo a přestěhovali nás na Cejl,
na Cejl, tam jak je ta ten zákrut, jestli to znáte
LR: mhm
VP: eh jak je Tkalcovská nebo taková někerá
LR: a tu krejčovou ste dělala vlastně až do důchodu?
VP: a ne
LR: ne
VP: no vlastně jo. já sem tam byla ano až do důchodu v roce
devatenácet čtyřicet pět sem se vracela, štyřicet sedum sem se
vdávala čtyřicet š- sedm štyřicet devět se narodila Jana, a byla sem
tam zas dál potom a byla sem tam na tom na tom Kolišti, na tom Cejlu
a vodtamtud sem šla do důchodu.
LR: mhm
VP: tam byl vedoucím nějakej pan Pečínka, ten už nežije a (.) tak
tak sem šla v roce devatenác- cet do důchodu, padesát devět
LR: mhm dobře a můžeme už se teď bavit o těch filmech o těch kinech?
VP: o čem?
LR: že už se teď budeme bavit o těch kinech, jo?
VP: jo.
LR: tak to už máme za sebou, tak vzpomínáte si na svoji první
návštěvu kina, nebo nějaké nejstarší po- vzpomínky na kino jaké
máte?
VP: no možná, no to muselo být v tom Frýdlantě
LR: mhm
VP: to nebylo rozhodně v Brně, tam sme chodili celá rodina do kina,
jo
LR: mhm
VP: a to si tak vzpomínám na ty filmy, český filmy, to se nám moc
líbilo a taky se mi moc líbily filmy, které v té Vídni a tam si
vzpomínám na takový filmy, takový jako operetní
LR: mhm
VP: na to sem hrozně ráda tam chodila v té Vídni a tenkrát byl jako
hlavní herec v těch operetách wili forst ((Willi Forst)) a ona jako
subreta hlavní taková ee diva lilian harlej ((Lilian Harvey))
LR: mhm
VP: a to mělo takovej velice pěknej ee jako baletní a a takové
takovej veselej motivy tam byly, jo, a hezký písničky, to jedno se
ten jeden film se menoval cvaj hercin im drajvírtát ((Zwei Herzen im
Dreiviertel-Takt)) dvě srdce ve třičtvrtě [taktu] ((Dvě srdce v
tříčtvrtečním taktu))
LR: [taktu] mhm
VP: no a eště takový podobný nějaký, tak to sem chodila tam hodně,
tak tam sem možná ale, možná že to už sem byla aj ve Frýdlantě v
nějakým tom [filmu]
LR: [mhm]
VP: a jak vám říkám, tenkrát se moc chodilo na Hadimršku ((To
neznáte Hadimršku)) na ee [Buriana] ((Vlasta Burian))
LR: [ano]
VP: na Buriana ((Vlasta Burian)), pak se chodilo na jo a v- pak sem
byla na ty Voskovce a Werichu, Wérich ((Jiří Voskovec a Jan
Werich)), ale to nebylo ve Frýdlantě, to už muselo bejt v Brně
LR: ano mhm
VP: jo
LR: a v té Vídni přišlo tř- vám ee byl nějaký rozdíl v těch kinech
třeba mezi Frýdlantem a Vídní?
VP: no tak to víte že jo, tam byly takový ee takový opravdu ee zá-
zábavnější ty filmy takový daleko víc výpravný
LR: mhm
VP: jo kdežto v tom Frýdlantu, to byly celkem takový celkem naše
první dost český [filmy]
LR: [mhm]
VP: a ty byly takový dost chudý, jo, anebo i ty motívy byly takový
bych řekla z jednoduššího prostředí.
LR: mhm
VP: no a...
LR: a ta budova těch a ty budovy těch kin v té Vídni byly třeba jiné
[interiéry]
VP: [jo, to bylo] krásný kina a moc ee tam taky moc letěly ty
valčíky štrausovy ((Johann Strauss))
LR: mhm
VP: a třeba byl takovej nějakej film se štrausem ((Johann Strauss))
a ty valčíky třeba některý a tak to třeba aj když se hrál Na krásné
modré dunaji der blaun donau šénem donau ((An der schönen blauen
Donau Donau)), tak se lidi vstali
LR: mhm
VP: to bylo jako taková jejich jakoby hymna takovej začátek, jo
LR: mhm
VP: to se mi dycky strašně líbilo
LR: mhm
VP: no a no a u nás ty filmy, to bylo no tak to bylo v sokolovně to
bylo takový takový jednoduchý
LR: v tom Frýdlantě
VP: no
LR: mhm
VP: v tom Frýdlantě to bylo takový jako ee (..) né s žádným
komfortem, dneska tam postavili židli e s- s řady židlí
LR: mhm
VP: druhej den tam byl tělocvik, jo, chodilo se do sokola ((smích))
LR: mhm
VP: takže to se tak střídalo a tam takovej jako žádnej ee ten
přepych v tom nebyl
LR: mhm
VP: kdežto v tý Vídni, tam to už vopravdu byly kina pro kina
LR: mhm
VP: jo no tak ty byly krásně vybavený a vypolstrovaný a no to bylo
pěkný
LR: mhm a když ste byla malá, tak s kým ste chodila do kina
VP: když sem byla já malá?
LR: ano, s- kdo s vámi chodil do kina?
