Quote
0.0
3:1518
Rozhovor vedla: Lenka Gorecká
Rozhovor přepsala: Blažena Stránská
Datum a místo: 30. listopadu 2010, bydliště pamětnice – Helfertova
ul., Brno
Rok narození: 1934
Bydliště do roku 1945: Bratislavská (Brno – střed)
Národnost rodičů: německá
Povolání rodičů: Matka v domácnosti, otec pracoval v plynárně, za
války byl v koncentračním táboře.
Povolání narátora: Navštěvovala obecnou školu na Příšní, dívčí
gymnázium, vyučila se soustružnicí a krátký čas toto povolání
vykonávala. Poté pracovala jako rýsovačka, přičemž studovala
průmyslovou školu. Pak pracovala v plánování v kanceláři
v Královopolské. Poté pracovala v Zetoru, kde byla nejprve
v plánování, poté dispečerkou, odtud odešla do důchodu.
[křik dětí v pozadí téměř po celou dobu záznamu]
LG: e tak já bych se vás nejprve zeptala na vaše celé méno a na rok
narození
RM: tak (.) a já sem narozena v roce devatenácet třicet štyry (.)
jedenáctýho srpna devatenáct (set) třicet štyři (.) v Brně (.) a (.)
co ještě?
LG: celé méno
RM: R. M.
LG: ee (.) e kde ste bydlela do roku štyrycet pět?
RM: e na Bratislavské třicet jedna
LG: a (.) které školy ste navštěvovala? ( )
RM: navštěvovala sem na Příčný ulici (.) obecnou (.) školu (.)
smíšenou (.) e německou (.) a (.) to sem (.) a e v roce štyřicet
štyři (.) sem e dělala zkoušky do e do německého gymnázia (.)
chodila sem do dívčího gymnázia tenkrát se to menovalo óbršůle
((Oberschule)) jo jako (.) vrchní škola nebo tak nějak... a (.) bylo
to (.) v místech kde dnes stojí nové divadlo.
LG: mhm
RM: to (je) to bylo vybombardovaný a potom... tak tam (.) sem
chodila to té... a to sem chodila asi jenom do března (.) protože
potom bylo bombardování a (.) bylo to nebezpečný, tak už sem do
školy nechodila (.) a po válce v pětaštyřicátým roce potom po válce
sem dělala zkoušky do české školy a e musela sem přejít do páté
obecné, protože sem pátou třídu neměla (.) (to) sem přecházela ze
štvrté hnedka do toho gymnázia (.) a tak to sem dělala toto a (.) v
(.) eee rok štyřicet šest (.) sem dělala zkoušky do českýho gymnázia
(.) to sem chodila e bylo to realné gymnázium na Vranovské (.) v
Husovicích (.) tam sem chodila dva roky, protože potom byl rok
štyřicet osum (.) a byla ee jako e jednotná škola (.) a my sme
museli přejít do (.) střední školy, protože sme eště neměli latinu
(.) takže ste... kdo chodil už do tercie, tak dodělal gymnázium (.)
a protože my sme končili v sekundě ten rok, tak sme přešli do (.)
střední školy se to menovalo tenkrát je to vlastně měšťanka
LG: mhm
RM: to byla vlastně měšťanka a (.) [zavrčel pes] na... ticho ((na
psa)) na e Merhautovu [štěkl pes] sem chodila (.) jo a tam sem to
dělala až do toho (.) no až do té štvrté třídy [(do)]
LG: [a e] když ste mluvila o těch e o těch zkouškách do té české
školy, to bylo co?
RM: nó hlavně čeština a počty (.) [nic víc]
LG: [a vy vy s-] vy ste do té doby mluvila (.) česky?
RM: ne ne, já sem se naučila česky až o prázdninách
LM: o prázdninách [toho roku š-]...
RG: [a po] prázdninách sem [šla]
LG: [mhm]
RM: jako dělat ty zkoušky a byli s- byla sem převedena teda do české
e páté třídy a tu ta byla e původně na (.) na Vranovské ne na
Vranovské ne já nevím jak se ta ulic menuje (.) je to tam (.) e je
to škola (..) před Svitavou svit- tam teče Svitava já nevím e (.)
když se odbočuje od Cejlu směrem do Husovic, tak tam byla [taková]
LG: [(Příční)]?
RM: ne ne ne ne (.) Příční je tady na Bratislavské
LG: mhm
RM: e to se de jak (..) když se vyjíždí, jestli víte (.) jes- když
se vyjíždí (.) z Francouzské na Cejl (.) tak je odbočka e doleva
Vranovská
LG: mhm
RM: a tak trošinku šikmo e je (..) ulice (.) která vede (.) taky do
Husovic, ale je to poblíž Svitavy (.) a tam byla postavená (.) já
nevím jak se ta ulic menuje (.) tam byla postavená taková novější
škola a tam sme chodili do té páté obecné (.) to patřilo k Vranovské
(.) to bylo část jako Vranovské, protože (.) ta škola byla myslím
taky nějaká poškozená (.) takže tam nebylo místa dost, tak pátá
třída byla tam (..) no a od tam sem šla do husovickýho gymnázia
LG: mhm (.) a ee ta čtvrť, ve které ste bydlela, byla to česká nebo
německá čtvrť?
RM: to byla Bratislavská, to bylo smíšený
LG: mhm
RM: to nebyla čtvrť, to byla normálně ulice
LG: jo (.) a e bydlelo tam jakoby většina českých nebo německých
obyvatel?
RM: to bylo smíšený
LG: smíšený
RM: bylo smíšený (.) v našem domě taky bylo byli čes- Češi i Němci a
(..) snášeli sme se (..) dobře sme spolu vycházeli
LG: mhm (.) ee (.) em a vaše e rodiče jaké měli povolání?
RM: e moje ma- moje maminka byla v e (.) v domácnosti (.) a otec byl
zaměstnaný (.) v plynárně (..) <ale nevím co tam dělal>
LG: mhm (.) [jo]
RM: rotože (.) my sme měli tam byl (.) třikop- e třípokojový byt
LG: mhm
RM: který sme měli rozdělen na dva byty (.) tam bydleli ti jedni
taky co utíkali (.) z toho Rakouska (.) před Hitlerem a byli jako e
v té větší části (.) protože měli štyři syny
LG: mhm
RM: a (.) my sme si nechali tu menší část (.) jako (.) kuchyň a
pokoj (.) jenom (.) a oni měli jako (..) velkou předsíň, kterou měli
jako kuchyň (.) pokoj a kabinet se tomu říkalo jo takovej, takže oni
se tam... a tím (.) protože vlastně ke konci už byly jenom ženy (.)
a (.) těch pár děcek co sme byly
LG: mhm
RM: a <takže> a maminka zůstala tam sama, protože já sem byla v té
Rokytné (.) a když e mít- to sem vám myslím říkala (.) u nás celou
válku bydlela (.) e s- slečna (.) e sme jí říkali slečno (.) ee
česká (.) a (bydlela) u nás na bytě
LG: to ste myslím neříkala
RM: no (.) ne neříkala?
LG: ne e
RM: no takže (.) protože sme zůstali s maminkou samy (.) takže u nás
bydlela ta slečna (.) menovala se Janštová (.) to si vzpomínám
Anežka Janštová (.) a bydlela u nás jako v bytě (.) a spala s nama
v pokoji, jo? my sme ten pokoj byl velkej a ta (.) u nás bydlela (.)
a ta řikala e (.) paní Slačiková e teďka už to tady bude hrozný,
vite co, já končím tady a du dom do Rokytné (.) to je tam u Ivančic
(.) k rodičům (.) jeďte s Ruti s k nám (.) jako se mnou (.) jeďte
tam a tam přečkáme konec války (.) a maminka souhlasila a říkala
dobře (.) aby vzala teda mě a jela a že ona si ešče (.) ona byla
zaměstnaná (.) za války na nádraží (.) a jako když se chodilo na
perón (.) anebo z perónu, tak se (.) odevzdávaly lístky a ukazovaly
lístky, jo, takže tam byla a dělala mezi českejma dělník- e českejma
lidima (.) a ti maminku strašně chránili (.) a (.) a ona říká, já
musím e do té práce ešče jít a říct jim, že už nepřijdu (.) aby
věděli o tom abych (.) nebyla hledaná
LG: mhm
RM: a (jenže) my sme jeli posledním vlakem (.) a maminka už se na
nama nedos- nedostala (.) takže maminka byla v Brně (.) a já sem
byla s tou slečnou u té její rodiny (.) a takže (.) zbyla tam sama a
tak se <všichni potom ke konci> nahrnuli na tu Bratislavskou a
<obýval se tam ten celej> třípokojovej byt dohromady a (.) všichni
byli pospolu (..) takže tak nějak to bylo (.) a tatínek když se
vrátil z koncentráku, tak <maminka říkala> (.) všichni lítali
objímali tatínka a já sem stála (.) a dívala sem se a nemohla sem
ani promluvit <(jo tak) a tatínek jí říkal (.) všichni mě vítali a
jenom tys mě nevítala>
LG: mhm
RM: a maminka byla (prej) (.) ona říkala já sem byla jak (.) solnej
sloup (.) já sem nemohla ani ani v- e dejchat (.) no a takže (.) a
on se vrátil (.) a za tři dni byl odsun (.) a oni nás chtěli (.) je
chtěli hnát do odsunu (.) a jedině (.) štěstí to (.) že (.) tamti
byli Rakušáci (.) a naš tatínek byl e (.) z toho koncentráku (.)
takže byli odsunu uchráněni (.) no (..) takže na odsun nešli (.) a
ešče k tomu sem já nebyla vůbec v Brně (.) [takže to]
LG: [mhm] (...) em a ještě teda (.) nějaký zážitek z kina nebo (.)
tak (.) o čem byste chtěla mluvit (.) máte? (myslím) třeba ee...
RM: no jistě když se mně ten film (.) líbil nějakej, tak s- se o tom
mluvilo (.) to bylo bezvadný jak to a e každej film takovej co byl
dobrej (.) tak se prožíval ešče doma
LG: a když ste byli třeba e děti (.) hráli ste si na ty filmy (.)
nebo zpívali ste si písničky?
RM: ne ne ne ne to ne to sme si nepamatovali písničky
LG: mhm
RM: ale (.) hráli sme si na tu postavu třeba
LG: jo
RM: když tam byla nějaká princezna nebo něco (.) tak sme si hráli na
tu princeznu a na toho prince, jo takový (.) tak to ano (.) to sme
tak nějak prožívali (.) ale (...) můj syn třeba po válce (..)
<(tehdy dávali) kozáckýho velitele ((možná Kozácký kapitán)) (.) on
na něm byl snad> (.) dvacetkrát, jo? mu se to tak líbilo (.) to já
sem mu musela ušít aj takovou beranicu jakousi z toho (.) takovýho
bílýho leskyma nebo co (.) a můj manžel byl voják, tak mu přinesl
(.) tu hvězdu (.) sem mu musela našít na tu čepicu (.) a s nějakou
šavlou <si tady hrál na dvoře a (.) takže> ten to prožíval hrozně
(.) když mu to dneska řeknu, tak tomu nechce věřit (.) že byl
tolikrát <no> (..) a tak jó byli byli aj nějaký blbý filmy ee sem
říkala no že sem na ně vůbec lezla (.) ale málokdy (.) jinak se mi
ty filmy skoro všecky líbily (.) některé víc, některé míň (.) když
byl třeba takovej ten Carův kurýr (.) to byl myslím dvoudílnej
dokonce film (.) no to to byl film jak (..) to už (.) no tak tak
(...) co ešče? (..) no a vy ste b- říkala minule jako že (.) e kde
jaký kino bylo nebo něco takovýho [takže ( )]...
LG: [mhm no já tu] tu e mapku mám, ale vám vám tady nejede internet,
takže já vám [nemám jak to (.) jak to ukázat]
MR: [mhm mhm mhm mhm] aha (.) ne no tak
LG: ale vzala sem to sebou myslela sem na to
RM: jo
LG: tak jestli jestli už nic nemáte, tak já bych to já bych to (.)
[utla]
RM: [skončila,] jo? dobře
LG: děkuju moc
RM: no nemáte zač
konec rozhovoru
1
0.0
3:2654
Rozhovor vedla: Lenka Gorecká
Rozhovor přepsal: Radim Hudec
Datum a místo: 29.4.2011, telefonický rozhovor
Rok narození: 1923, bez sourozenců
Bydliště do roku 1945: Pekařská (Brno – střed)
Národnost rodičů: otec Němec, matka Češka
Povolání rodičů narátora: Otec pracoval u pouličních drah, asi
v letech 1923-1940 byl nezaměstnaný a pravděpodobně spolu s matkou
narátorky provozoval obchod s ovocem na Josefské.
Povolání narátora: Měšťanská škola na Rašínové, dvouletá obchodní
škola. Poté narátorka třičtvrtě roku pracovala v grémiu maloobchodů
na Dornychu, poté na náměstí Svobody v pojišťovně. Od roku 1943 do
konce války byla v domácnosti se syny, kteří se narodili v letech
1942 a 1944.
MK: to byla privátní škola všechny pět roku
LG: [mhm]
MK: [předtim] ale i do mateřské školy dva roky ne tři roky od
třetího leta
LG: jo ee mně se to tady špatně nahrálo jestli byste nemohla
zopakovat, kde ste bydlela ten a rok narození -zení a celé méno, jo,
děkuju
MK: tak já se menuji M.K.
LG: mhm
MK: k.
LG: mhm
MK: a nad tím cé byl háček
LG: mhm
MK: jo a rozená sem devatenáct dvacet tři
LG: mhm
MK: a bydlela sem Pekařská třicet osum
LG: á em kde ste potom jak ste vystudovala, kde ste potom pracovala
MK: e e no po té po té obecné škole
LG: mhm
MK: sem potom chodila do měšťanky na Rašínové, tedy menovalo se to e
e měšťanka u Jakuba ((kostel sv. Jakuba))
LG: mhm
MK: anebo taky (stefáni šúle) německy
LG: mhm
MK: jo
LG: a...
