Quote

Rozhovor vedl/a: Pavel Skopal, Petr Szczepanik, Jiří Voráč
Rozhovor přepsala: Jana Volková
Datum a místo: 17.10.2008, FAV

Rok narození: 1922

Národnost rodičů: Matka z německé židovské rodiny, vychována česky.
Otec z ladýnské rodiny (Jižní Tyrolsko), vychován německy.

Bydliště do roku 1945: Narátor se narodil v Praze. Asi v roce 1926 se
jeho rodina přestěhovala z Prahy do Brna, nejprve na Lerchovu ulici
(Masarykova čtvrť, Brno-střed), následně se přestěhovali na jinou
ulici, na jejíž jménu už si narátor nevzpomíná. Poté bydleli v bytě na
Úvoze (městská čtvrť Veveří, Brno-sřed). V roce 1938 nebo 1939 se
narátor přestěhoval do Prahy, roku 1949 emigroval do USA.
Povolání: vysokoškolský učitel
Povolání rodičů: otec ředitel divadla, matka v domácnosti
Sourozenci: xxx

PSk: dovolil bych si teda takový jako krátký úvod, em takový situování
toho rozhovoru. my bychom, nás zajímá především ta brněnská oblast,
PD: ano, [jistě.]
PSk: [a chtěli] bychom em vlastně ten em rozhovor vést skrze vaší
osobní zkušenost em s návštěvou kina, jako takové východisko. em vy ste
vlastně bydlel v Brně do kterého roku.
PD: do Mnichova. to znamená do třicátého osmého, třicátého devat-
devátého roku.
PSk: a potom po válce ste se nevrátil do Brna.
PD: ne. [potom sem]
PSk: [ste byl pak v Praze.]
PD: sem, sme šli do do Prahy, a roku osuma- devětaštyrycet sem utek do
Ameriky.
PSk: hm
PD: no a od tý doby sem tady byl několikrát, taky sem učil na katedře,
na katedře germanistiky a to je vše.
PSk: takže bychom em začali tím raným obdobím vašich vzpomínek, em vy
ste ročník devatenácet dvacet dva, takže předpokládám, že ta, ty vaše
první zkušenosti diváka kina budou někdy z druhé poloviny dvacátých
let, mohl byste zavzpomínat em na to vlastně první dětské období, a
období rano-školní em návštěvy, do kterých kin ste chodil? a s kým?
PD: no, měli sme slečnu abych se přiznal, byli sme buržoazní, pracující
inteligence by se tomu řeklo. (a teda) měli sme slečnu, kerá mě vedla
do grand kina ((Grand - ul. Silniční)), páč vona byla ze Starýho Brna,
((Staré Brno)) a tam sme se každou sobotu dívali na americké komedie,
Laurel a Hardy, a tak ty krátký ovšem, ne delší film. to bylo vždycky
několik najednou. a potom si matně vzpomínám a, ale mohu se mýlit, že
existovalo něco jako Bio Sibiř. musíte mě poopravit jestli, Královo
Pole.
PSk: v poválečných letech určitě, ale jestli se to takto [menovalo]
PD: [ne ne ne,] to bylo, to bylo před válkou.
PSz: no, od roku dvacet dva už.
PD: jo. tak tam, tam mě taky vedla, em tam sem taky strávil, v sobotu
odpoledne byla dětská představení, a tam byly český filmy historický,
tam byl Svatej Václav, ((Svatý Václav)) tam byl em (.) něco s Bezdězem,
a to si matně pamatuju, ale byly to český filmy, historické. vona ona
si myslela že to na mě působí. já sem spíš ty americký komedie,
PSz: hm
PD: kerý byly em ty dělal tenkrát hel rouč. ((Hal Roach)) ale to sem
zjistil až dvacet let později. ale ty byly v grand kinu ((Grand - ul.
Silniční)).
PSk: a vy ste bydleli kde?
PD: my sme bydleli na Úvoze, tenkrát, nejdřív v Lerchový, ((Lerchová))
na Masarykově čtvrti, to nevim kde sme bydleli, to sem zapomněl, ale
potom sme bydleli na Úvoze číslo jednadvacet, to vím, tam sem se
podíval nedávno, tam se moc toho nezměnilo. jenom že tam byla cihelna
ta tam není.
JV: a vy ste přišel kdy teda do Brna z em z, vy ste se tady nenarodil
že jo, [vy ste se narodil v Praze a v kterém no]
PD: [né, já sem se narodil v Praze,] tak sem byl prvních pět let v
Praze, nebo šest let,
JV: jo
PD: nebo pět. a potom s rodinou s otcem a s matkou sem do tý Lerchový a
do, [na Úvoz]
JV: [takže někdy] v roce dvacet sedum ste přišel do Brna, zhruba.
PD: já myslím dvacet šest.
JV: jo.
PD: ale nevím přesně, tak nějak.
PSk: hm [tak]
PD: [spíš] dvacet šest myslím, no.
PSk: takže ta první zkušenost byla určovaná vlastně výběrem em [té
slečny která se o vás starala.]
PD: [no výběrem slečny (Thotový),] kerá byla ze Starého Brna, vodila mě
taky na plovárnu na Starým Brně, ((Staré Brno)) to byla moje první, a
vedle někde bylo grand kino ((Grand - ul. Silniční)), to vim.
PSk: hm
PD: a potom Bio Sibiř. no a potom sem jako do školy a potom začal, já
vím že sem do biásků chodil velmi často, poněvadž existovalo něco jako
soutěž. kdo pude nejvíc do biásků. a já sem měl malej kalendář, takovej
červenej, a tam sem si zaznamenal bio- biografy a filmy, a taky
kolegové někteří to měli, a kdo měl víc, ten to měl dobrý. a já sem
toho měl dycky nejvíc. ((smích))
PSz: takže to byla vaše soutěž jako kamarádů,
PD: [jo jo]
PSz: [né nějaká] jako reklamní akce.
PD: ne ne, to byla soutěž kamarádská, více méně, žádný ceny nebyly.
PSz: hm
PD: leda cena kdo unik rodině spíš, že jo.
PSz: hm
PD: no
PSz: a takže vy vy pamatujete němý film vlastně ještě tím pádem.
PD: no němý ale taky mluvenej, to,
PSz: no
PD: já si pamatuju něco co je důležitý pro dějiny biografu, a to je na
školní cestě z, z Úvozu přes Údolní, k německému gymnáziu ((Masarykovo
německé státní gymnázium)) kde sem tenkrát byl, to je teďka ňáká
akademie, že, tam na půl cesty visely takový ty skříňky, kde oznamovali
programy biografů,
PSz: hm
PD: a programy, ňáká vysoká škola lidová tam byla.
PSz: hm
PD: taky. tak já vím že najednou vidím plakát mlu- první mluvenej film
v Brně, sany boj. ((Sonny Boy))
PSz: hm
PD: nikdy sem to neviděl ale vím že, taky vím z literatury že to muselo
být roku osumadvacet,
PSz: hm
PD: takže sem to prožil aspoň na školní cestě. a potom v těch soutěžích
sme to brali všelijak. em já sem byl často v Universu, Universum, to
bylo v Nový, na Nový třídě, ((Nová ulice))
PSz: hm
PD: Lidická dnes,
PSz: hm
PD: sem se tam díval nedávno, tam je Městské divadlo, ne?
PSz: hm
PD: a tam sem viděl ohromně důležitej kla- americkej klasik, šou bót.
((Show Boat – Loď komediantů))
PSz: hm
PD: první verzi, kde zpíval em robson, ((Paul Robeson)) misisipi
((Mississippi))
PSz: hm
PD: no to bylo ohromný, a taky se ukázalo, no později se objevil v
Moskvě a bůh ví kde, v Americe měl velký potíže, že to byl důležitý
film. v dějinách filmu vůbec. em k tomu dodám moje paní je z Neapole,
mladší než já, vyrostla, doma se dívali na televizi už, na filmy starý,
každej den vod dvanácti do tří hodin do noci, a zvláště, její zvláště
oblíbený film je šou bót ((Show Boat – Loď komediantů)) první verze.
pak sme si to <koupili a pouštíme si to> na domácí aparatuře.
PSz: hm
PD: to si pamatuju velmi přesně. to byla velká událost.
PSz: a to byl vůbec první zvukový film, který přišel dó do
Československa [tehdy, v Praze no,]
PD: [(vážně?) já nevim, no]
PSz: v kině Lucerna.
PD: hm
PSz: a vy si pama- pamatujete co to pro vás znamenalo ten přechod od
toho němého filmu ke zvukovému? jestli to ňák [změnilo]
PD: [vůbec] ne. já sem to bral úplně jako,
PSz: úplně jako...
PD: přirozená tehc- technolo- přirozený technologický vývoj. to pro mě
znamenal převrat vlastně.
PSz: hm
PD: jenom se na to koukat to znamenal pře- to byl převrat.
PSz. hm
PSk: kdybych se vrátil k té vaší vlastně rodinné situaci a motivaci, em
rodiče vám ňák zasahovali, nebo chodil ste i s rodiči do kina? určovali
nějak [ten]
PD: [málo,] to vám řeknu, tos to to moje rodina byla divadelní. můj
otec byl dramaturg, ne v Praze, a tady ředitelem německýho divadla,
moje matka dělala kostýmy často, a to bylo všecko, no, všecko, ten
zorný úhel byl dramaticko divadelní. a o kinech málo věděli. a já
myslím že to byla z části moje opozice, proti rodinným, rodinnému
pohledu na na umění. že to bylo divadlo a nic než divadlo.
PSk: hm a to že ste vlastně byl z em z česko-německé rodiny,
ovlivňovalo to nějak tu vaši zkušenost že by, směřoval vás třeba otec,
nebo pamatujete si na to že některá kina byla více německá? pro
[německé publikum?]
PD: [ne, vůbec,] to bylo úplně, to bylo úplně, em tolerantní není
správný význam, páč na tom nezáleželo prostě. moje matka nejenom byla
česky vychovaná a byla ze židovský rodiny, takže v národnostních
otázkách byla velmi tele- tolerantní. to nebylo důležitý vůbec, k tomu
musím dodat, že můj otec byl z rodiny ladýnské, to vám musím vysvětlit
asi co to je, to je menšina v jižních Tyrolích, dneska má asi čtyřicet
tisíc lidí, kerý mluví ladýnským jazykem, kerý je, jako stará
provensálština, románský jazyk, a tam žili prostě v tom Valdygardeno,
do roku osumnácet šedesát, to byla monarchie stará, potom to byla, no
rolnická fam- em rodina, neměli co jíst, poněvadž těch lidí bylo mo-
moc, tak se nejdřív vodstěhovali do do Lince, tam se taky neuživili,
potom se odstěhovali do Prahy, do Týnského dvora, a můj děda prodával
tyrolské řezbařské práce. ale orientovaný tenkrát už na němčinu, páč
ta, to souvisí s tou ladýnskou situací, v jižním Tyrolsku, který dnes
je italské, že tenkrát se orientovali na němčinu, né na italštinu. i
dneska já mám tam příbuzný, kerý sou trilingváni. ladýnsky, německy,
italsky. tím chci říci, že pro mýho otce národnostní otázka de fakto
((de facto)) neexistovala. to byl, jemu to bylo je- jedno. on sice byl
vychován německy, dělal do německýho dramatu, ale babička v Praze ještě
mluvila ladýnsky, a modlila se ladyn- ladýnsky. takže, neby- nebylo to
jako kdyby byl pocházel z Ústí nad Labem nebo,
PSz: hm jasně
PD: nebo z Liberce, jako, to byl velkej rozdíl.
PSz: ale vy ste stejně asi ty národnostní otázky vnímal trošku
citlivěji, než [em]
PD: [no jo] dycky ten, páč sem je vnímal kriticky, že jo.
PSz: no a právě z toho hlediska, všiml ste si toho že ta em otázka
vztahu mezi Němci, Čechy, případně ještě Židi tady v Brně, pokud de o
kina, hraje ňákou roli? to znamená že původně byli vlastníky kin
především Němci, nebo židovští Němci,
PD: židovští Němci [no,]
PSz: [a po] roce devatenácet devatenáct začaly přecházet ty licence
PD: jo
PSz: do rukou českých spolků, ale pořád tam byli ti němečtí majitelé
[vlastně, a a my z literatury víme že to ňák ( )]
PD: [jo, no jo to bylo tak vzdálený.]
PSz: hm
PD: já sem byl kluk,
PSz: [jasně.]
PD: [já sem] o tom nevěděl.
PSz: hm a nevšiml ste si toho že em například Němci reagujou jinak na
em filmy třeba české, nebo německé s českými titulky, než Češi, nebo
naopak, že Češi reagujou jinak na německé filmy kde je špatný em špatný
překlad,
PD: to já nevim. abych se, já myslím že, já sem viděl filmy české, já
sem viděl filmy filmy německé, francouzské byly,
PSz: hm
PD: někeré italské, hlavně francouzské v tý době. ale neviděl sem
velkej rozdíl. a em já mluvim vo vo Brnu před rokem třicet šest,
PSz: hm
PD: to je před henlajnem, ((Henlein))
PSz: hm
PD: kde ty věci nebyly tak rázně definovaný ještě.
PSz: hm
PD: to se všechno motalo všelijak, že, ovšem byly byly raný nacisti, to
vám ještě vyložím, a byli čeští nacionalisté, ale mezi tím bylo sto
tisíc lidí kerý prostě žili.
PSz: takže třeba Jugendkino ste nenavštěvoval, pro [německou mládež.]
PD: [jo, tam sem musel.]
PSz: to [to,bylo hm]
PD: [s jugend, ((Jugendkino)) jako] em s, třídou,
PSz: hm
PD: tam nás hnali, do do Jugendkina ((Jugendkino)), tam tam sem viděl
jeden film, který mi zůstal v paměti, Dunaj, Donau.
((neidentifikováno)) no to brali vod začátku až do Černýho moře.
PSz: hm
PD: na to sem myslel když padesát let později klaudio magres, ((Claudio
Magris)) italskej autor z Terstu, napsal knížku Danubia, ((Danube)) kde
dělal totéž. a díval se na ten tok a na kulturní dějiny, a států a
regiónů kerý se Dunaj, ke- kerejma Dunaj proplaval jako.
PSz: protože z literatury vy- vyplývá že to bylo asi jediné německé
kino v Brně, to Jugendkino aspoň aspoň původně,
PD: no, von ten Jugendkino podle mý paměti byl umístěn v takzvaném
léringshajmu ((Lehringsheim)). to znamená tam byli učni němečtí, že,
PSz: hm
PD: takže to byla německá instituce. ale když se podíváte na program
jiných kin například Central,
PSz: hm
PD: nebo Kapitol,
PSz: hm
PD: nebo Moderna, tam bylo, tam byly převážně němeč- německý filmy. to
je úplně jasný.
PSz: hm
PD: a jenomže, já si pamatuju na Central, kde bylo hodně německých
filmů, tam taky promítali Brechtův ((Bertolt Brecht)) drajgrošnoper
((Die 3 Groschen-Oper – Žebrácká opera)) takže rozlišovat mezi českým
filmem a německým filmem před třiatřicet, em je trochu, no zkrácená
perspektiva, páč mezi těmi německými filmy byly taky důležitý jako em
Brecht, ((Bertolt Brecht)) drajgrošnop ((Die 3 Groschen-Oper – Žebrácká
opera)) hudba, hudbu dělal jeho, já už si teď nepamatuju kdo, dvorní
kapelník hrál foster ((Rudolf Forster)) a tak dále, to byla úžasná
událost.
PSz: hm
PSk: vy ste říkal že ste teda šli do jůgendkina, ((Jugendkino)) že ste
tam byli hnáni, to znamená že to byl jako školní
PD: no to byly školní em vycházky, jako celá třída pochodovala.
PSk: takže ste chodili pravidelně jako [se školou?]
PD: [já myslím] jo. ale nebylo to tak často zas. se nepamatuju,
PSk: hm
PD: na moc filmů. to byly kulturní filmy.
JV: a se školou německou, že jo vy ste chodil nejdřív do německé školy,
PD: jo jo.
JV: a potom teprve v osumatřicátém do [české, že.]
PD: [sem přešel] do [českého gym-]
JV: [čili tohle bylo] z té fáze (němec-), [když ste chodil do německé
školy.]
PD: [to je fáze německá,] jo,
JV: to je důležitý.
PD: jo. no to zřejmě ten já sem se díval do novin, to je dnes Art kino,
ne?
PSz: ano ano.
PD: eště sem, se tam musím podívat jak to vypadá [uvnitř jako.]
PSz: [ulice celá] hm
PSk: zajímavá byla ta vzpomínka em s těmi kamarády, takže vy ste
chodili, vy ste měli krou- em jako skupinu kamarádů,
PD: no
PSk: kte- em to bylo v kterém, kolik vám asi bylo.
PD: no, no bylo nám jedenáct dvanáct myslím. dvaatřicet třiatřicet
čtyřiatřicet tak ňák.
PSk: takže vy ste se předháněli vlastně kdo chodí častěji do kina.
PD: jo jo. a kde nás pustí, poněvadž to bylo důležitý. páč pod
šestnácti lety zákonem sme tam nesměli. jenomže, když sem tam šel v půl
třetí, nebo v půl čtvrtý, nebyl velkej prodej, tak nás ty biletérky
pustily. hlavně v oraniem kino. ((Orania)) ((smích)) to byl ráj
mládeže. každej film kerej byl <zakázanej, do šestnácti let,> v půl
třetí ste tam klidně mohl.
PSk: takže to mělo pověst kina, kam chodila mládež protože se tam
snadněji dostala.
PD: jo. já si pamatuju, to bylo věhlasný, hráli nějakej německej film
((neidentifikováno)) s albersem, ((Hans Albers)) a s francouzskou
herečkou ((neidentifikováno)), a chvíli bylo vidět jak obnaží levý prs.
to se rozneslo po gymnáziu, velmi rychle.
PSz: hm a vy ste s těmi kamarády mluvili německy?
PD: s těmi jo, no.
PSz: hm a pamatujete si jestli třeba zaměstnanci kina mluvili em
německy nebo česky, lišilo se to?
PD: já myslím zaměstnanci dycky mluvili česky.
PSz: mluvili česky spíš.
PD: jo jo.
PSk: a čím to bylo že teda toto kino mělo takovou jako liberálnější
nebo em atmosféru nebo že na to míň dohlíželo.
PD: no já nevim,
PSk: [netušíte?]
PD: [bylo to] malý kino, ne- neprodali dost vstupenek, tak tam pustili
kde koho.
PSk: hm
PD: i mládež pod třináct nebo čtrnáct. a to se rozneslo ovšem po
školách, no, že tam...
PSk: takže to byl vlastně pro vás mezi em kamarády jedno z kritérií
takového jako vítězství klukovského a potom ještě záleželo i na typu
filmů na které ste vybírali? měli ňáký jako mezi vámi větší jako,
PD: no jo no,
PSk: lepší [pověst]
PD: [každej] měl svoje jako. ale těžko se někdy dostat, já vim že v
biografu Republika, kerý bylo, sme jeden čas bydleli potom v Český
ulici, tam byly ty kaubojky ((kovbojky)), kerý mě moc zajímaly, ještě
dodnes mě zajímají moc. ale dostat se tam, to bylo nemožný, když vám
nebylo šestnáct. tam byl dozor, to bylo vnitřní město, tam tam byl
přísnej dozor. kdežto ora- oranium, ((Orania)) to bylo za Kolištěm bůh
ví kde, a tam se na to nedívali tak přísně jako.
PSz: a dokážete si vybavit jak vypadalo to filmové představení? kromě
toho že tam byl film, pokud jde o uvaděče, přestávku, reklamy krátké
[filmy]
PD: [no nejdřív] se sedělo v předsíni, takový židličky [byly,]
PSz: [foajé] ((foier)) hm
PD: kolem zdí, to v oranium ((Orania)) přesně vím,
PSz: hm
PD: každej si sed na tu židličku, tam se patnáct jich tam bylo, malej
malé malá předsíň, a potom přišel ten biletér, nebo byla to biletérka
obyčejně, kerá votevřela dveře a říkala, jede se, no tak sme se hrnuli,
a myslím že sme sedli kam sme chtěli, více méně, ačkoliv bylo číslo,
tenkrát.
PSz: a co bylo pak? jak začínalo představení?
PD: začínalo to reklamou, potom byl kulturní film, někdy žurnál,
PSz: hm
PD: a potom hlavní film.
PSz: hm
PD: a potom byla přestávka.
PSz: hm
PD: v tom filmu. (to člověk) zase šel ven, moh si koupit cukroví,
PSz: hm
PD: to pro, potom v Praze bylo velmi důležitý když člověk chodil s
dívkou do biásku aby ji taky koupil,
PSz: hm
PD: kafe nebo sodovku, eskimo brik ((Eskymo Brück)), potom pišudru,
vždycky.
PSz: a pamatujete si jestli ty reklamy obsahovaly i reklamy na filmy?
ve smyslu foršpanu? to znamená těch krátkých [filmů, to ne?]
PD: [ne, ne,] ty obsahovaly obchodní detaily, kde koupit to nebo ono.
PSz: čili statické, to byly jenom s- [slajdy.] ((slide))
PD: [to byly] projek- projekce,
PSz: hm
PD: statické.
PSz: hm
PD: určitě jo.
PSz: a nebo ještě možná gramofonové desky se pouštěly? nevybavujete si?
PD: no jo k těm projekcím,
PSz: k těm projekcím.
PD: k těm projekcím.
PSz: hm a vzpomínáte si na to že by tam ňákou roli hrály živé prvky? to
znamená em komentátor ještě v těch dvacátých letech, živá hudba, nebo
PD: ne
PSz: i ňáké prology ve smyslu divadelních čísel před těmi
PD: ne, ne.
PSz: filmy nic takového.
PD: ani v jednom divadle se nepamatuju na to.
PSz: hm
PD: to až pozdějc pamatuju, snad, no jo, taky v Americe v Berlíně
jednou sem byl na pancerkrojzer potěmkin, ((Panzerkreuzer Potemkin –
Křižník Potěmkin)) na luxembu- Luxemburgu je náměstí, takový pietní,
PSz: hm
PD: trochu demonstrativní představení,
PSz: hm
PD: a tam hráli na piáno jako.
PSz: hm
PD: živě.
PSz: čili vy si z těch dvacátých let hudbu živou nepamatujete, vy ste
PD: vůbec ne.
PSz: ona byla v těch kinech, takže si,
PD: [jo jo, ale nepamatuju se.]
PSz: [to ste nevnímal natolik abyste si] to zapamatoval.
PD: možná dvacátá léta, vy myslíte tak dvaadvacet třiadvacet.
PSz: ne ne, to bylo i koncem dvacátých [let.]
PD: [koncem.]
PSz: hm
PD: to si vůbec nepamatuju.
PSz: hm
PSk: kdy byste řekl, že se pro vás změnila ta em vlastně role té
návštěvy kina. bylo to s tím, že ste třeba začal chodit s přítelkyní,
nebo bylo to změnou š- em ve studiu, nebo [až]
PD: [to se] nezměnilo. já sem na českým gymnáziu sem hodně pracoval,
tak sem měl méně času, taky em byla situace politicky napjatá, každej
četl noviny a diskutoval, tak bi- biásek nebyl tak důležitej, že jo.
ale chodilo se do biásku. ale eště bez dívek, to je to začalo pro mě až
v Praze.
PSk: hm
PD: na Akademickým Gymnaziu. to se potom celá situace mění, páč musí
člověk do Juliše ((Juliš)), nebo do určitých biografů nemůže s tou
dívkou, vona taky,
PSz: takže tady [v Brně]
PD: [musí]
PSz: ste chodil s kamarády.
PD: prosim?
PSz: tady v Brně ste chodil s kamarády.
PD: v Brně to byli, to, buď sem šel sám, [nebo s kamarády.]
PSz: [úplně sám?]
PD: jo.
PSz: už v těch jedenácti dvanácti letech ste...
PD: jo jo, no dvanácti tři-, dvanácti (až) čtrnácti.
PSz: anebo s tou em [guvernantkou]
PD: [s tou] slečnou.
Psz: hm
PD: kerá si ty filmy ovšem vybírala sama.
PSz: já bych se ještě vrátil k jedný věci o které ste mluvil, to je to
jídlo, jídlo a pití v kině. em vy ste říkal, že si vzpomínáte na
konkrétní výrobky, které ste si tam kupoval, konkrétní em
[(laskominky,)]
PD: [no to byla,] to bylo v to bylo v době už pražský.
PSz: to už bylo, jasně.
PD: to v Juliši ((Juliš)) vim, to bylo tenkrát snad nejelegantní to byl
nej- nejelegantnější biograf, když sem měl dívku a rande, a když sem ji
pozval tak ona chtěla do Juliše ((Juliš)), a tam biletérky prodávaly
eskimo brik, ((Eskimo brück))
PSz: hm
PD: takovou zmrzlinu.
PSz: hm čili tady v Brně ste em si nevybavujete že byste pil nebo jedl
něco v kině.
PD: né, páč sem neměl peníze na úbyt. myslím.
PSz: hm
PD: to <stačilo možná> to stačilo zrovna na vstupenky a už nevim ani
kolik ta vstupenka stála tenkrát.
PSz: tam se to lišilo podle sedadel právě. vy ste říkal že ste si sedal
kam [chtěl ale ono to bylo rozdělený]
PD: [no vodpoledne jo.]
PSz: odpoledne, mohlo to být šedesát halířů a mohlo to být i šest
korun, takže...
PD: no jo, já si vzpo- vzpomínám na dvě koruny padesát, nebo tak nějak.
PSz: hm
PSk: vzpomenete si podle čeho ste vybíral filmy, vy ste už zmiňoval ty
em plakáty, reklamní, vzpomenete si em na to jestli noviny bylo pro vás
rozhodující nebo jestli to byly ňáké zvláštní reklamní akce na některé
filmy, jestli měly ňákou propagaci speciální?
PD: no já sem to měl z novin. anebo sem obcházel prostě město a viděl
sem co hrají. páč byly taky ty vývěsní skříňky.
PSz: hm
PD: po městě. a ty byly pro mě důležitý páč tam visely dycky takzvaný
stils. ((stills)) že jo.
PSz: fotosky.
PD: foto stils, ((photo stills)) tam bylo oznámení titulu a kde to
hraje, ale tam byly taky tři stils, ((stills)) kde ste viděl kdo hraje
například.
PSz: hm
PD: to bylo pro mě snad nejdůležitější.
PSz: a vzpomenete si na konkrétní hvězdy, které pro vás byly důležité
tehdy?
PD: ferbaska. ((Věra Ferbasová))
PSz: hm
PD: ((smích)) já se pamatuju, Věra Ferbasová, jednou du kolem nádraží,
tady v Brně, no a už mně bylo asi šestnáct nebo patnáct. a stál stál
tam hlouček lidí u vchodu, a voni říkali, ferbaska jede, ferbaska de
((Věra Ferbasová)). tak sem se hned přifařil, k tomu hloučku, a
najednou vychází ferbasová ((Věra Ferasová)) s růžema v náručí, lidi
tleskali já taky, a byl sem pyšnej na to že ji vidim.
PSz: hm takže z českých herců ferbasová ((Věra Ferbasová)), a byly i
nějaké zahraniční hvězdy? které vám...
PD: no ještě musím jednu s- story vám musím vyložit. páč to sem hrozně
pochodil v rodině, já sem dycky o Velikonocích jezdil k babičce do
Prahy, a voni mi dali kapesný sebou, aby babička neplatila na (mě.) tak
já sem já nevim já sem měl třicet korun kapesnýho na celý Velikonoce.
když sem byl v tom vlaku, a jelikož sem byl velkej kavalír a džentlmen
tak si říkám, já jdu do jídelního vozu teďka. co dělá džentlmen když
jede rychlíkem do Prahy. tak já tam du, kdo tam sedí hned to sem je
poznal, Antonie Nedošinská a...
JV: pištěk ((Theodor Pištěk st.)).
PD: pištěk starší ((Theodor Pištěk st.)). tam seděli. no tak já koukal,
sedl si, abych to všecko viděl, objednal sem si řízek, a malinovku,
pivo ne, stálo to takřka třicet korun. přijdu k babičce a druhej den
říkám <nemám už kapesný,> tak byl velkej frmol v rodině. ale pro mě je
to důležitý, já sem seděl takřka vedle nedošínský ((Antonie
Nedošinská)).
PSk: a takže vy si nevzpomínáte na to že byste šel s některým z rodičů,
že by vás vzali na určitý třeba film že byl pro ně, považovali ho za
[důležitý]
PD: [já] jak říkám, moje rodiče na film nebyli.
PSk: hm
PD: ty chodili do divadla. každej večer, no otec páč tam musel a matka
taky více méně.
PSz: hm
PD: a já taky chodil do divadla a do, do opery hlavně tady v v pondělí
a v úterý, v divadle v tý opeře hrálo hrála německá opera. a to mě
rodiče vzali sebou, seděl sem v ředitelský lóži, ale jenom do devíti
hodin, potom sem musel domu, tím se stalo že znám všecky opery, ale
jenom první jednání. ((smích)) konec už neznám. to muselo to doháním
celej život jak,
PSz: hm
PD: co se děje v Turandot v třetím jednání.
PSz: hm já bych se ještě jednou vrátil k tomu jak ste si vybíral ty
filmy, takže vy ste nejčastěji viděl em obrázek na ulici, ve [vitríně,]
PD: [no jo, ve]
PSz: a viděl ste tam ňákou hvězdu,
PD: jo.
PSz: která vás zaujala.
PD: no jo.
PSz: takže ste se neřídil tím jestli je to ňáký žánr, který [( )
nebo]
PD: [na žánry se] né, spíš lidi kerý tam hráli.
PSz: hm
PD: a to sem (měl) dost širokej pohled jako.
PSz: a vzpomenete si ještě na někoho kromě té ferbasové ((Věra
Ferbasová))?
PD: no, z protektorátu znám nazpaměť všecky. Adina Mandlová, nejvíc se