VP: no tak když sem byla tak moc malá
LR: mhm
VP: tak se to kino eště asi nebylo
LR: mhm
VP: v tom Frýdlantě a když se potom chodilo tak sem chodila s
rodičema
LR: mhm
VP: a nebo sme šly sestry s dovolením rodičů
LR: mhm
VP: a potom, když už sem byla větší, tak někdy s- měla sem chlapce
tenkrát jako už tak ee no takovýho partnera z tenisu, a tak a z
koupání a tak tak někdy sme byli domluvení s ním, ale to muselo byt
e s- e s vědomím rodičů
LR: mhm a vaše rodiče měli jaký názor na to kino na filmy
VP: no voni rádi chodili [do]
LR: [mhm]
VP: kina jo
LR: oba?
VP: chodili rádi do kina, ale vybírali s- kina, abysme na to mohli i
my, děcka jit, [jo]
LR: [mhm]
VP: takže voni taky chodívali někdy na nějaký kina, kde byly jenom
pro velký,
LR: mhm
VP: jo
LR: to chodili sami
VP: to měli takovou společnost v těch železárnách v těch hutích tam
a když si tam, když jim tam promítali, no tak tam chodili r- rodiče
sami
LR: mhm
VP: to byla taková hutní společnost
LR: mhm a vaše maminka jaké měla povolání?
VP: maminka neměla žádný [povolání]
LR: [neměla byla v domácnosti]
VP: tenkrát ženský [nebyly]
LR: [aha]
VP: zaměstnaný tak se starala o nás tři děti, ale měli sme taky
služebnou ee na e práci domácí a mimoto sme, tatínek měl koně, aby
moh za těma pacientama [jezdit]
LR: [mhm]
VP: do těch hor a tak, no tak tak sme měli aji vyjížďky třeba v zimě
na saních, jo
LR: mhm
VP: a nebo někam tam na ty blízky na tu Čeladnou, kerá dneska má to
velký světový golfový hřiště, tak to byla jedna zastávka vod
Frýdlantu
LR: mhm
VP: a tam sme jezdili jako tak třeba na večeři
LR: mhm
VP: nebo nebo odpoledne na kafe nebo tak
LR: mhm, a jaký byl postoj školy k filmům?
VP: hm?
LR: jaký byl postoj školy nebo pa- pánů učitelů k filmům, ke kinu?
VP: jó
LR: bavili ste se o tom ve škole s učiteli? [o filmech]
VP: [vůbec ne]
LR: vůbec
VP: já původně d- do tech základní školy sem chodila do klášterní
cho- školy
LR: mhm
VP: takže k jeptiškám
LR: mhm
VP: to bylo ve Frýdlantě
LR: aha
VP: jo a v- takže tam ee o takových věcích vůbec nepřišlo
LR: mhm
VP: ee to nepřišlo na program no a ee jinak potom pozdějš to už sem
buď chodila taky v tý Ostravě, když sem tam jezdila, tak sem tam šla
někdy do toho kina no a různě
LR: mhm a byl pro vás film, když ste byla malá důležitý, kino?
VP: jo to mě bavilo [moc]
LR: [mhm]
VP: bavilo mě moc kino, mimoto mě bavilo jako ten tenis
LR: mhm
VP: když už sem byla taková slečna jako trochu
LR: mhm
VP: a koupání v řece Ostravici a to sme měli loďku taky a tak sme
jezdili na loďce a ten ténis a a do tý rytmiky sem chodila
v Ostravě, když už sem potom zas jezdila do Ostravy na to šití.
LR: mhm a dávala ste přednost kinu před těmi ostatními zálibami?
VP: to myslím že sem brala tak jak to následovalo
LR: mhm
VP: když em byl úterek a bylo třeba kino, no tak sem šla do kina a
když byl čtvrtek a cho- chodilo se jezdila sem do tý Ostravy [nebo]
LR: [mhm]
VP: a na ty housle sem taky hrála
LR: mhm
VP: no tak e tak sem to ne- nepreferovala
LR: mhm
VP: t- ty kina sem nepreferovala
LR: mhm
VP: to čistě tak jak to následovalo
LR: mhm
VP: jo
LR: á zažila ste někdy kočo- že by přijelo kočovné kino?
VP: to ne, ale cirkus
LR: cirkus
VP: jo, [na cirkusy]
LR: [a tam se]
VP: sem chodila moc [ráda]
LR: [aha]
VP: když přijel buď přímo do toho [Frýdlantu]
LR: [mhm]
VP: a nebo sme třeba jezdi- jeli do cirkusu do Místku to bylo další
dvě zastávky vod Frýdlantu
LR: mhm
VP: Frýdek Místek
LR: mhm
VP: jo tak tam sme taky jezdili do cirkusu a e (..) em kam eště (.)
kam sme eště chodili do cirkusu? (..)
LR: a v cirkuse se někdy promítaly filmy?
VP: co?
LR: že by se v cirkuse promítaly filmy nebo ne?
VP: v těch cirkusech?
LR: ano
VP: no to ne.
LR: ne
VP: to byly vopravdu cirkusový
LR: mhm
VP: e postavy a tam s- vopravdu se předváděly cirkusový
LR: mhm
VP: triky a t-
LR: mhm
VP: koně, zvířata to mí- býval cirkus aji se zvířecí- ze ze zvíř- ze
zvířaty
LR: mhm
VP: se zvířaty tak to byly potom takový e e vložky do toho
LR: mhm
VP: a byl třeba (.) e hm krasojezdkyně na koni a zase potom třeba na
velbloudu
LR: mhm
VP: a nebo na nějakým jiným slonu, jo, ((smích)) no tak tak nějak
prostě se to střídalo
LR: mhm
VP: a to sem měla moc ráda a to sme jeli třeba celá rodina na ten
cirkus.
LR: mhm
VP: no
LR: a když vám bylo kolem těch patnácti let, jak často ste chodila
do kina? od těch třeba desíti do patnácti let?