MK: a potom sem chodila dva roky do obchodní škole na Legionářské
jak se ta ulic dneska menuje nevim, je to u nedaleko vod náměstí
vosumadvacátýho října ((náměstí 28. října)), Legionářská, která vede
k vaše Horáková ((Milady Horákové)) nebo jak a potom k té to té k
Lužánkám ulice
LG: mhm a chtěla sem...
MK: tam sem dva roky e e tedy byla na obchodní škole a pak sem
pracovala asi třičtvrtě roku e v grémium maloobchodníků na Dornychu
patřilo to potom e e k ke grémium velkoobchodníků a to bylo potom
mně se zdá já nevim Zelný trh číslo jedna
LG: mhm
MK: jak je rub Masarykova Zelné trh naproti Orlí
LG: mhm
MK: navrch a potom sem pracovala na náměstí Svobody ee v pojišťovně
e ta se menovala jak se česky to menovalo to nevim ((mluví německy))
ěště za Česka e tedy za Českou republiku a jak potom přišel hi-
Hitler, tak sme byli ee z té pojišťovny do Liberce, to bylo naše
hlavní em totok středisko to se potom menovalo ((mluví německy))
LG: mhm
MK: a tam sem pracovala až do roku do června devatenácet čtyrycet
tři
LG: mhm
MK: a pak sem nedělala nic
LG: ano
MK: protože sem byla ee dvě dva syny a tak sem musela zůstat doma
LG: a chtěla sem se zeptat, čtvrť, ve které ste bydlela, to byla
česká nebo německá čtvrť?
MK: to bylo míchaný
LG: míchaný, a ty školy které ste navštěvovala
MK: vite, vy nemůžete žádat, střed města byl míchané
LG: mhm
MK: jo
LG: jo
MK: ten byl míchané, český v temto byli e Žabovřesky, Jundrov
LG: jo
MK: ee Židenice e tam tam v tom okolí a Černá Pole to bylo tedy
německy a Starý Brno bylo taky německy, ale ta Pekařská e to bylo
ještě před svató anó ((svatá Anna, ulice Anenská)) a to nepatřilo
ještě k Starymu Brnu
LG: mhm
MK: ne
LG: a potom ty školy, do kterých ste chodila
MK: prosim?
LG: ty školy, do kterých ste chodila, to bylo jak tam
MK: tam jaký co to bylo za obory
LG: nó jestli ty školy byly spíš české nebo německé
MK: to byly německé, samy německy školy
LG: mhm jo
MK: žádny česky
LG: á
MK: německy
LG: ehm jakoby mohla byste popsat vztah těch obyvatel ee na té v té
vaši čtvrti, jakoby e během té války jako Češi, Němci jako jestli
tam byly nějaké problémy, nebo jestli to bylo v pořádku
MK: vůbec žádné problémy
LG: mhm
MK: problémy sme tenkrát vůbec žádny neměli
LG: jo
MK: a to si žádné, víte když v našim e v našim domě bylo dvaadvacet
partaji
LG: mhm
MK: jo a vo těch dvaadvacet partaji bylo bylo osum nebo devět
německých partají, jo, a to je samozřejmý, že ste se vod malička
naučila česky německy
LG: mhm
MK: ne a to neexistovalo ee kdo je co seš ty, co seš až pak děcka
začly chodit do školy, tak sme věděli, no jo, ten chodí tam ten
chodí tam, tak to je Čech a to je Němec
LG: jo
MK: ale jinak to se aji aji Němci se zdravili někdy česky
LG: mhm
MK: ne to vubec nebylo žádny e na to ani žádné nepřišel jak teďka
blbnó
LG: mhm
MK: dovopravdy musim řict
LG: a chtěla sem se zeptat, vy ste říkala, že ste měla ee dva syny
nebo dvě děti em ty se vám narodily kdy?
MK: ten jeden se narodil devatenácet štyřicet dva
LG: mhm
MK: a ten druhé devatenácet štyřicet štyry
LG: mhm ehm teda provdaná ste byla
MK: ano zítra to bude sedumdesát let, co sem měla svatbu
LG: ((smích))
MK: ((smích))
LG: a jaké bylo povolání vašich rodičů v té době před rokem štyřicet
pět?
MK: ee povolání méch rodičů
LG: mhm
MK: takže moje tatínek byl Němec, moje maminka Češka
LG: mhm
MK: a můj tatínek pracoval u pouličních drahách, jo
LG: jo
MK: vod roku vosumnácet devadesát pět a byl v únoru devatenácet
dvacet tři roku eště z devatenácti druhýma zaměstnancama jako Němci
je vyhodili
LG: aha
MK: a můj tatínek potom jak přišel Hitler, tak bévalé starosta Černý
udělal zase to udobření a museli když neměli žádný kloudný povolání,
a to můj sme neměli, tedy můj tatínek, ee tak byl zase ee tedy
zaměstnán u pouličních drah
LG: mhm
MK: roku ee v květnu devatenácet štyřicet
LG: jo
MK: a teď celé čas byl tedy bez práce
LG: mhm
MK: a tedy my sme potom měli na Josefské obchod s ovocem
LG: jo á měla ste nějaké sourozence
MK: ne
LG: mhm a kdy ste tak nějak přestala navštěvovat kino
MK: tedy navštěvovat kina, to sme chodili buďto eště jak to bylo bez
řeči do Grand kina na Starým Brně, to už neexistuje, to bylo na tym
náměstí jak se šlo k Výstavní k to k té lázni, ty už mně se zdá taky
neexistujou, ne ne, ty sou pryč nebo do Excelsioru ((Excelsior)) to
bylo na teďka se to menuje Šilingorovo náměstí
LG: mhm
MK: tenkrát to bylo štathóf ((Stadthofplatz)) nebo do kin...
LG: no a
MK: kina Central
LG: mhm
MK: na náměstí Svobody potom kino Moderna ee na Dominikáským náměstí
a Moderna tam vobyčejně hrávali širli temple temply ((Shirley
Temple))
LG: mhm
MK: a ty anglicky filmy
LG: jo [tak]
MK: [pak] byl skala ((Scala)) dopz ((Dops))
LG: mhm
MK: pak bylo kino Kapitol dule u divadla
LG: mhm
MK: Mahenova divadlo, pak bylo kino edizon ((Edison)) na Dornychu
pak bylo kino Stadion na Kounicové, tam v tym kině zase hrávali
ponejvíc takový kovbojský filmy
LG: mhm em a chtěla sem se zeptat, jestli si pamatujete na ee na
první návštěvu kina kde ste byla
MK: první návštěvu kina, to bylo v Excelsioru ((Excelsior)) a to
bylo ee z barandova ((Barrandov)) na barandově ((Barrandov)) točený
a menovalo se to to byl neměcké film vúdy lersesing
((neidentifikováno))
LG: mhm
MK: s marta egrt ((Martha Eggert)), která potom si vzala jana kipuri
((Jan Kiepura)
LG: jo a chtěla sem jenom zdůraznit, že teď ty otázky, které vám
budu pokládat, tak ty se budou týkat jakoby doby e do ukončení
obecné školy, jo, jenom aby abyste věděla tak tak jak často ste
chodila do kina
MK: no to ne to ne poprvy se chodilo do kina třeba vám bylo dvanáct
LG: mhm jo dobře tak jo tak tohle můžeme asi asi přeskočit
MK: protože t- to říct t- to vás rodiče do kina poprvní vás ani
nepustili do kina tenkrát jak sem šla na ten první film, to sem si
musela voblíct vod sestřenice boty s vysokýma kramflekama
LG: mhm
MK: abych vypadala starší
LG: jo
MK: aby mě pustili vůbec do kina
LG: a...
MK: protože sem byla malá
LG: á když ste byla mladší, tak třeba s rodiči rodiče vás nevzali do
kina nebo tak...
MK: rodiče nechodili do kina
LG: mhm
MK: na kino nebyly [peníze]
LG: [mhm]
MK: to vám řeknu upřímně
LG: tak vy ste teda chodila až pozdějš do toho kina á ee s kým ste
chodila do toho kina v tý době?
MK: no buďto sama nebo s kamarádkama
LG: a ty kamarádky ee to byly jako třeba ze školy jako německé
národnosti, nebo to byly [nebo to byla jakoby všelijaký, jo]
MK: [já sem měla všelijaký kamarádky]
LG: dobře á jaká kina ste v té době nejčastějc navštěvovala
MK: ee v jaké době do keré doby
LG: no úplně když ste začala chodit poprví do kina dvanáct třináct
roků nebo kolik vám bylo
MK: no to to si teď tak moc do toho kina nechodila
LG: mhm
MK: do kina do kina se chodilo potom já ponejvíc sem začla chodit do
kina jak jak byl Hitler tady
LG: jo, a to ste chodila pořád s těma kamarádkama
MK: to sem chodila do kina dycky tedy na tu širli templ ((Shirley
Temple))
LG: mhm
MK: jo na to a potom když byl Vlasta Burian někde když hráli, tak na
to a s Nedošínskó ((Antonie Nedošinská)) a ty český filmy
LG: jo
LG: (...) eee chtěla sem se zeptat ee rodiče třeba bavili se s váma
o kině a o filmech doma?
MK: ne, vůbec ne
LG: a ve škole se o tom mluvilo
MK: ne ne
LG: mhm
MK: to sem tu tedy vo kině se ve škole vůbec nemluvilo, to si nemůžu
vzpomenót
LG: jo a měla s-
MK: tedy privátně
LG: mhm
MK: jo ne ale s učitelem nikdy
LG: mhm a když ste byla dítě, šla ste někdy na nějaký nepřístupný
film?
MK: ne, tenkrát to neexistovalo
LG: mhm á tedy taková otázka, ono to něk- někteří pamětníci se se
trošku se dycky jako nazlobí, když se zeptáme, ale byla ste někdy v
kině bez placení?
MK: ne to ne
LG: mhm á navštěvovala chodila ste do kostela?
MK: ano každou nedělu
LG. a a můžu se zeptat, k jaké k jaké církvi ste se hlásila?
MK: ee no římskokatolické
LG: mhm. a teda když ste si vybírala ty filmy a ta kina, tak jakou
roli hrálo to, že ste jakoby pocházela ee z německého jazykového
prostředí nebo jakoby půl českého a půl německého
MK: jak to nerozumím jak to myslite
LG: jako jestli ste si víc vybírala německé filmy anebo české
MK: poslóchéte, když umíte obě řeči,
LG: mhm
MK: tak je vám to jedno
LG: jo
MK: rozumite
LG: jo jo jo rozumim
MK: když to pran- když to perfektně umíte, dyť to vidíte že že to e
[ovládám]
LG: [mhm ano ano]
MK: tak to sem v životě mě nenapadlo e na to nejdu nebo to
LG: jo ee podle čeho ste si vybírala ten konkrétní film, na který
ste šla?
MK: já vám povídám tolik tolik sem do toho kina nechodilo
LG: mhm a potom e jakoby když ste říkala, že když tu byl potom
Hitler a že ste začala chodit do toho kina víc
MK: e no jo no poslóchéte, to zase sem měla dobrá poprvní sem byla
starší už
LG: mhm
MK: jo a potom sem měla úplně jinačí okolí kolem vás
LG: mhm
MK: jo ne poprvni byly taky německý filmy a ponejvíc hráli dycky
premiéru buďto v Kapitolu ((Kapitol)) nebo v dopsu ((Dopz)) jo
LG: jo
MK: tam hráli ty ty ty první filmy
LG: jo
MK: s tou marika rek ((Marika Rökk)) a to ten ten ó vé fiša ((O. W.
Fischer)) a to to to se šlo tam
LG: jo
MK: ne
LG: jo jo jo a kde ste získávala ty informace o filmech
MK: prosim
LG: kde ste získávala informace o těch promítaných filmech, jestli
z novin, časopisů, z plakátů
MK: no to pravda že s plakátů se dozvěděla
LG: mhm
MK: protože tenkrát ste dobrá my sme měli noviny ale německy
LG: mhm
MK: mórgn ((Morgen)) post měl tatínek, ale nebo tágezpote
((Tagesbote)) byl
LG: jo
MK: ta tiskárna byla ee naproti silniční roh tu e legio- ne
Legionářská, jak se ten menoval, no
LG: mhm
MK: k Lažanskýmu z náměstí Svobody ta měla i bůhví kolik men
LG: jejda tak...
MK: vchod silnice taky menovala
LG: no to si asi
MK: Štefánik ne Štefanikova ja nevim teďka už
LG: ja taky nevim
MK: vite ale kerou teďka myslim
LG: jo jako vim
MK: kde je Jakubskej kostel ((kostel sv. Jakuba))
LG: mhm jo ja vim
MK: tu myslim
LG: mhm
MK: tentok ne achjo
LG: a měla ste nějaké oblíbené herce nebo herečky?