mi dycky zamlouvala golová, ((Nataša Gollová))
PSz: hm
PD: taky sem o ní napsal v tý (knížce) že to byla nejinteligentnější
žena vůbec, v českým protektorátním filmu.
PSz: no k těm em nejpopulárnějším hvězdám zahraničním v té době patřila
třeba Greta Garbo, nebo vily frič ((Willy Fritsch)), [ty to]
PD: [no jo no,] no vily frič ((Willy Fritsch)) je rozdíl, páč to vám
musím vyložit, já sem napsal knížku o filmech,
PSz: hm
PD: páč vili frič ((Willy Fritsch)) hraje ve filmu amfitryon
((Amphitryon – Bohové se baví)), od vendi getelíbn
((neidentifikováno)).
PSz: hm
PD: a to je poslední komedie nacistické říše, to je skutečně zajímavej
vtipnej film. tam von hraje, ale blbě. a důležitý je, ten film dělal
ranhojl šincl ((Reinhold Schünzel))
PSz: hm
PD: kerej potom šel do holyvůdu ((Hollywood)) a musel hrát nacisty.
PSz: hm
PD: celej život, jako trest, že šel do (exilu).
PSk: a když ste vybíral ty filmy podle plakátů, hrálo potom ňákou další
roli to v kterém kině se to hraje? řekl [ste si]
PD: [ne]
PSk: to ste [jel kamkoli]
PD: [hlavně sem] se musel do toho kina dostat.
PSk: hm
PD: a to, to se mi ulehčilo později když sem dorost jako,
PSz: hm
PD: ale když sem byl jako ve školním věku takle čtrnáct patnáct, to
byla dycky patálie. já sem se dostal do univerza ((Universum)), já sem
se dostal do uraniem ((Orania)), já sem se dostal do Centralu
((Central)) taky, a do dopsu ((Dopz)).
PSz: hm
PD: a víc, nevim.
PSk: takže okrajová kina už byly mimo váš dosah?
PD: no páč sme bydleli ve městě, tam se vůbec se vo to nezajímal.
PSz: ale rozdíly mezi těmi kiny ste ňák vnímal asi [jako]
PD: [no ale] jenom topograficky.
PSz: ne [v kvalitě]
PD: [ne kvalita-] ne kvalitativně.
PSz: hm
PD: já prostě do Králova Pole se mi nechtělo no.
PSz: hm
PD: no když můžu jít do dopsu ((Dopz)) tak, je to pět minut že jo.
PSz: a vzpomínáte si jak ste se chovali s těmi kamarády když ste šli do
kina, jestli jestli ste třeba em v průběhu projekce mluvili nahlas,
nebo jestli ste...
PD: ne, to my byli dě- děsně slušný lidé.
PSz: takže spíš ma- bylo ticho nebo, [ale obecně]
PD: [ale ticho,] abychom byli nenápadný.
PSz: hm
PD: ale tenkrát em školní mládež ještě s kravatou a kalhoty a sako,
PSz: hm
PD: a slušné chování. to sme byli rádi že sme tam byli, to sme nemohli
vyvádět aby nás vyved biletér nebo bi- biletérka že jo.
PSz: hm
PD: to, to na to, zas to nebylo možné.
PSz: takže si nevzpomínáte na žádný druh konfliktů nebo ňákého em ňáké
interakce s jínými diváky nebo něco, to ne?
PD: vůbec ne. každej seděl a čuměl s prominutím.
PSk: a potlesk? ozýval se někdy potlesk po filmu?
PD: to se nepamatuju.
PSz: a co ste dělali o přestávce.
PD: no buď sme seděli nebo sme seděli venku,
PSz: hm
PD: a dívali se na holky kerý tam obcházely, pak sme se vrátili na
sedadlo. nedostatek kapesného asi.
PSz: hm mě by ještě zajímalo, co bylo kolem těch filmů, to znamená
velký, velká prodejnost byla u gramofonových desek s písničkama. hodně
se poslouchaly písničky v rozhlase, byl byl velký prodej filmových
časopisů, vnímal ste tady tu kulturu která byla kolem těch filmů?
PD: málo. já sem čet filmové časopisy, náhodou,
PSz: hm
PD: když sem je viděl, čet sem o filmech v novinách, podle toho lidovky
((Lidové noviny)) nebo prágr tádblag ((Prager Tagblatt))
PSz: takže české i německé ste,
PD: [české i německé.]
PSz: [a deníky spíš než] časo- spíš než divácké časopisy.
PD: deníky jako.
PSz: deníky, hm
PD: tam byla filmová kritika,
PSz: hm
PD: tam se dá ale mě filmová kritika neovlivnila vůbec, páč sem si to
vybral podle toho co sem chtěl,
PSz: hm
PD: ale byl sem rád když to bylo potvrzeno potom ňákým kritikem, že jo.
PSz: hm
PD: ale, na gramofon sem netrpěl, rozhlas sme měli až velmi pozdě. já
si pamatuju, moji rodiče koupili první rádio nějak šestatřicet, páč si
vzpomínám, byla Habešská válka, a první em první věc kerou sem vnímal,
vnímal byla musoliniho ((Mussolini)) řeč v Římě, když porazili
Habešany.
PSz: hm
PD: to muselo bejt šestatřicet. a to byl, to byl to bylo první rádio
keré sme měli.
PSz: hm a pamatujete si že by ty filmy hrály ňákou roli em kromě teda
té soutěže o které ste mluvil, ve vašich dětských hrách nebo
v rozhovorech, že by bylo důležité em třeba imitovat, mluvu nebo
chování herce, nebo [identifikovat se s hercem,]
PD: [to nepamatuju, no.] to, možná identifikovat se s hercem to ano,
ale nevim, já sem to nedělal,
PSz: hm
PD: měl sem svoje oblíbence, jak čeplina, ((Charlie Chaplin)) nebo tak,
ale nikdy sem nezkoušel dělat čeplina. ((Charlie Chaplin))
PSz: hm a v rozhovorech s kamarády to hrálo důležitou roli? ty filmy
zážitky z nich,
PD: to jo. jo. kdo kde co viděl.
PSz: hm
PD: to bylo důležité, pro výchovu, ačkoliv ve škole se vo tom vůbec
nemluvilo. ta škola dělala latinu a češtinu, a to jak německá tak
česká,
PSz: hm
PD: o biografu ani, ani slovo.
PSz: takže ste vnímal že biograf je něco nižšího,
PD: absolutně nesouvisí s kultúrou.
PSz: hm
PD: ač sem seděl v Bílé nemoci a tak dále, to sem věděl, ale ve škole
se o tom nemluvilo.
PSz: a přímo ve škole ste neměli projekce školních filmů?
PD: já se nepamatuju, ne, ne.
PSz: hm
PD: na gymnáziu, to ne.
PSk: a vzpomínáte si že byste zaslechl někde v okruhu vašich známých že
by měli domácí projekci? jako projektor?
PD: no já si pamatuju, já sem měl domácí projektor takovej, a já sem
měl sto nebo dvě stě metrů filmu, kerý sem předváděl,
PSz: hm
PD: sobě samému.
PSz: hm
PD: často. a to byly z amerických filmů ňáký zbytky. ale nebyl- nebylo
to souvislý film ňák, to byly jenom útržky různejch filmů, když přišli
kamarádi nebo, když se slavila, když se slavily narozeniny musely být
atrakce, tak sem to pustil.
PSk: a jinak si nevzpomínáte že by em někdo měl, že by si půjčoval
někdo filmy, protože bylo možné si vlastně půjčovat em
PD: já myslím že nebylo možno si půjčovat, já si nepamatuju že, [že se
někde půjčoval]
PSz: [no to půjčovala firma paté ((Pathé)),] to půjčovala.
PD: že si někdo půjčoval film, jo, jak?
PSz: byly půjčovny paté, ((Pathé)) ale to asi nebylo tak časté aby na
to ( )
PD: paté? ((Pathé)) no já vim co to je, ale doma? pustit vážnej film?
no v Americe jo, v Americe sem se jednou rozhod, že založim em kino,
starých filmů, myslím na narozeniny, to už bylo v Americe snad v
padesátých letech, v šedesátých letech, opatřil jsem si kin kong ((King
Kong)), kerej sem měl moc rád, a pozval sem z koleje pár lidí, pustil
sem to a měl sem z toho <velkej skandál,> páč byla rasová otázka že jo.
PSz: hm
PD: kdežto v kin kongu ((King Kong)) černí sou podlidé, a ovšem jeden z
mých hosti hostů je dnes jeden z nejsla- nejslavnějších černých kritiků
v Americe.
PSz: hm
PD: kerej už se tenkrát ozval, to se nedělá, to se nedělá. no a měl
pravdu, ale tenkrát sem byl naivní.
PSz: hm
PD: taky kin kong ((King Kong)) se mi líbil.
PSz: a kdybyste teď měl zpětně zhodnotit, co pro vás em film znamenal v
tom období dospívání, jakou to mělo hodnotu pro váš em vývoj vlastně?
celkový?
PD: no já myslím že to byla základní škola, určitého druhu umění také.
PSz: hm
PD: já sem, snad proto že rodiče byli tak přísně zamířený na divadlo,
pro mě to byl vlastní svět, o tom moc nevěděli,
PSz: hm
PD: já sem se v tom pohyboval, věděl co to je, a někdy ovšem byly
styčné body, to vám vyložim ještě. em Oldřich Nový. můj otec tady
řiditeloval a znal se dobře s Oldřichem Novým, kerý začal tady jako em
režisér v operetě tenor. já sem si nedávno opatřil jeho rané písně, ty
byly hrozný. myslím že to je, je to deska taková malá, cédéčko ((CD)),
Růžové kombiné, ze starýho divadla, snad z dvacátých let, no to je
hrozný. ale, voni se znali v Praze to obnovili, no to je dlouhá story.
taky paní Nová ((Cecílie Nová)) byla z vídeňský židovský rodiny, velmi
talentovaná fotografka, france gruberová ((neidentifikováno)), kerá mě
fotila pro list paní a dívek,
PSz: hm
PD: a tak dále a tak dále. takže pro mě Oldřich Nový byl star číslo
jedna. a taky dodnes věřim, že Dívka v modrém je českej film číslo
jedna v protektorátu. z různejch důvodů který vám rád vyložim. no, tak
Novýho ((Oldřich Nový)) zavřeli na nucený práce, poněvadž manželka, že
jo, tak můj otec za ním jezdil a nosil mu salám. no a vrátil se potom
Novej ((Oldřich Nový)), ne- nem- neměl tak dost místa v tý nový
společnosti, chodil k nám do Příčný ulice ((Příční)), a prej se upil k
smrti, to to nevim už, páč sem tady nebyl. ale bylo to přece jenom
dost, byl to úzkej poměr taky, kvůli rodinám vlastně. a já měl dycky
volňásky do, do novýho divadla ((Nové divadlo)) v Praze. tak sem ho
jako osobně znal. no to je vše,
PSz: hm
PD: o Novým (( Oldřich Nový)) jako.
PSk: teď jestli dovolíte bychom udělali takový střih v čase, a nás by
ještě zajímalo jedno kratší období a to je teda období těsně po válce.
em ty tři roky přibližně než ste odešel.
PD: jo
PSk: z Československa.
PD: no já nevim, no tenkrát ta ten film nehrál tu roli, kerou hrál
dříve za první republiky pro mě. poněvadž, á, sem študoval, bé, sem byl
dvakrát v cizině jednou semestr v Curychu, jednou semestr v em Londýně,
tak to sem hodně toho zmeškal, až na výjimku to vám hned řeknu, a ta em
prostě ty, ty ideologické filmy keré sem viděl se mi moc nelíbily,
poněvadž ta ideologie vládla tím filmem, a bylo jich málo kde, člověk
se radoval z toho filmu, vyjímka číslo jedna, Měsíc nad řekou. to je
pro mě klasickej film. myslím čtyryapadesát tak ňák,
PSk: padesát tři čtyři,
PD: skvělej skvělej film. krška ((Václav Krška)). a taky krška ((Václav
Krška)) dělal už za protektorátu myslím.
PSz: no a ten ste viděl teda později až, em
PD: ten sem viděl až později ano.
PSz: a to období vlastně těsně po když em na konci války, to ste byl v
Praze.
PD: no jo to sem byl čas- to sem byl půl roku v lágru, tak filmy
nebyly. ale o protektorátních filmech, to sem chodil hodně do biásků,
nic jinýho nebylo celkem, takže, a hlavně byl českej film, takže sem to
sledoval dost podrobně, taky sem o tom napsal v tý knize.
PSz: hm
PD: a o Praze jako.
PSz: a vy, vy ste tehdy měl pocit že nemáte jiné kulturní vyžití, a
proto chodíte do kina? nebo...
PD: no ne, byla literatura a bylo divadlo, ale já sem tíhnul zase k
filmu.
PSz: ale divadla pak už nebyla v provozu že jo, později že jo, za
[první republiky.]
PD: [no jo, vod] prvního září štyrycet štyry nebyl. ale protektorát
trval vod devětatřicátého roku, že, takže toho bylo dost jako.
PSz: hm
PSk: a ten vlastně pocit té ideologičnosti to si sp- to si spojujete
tedy vlastně spíš s tou českou tvorbou pozdější,
PD: pozdější, [já]
PSk: [ale] do toho roku štyrycet osum už tehdy ste měl pocit nějakého
ovlivňování, ideologického působení, levicové tendence, nebo
prosovětské,
PD: no levicová tendence jako taková by mně nebyla vadila. stranická by
mně vadila.
PSk: hm
PD: pokud to bylo levičácké, takový všeobecný, tak s tím sme vyrostli
více méně, no, na to, ale em stranická disciplína ta se nám nehodila.
PSz: hm
PSk: vono vlastně už po tom roce čtyrycet pět existovala dohoda se
Sovětským svazem o nákupu filmu, takže tam byla velmi silná tendence
prosovětská,
PD: no jo no.
PSk: vedení filmu a (nevim) nakolik to bylo vlastně patrné na diváka,
to si myslím že asi [( )]
PD: [no divák] moc toho neviděl, páč tam nešel.
PSk: takže vy ste moc nechodil po...
PD: no já sem chodil když byl náhodou českej film, nebo, nebo
připustili eště americkej ňákej, nebo francouzskej, ale na na ty
sovětský filmy, totiž byly taky dobrý, ale ty byly staršího data. o tom
taky píšu, teď,
PSk: hm
PD: to byly ty sovětský muzikály od alexandrova ((Grigorij
Alexandrov)),
PSk: cir-
PD: a jako Cirkus, Volga - Volga,
PSz: Celý svět se směje,
PD: a veselý, ta veselá parta ((neidentifikováno)), nebo jak, ten
čtvrtej už není tak dobrej, ten už je moc stalinskej, ta socha v
pozadí. tak to sem taky viděl, myslím Cirkus sem viděl v Moderně
((Moderna)),
PSz: hm
PD: v Brně eště, já nevim proč.
PSz: a když vy teď mluvíte o těch starších filmech, pamatujete si že
byste šel někdy na film, em podruhé? nebo na film který už byl starší?
[do kina?]
PD: [to určitě,] já to mam doma. to pouštim. ((smích))
PSz: já ale myslim ještě em eště v době kdy ste byl v Československu,
buďto v Brně nebo v Praze jestli
PD: no určitě jo.
PSz: jestli [ste šel]
PD: [kdyby to byli] ukazovali tenkrát,
PSz: hm
PD: tak bych tam byl šel, ale ale oni pouštěli jenom ty nejnovější.
PSz: no právě že už byly případy, po válce ale už i ve třicátých
letech, že byly třeba speciální programy starých filmů.
PD: jo.
PSz: ať už to byly staré němé grotesky v době zvukového filmu,
PD: jo jo
PSz: nebo staré české filmy po válce se vracely některé. to se...
PD: já se nepamatuju.
PSz: a to a to opakované sledování téhož filmu, to si pamatujete že
byste šel na film který by se vám tak líbil, že byste na něj šel ještě
jednou?
PD: určitě, jo ale neznám příklad teď.
PSz: hm protože ono se uvádí v literatuře že to moc časté nebylo, takže
PD: no nebylo, ne, ne, to sem objevil až potom po dvaceti letech v
televizi, v sobotu odpoledne, filmy pro em lidi nad osumdesát let. teď
už to není, ale před pěti lety sem to ještě vídával.
PSz: ale nikdy se vám nestalo že by se vám nějaký film líbil natolik,
že byste na něj šel třeba třikrát čtyřikrát, pětkrát,
PD: jo. viva vila. ((Viva Villa!)) ((smích)) woles bíry ((Wallace
Beery)).
PSz: hm
PD: to sem viděl pětkrát.
PSz: hm
PD: a tam (hrajou ( ) v mexikánskym a tak dále, a to se mi moc
líbilo. teď vám prozradim ale také, že sem se potom styděl, páč ten
film se náramně líbil Hitlerovi. ten Hitler přece, vod dvacátých let až
do začátku války, každej večer měl filmový, filmové představení, kde
seděl. a em ten polský historik březniak ((neidentifikováno)) napsal
dějiny německého filmu, kde má statistku, nebo tituly filmů, na který
se Hitler díval, ( ) nejenom leni rýfnštál ((Leni Riefenstahl)), ale
také em woles bíry. ((Wallace Beery))
PSz: hm
PD: nebo viva vila. ((Viva Villa!))
PSz: a pamatujete si ve kterém kině ste na to, chodil ste na to v
jednom kině? nebo to bylo em [v delším časovém úseku.]
PD: [to už si nepamatuju.] no, když to bylo, no v Brně to nemohlo bejt,
no mohlo, já nevim teď datum, ale mohlo, nevim, ne, nemohlo, to už
muselo bejt v Praze.
PSk: a za těch univerzitních studií teda po válce to pro vás nehrálo
roli kino? nechodili ste ste s [kamarády nebo s dívkou]
PD: [málo, málo, poněvadž] sme měli jednak moc práce na univerzitě,
PSk: hm
PD: a jednak pořád kutil člověk politicky diskutoval, to nebyly diskuze
o filmu, to byly diskuze o sociální demokracii, jestli vydrží nebo
nevydrží,
PSz: hm
PD: vo národních socialistech a tak dále a tak dále.
PSz: čili vy ste tehdy považoval kino za něco co už je minulost pro
vás? nebo
PD: to ne, to nemohu říci, ale nebylo to číslo jedna.
PSz: hm
PD: člověk měl starosti politické, jak to dopadne vlastně že jo. a to
na universitě bylo hlavně důležitý, páč, kdo přednášel, kdo byl vyhozen
z fakulty, kdo byl vyhozen ze studentů, a to byly důle- důležitější
otázky tenkrát. a myslím že sou důležitější.
PSk: takže se vám nevybavuje ňáký konkrétní film em nebo událost, nebo
i po únoru, nějaké, nějaká projekce kte- o které by se vedly debaty
nebo která by byla ňák zvláštní.
PD: ne ne, nepamatuju, to bych musel dlouho přemejšlet, ale že mě to
nenapadne hned, to už něco znamená jako myslím.
PSk: ani změna v v atmosféře kin po únoru, ve výzdobě, ve způsobu
reklamy, propagaci sovětských filmů,
PD: no já sem to bral jako s prominutím přirozené, ačkoliv to nebylo
přirozené, ale, programatické, sem se tomu, nikdo se tomu nedivil, když
to, program byl vidět v tisku a (jinde,) a na univerzitách, tak v
kinech taky samozřejmě.
PSz: a když ste přešel teda z Brna do Prahy, taky em uvědomoval ste si
ňáké rozdíly v době kdy ste ještě chodil teda do kina za té druhé
světové války? jestli em je něco jiného jít na václavák ((Václavské
náměstí)) do premiérového kina než jít do dopsu ((Dopz)) nebo [do
Kapitolu ((Kapitol))]
PD: [no jo no,] když sem se stěhoval do Prahy, tak sem dosáhl věku snad
sedumnáct osumnáct let,
PSz: hm
PD: předmaturitního, a tenkrát rande bylo velmi důležitý, to byl
rituál.
PSz: hm
PD: a dívky se nemohly brát do Bajkalu ((Bajkal)) v Dejvicích, to voni,
tím netrpěly, páč za tím byli taky rodiče kerý kontrolovali holku, a
holka řekla, brodvej ((Broadway)), Světozor, Koruna, sk- em Juliš,
Juliš číslo jedna. jinak by to nešlo, tak člověk tam seděl a platil. a
eště kafe o přestávce nebo sodovku.
PSz: čili celkově to bylo dražší, byla to spíš příležitost rande než s
kamarády? je to tak?
PD: no to bylo rande, to bylo rituál, <rituální rande.>
PSz: hm
PD: to je jiná kapitola, to by, to patří před, do kapitolu, jak se
randilo,
PSz: hm
PD: v Praze. v protektorátu to bylo ovšem.
JV: já bych se ještě vrátil, čili my sme to Brno došli v tom vyprávění
spíš někdy k tomu roku třicet šest nebo tak, ale potom se dramaticky
mění situace, vy to popisujete vlastně i v té povídce v tom Brněnském
chodci, em jak nastal transfer, em jak ste opouštěl ňáká kina a do
jiných ste začal chodit, že jo, čili s přechodem z německého na české
gymnnázium tak právě to znamenalo přechod z některých kin do jiných
kin, em možná byste to ještě mohl popsat em blíž jestli si na to
vzpomenete, [třeba tu oranii ((Orania)) že ste opouštěl]
PD: [já nevim, nemyslim že] to nebyl dramatickej přechod, spíš takový
přesouvání akcentu, spíš myslím že sem přestal chodit do Kapitolu
((Kapitol)) , a do Centralu ((Central)), a začal chodit spíš do dopsu
((Dopz)). do, nebo do univerza ((Universum)), kde byla směs amerických
a českých filmů většinou.
JV: ale znamená to že asi některá kina byla pociťována jako německá,
případně [německá vyloženě byla] programově,
PD: [no ovšem.]
JV: a jiná byla považována za česká, asi, že jo to už byla trošku [jako
vlastenecká záležitost, ne?]
PD: [no jo, jenom,] jenom český biografy hrály hodně amerických filmů,
takže to vlastenectví bylo, takový volnější, kdežto němeč- neměcký
biografy hrály německý filmy výhradně, a těch bylo hodně, páč ta UFA
tenkrát produkovala o sto šest.
PSz: hm
PD: jo, kdežto...
PSz: a tady tento rozdíl ste si začal uvědomovat někdy až kolem toho
roku [třicet šest?]
PD: [to až] třicet tři, třicet čtyry pět, to byl vývoj velmi pozvolný.
PSz: a myslíte, že v tom hrálo větší roli to, že proběhla nacifikace
filmovýho průmyslu v Německu a změnil se vůbec charakter těch filmů?
nebo vaše osobní zkušenost tady z Brna [spíše.]
PD: [no myslím] že to byla, že to bylo spíš politický, že člověk věděl
že německý filmy ( ) ne,
Psz: hm
PD: že UFA je politická, a že prostě ty filmy který se dostaly sem,
často byly velmi ideologický, jako ung ríbn ((neidentifikováno)) nebo
tak. to nebyly hraný filmy, ovšem, byly až do protektorátu taky německý
mus- musikály ((muzikály)). a em sem byl dost jako nepatriotický a sem
tam byl.
PSz: hm
PD: páč mně se líbila marika rek ((Marika Rökk)), když stepuje.
PSz: hm
PD: to méno elizabet paule ((neidentifikováno)) a taky chci vidět
mariku rek. ((Marika Rökk)) anebo hilšr ((Margot Hielscher)), nebo ta,
to byly džezový ((jazzový)) filmy. dost viditelný tenkrát, páč byly tak
rozdílný od, od ideologických filmů.
PSz: no to je, to je právě zajímavé co říkáte, protože tady ty hudební
německé filmy podle toho co em vyplývá ze statistik, tak patřily vůbec
k těm nejpopulárnějším třeba cvaj hercn in drajfírl takt, ((Zwei Herzen
im Dreiviertel-Takt – Dvě srdce ve tříčtvrtečním taktu)) nebo em dý
draj fon de [tanknštele] ((Die Drei von der Tankstelle – Tři mládenci
od benzinu))
PD: [tankštele,] ((Tankstelle)) ale ovšem to je starý, draj fon de
PSz: [to] už bylo starší, že, [takže vy mluvíte spíš]
PD: [to je prehitlerovský.]
PSz: vy mluvíte [spíš o ( )]
PD: [ale já už mluvím] o muzikálech který dělal gebls. ((Goebbels))
PSz: hm
PD: nebo kde on byl už ministrem,
PSz: hm
PD: a natáčelo se vesele s marikou rekovou ((Marika Rökk)) a s margot
hilšer ((Margot Hielscher)) a tak dále.
PSz: takže vy si pamatujete spíš ty pozdější muzikály [než ty]
PD: [no páč sem] byl starší jako. draj fon de tanknštele ((Drei von der
Tankstelle – Tři mládenci od benzinu)) sem viděl později jako
antikvární vzpomínku už.
PSz: hm
PSk: vzpomínáte si že by na ty muzikály em na ty filmy s marikou rek
((Marika Rökk)) chodily i děti? jestli bylo...
PD: ne, děti tam nebyly, ne
PSk: já sem totiž narazil na to, že ve vzpomínkách žáků škol, který,
kteří byli narození kolem roku třicet sedum třicet osum,
PD: no
PSk: tak oni uváděli že v roce čtyrycet sedum, jako jednu ze svých
oblíbených hvězd mariku rek. ((Marika Rökk))
PD: ((smích)) no jo, možný to je, možný to je, já sem tam seděl,
PSz: hm
PD: ale mně bylo, já byl starší.
PSz: a ty písničky který tam zněly ste si potom zpívali?
PD: (ne)
PSz: nebo em pamatovali [ste]
PD: [sme] pamatovali, pískali, ale nezpívali, sme (to tak) neznali.
PSz: hm
PD: natolik jako, ale ten tanec se nám líbil, balet se nám líbil, džez
((jazz)) se nám, ta otázka je taky otázka džezu ((jazz)). a taky hraje
do tý, do, do otázky sovětských muzikálů, páč právě ta veselá parta
((neidentifikováno)) em Cirkus málo, ale Volga - Volga tam je ještě
džez. ((jazz)) a to lidem imponovalo.
PSz: hm čili vy ste paradoxně tady ty už nacistické filmy vnímal jako
prostředek moderní em kterým k vám přicházela moderní hudba vlastně.
PD: no tak moderní ten džez ((jazz)) nebyl,
PSZ: no ( )
PD: ale džez, ((jazz)) to byl, em moderní to nebyl páč přece jenom v
Praze ste mohl slyšet moderní džez, ((jazz)) když ste věděl že kdo
hraje v kavárně Vltava nebo tak, tam ste slyšel moderní džez ((jazz)).
PSz: hm
PD: v Praze až do roku čtyrycet čtyry, to byl ráj džezu ((jazz)), ku
srovnání s jinými městy jako, možná Paříž, já sem v Paříži nebyl, ale
tam prý to taky fungovalo.
JV: em tam ještě em popisujete taky em v jednom rozhovoru rozvádíte že
em Brno je městem tří topografií. české, německé židovské. a em mluvíte
taky o tom, na otázku v jednom rozhovoru, jestli ste ňák pociťoval na
sklonku těch třicátých let nějaké příznaky toho sílícího nacionalizmu.
em tak říkáte že v Praze ne, ale protože byla multikulturní, ale v Brně
ano. čili ve spojení vlastně s těmi třemi topografiemi Brna tato otázka
jak byste, mohl byste to nějak, nějak rozvést? blíž
PD: no,
JV: bylo to jenom dáno tím že Brno je prostě menší, nebo i ňákými
kulturními specifiky.
PD: no já myslím to bylo dáno hlavně tím že Brno je menší. jeden znal
druhýho velmi podrobně jako, v domě nebo v ulici a tak, a tak když
někdo řekl to nebo ono, tak si lidi pamatovali jako, nebo kdo jaký čet
noviny například. a člověk když mluví o tom německým Brně, mám dojem,
já sem poslouchal televizi zrovna, o Mnichovu a tak dále, já myslím že
se podceňoval tak ten německý aktivismus v Brně. páč tady byla velmi
silná sociální demokracie. měli vlastní noviny, měli folksblóter,
((Volksblätter)) ten ministr čech ((Ludwig Czech)), kterej byl německej
sociální demokrat, byl z Brna, seděl ve vládě v Praze, a byly tady
četný německý organizace jako routfaltn ((neidentifikováno)) a em tak
dále, tady vyvíjeli činnost. a měli své vlastní publikace. a Brno se
stalo po třicátým čtvrtým roce to vim, páč můj nevlastní otec byl
sociální demokrat, bylo střediskem emigrace rakouských sociálních
demokratů který utekli z Vídně. a žili tady všelijak až emigrovali bůh
ví kam, já nevim, do Ameriky, do do Švédska a tak dále. ale snad třicet
pět třicet šest, Brno bylo taky městem rakouské a německý emigrace
socialistický.
JV: hm
PD: takže, ta politika byla v užším kruhu jako. ale byla tady, a to
třídění bylo jasný, to jaký noviny ste četl, s kým ste mluvil, a tak
dále a tak dále.
JV: bylo to možná jasné, ale bylo taky podstatné, protože ty, ty živly
se přeci jenom prolínaly, nebo ty topografie nebyly vyhraněné, že jo ty
kultury nebo tak,
PD: topograficky ne, poněvadž,