VP: od patnácti?
LR: do [do]
VP: [do] patnácti. no to sem moc nechodila, to museli- o být pod
dohledem rodičů
LR: mhm
VP: když rodiče řekli, že se může, tak sme šli a když s-
LR: mhm
VP: tak se nešlo, jo a taky se chodilo tancovat
LR: mhm
VP: hodně a sice ta zimní sezóna to byly plesy
LR: mhm
VP: a tak sme ee to byla taková e e (.) taková pěkná sezóna
LR: mhm
VP: že sme jezdili na plesy a třeba aji jinam, že sme jezdili na na
myslivecký ples do na Ostravici a na e nějakej takovej sportovní
ples do Frýdku do nebo do Místku a nebo u nás [ve]
LR: [mhm]
VP: Frýdlantě taky tydle ty plesy byly no tak to to to sme chodili
ale s rodičema
LR: s rodičema
VP: to jinak ne
LR: mhm a vy ste teda říkala, že ste moc často do toho kina zas tak
nechodila tak
VP: zas tak moc ne
LR: jak často třeba jednou za týden, jednou za dva týdny
VP: to ne, ka- každej tejden ne
LR: ne
VP: každej tejden ne, tak dejme tomu podle taky podle toho to, co
hráli.
LR: co hrálo
VP: jo
LR: a to vybírali rodiče, na co se půjde?
VP: no to bylo pod ee jak by řekli, no když rodiče řekli, že pudem,
no tak sme [šli]
LR: [mhm]
VP: aj my, a když sme chtěli my jít, tak tatínek musel vědět, co to
bude.
LR: mhm dobře a když ste se přestěhovali do toho Brna
VP: no
LR: v tom roce devatenácet třicet devět, tak ste chodila do kina
častěji?
VP: no to zrovna vypukla válka
LR: mhm
VP: zrovna ten den, když sme sem přijeli nebo ee během dvou dnů už
mašírovalo Německo přes Husovice a už to byla hrůza.
LR: mhm
VP: jo, takže pak se do kina moc nechodilo, možná že kina byly dost
zavřený a nebo to bylo dost nebezpečný do kina jít a potom zpátky
třeba večer nebo tak, tak kdyžtak se snad šlo jenom vodpoledne.
LR: mhm
VP: to byla taková dost jako ee fádní doba,
LR: mhm
VP: fádní pro pro umění nebo pro nějakej takovej v- radostnější
život, jinak to bylo všecko takový jako
LR: mhm
VP: jako ee jako za války
LR: mhm a v tom Brně ste chodila jak často do toho kina, tak každý
týden [nebo]
VP: [no] tak pravidelně taky ne.
LR: taky ne.
VP: taky ne, to sem chodila podle toho, co sem si vybrala,
LR: [mhm to už ste si vybírala sama]
VP: [a to sme s kamarádkou,] to sem zas už měla kamarádku jednu, ta
bydlela dost blízko tam u nás na té čtvrti, tak s tou sme chodily
potom společně, a nebo sme se taky scházely, no taky do kostela sme
chodily společně
LR: mhm
VP: takže to sme tak byly ee míň na to kino odkázaný
LR: mhm a do jakých kin ste tady v Brně chodila?
VP: hm?
LR: do jakých kin ste tady v Brně chodila?
VP: no jo no tak do skaly ((Scala))
LR: mhm
VP: ee (.) tam ten u divadla jak se to menovalo
LR: jak je Městské (teďkon) divadlo?
VP: hm?
LR: jak je Městské divadlo?
VP: Městský divadlo má enom a takhle v té ulici
LR: to je univerzum ((Universum))
VP: hm?
LR: tam bylo univerzum ((Universum))?
VP: to nebylo tenkrát univerzum ((Universum))
LR: [to to nebylo tenkrát]
VP: [to to u-] to je pozdější název
LR: aha
VP: to se mohlo menovat hm e jak se to menovalo, já nevim, ale v
každým případě do tý skaly ((Scala)) do Alfy ((Alfa))
LR: mhm
VP: Alfa to myslím zůstalo [v tem]
LR: [mhm]
VP: v té Poštovské [ulici]
LR: [Poštovské,] ano
VP: do Alfy ((Alfa)) se moc chodilo taky do Husovic
LR: mhm
VP: to byl Jas nebo [takovýho]
LR: [mhm]
VP: něco
LR: a měla ste svoje oblíbené kino?
VP: jo já sem chodila ráda do tý skaly ((Scala))
LR: mhm
VP: no
LR: a proč zrovna tam, co se vám tam líbilo?
VP: no ten přístup jednak byl šikovném, že to bylo na tom náměstí
tady na tom u jak je Tomášek ((kostel sv. Tomáše))
LR: mhm
VP: jo takže to bylo tak nějak jako dycky po ruce se mi zdálo a (.)
a bylo pěkně vybavený
LR: mhm
VP: bylo pěkný
LR: mhm
VP: no ale eště byly kina, ale já si asi nevzpomínám, jak se
menovaly za ty za ty roky
LR: mhm a bylo v Brně kino, kam byste třeba nechodila?
VP: [no]
LR: [které] bylo v Brně kino, které ste neměla ráda, kam byste
nešla?
VP: (..) no možná v Králově Poli takový něco bylo (..) to tam eště
je ne eee (...) jak se to menovalo to kino?
LR: nějaký sokol nebo?
VP: hm?
LR: nebyl to nebyl to sok- sokolské kino to nebylo v Králově Poli?
VP: ne
LR: tak Besední dům?
VP: Besední dům [tam bylo kino]
LR: [nebo at-]
VP: v Besedním domě
LR: ano v Králově Poli nebo Adria se menovalo
VP: adri- jo
LR: jo?