MK: tenkrát byla taky póla négri ((Pola Negri))
LG: mhm
MK: a co já povídám tedy česky herce byli byli ten Vlasta Burian a
Nedošínská ((Antonie Nedošinská))
LG: mhm
MK: víte, já sem taky chodila ponejvíc do divadla
LG: mhm
MK: a to musim řict, ponejvic taky do českyho divadla
LG: mhm
MK: proto vám určitě ten herec nic neřekne Juraj Hančevič
((neidentifikováno))
LG: to nee
MK: vám nic neřekne a režisér Karel Smažík
LG: to taky ne
MK: ten byl potom za Hitlera potom byl režisérem na velké operetě v
Praze
LG: mhm. a jakou roli pro vás hrálo to, jestli byl ten film eee němý
nebo zvukový
MK: jak jak to myslíte
LG: jestli ste měla radši němé nebo zvukové filmy
MK: jo no ze začátku byly jenom němý
LG: mhm já vim
MK: to byly jenom němý
LG: mhm
MK: ne a potom tedy to začlo, tak se samozřejmě ten zvukové film byl
lepší
LG: mhm
MK: né ale to je tedy s filmama to je trochu
LG: a pamatujete si na první barevný film, který ste viděla
MK: och je to tedy to tedy vám nemůžu říci
LG: jo to nevadí, jestli ste nějak vnímalam jestli ten film byl
český německý americky francouzský, jestli vás to nějak zajímalo
jako když ste se [rozhodovala, na který film pujdete]
MK: [tedy na každé pád] na ty bláznivý americký filmy, co se taky v
té Moderně ((Moderna)) hrály
LG: mhm
MK: na ty sem nechodila
LG: jo (.) a ty český [a německý ste měla aji ráda]
MK: [to ještě aji dnes] ne- neužijete že já se v televizi dívám na
nějaké americké filmy
LG: jo mhm
MK: tó to je něco hroznýho
LG: a tak teda jaké typy filmů ste měla ráda
MK: no jo no takový tentok ee e z vesnic
LG: mhm
MK: to no a nebo tedy s baletem potom později ee tedy právě ty
německý filmy s tou marika reg ((Marika Rökk))
LG: mhm
MK: to byl ponejvíc balet a takovýho něco to bylo úplně jinačí
vybavení
LG: jo
MK: ne
LG: áá byla ste na někte- na některém filmu víckrát
MK: to bych pochybovala
LG: mhm
MK: na filmu ne ale divadlo ano
LG: ((smích)) a kromě toho divadla, měla ste nějaké jiné koníčky?
MK: jo no v letě sme chodili to už je dneska pod vodó
LG: mhm
MK: tam je přehrada, to sme byli v rokli
LG: mhm
MK: na té lóce vod toho pátýho let- mně bylo pět let
LG: mhm
MK: tak sme tam začli chodit až do roku, páč sme museli pryč, třicet
osum třicet devět sme museli potom pryč, tam už začli tu přehradu
stavět, a tak sme potom měli ee chatu e v tym Údolí oddechu to je e
před Bystrcem
LG: jó já vím kde to je
MK: naproti kamenolomu
LG: mhm
MK: mezi Komínem a Bystrcem a teďka dřív se jezdilo s loďkó na druhó
stranu a teďka je tam must mosteček
LG: jo
MK: a tam sme měli chatu
LG: mhm
MK: a to bylo tedy v letě v prázdninách, to sme měli stan podsadó
napřed napřed úplně jenom stan normálně taktok každou sobotu
postavené a potom stan s podsadó to zůstalo pak chatu a to byly
dycky ty táboráky a tak a tak to...
LG: jo
MK: víte a volejbal a to všechno
LG: mhm
MK: tak to bylo zajímavější než filmy
LG: mhm chápu ee když ste chodila na ty filmy s těmi přáteli, byl...
MK: prosim
LG: když ste chodila do toho kina na- na ty filmy s přáteli, třeba
s německými, šla ste na jiný film když ste šla s českými nebo prostě
ste ten rozdíl tak nevnímala.
MK: poslóchéte, když mě napadlo jít do kina, tak to sem šla do kina
LG: mhm
MK: to sem žádnýho nepotřebovala
LG: jo tak dobře
MK: protože v kině tak jak tak sedíte a máte zábavu
LG: jo
MK: a koho potřebuju sebó
LG: no to je jasný
MK: co koho potřebuju
LG: nikoho
MK: beztak se bavit nemůžu
LG: mhm emm jak byly rozdíly v těch kinech brněnských, jestli byla
některé ty kina lepší, jestli byly některé německé některé české
[kde se hrály premiérové filmy]
MK: [poslóchéte] za Česka
LG: mhm
MK: za Československou republiku to nebyl rozdil dobrá to ste se ani
to vás to nezajímalo komu to kino patří
LG: mhm
MK: no jo t- t- t- to to nemůžete teďka nic říct ne to je pravda
třeba nemůžete Grand kino ee na Starým Brně nebo Edison ee dát
dohromady s Kapitolem ((Kapitol)), to bylo úplně jináč vybavený než
než to a to bylo to úplně obyčejný
LG: mhm
MK: aji ty sedadla tam byly sedadla, kery byly tedy třeba z nějakó
látkó potažený, a tam ste měla jenom dřevo
LG: mhm
MK: ne tak, tim ste taky ale platila vstup ne
LG: jo ee které bylo asi tak jakoby nejhezčí kino v tom Brně podle
vás?
MK: nejhezčí kino
LG: mhm
MK: no bylo ten Kapitol
LG: mhm
MK: a potom dopz ((Dops)) tedy skála ((Scala))
LG: ano
MK: a tedy taky určitě to taky Američani to to to Moderna to taky
nebylo špatný a to to kino na Kounicové, ten Stadion
LG: mhm
MK: to taky nebylo špatný, ale komu to patřilo, tam byl Sokol doma
LG: jo
MK: tak jestli to patřilo Sokolovi ten spolek
LG: jo ano to znám
MK: nebo komu to patřilo, to nevim, ale ty kina nebyly, ale to druhý
bylo tedy bylo všechno normální
LG: mhm a pamatujete si třeba em jak to v některém kině pamato-
vypadalo ten interiér, jak to tam bylo zařízené
MK: no jó, no tedy pamatuju si už ale tak moc ee to taky nebylo moc
třeba dobrá vono se hrálo za Československo se hrály taky německý
filmy
LG: no jasně mhm
MK: to to je samozřejmě
LG: mhm
MK: a ponejvíc tedy ve městě ne
LG: mhm em a dávala ste těm hezčím kinům přednost ee když ste šla na
film jakoby třeba šla ste třeba do toho do té skaly ((Scala)) do
toho dopsu ((Dopz)) nebo do Kapitolu ((Kapitol))
MK: poslóchéte, já sem vám povídala, do toho Kapitolu ((Kapitol)) a
to to sme chodili dycky, protože to byl dycky v pátek
LG: v pátek
MK: večer byl první nové film
LG: jo, premiéra nějaká
MK: a ten se ukazoval tolik a tolik dní a pak zase přišel druhé
LG: mhm
MK: ne ale to bylo potom už za Hitlera, ale to tedy ja povídám,
musite si představit, že tolik peněz ste neměli a vůbec tenkrát
LG: [jo jasně]
MK: děcka nedal nedostavaly žádný peníze jak se dneska děckám dává
peníze
LG: mhm
MK: to to nebylo na na kino nebo takový věci tedy to si ted umyje
tedy doma, takže sem když sem neco tento, tak sem si musela všechno
nějak ušetřit
LG: mhm
MK: anebo vydělat dávat mojim hloupým spolužačkám dávat ho- hodiny
pomocny a za to zkasírovat
LG: mhm ((smích))
MK: no vám nezůstalo nic jinýho
LG: mhm
MK: a já vám řeknu jak to je
LG: á potom za toho Hitlera které to kino bylo jakoby nejvíc německé
k- kd- prostě...
MK: no jo to to to hráli hráli ponejvíc tedy [skoro německý]
LG: [mhm]
MK: český filmy se hrály taky, ale ale to poslóchéte, potom sem měla
ty děti, tak sem taky neměla čas
LG: jo mhm
MK: chodit tolik do kina
LG: jo jo jo jo a teda když se vrátíme ee k tomu programu těch kin
ee z čeho se ten program prostě skládal, jestli tam byl nějaký
týdeník nebo krátký film přestávka a tak, jestli si na to pamatujete
MK: ne jak myslite přestávky
LG: nebo jestli byl předtím hlavním filmem jestli tam...
MK: no za Hitlera byl předtym dycky na vochnšau ((Wochenschau))
LG: mhm
MK: to bylo za Hitlera
LG: jo
MK: všecko co je co je ve válce novýho
LG: mhm
MK: to to bylo to jediný
LG: a bavilo vás to
MK: no bavilo e tenkrát ste neměla televizu
LG: jo jasný
MK: no tak
LG: mhm
MK: tak pravda že to jednyho bavilo
LG: mhm á
MK: muselo bavit
LG: mhm
MK: co ste měla dělat a buďto ste musela, když vás to nemělo bavit,
tak voči zavřít a nedívat se.
LG: mhm
MK: no jo je to tak
LG: je to tak a byla ste na nějakém filmovém představení, které mělo
hudební doprovod živý?
MK: co mělo?
LG: jestli mělo nějaké představení, na kterém ste byla, živý hudební
doprovod, že tam hrála třeba kapela k tomu filmu
MK: ne ne t- to nebylo dřív
LG: mhm
MK: t- to sem ještě neslyšela v kině kapela hrát
LG: mhm á byla ste někdy na promítání filmu u někoho doma?
MK: ne
LG: jo
MK: to taky tenkrát nebylo tedy u mě co já sem měla tady totok, ja
povidam
LG: mhm
MK: na to sem ani neměla čas
LG: jo á jak jaks- jakoby jak vaše okolí vnímalo ty týdeníky
promítané za protektorátu?
MK: jak to myslíte
LG: jestli třeba em jestli ste třeba někdy byla svědkem toho, že
když se v tom týdeníku objevil já nevim třeba Hitler, tak že lidi
buď začali jakoby neso- dávat najevo nesouhlas anebo souhlas .
MK: ale poslóchéte, ale poprvní <vy ste, jak si to představujete>
LG: tak já nevim
MK: [že právě]
LG: [jestli tam byli] třeba nějak- nějaký lidi, kteří s tím prostě
sympatizovali
MK: i kdybyste bévala tenkrát votevřela hubu proti němu
LG: mhm
MK: tak ste byla pryč
LG: mhm
MK: to si žádné netrófal
LG: mhm
MK: rozumite
LG: jo já tomu rozumím
MK: to si žádné netrófal
LG: jo
MK: to žádnýmu nenapadlo (.) jestli to bylo tam nebo tam to si žádné
netrófal, protože věděl, když hubu nebude držet, tak de do cabale
LG: mhm, a když už sme u toho protektorátu, jak na vás působily ty
změny po roce devatenácet třicet devět?
MK: poslóchéte, co ste mohli dělat, co můžete dneska dělat
LG: no no nic
MK: nic a tenkrát taky ne
LG: no já nemyslím jakoby co ste dělala ale spíš jakoby prostě jak
to na vás působilo, co ste si na o tom myslela
MK: no j- jak to to na nás mohlo no pro moji rodinu to bylo dobry že
tatínek byl zase zaměstnán
LG: mhm
MK: a měl měl zase měsíční plat, jo, to bylo to jediný
LG: mhm
MK: že sme pak neměli takový starosti ee co bude a a jak a jaké je
obchod jaké výdělek je
LG: jo
MK: t- to je velké to ví každej obchodník jak to je je velké rozdíl
když máte měsíční plat nebo když žijete z jednyho dna na druhé
LG: mhm
MK: ten kdo má obchod, ten ví co to je
LG: á chtěla sem se zeptat ee jaká byla potom ta situace třeba u vás
doma nebo v té čtvrti ve které ste bydlela, když se blížil konec
války
MK: poprvní kdy- když se blížil konec války, já sem ee devátýho
dubna čtyřicet pět z Brna zmizla
LG: mhm
MK: protože mně to šlo na nervy z vobóma děckama ve dně v noci
chodit do sklepa
LG: mhm
MK: tak sem šla k rodičům od mého manžela
LG: mhm
MK: na venkov
LG: jo áá [vzpomínáte si]
MK: [takže]
LG: mhm
MK: dobrá ee jak byla ta mobilizace třicet devět byla dvakrát e
vlastně třicet osum byla první mobilizace a pak třicet devět to
pravda to bylo pro každýho potom každej věděl kdo vlastně co je
LG: mhm
MK: jo a pravda že nejhorší to bylo když ste zůstal u nás my sme
neměli žádné sklep, když přišly ty nálety, jo, a když ste měla
takový lidi ktery ee to tedy proklínali jo a nedrželi hubu a
nadávali a to, to ste vzala sem a řekla buď normální a buď rád že
ještě žiješ, jo
LG: mhm
MK: a hotovo ne vůbec my sme měli jednu, která ee dělala tam v
Křtinách v té Zbrojovce nebo co to tam bylo a byl tam přece ten
první nálet, ten byl dvacátýho pátýho srpna devatenácet čtyřicet
čtyři, jo a vona to tam prožila a pak byla při tom náletu jak byl
toho dvacátýho listopadu čtyřicet čtyři, jo
LG: mhm
MK: a to sme byli v tentok u nás ve sklepě a t- to bylo pendrek na
nic kdyby tam bévala do dvora bomba spadla, tak sme byli všichni
pryč, normálně sme chodili na Pekařskó osumdesát do sklepa vod
pivovaru
LG: mhm
MK: vod ze Starýho Brna, ale to sme už nestačili, to přišlo tenkrát
honem, ne a to bylo to nejhorší kdy ve dvacet čtyry tam spadla bomba
tedy bohudík se u nás nic nestalo
LG: mhm
MK: ale t- to byly tedy někdy hlópý chvi- chvilky
LG: mhm
MK: ale to člověku musel s tym byt hotové
LG: á
MK: my sme si ten tu válku nevynalezli žádné jak né Češi tak Němci
né a a a dneska kdyby něco bylo, tak si to tak jak tak si každé
nepřeje
LG: mhm
MK: nebo... ste tady
LG: jo chtěla sem se zeptat, jaký byl osud vaší rodiny na konci
války
MK: prosim
LG: ee jaký byl osud vaší rodiny na konci války
MK: jak jak byl
LG: osud jaký byl prostě
MK: vod mojí rodiny
LG: mhm
MK: můj tatínek zůstal v Brně
LG: mhm
MK: protože ještě musel chodit do služby a moje mamin- von dal mi
maminku sebou aby mně pomohla s těma děckama
LG: mhm
MK: jo a tatínka sme potom našli teprve v Německu
LG: jo a vrátili ste se potom do Brna nebo potom vaši rodiče bydleli
kde
MK: ne my sme já sem byla jak myslim že to vite co se s Brňákama
stalo
LG: no vim
MK: e pochod smrti
LG: mhm
MK: do Pohořelic a potom dál a já sem byla ee vám řeknu větší město
Jindřichův Hradec
LG: mhm
MK: tam byly p- par kilometrů vod tam byli ty moje rodiče vod mého
manžela a od tam sme byli tak jak tak všichni Němci vyhozeny jako
Brňáci do Rakouska
LG: mhm
MK: transportem potom jako pěšky sme šli do Jindřichova Hradce a na
druhé den sme s tó lokálkó co sme tam jede do Nové Bystřice byli
vezeni dráhó tam a tam sme byli vyloženi a zahnani přes hranice a
teď si dělé co chceš
LG: mhm [tak to je smutné]
MK: [takže je to] z domu to co sem z domu vzala a to sem vzala
hlavně jenom na voblečeni pro děcka a trochu pro mě a pro maminku
tak to co sme měli tak to sme měli
LG: mhm
MK: a vod tam sme se s tym museli potom jit pomalu pořád trochu dál
až do Vídně, z Vídně transportem a týden na cestě a přišli sme do
Německa
LG: mhm
MK: až v roku ale v lednu čtyřicet šest
LG: jo
MK: a vyhozeni sme byli třicátýho května čtyřicet pět
LG: mhm, jo tak já vám teď budu číst em ména filmu a vy si budete
zkusit vzpomenót, jestli ste je viděla v kině jakoby možná je budete
znát z televize, ale nám de o to, jestli ste ty jestli ste ty filmy
viděla v kině, jo, jakoby v té době když když se to promítalo
MK: filmy
LG: filmy vám budu teď číst názvy filmů a vy vy mně řeknete dycky,
jestli ste ho viděla nebo neviděla v tom kině, dobře, tak já začnu
ehm první je singing fúl ((Singing Fool)) to je nějaký
MK: to já vim to je ten s tym s tim s tó opicó, ne?