JV: hm

PD: ovšem byly takový ostrovy to vim ze školy. em přítel Jiří Fišer,
který šel do exilu do Anglie, vrátil se v tankový armádě, ten byl synem
bohatší židovské rodiny v Pisárkách. tam byla řada vil, kde žili jako z
textilního průmyslu bohatší lidé. to byly židovský rodiny. to bylo to
byl to byla souvis- to byl souvislej ostrov, to sem pocítil na gymnáziu
například. (hás), který šel do Anglie, Fišer který šel do Anglie, sem
viděl, Fišera sem potkal, Jiřího, snad v září čtyrycet pět na Spálený
ulici ((Spálená)) v uniformě prostého vojína tankovýho praporu, s tím
černým baretem, říkám Jiří ty bys měl jako být generál už teďka. on
říkal, no to sem nemoh, já sem uďál chybu, já sem udal jako mateřštinu
němčinu. ((smích)) tak se vrátil coby vojín, a potom študoval tady
zemřel brzo bohužel. ale byly takový takový ostrůvky. a na taky byl
ostrov to sem pociťoval potom ve škole jasně, byla skupina německých
proletářů. to v Praze vůbec neexistovalo. v Praze když byl Němec, tak
byl s em z rodiny buď průmyslový nebo byl to právník a tak dál. to byla
buržoazie. to většinou ( ), málo menšin. kdežto tady, v průběhu em
stěhování textilního průmyslu do do Brna v devatenáctým století, se
nastěhovala kolonie textilních dělníků a barvičů z Německa, a ty žili
někde pod Špilberkem. já už vám nemůžu říct kde, v dost úzkých jako
domech takových, chudých domech. a ty byli taky ve škole, tvořili
součas- em vrstvu. si pamatuju ňákej Lachnid, nebo Valdek, to byli
úplně jiní Němci než sem byl zvyklej. páč byli chudáci. byli dělníci,
to neexistovalo, to bylo zvláště ten, si pamatuju na Špilberku, ten
Valdek za dvacet hale- halířů si stáh kalhoty. <my sme mu dali dvacet
halířů, abychom to viděli.> von z toho měl děsnou radost, páč měl
dvacet halířů navíc. ale to jenom ukázka, jako co se dělo na Špilberku.
to byli chudáci, to byli, to byli skutečně proletáři.
PSz: hm
PD: o těch nikdo už nemluví.
PSz: a pokud jde o židovské děti tak s těma ste byl v kontaktu?
PD: s těma sem byl v kontaktu, jednak s bohatejma, ale jednak taky s
Hrdličkou, kerý byl chudej Žid, sionista, velmi ranej, nevím jestli se
mu podařilo se stěhovat, no a měl sem to taky v rodině, jako
cechndorfovi, kerý se stěhovali do Izraele, a vona mi po válce napsala
pohlednici, že dělá psycholožku v Tel Avivu, se jí to podařilo. ale to
bylo roztroušený, to žili na Úvoze, v Masarykově čtvrti, na Dornychu
spíš chudí Židé.
PSz: hm
PD: žena jednoho mýho kolegy slavného amerického kritika Hartmana, je z
Dornychu. a to sem hned věděl, co je to za rodinu, když řekla já sem z
Dornychu. to bylo, to, to bylo sociologicky uzavřené. no a to se
prolínalo, a žilo to spolu a potom se to najednou rozešlo více méně.
PSz: hm
PD: každej koukal emigrovat někam a tak.
PSz: a vy ste říkal že toto vlastně u těch kin moc velkou roli teda
nehrálo potom [pro vás.]
PD: [nehrálo.]
PSz: to jestli to bylo ve čtvrti kde žili převážně em
PD: vůbec.
PSz: čeští proletáři nebo němečtí, [(tak to kino)]
PD: [no německých] proletářů tolik nebylo.
PSz: hm
PD: ale, no Lido Bio, bylo v Marxově ulici, ne? ale taky hráli různý
programy.
PSz: hm
PD: no většinou česky samozřejmě [ale byly tam]
PSz: [ale pokud de] o publikum, kdybyste odhlédl od programu a vzal si
publikum, dalo se říct že když ste tam přišel, tak ste si byl, mohl ste
cítit že ste mezi Němci třeba? nebo mezi...
PD: no v Lido Biu ((Lido Bio)), tam byli samí socialisti, sociální
demokraté. buď němečtí nebo čeští.
PSz: takže spíš ste vnímal sociální rozdíly než národnostní? u těch
kin?
PD: no v Lido Biu ((Lido Bio)) jo.
PSz: hm
PD: jinak, jinak to bylo smíšený.
PSz: hm
PD: těžko to určitě jako, poněvadž když máte film jako fred aster
((Fred Astaire)) v Moderně ((Moderna)) tenkrát, tak kdo tam seděl. (.)
Češi, Němci, Židi, no, takže,
PSz: hm
PSk: takže to místo kde to kino bylo em nevrhalo nějaký jakoby stín,
nějaký akcent na to kino, nebylo to ovlivněno tím, že [( ) (nikam)
nejezdí nebo]
PD: [no, když to bylo,] to je čistá teorie, páč to neznám, ale já
myslím když to bylo kino předměstské, v Černých Polích a tak dále, tak
to muselo hrát roli taky na, na sociologii návštěvníků. ale ve městě
v dopsu ((Dopz)),
PSk: hm
PD: nebo v Kapitolu ((Kapitol)) to byla, to ne. kdo na to měl, tak tam
šel, no.
PSz: takže vám se nikdy nestalo že by vám rodiče řekli tady do toho
kina em nesmíš protože je to nebezpečný, nebo špinavý, nebo něco
takovýho.
PD: ne.
PSz: hm
PD: taky ty kina neznali.
PSz: hm
PD: ((smích)) takže nemohli diktovat, do kerýho můžu do kerýho nemůžu.
JV: já bych se zeptal ještě na jeden konkrétní detail, vy tam
popisujete em jak ste změnil směr když ste přišel z toho německého na
české gymnázium, jak ste přecházel em přes Lažanského náměstí či
Moravské,
PD: jo
JV: a Koliště, Koliště bylo cítěno jako určitá hranice, že jo. em
PD: no
JV: nebo ne? tehdy ještě ne?
PD: jaká hranice?
JV: no tak toho centra a periferie řekněme, nebo...
PD: a centra a, to sem tak necítil
JV: ne?
PD: ani ne. ne.
JV: a em píšete že to gymnázium bylo v Legionářské [ulici,]
PD: [v Legionářské] ulici.
JV: a to je která ulice? protože já sem ani v historických názvech
brněnských ulic nenašel em Legionářskou,
PD: no bylo gym- První český gymnázium na Legionářské ulici.
JV: no tak to muselo být kapitána ( ) Kapitána Jaroše, ne? asi.
PD: tak to je Kapitána Jaroše,
JV: jo.
PD: když mi ukážete plán, tak vám to snad...
JV: je to když se de dolů jako, jako [(před tím) Kolištěm]
PD: [Koliště.]
JV: první doleva, že jo,
PD: jo, první doleva.
JV: jezdila tam tramvaj
PD: [no jo no]
JV: [ještě za] první republiky, no, tak to je Kapitána Jaroše, aha.
PD: Kapitána Jaroše.
JV: já sem se právě neuměl,
PD: jo jo
JV: zasadit, to je První české gymnázium [em v Brně.]
PD: [a to musím] řict, to sem se dozvěděl až pozděj, tam byl kantor
kerýho sem neměl, ten to byl Artur [Závodský.]
JV: [aha]
PD: ten se zajímal vo divadlo a vo film. a to byla ta vyjímka. ostatní,
já já sem měl báječný kantory taky, Róbrta Konečnýho ((Robert Konečný))
například, nic o filmu nic, literatuře ano, o divadle jo.
PSz: a v těch preferencích, nebo em v kulturních zájmech spolužáků se
něco změnilo? cítil ste ňáký rozdíl při tom přechodu?
PD: no já myslím ta sociologie studentů v českým gymnáziu byla totálně
jiná.
PSz: hm
PD: ta byla, tam byly hodně zastoupeny střední vrstvy, a málo chudých
lidí. takže ty, tam bylo hodně zájmu o kulturu, to je samozřejmý, ale
to kino to bylo přece jenom dost plebejský ještě,
PSz: hm
PD: na tom stupni, to to spíš českej film zajímal páč to byl, bylo
mluveno česky nebo, herečky, české, Rolf Wanka, a tak dále a tak dále,
PSz: hm
PD: ale já mám dojem že to žáci byli takový jako fajnovky. z rodin
slavnejch em právníků brněnskejch a tak dál.
PSz: hm čili to šlo spíš nahoru jakoby sociálně.
PD: to sociálně šlo nahoru.
PSz: hm
PD: a ten film nebyl sociálně,
PSz: hm
PD: dost nahoře ještě, myslím. to ještě páchlo zábavou, to nebylo ještě
umění.
PSz: hm
PD: myslím. ale to sou takový dojmy že jo.
PSk: tak já myslím že můžeme skončit, moc vám děkujeme.

konec rozhovoru

Rozhovor vedl: Jiří Vraspír
Rozhovor přepsal: Michal Večeřa a Jana Volková
Datum a místo:

Rok narození: 1926, sourozenci: Dva bratři narození v letech 1922 a
1925. Jedna sestra narozená 1924.