VP: jo jo jo, no tak tam sem moc nechodila
LR: mhm to se vám nelíbilo [tam]
VP: [mhm] a taky to bylo daleko
LR: mhm daleko, dobře a mě by zajímalo, jak ste se v kině chovala,
třeba jestli ste v kině konzumovala jídlo nebo nápoje?
VP: a no tak, ňáký cukrátka
LR: mhm
VP: takový na cumlání, ale aby to moc nešustilo
LR: mhm
VP: takže sem třeba měla, ale nemyslím, že bych tomu hoc- moc
holdovala
LR: mhm dobře. a bavila ste se během toho filmu s diváky?
VP: né
LR: ne. a reagovala ste vy nebo ostatní diváci nějak hlasitě na ten
film?
VP: hm to myslím, že sme nereagovali
LR: mhm
VP: to myslim, že ne. to nebyly takový filmy snad aby člověk na to
nějak ee eee (...) se e zúčastnil tak přímo
LR: mhm a během filmu nebo po něm, ozýval se potlesk někdy,
pamatujete si, že by se někdy tleskalo během filmu nebo po filmu?
VP: (...) na filmu možná ne, ale třeba na tom Voskovci a Wérichu
((Jiří Voskovec a Jan Werich)) to sme ve- v divadle
LR: v divadle ale [né na]
VP: [v divadle]
LR: né ve filmu
VP: no a na filmu myslím, že sme ne- že to sem se, ne, takhle
nezúčastňovala.
LR: mhm a potkávala ste v kině své známé?
VP: no taky někdy
LR: mhm a když ste šli spolu, z kina, bavili ste se třeba ještě o
tom filmu?
VP: no no když sem s někým do do toho kina šla jako
LR: mhm
VP: s třeba s nějakým partnerem [nebo]
LR: [mhm]
VP: tak no tak sme se potom bavili
LR: mhm
VP: a nebo když už sem (pěk-) měla manžela a šli sme spolu na to
kino, no tak tak jako nějaká řeč kolem toho byla
LR: mhm
VP: buď se nám to líbilo a nebo ten herec se nám líbil nebo tak, jo
LR: mhm
VP: tam taky tenkrát byl ten (.) francouzskej (.) bože já si na nic
nevzpomínám (.) on už umřel (.) já vím, že si za chvíli vzpomenu
LR: mhm (...) no to nevadí, tak eště se pak budeme bavit o hercích,
tak si třeba vzpomenete. ee chodila ste do různých kin, podle toho,
jestli ste šla právě s tím přítelem nebo s kamarádkou, do jednoho
kina [ste šla]
VP: [různě]
LR: různě
VP: různě
LR: nezáleželo na tom s kým [ste chodila]
VP: [jo jo jo] to různě
LR: a chodila ste někdy jako dítě na nepřístupné filmy?
VP: hm to myslím ani né (..) to leda jestli něco bylo třeba za Němců
(..) za Hitlera em ani ne
LR: mhm a chodila byla ste někdy v kině bez placení?
VP: no to né
LR: ne, že byste proklouzla [nebo jako dítě]
VP: [ne ne, to ne,] to ne
LR: dobře, a chodila ste do kostela?
VP: ano
LR: a jak často?
VP: každou neděli
LR: každou neděli a stávalo by se, že by vám návštěva kostela
zabránila v tom jít do kina?
VP: (.) že bylo kino a [taky i zároveň mše?]
LR: [že bylo kino, ano,] přesně tak
VP: no tak to ne na mši svatou sem chodila vždycky dopoledne
LR: mhm
VP: a kino bejvalo vodpoledne
LR: mhm
VP: takže to se ne netříštilo
LR: mhm a jakého ste vyznání, nebo byla ste [vyzná-]
VP: [Římskokatolická]
LR: římskokatolického a ov- myslíte si, že ovlivňovalo vaše vyznání
to, jak ste chodila do kina, co ste si vybírala za filmy?
VP: no tak to myslim aji že aji na to nějakej vliv mělo, že když sem
ee s- se snad dozvěděla nebo dočetla nebo
LR: mhm
VP: tak nějak, že je to nějaký takový ee perverzní nebo takový
nějaký e tak s- tak tak sem nešla
LR: mhm (.) dobře
VP: ale nepamatuji se na nic moc takový filmy (...) spíš legrační
filmy
LR: mhm
VP: to sem měla ráda
LR. ty ste měla ráda
VP: no
LR: a byly nějaké filmy zase které ste neměla ráda, na které byste
nešla? byly filmy, na které byste nešla, které ste neměla ráda?
VP: (...) no pokuď to byly nějaký vojenský a nebo takový, tak na to
sem nechodila,
LR: mhm
VP: a nebo ty četnický
LR: mhm
VP: ee humoresky a takový já sem na to nechodila.
LR: mhm
VP: já sem měla ráda společenský filmy a e a tak třeba operetní jako
aji ve filmu, jo, tak to to to sem měla ráda, ale že bych nějaký
velký moc k- kriminální filmy, to mě nebavilo.
LR: mhm a pamatujete si, že by na faře promítali filmy?
VP: (..) to si nepamatuju.
LR: mhm dobře tak a jak ste si vybírala ten film, když ste šla do
kina, na čem vám záleželo?
VP: no to už sem předem věděla
LR: mhm
VP: že todle je dobrej film,
LR: mhm
VP: jo, a to už tak- taková fáma šla, pudem do kina,
LR: mhm
VP: bude moc hezkej film,
LR: mhm
VP: jo, no tak to to bylo takový jako předem už tak nějak dost
určený
LR: mhm takže ste si vybírala podle filmu nebo podle toho kina?