LG: a viděla ste to
MK: to sem viděla
LG: mhm
MK: ale už si tak na to nevzpomenu
LG: jo a potom ee Pražské švadlenky, to by měl být němý film
MK: ne to nevim to nevim
LG: to nevite
MK: může být že sem ho viděla...
LG: ale nepamatujete si. potom je tu cé a ká polní maršálek ((C. a
k. polní maršálek))
MK: ten sem viděla
LG: mhm á dvě srdce ve tříčtvrtečním taktu ((Dvě srdce
v tříčtvrtečním taktu))
MK: [Zwei Herzen im Dreiviertel-Takt]
LG: [ano]
MK: jo ten sem taky viděla
LG: mhm další tu je To neznáte Hadimršku
MK: to se muselo nějak jináč menovat
LG: tak možná jo, tak to si nepamatujete
MK: ne, to nevím Hadimrška ((To neznáte Hadimršku))
LG: mhm tak pak je tady Kouzlo valčíku od lubiče ((Ernst Lubitsch))
MK: jak kouzlo...
LG: valčíků Kouzlo valčíku
MK: ((mluví německy)) to nevim
LG: eee to nevíte tak to nevadí, pak je tady ee Lelíček ve službách
šerloka holmse ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese))
MK: může být, ale všechno kolem sem málo viděla
LG: mhm jo pak je tady nějaký film kvik ((Quick))
MK: jak
LG: kvik ((Quick)) a píše se to s kvéčkem kvé ú měkké i cé ká
MK: kvik ((Quick)) taky nevim
LG: mhm další je tu Pobočník Jeho Výsosti
MK: počké, to je cosik co je na (ouvald) to může být že ten sem
viděla
LG: mhm ee Šest žen Jindřicha osmého ((Šest žen Jindřicha VIII.))
MK: né, na takový filmy mě tenkrát ee e počkej, jak se to říká
dějepis aji ve škole ten mě moc nezajímal
LG: ((smích)) dobře dobře další...
MK: protože to se musel člověk moc čísel pamatovat
LG: mhm to je pravda ((smích))
MK: ((smích))
LG: další film je tady ee Zlatá Kateřina
MK: jak
LG: Zlatá Kateřina
MK: Kateřina to nevim
LG: a pak je tady nevim jestli to přečtu správně, něco jako sibi der
frac ((Csibi, der fratz))
MK: jak
LG: sibi der frac ((Csibi, der fratz)) píše se to cé es í
MK: a frac
LG: mhm
MK: jo to to sem určitě viděla
LG: jo pak je tady Mata Hari
MK: já jo jo jo jo jo
LG: mhm
MK: a potom ten tygr z esnapúru ((Tygr z Ešnapuru))
LG: ((smích))
MK: a ten druhé díl das indiše grátmal ((Das Indishce Grabmal –
Indický hrob)) ti dva to sem taky viděla
LG: á Cácorka tady je
MK: jak
LG: Cácorka
MK: nevim
LG: Moderní doba s čaplinem ((Charlie Chaplin))
MK: šaplin ((Charlie Chaplin)) to sem taky viděla
LG: mhm
MK: ty dva filmy
LG: jo á Tři muži ve sněhu
MK: jó jó pravda
LG: Svět patří nám
MK: to to nevim
LG: mhm ee Dobrá země tady je Dobrá země
MK: Gute Erde to si taky nevzpomenu
LG: Sněhurka a sedm trpaslíků
MK: no jó to sem chodila do divadla
LG: mhm
MK: večer a to vám řeknu kde to divadlo už taky neexistuje na Veveří
úplně starý český divadlo
LG: mhm
MK: tam hráli dycky pohádky a kašpárek
LG: mhm
MK: a pak byl Kašpárek Turek v Typosu, to bylo taky český, ach jo
LG: tak další film tady je Ducháček to zařídí
MK: to nevim
LG: Tři děvčátka pokračují
MG: taky nevim
LK: ee U pokladny stál
MK: taky nevim
LG: To byl český muzikant
MK: může být
LG: mhm
MK: ale nemůžu tedy nevzpomenu si
LG: jo mhm á
MK: doma bych kdybych bývala doma
LG: mhm
MK: jo na Pekařské, tak tam sem měla všecky programy schovaný
LG: měla
MK: jo, aji herce
LG: jejda
MK: všelijaký schovaný, no jo no
LG: mhm pak je tady Město ztracených
MK: nevim
LG: Opereta
MK: Opereta
LG: mhm
MK: nevim
LG: Roztomilý člověk
MK: taky ne
LG: Vídeňská krev
MK: to jo vínr blut ((Wiener Blut))
LG: Muži nestárnou
MK: to taky nevim
LG: Dobrodružství barona Prášila
MK: taky nevim
LG: Tanečnice
MK: to může být
LG: mhm La Paloma
MK: La Paloma
LG: mhm
MK: to jo to vim
LG: jo
MK: jo
LG: Neviděli jste Bobíka?
MK: to bylo tam ((mluví německy))
LG: mhm pak je tady ee Neviděli jste Bobíka?
MK: e e viš to bylo vo tym vo tym hraběti a gráf bobi grág bobi a
jak se menoval ten druhé ((neidentifikováno))
LG: to nevim
MK: tak se tak tak jo
LG: ((smích)) jo ee a pak je tady ještě Její oběť
MK: jo opf nevim
LG: áá Sobota
MK: taky nevim
LG: mhm tak to je celý ten seznam filmů i ty otázky už sme tak
zvládli, jenom tady ještě které sem vám nepoložila, jestli ste v
dětství byla členkou nějaké organizace jakoby Sokol, Junák...
MK: ano
LG: mhm
MK: to sem byla vod vod šesti roku a to bylo ((mluví německy)) až
přišel Hitler do té doby a měli sme to eLKistovalo v Brně oddělení
jedno v Černých Polách
LG: mhm
MK: jedno na Starym Brně ee v té německé školi, která byla toho
dvaa- toho dvacátýho pro- ee le- listopadu čtyřicet čtyry
LG: mhm
MK: zrušena a my sme měli naše v liceu na Husové vedle e toho muzea
a ta druha strana byla ee obchodní akademie německá
LG: mhm
MK: a tak ti dívčím liceum tam sme cvičili ee dvakrát týdně
LG: jo
MK: v pondělí a ve čtvrtek
LG: jo dobře
MK: a potom sem byla ee v Mariánské tedy pro dě- pro školáky v té
Mariánské kongregaci u františkánů
LG: mhm
MK: jak je kostel svaté Magdalény ((kostel sv. Máří Magdalény)) na
Masarykové
LG: mhm
MK: tak tam byli byl ee františkáni á á tam byla ta Mariánská
kongregace
LG: jo
MK: a tak pro ty děcka tam a potom tam tedy sem byla tak jenom
dobrovolně každé každej květen, když se chodilo ze Starýho Brno na
póť do Tuřan
LG: mhm
MK: tak
LG: tak otázky už máme všechny za sebou á tak chtěla by ste mluvit
ještě o něčem, co se týká těch filmů a těch kin něco o čem sme ještě
nemluvili [máte nějakou historku]
MK: [no já nevim cc-]
LG: nebo tak
MK: vo čem
LG: jestli máte nějakou příhodu z kina nebo tak něco
MK: no jo no to sem měla moc ((smích))
LG: ((smích))
MK: vy vidíte že já sem na to se nedívala jestli só to Němci nebo
Češi
LG: jo jasně já to vidím jo mhm
MK: já sem chodila do německýho divadla, tam sem měla ze škole sme
měli přece to vite že Němci se nesměli hrát v Mahenovým divadle, jo,
tenkrát se to menovalo je štátteatr ((Stadttheater)) jo tam směli
hrát jen v ponděli a sice jsme měli v německým domě to vite kde ten
byl
LG: mhm
MK: nebo nevite
LG: myslim že vim
MK: nevite
LG: a jaktože tam ti...
MK: prázdný to prázdný ee Lažanský náměstí vite
LG: mhm
MK: a pak víte jak se de průchod do (šmálky) já nevim jak ta ulica
se menuje, to je to byl dřiv vod falknštejnerové
((Falkensteinerova)) e e tentok e ten barák je tam prázdný místo
Koliště
LG: jo
MK: zrovna ale z toho e jak je Brandlova elki- menuje se tak
LG: to nevim
MK: ta malá ulička co jede elektrika
LG: to nevim
MK: elektrika na každé pád tam je ee tak tam stál Německé dům a
Němci hráli v Německým domě a potom sme byli voni teďka že pré tu
Redutu spravili, já sem ju ještě neviděla spravenó a to bylo potom
pro Němce činohry a takovýho něco
LG: mhm
MK: jo a tak tam sem t- to byly ty německy divadla co sme měli, jo
LG: mhm
MK: á jinak sem chodila do českýho divadla do toho právě na tu
Veveří ještě a do toho do toho Mahenovýho
LG: mhm
MK: to Janáčkovo ještě nestálo
LG: jo
MK: to stavěli teprve teď po válce ee
LG: mhm tak ehm chcete teda zmínit ještě něco na konec rozhovoru
MK: prosim
LG: jestli chcete zmínit ještě něco na konec rozhovoru
MK: ee co bych vám ještě měla vykládat
LG: tak já vypnu ten diktafón
MK: ponejvíc teda a jó a ještě sem byla v tym ve veslařským klubu
LG: mhm
MK: ee v Jundrově, ale ne v tym druhym sice v tym druhym ta brun to
jedno se menovalo brun ruder ((Brunn Rudder)) klub a pak sem přišli
Češi a pak přišla bruna
LG: mhm
MK: rudr ((Rudder)) klub bruna
LG: mhm
MK: tak tam ale ponejvíc v litě sme byli ponejvíc v rokli
LG: jo
MK: a nebo potom v Bystrcu na té Letné
LG: mhm
MK: co tam ještě stojí je všechno co sme udělali tedy z betonu
schody a cesty a chalupa je pryč
LG: mhm
MK: a soused když sem v roku šedesát osum přišla do Brna a přišli
sme tam ven a viděli tak soused mě držel za moji maminku
LG: mhm
MK: a já povidám, ten měl obchod se železem v Královým Poli
LG: mhm
MK: a já mu povídám, pane Mareček a co dělá váš obchod a vite co von
mi na to vodpověděl?
LG: nevim
MK: ten sem položil na oltář vlasti, já povidám, jak to myslite? no
mám zvyk, že mně ho sebrali t- t- to mně de pořád ještě v hlavě tak
tak príma jak mi to řekl
LG: mhm
MK: položil sem ho na oltář vlasti
LG: to jo
MK: není to dobrý
LG: je to dobrý, no smutný trochu ale dobrý
MK: no ale je to doopravdy všechno smutný co se stalo
LG: mhm to jo
MK: já to nevim jak stará ste vy
LG: já já mám dvacet jedna let
MK: kolik
LG: dvacet jedna mám let
MK: ojéjej ojéjejej
LG: ((smích))
MK: ((smích)) to je můj vnuk můj nejmladší vňuk starší
LG: ((smích))
MK: to už mám pravnuka, kterej už je čtrnáct
LG: ((smích))
MK: ((smích)) ách jo, no jó no, bylo by hezký kdyby sme se poznali
LG: to jo tak já vypnu ten diktafon a ještě
MK: já já na každej pád ee tentok vy máte štěstí, že ste mě stihla
LG: mhm
MK: protože já v úterý jedu do Česka
LG: jo
MK: do Čech
LG: mhm no tak e já bych vám jestli vás to zajímá, ty výsledky toho
výzkumu nebo jak to dopadne všechno, tak já bych vám potom
každopádně dala nějak vědět třeba
MK: [no poslóchéte]
LG: [jestli bude nějaká] publikace a tak
MK: no jo no máte mobil taky
LG: mám mám mobil
MK: no tak mně řeknite
LG: jo
MK: já mám tam jenom mobil
LG: mhm dobře tak jo tak já vám ho dám
MK: jo
LG: tak já už to vy- vypnu ten diktafon
konec rozhovoru
1
0.0
3:2089
Rozhovor vedla: Lucie Roušová
Rozhovor přepsal: Radim Hudec
Datum a místo: 12. 11. 2009, Domov pro seniory Věstonická, Brno
Rok narození: 1913, sourozenci: dvě pravděpodobně starší sestry
Bydliště do roku 1945: Narátorka se narodila ve Starých Habrech,
poté se její rodina přestěhovala do Frýdlantu. Na začátku 30. let
narátorka žila dva roky v Ostravě a rok ve Vídni. Roku 1939 se
narátorka i s rodinou přestěhovala z Frýdlantu do brněnských
Husovic.