Bydliště do roku 1945: Ulice Nová (dnes Lidická - Veveří).

Povolání rodičů: Matka v domácnosti; otec zubař, ale brzy zemřel,
pamětnice pravděpodobně vyrůstala bez otce.

Povolání narátora: Za války totálně nasazená v Adamově. Po válce
pracovala jako administrativní pracovnice v advokátní kanceláři na
Rooseveltově ulici, poté v kanceláři v Královopolské, dále v
Juranových závodech v Heršpicích, kde byla nejprve ve mzdovém
oddělení, poté v odbytu. Následně pracovala v „byťáku“, kde dělala
financování a plánování a odtud odešla do důchodu. Pak ještě osm let
pracovala jako uklizečka v Železničním stavitelství.

JG: (prosim).

JS: tak vám děkuju. (..) a já bych teda ee paní g.
((G.)) ještě ee zrekapituloval nějaké takové ty em
základní údaje. vy ste vlastně se narodila v roce devatenáct set
dvacet sedum, ste řikala.

JG: dvacet šest.

JV: dvacet šest. (dobře).

JG: devatenáctýho [jedenáctý].

JV: [dvacet šest]. áá bydlela ste na ulici Lidická.

JG: to se menovalo Nová.

JV: mhm.

JG: štyři do pětaštyřicátého roku a pak se to menovalo Lidická. a
bydlela sem padesát let, potom si ten rozhodli, ten dům vzali a
zbourali ho, a postavili

JV: [mhm]

JG: [tam,] teda, co to řikám, tam je nějaká banka nebo něco. já vám
ani nevim, co tam teď je.

JV: ee do [roku št-]

JG: [ano] a...

JV: štyřicet pět ste bydlela

JG: pořád na té...

JV: pořád na té Lidické.

JG: pořád na [té Lidické].

JV: [nepřeruš( )].

JG: no to až ee to ježišmarna. (...) no mně bylo padesát, no tak do
sedm- šestasedumdesátýho roku sem tam bydlela.

JV: a vlastně vy ste chodila do občanky, pak předpokládám do
měšťanky, že?

JG: no, já sem chodila ee na základku na Rejdiště, to bylo tam jak
je teď Janáčkovo [divadlo].

JV: [mhm].

JG: to zbourali. potom sem šla na gymnázium. udělala sem štyry roky.
pak em sem chtěla jít na obchodní. dělala sem zkoušku. tu sme
udělali, ale nevzali nám a nabídli nám, že můžeme chodit do německé,
tak sme nechodili nikam a byla sem totálně nasazená. v Adamově, což
na mě byl úplná hrůza, protože tenkrát ty haly, to byl samé řemen a
to ((nesrozumitelně drmolí)) sem uplně šílela. sem říkala, tady
přídu vo ruce, vo všechno, jo. no a tam sem byla až do dubna
pětaštyrycet.

JV: mhm.

JG: sem chtěla jet, a maminka říká, nikam už nepojedeš, dyť tady už
to duní ze všech stran, tak... nevim kolikátýho teda sem tam byla
naposled, to teda nevim. ale zažila sem tam.

JV: mhm.

JG: kdy tam byly nasazený baletky z Národního divadla [tady]. ale do
třech neděl [zmizely].

JV: [mhm].

JG: tak nevím, no tak je tam [buďto]

JV: [(kam s-)]

JG: do kontrol poskládaly, [anebo]

JV: [s-]

JG: si to nějak vydobyly. ale já sem makala u mašiny normálně jak
každý jiný.

JV: mhm. a to vám bylo teda sedumnáct let, osumnáct let, když ste
nastoupila? [ne, to vám bylo... (jo, jo, jo)].

JG: [no, no, no, tak] mohlo mně být tak nějak sedumnáct, no.

JV: mhm.

JG: no a potom sem ee p- (přiži-) po pětaštyřicátým, že. tak protože
tatínek mně zemřel,

JV: mhm.

JG: mně nebylo šestnáct. tak se... sem musela jít hnedka dělat, tak
sem dělala a zaráz sem chodila do obchodní školy Bednářové. to bylo
myslím na dva roky. a pak teda zas po letech sem šla normálně na tu
(.) co (byly) ty ee... no na Pionýrské do té školy a tam sem to
dělala zase vod první třídy

JV: [mhm].

JG: [a] vodmaturovala.

JV: ste si do- [do- dodělávala to vzdělání]?

JG: [(prosim)? no já sem totiž měla postup v práci, ale tam už bych
dál nemohla, když nemam školy. protože ta soukromá, to se tak bralo,
i když se tam chodilo denně, [jo].

JV: [mhm].

JG: ne že by to bylo nějaký to, jen to tak, ale pořád se to bralo
jako takovej kurz, [jo],

JV: [a]

JG: ne jako státní [škola].

JV: [takže] vaše nejvyšší vzdělání je vlastně střední škola s
maturitou.

JG: no, [t- obchodní škola s maturitou, no to pět roků se tam
chodilo].

JV: [co ste si dodělala, mhm, co ste si dodělala po střední škole ee
po válce]

JG: no to sme chodili třikrát týdně. to byl hezkej [fofr taky
někdy].

JV: [a vlastně teda] po tý válce ste nastoupila do ee opět do závodu
nebo do fabriky, ste říkala.

JG: ne.

JV: [ne]

JG: [hnedka] sem nastoupila to ee eh jak sem chodila do gymnázia,
tak moje spolužačka, její tatínek byl advokát.

JV: mhm.

JG: tak sem (.) ee nastoupila k němu. to bylo na růsveltově
((Roosveltova)), zrovna naproti soudu. tak sem měla takový ty běhy
nahoru, dolu. a vlastně sem tam psala na stroji a psaly se žaloby. a
toto bylo prostě potřeba jako [administrativa, no. no].

JV: [administrativní pracovnice. mhm].

JG: jenže velmi mizerně <placený>. nehledě, že musely být teda ee
víte, takový ty přestávky v [poledne].

JV: [mhm].

JG: takže to ste tam vlastně byl dycky až do těch šesti, poněvadž,
on byl sice ten její tatínek moc hodnej, ale von většinou pracoval
až odpoledne a ráno sem hezky běhala po všech doktorech, který byli
kolem, aby ho honem zastoupili u soudu, protože pan doktor zaspal
třeba, že. [tak to byl fofr].

JV: [a tam ste byla jak dlouho]?

JG: no... nevim, já sem vod... jak no vidíte, to sem měla vzít s
sebou životopis, to já už zas [nevim ouplně].

JV: [ne, ne, to je zas... jenom jestli tak zhruba si pamatujete. (
). mhm].

JG: [ale, ale em em šla sem odtamaď pryč], protože platili sice
málo, no. a šla sem a dělala sem v Králupolské ((Královopolská)) v
kanceláři ee v... to bylo takové shánění materiálu. tenkrát se
rozbíhala velice v Kralupolské ((Královopolská)) ta [chemie].

JV: [mhm].

JG: [te- ten ](oděv), tak ee různý takový to ee objednávání. jo,
toho materiálu, hned pod sebou. my sme to měli tak jak na kuřích
nožkách dycky ta kancelář. to bylo tak pro pět lidí a a dole byl
hnedka sklad a vod tama se to lifrovalo do tý výrobny. pak sem
čekala rodinu.

JV: mhm.

JG: takže ee na po- měla sem mateřskou, že, tak tím sem s
Kralupolskou ((Královopolská)) skončila. byla sem chvilku doma, ale
ne moc dlouho. [a]...

JV: [to] bylo kolem je e kolik vám bylo, když ste čekala.

JG: asi šestadvacet. a šla sem, šla sem ee do Juranových závodů v
Heršpicích, tam sem dělala ve mzdovce a pak sem tam dělala odbyt.
odbyt a sklady. a vodtamaď sem vodešla, sem měla potíže s dcerou, s
učením, tak sme potřebovala něco v Brně.

JV: mhm.

JG: jo, tak protože než já sem dojela z těch Heršpic, všecko. tak
sem dělala v byťáku, kde sem skončila do důchodu. a tam sem dělala
ee financování, plánování (.) to sem dělala tam sama, pak sem měla
nějakou pokladnu pod sebou, daně akorát a... a pak... a vodešla sem
do důchodu, jak sem měla jít, poněvadž pořád sem si říkala, že mě do
něčeho navezou a já nestranička, že teda bych ležela <první.> a šla
sem normálně uklízet do Železničního stavitelství osum, osum a půl
roku. pak mně zemřel manžel, tak sem toho potom nechala, poněvadž
(j-) byla velká výhoda, dyž ste dělali v Železničním stavitelství,
že nejen já sem měla volnou jízdenku, ale aj on, takže sme rádi jako
tak rajzovali.

JV: [jasně].

JG: a dyž zemřel, tak sem to... přestala sem pracovat už vůbec, no.
[tak]...

JV: [ee povolání] vašich rodičů teď teda se ještě [vrátím].

JG: [tatínek] byl zubař.

JV: mhm.

JG: a maminka... no my sme byly štyry děcka, babička pět.

JV: mhm.

JG: teta u nás byla. šest. takž měla co dělat. až potom už ee sme
byli jako velcí, tak dělala administrativu, protože vona měla [to
lyceum].

JV: [maminka]. mhm.

JG: no.

JV: takže se o vás starala... byla jako žena v domácnosti.

JG: no, no, no, [no].

JV: [a vy] ste teda měla, řikáte, tři sourozence? dohromady ste byli
[čtyři]?

JG: [ano], ano. jeden zemřel...

JV: mhm.

JG: ten dělal (asi) vysokou školu tady ee tu zemědělskou, ale
krátkou dobu.

JV: bratr?

JG: ten zemřel brzo, [no].

JV: [mhm], mhm.

JG: a ti ostatní žijí, sestra, ta v Bohunicích taky. to je
[pětaosm(desát)]

JV: [mhm].

JG: já sem byla nejmladší.

JV: mhm.

JG: to je pětaosmdesát let, chodí (furt) vo berlích, takže má co
dělat. a bratr, ten chudák dostal tuberu, když m-... měl totiž tak
jel na motorce.

JV: mhm.

JG: a měl úraz a on dělal v tom svazarmu ((SVAZARM)), víte, a jezdil
na těch motorkách, co na nich dělali tu celou pyramidu.

JV: mhm.

JG: vždycky jak tak stáli, jo? no a taky, potřeboval na to peníze,
tak ee jezdil ee jezdili v tom svazarmu ((SVAZARM)) tak, že jako
učili jezdit, [jo].

JV: [mhm].

JG: pak teda se zkoušky dělaly u někoho jinýho. no a on jednu
děvčicu, kterou učil jezdit, tak protože tenkrát nebyly motorky se
dvěma...

JV: (místy).

JG: ee řiditkama, jo? čili [on musel]

JV: [mhm].

JG: přes ní. on sice dlouhej [byl].

JV: [mhm].

JG: taky jo? no a nabourali se a on narazil na můstek, který byl na
rovnej silnici, ale pod

JV: mhm.

JG: tim prostě tekla voda t- a tam byl se... a on do toho narazil a
nějak si přimáčkl plíce.

JV: mhm.

JG: a při tom léčení a to nakonec přišli na to, že má tuberu a...
ale žije. [no a je o dost starší. ano?]

JV: [můžu se vás zeptat] na ty ee roky, (kdy) se narodili?

JG: kdo?

JV: ee vaši sourozenci.

JG: všichni tady v Brně na té Lidické.

JV: ale ee v jakých letech ee rok narození.

JG: tak počkejte. bráška je myslim dvaadvacet.

JV: [mhm].

JG: [sestra] štyryadvacet, bratr pětadvacet a já šestadvacet.

JV: takže vy ste nejmladší.

JG: ano [prosim].

JV: [mhm].

JG: já sem byla (nejmladší) a (dycky) chudák, víte.

JV: a kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kina. vzpomenete
si, kdy ste už pak nechodila? bylo... nebo... mhm

JG: kdy sem [přestala]?

JV: [mhm]. nebo spíš takhle, do kdy jste chodila pravidelně. do
jakého roku. třeba jednou [týdně].

JG: [já vám] něco řeknu. já sem ee bláznivě chodila do kina, dyž sem
byla fakt mladá. tak těch třináct, čtrnáct.

JV: mhm.

JG: protože tenkrát byla jedna herečka, ta se menovala marika rek
((Marika Rökk)). byla jako Němka, ale myslim už aj podle jména, že
to byla Maďarka a já sem byla ochotná kterýkoliv kino navštívit, kde
sem zjitila, že vona hraje, jo? a tím vám řeknu, že sem se dostala
do jednoho kina.

JV: mhm.

JG: který dnes ani neexistuje a málokdo o něm ví. a to byl na
Šilingrovym náměstí.

JV: mhm.

JG: myslim, že se to menovalo Excelsior, ale já vám nevim jistě.

JV: ee ano, jmenovalo se [to kino Excelsior].

JG: [no, no, no]. a tam sem zažila úplnou hrůzu. to kino bylo o
trošku větší jak ta Morávka ((pravděpodobně Moravia)).

JV: mhm.

JG: to nebylo velký. vycházelo se do Dominikánské ulice.

JV: mhm, [mhm].

JG: [jo]? tam jak sou ty sloupy. já si totiž myslim, že tenkrát
to... eště tam nebyl vůbec podchod. že udělali potom právě, že
zrušili to kino, jo? no, a já sem vám tak... a to bylo vyloženě
německý kino.

JV: mhm.

JG: ale co mě je, [(sem si říkala...)]

JV: [i před válkou]?

JG: né. sem v-... za druhé světové války.

JV: za protektorátu.

JG: za [protektorátu].

JV: [mhm].

JG: já sem vám tam šla, protože ona hrála. teď vám byl žurnál,
poněvadž tenkrát se hrál vždycky žurnál. teď se vám tam objevil
Hitler.

JV: mhm.

JG: a teď si představte, že ty lidi všichni vstali a zvedli ruku. a
teď já sem seděla a teď sem si řikala a teď mě vyrazí. fakt sem měla
uplnej strach, neměla sem z toho kina vůbec lízt. už sem tam nikdy
nešla. to sem nevěděla, že to je vyloženě německý [kino].

JV: [nevěděla].

JG: ne, nevěděla. ale bylo t-...

JV: takže to na vás zapůsobilo [dost otřesně].

JG: [no, no.. protože] už všelijaký ty zprávy [šly, že]?

JV: [mhm, mhm].

JG: voni když se do- dostali dohromady, tak voni byli jak na hlavu.

JV: a to byl začátek války. nevzpomenete si, kdy to mohlo být?

JG: no tak, to mohl být takovej čtyrycátej [jednačtyrycátej rok].

JV: [jednačtyr-, mhm, mhm].

JG: protože náš tatínek zemřel ve dvaačtyřicátým.

JV: mhm.

JG: no, a to, to už to ne, to bylo předtim.

JV: předtim.

JG: a to byl takový víte, ty, voni ty... to bylo zajímavý, my jako
děcka jsme chodili plavat, jo?

JV: mhm.

JG: tak to sme kamarádili, všichni. oni měli svůj německej klub, my
sme měli čépéká ((ČPK)) nebo k- kávées ((KVS)) bylo [ty dvě český,
jo].

JV: [mhm, mhm].

JG: dohromady. a v tu ránu, jak se vám tady toto stalo, vobsadili,
tak to jak kdybysme nebyli.

JV: mhm.

JG: no, dyť uplně jo, no. to je.

JV: ee ještě se vrátim k tomu dětství.

JG: ano.

JV: vzpomínáte si na svoji první návštěvu kina nebo na nejstarší
vzpomínku, kdy jste byla poprvé?

JG: tak...

JV: jako malá holčička?

JG: tak to fakt vám nevim. já nevim. no rozhodně sem, až sem mohla
chodit sama, protože bych neměla s kym.

JV: mhm.

JG: zaprvé maminka neměla čas a starší sourozenci, ty byli na
školách, když mě museli tahat s sebou, jo.

JV: takže s rodiči ste do kina nechodila?

JG: ne, určitě ne.

JV: vůbec.

JG: ne, to si nevzpomínám. ani, ani do divadla. ne.

JV: ee mhm.

JG: to eště potom sem měla ee jednu teda vzdálenou tetu a ta zase,
ta byla výborná. to od osmi [roků]

JV: [mhm].

JG: si pamatuju, už to sme chodili do divadla na Veveří a chodilo se
z Veveří, to byl zvláštní vchod a to bylo moře [stupínků].

JV: [mhm]

JG: a tím ste se dostal do prostoru, kde byl na stání.

JV: mhm.

JG: tam nebyl balkon, ale tam bylo na stání. a to bylo výhodný,
protože bylo to ohraničený dřevem, takže... a to byly takový
stupínky. jo, takže, aby všichni jako viděli.

JV: mhm.

JG: a to se chodilo málo do divadla na to stání.

JV: mhm.

JG: protože já sem vlastně do divadla večer nesměla chodit, když sem
chodila do [školy].

JV. [jasně].

JG: takže my sme měli s sebou dycky noviny a když byla přestávka,
tak sme si sedly, (aby na nás nebylo vidět.)

JG: a tam teda ee to byla taková vopravdu ee výborná ta, (že my) kde
který divadlo, tedy pokud to bylo na Veveří.

JV: mhm.

JG: tak sme prolezli, že na mě nebylo vidět. a ona zase byla ráda,
že nemusí chodit sama. že ona [byla (více...)]

JV: [teta], teta.

JG: teta.

JV: mhm.

JG: no vona jako ee se tady vyučila švadlena a pak si dělala takovej
malej salon, že, [tak v celou tu dobu]

JV: [ale ty sourozenci]. vy ste říkala, že řik-... že spíš vám
připadlo, že by byli naštvaní, kdyby s vámi museli chodit, že se
[jim nechtělo chodit s váma do kina].

JG: [víte co, já sem...]. no jistěže ne, my sme totiž sme měli jednu
výhodu.

JV: mhm.

JG: v té Morávce ((pravděpodobně Moravia)) totiž dělal ten uvaděč,
byl... bydlel u nás v domě, my sme tam chodili zadarmo. ale měli sme
přikázaný, že sme museli obsadit první řadu.

JV mhm.

JG: protože tam [jako nikdy kontrola].

JV: [tam nechodilo moc lidí].

JG: tam to byly ty nejlevnější lístky,

JV: jasně.

JG: to stálo ale kačku [dvacet]

JV: [mhm].

JG: [prosim] vás. a do s- do toho sme taky chodili hodně. ale to se
myslim menovalo stud- Studio a pořád se jmenuje na Cihlářské.

JV: myslíte ee

JG: [mělo to tam s-...]

JV: [já vim], že tam bylo Jugendkino. ale to možná se [přejmenovalo]

JG: [no to] bude vono.

JV: ee mhm Studio říkate, na Cihlářské... to sem tady měl.

JG: teď si nemůžu vzpomenout, co to bylo za...

JV: no, ee jo, tak na Cihlářské devatenáct bylo Jugendkino - Kino
pro mládež.

JG: no, tak [to se začlo jmenovat...]

JV: [a pře- přejmenovalo] se v roce třicet šest na Studio.

JG: no, no.

JV: takže todle říkáte úplně správně, tak to bylo. a tam ste teda
chodila taky?

JG: tam [taky].

JV: [taky].

JG: no, tam hodně.

JV: takže Morávka ((pravděpodobně Moravia)), Studio, pak ste říkala,
že na [té]

JG: [Metro. (medl-)]

JV: [ná Lidické] byly dvě kina ((Bio Moravia a Bio Metro)).

JG: víte, co sme zažili v tom Metru ((Metro))? když bylo po
osvobození, tak to rarita, to [víte].

JV: [mhm].

JG: dneska se člověk tomu zasměje.

JV: [povídejte].

JG: [když ste] si koupil lístek,

JV: mhm.

JG: tak ste dostal brejličky. papírový brejličky. jedno bylo okýnko
zelený a jedno bylo červený, a když ste se díval, tak to nebyl jako
filmy v jednom rázu, to byly takhle ukázky.

JV: [mhm].

JG: [tak]. třeba jako vyšplíchl sifon, a to prostě jako plasticky,
nebo já nevim, jak by se to řeklo správně, jak kdyby to na vás
[chrstlo].

JV: [vystoupilo].

JG: to vám lidi úplně u-

JV: ((smích))

JG: uskakovali, no taková legrácka. no tak to tak člověk si vzpomene
na takový blbosti, no.