VP: [no podle]
LR: [kam ste šla]
VP: herců
LR: podle herců, aha
VP: podle herců a podle eventuelně podle podle děje také.
LR: mhm
VP: jo, když by to bylo třeba nějaká žán dark ((Jeanne d'Arc)) nebo
něco takovýho, no tak na takových sme šli a nebo eště byl takovej
nějakej film ee s Napoleonem,
LR: mhm
VP: tak na takový sem chodila, když to bylo historický, [historický
filmy]
LR: [to ste měla ráda]
VP: to mě bavilo
LR: mhm mhm a vy ste teda říkala, že bylo důležité, kdo ve filmu
hrál
VP: mhm
LR: tak jaký pamatujete si na nějaké oblíbené herce nebo herečky,
které ste měla?
VP: no měla sem
LR: a kde hráli?
VP: aji z té, z té dávné doby, jak vám říkám, si už to tak moc
nepamatuju, [ale]
LR: [mhm]
VP: líbili se mi třeba Korbelář ((Otomar Korbelář))
LR: mhm
VP: líbil se mi ee (...) Mahen ne Mahen ((Jiří Mahen)) (e jak) ten
on hrál dejme tomu (...) si nemůžu na žádný jméno vzpomenout, ale
jinak nejsem tak blbá ((smích))
LR: ((smích)) a proč se vám anebo jaké typy herců se vám líbily,
proč se vám zrovna líbily, [já nevím,]
VP: [jo no]
LR: ten Korbelář ((Otomar Korbelář)) třeba
VP: ten Korbelář ((Otomar Korbelář))?
LR: mhm
VP: jo (..) ten se mi líbil vzhledem
LR: mhm
VP: líbil se mi třeba tou rolí, co hrál
LR: mhm
VP: líbil se mi způsobem i zpěvem třeba, jo
LR: mhm
VP: no a ten se mně líbil Korbelář ((Otomar Korbelář)) a hm tak to
bylo herců přece no a hégr ((Karel Heger))
LR: mhm
VP: a potom (...) no teď sou tydlety takový ten (...) Marvan
((Jaroslav Marvan))
LR: aha
VP: Marvan ((Jaroslav Marvan)), potom ten (...) už taky tendleten
zemřel ten (...) ee ten se mi taky moc líbil, ten hrál advokáty a
takový, no a pak tyhle mladý taky, co hráli tak jako v takovejch
lehčích
LR: mhm
VP: op- ee takovejch dějích.
LR: mhm dobře a když se vám ten film líbil, stalo se vám někdy, že
byste na něj šla víckrát?
VP: (..) no to sem jedině, no jo, já si na toho herce nemůžu
vzpomenout, to je ten francouzskej herec, to byly ty manévry nějak
se to jmenovalo, ale to nebyly manévry, to byl společenskej film.
LR: mhm
VP: (...) no teda (...) hm nevim (.) já sem s nim ty ty filmy, ty
všecky na ty filmy všecky chodila
LR: mhm a na některém ste byla teda i víckrát?
VP: a někdy jo
LR: jo?
VP: na těch manévrech určitě, takový nějaký manévry z lásky ((Velké
manévry)) nebo já nevím, něco takovýho
LR: mhm
VP: se to menovalo, to sem viděla ee aspoň dvakrát, ale jinak tak
sem nechodila víckrát.
LR: mhm dobře. a kde ste získávala informace o těch filmech?
VP: (..) já myslim, že to je taková (.) taková šeptanda
LR: aha
VP: jo, že si to jeden druhej mu řekne a nebo už předem se ví todle
todle hráli tam a moc se to líbilo, jo
LR: mhm
VP: asi takhle
LR: a sledovala ste i plakáty?
VP: jo
LR: jo
VP: mhm
LR: mhm a bylo pro vás důležité, jestli je ten film černobílý nebo
barevný?
VP: no tak samozřejmě v pozdějš, když začly barevný filmy, no tak
ten černobílej
LR: mhm
VP: to už nepřitahovalo
LR: mhm
VP: jo
LR: a když ste se narodila v roce devatenácet třináct, ste říkala,
takže ste chodila i vlastně na začátku na němé filmy? zažila [ste]
VP: [jo]
LR: jo?
VP: jo, četlo se to,
LR: mhm
VP: titulky.
LR: mhm
VP: a hrála při tom kapela taková, nějakej orchestříček
LR: mhm
VP: tak to sem chodila na takový
LR: mhm
VP: to eště to bylo v sokolovně ve Frýdlantě
LR: mhm a když byl ten přechod na ten zvukový film, tak se hrály
třeba někde i ještě ty němé a někde ty zvukové, tak jestli ste si
vybírala, jestli pro vás...
VP: no no to už asi spíš vy- sem vybírala ten barevnej,
LR: ten zvukový
VP: no jo, ten [zvukový]
LR: [zvukový], to pro vás bylo lákavější.
VP: jo jo
LR: mhm dobře tak (.) tak a pamatujete si tady v Brně, jaké byly
rozdíly mezi těmi kiny, třeba v interiérech nebo v přístupu
zaměstnanců?