Povolání rodičů: Matka v domácnosti, otec lékař.
Povolání narátora: Narátorka je vyučená švadlena, v Ostravě a ve
Vídni jako švadlena pracovala. V Brně pak vedla krejčovskou dílnu
v Ústavu sociální péče pro tělesně postiženou mládež Kociánka v
Králově Poli. Odtud musela v roce 1948 odejít, poté se jí narodila
dcera a po mateřské pracovala jako instruktorka a vedoucí ve Vkusu
na Kolišti, podnik byl později přemístěn na Cejl, tam zůstala až do
důchodu.
VP: s Burianem s Vlastou ((Vlasta Burian))
LR: mhm
VP: a potom s těma našima herci, jak v té době byli (...) ee Lamač
((Karel Lamač)) ee Ferbasová Věra ((Věra Ferbasová))
LR: mhm
VP: a na koho si ještě tak vzpomínám z těch mužskejch, no to byla
taková trojice no a taky Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan
Werich))
LR: mhm
VP: v té době taky nějakej ten sní- ten Snížek byl taky dobrej, no a
no tak no tak sme chodili na to
LR: mhm, tak můžu se vás nejdřív zeptat, jak se menujete, abych to
tady měla zaznamenané
VP: Věra [P.]
LR: [aha] a kdy ste se narodila? [to ještě neříkala]
VP: [narodila sem se] ve Starých Habrech
LR: ano
VP: v těch Beskydech
LR: mhm
VP: tam kde je uložená ee Marička Magdónová
LR: aha
VP: podle Bezruče vod Bezruče ((Petr Bezruč)), [jo]
LR: [mhm]
VP: podle té básně, tak tam sem se narodila, tam mám dneska ještě
dědečka a tak v těch Starejch Habrech, v roce devatenácet třináct
sem se narodila
LR: aha
VP: tak si to zapište, Starý Habry a tam sme byli až do toho
osumnáctýho, kdy byla, kdy byla vyhlášena republika, a to se jako,
teď mluvím o rodičích, protože to se tatínek přestěhoval do
Frýdlantu,
LR: mhm
VP: protože dostal umístění ve Frýdlantě, von byl původně lékař a
byl v tom, v těch Starých Habrech jako jedinej pro ten kraj, ale tam
ho pak ho přendali do toho Frýdlantu, to bylo dejme tomu ee vlakem
hodinka nebo tak nějak, jo, a tam sme bydleli teda až do roku
devatenácet třicet devět.
LR: mhm
VP: a ee
LR: a pak ste se přestěhovala do Brna.
VP: a pak sme se všeci stěhovali do Brna, protože to všecko eště
vlastně řídil tatínek
LR: mhm
VP: a jak vám říkám, von v těch d- se zavl- no tak se tak zamyslel
nad Opavou, že by chtěl do Opavy, protože jedna z mých sester, byly
sme tři,
LR: mhm
VP: a ta nejstarší měla známost s Opavákem
LR: mhm
VP: a vypadalo to tak, že jako se vezmou, takže by tat- že by sme
byli v té Opavě, jenže mezi tím tu Opavu zabrali, to bylo Sudety
LR: mhm
VP: jo, to patřilo do Sudet no a tak sme se stěhovali do Brna a do
Brna, protože zas ta prostřední moje sestra, ta študovala v Brně
konzervatoř
LR: aha
VP: tak byla vlastně usazená tady, tak kvůli ní sme se sez- vlastně
nakonec stěhovali do Brna, aby sme byli tak zas nějak všici
pohromadě no a tak sme bydleli v Brně, bydleli sme v Husovicích
LR: mhm
VP: a bydleli sme na jak se ta ulice menovala ee (.) od náměstí
jedna taková příční (.) eee
LR: no nevadí, tak a v tom roce devatenácet třicet devět vy už ste
měla vystudováno [už ste nechodila do školy]
VP: [no v roce] devatenácet třicet devět já sem byla už hotova a
sice já sem dělala po normální základní škole
LR: [mhm]
VP: [a čtyřleté] [měšťance]
LR: [měšťance]
VP: sem dělala tříletou rodinnou školu
LR: mhm
VP: a tu sme dělala v Opavě
LR: mhm
VP: to sem byla v penzionátě na tři roky, jo, takže to eště vyšlo do
tý doby, ale pak už sem jako se speciovala- specializovala na šití
LR: aha
VP: protože tam byla pracovna šití šatů, tak já sem vlastně dělala
t- todleto tam byla jedna taky na vaření taková ta třetí, ten třetí
rok, ale já sem se specializovala na to šití a tak sem potom byla
zaměstnaná ee v Ostravě,
LR: mhm
VP: v Ostravě u nějakého, to byl ee takovej prvotřídní salón pro
uhlobarony a voni se menovali Derezievič a u těch sem byla tak
myslím dva roky a pak sem byla ve Vídní [(jako na to krejči)]
LR: [to byl to byl] jaký rok asi
VP: hm?
LR: v té Vídni, kdy ste byla jaký rok to byl
VP: rok? no to mohlo být tak třicet nebo [jednatřicet]
LR: [mhm]
VP: jo a to sem byla v tý Vídni ee na právě na to šití a na němčinu
LR: mhm
VP: takže já sem tam sice byla jako volontérka, takže sem tam nebyla
placená, ale byla sem tam na němčinu v závodě, jo, takže sem ee tam
vlastně byla zaměstnaná, ale jen tak, jen tak a abych se naučila
německy
LR: mhm
VP: to byl předpoklad tatínkův, no a tam se byla celej rok, ovšem
asi třikrát sem byla mezitím doma, ale chodila sem tam hodně do kina
LR: mhm
VP: chodila sem tam na rytmiku, chodila sem tam jo a měla sem tam
sestřenici Češku, kerá byla zaměstnaná v bance ee (..) ee ne
agrární, ale nějaká podobná nějak nějaké bance, ale vona se tam
provdala a vzala si ale taky Čecha a vzala si ředitele piánový
továrny,
LR: mhm
VP: a s ní jako sem byla ve styku hodně, vona mě, mezi tím měli
holčičku a tak soboty a neděle sem většinou trávila s nima, protože
sme jezdili někde na ten (vínr valc) ((Wiener Waltz)) a tak, jo.
LR: mhm
VP: no
LR: pak ste se vrátila z té Vídně
VP: a vrátila sem se jako na prázdniny, já sem tam jela v září dejme
tomu a mezitím sem byla na Vánoce, na Velikonoce doma, ale na
prázdniny už sem se vrátila domů
LR: a co ste pak dělala, pak už ste byla zaměstnaná?
VP: no pak sem byla pra- na prázdniny doma a pak (..) no pak sem
jezdila myslim do tý Ostravy zas ještě na to, na tu krejčovinu, taky
sem mně mezitím byla nemocná, měla sem slepý střevo
LR: mhm
VP: ee operovaný, tak sem nějakou dobu né tenkrát se to trvalo dél
dýl tydlety to léčení, no a byla sem doma no a ty prázdniny sem
užívala potom velice tak ee tak dobře, hrála sem tenis chodila se-
chodily sme se koupat, byly sme tři, chodily sme se koupat, ale měly
sme taky německou slečnu
LR: mhm
VP: na každej den, abysme né na každej den dvakrát v týdnu chodila
za náma a buď sme se s ní chodily někam na procházky anebo gramatiku
a takový věci sme se učily doma s ní, no tak to taky byla taková
jedna epocha
LR: mhm
VP: a (.) já sem byla nejmladší z nás tří (.)
LR: mhm
VP: po dvou letech sme byly no a no a pak už pak už s- přišel asi
ten děvětatřicátej rok [a stěhovali sme se sem do Brna]
LR: [mhm tak to ste se přestěhovali] a vy ste tady pracovala někde?
VP: a tady sem pracovala potom u v ústavě pro tělesně vadné no,
((rozhovor přerušen příchodem třetí osoby))
LR: pardón
VP: já se jenom napiju, abych tak moc [nechraptěla]
LR: [určitě] určitě
VP: no a tak to sem byla zaměstnaná v tom ústavu pro tělesně vadné
LR: aha
VP: byla sem tam jako instruktorka pro ty tělesně vadné, keré se
učili šít
LR: mhm a kde to bylo?
VP: v kerým roku?
LR: kde
VP: kde? v Králově Poli
LR: v Králově Poli
VP: v Králově Poli, jak je ten zámeček
LR: aha
VP: jo, tak tam tam byla dílna, tam bylo víc dílen, tam byla na šití
dílna kry- a pánská krejčová dílna, pak tam byla košíkářská dílna,
pak tam byla zámečnická dílna, ne, já nevím ještě nějaká, no prostě
tam byly dílny, a tak já sem tu jednu vedla jako tu krejčovskou
LR: mhm
VP: no a tam sem byla až do roku štyřicet (.) osum
LR: mhm
VP: kdy nás zabrali komunisti
LR: mhm
VP: a ty mě jako vyhodili. mě, ředitele, učitele a ty my sme museli
ven a stal se tam ředitelem zámečník, no a tak to sem, ale já sem
zrovna v té době, štyřicet osum já sem se v roce štyřicet sedum
vdávala
LR: aha (.)
VP: a pak sem byla za dva roky v jiným stavu a narodila se mi dcera,
ale to už zase to už sem tam zaměstnaná nebyla a byla sem zaměstnaná
ve Vkusu.
LR: mhm
VP: zas mi to jeden známej doporučil, že ve Vkusu by mě vzali, a tak
sem byla ve Vkusu zaměstnaná ee zase, tak asi těch deset roků tam
taky sem byla myslim deset roků
LR: mhm
VP: ee na tom pr- na tam...
LR: a tam ste dělala co?
VP: tam sem byla instruktorkou pro ee pro tělesně [vadný, kerý se
učili šit a já sem...]
LR: [a a ve Vkusu ste dělala] v tom Vkusu co ste [dělala]
VP: [no v tom] Vkusu sem dělala zase vedoucí
LR: aha
VP: ale už pro [vyučený]
LR: [mhm]
VP: švadleny a normálně pro lidi
LR: mhm
VP: a to sem byla zaměstnaná nejdřív na stalino- tenkrát se říkalo
Starý Nový Sady ale teď sou to ee tady jak je dům umělců ta dlouhá,
Koliště?
LR: Nové Sady?
VP: Koliště
VP: Koliště, Koliště, tak tam sem byla u u nějakýho krejčího Bílého,
ten byl na pánský a na pláště a já sem byla na šaty a na dámskou
LR: aha
VP: a potom ale se to tam nějak zrušilo a přestěhovali nás na Cejl,
na Cejl, tam jak je ta ten zákrut, jestli to znáte
LR: mhm
VP: eh jak je Tkalcovská nebo taková někerá
LR: a tu krejčovou ste dělala vlastně až do důchodu?
VP: a ne
LR: ne
VP: no vlastně jo. já sem tam byla ano až do důchodu v roce
devatenácet čtyřicet pět sem se vracela, štyřicet sedum sem se
vdávala čtyřicet š- sedm štyřicet devět se narodila Jana, a byla sem
tam zas dál potom a byla sem tam na tom na tom Kolišti, na tom Cejlu
a vodtamtud sem šla do důchodu.
LR: mhm
VP: tam byl vedoucím nějakej pan Pečínka, ten už nežije a (.) tak
tak sem šla v roce devatenác- cet do důchodu, padesát devět
LR: mhm dobře a můžeme už se teď bavit o těch filmech o těch kinech?
VP: o čem?
LR: že už se teď budeme bavit o těch kinech, jo?
VP: jo.
LR: tak to už máme za sebou, tak vzpomínáte si na svoji první
návštěvu kina, nebo nějaké nejstarší po- vzpomínky na kino jaké
máte?
VP: no možná, no to muselo být v tom Frýdlantě
LR: mhm
VP: to nebylo rozhodně v Brně, tam sme chodili celá rodina do kina,
jo
LR: mhm
VP: a to si tak vzpomínám na ty filmy, český filmy, to se nám moc
líbilo a taky se mi moc líbily filmy, které v té Vídni a tam si
vzpomínám na takový filmy, takový jako operetní
LR: mhm
VP: na to sem hrozně ráda tam chodila v té Vídni a tenkrát byl jako
hlavní herec v těch operetách wili forst ((Willi Forst)) a ona jako
subreta hlavní taková ee diva lilian harlej ((Lilian Harvey))
LR: mhm
VP: a to mělo takovej velice pěknej ee jako baletní a a takové
takovej veselej motivy tam byly, jo, a hezký písničky, to jedno se
ten jeden film se menoval cvaj hercin im drajvírtát ((Zwei Herzen im
Dreiviertel-Takt)) dvě srdce ve třičtvrtě [taktu] ((Dvě srdce v
tříčtvrtečním taktu))
LR: [taktu] mhm
VP: no a eště takový podobný nějaký, tak to sem chodila tam hodně,
tak tam sem možná ale, možná že to už sem byla aj ve Frýdlantě v
nějakým tom [filmu]
LR: [mhm]
VP: a jak vám říkám, tenkrát se moc chodilo na Hadimršku ((To
neznáte Hadimršku)) na ee [Buriana] ((Vlasta Burian))
LR: [ano]
VP: na Buriana ((Vlasta Burian)), pak se chodilo na jo a v- pak sem
byla na ty Voskovce a Werichu, Wérich ((Jiří Voskovec a Jan
Werich)), ale to nebylo ve Frýdlantě, to už muselo bejt v Brně
LR: ano mhm
VP: jo
LR: a v té Vídni přišlo tř- vám ee byl nějaký rozdíl v těch kinech
třeba mezi Frýdlantem a Vídní?