JV: no ale my se k těm kinům ještě dostaneme v zápětí. ještě teda
teď sem se chtěl trochu pohybovat v tady tom období do těch deseti
let, než ste ukončila obecnou školu, to ste v tomto, v této době,
než vám bylo, než ste teda ukončila školu, tak ty vzpomínky máte na
to chození do kina? protože to ste byla relativně ještě mladá, že,
holka, takže nevím, jestli vás pouštěli, ale přesto sem se chtěl
zeptat, jestli hm ste v tomhle věku už třeba chodila sama, nebo ste
to em jaké máte vzpomínky na to chození do kina? ještě ( )

JG: to ne, to třeba aj ten uvaděč zavolal, hrajeme to a to, a už sme
mazali. víte, tak ňák více vám držely ty em mladý děcka ňák k sobě.

JV: hm

JG: dívejte, něco vám řeknu. taková sranda.

JV: hm

JG: znáte lázně na Rašínové. to strašně staré lázně.

JV: hm

JG: a tam byl jako plavčík ňáký pan (Krystén). ten už tenkrát měl
myslím šedesát. hubenej takovej, takovej, jo,

JV: hm

JG: ohromnej člověk. v neděli ráno sme vylítli z baráku, to nás
vylítlo šest, protože tam byli ještě,

JV: jo

JG: po cestě se přidávali, a my už sme stáli u lázní. připraveni.
přišel pan (Krysten), vodevřel, von nás znal, a von byl fakt
ohromnej člověk. než stačil rozsvítit všude, tak my už všichni byli
ve vodě.

JV: ((smích))

JG: protože my už sme měli plavky doma voblečený.

JV: jasně.

JG: a to to bylo, no to se, ne, to sou takový vzpomínky em ee a to
sme nebyli nikdo že by měl peníze, i když ten můj tatínek byl třeba
zubař, ale byl velmi brzo jako dostal rakovinu, jo, taky vám řeknu,
von byl v (norovi) z pěti dětí,

JV: hm

JG: a jeho tatínek vodjel do Ameriky za prací, dostal tuberkulózu,
hned ho poslali zpátky, že, a von že se dobře učil, a fakt si
řeknete tak jak to někdy je psaný, že ten farář a ten učitel, když
ten kluk se učil, von se dostal sem potom do semináře, jo, no a a
vystudoval nakonec medicínu. ale to jídlo a todle,

JV: nebylo to asi úplně [(zdravé)].

JG: [no a tak] měl teda rakovinu jícnu, a tak právě brzo zemřel, že.
takže u nás taky nebyly ňák taky peníze, u těch druhých taky ne, a a
přesto to drželo aj [dneska ještě,]

JV: [ste drželi pospolu.]

JG: pořád jako.

JV: stýkáte se spolu pořád třeba ještě?

JG: no jenže moc jich zmizelo už.

JV: a tak mohla byste třeba odhadnout, jak často ste chodila,
kolikrát týdně? jednou, dvakrát, do těch deseti let, v tom dětství,
nepamatujete?

JG: ((smích)) já fakt nevím. jakmile se křiklo, že se někam může
jít, tak už sme mazali.

JV: ale z toho tak usuzuju, že ste chodila poměrně často.

JG: no často teda. [to určitě.]

JV: [že to pro vás] nebyl svátek, [zase že byste]

JG: [určitě, no, no]

JV: šla do kina jednou za rok, [to asi ne.]

JG: [a ještě] mám jednu dobrou vzpomínku, to byste nevěřil, když to
bylo za Německa, jo, a chodila sem na tu mariku rek ((Marika Rökk)),

JV: hm

JG: tak když byl ten film, tak ste přišel do takové dobré nálady,
jo? a teď vylezete ven, a všude tma,

JV: hm

JG: že, bylo zatemnění, neviděl ste vůbec na cestu, jo, takový vám
najednou takovej šok do té, do té tmy a všechno, jo, tak to na
člověka hrozně blbě působilo. a když vám bylo osvobození, tak to už
mně bylo devatenáct, a to už se člověk, to už hodně se vědělo, že
teda ty koncentráky a to, tak člověk byl strašně zvědavej, a zase
sem šla do kina, šla sem na takový ty hrůzy,

JV: hm

JG: a vyjdu ven a najednou klid a pohoda, jo. ((smích))

JV: že to [ste měla jako naopak přesně. ((smích))]

JG: [víte, zas úplně tak, no, no to to sou] takové zajímavé, no, to
sou...

JV: vzpomněla byste si ještě tady em em v tom dětství do těch deseti
let, jaká kina ste navštěvovala všechna? mluvili sme o tom Studiu
((Studio)), mluvili sme o [Morávce,] ((pravděpodobně Moravia))

JG: [to tam bylo to] Oko nebo jak se menovalo,

JV: hm

JG: dost se chodilo taky do té Jalty ((Jalta)), [že, když byla,]

JV: [do Jalty ((Jalta)), hm, hm]

JG: nebo do toho Jadranu. Jadran myslím. ne v Krpoli ((Královo
Pole)),

JV: ano,

JG: na tom tak ňák se to menovalo.

JV: a takže to ((smích))

JG: to víte, to bylo okolí, jo,

JV: ste navštěvovala hodně kin. a chodila ste třeba do em jak je na
náměstí Svobody? teď em tam taky bylo kino ((Central)). tam ste
nechodila.

JG: no jo, ale to bylo to, to byla takovej strašně úzký. ne, tam sem
teda nechodila.

JV: Central. [a teda em Úderka pak tam byla.]

JG: [ne, ne, ne, ale do, ne, ne, Úderka,] ta byla na tom, na mali-
dole, u nádraží, ne? to bylo Čas, jednu dobu se to menovalo Čas. a
myslím si, že se menoval i Úderka. že to na náměstí Svobody?

JV: do Kapitolu ((Kapitol))?

JG: no tak Kapitol jo, to je tady dole na tom, no tak tam
samozřejmě, to jako,

JV: v dětství, ne?

JG: pokud byly peníze a nebo tam byl někdo známej, že sme se
dostali.

JV: takže vy ste, vy ste...

JG: skala ((Scala)) byla, ta ta má pořád stejné méno, že?

JV: pořád. jako jediná vlastně. nebo Lucerna ještě taky, ale.

JG: poslouchejte, vy ste dlouhej, vy hrajete košíkovou?

JV: jak ste na to přišla. no em tak [ne, ne sportovně]

JG: [ne, řeknu jednu] zajímavost. víte jak je vchod do skaly
((Scala)),

JV: hm

JG: dete po schodech [dolu, že]

JV: [vim, no.]

JG: ale hned vedle je další vchod, a tam dete po schodech nahoru.
hned těsně vedle sebe sou ty vchody.

JV: no je to možné, to...

JG: když ste vylezl navrch, tam byla šatna, a tam bylo divadlo. tam
bylo hlediště, hrál tam kašpárek Turek, malý hlediště. a to vám chci
jenom říct, že když zabrali Sokol Brno jedna a udělali z toho
lazaret, tak v tom dopsu ((Dopz)) se hrávala košíková. vy si
nemůžete představit, když to není udělaný jako tělocvična, co to
bylo prachů. a hrát se chtělo. tam když ste votevřel dveře, tak ste
viděl, že se tam hejbou lidi, že tam běhaj, nikoho ste nepoznal.

JV: hm

JG: co tam bylo prachů. to jenom tak pro pro tudle. ale no, tak (
)

JV: můžu se zeptat, proč právě ty kina, která ste zmínila, proč ste
tam chodila? bylo to z ňákého důvodu? měla ste k nim ňáký speciální
vztah? líbilo se vám to kino? nebo vám to bylo jedno [a spíš ste
chodila]

JG: [no akorát to] Metro bylo dobrý, jo? když se objevila skala
((Scala))

JV: hm

JG: to si pamatuju, když sme tam šli poprvé, tak to byl luxus, že
jo.

JV: hm

JG: to mělo balkón, a tak, kdežto ty kina byly malý. ale většinou
sme věděli, nebo sme tam měli ňákýho uvaděče známýho, že se nemuselo
platit.

JV: takže vám to bylo jedno, kam ste šla, když to tak řeknu. vy ste
spíš šla

JG: no, jakmile byla možnost,

JV: hm

JG: tak sme, kam byste jinam chtěl chodit. potom nakonec divadla
zavřeli vůbec, že.

JV: a jaký byl váš em nebo názor vašich rodičů na kino. podporovali
vás v tom, nebo se na to dívali přes prsty, říkali, co [s tím
máte...]

JG: [naše maminka] dycky říkala večer, to sem ráda, že ste všichni
doma,

JV: hm

JG: nevědě- vona nemohla nás uhlídy- uhlídat. jo,

JV: ale věděli, že ste chodila do kina.

JG: jo, to jo. a věděli taky, znali to, toho uvadě- ten co tam byl
tím uvaděčem, páč bydlel v tom domě,

JV: soused

JG: a věděli, že je to solidní človíček, to neexistovaly takový
věci, co teď se dějí, [že]

JV: [ale tak] vy ste chodila i do jiných kin, že jo. nejenom tam,
kde byl ten pan uvaděč, ale i do těch ostatních.

JG: no říkám, když hrála někde marika rek ((Marika Rökk)), tak mně
to bylo jedno.

JV: ((smích)) takže ale nevadilo jim to.

JG: ne.

JV: že ste chodila do kina.

JG: nevadilo jim to. a myslím nás to vůbec nepokazilo. nikoho.

JV: a třeba vzpomenete si, jak se k tomu vyjadřovala škola? nebo
učitelé?

JG: jo to vo takových věcech sme nemluvili.

JV: ne, ne.

JG: a potom em byla jiná doba. já vždycky řikám, když se nadává
dneska třeba na mladý,

JV: hm

JG: já řikám, my že sme byli hodní, to bylo vyvolaný tou dobou.

JV: hm

JG: my třeba sme sem chodila tady na to klasický gymnázium, že, tak
tam toho řiditele, pro toho přišlo Gestapo, zavřeli ho, že. a těm
profesorům, tam byl třeba profesor Hájek, který ste viděl, že peněz
má, to oblečení, že teda má všelijaký, no ale toho sme si
považovali, páč on psal do Lidových novin, a tak, to byl, jo?
rozumíte.

JV: rozumím.

JG: vopravdu teda ta úcta vopravdu k těm profesorům a všechno i na
té střední škole byla mnohem větší.

JV: věřim.

JG: nebo já já nevim, v životě by mě nenapadlo doma na některýho
kantora třeba mít nějaký...

JV: hm

JG: no to by naši řekli, no tak asi sis to zasloužila a nebavili by
se se mnou, že. to vopravdu teda. řikám, bylo to dobou taky že sme
byli mnohem hodnější, protože [nikdo nevěděl, co se]

JV: [měli ste respekt.]

JG: no dyť můj strejda třeba byl za hajdrchiády ((heydrichiáda)) byl
zastřelenej.

JV: hm

JG: bylo mu třiatřicet. co to je třiatřicet.

JV: a on, on em byl čím?

JG: on měl normálně průmyslovku, tu si udělal v Pardubicích, a pak
přešel sem, tady se oženil, no a naši em prostě mu domluvili, a měl
v tom domě u nás obchod s látkama,

JV: hm

JG: a ta jeho paní v dvoře šila, jo, jedno dítko měli, jedno čekali,
to já vám ani nevěřím, to to Češi udělali tady toto, že kolikrát
udávali.

JV: hm hm

JG: nebyl, já si myslím, že u něho nebyl důvod.

JV: hm

JG: protože celou dobu nikdo je nesledoval a nic,

JV: hm

JG: čili nebyl v ňákým odboji, ale prostě to byla ta hajdrichiáda
((heydrichiáda)), no a vona, když to zjistila, tak tam utíkala a
ptala se, může mu něco donést nebo co, a voni řekli jó. tak vona tam
za týden utíkala, donesla mu tam věci, přišla domů a už tam měla byl
vlastně hned druhý den zastřelený. to byla prostě momentální ta, a
to em i na tých děckách, na všechno mělo vliv, jo, že fakt sme si
myslím byli proto jako takoví hodnější, jo? to si nikdo neuměl, co
to je třiatřicet roků, že,

JV: hm

JG: to si... no a potom ty dvě děti, zůstala už pořád sama, a...

JV: myslíte že, nebo vzpomínáte si, byl pro vás ten film třeba
tenkrát důležitý? hráli ste si třeba, jestli jestli ten film třeba
jakoby jak [zážitek]

JG: [povznesl?]

JV: jestli se třeba odra- odrazil i jako do vašeho dalšího života,
třeba i do dětských her, jestli ste si třeba hráli na nějaké
postavy, které ste viděli [ve filmu, nebo to, napodobovali ste
herečky,]

JG: [no tak to ne]

JV: zpívali ste písničky z filmů,

JG: tak, možná tak jo, že se třeba zpívaly ty písničky,

JV: hm

JG: ale musíte vzít taky, že v té době, když tady bylo, že, ty
Němci, tak [moc jich to]

JV: [já sem myslel ještě do těch] deseti let.

JG: a jo, jako ještě dřív.

JV: no, no, no.

JG: tak to pro mě víc znamenal ten Kašpárek Turek v tom <dopsu>
((Dopz)).

JV: jo

JG: ten byl výbornej,

JV: hm

JG: to em nebyl em kašpárek, jak si člověk jako představoval,

JV: hm

JG: na něj si musel zvyknout, páč von nebyl žádnej malej štíhlej, to
byl pán, já bych řekla že rozhodně mu bylo ke štyřicítce, takovej
festovnější, ale em i ty jeho hry a to bylo tak poučný jako, jo, že
naši byli rádi že tam chodim, že. a eště, víte kam sem chodila do
divadla? tomu nebudete věřit. přes jeden dům od nás byl ten klášter,
jo?

JV: hm

JG: tam chodily děvčata, která potom šly do služby.

JV: hm

JG: tady k někomu.

JV: hm

JG: a tam prostě se naučily, jak se ke které práci stavět. a ty
každou neděli pro děti hrály ňákou hru. normálně se natáhla šňůra,
daly se prostěradla, že,

JV: hm

JG: a hrály se. a to bylo, na to sem taky jako už aj že byla ráda
vzpomínala,

JV: hm

JG: páč to bylo tak na úrovni, tak jako

JV: takže

JG: ee víte, ten námět, jo, nebylo to nic tak...

JV: takže vy ste navštěvovala i divadelní představení

JG: no

JV: kromě filmů,

JG: no

JV: chodila ste em i za zábavou jako další, nebylo to jenom, že
byste vyloženě chodila na filmy, na filmy, na filmy.

JG: né

JV: ale měla ste to pestřejší, ten [kulturní život.]

JG: [dík] em že sem měla takovou dobrou tetičku,

JV: hm

JG: takže sem všechny tady ty herce z dřívějška jako znala.

JV: a třeba s kamarády? mě napadlo. mluvili ste o filmech, třeba
který ste viděli se spolužáky z obecné školy nebo z měšťanky.

JG: tak to teda ee, to už nevim.

JV: ne.

JG: třeba jo, ale nevim. [to nevim teď.]

JV: [dobře, takže] my bychom se teda posunuli trošku dál,

JG: no,

JV: vlastně do období po skončení obecné školy, to znamená em od
těch deseti let, do konce roku čtyřicet pět, což by [teda]

JG: [no]

JV: ve vašem případě bylo od roku devatenácet třicet šest, do roku
devatenácet čtyřicet pět, že,

JG: no

JV: vy ste v roce třicet šest vám bylo deset let,

JG: no.

JV: mhm v té době em změnilo se něco poté? nebo em třeba vy ste
vlastně se vdala kdy? vy ste se vdala až po válce.

JG: v jednapadesátým.

JV: v jednapadesátým. a em stále ste bydlela v Brně, takže ani
nešlo, ani nedošlo k ňákému přestěhování,

JG: ne, já sem pořád bydlela aj v tom stejným domě sme tam sehnali
takovej menší byt,

JV: hm

JG: tak sem bydlela tam, a em pak em sem to ňák [vyměnila s našima,
kteří měli větší,]

JV: [jo jo jo, já se se ptal do roku čtyřicet pět.]

JG: když maminka zemřela, že, a em-em.

JV: takže tady v těch letech třicet šest až čtyřicet pět ste chodila
em jak často? to už vzpomněla byste si, třeba už konkrétně? taky ne.

JG: to bych [vykládala ňáký (ty...)]

JV: [řádově, jednou týdně, jednou] za dva týdny, [nemáte vůbec
představu?]

JG: [né, to vůbec.]

JV: ne.

JG: to se chodilo podle toho, co už se dávalo za filmy, že, em celý
to vlastně začalo takové to uvolnění po tom pětaštyrycátém roce, že,
to už potom taky hodně sem chodívala em do Mahenovy,

JV: hm

JG: do Mahenova divadla, protože [zase]

JV: [po roce] čtyřicet pět.

JG: po roce čtyřicet pět.

JV: jo, já sem myslel do roku [čtyřicet pět].

JG: [já sem si] aha

JV: ne em

JG: za deset korun ste mohl klidně tam na galerce, když ste dal, tak
ste mohl, a nemusela sem shánět lístky, prostě sem šla ze zaměstnání
a šup do divadla, jo,

JV: jo

JG: to bylo dobrý, a to bylo až po pětačtyrycátým, protože

JV: jasně

JG: vlastně ty divadla byly zavřený. v té době. proto taky ty
baletky tak nastoupily, ke konci,

JV: hm

JG: ale to už bylo opravdu ke konci tam, no.

JV: paní g. ((G.)) em vlastně po té vaší
svatbě, změnily se nějak ty vaše em divácké návyky, chodila ste
třeba už mnohem méně častěji do kina, do divadla. a teďka spíše zase
[zaměřím na to kino.]

JG: [bych řekla, že víc,] no, víc do divadla.

JV: do divadla. takže do toho kina ste už [přestávala chodit, jo, to
(byla ste)]

JG: [nó, tam už jako, zaprvé em] nebylo toho času,

JV: hm

JG: a když teda si člověk došel, tak, tak do toho divadla, no.

JV: a [tenkrát, no]

JG: [a zvlášť když] votevřeli pak aj to Janáčkovo ((Janáčkovo
divadlo)) eště, že,

JV: po tom roce třicet šest, do toho roku čtyřicet pět, abysme to
měli vymezené,

JG: no,

JV: došlo k ňáké změně eeem před tím rokem třicet šest, předtím, než
vám bylo deset let, nebo ty kina, do kterých ste chodila tenkrát,
tak ste do nich chodila i pak, ne em ne nebo nedošlo k ňáké závažné
změně.

JG: em já si myslím, že ee tedy do roku třicet šest, pokud byla
možnost, anebo naši šli a náhodou mě vzali sebou,

JV: hm hm

JG: jako sourozenci, tak sem šla taky. ((smích)) prostě,

JV: no

JG: em se tím vyplnil volný čas, bych řekla, že, ale to už si
nevzpomínám, [to je to]

JV: [takže asi k žádné] změně nedošlo. chodila ste do těch kin jako
předtím.

JG: no.

JV: jo, hm. a měla [ste třeba ňáké svoje jedno oblíbené kino?]

JG: [to už se taky em] vybíralo, né, tak ani ne, kino to už potom
se, když bylo po pětaštyrycátým se vybíralo podle filmů. ale jinak
tady, co byly tak jako nejblíž, jo, když to bylo dřív.

JV: takže ste chodila do kin v okruhu vašeho bydliště.

JG: ano.

JV: a <třeba bylo> nějaký kino, který naopak který ste vopravdu
neměla ráda? který na vás působilo strašně špatně, nebo depresivně.
ne ne ne, nevzpomínáte si.

JG: ne. tam potom dělali z toho kina Metra ((Metro)), uďáli vlastně
divadlo, protože byla Reduta vybombardovaná, že, tak Reduta, ti em
zpěváci všichni přešli na tu Lidickou, a tam hráli, že, no pak pak z
toho udělali divadlo Mrštíků, a teď je to teda Městský divadlo.

JV: a pak jak už ste teda byla starší, kolem těch jedenácti,
dvanácti, třinácti let,

JG: vy mně dete moc do svědomí, když já si nepamatuju ((smích))

JV: tak to už si nepamatujete, mně šlo mně šlo spíš o to, jestli ste
tenkrát chodila em už třeba jakoby s kamarády, nebo s kamarádkami,
nebo jestli ste se v tom kině nějak seznamovali, em jestli [se, jak
se ten]

JG: [to ani né,] to sme se prostě domluvili kvůli ňákýmu filmu, a
šlo se na to, co se,

JV: hm

JG: co se nám jako zdálo.

JV: a spíš ste teda chodila [s kamarády než se sourozenci.]

JG: [to víte, že taky byly] různý německý filmy, který sem nasadili,
provokativní, a já nevim, to tak to už prostě už se nechodilo, to už
se vybíralo, který, řikám, tak s tou marikou rek ((Marika Rökk))
ňáký takový tydle, ty. bylo to dosti izolované všechno,

JV: hm

JG: víte? už vod toho em za té svě- za druhé světové i za těch
komunistů taky, že. se nechodilo na všechno,

JV: jasně.

JG: to nemělo cenu. to by [(to by z toho, že]

JV: [no tak,] to je <pochopitel->

JG: ale nedá em ne zas že by nebyly dobré filmy, taky, byly, ale
vopravdu se muselo vybírat,

JV: vybírat.

JG: že,

JV: hm

JG: to zas...

JV: a když se už chodila třeba za toho protek- nebo ještě teda těsně
před tím protektorátem, tak to ste chodila většinou s kamarády, nebo
ste už šla i sama třeba večer do kina. nebo odpoledne.

JG: no odpoledne,

JV: odpoledne.

JG: sem chodila.

JV: sama.

JG: večer ne. nó, to sama, nebo s em kamarádů všude bylo, s
kamarády, že sme šli třeba [dvě a tak,]

JV: [třeba s rodiči]

JG: tak to ne, to vůbec ne,

JV: hm

JG: protože zaprvé tatínek chodil pozdě domů,

JV: a maminka měla...

JG: a ta měla tolik lidí na starost, že to nepřicházelo v to...

JV: sourozenci [taky nechtěli.]

JG: [to by si] netroufli, já sem byla,

JV: hm

JG: a taky nebylo ani těch peněz, tak ste dostal pětikorunu, a

JV: a sourozenci teda taky nechtěli asi chodit s vámi.

JG: víte, jakmile už em s oni byli starší, tak oni měli svoje
kamoše, a já vám řeknu,

JV: vlastní partu lidí, takže moc [vám už...]