VP: (...) aha (..) no jo (.) to bylo v té době, když sme byli ee
když byla válka
LR: ano
VP: takže to
LR: tak třeba některá
VP: to sme ignorovali
LR: mhm
VP: takový filmy
LR: ale ta kina, ta ty budovy byly třeba nějaké luxusnější tady v
Brně a zase třeba méně
VP: (.) no to ledaže to bylo třeba v Husovicích
LR: mhm
VP: a nebo že to bylo přímo v Brně
LR: mhm
VP: v městě, tak to mohlo být rozdíl
LR: mhm
VP: jo ale (..) (no) chodili sme do těch Husovic do kina chodili,
zas to bylo poměrně blízko
LR: mhm
VP: my sme bydleli v Čechově čtvrti nahoře
LR: mhm
VP: takže to ale to se nevybíralo podle kina jako takovýho
LR: mhm
VP: podle toho, co tam [hrajou]
LR: [co tam] hráli mhm
VP: jo
LR: dobře
VP: a když to bylo jako zabraný vod Němců nebo nějak tak, tak se tam
nešlo.
LR: mhm a pamatujete si, z čeho se skládal obvykle program té
projekce?
VP: no tak nejdřív byly nějaký zprávy,
LR: mhm
VP: nejdřív byly nějaký zprávy, z toho týdne
LR: mhm
VP: jo a pak bylo něco teda z venkov- z venku ee jako (...) ee z
cizí země třeba něco, jo.
LR: mhm
VP: no (nevim) co eště
LR: a zajímaly vás tyhle části toho programu, třeba ten týdeník?
VP: no tak jo, von mě zajímal,
LR: mhm
VP: ten týdeník mě zajímal a bylo dost takovejch, že říkali, no co
nám to ukazuješ, co co co nám to, že to nemusí byt.
LR: mhm
VP: ale mě to dycky zajímalo.
LR: zajímalo
VP: mhm
LR: mhm a byla ste někdy u někoho doma nebo třeba vy a promítali ste
filmy doma nebo někteří vaši známí?
VP: no (...) jo ale nějak si moc na to nevzpomínám, že to bylo (..)
už tady v Brně myslím
LR: už tady v Brně
VP: mhm (.)
LR: myslíte někdy v- během té s- během té války to bylo
VP: no asi
LR: a bylo to u někoho z vašich známých
VP: no v tom případě určitě to muselo být někde z- z- ze známých,
anebo jestli to nebylo tak jako taková nějaká malá společnost
LR: mhm
VP: (...) a co to mohlo bejt ale (...) nějaký ukázky jenom [myslim]
LR: [mhm] mhm takže to nebylo kino, ale byli ste u někoho doma, ale
pamatujete [si-]
VP: [jo, třeba] sportovní [taky]
LR: [sportovní,] aha
VP: z tenisových utkání,
LR: aha
VP: z lyží,
LR: aha
VP: takový sportovní utkání, na to sme se chodili někdy dívat [taky]
LR: [mhm]
VP: (k těm)
LR: aha, takže měli vlastní promítačku doma a sháněli si někde
filmy?
VP: jo
LR: aha a pamatujete si nějaké podrobnosti nebo?
VP: vůbec ne.
LR: vůbec.
VP: to mně nějak uniklo, ale vím, že na nějaký takový jako (..)
tenis a nějaký jako možná aji krasobruslení
LR: mhm
VP: na takovýho něco sme se [byl]
LR: [mmh]
VP: nebo lyžování, na to sme se byli dívat
LR: a to vás zajímalo?
VP: jo, to mě zajímalo
LR: mhm
VP: mě sport dycky zajímal
LR: mhm
VP: taky sem lyžovala, hrála sem tenis, no, s těma bruslema, to se
mnou moc nebylo, a no koupání plavání a [(tak)]
LR: [mhm] dobře takže vy ste tady bydlela v Brně po roce devatenácet
třicet devět, takže pak přišly vlastně tady ty protektorátní [změny]
VP: [no]
LR: že jo, a byly i v kinech
VP: hm
LR: pamatujete si na to, nebo působilo to na vás nějak?
VP: no, já myslím, že sem v té době moc nechodila [do kina]
LR: [aha] mhm
VP: protože to sem jako kdyby ignorovala dejme tomu a taky (.) já už
v tej době sem měla zavřenýho manžela,
LR: mhm
VP: vod roku štyrycet (...) štyrycet sedum sme se brali, čtyrycet
devět ho sebrali a pak sem ho jedenáct let [neměla]
LR: [mhm]
VP: takže a pak sem m- mezitím se mi v devětaštyrycátým narodila
dcera
LR: mhm
VP: tak já sem v- v- neangažovala na tydle věci, já sem čistě s-
žila pro tu dceru
LR: mhm
VP: a v takovým určitým jako ee no smutku
LR: mhm
VP: bych řekla, protože ta doba byla tak otřesná
LR: mhm
VP: mezitím jak mě tak- tatínek umřel v- ve čtyřicátým pátým hned po
válce.
LR: mhm
VP: a na tak to byly takový těžký roky.
LR: mhm
VP: tak to já sem do kina moc [nechodila].
LR: [mhm] takže si nevzpomínáte na nějaké, třeba že by tam byly
němec- že by tam byly titulky nebo něco, nebo ty týdeníky německé,
VP: no, titulky německý možná byly, ale při čem to
LR: mhm
VP: že by to byl vojenskej film, to myslím si že ne.
LR: mhm
VP: že to byl třeba nějakej takovej s- ee společenskej film, ale že
měl třeba německý titulky, to [to to]
LR: [mhm]
VP: se může stát
LR: a pamatujete si, že by právě v době toho protektorátu se kina
dělila na, nebo byla některá kina německá chodili, tam víc Němci a
zase třeba kina česká?
VP: aha, jo to myslim že bylo.
LR: mhm
VP: nějak tak rozdělený (...) to právě si myslím (...), že to byl
ten Máj nebo tak nějak se (nějak) nějaké kino menovalo a já myslim,
že to právě
LR: mhm
VP: bylo někde tam (...)