VP: no tak to víte že jo, tam byly takový ee takový opravdu ee zá-
zábavnější ty filmy takový daleko víc výpravný
LR: mhm
VP: jo kdežto v tom Frýdlantu, to byly celkem takový celkem naše
první dost český [filmy]
LR: [mhm]
VP: a ty byly takový dost chudý, jo, anebo i ty motívy byly takový
bych řekla z jednoduššího prostředí.
LR: mhm
VP: no a...
LR: a ta budova těch a ty budovy těch kin v té Vídni byly třeba jiné
[interiéry]
VP: [jo, to bylo] krásný kina a moc ee tam taky moc letěly ty
valčíky štrausovy ((Johann Strauss))
LR: mhm
VP: a třeba byl takovej nějakej film se štrausem ((Johann Strauss))
a ty valčíky třeba některý a tak to třeba aj když se hrál Na krásné
modré dunaji der blaun donau šénem donau ((An der schönen blauen
Donau Donau)), tak se lidi vstali
LR: mhm
VP: to bylo jako taková jejich jakoby hymna takovej začátek, jo
LR: mhm
VP: to se mi dycky strašně líbilo
LR: mhm
VP: no a no a u nás ty filmy, to bylo no tak to bylo v sokolovně to
bylo takový takový jednoduchý
LR: v tom Frýdlantě
VP: no
LR: mhm
VP: v tom Frýdlantě to bylo takový jako ee (..) né s žádným
komfortem, dneska tam postavili židli e s- s řady židlí
LR: mhm
VP: druhej den tam byl tělocvik, jo, chodilo se do sokola ((smích))
LR: mhm
VP: takže to se tak střídalo a tam takovej jako žádnej ee ten
přepych v tom nebyl
LR: mhm
VP: kdežto v tý Vídni, tam to už vopravdu byly kina pro kina
LR: mhm
VP: jo no tak ty byly krásně vybavený a vypolstrovaný a no to bylo
pěkný
LR: mhm a když ste byla malá, tak s kým ste chodila do kina
VP: když sem byla já malá?
LR: ano, s- kdo s vámi chodil do kina?
VP: no tak když sem byla tak moc malá
LR: mhm
VP: tak se to kino eště asi nebylo
LR: mhm
VP: v tom Frýdlantě a když se potom chodilo tak sem chodila s
rodičema
LR: mhm
VP: a nebo sme šly sestry s dovolením rodičů
LR: mhm
VP: a potom, když už sem byla větší, tak někdy s- měla sem chlapce
tenkrát jako už tak ee no takovýho partnera z tenisu, a tak a z
koupání a tak tak někdy sme byli domluvení s ním, ale to muselo byt
e s- e s vědomím rodičů
LR: mhm a vaše rodiče měli jaký názor na to kino na filmy
VP: no voni rádi chodili [do]
LR: [mhm]
VP: kina jo
LR: oba?
VP: chodili rádi do kina, ale vybírali s- kina, abysme na to mohli i
my, děcka jit, [jo]
LR: [mhm]
VP: takže voni taky chodívali někdy na nějaký kina, kde byly jenom
pro velký,
LR: mhm
VP: jo
LR: to chodili sami
VP: to měli takovou společnost v těch železárnách v těch hutích tam
a když si tam, když jim tam promítali, no tak tam chodili r- rodiče
sami
LR: mhm
VP: to byla taková hutní společnost
LR: mhm a vaše maminka jaké měla povolání?
VP: maminka neměla žádný [povolání]
LR: [neměla byla v domácnosti]
VP: tenkrát ženský [nebyly]
LR: [aha]
VP: zaměstnaný tak se starala o nás tři děti, ale měli sme taky
služebnou ee na e práci domácí a mimoto sme, tatínek měl koně, aby
moh za těma pacientama [jezdit]
LR: [mhm]
VP: do těch hor a tak, no tak tak sme měli aji vyjížďky třeba v zimě
na saních, jo
LR: mhm
VP: a nebo někam tam na ty blízky na tu Čeladnou, kerá dneska má to
velký světový golfový hřiště, tak to byla jedna zastávka vod
Frýdlantu
LR: mhm
VP: a tam sme jezdili jako tak třeba na večeři
LR: mhm
VP: nebo nebo odpoledne na kafe nebo tak
LR: mhm, a jaký byl postoj školy k filmům?
VP: hm?
LR: jaký byl postoj školy nebo pa- pánů učitelů k filmům, ke kinu?
VP: jó
LR: bavili ste se o tom ve škole s učiteli? [o filmech]
VP: [vůbec ne]
LR: vůbec
VP: já původně d- do tech základní školy sem chodila do klášterní
cho- školy
LR: mhm
VP: takže k jeptiškám
LR: mhm
VP: to bylo ve Frýdlantě
LR: aha
VP: jo a v- takže tam ee o takových věcích vůbec nepřišlo
LR: mhm
VP: ee to nepřišlo na program no a ee jinak potom pozdějš to už sem
buď chodila taky v tý Ostravě, když sem tam jezdila, tak sem tam šla
někdy do toho kina no a různě
LR: mhm a byl pro vás film, když ste byla malá důležitý, kino?
VP: jo to mě bavilo [moc]
LR: [mhm]
VP: bavilo mě moc kino, mimoto mě bavilo jako ten tenis
LR: mhm
VP: když už sem byla taková slečna jako trochu
LR: mhm
VP: a koupání v řece Ostravici a to sme měli loďku taky a tak sme
jezdili na loďce a ten ténis a a do tý rytmiky sem chodila
v Ostravě, když už sem potom zas jezdila do Ostravy na to šití.
LR: mhm a dávala ste přednost kinu před těmi ostatními zálibami?
VP: to myslím že sem brala tak jak to následovalo
LR: mhm
VP: když em byl úterek a bylo třeba kino, no tak sem šla do kina a
když byl čtvrtek a cho- chodilo se jezdila sem do tý Ostravy [nebo]
LR: [mhm]
VP: a na ty housle sem taky hrála
LR: mhm
VP: no tak e tak sem to ne- nepreferovala
LR: mhm
VP: t- ty kina sem nepreferovala
LR: mhm
VP: to čistě tak jak to následovalo
LR: mhm
VP: jo
LR: á zažila ste někdy kočo- že by přijelo kočovné kino?
VP: to ne, ale cirkus
LR: cirkus
VP: jo, [na cirkusy]
LR: [a tam se]
VP: sem chodila moc [ráda]
LR: [aha]
VP: když přijel buď přímo do toho [Frýdlantu]
LR: [mhm]
VP: a nebo sme třeba jezdi- jeli do cirkusu do Místku to bylo další
dvě zastávky vod Frýdlantu
LR: mhm
VP: Frýdek Místek
LR: mhm
VP: jo tak tam sme taky jezdili do cirkusu a e (..) em kam eště (.)
kam sme eště chodili do cirkusu? (..)
LR: a v cirkuse se někdy promítaly filmy?
VP: co?
LR: že by se v cirkuse promítaly filmy nebo ne?
VP: v těch cirkusech?
LR: ano
VP: no to ne.
LR: ne
VP: to byly vopravdu cirkusový
LR: mhm
VP: e postavy a tam s- vopravdu se předváděly cirkusový
LR: mhm
VP: triky a t-
LR: mhm
VP: koně, zvířata to mí- býval cirkus aji se zvířecí- ze ze zvíř- ze
zvířaty
LR: mhm
VP: se zvířaty tak to byly potom takový e e vložky do toho
LR: mhm
VP: a byl třeba (.) e hm krasojezdkyně na koni a zase potom třeba na
velbloudu
LR: mhm
VP: a nebo na nějakým jiným slonu, jo, ((smích)) no tak tak nějak
prostě se to střídalo
LR: mhm
VP: a to sem měla moc ráda a to sme jeli třeba celá rodina na ten
cirkus.
LR: mhm
VP: no
LR: a když vám bylo kolem těch patnácti let, jak často ste chodila
do kina? od těch třeba desíti do patnácti let?
VP: od patnácti?
LR: do [do]
VP: [do] patnácti. no to sem moc nechodila, to museli- o být pod
dohledem rodičů
LR: mhm
VP: když rodiče řekli, že se může, tak sme šli a když s-
LR: mhm
VP: tak se nešlo, jo a taky se chodilo tancovat
LR: mhm
VP: hodně a sice ta zimní sezóna to byly plesy
LR: mhm
VP: a tak sme ee to byla taková e e (.) taková pěkná sezóna
LR: mhm
VP: že sme jezdili na plesy a třeba aji jinam, že sme jezdili na na
myslivecký ples do na Ostravici a na e nějakej takovej sportovní
ples do Frýdku do nebo do Místku a nebo u nás [ve]
LR: [mhm]
VP: Frýdlantě taky tydle ty plesy byly no tak to to to sme chodili
ale s rodičema
LR: s rodičema
VP: to jinak ne
LR: mhm a vy ste teda říkala, že ste moc často do toho kina zas tak
nechodila tak
VP: zas tak moc ne
LR: jak často třeba jednou za týden, jednou za dva týdny
VP: to ne, ka- každej tejden ne
LR: ne
VP: každej tejden ne, tak dejme tomu podle taky podle toho to, co
hráli.
LR: co hrálo
VP: jo
LR: a to vybírali rodiče, na co se půjde?
VP: no to bylo pod ee jak by řekli, no když rodiče řekli, že pudem,
no tak sme [šli]
LR: [mhm]
VP: aj my, a když sme chtěli my jít, tak tatínek musel vědět, co to
bude.
LR: mhm dobře a když ste se přestěhovali do toho Brna
VP: no
LR: v tom roce devatenácet třicet devět, tak ste chodila do kina
častěji?
VP: no to zrovna vypukla válka
LR: mhm
VP: zrovna ten den, když sme sem přijeli nebo ee během dvou dnů už
mašírovalo Německo přes Husovice a už to byla hrůza.
LR: mhm
VP: jo, takže pak se do kina moc nechodilo, možná že kina byly dost
zavřený a nebo to bylo dost nebezpečný do kina jít a potom zpátky
třeba večer nebo tak, tak kdyžtak se snad šlo jenom vodpoledne.
LR: mhm
VP: to byla taková dost jako ee fádní doba,
LR: mhm
VP: fádní pro pro umění nebo pro nějakej takovej v- radostnější
život, jinak to bylo všecko takový jako
LR: mhm
VP: jako ee jako za války
LR: mhm a v tom Brně ste chodila jak často do toho kina, tak každý
týden [nebo]
VP: [no] tak pravidelně taky ne.
LR: taky ne.
VP: taky ne, to sem chodila podle toho, co sem si vybrala,
LR: [mhm to už ste si vybírala sama]
VP: [a to sme s kamarádkou,] to sem zas už měla kamarádku jednu, ta
bydlela dost blízko tam u nás na té čtvrti, tak s tou sme chodily
potom společně, a nebo sme se taky scházely, no taky do kostela sme
chodily společně
LR: mhm
VP: takže to sme tak byly ee míň na to kino odkázaný
LR: mhm a do jakých kin ste tady v Brně chodila?
VP: hm?
LR: do jakých kin ste tady v Brně chodila?
VP: no jo no tak do skaly ((Scala))
LR: mhm
VP: ee (.) tam ten u divadla jak se to menovalo
LR: jak je Městské (teďkon) divadlo?
VP: hm?
LR: jak je Městské divadlo?
VP: Městský divadlo má enom a takhle v té ulici
LR: to je univerzum ((Universum))
VP: hm?
LR: tam bylo univerzum ((Universum))?
VP: to nebylo tenkrát univerzum ((Universum))
LR: [to to nebylo tenkrát]
VP: [to to u-] to je pozdější název
LR: aha
VP: to se mohlo menovat hm e jak se to menovalo, já nevim, ale v
každým případě do tý skaly ((Scala)) do Alfy ((Alfa))
LR: mhm
VP: Alfa to myslím zůstalo [v tem]
LR: [mhm]
VP: v té Poštovské [ulici]
LR: [Poštovské,] ano
VP: do Alfy ((Alfa)) se moc chodilo taky do Husovic
LR: mhm
VP: to byl Jas nebo [takovýho]
LR: [mhm]
VP: něco
LR: a měla ste svoje oblíbené kino?
VP: jo já sem chodila ráda do tý skaly ((Scala))
LR: mhm
VP: no
LR: a proč zrovna tam, co se vám tam líbilo?
VP: no ten přístup jednak byl šikovném, že to bylo na tom náměstí
tady na tom u jak je Tomášek ((kostel sv. Tomáše))
LR: mhm
VP: jo takže to bylo tak nějak jako dycky po ruce se mi zdálo a (.)
a bylo pěkně vybavený
LR: mhm
VP: bylo pěkný
LR: mhm
VP: no ale eště byly kina, ale já si asi nevzpomínám, jak se
menovaly za ty za ty roky
LR: mhm a bylo v Brně kino, kam byste třeba nechodila?
VP: [no]
LR: [které] bylo v Brně kino, které ste neměla ráda, kam byste
nešla?
VP: (..) no možná v Králově Poli takový něco bylo (..) to tam eště
je ne eee (...) jak se to menovalo to kino?
LR: nějaký sokol nebo?
VP: hm?
LR: nebyl to nebyl to sok- sokolské kino to nebylo v Králově Poli?
VP: ne
LR: tak Besední dům?