JG: [to tam nedávejte,] ale já vám řeknu třeba, em se mělo bruslit,
já celá šťastná, že sem dostala kolečkový brusle, že jo, na kličku,
že jo, ne kolečkový, na kličku.

JV: jasně.

JG: normální brusle.

JV: normální.

JG: šlo se do Lužánek, to se všude tam bruslilo, a no a naši mě
museli vzít sebou, a v tu ránu, jak sme tam přišli, tak voni frrr a
teď já tam zůstala, sem si to neuměla přidělat. a přišla sem na to,
že je nutný začít brečet,

JV: ((smích))

JG: se mě někdo všiml, a tak mně tu na tu kličku přiďál, jinak sem
si nezajezdila, víte? tak to vám chci říct, že potom už em jo, ti
kluci drželi víc s klukama tam, [ta že ta sestra]

JV: [holky s holkama]

JG: no ta byla starší, že ale už už, no.

JV: hm

JG: no a já se proto říkám, že su nejhodnější tady, mě nevychovávali
jen rodiče, ale ještě sourozenci, víte?

JV: tak to ste měla pěkné, no a třeba teď, když si vzpomenete, vy
ste se dívali na film, bavili ste se třeba během tý projekce, nebo
vzpomenete si [na reakci,] na reakce diváků?

JG: [tak to né.]

JV: jestli třeba nadšený ňáký em [ohlas nebo smích,]

JG: [to si akorát vzpomínám,] když v tom Metru [Metro] dávali takový
to plastický,

JV: hm

JG: no tak to teda byl řev, jo.

JV: s těma brýlema.

JG: protože oni, ano, oni s em dávali takové opravdu věci, že už po
vás jak když někdo skočí, že. em počkejte, jak se to menovalo vo
těch dinosaurech nebo něco, co natočili, to bylo taky takovým
způsobem udělané, ale to už se žádný brýle nenosily.

JV: počkejte, kdy myslíte.

JG: no em

JV: nemyslíte [Jurský park?]

JG: [vo tom,] nó. [nó, no, no]

JV: [jo a tak to sou devadesátá léta.]

JG: a to právě chcu říct, tak to bylo něco takovýho, když ste měl ty
brýle nasazený, jo, [no, tak něco.]

JV: [že to na vás působilo,] že, [že sta vstoupila do děje.]

JG: [jo, že už de de na tebe, ano.]

JV: hm

JG: tak ta reakce těch ostatních návštěvníků [byla hlasitá.]

JV: [a pamatujete si,] co konkrétně ste tam viděla na tom plátně?
ste říkala [ňáký (jakoby)]

JG: [no to byl ten] sifon

JV: sifon.

JG: to normálně se jako bavili, a že si dávají sifon, a jednoho to
votočil a prskl to jako na nás, jo?

JV: hm

JG: no tak to všechno, a to všecko byly takový, buďto že jelo auto v
klidu a najednou se dvě srazily, a najednou ste je viděl nad sebou,
jo, to je tak, jo, a já už přesně si tak [na ty brýle si vzpomínám,
to byly úryvky]

JV: [protože to je spíš kratší, kratší em úryvky.]

JG: vyloženě úryvky tady na na tu legrácku, no.

JV: ale jako za sebou, bylo to jako v jednom filmu, ale kraťoučký,

JG: jo, jo, takové epizody.

JV: jakej to byl rok, po po válce ste říkala?

JG: no, to bylo po válce.

JV: po válce.

JG: to bylo určitě po válce.

JV: tak těsně, nebo, nevíte.

JG: to já kdepak.

JV: a třeba tenkrát ta před tou válkou, během války, em ee daly se
koupit třeba i jídlo sebou em konzumovat, nebo pít nápoje během
představení.

JG: né, ne. to ještě vzpomínám, chodili zase em s s tou vůní, víte,
jak vyšplichovali.

JV: že

JG: sme seděli, jo, tak jako aby změnili vzduch, páč to,

JV: jo

JG: co takový malý kino,

JV: hm

JG: dyť to bylo raz dva vydýchaný, že. tak to ste viděl jak šel, tak
jako když stříkáte stromky, a takovým způsobem, no.

JV: a to se ďálo třeba po em každém představení? nebo před
představením, nebo během [přestávky?]

JG: [né, během,] během během té em

JV: [během projekce]

JG: [tak asi v polovině] toho.

JV: jo.

JG: no. protože em přestávka nebývala tak ani.

JV: vzpomenete si na tu vůni třeba, co vám to [evokovalo?]

JG: [no, taková jako] lesní,

JV: lesní.

JG: něco takovýho. no ale to bylo raz dva pryč.

JV: hm

JG: to jenom jak sedlo na ty lidi, tak to byl konec.

JV: a potkávala ste třeba v kině své známé? kamarády? nebo sloužilo
to kino jako místo, kde ste se setkávali?

JG: tak to ani né, to né. to ne. (.) no. tak hotovo.

JV: <né>, ještě chvilinku.

JG: no až tady z toho zmetku budete dávat něco [dohromady, tak.]

JV: [ne ne ne, to] není problém. ale teď sem se chtěl dostat spíše k
těm filmům. k jejich výběru a k tomu, jak vlastně na vás působily,
em vy ste si teda vybírala film především co se týče toho dětství,
tak tam ste se zaměřovala na tu mariku rek ((Marika Rökk)).

JG: no, marika rek ((Marika Rökk)).

JV: rek ((Marika Rökk)). a to teda bylo ještě před válkou. nebo...

JG: ne, to bylo za druhé [světové.]

JV: [za druhé] světové války.

JG: no.

JV: hm

JG: to právě takové filmy, oni potom pouštěli i těm vojákům na
frontě, když šli, jo, aby prostě jim zlepšili náladu,

JV: hm

JG: protože to bylo takovýho psího ( ) ((smích))

JV: (hopsino psino).

JG: ((smích)) <no ne, tak> to máte tak jako když sou operety, jo,
tak takovýho něco, no. a teď se vžijte do toho, ti vojáci špinaví
vod blata všechno,

JV: hm

JG: teď aspoň chvilku vidí něco jinýho,

JV: jasně.

JG: jako to

JV: a a před tou válkou ste si vybírala filmy

JG: před válkou sem z toho neměla vůbec rozum.

JV: tak to vám bylo ještě takových čtrnáct let, že, eště v roce
třicet devět.

JG: třináct.

JV: třináct let.

JG: mně bylo.

JV: a

JG: já si, víte, já si pamatuju takový blbosti jako patnáctýho
března, to si vždycky vzpomenu, jak projížděli tady po Nové
nákladním autem, zastavili, vyskočili dva vojáci,

JV: hm

JG: vytáhli takovej ten normální koš proutěnej, jak býval na prádlo,

JV: hm

JG: do obchodu, najednou letěli honem zpátky, plnej margarínu.

JV: hm

JG: to byly takový kostky tenkrát, jo. to měli plný. šup to na to a
jeli dál. páč to ( ) to oni potom posílali domů, tam už byl
tenkrát byl velký hlad, kdežto u nás to ještě na lístky nebylo.

JV: patnáctého.

JG: na lístky to začlo až když byli tady Němci, že.

JV: patnáctého března, to

JG: no

JV: jaký rok ale?

JG: no to byl třicet devět.

JV: třicet devět, mhm.

JG: páč třicet osum na podzim to začínalo, že, s tím obsazením
Sudet, a tak, že, a toho patnáctýho března už teda jeli sem.

JV: takže vlastně vy když ste byla mladší, tak ste ňák úplně neměla
ty preference jakoby jasné, až na tu mariku ((Marika Rökk)), ale to
teda už [byla válka,]

JG: [eeem]

JV: to ste spíš

JG: no

JV: chodila, když ste věděla, že někde je ňáký film, třeba
[(zdarma), nebo že ten pan promítač, že vás tam...]

JG: [jasně, a bez bez toho, sem, no]

JV: takže ne [moc ste si jako nevybírala.]

JG: [vobyčejný děcko.]

JV: hm

JG: jo.

JV: a třeba takže ani pro vás vlastně tím pádem nebylo důležité, kde
to kino je, em kde ten film se hraje, v jakém kině, spíš to bylo vo
tom, kam [šlo jít.]

JG: [no ta to] tak úplně ne,

JV: ne?

JG: poněvač to (doleši ty) bylo (už to bylo) v Morávce
((pravděpodobně Moravia)), protože sme ani tu kačku dvacet
neplatili.

JV: jo, to bylo pouze v tý Morávce ((pravděpodobně Moravia)).

JG: ((smích))

JV: tam ste měli zdarma přístup.

JG: protože tam byl ten

JV: uvaděč.

JG: uvaděč. ((smích)) jo.

JV: a a á

JG: takže tam sme věděli, že můžeme kdykoliv. páč on totiž jiný
uvaděč tam neexistoval, jenom ten jeden.

JV: hm

JG: takže kdykoliv tam člověk jako přišel, tak měl volný vstup.

JV: a později, jak ste začala získávat rozum, ale ještě před rokem
čtyřicet pět em to znamená za toho protektorátu, to vám bylo kolem
těch patnácti, šestnácti let, že, tak to ste si už asi vybírala víc,
to už...

JG: no tak jistě, ale potom taky už ste měl jiný,

JV: hm

JG: em chodili sme plavat, aj aj sme závodili, a už už se dělal ten
sport, jo

JV: hm

JG: už se hrála košíková [a tak, jo]

JV: [měli ste víc aktivit.]

JG: takže, no tak to

JV: takže ste chodili na výlety třeba,

JG: no, no

JV: nebo taneční zábavy, chodila ste

JG: vůbec ne.

JV: ne, vůbec?

JG: žádný taneční, za druhé světové nebyly povolený žádný, a my sme
měli akorát to, že sme hráli taky házenou, to bylo, tenkrát se hrála
házená,

JV: hm

JG: když bylo letní období, a když byla zima, hrála se košíková.
dneska se to hraje pořád, že. a my když sme jeli třeba na na
házenou, tak to po pětaštyrycátým roce,

JV: hm

JG: anebo aj předtím, tak sme jeli třeba z Královopolské na
náklaďáku, a to se musela dát plachta, aby nás nebylo vidět, páč to
bylo zakázaný, že,

JV: hm

JG: a tam když se skončil zápas, tak bylo domluvený, a ve stodole,
byl gramofon na ručičku,

JV: hm

JG: a tam se třeba chviličku tancovalo, a už zase se em nasedlo a
jelo se domů.

JV: jasně.

JG: a taky bylo ohromná legrace tohleto.

JV: takže těch těch aktivit [a koníčků bylo mnohem víc, už mhm]

JG: [tam už tam už potom] jak začly tady ty, tak už zdaleka tak, to
když bylo něco vopravdu pěknýho,

JV: hm

JG: tak se šlo, ale ne na všechno, a taky em taky si všelijak se
dodělávala škola, nebyly ty peníze.

JV: a když ste si teda už vybírala, tak třeba podle novinových
článků, nebo ňákých [recenzí? programů,]

JG: [ne, většinou podle toho,] že už na tom někdo byl [a říkal.]

JV: [už na tom byl.] a měli ste referenci nějakou, jo.

JG: no. tak já už du, ne?

JV: em

JG: ještě? ((smích))

JV: ještě chvilinku. ((smích)) nebo už [ste unavená?]

JG: [tak dobře,] ne, ne, ne, nejsu unavená, vůbec ne, to ne.

JV: já myslím, že ještě...

JG: ale já už sem si řekla, že už sme pověděli všecko.

JV: ono je to taková struktura,

JG: jo,

JV: a my sme tak trošku skákali, [ale to nevadí,]

JG: [jo, takže vám]

JV: já sem vás nechtěl přerušovat, protože ono je lepší em dát tomu
člověku volný prostor, protože si vzpomene častokrát na věci, na
které by si pak ani nemusel vzpomenout, takže rozhodně sem vás
nechtěl nějak usekávat, naopak mě zajímalo, co co vás napadne třeba.

JG: hm

JV: samotnou. a kromě té mariky ((Marika Rökk)), měla ste ještě
nějaké oblíbené herce, herečky? nevzpomenete si?

JG: tak většinou tady taková ta tendence, protože to, co povolili
Němci,

JV: hm

JG: na to se nedalo dívat.

JV: ne

JG: to ne, ne, no tak to byly samý boje,

JV: [a co Burian? ((Vlasta Burian))]

JG: [a nezapomeňte,] že oni, no tak Buriana ((Vlasta Burian)), to
je, to viděli sme, jo, to, to jako jo, to em von byl opravdu dobrej,
na svou dobu, to, dneska už je to takový hodně naivní, ale přesto
jako byl teda dobrý, jo, no tak to zná člověk všechny takhle ty
filmy.

JV: a bylo pro vás třeba důležité, jestli ten film je barevný nebo
černobílý?

JG: tak to byly většinou [černobílý.]

JV: [většinou černobílý.] a kolorované [třeba]

JG: [to tady] nebylo.

JV: [třeba Sněhurka? ((Sněhurka a sedm trpaslíků))]

JG: [to akorát tam] s těma. prosim?

JV: pamatujete si na Sněhurku? ((Sněhurka a sedm trpaslíků))

JG: no ale to bylo už po válce, když sem přišla Sněhurka ((Sněhurka
a sedm trpaslíků)).

JV: právě že mně tady jedna paní říkala, že už ji viděla před
válkou. kolorovanou.

JG: já si myslím, že žádný filmy sem nechodily bez barvy, [to
všechno začalo až potom.]

JV: [ona byla, ona byla] černobíle, ale byla kolorovaná, to nebylo
[barevný jakoby film, ale dodatečně,]

JG: [aha jo, jako takle, jo tak to nevim.]

JV: to nepamatujete si

JG: jo, to si ne-

JV: třeba jedna paní mi říkala,

JG: [jo, jo]

JV: [konkrétně paní] Holubová, že na to má strašně silnou vzpomínku,

JG: aha

JV: že ten film se ji úplně vepsal do paměti, a to mohlo být někdy
kolem roku třeba třicet čtyry, třicet pět.

JG: no tak to ne, to já si

JV: nemáte, ale to jakoby více lidí, více pamětníků mi říkalo, že
tento film je pro ně takový, [opravdu v tom dětství, že si ho
pamatují strašně silně, takže mě zajímalo, jestli vy máte takovou
zkušenost taky.]

JG: [jako že to bylo mezi prvníma to barevný, jo? já sem ho viděla]
taky, ale nevim, že by byl teda barevný. tak ne, nevzpomínám si.

JV: a viděla ste ho teda až po válce.

JG: no tak to už dovikolikátá nahrávka to byla, že

JV: hm hm

JG: to víte že určité filmy jak Babička,

JV: jasně

JG: že, to už se ďála dvakrát, a tam jistě taky, no

JV: a bylo pro vás třeba důležitý, jestli ten film byl zvukový nebo
němý?

JG: no tak já nepamatuju,

JV: [nepamatujete jiný filmy.]

JG: [jiný filmy.] to když tak ukazovali z toho jenom ukázky, ale že
bych byla vyloženě na němém filmu sem nebyla, ne. to ne.

JV: a vybírala ste si pak třeba film i podle toho, v jaké zemi
vznikl? jestli byl britský, francouzský, americký, český,

JG: ale to sem nechodilo. když byla druhá světová [válka, tak to sem
nechodilo.]

JV: [ale před druhou světovou] válkou ještě.

JG: no tak to.

JV: rok třicet osum, třicet devět.

JG: no, to. možný je, <že sem ňákej viděla,>

JV: hm

JG: fakt nevím.

JV: jasně.

JG: to nemá smysl,

JV: rozumim, hm.

JG: něco říkat. to ne.

JV: vzpomenete si třeba, který film ste viděla a fakt ste ho neměla
ráda? a který se vám nelíbil?

JG: no tak neměla sem moc ráda takový ty bojůvky, abych řekla.

JV: německé filmy? spíš.

JG: když to em-em.

JV: přišlo vám to třeba jako příliš propagandistické, nebo násilné,

JG: no násilný, víte,

JV: hm

JG: takový jako děcko nemá k tomu pochopení.

JV: hm

JG: dneska třeba ty děcka sou jiný, protože je ta televize a vidí to
třeba často, a můžou si to tak všelijak pouštět, ale em

JV: a naopak třeba který filmy ste měla opravdu ráda? který se vám
líbil? nebo s- že pro vás [znamenal]

JG: [já vám] vážně nevim.

JV: ne.

JG: nevzpomenu si.

JV: nevzpomenete si na ňáký konkrétní třeba jeden, který by vám fakt
v paměti tak...

JG: ne, no tak em určitě v paměti mně zůstaly, pokud to byl film a
byla to pohádka.

JV: hm

JG: to určitě, jo.

JV: takže ňákou [pohádku si pamatujete?]

JG: [no, a takhle to] ano, ale...

JV: a šla ste třeba na ňáký filmy víckrát?

JG: no na tu mariku rek ((Marika Rökk)) určitě.

JV: na tu mariku ((Marika Rökk)), jo? ((smích))

JG: sem ju viděla v tom kině, pak sem šla tam, tam sem viděla to
stejný,

JV: ale jednalo se pořád o jeden film.

JG: o jeden film. ano.

JV: ((smích))

JG: ona byla fakt výborná,

JV: hm

JG: a potom taky byly ty filmy s ní dělaný tak jako dost jako i
legračně, jo?

JV: hm

JG: že ste, jo, že to bylo takový vzdušnější, ne pořád takový...

JV: paní gešvinderová ((Geschwinderová)), vzpomenete si třeba na
ňáké rozdíly v těch místních kinech, kam ste chodila? nebo ty kina
vám připadaly velmi podobné, co se týče třeba interiéru, nebo [toho
foajé ((foyer))]

JG: [no tak určitě,] takový Metro,

JV: hm

JG: to vo deset procent lepší jak jak ta Morávka ((pravděpodobně
Moravia)), nebo

JV: hm

JG: tak tak, já bych řekla, Morávka ((pravděpodobně Moravia)) byla
nejhorší.

JV: Morávka ((pravděpodobně Moravia)) jo, jo.

JG: pak ten ekcelsior ((Excelsior)), ten tam měl vo ňáký sedadlo
víc, a je taky temný kino,

JV: hm

JG: nic to toto, pak Oko a Studio, to už byly takový prostor a tak,
že, Metro taky, no a nejlepší tenkrát teda byla skala ((Scala)),

JV: skala ((Scala))

JG: a myslím Kapitol.

JV: Kapitol.

JG: ty, ty byly takový [bych řekla]

JV: [co Jalta třeba.]

JG: prosím?

JV: Jalta.

JG: no tak abych vám řekla pravdu, já už si moc nevzpomínám jak to
vevnitř bylo.

JV: na tu Jaltu [Jalta] si moc nepamatujete.

JG: ne. byla sem tam, a aj dokonce bych řekla třeba před dvaceti
lety, ale to už vám splývá.

JV: hm

JG: Alfa, jo, [teď ta Jalta, Jadran,] jo,

JV: [no, to bylo toho hodně.]

JG: no tak to už em ta Alfa taky sem ju neměla moc ráda,

JV: ne?

JG: páč to tam taky se šlo tak jako dolů,

JV: hm

JG: kamsi, jo?

JV: já vim, no.

JG: kdežto ta skala ((Scala)), ta ta měla ještě měla aj ten balkon,
to bylo pěkný tam, no.

JV: třeba vzpomenete si na přístup zaměstnanců, jestli k vám chovali
třeba nějak v tý skale ((Scala))

JG: em (nemůžu říct)

JV: ne jinak než třeba v tý Morávce ((pravděpodobně Moravia))? a
hrály, no, chtěla ste něco říct?

JG: né, no em my sme k té Morávce ((pravděpodobně Moravia)) měli i
takový přístup už tím, že tam byl zn- ten známý uvaděč, a tak von...

JV: ale měla ste to kino evidentně teda ráda, nebo měla ste k němu
[takový vztah, vy teda ste říkala, že interiér moc úplně]

JG: [jó, nó,] ne, tak to mně nevadilo, protože v tu ránu se začlo
hrát a bylo to.

JV: a bylo to zadarmo.

JG: jo a už už nikoho nevnímal kolem, jo.

JV: ((smích))

JG: já vždycky říkám, že divadlo i kino,

JV: hm

JG: pokud pořád vnímáte lidi kolem sebe, tak za moc asi nestojí. že
vás nemohlo tak upoutat, jo, že páč když vás upoutá, ta vnímáte to,
a nevíte vůbec jestli si sou tam ňácí sousedi nebo nejsou, je vám to
jedno.

JV: ((smích))

JG: a i v divadle.

JV: prostě že ste úplně do toho [děje ponořená,]

JG: [no jasně.]

JV: [a nevnímáte lidi.] hm

JG: já chodim aj teď hodně do divadla,

JV: jo?

JG: hlavně teda chodím do toho Městského ((Městské divadlo)),

JV: aha

JG: že, teď pořád, teď sem byla na těch Bídnících, a teď bude ta
Evita, že, em to na to člověk tam šel rád, protože ti mladí herci,
to <voni to až přeháněj tou pohyblivostí> někdy.

JV: myslíte teď Mrštíci. u Mrštíků ((Divadlo bratří Mrštíků)).

JG: jo.

JV: divadlo.

JG: to sou ty muzikály, jo? v té činohře, tam právě vám řeknu, že
když sem byla tak zvyklá na tu Veveří, a Mahenka ((Mahelovo
divadlo)), že mně ne- neuteklo nic, tak vám řeknu, že vám su z té
činohry v Městským ((Městské divadlo)) zklamaná dost.

JV: hm

JG: tam je ten Černín ((Zdeněk Černín)), tak ten si tedy zásadně
ňáký takový věci em jakože třeba Junák ((Zdeněk Junák)) musí ten
nahej chudák vstávat z vany, nebo teď zrovna teda, zrovna poslední,
co měli,

JV: hm

JG: em Kočka na té střeše ((Kočka na rozpálené plechové střeše)),

JV: hm

JG: tak tam <taky teda>, jo, já to přejdu, já se tomu zasměju nebo
něco,

JV: jasně

JG: ale zas specielně on, dokonce jednou sám co si režíroval a sám
co tam tak tak jako prošel, von to vždycky tak sešeří, já nevim, von
si asi myslí, že diváky získává, no ale (de dělat), no a pak tam
byla režizérka Burešová ((Hana Burešová)), a ta vám zase em ee já si
vždycky říkám, že někdy dokáží i kus pokazit. tam byli ti Tři
mušketýři,

JV: hm

JG: a vona je dá v tom oblečení jak byli, pak najednou v moderním,

JV: hm

JG: pak do toho zaplete ještě děcka, který tam hrají kdesi na
pavlači,

JV: hm

JG: a vždycky když tam dohodila ty děcka, tak jak kdyby se to
divadlo zastavilo.