LR: a to kino bylo teda německé?
VP: no myslím si, že byly kina, kde se snad víc promítali německy
než česky
LR: mhm a
VP: ale já si [myslím],
LR: [ano]
VP: že já sem to dost ignorovala
LR: aha
VP: že sem se o to nezajímala
LR: mhm mhm a změnil se výběr filmů, na které ste chodila v době
toho protektorátu?
VP: no já sem měla dycky ráda takový společenský filmy a hm hm
takový jako ee operetní
LR: mhm
VP: ve filmu
LR: mhm
VP: jak byla ta em hm hm hm lejdy lejdy ((Lady - neidentifikováno))
jak se to menovalo
LR: myslíte název nějakého filmu?
VP: no (...) já sem tak pos- pozapomněla takovýdle věci, protože sem
potom opravdu už se vo tydle věci přestala [zajímat].
LR: [mhm] (...)
VP: jak se ten film menoval? lejdy ((Lady - neidentifikováno))
LR: a to byl německý film? nebo nevíte
VP: ne ne ne [ne]
LR: [ne]
VP: to nebyl německý film, to já myslím, že to byl spíš jako nějakej
ee anglickej [nebo]
LR: [mhm]
VP: francouzskej (..) a možná taky rakouskej, to byly taky dobrý
filmy, ty rakouský
LR: mhm (..) no to nevadí a (.) v té době protektorátu tady byly víc
ty německé filmy, tak jak to na vás působilo, vadilo vám to,
nevadilo vám to, byla ste ráda?
VP: no ráda sem [nebyla].
LR: [mhm]
VP: ale to mělo úroveň, když to teda byl nějakej lepší [film],
LR: [mhm]
VP: hm tak to mělo úroveň.
LR: mhm
VP: to sem (byla) aji jo na to šla.
LR: mhm (.) a jak se v- v době protektorátu diváci chovali v kině,
pamatujete si nějaké rozdíly, že by tam byly?
VP: kdo tam chodil?
LR: kdo tam chodil, nebo třeba, já nevím, že by třeba hučeli během
týdeníku nebo (..)
VP: já sem to nesledovala.
LR: mhm mhm
VP: to mě celkem nezajímalo.
LR: mhm
VP: kdo tam byl, no když to byl někdo známej, no ee tak to bylo něco
na potkání třeba nebo z práce nebo tak, [ale]
LR: [mhm]
VP: to sem jako tak ani nezaregistrovala
LR: mhm
VP: takže nevím ž- že by tam že že to mohlo bejt něco ke sledování
LR: mhm a lidé se chovali jinak v době toho protektorátu, když se
dívali na film?
VP: tak to myslím že [ne].
LR: [ne].
VP: to já si [nepamatuju]
LR: [mhm]
VP: nic takovýho
LR: nepamatujete si, že by třeba hajlovali během promítání
VP: jo, tak to [ne].
LR: [ne]. Dobře, a když se blížil konec války,
((rozhovor přerušen příchodem třetí osoby))
LR: tak už se blížíme ke konci.
VP: jo.
LR: tak by mě zajímalo, když se blížil konec války, tak jestli se
změnilo třeba chození vlastně, nebo jak ste chodila do kina nebo jak
se diváci chovali, když třeba viděli, že už bude konec té války (.)
jestli se něco změnilo?
VP: (.) no já myslím, že já sem v té době málo takhle veřejně někam
[chodila].
LR: [mhm] mhm
VP: jak vám říkám, toho manžela sem měla zavřenýho,
LR: mhm
VP: já sem měla myšlenky někde jinde
LR: mhm
VP: než na nějaký kina a ee celkem sem tak neměla ani moc
příležitostí sama ee i- nebo s- ne- nech- nechtě- netoužila jsem
sama nikam jít
LR: mhm
VP: a ty kamarádky třeba už byly vdaný zase [taky],
LR: [mhm]
VP: a měly i s tím manželem známosti, kdežto já sem zůstala sama, no
tak já sem se vo to tak ani moc neto, mimo sem měla maminku starou
LR: mhm
VP: tak e tu sem opatrovala až do šestadevadesáti nebo
sedumadevadesáti let, když už sem třeba aji byla v- z práce doma
LR: mhm
VP: takže já sem tydle pos- ty tydle roky prožila dost tak ee málo
ee málo radostně nebo
LR: mhm
VP: nebo málo šťastně
LR: mhm
VP: nebo ee pořád sem nevěděla, jak jak to všecko dopadne (..) hm
LR: a vzpomínáte si na první návštěvy kina po osvobození, po konci
války, na třeba na nějakou zvláštní zajímavou atmosféru?
VP: (..) hm já nevím
LR: dobře, to nevadí. a (teďkon) úplně poslední věc, já tady mám
seznam takových filmů, [tak já vám to ukážu].
VP: [jo, tak mi to připomeňte]
LR: já vám ho ukážu a třeba si na něco vzpomenete,
VP: mhm
LR: že ste na tom byla v kině .
VP: no, [no]
LR: [a třeba] jestli si vzpomenete, kde, s kým...
VP: no polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) a dvě srdce ve
tříčtvrtním taktu ((Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu)) [to sem viděla
( )]
LR: [to ste říkala, ano]
VP: to nemáte hadi- neznáte Hadimršku ((To neznáte Hadimršku))
LR: mhm
VP: to sem viděla, Kouzlo valčíku asi taky, Lelíček ((Lelíček ve
službách Sherlocka Holmese)), to je zase tak (všelijak, no,)
Pobočník Jeho Výsosti, no jo, čibi ((Csibi, der Fratz)), no to je ta
fra- rakouská Mata Hari, tu sem neviděla, Cácorka taky ne, Moderní
doba, Tři muži ve sněhu jo, to sem myslim viděla, Svět patří nám
(..) to sem myslím neviděla dobrá z- ((Dobrá země)) Sněhurka a sedm
trpaslíků, Ducháček to zařídí,
LR: mhm
VP: (...) Tři děvčátka pokračují, u plné- U pokladny stál to jo, To
byl český muzikant, to byl asi Hašler ((Karel Hašler)), ne?