VP: Besední dům [tam bylo kino]
LR: [nebo at-]
VP: v Besedním domě
LR: ano v Králově Poli nebo Adria se menovalo
VP: adri- jo
LR: jo?
VP: jo jo jo, no tak tam sem moc nechodila
LR: mhm to se vám nelíbilo [tam]
VP: [mhm] a taky to bylo daleko
LR: mhm daleko, dobře a mě by zajímalo, jak ste se v kině chovala,
třeba jestli ste v kině konzumovala jídlo nebo nápoje?
VP: a no tak, ňáký cukrátka
LR: mhm
VP: takový na cumlání, ale aby to moc nešustilo
LR: mhm
VP: takže sem třeba měla, ale nemyslím, že bych tomu hoc- moc
holdovala
LR: mhm dobře. a bavila ste se během toho filmu s diváky?
VP: né
LR: ne. a reagovala ste vy nebo ostatní diváci nějak hlasitě na ten
film?
VP: hm to myslím, že sme nereagovali
LR: mhm
VP: to myslim, že ne. to nebyly takový filmy snad aby člověk na to
nějak ee eee (...) se e zúčastnil tak přímo
LR: mhm a během filmu nebo po něm, ozýval se potlesk někdy,
pamatujete si, že by se někdy tleskalo během filmu nebo po filmu?
VP: (...) na filmu možná ne, ale třeba na tom Voskovci a Wérichu
((Jiří Voskovec a Jan Werich)) to sme ve- v divadle
LR: v divadle ale [né na]
VP: [v divadle]
LR: né ve filmu
VP: no a na filmu myslím, že sme ne- že to sem se, ne, takhle
nezúčastňovala.
LR: mhm a potkávala ste v kině své známé?
VP: no taky někdy
LR: mhm a když ste šli spolu, z kina, bavili ste se třeba ještě o
tom filmu?
VP: no no když sem s někým do do toho kina šla jako
LR: mhm
VP: s třeba s nějakým partnerem [nebo]
LR: [mhm]
VP: tak no tak sme se potom bavili
LR: mhm
VP: a nebo když už sem (pěk-) měla manžela a šli sme spolu na to
kino, no tak tak jako nějaká řeč kolem toho byla
LR: mhm
VP: buď se nám to líbilo a nebo ten herec se nám líbil nebo tak, jo
LR: mhm
VP: tam taky tenkrát byl ten (.) francouzskej (.) bože já si na nic
nevzpomínám (.) on už umřel (.) já vím, že si za chvíli vzpomenu
LR: mhm (...) no to nevadí, tak eště se pak budeme bavit o hercích,
tak si třeba vzpomenete. ee chodila ste do různých kin, podle toho,
jestli ste šla právě s tím přítelem nebo s kamarádkou, do jednoho
kina [ste šla]
VP: [různě]
LR: různě
VP: různě
LR: nezáleželo na tom s kým [ste chodila]
VP: [jo jo jo] to různě
LR: a chodila ste někdy jako dítě na nepřístupné filmy?
VP: hm to myslím ani né (..) to leda jestli něco bylo třeba za Němců
(..) za Hitlera em ani ne
LR: mhm a chodila byla ste někdy v kině bez placení?
VP: no to né
LR: ne, že byste proklouzla [nebo jako dítě]
VP: [ne ne, to ne,] to ne
LR: dobře, a chodila ste do kostela?
VP: ano
LR: a jak často?
VP: každou neděli
LR: každou neděli a stávalo by se, že by vám návštěva kostela
zabránila v tom jít do kina?
VP: (.) že bylo kino a [taky i zároveň mše?]
LR: [že bylo kino, ano,] přesně tak
VP: no tak to ne na mši svatou sem chodila vždycky dopoledne
LR: mhm
VP: a kino bejvalo vodpoledne
LR: mhm
VP: takže to se ne netříštilo
LR: mhm a jakého ste vyznání, nebo byla ste [vyzná-]
VP: [Římskokatolická]
LR: římskokatolického a ov- myslíte si, že ovlivňovalo vaše vyznání
to, jak ste chodila do kina, co ste si vybírala za filmy?
VP: no tak to myslim aji že aji na to nějakej vliv mělo, že když sem
ee s- se snad dozvěděla nebo dočetla nebo
LR: mhm
VP: tak nějak, že je to nějaký takový ee perverzní nebo takový
nějaký e tak s- tak tak sem nešla
LR: mhm (.) dobře
VP: ale nepamatuji se na nic moc takový filmy (...) spíš legrační
filmy
LR: mhm
VP: to sem měla ráda
LR. ty ste měla ráda
VP: no
LR: a byly nějaké filmy zase které ste neměla ráda, na které byste
nešla? byly filmy, na které byste nešla, které ste neměla ráda?
VP: (...) no pokuď to byly nějaký vojenský a nebo takový, tak na to
sem nechodila,
LR: mhm
VP: a nebo ty četnický
LR: mhm
VP: ee humoresky a takový já sem na to nechodila.
LR: mhm
VP: já sem měla ráda společenský filmy a e a tak třeba operetní jako
aji ve filmu, jo, tak to to to sem měla ráda, ale že bych nějaký
velký moc k- kriminální filmy, to mě nebavilo.
LR: mhm a pamatujete si, že by na faře promítali filmy?
VP: (..) to si nepamatuju.
LR: mhm dobře tak a jak ste si vybírala ten film, když ste šla do
kina, na čem vám záleželo?
VP: no to už sem předem věděla
LR: mhm
VP: že todle je dobrej film,
LR: mhm
VP: jo, a to už tak- taková fáma šla, pudem do kina,
LR: mhm
VP: bude moc hezkej film,
LR: mhm
VP: jo, no tak to to bylo takový jako předem už tak nějak dost
určený
LR: mhm takže ste si vybírala podle filmu nebo podle toho kina?
VP: [no podle]
LR: [kam ste šla]
VP: herců
LR: podle herců, aha
VP: podle herců a podle eventuelně podle podle děje také.
LR: mhm
VP: jo, když by to bylo třeba nějaká žán dark ((Jeanne d'Arc)) nebo
něco takovýho, no tak na takových sme šli a nebo eště byl takovej
nějakej film ee s Napoleonem,
LR: mhm
VP: tak na takový sem chodila, když to bylo historický, [historický
filmy]
LR: [to ste měla ráda]
VP: to mě bavilo
LR: mhm mhm a vy ste teda říkala, že bylo důležité, kdo ve filmu
hrál
VP: mhm
LR: tak jaký pamatujete si na nějaké oblíbené herce nebo herečky,
které ste měla?
VP: no měla sem
LR: a kde hráli?
VP: aji z té, z té dávné doby, jak vám říkám, si už to tak moc
nepamatuju, [ale]
LR: [mhm]
VP: líbili se mi třeba Korbelář ((Otomar Korbelář))
LR: mhm
VP: líbil se mi ee (...) Mahen ne Mahen ((Jiří Mahen)) (e jak) ten
on hrál dejme tomu (...) si nemůžu na žádný jméno vzpomenout, ale
jinak nejsem tak blbá ((smích))
LR: ((smích)) a proč se vám anebo jaké typy herců se vám líbily,
proč se vám zrovna líbily, [já nevím,]
VP: [jo no]
LR: ten Korbelář ((Otomar Korbelář)) třeba
VP: ten Korbelář ((Otomar Korbelář))?
LR: mhm
VP: jo (..) ten se mi líbil vzhledem
LR: mhm
VP: líbil se mi třeba tou rolí, co hrál
LR: mhm
VP: líbil se mi způsobem i zpěvem třeba, jo
LR: mhm
VP: no a ten se mně líbil Korbelář ((Otomar Korbelář)) a hm tak to
bylo herců přece no a hégr ((Karel Heger))
LR: mhm
VP: a potom (...) no teď sou tydlety takový ten (...) Marvan
((Jaroslav Marvan))
LR: aha
VP: Marvan ((Jaroslav Marvan)), potom ten (...) už taky tendleten
zemřel ten (...) ee ten se mi taky moc líbil, ten hrál advokáty a
takový, no a pak tyhle mladý taky, co hráli tak jako v takovejch
lehčích
LR: mhm
VP: op- ee takovejch dějích.
LR: mhm dobře a když se vám ten film líbil, stalo se vám někdy, že
byste na něj šla víckrát?
VP: (..) no to sem jedině, no jo, já si na toho herce nemůžu
vzpomenout, to je ten francouzskej herec, to byly ty manévry nějak
se to jmenovalo, ale to nebyly manévry, to byl společenskej film.
LR: mhm
VP: (...) no teda (...) hm nevim (.) já sem s nim ty ty filmy, ty
všecky na ty filmy všecky chodila
LR: mhm a na některém ste byla teda i víckrát?
VP: a někdy jo
LR: jo?
VP: na těch manévrech určitě, takový nějaký manévry z lásky ((Velké
manévry)) nebo já nevím, něco takovýho
LR: mhm
VP: se to menovalo, to sem viděla ee aspoň dvakrát, ale jinak tak
sem nechodila víckrát.
LR: mhm dobře. a kde ste získávala informace o těch filmech?
VP: (..) já myslim, že to je taková (.) taková šeptanda
LR: aha
VP: jo, že si to jeden druhej mu řekne a nebo už předem se ví todle
todle hráli tam a moc se to líbilo, jo
LR: mhm
VP: asi takhle
LR: a sledovala ste i plakáty?
VP: jo
LR: jo
VP: mhm
LR: mhm a bylo pro vás důležité, jestli je ten film černobílý nebo
barevný?
VP: no tak samozřejmě v pozdějš, když začly barevný filmy, no tak
ten černobílej
LR: mhm
VP: to už nepřitahovalo
LR: mhm
VP: jo
LR: a když ste se narodila v roce devatenácet třináct, ste říkala,
takže ste chodila i vlastně na začátku na němé filmy? zažila [ste]
VP: [jo]
LR: jo?
VP: jo, četlo se to,
LR: mhm
VP: titulky.
LR: mhm
VP: a hrála při tom kapela taková, nějakej orchestříček
LR: mhm
VP: tak to sem chodila na takový
LR: mhm
VP: to eště to bylo v sokolovně ve Frýdlantě
LR: mhm a když byl ten přechod na ten zvukový film, tak se hrály
třeba někde i ještě ty němé a někde ty zvukové, tak jestli ste si
vybírala, jestli pro vás...
VP: no no to už asi spíš vy- sem vybírala ten barevnej,
LR: ten zvukový
VP: no jo, ten [zvukový]
LR: [zvukový], to pro vás bylo lákavější.
VP: jo jo
LR: mhm dobře tak (.) tak a pamatujete si tady v Brně, jaké byly
rozdíly mezi těmi kiny, třeba v interiérech nebo v přístupu
zaměstnanců?
VP: (...) aha (..) no jo (.) to bylo v té době, když sme byli ee
když byla válka
LR: ano
VP: takže to
LR: tak třeba některá
VP: to sme ignorovali
LR: mhm
VP: takový filmy
LR: ale ta kina, ta ty budovy byly třeba nějaké luxusnější tady v
Brně a zase třeba méně
VP: (.) no to ledaže to bylo třeba v Husovicích
LR: mhm
VP: a nebo že to bylo přímo v Brně
LR: mhm
VP: v městě, tak to mohlo být rozdíl
LR: mhm
VP: jo ale (..) (no) chodili sme do těch Husovic do kina chodili,
zas to bylo poměrně blízko
LR: mhm
VP: my sme bydleli v Čechově čtvrti nahoře
LR: mhm
VP: takže to ale to se nevybíralo podle kina jako takovýho
LR: mhm
VP: podle toho, co tam [hrajou]
LR: [co tam] hráli mhm
VP: jo
LR: dobře
VP: a když to bylo jako zabraný vod Němců nebo nějak tak, tak se tam
nešlo.
LR: mhm a pamatujete si, z čeho se skládal obvykle program té
projekce?
VP: no tak nejdřív byly nějaký zprávy,
LR: mhm
VP: nejdřív byly nějaký zprávy, z toho týdne
LR: mhm
VP: jo a pak bylo něco teda z venkov- z venku ee jako (...) ee z
cizí země třeba něco, jo.
LR: mhm
VP: no (nevim) co eště
LR: a zajímaly vás tyhle části toho programu, třeba ten týdeník?
VP: no tak jo, von mě zajímal,
LR: mhm
VP: ten týdeník mě zajímal a bylo dost takovejch, že říkali, no co
nám to ukazuješ, co co co nám to, že to nemusí byt.
LR: mhm
VP: ale mě to dycky zajímalo.
LR: zajímalo
VP: mhm
LR: mhm a byla ste někdy u někoho doma nebo třeba vy a promítali ste
filmy doma nebo někteří vaši známí?
VP: no (...) jo ale nějak si moc na to nevzpomínám, že to bylo (..)
už tady v Brně myslím
LR: už tady v Brně
VP: mhm (.)
LR: myslíte někdy v- během té s- během té války to bylo
VP: no asi
LR: a bylo to u někoho z vašich známých
VP: no v tom případě určitě to muselo být někde z- z- ze známých,
anebo jestli to nebylo tak jako taková nějaká malá společnost
LR: mhm
VP: (...) a co to mohlo bejt ale (...) nějaký ukázky jenom [myslim]
LR: [mhm] mhm takže to nebylo kino, ale byli ste u někoho doma, ale
pamatujete [si-]
VP: [jo, třeba] sportovní [taky]
LR: [sportovní,] aha
VP: z tenisových utkání,
LR: aha
VP: z lyží,
LR: aha
VP: takový sportovní utkání, na to sme se chodili někdy dívat [taky]
LR: [mhm]
VP: (k těm)
LR: aha, takže měli vlastní promítačku doma a sháněli si někde
filmy?
VP: jo
LR: aha a pamatujete si nějaké podrobnosti nebo?
VP: vůbec ne.