JV: hm

JG: víte? ten,

JV: rozumim.

JG: úplně ste z toho děje vypadlo. to sou takový zajímavý. no tak to
ale stojí to dost peněz.

JV: hm

JG: to sem říkala a i tam jednomu chlapíkovi, který tam navštěvuje
dost divadla,

JV: hm

JG: já sem řekla, proč jako, já nevim jestli je sám režizér v ňákým
divadle nebo něco, ale je vidět, že tam vždycky s těma h- em
pohlavárama tam [vykládá,]

JV: [jak vypadá?]

JG: šedovlasej.

JV: a má brýle?

JG: myslím že jo.

JV: je zarostlý trochu?

JG: jo.

JV: to je možná Vít Záhorský, to je můj středoškolský profesor a je
[divadelní kritik.]

JG: [víte pro-] jo, to by tak mohlo být.

JV: ((smích))

JG: mně vám vadí to, že tam Mahenova činohra neudělá ty
předpremiéry.

JV: hm

JG: dyť i na tom získají hodně peněz, důchodci by chodili, ale tady
de hlavně o to, že je to odpoledne.

JV: hm

JG: lidi už potom, teda pro mě je taky, když už jedu teda [kamsi
ještě, jo, no, my když dem na ten] muzikál,

JV: [jasně, já tomu rozumim, je to pro vás příjemnější než chodit
večer, hm]

JG: von začíná ve dvě. a oni končí o pěti, o š- to je dobrý.

JV: já vím, já [sem tam taky byl.]

JG: [ale když začnou] o šesti,

JV: hm

JG: no tak to už je pozdě. a tam dřív byl klub činoherníků
((Činoherní klub)),

JV: hm

JG: a em mohlo se, byla to předpremiéra a bylo to v Mahence
((mahelovo divadlo)),a najednou to zarazili. já nevim, já si myslím,
že to divadlo měli hodně obsazený, že by taky tím vydělávali peníze.

JV: je to možné.

JG: nevím proč, proč teda oni nemůžou, když tady na druhé straně to
může. já nevim, kde má ten Moša ((Stanislav Moša))

JV: ((smích)) ( )

JG: ňáký dobrý známý, že [teda mohl] postavit divadlo,

JV: [to možná, no]

JG: a všechno,

JV: hm

JG: ale je fakt, že ve výběru herců a tak von musí být dobrej.

JV: vyhovuje vám.

JG: von má vopravdu teda,

JV: ste spokojená.

JG: to má, má to cosi do sebe, no.

JV: pojďme se ještě <vrátit trošku zpátky>,

JG: jo?

JV: sme se teď trošku odběhli někam jinam,

JG: no (štěci) byli dřív, když hráli činohry úplně senzační, to tak,
no, povídejte, ať vám to

JV: chtěl sem se zeptat, em když tenkrát vlastně ste byla na té
projekci, vzpomněla byste si, z čeho se to představení skládalo, kdy
začínalo, co se dělo o přestávce, em

JG: ne, no to bývalo tak, že byl dycky eem žurnál,

JV: aha

JG: to byla jedna věc,

JV: hm

JG: někdy i před žurnálem byly ještě [reklamy, ale ty reklamy,]

JV: [týdeník myslíte? týdeník?]

JG: týdeník, no.

JV: hm

JG: předtím bývaly někdy reklamy,

JV: hm

JG: ale to reklamy byly takový, že oni měli takový ty barevný
sklíčka se dávaly.

JV: diapozitivy.

JG: no, a em to em prostě tam ne- se nic nepohybovalo.

JV: hm hm

JG: to prostě jenom [za od no, no.]

JV: [statický obraz.]

JG: a někde, když byl týdeník, tak po týdeníku dávali. pak byla
přestávka,

JV: hm

JG: pak se začal film a konec.

JV: a byl třeba krátký film? předfilm ňáký ještě? před tím hlavním
filmem? ne ne ne.

JG: si nevzpomínám.

JV: anebo ňáká třeba živá vystoupení, hudební doprovod,

JG: ne, ne

JV: nepamatujete.

JG: ne, ne, ne, ne.

JV: a třeba reklamní ukázky z jiných filmů? foršpan takzvaný.

JG: tak to teda ne.

JV: ne, nepamatujete si.

JG: a já si myslím, že vopravdu [nebyly.]

JV: [nezažila ste.]

JG: ne.

JV: hm

JG: ne.

JV: a zajímala vás tahle doprovodná část toho programu, nebo už ste
to jenom chtěla mít za sebou a aby ten byl ten hlavní film třeba [s
tou marikou ((Marika Rökk))]

JG: [no jistě,] to by (kdepak ty,)

JV: nezajímalo vás to.

JG: no protože když byli Němci,

JV: hm

JG: tak to byly úryvky z fronty, že.

JV: jasně.

JG: a když bylo po pětaštyrycátým, tak to pořád byla ta práce,

JV: hm

JG: a budování [socialismu, a to]

JV: [a předtím, před válkou?]

JG: to já nevim.

JV: to už nepamatujete.

JG: určitě týdeník byl,

JV: hm

JG: protože i dneska em když ten pan Čáslavský ((Karel Čáslavský))
dává, jo

JV: hm, hm

JG: tak vidíte, že to, to sou vlastně týdeníky,

JV: hm

JG: co von dává, že.

JV: jasně.

JG: že kdyby nebylo, kdyby to dnes neukázali, tak já sem ani
neviděla, jak vypadá Kramář ((Karel Kramář)), a takový ty elity,

JV: hm

JG: který vlastně ten stát budovaly, že. no, to

JV: a třeba ještě sem si tak vzpomněl, nebyla ste někdy na promítání
filmu v domácnosti? třeba u ňákého vašeho kamaráda? nevíte, že měl
někdo doma promítačku? projektor?

JG: my sme byli tak

JV: to ne vy, ale třeba ňáký váš bohatší kamarád.

JG: ne, ne.

JV: [rodiče jeho.]

JG: [ne, ne, ne.]

JV: neměli.

JG: ne.

JV: hm

JG: akorát vim, že byla velká sláva v baráku, když první měli
televizor,

JV: hm

JG: a to měli takovej ten, takovej ten malinkej, a tady bylo rádio
takový. tak to nastoupil celej barák, <a šel se dívat.>

JV: <jo>

JG: ((smích))

JV: to bylo tak v jakým roce?

JG: no to byl vopravdu první,

JV: hm

JG: protože ten jejich mládenec byl inženýr tady kolem ňákejch
[televizorů]

JV: [po válce] teda už.

JG: no jistě, no, no. to mohlo být, já nevim, kolem toho
čtyryapadesát,

JV: hm

JG: nebo možná později, jak to nevim.

JV: ještě bych se vrátil na chvilinku k tomu rektorátu, em
<protektorátu>,

JG: jo.

JV: pardon.

JG: no,

JV: em jak na vás působily ty změny po roce třicet devět? em když
začaly platit protektorátní předpisy, že, takže spousta věcí se
změnila,

JG: hm

JV: a jak to na vás zapůsobilo, ta atmosféra.

JG: no mizerně,

JV: hm

JG: mizerně zapůsobila, protože em to vopravdu, a hlavně ty
hospodyňky, dyť já sem byla děcko, prosim vás, vám tam vystřihli
něco, a a najednou ste zjistili, že ste měl nárok na dvacet deka
sádla, a že už teda, pokud si nevystačíte,

JV: hm

JG: tak už teda nikde nic neseženete, že.

JV: a třeba [co se týče]

JG: [to už]

JV: co se týče teď vlastně tý změny, že byly povinné titulky německé
u filmů, že jo,

JG: ((smích)

JV: názvy reklam, [že to bylo v němčině,]

JG: [<prosim vás, povíte> mně], dyť já vím ve škole,

JV: hm

JG: černou tuž a redispero,

JV: hm

JG: a černé ruce, že

JV: hm hm

JG: to hlásila, museli sme to mít začerněný, jak kdybysme četli tam
bůh ví co. a vono tam dohromady nic nebylo.

JV: jasně.

JG: to určitě, to, já vám řikám, že em že nenadávám nikdy na mladý,
protože řikám em su přesvědčená, že sem byla mnohem hodnější, ale já
sem byla hodnější, protože byla taková doba.

JV: hm

JG: a člověk se bál, aby něco nezavinil, aby to třeba rodiče
neodnesli.

JV: rozumim.

JG: zvlášť, když ten náš strýc potom byl zastřelen, že.

JV: to je jasné. jak ste říkala ty německý [týdeníky, no]

JG: [jak ste] potkal někoho v černým kabátě a černým klobouku, jo,
takový ten jako pršiplášť ňákej lesklej, tak už se člověk rači
klidil, že.

JV: to chápu, no.

JG: dyť to,

JV: [a vz- vzpomene-]

JG: [a ani my sme] nebyli moc hodní jeden na druhýho v tom, protože
hodně se ví, že udávali Češi, že. a doma pořád, že musíš,
nevykládat, být potichu, nevykládat. no, ale je to pravda, jinak to
nešlo. a doufejme, že už se nikdy nic takovýho nevrátí.

JV: a za druhý světový války, jak se třeba změnilo to vaše chození
do kina, chodila ste em [méně častěji?]

JG: [to sem zase] chodila stejně.

JV: chodila ste stejně.

JG: protože já jenom tady do těch,

JV: hm

JG: a to většinou, a vždycky tak kačka se sehnala, [(zas to stálo
málo)]

JV: [takže žádnej zásadní rozdíl] tam nebyl třeba.

JG: tam jako ani, ani řikám ne, ale, ale em věděla sem, že,

JV: hm

JG: anebo sme věděli aj od toho, co u nás bydlel, řekl na to běžte,
to je dobrý, to se bude, tak sme šli.

JV: [na doporučení.]

JG: [i když to byl,] i když to byl německej film,

JV: hm

JG: ale rozhodně ne ňáký zfanatizovaný filmy.

JV: a třeba vzpomenete si, už se blížil konec války, rok čtyrycet
pět, květen, osvobození, em změnilo se nějak em to chování? tady v
tý době, jako vlastně už už ste jako věděli, že fronta se blíží, že
jo, takže jestli ste už jako vůbec nechodili, [nebo ste se báli,]

JG: [no tak,] to se už nechodilo,

JV: ne

JG: protože byl vopravdu strach,

JV: hm

JG: páč to ste z dálky slyšel,

JV: hm

JG: já si vzpomínám, že sme se sestrou sme hrávaly házenou za Krpole
((Královo Pole)), a to bylo v dubnu,

JV: hm

JG: a měl se hrát zápas, a my sme zdrhly z domu.

JV: hm

JG: my sme to mamince neřekly, protože vona by nás nepustila, a do
toho Krpole ((Královo Pole)) sme jely, to ještě jela elektrika, jo,
a dojely sme tam, a to mě- s někým sme měly hrát, kterej měl přijet
do Brna, a nepřijeli.

JV: nepřijeli.

JG: no a tam přišel ten náš vedoucí a když nás tam viděl, tak řiká,
ježiš marná, jak to že vás rodiče pustili, a potom nás ňák přes
kohosi rozváželi domů, abysme nejely elektrikou a ničím, a...

JV: rozumím.

JG: sme stály u hřiště, a, a to duní, to nemáte zdání, [no, to se
ozývá.]

JV: [a vzpomenete si na] ňákou třeba vaši první návštěvu ee po ee
konci války? po osvobození? ta [atmosféra dobová.]

JG: [tak si vzpo- říkám,] já si vzpomínám akorát na to Metro. do
toho kina Metra [tam na tu, jo]

JV: [a spíš mně de o tu] atmosféru doby, jestli...

JG: jó, no tak po tom ja- jak se to rozjelo, ale to taky nebylo
hned.

JV: hm pozvolna.

JG: no.

JV: jo.

JG: to jako em

JV: já bych vám teď dal seznam filmů, a

JG: co sem viděla, co sem neviděla?

JV: jestli byste třeba em moh- ee mohla se k nim vyjádřit, jestli si
na ně konkrétně vzpomínáte, třeba kdy ste ee na tom filmu byla, nebo
s kým ste ten film viděla, proč se vám ten lin- film líbil,

JG: mhm

JV: a je to teda, je to teda do toho roku čtyrycet pět, jo, zase.

JG: aha no tak to teda nevim.

JV: jestli ste ten film viděla třeba vícekrát,

JG: em no tak

JV: jenom si projděte ten název, já vám

JG: pučte mně ňákou, já vám tady udělám tečku nebo křížek, nebo to

JV: jo, udělejte si, určitě.

JG: tady ten, no Roztomilý člověk, to (jasně),

JV: ty filmy sou seřazené podle roku em tady ten je z roku dvacet
devět, už si asi nepamatujete, to už si asi nepamatujete, to ste asi
nemohla vidět, když ste, vám byly tři roky, ale, podivej- udělejte
si ty vaše poznámky určitě, jestli vám ty názvy přijdou povědomé,

JG: To neznáte Hadimršku, toto taky. sl- jo, Lelíček ((Lelíček ve
službách Sherlocka Holmese)), ten jo, ten qik ((Quick)), to nevím,
Pobočník jeho Výsosti, (.) to nevím těch Šest žen Jindřicha osmého
((Šest žen Jindřicha VIII.)), si zřejmě si myslím, jestli sem to
neviděla,

JV: hm

JG: v divadle, víte?

JV: hm [jasně]

JG: [Mata Hari,] to je jasný, Svět patří nám, Sněhurka ((Sněhurka a
sedm trpaslíků)). Ducháček to zařídí, to nevím, to, To byl český
muzikant.

JV: mhm

JG: nevim. možná, víte něco i z třeba s to, ale prostě si
nevzpomínám. ko- Kouzlo valčíku, to kdyby viděl kousek, tak si hned
vzpomene,

JV: hm

JG: ale takle jako ee

JV: a třeba teď ee [vzpomenete si,]

JG: [nevim, no.]

JV: který z nich byl váš oblíbený? před tím rokem čtyřicet pět, když
ste ten film viděla v kině?

JG: no tak Sněhurka a sedum trpasliků ((Sněhurka a sedm trpaslíků))
bez debat.

JV: hm a tu ste říkala, že ste

JG: To byl český muzikant, to bylo taky výborný, že, tady toto je
všechno,

JV: hm

JG: myslím aj tu Operetu ((Opereta)) se mně zdá, že už (vim) o čem
to bylo. ale toto, to sou takový komedie takový

JV: hm

JG: no, Muži nestárnou, to se mně líbilo proto, páč,

JV: hm

JG: ty lázně v Hradci Králové sem znala, tam bylo to vlnobití,

JV: hm

JG: že sem tam byla na prázdninách jednou, tak to jako jo, ale, no
ta La Paloma, to plete člověka, páč to bylo aj píseň, že,

JV: hm

JG: vo tom, no. ( ) no cé ká polní maršálek ((C. a k. polní
maršálek)), no to, to sou, To neznáte Hadimš- ((To neznáte
Hadimršku)), to je všechno Burian ((Vlasta Burian)), no

JV: hm

JG: to Pobočník jeho Výsosti, to je taky jeho, ta Mata Hari, ta byla
pěkná, to je fakt,

JV: jo, vzpomínáte si na to víc,

JG: no

JV: jo.

JG: no Svět patří nám, to Voskovec, Werich ((Jiří Voskovec a Jan
Werich))

JV: a viděla ste třeba ňáký film vícekrát tady z těchto?

JG: no to je možný.

JV: jo.

JG: jo.

JV: a už nevíte který, [nevzpomenete si.]

JG: [no U pokladny stál.] to sme viděli víckrát.

JV: hm

JG: jo, to sme tam, jo, to jako em u nemužu říct u jednoho nebo to,

JV: hm

JG: no, To byl český muzikant, to (bylo) taky pěkný, no.

JV: [ale znamenalo]

JG: [to Roztomilý] člověk ((Roztomilý člověk)), vono je to dobrý,

JV: hm

JG: ale vono je to taková em

JV: Roztomilý člověk.

JG: jo, nic z toho, no, no.

JV: hm a třeba

JG: Vídeňská krev, to bylo aj opereta. nevim.

JV: nevíte.

JG: to už nevím jistotně, jestli sem to viděla ten film,

JV: hm

JG: jo?

JV: hm

JG: to už jako, to nechcu,

JV: a ňáký třeba ten film má pro vás zvláštní, nebo specifický ňáký
ee ňáký [význam, znamenal pro vás něco víc.]

JG: [hm tak já sem dost ee tak] to věřím tady třeba ten em To byl
český muzikant, jo,

JV: hm

JG: mně se takový líbí, nebo o- že je to ten Kmoch ((František
Kmoch)),

JV: hm

JG: a tak, jo, to nebo cokoliv vod toho Jiráska ((Alois Jirásek)),
nebo vod toho (Smetany) ((Bedřich Smetana)), to mě táhne aj dneska,
jo, páč to se stále člověk dovídá em ee věci třeba, který přehlídl,
když třeba jednou dete na to,

JV: hm

JG: tak si určitý věci nevšimne, a pak ano, jo, em vůbec ty ee třeba
s tím Štěpánkem, Zdeňkem Štěpánkem ((Zdeněk Štěpánek)), že. no to
přece, to byl ohromnej člověk,

JV: hm

JG: a ohromný herec, a ty historický filmy s ním, to to bylo přece
ohromný.

JV: hm

JG: ty tam ani nemáte. to je zajímavý [jestli von byl asi možná]
pozdějš, jo, no.

JV: [to je jenom takový výběr, určitý.]

JV: a už si třeba nevzpomenete, kde ste který film viděla, v jakém
kině?

JG: ((smích))

JV: to asi po vás bych chtěl hodně, že. ((smích))

JG: <to teda vůbec ne, no.>

JV: hm

JG: no, tak já už du, ne?

JV: já myslím, že bych vám poděkoval,

JG: jo, [nemáte zač, tady máte tužtičku, ať se vám to]

JV: [byla ste ee výborná, děkuju] vám, že ste si vyšetřila čas,

JG: ale jo, tak.

JV: a že to pro vás neznamenalo ztrátu času.

JG: <né, to vůbec> ne.

Konec rozhovoru

Rozhovor vedl: Jiří Vraspír
Rozhovor přepsala: Blažena Stránská
Datum a místo:

Rok narození: 1925, bez sourozenců

Bydliště do roku 1945: Veslařská (Jundrov), asi roku 1930 se
přestěhovali na jinou ulici v Jundrově.

Povolání rodičů: Matka byla v domácnosti, ale měla domovnictví a
občas chodila na posluhu. Otec kostelní zámečník, později pracoval
ve Sfixu (výrobna nádobí).

Povolání narátora: Tři obecné v Jundrově, čtvrtá a pátá
v Pisárkách. Měšťanku dokončila 1939, pak dva roky v učení na
švadlenu. Pracovala v hračkářství v Žabovřeskách, pak v květinářství
na Masarykové, následně totálně nasazená v Kuřimi. Od roku 1944, kdy
se ji narodil první syn, byla v domácnosti. Nejmladší potomek
narozen 1959, když děti „odrostly“, pracovala jako uklizečka
v nemocnici, poté roznášela poštu.

JV: tak (...) ee paní J. J.

JJ: [mhm]

JV: [vy ste] teda ročník dvacet pět ste [mi říkala]

JJ: [pětadvacet], no

JV: chtěl bych se vás zeptat, vy ste se ee vy ste žila do roku
čtyřicet pět kde všude? [na jakých místech?]

JJ: [no já su] pořád v Jundrově

JV: [vy ste celý život...]

JJ: [já su rodačka] a pořád [žiju]

JV: [jo a] pořád žijete v Jundrově?

JJ: akorát přes válku sem byla ee sem bydlela ee kousek tady a za
války sem byla tady

JV: ale pořád [v Jundrově]?

JJ: [pořád] na té stejné ulici jo (.) se nic nemění

JV: ee takže vlastně i školu ste navštěvovala v Jundrově?

JJ: [já sem na]

JV: [obecnou?]

JJ: chodila do první do druhé do třetí v Jundrově

JV: aha

JJ: a pak sem chodila do Pisárek

JV: a to už bylá (.) teda měšťanka?

JJ: tam byla dvojtříd- udělaná nová dvojtřídka (..) že tam byla (.)
škoda že sem to nevzala, já mám aj takovou fotografii

JV: [mhm]

JJ: [jak to] kdysi tam vypadalo (.) jo (.) tam byla dole taková
stará budova (.) a tam byla první třída a mateřská školka

JV: v Pisárkách?

JJ: v Pisárkách

JV: mhm

JJ: jo jak je dneska tá [škola]

JV: [mhm]

JJ: tak tam na tom mistě (.) a nová budova byla přestavěná na
hroznovu, tam byla štvrt- e třetí štvrtá

JV: mhm

JJ: a štvrtá pátá

JV: [a tam ste chodila?]

JJ: [vlastně ne] počkejte druhá třetí

JV: mhm

JJ: jo (.) a štvrtá pátá

JV: a vy ste tam chodila do té štvrté?

JJ: tam sem chodila do štvrté a do páté

JV: mhm

JJ: sem chodila do těch Pisárek (.) a pak sme chodili na Starý Brno
(..) naproti pivovaru

JV: em

JJ: zrovna jak je

JV: jo

JJ: tady je pivovar [a zrovna n- jak sou ]

JV: [(do měšťanky)]

JJ: tam ty nový budovy tam bývala (.) aj německá škola

JV: mhm a...

JJ: my sme byli tak a za nama taklenc byla celý to byla německá
škola

JV: a em (.) vaše zaměstnání vlastně do ro- do roku čtyřicet pět (.)
ee vy ste stihla už za války pracovat?

JJ: za války sem byla zamě- já sem se

JV: [( ) nastoupila ste...]