LR: mhm
VP: to asi jistě, Město ztracených, to nevim, Opereta, Roztomilý
člověk jó, jo Oldřich Nový
LR: mhm mhm
VP: Vídeňská krev, to sme byli aji s manželem eště kdysi
LR: mhm
VP: Muži nestárnou, minchhauzn ((Münchhausen)) Dobrodružství barona
Prášila, to taky asi, Tanečnice, La Paloma, no, neviděli ste bobíka
((Neviděli jste Bobíka?)) to sme neviděli a Její oběť to taky né. a
Sobota
LR: mhm
VP: Sobota, jako Luděk Sobota?
LR: ne, film.
VP: film, no a Luděk Sobota, ten se mi taky dycky
LR: jo?
VP: m- mě rozesmál
LR: ((smích))
VP: a no tak pořád vzpomínám na toho Francouze (...)
LR: a nepamatujete si třeba na některý ten film
VP: ee
LR: ten film, tady ten seznam třeba, že ste na tom někde byli,
říkala ste na té Vídeňské krvi ((Vídeňská krev)) ste byli
s manželem,
VP: jo.
LR: pamatujete si třeba ještě kde ste na tom byli?
VP: no (.) jo počkejte, ale to nebyl film, to bylo divadlo.
LR: aha, takže ste byli... [mhm]
VP: [to] bylo divadlo a taky to bylo tady v Brně jak je skala
((Scala)), tak zezadu je kino
LR: aha
VP: jo tam to bylo, nó to to se nám moc líbilo.
LR: mhm
VP: nebo prostě to sme tleskali a to byl m- to byl moc hezkej večer
(.) no (...) no tak jak [jak ste byla]
LR: [no já sem]
VP: se mnou spokojená?
LR: no velmi, velice spokojená ((smích))
VP: ((smích))
LR: já už jsem skončila s těma otázkama, takže (teďkon) třeba
kdybyste eště něco vy, na co sem se neptala nebo...
VP: aha
LR: pamatujete si ještě něco třeba tady právě z toho Brna o těch
kinech?
VP: aha
LR: jenom jestli sem náhodou na něco nezapomněla, co byste ještě
chtěla dodat.
VP: no počkejte (...) v cirkuse taky sme byli tady v [Brně]
LR: [mhm]
VP: s mojí sousedkou
LR: mhm
VP: a to byl Kludský myslím
LR: mhm
VP: a to s těma koněma, to bylo moc hezký a ten k- kd- ten co ty
koně jako em jak se jim říkalo žokej nebo to já nevím v cirkuse, ten
byl známej,
LR: aha
VP: jo tak ee tak (sme tak jako) věděli komu tleskáme, to bylo pěkný
a že když je někde ně- nějakej známej, tak to dycky je to takový
nějak veselejší (...) já jen lituju, že já nevím ty jména těch herců
a všecko sem to znala.
LR: mhm
VP: všecko sem to znala a měla sem je jako vopravdu jak ve škatulce.
LR: mhm a vzpomínáte si, vy ste vlastně chodila do kina často a kdy,
kdy to pro vás skončilo, to pravidelné navštěvování kina ve vašem
životě?
VP: no myslím si v- že hlavně hlavně když už potom zavřeli manžela a
měla sem tu Janu
LR: mhm
VP: malou, tak to sem moc do kin nechodila.
LR: mhm
VP: to sem chodila do práce a a přes den a měla sem na starosti teda
maminku.
LR: takže tak v tom štyrycátém devátém, když se vám narodila dcera,
VP: vona se [narodila]
LR: [nebo]
VP: ve štyrycátém devátém.
LR: ano.
VP: v štyrycátým devátým a letos má šedesát.
LR: mhm
VP: tam jí mám na obrázku s tím psem.
LR: ((smích))
VP: a žije v Římě,
LR: aha
VP: vdala se do Říma.
LR: tak jo tak já tak můžu to už vypnout už se...
VP: hm
LR: už že už to vypnu. nebo jestli ještě něco máte o filmech o
kinech,
VP: ale já myslím, jo, vy ste to nahrávala?
LR: no ((smích))
VP: no já myslím, že by to tak aji bylo, protože já sem nebyla
takovej velkej milovník nebo já sem byla, ale já sem neměla v té
době tu náladu pro to
LR: mhm
VP: neměla sem tu volnost pro to a hm hm takže já sem to tak jako
[neprožívala]
LR: [mhm]
VP: jo, a pak už byla televize
LR: mhm
VP: tak na to už mi stačila televize [potom]
LR: [jo]
VP: jo, takže už sem potom nemusela [chodit]
LR: [mhm]
VP: do e do města do kina.
LR: mhm dobře.
VP: ale u nás u nás potom byla taky e ten ee dům umění nebo jak by
se to menovalo tam u nás nahoře ve f- v naší čtvrti ee dům kultury
LR: kulturní dům aha
VP: no tak tam sme tam se taky promítalo.
LR: mhm tak tam ste občas eště zašla.
VP: tam sem občas zašla
LR: dobře takže můžu vypnout? ((smích))
VP: ale tak jó.
LR: dobře.
konec rozhovoru