LR: vůbec.
VP: to mně nějak uniklo, ale vím, že na nějaký takový jako (..)
tenis a nějaký jako možná aji krasobruslení
LR: mhm
VP: na takovýho něco sme se [byl]
LR: [mmh]
VP: nebo lyžování, na to sme se byli dívat
LR: a to vás zajímalo?
VP: jo, to mě zajímalo
LR: mhm
VP: mě sport dycky zajímal
LR: mhm
VP: taky sem lyžovala, hrála sem tenis, no, s těma bruslema, to se
mnou moc nebylo, a no koupání plavání a [(tak)]
LR: [mhm] dobře takže vy ste tady bydlela v Brně po roce devatenácet
třicet devět, takže pak přišly vlastně tady ty protektorátní [změny]
VP: [no]
LR: že jo, a byly i v kinech
VP: hm
LR: pamatujete si na to, nebo působilo to na vás nějak?
VP: no, já myslím, že sem v té době moc nechodila [do kina]
LR: [aha] mhm
VP: protože to sem jako kdyby ignorovala dejme tomu a taky (.) já už
v tej době sem měla zavřenýho manžela,
LR: mhm
VP: vod roku štyrycet (...) štyrycet sedum sme se brali, čtyrycet
devět ho sebrali a pak sem ho jedenáct let [neměla]
LR: [mhm]
VP: takže a pak sem m- mezitím se mi v devětaštyrycátým narodila
dcera
LR: mhm
VP: tak já sem v- v- neangažovala na tydle věci, já sem čistě s-
žila pro tu dceru
LR: mhm
VP: a v takovým určitým jako ee no smutku
LR: mhm
VP: bych řekla, protože ta doba byla tak otřesná
LR: mhm
VP: mezitím jak mě tak- tatínek umřel v- ve čtyřicátým pátým hned po
válce.
LR: mhm
VP: a na tak to byly takový těžký roky.
LR: mhm
VP: tak to já sem do kina moc [nechodila].
LR: [mhm] takže si nevzpomínáte na nějaké, třeba že by tam byly
němec- že by tam byly titulky nebo něco, nebo ty týdeníky německé,
VP: no, titulky německý možná byly, ale při čem to
LR: mhm
VP: že by to byl vojenskej film, to myslím si že ne.
LR: mhm
VP: že to byl třeba nějakej takovej s- ee společenskej film, ale že
měl třeba německý titulky, to [to to]
LR: [mhm]
VP: se může stát
LR: a pamatujete si, že by právě v době toho protektorátu se kina
dělila na, nebo byla některá kina německá chodili, tam víc Němci a
zase třeba kina česká?
VP: aha, jo to myslim že bylo.
LR: mhm
VP: nějak tak rozdělený (...) to právě si myslím (...), že to byl
ten Máj nebo tak nějak se (nějak) nějaké kino menovalo a já myslim,
že to právě
LR: mhm
VP: bylo někde tam (...)
LR: a to kino bylo teda německé?
VP: no myslím si, že byly kina, kde se snad víc promítali německy
než česky
LR: mhm a
VP: ale já si [myslím],
LR: [ano]
VP: že já sem to dost ignorovala
LR: aha
VP: že sem se o to nezajímala
LR: mhm mhm a změnil se výběr filmů, na které ste chodila v době
toho protektorátu?
VP: no já sem měla dycky ráda takový společenský filmy a hm hm
takový jako ee operetní
LR: mhm
VP: ve filmu
LR: mhm
VP: jak byla ta em hm hm hm lejdy lejdy ((Lady - neidentifikováno))
jak se to menovalo
LR: myslíte název nějakého filmu?
VP: no (...) já sem tak pos- pozapomněla takovýdle věci, protože sem
potom opravdu už se vo tydle věci přestala [zajímat].
LR: [mhm] (...)
VP: jak se ten film menoval? lejdy ((Lady - neidentifikováno))
LR: a to byl německý film? nebo nevíte
VP: ne ne ne [ne]
LR: [ne]
VP: to nebyl německý film, to já myslím, že to byl spíš jako nějakej
ee anglickej [nebo]
LR: [mhm]
VP: francouzskej (..) a možná taky rakouskej, to byly taky dobrý
filmy, ty rakouský
LR: mhm (..) no to nevadí a (.) v té době protektorátu tady byly víc
ty německé filmy, tak jak to na vás působilo, vadilo vám to,
nevadilo vám to, byla ste ráda?
VP: no ráda sem [nebyla].
LR: [mhm]
VP: ale to mělo úroveň, když to teda byl nějakej lepší [film],
LR: [mhm]
VP: hm tak to mělo úroveň.
LR: mhm
VP: to sem (byla) aji jo na to šla.
LR: mhm (.) a jak se v- v době protektorátu diváci chovali v kině,
pamatujete si nějaké rozdíly, že by tam byly?
VP: kdo tam chodil?
LR: kdo tam chodil, nebo třeba, já nevím, že by třeba hučeli během
týdeníku nebo (..)
VP: já sem to nesledovala.
LR: mhm mhm
VP: to mě celkem nezajímalo.
LR: mhm
VP: kdo tam byl, no když to byl někdo známej, no ee tak to bylo něco
na potkání třeba nebo z práce nebo tak, [ale]
LR: [mhm]
VP: to sem jako tak ani nezaregistrovala
LR: mhm
VP: takže nevím ž- že by tam že že to mohlo bejt něco ke sledování
LR: mhm a lidé se chovali jinak v době toho protektorátu, když se
dívali na film?
VP: tak to myslím že [ne].
LR: [ne].
VP: to já si [nepamatuju]
LR: [mhm]
VP: nic takovýho
LR: nepamatujete si, že by třeba hajlovali během promítání
VP: jo, tak to [ne].
LR: [ne]. Dobře, a když se blížil konec války,
((rozhovor přerušen příchodem třetí osoby))
LR: tak už se blížíme ke konci.
VP: jo.
LR: tak by mě zajímalo, když se blížil konec války, tak jestli se
změnilo třeba chození vlastně, nebo jak ste chodila do kina nebo jak
se diváci chovali, když třeba viděli, že už bude konec té války (.)
jestli se něco změnilo?
VP: (.) no já myslím, že já sem v té době málo takhle veřejně někam
[chodila].
LR: [mhm] mhm
VP: jak vám říkám, toho manžela sem měla zavřenýho,
LR: mhm
VP: já sem měla myšlenky někde jinde
LR: mhm
VP: než na nějaký kina a ee celkem sem tak neměla ani moc
příležitostí sama ee i- nebo s- ne- nech- nechtě- netoužila jsem
sama nikam jít
LR: mhm
VP: a ty kamarádky třeba už byly vdaný zase [taky],
LR: [mhm]
VP: a měly i s tím manželem známosti, kdežto já sem zůstala sama, no
tak já sem se vo to tak ani moc neto, mimo sem měla maminku starou
LR: mhm
VP: tak e tu sem opatrovala až do šestadevadesáti nebo
sedumadevadesáti let, když už sem třeba aji byla v- z práce doma
LR: mhm
VP: takže já sem tydle pos- ty tydle roky prožila dost tak ee málo
ee málo radostně nebo
LR: mhm
VP: nebo málo šťastně
LR: mhm
VP: nebo ee pořád sem nevěděla, jak jak to všecko dopadne (..) hm
LR: a vzpomínáte si na první návštěvy kina po osvobození, po konci
války, na třeba na nějakou zvláštní zajímavou atmosféru?
VP: (..) hm já nevím
LR: dobře, to nevadí. a (teďkon) úplně poslední věc, já tady mám
seznam takových filmů, [tak já vám to ukážu].
VP: [jo, tak mi to připomeňte]
LR: já vám ho ukážu a třeba si na něco vzpomenete,
VP: mhm
LR: že ste na tom byla v kině .
VP: no, [no]
LR: [a třeba] jestli si vzpomenete, kde, s kým...
VP: no polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) a dvě srdce ve
tříčtvrtním taktu ((Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu)) [to sem viděla
( )]
LR: [to ste říkala, ano]
VP: to nemáte hadi- neznáte Hadimršku ((To neznáte Hadimršku))
LR: mhm
VP: to sem viděla, Kouzlo valčíku asi taky, Lelíček ((Lelíček ve
službách Sherlocka Holmese)), to je zase tak (všelijak, no,)
Pobočník Jeho Výsosti, no jo, čibi ((Csibi, der Fratz)), no to je ta
fra- rakouská Mata Hari, tu sem neviděla, Cácorka taky ne, Moderní
doba, Tři muži ve sněhu jo, to sem myslim viděla, Svět patří nám
(..) to sem myslím neviděla dobrá z- ((Dobrá země)) Sněhurka a sedm
trpaslíků, Ducháček to zařídí,
LR: mhm
VP: (...) Tři děvčátka pokračují, u plné- U pokladny stál to jo, To
byl český muzikant, to byl asi Hašler ((Karel Hašler)), ne?
LR: mhm
VP: to asi jistě, Město ztracených, to nevim, Opereta, Roztomilý
člověk jó, jo Oldřich Nový
LR: mhm mhm
VP: Vídeňská krev, to sme byli aji s manželem eště kdysi
LR: mhm
VP: Muži nestárnou, minchhauzn ((Münchhausen)) Dobrodružství barona
Prášila, to taky asi, Tanečnice, La Paloma, no, neviděli ste bobíka
((Neviděli jste Bobíka?)) to sme neviděli a Její oběť to taky né. a
Sobota
LR: mhm
VP: Sobota, jako Luděk Sobota?
LR: ne, film.
VP: film, no a Luděk Sobota, ten se mi taky dycky
LR: jo?
VP: m- mě rozesmál
LR: ((smích))
VP: a no tak pořád vzpomínám na toho Francouze (...)
LR: a nepamatujete si třeba na některý ten film
VP: ee
LR: ten film, tady ten seznam třeba, že ste na tom někde byli,
říkala ste na té Vídeňské krvi ((Vídeňská krev)) ste byli
s manželem,
VP: jo.
LR: pamatujete si třeba ještě kde ste na tom byli?
VP: no (.) jo počkejte, ale to nebyl film, to bylo divadlo.
LR: aha, takže ste byli... [mhm]
VP: [to] bylo divadlo a taky to bylo tady v Brně jak je skala
((Scala)), tak zezadu je kino
LR: aha
VP: jo tam to bylo, nó to to se nám moc líbilo.
LR: mhm
VP: nebo prostě to sme tleskali a to byl m- to byl moc hezkej večer
(.) no (...) no tak jak [jak ste byla]
LR: [no já sem]
VP: se mnou spokojená?
LR: no velmi, velice spokojená ((smích))
VP: ((smích))
LR: já už jsem skončila s těma otázkama, takže (teďkon) třeba
kdybyste eště něco vy, na co sem se neptala nebo...
VP: aha
LR: pamatujete si ještě něco třeba tady právě z toho Brna o těch
kinech?
VP: aha
LR: jenom jestli sem náhodou na něco nezapomněla, co byste ještě
chtěla dodat.
VP: no počkejte (...) v cirkuse taky sme byli tady v [Brně]
LR: [mhm]
VP: s mojí sousedkou
LR: mhm
VP: a to byl Kludský myslím
LR: mhm
VP: a to s těma koněma, to bylo moc hezký a ten k- kd- ten co ty
koně jako em jak se jim říkalo žokej nebo to já nevím v cirkuse, ten
byl známej,
LR: aha
VP: jo tak ee tak (sme tak jako) věděli komu tleskáme, to bylo pěkný
a že když je někde ně- nějakej známej, tak to dycky je to takový
nějak veselejší (...) já jen lituju, že já nevím ty jména těch herců
a všecko sem to znala.
LR: mhm
VP: všecko sem to znala a měla sem je jako vopravdu jak ve škatulce.
LR: mhm a vzpomínáte si, vy ste vlastně chodila do kina často a kdy,
kdy to pro vás skončilo, to pravidelné navštěvování kina ve vašem
životě?
VP: no myslím si v- že hlavně hlavně když už potom zavřeli manžela a
měla sem tu Janu
LR: mhm
VP: malou, tak to sem moc do kin nechodila.
LR: mhm
VP: to sem chodila do práce a a přes den a měla sem na starosti teda
maminku.
LR: takže tak v tom štyrycátém devátém, když se vám narodila dcera,
VP: vona se [narodila]
LR: [nebo]
VP: ve štyrycátém devátém.
LR: ano.
VP: v štyrycátým devátým a letos má šedesát.
LR: mhm
VP: tam jí mám na obrázku s tím psem.
LR: ((smích))
VP: a žije v Římě,
LR: aha
VP: vdala se do Říma.
LR: tak jo tak já tak můžu to už vypnout už se...
VP: hm
LR: už že už to vypnu. nebo jestli ještě něco máte o filmech o
kinech,
VP: ale já myslím, jo, vy ste to nahrávala?
LR: no ((smích))
VP: no já myslím, že by to tak aji bylo, protože já sem nebyla
takovej velkej milovník nebo já sem byla, ale já sem neměla v té
době tu náladu pro to
LR: mhm
VP: neměla sem tu volnost pro to a hm hm takže já sem to tak jako
[neprožívala]
LR: [mhm]
VP: jo, a pak už byla televize
LR: mhm
VP: tak na to už mi stačila televize [potom]
LR: [jo]
VP: jo, takže už sem potom nemusela [chodit]
LR: [mhm]
VP: do e do města do kina.
LR: mhm dobře.
VP: ale u nás u nás potom byla taky e ten ee dům umění nebo jak by
se to menovalo tam u nás nahoře ve f- v naší čtvrti ee dům kultury
LR: kulturní dům aha
VP: no tak tam sme tam se taky promítalo.
LR: mhm tak tam ste občas eště zašla.
VP: tam sem občas zašla
LR: dobře takže můžu vypnout? ((smích))
VP: ale tak jó.
LR: dobře.
konec rozhovoru