JJ: [když sem vyšla školu], tak sem se dva roky učila

JV: mhm

JJ: jako švadlena

JV: mhm

JJ: jenomže ze zdravotních důvodů sem toho musela nechat

JV: jo

JJ: no pak sem nastoupila do hračkářství

JV: mhm

JJ: v žabinách ((Žabovřesky)) (.) tam sem dělala, jenomže (.) že jo
maminka pořád nadávala, že chodím jak mlynář (.) jo vod toho dřeva

JV: mhm

JJ: tam byl ten prach a všechno, tak sem pak dělala v květinářství

JV: a to to to teda teď mluvíme o jakých letech?

JJ: to bylo za války jako

JV: pořád za války?

JJ: [no]

JV: [mhm] a...

JJ: to bylo za války no a pak sem byla z toho květinářství sem byla
totálně nasazená (.) pak sem byla jako ee napřed na takový
přeškolení to sme měli jak je Královopolská tak kousek za ní

JV: mhm

JJ: tam taková budova (.) a pak sme šli, já sem měla jít do Hamburku
(.) jenomže (.) já sem mě se rozbolavěl palec

JV: mhm

JJ: tak tím pádem sem se tomu jak se říká uhla

JV: mhm

JJ: jo a choď- byla sem v Kuřimě (..) no pak už sem byla s děťma
doma

JV: a vaše vlastně děti se narodily kdy?

JJ: no tak ten nejstarší kluk ten byl ve štyryaštyrycátým

JV: mhm

JJ: se narodil (.) no a pak sem měla v sedumaštyrycátým

JV: jo

JJ: třiapadesátým (..) a (.) ta (.) nejmladší je v devětapadesátým

JV: (jo (.) takže) máte štyry děti?

JJ: štyry no (.) no nejstarší bohužel už mně zemřel

JV: a em do důchodu pak ste vlastně pracovala na jaké pozici, jako
(švad-)?

JJ: no tak ee já sem byla většinou doma kvůli děckám, že

JV: mhm

JJ: no a pak (.) vždycky jenom tak nějak řekněme ee nějak tak, pak
sem až už byly děcka jako bych řekla vodrostlý, tak sem dělala (.)
napřed (.) všelijaký ty práce, jo

JV: mhm

JJ: jako uklizečka sem byla v nemocnici

JV: mhm

JJ: pak sem byla aji u pošty (.) tam sem byla šestnáct roků

JV: mhm

JJ: u té pošty jako, roznášela poštu

JV: jo

JJ: jako

JV: [poštačka, jo?]

JJ: [v Jundrově] tak v ku- tak v Lískovcu, v Kohoutovicích, jo,
takže ja znam jak Lískovec, <tak Kohoutovice>

JV: věřim (.) ee ještě bych se zeptal, povolání vašich rodičů (.) (
)?

JJ: maminka maminka byla d- doma, že, chodila sem tam na nějakou tu
posluhu, ale věčinou my sme byli (.) ee před válkou

JV: mhm

JJ: sme byli, když mně bylo pět roků, tak sme se pravě nastěhovali
na tu, já sem se narodila vlastně taky na Veslařské, ale dole, pak
sme se přestěhovali tam ee naši dostali jako (domovnictví)

JV: mhm

JJ: to patřilo nějakýmu Hérusovi, voni měli rukavičkářství (.) velký
jo (.) byli jak se řiká (.) tenkrát milionáři (by se řikalo)

JV: ((pousmání)) a povolání tatínka teda?

JJ: hm?

JV: povolání vašeho tatínka bylo jaké?

JJ: tatinek byl kostelní zámečník, dělal v ple- ee napřed byl jako
voják, že (.) a když přišel z vojny, z te první jak se říká, jo

JV: mhm

JJ: no tak pak dělal v tým (.) co se dělalo nádobí jako (.) s-
svinks ((Sfinx)), se to teď nějak nějak menuje ( )

JV: mhm (.) a měla ste sourozence?

JJ: ne (.) já sem byla sama

JV: jedináček

JJ: (já sem) byla jedináček

JV: ee jo vzpomněla byste si kdy ee v jaké době em nebo období možná
se to nedá říct (.) úplně přesně rokem, ale kdy pro vás skončilo
pravidelné navštěvování kina? kdy už ste do kina [přestala chodit]?

JJ: [no tak ee] až už vlastně do kina sem přestala chodit až vlastně
byly děcka, že

JV: [mhm]

JJ: [no tak] (..) už mně to pak tak nešlo (..) já sem byla naposledy
v kině

JV: mhm

JJ: to sem už byla (.) ( ), já sem vlastně byla ee v
osumaštyryceti už jako (.) vdova to sem potom měla (.) další
manželství

JV: mhm

JJ: jo no a (.) to sem tenkrát (.) man- manžel, co zemřel teď ten
druhý

JV: mhm

JJ: a náš tatínek mě vytáhli mě (poď) pudem do kina (...) my sme šli
do kina (.) a přišli sme po sedmi hodinách ráno domů, tak to už
konec, šlus! <už s vama v životě do kina nejdu (.) a vod té doby> už
sem v kině nebyla, ale tak (.) [možná]

JV: [a to bylo jaký rok (todle)]

JJ: tak namátkově sem někdy byla v tom Jundrově [se podivat ( )]

JV: [jaký jaký byl] vlastně rok, jak ste řikala tady tu příhodu, že
ste se vrátila ráno?

JJ: to sme byli já nevim to sme byli někdy (.) na ňákým filmu (..)
ježiši já si nevzpomenu co už to bylo

JV: a kdy to mohlo tak být, v jaké době, kolik vám mohlo být let?

JJ: to bylo někdy (..) počkejte v šestapa- někdy v sedumapadesátým

JV: mhm

JJ: no tak nějak [to mohlo být]

JV: [jo jo ke konci] padesátých let dejme tomu

JJ: no no tak (.) tak nějak v sedumapadesátým

JV: hm

JJ: osumapadesátým [roku]

JV: [a pak] už vás to moc do toho kine [ne ne]...

JJ: [pak] už sem <nešla> (.) pak sem tam někdy

JV: [mhm]

JJ: [sem] zabrousila, že pudem na něco pěknýho v tym Jundrově, ale
tam sem byla myslim ale dvakrát jenom

JV: aha

JJ: ale nejvíc co sme jako (.) chodili do kina, tak sme chodili když
sem byla v tom květinářství, tak jako kamaradky sme se vždycky

JV: mhm

JJ: domluvily (.) a šly sme (nětam), sme šly třeba (.) ve tři hodiny
ee po- prostě vodpoledně do kina do jednoho

JV: aha

JJ: a tam skončili (.) a honem sme utikaly že do <druhýho>

JV: [a to ste to ste]

JJ: [tak bylo to] mládí, že

JV: to bylo za války ještě?

JJ: no to bylo za války

JV: mhm a to ste pracovala tenkrát kde, v tom květinářství?

JJ: ee na Masarykové, teď to tam už není (.) jak je (..) je
květinářská a tak byl na rohu Popr a vedle na té Masarykové bylo
[květinářství]

JV: [tudíž ste vlastně] šly do jakého kina (.) ne- (nejbliž)?

JJ: no my sme většinou se domluvily, zašly sme si na naměstí Svobody
že

JV: mhm

JJ: a to sme šli (.) podle toho jak, většinou sme byly v Alfa pasáži
((kino Alfa))

JV: mhm

JJ: ne (.) a teď třeba v Moderně ((Moderna)) to bylo zas v Jaltě
((Jalta)) ne

JV: mhm

JJ: tak sme zas honem utikaly <tam do kina>

JV: [(šly ste) ( )]

JJ: [na na dalši] tohle, to nam tak akorát vyšlo, jo

JV: mhm

JJ: no tak podle toho, jak co kde dávali, no (.) tak

JV: jo

JJ: pač tenkrát se za války nehodilo nikam do kavárny

JV: mhm

JJ: nebo někde (.) zábavy nebyly (.)

JV: mhm (.) [k tomu]

JJ: [až]...

JV: se ještě dostaneme a em tak todle je takový úvod vlastně, teď
sme jakoby načali a tak sme si zrekapitulovali ten váš ňáký příběh
(.) á teď bych se zeptal, teď bych se ptal chvilku na tu em vyloženě
dětskou zkušenost, to znamená do ňákých těch devíti deseti let (.)
jestli tam máte ňáké vzpomínky rané (.) a zeptal bych se, jestli si
pamatujete na svoji první návštěvu kina?

JJ: (první návštěvu (.) si (nevzpomínám jako) poněvač (..) (to sme)
to už sem chodila myslim do měšťanky

JV: mhm

JJ: (pač) tenkrát jako děcka sme (.) tak nechodily po těch kinách,
jak chodí dneska, že (.) tenkrát to nebylo (.) ale mám dojem, že to
bylo poprvně když sme byli v první měšťance

JV: mhm

JJ: a to sme byli jak sem vám vzpomínala na tom Výstavišti
((Výstaviště))

JV: mhm (.) tam ste šla tenkrát ze školou nebo s rodiči?

JJ: to sme byli ze školou

JV: ze školou

JJ: tam jako

JV: mhm

JJ: sme byli tam bylo nějaký to byla nějaká (..) nějaký výročí nebo
nějaký (.) něco tam prostě

JV: mhm

JJ: bylo (.) [no a tak]

JV: [a to už ste vlastně] chodila e (na tu)

JJ: do měšťanky

JV: měšťanku (.) a ta byla v Pisárkách (.) nebo...?

JJ: ta byla naprotí (.) pivovaru

JV: naproti pivovaru ste říkala, na Starém Brně

JJ: no no no (.) tam sem chodila do první a do druhé [měšťanky]

JV: [takže vy ste] to vlastně měli kousek?

JJ: no (..) no my sme obyčejně z té školy sme chodívali stejně tama
(.) dom (.) (poněvač) my sme vyšli ze školy, vobešli sme tu německou

JV: mhm

JJ: a teď (vedla) byla Výstavní a zrovna pokračovalo se dál, tenkrát
to tam nebylo za- (.) hrazděný, jo

JV: mhm

JJ: pač tam byla normálně silnic

JV: jo

JJ: až dál ješče (.) až jak sou ty schody tam nahoru

JV: mhm

JJ: tak tama sme tam už ty schody bývaly za nás, jo

JV: jo

JJ: to sme vždycky tama vylezli nahoru a šli potom po hlinkách

JV: vy vy ste mi říkala ee tuším, že ste tam chodili ze školou
poměrně často ee [(do toho kina)]

JJ: [no my sme] ee (poněvač) tam (.) voni tam potom se tam (.) tam
se nebylo jenom kino [tam]

JV: [mhm]

JJ: prostě byly třeba když bylo něco tohle s- tak vím, že sme tam
byly na nějaké (.) ee nějaká slavnost tam byla

JV: mhm

JJ: nebo něco, nějaký takový jak divadlo něco tam bylo tako jo v tom
kině (.) ale vím, že to kino bylo hodně dlouho a chodilo se tam jak-
s rodičama já sem moc do kina nešla, protože rodiče na to neměli čas

JV: mhm

JJ: pač maminka, ta byla (.) vod jara do zimy (.) na zahrada [že]

JV: [mhm]

JJ: tam byla strašně veliká zahrada, měli jako domovnictví ee
vlastně měli na starosti celou zahradu

JV: [mhm]

JJ: [takže] (.) rodiče neměli ani čas, aby (se mnou)

JV: jo

JJ: to sme tak v sobotu v nedělu šli akorát [na procházku]

JV: [s kamarádkama] nebo (.) s kamarády?

JJ: no až potom s- sem byla větší, že (už tohle) tak už sem s těma
kamarádkama

JV: mhm

JJ: šla taklec

JV: mhm (.) ale zatim tady pořád v tom dětství ste pořád chodila
[vlastně (asi nejčastěji)]

JJ: [no v tom dětství] akorát [jako co sme]

JV: [(v rámci školy)]

JJ: měli nějak tohle, tak to si pamatuju taky, no (.) jako to sme
tam byli, pak tam byla nějaká voslava

JV: mhm

JJ: tak to sme tam taky byli [(nějak něco tam)]

JV: [nevzpomněla] by ste si, jak často třeba sté (.) s tou školou na
ten film šli?

JJ: no tak tenkrát to mi bylo tolik (..) tenkrát to tak nějak (.)
pak začala ta válka, no tak ( ) v ( ) třicátým sem končila, že
(.) tam bylo takový...

JV: a to už ste možná chodila pře- před válkou už jakoby sama třeba
s s přáteli?

JJ: ne ne ne

JV: ne

JJ: (to ješče) víc jako (..) (to sem) končila školu akorát v tom

JV: mhm

JJ: devětatřicátým roce že a (.) pokuď ee tak (.) to vite, než (
) já sem, my sme bydleli tam vlastně tenkrát to bylo vic takový (.)
vopuštěný

JV: hm

JJ: jo (.) my sme bydleli (.) až tak jako bych řekla až (byste vzal)
za Veslařskou až tak

JV: mhm

JJ: jako tenkrát to bylo strašně vopuštěný, to si (.) ste si
netroufal tam chodit

JV: hm

JJ: to (.) jako děcka že (...) až potom sme byli starší v tom učení
no tak pak sme chodili teda jako tam do toho kina hodně jako

JV: a vzpomněla byste si, jaký byl třeba názor rodičů na chození do
kina? vyjadřovali se k tomu nějak?

JJ: tak ee nějak (.) nebyli proti tomu

JV: hm

JJ: nějak

JV: a škola třeba? mluvilo se o tom ve škole?

JJ: no tak ve školách se nějak zvlášť moc bych řekla (pokuď) sme
chodili do školy, tak se nějak tak moc vo těch kinách nemluvilo
jako, jo (.) to nebylo tenkrát to nebylo tak propagovaný

JV: hm

JJ: jak je to třeba dneska, jo

JV: em vzpomněla byste si, jestli ee vlastně tenkrát byl pro vás
film důležitý nebo považovala ste ho za něco důležitého? mluvila ste
třeba o něm, o o nějakých těch hercích nebo

JJ: [no tak]...

JV: [různých] scénách třeba s kamarádkami nebo se spolužačkami,
které vlastně, vy ste ten film viděly společně, [(že)]

JJ: [(tak)] my sme tenkrát jako děcka (.) vlastně to sme byly jako
děcka

JV: mhm

JJ: že (.) tak sme nějak tak ee tohle (.) až potom větší už
s kamarádkami, tak spíš už

JV: mhm

JJ: ten se nám líbil nebo to se nám líbilo, jo, to už prostě jako
víc taklec (.) aji sme měli všelijaký brali sme si tenkrát byli

JV: mhm

JJ: ten (.) nevim jak se to jmenovalo (.) Kinorevue

JV: mhm

JJ: nebo tak něco, tak sme si to kupovali

JV: kupovali (ste si)?

JJ: jo a tak, tak sme ee jako (..) to už potom bylo že (.) (člověk)
byl větší, to už vlastně bylo (.) bych řekla (.) za války (.) po
válce už potom (.) člověk už tak málo

JV: hm

JJ: to sem byla většinou doma [(s dětma)]...

JV: [vy ste] se vlastně vdala v roce?

JJ: já sem se vdávala v šestaštyrycátým

JV: mhm

JJ: po válce

JV: po válce až (.) a (.) ee takže takže em v rámci toho té návštěvy
ee kina na tom Výstavišti ((Výstaviště)), přes to ňáká vzpomínka vám
vytane na mysli? třeba ňáká silná opravdu? (z té dětské) ( )?

JJ: to já si ani dneska už nevzpomenu, co to tenkrát bylo za [film]

JV: [mhm]

JJ: jenom vím, že to potom bylo docela dost navštěvovaný, to kino
tam jako (..) jako že tam poblíž (co s-) ( ) bydleli, že

JV: mhm

JJ: tak tenkrát vlastně (.) za války když to vezmete, co byla ta
mládež taková (.) tak kam měli jít?

JV: mhm

JJ: (jedině) do kina, že, no a my sme bydleli, pro mě to bylo z ruky

JV: mhm [rozumim]

JJ: [někam] tam jit do kina

JV: hm

JJ: jo, poněvač já sem měla ee já sem (.) rodiče byli dosť přísní

JV: mhm

JJ: bych řekla, já sem měla poručený být v devět hodin doma

JV: hm

JJ: anebo v deset hodin v letě (.) jo (.) a v zimě v devět hodin,
protože (.) naši rodiče nebyli rádi, když sme (.) potmě někde se
courali nebo tak že (.) to (.) tenkrát to nebylo tak jak je to dnes,
dnes vám na tom nezáleží (..) děcko de do š- do toho, chodí ještě do
školy a de do kina a příde třeba až ráno, že

JV: hm

JJ: rodičům je to jedno

JV: vzpomněla byste si, jak to kino (.) vypadalo, jak na vás
působilo (.) to na tom Výstavišti ((Výstaviště)) myslím?

JJ: tak tam bylo pěkný to kino, šikovný to tam bylo (.) jinak já už
si tak nějak moc

JV: [hm]

JJ: [nepamatuju ( )]

JV: a tam ste teda chodila (.) ee v rámci té měšťanky

JJ: no

JV: a pak ste tam už přestala chodit?

JJ: no poněvač pro mě to bylo z ruky

JV: hm

JJ: jo, pro mě to bylo z ruky taklec chodit do města do kina (.) to
sme chodili akorát kdyžtak když něco dávali v té sokolovně u nás v
Jundrově ((kino Vesmír))

JV: hm

JJ: se promítaly filmy v te sokolovně (.) tak sme (řekneme) jako
děcka třeba šly

JV: [hm]

JJ: [do te] sokolovny, jo

JV: takže ste občas šla i s kamarády?

JJ: no tak to sme se jako ze školy bych řekla, ale (.) to už sme
byli větší

JV: mhm

JJ: že, to bylo už jako ve válce

JV: jo

JJ: tak (.) to ještě sem tam do toho (tohle tam), pro mě to bylo (.)
my sme bydleli (.) do toho devětatřicátýho roku (.) tam na tom bych
řekla to už je víc k Pisárkám

JV: mhm

JJ: jo, to je tak v polovině bych řekla té Veslařské (.) no a tam to
byla taková spíš samota

JV: hm

JJ: tam nebylo těch domů tolik, tam byly (.) ze začátku máte byly
samá vila

JV: [hm]

JJ: [jo] (.) takže tam (.) to bylo všechno, (dyť to) spojení nebylo
takový

JV: hm

JJ: jo, my sme museli až do (.) e až do žabin ((Žabovřesky))

JV: hm

JJ: na konečnou (.) jo, anebo do Pisárek na konečnou

JV: ee dostala ste se třeba někdy v životě v tom dětství nebo (.)
dospívání na nepřístupný film?

JJ: ((nejspíš kroutí hlavou))

JV: ne?

JJ: em ((zamítavě)), (to sme šli většinou) to co (.) vybrali

JV: hm

JJ: pokuď sme chodili do školy, tak sme prostě tak nějak nechodili

JV: hm

JJ: po kinách (.) jo

JV: třeba někdy bez placení, (dostala ste se)?

JJ: ale (.) potom až už sme byli (.) prostě velcí, když už sme byli
(.) já sem byla v učení (nebo) sem byla v tom obchodě, no tak tam už
sme víc jako

JV: mhm

JJ: chodili, [že, ale]

JV: [(za té války)]

JJ: někdy zas nějaký takový to (.) nás netáhlo

JV: hm

JJ: nás třeba tahly nějaký takový bych řekla (.) ee co sme to sme
byli myslim ale štyrykrát na tom to Krb bez ohně (.) jo

JV: mhm

JJ: (ten) nějak hana Hana Vítová s tým (..) Dvorským ((Alois
Dvorský)), ne

JV: mhm

JJ: to sme byli myslím ale <pětkrát na tom se nám libilo> a pak sme
většinou (.) takový nějaký ty dobrodružný filmy, pak dávali film (.)
to si pamatuju (.) Mzda strachu

JV: mhm

JJ: to byl takovej nějakej bych řekla napínavej film (.) jak voni
(.) převáželi nějaké (.) prostě nebezpečné náklad

JV: hm

JJ: to si pamatuju ještě ten film, že voni to byli jako (.) vezli
nějaké nebezpečné náklad přes nějaký takový tyto (bylo) jak někde v
pralese

JV: mhm

JJ: nebo tak někde na nějakou končinu

JV: mhm

JJ: no a ee museli (.) přejíždět (.) přes takový prostě a teď museli
vopatrně poněvač (.) to se nesmělo (.) ten náklad nějak ee dostat do
toho ž- to mohlo vybouchnout jo, tak to si pamatuju jako jo, že to
byl to byl taky dobré film jako no a jinak tak si nějak zvlášť moc
toto no tak (.) tenkrát byla voblíbená ta (.) Ferbasová ((Věra
Ferbasová))

JV: mhm

JJ: jo, tak to sme většinou, kde byla Ferbasová ((Věra Ferbasová)),
<tak sme tam šli>

JV: (to byla) vaše oblíbená herečka?

JJ: no tak (.) tenkrát za mládí (.) byla t- to bylo víc těch
hereček, co byly taklec voblíbený

JV: hm

JJ: že

JV: já (sem sem) chtěl zatím ujasnit, mluvíme teď už o o válce, o
protektorátu?

JJ: no no no

JV: k tomu by sme se ještě kdyžtak dostali (.) chtěl sem se zeptat,
vy ste (.) chodila do kostela nebo chodili ste do kostela jako
rodina?

JJ: tak (.) my sme měli, pokuď sem chodila do školy, tak bylo
povinný náboženství

JV: hm

JJ: to sme chodívali (..) no a já sem chodila bych řekla jako děcko

JV: mhm

JJ: my sme měli tam byl na Veslařské byl klášter

JV: mhm

JJ: (tak sme) většinou do toho kláštera chodivali do kost- dneska je
tam nějakej vojenskej tento (.) (to přebrala)

JV: [a]...

JJ: [a] tenkrát tam vlastně (.) to byl klášter

JV: mhm

JJ: tam vychovali, tam byli aji (.) hráli divadlo ty schovanky (.)
jo co tam vlastně (.) se u- oni tam chodili do školy v té v tym
klášteře a všechno, jo, tam bylo tenkrát to bylo veliký

JV: hm

JJ: tam (.) byl hromadu těch schovanek tam bylo, jo

JV: hm

JJ: no a tak to sme chodili do toho k- do toho kostela tam do toho
no a pak (.) pak už sem málo šla, protože (.) když už sme byla v
Jundrově za války už (.) to tak netáhlo, [jo]

JV: [a] rodiče teda nebyli věřící, (jako že by)...?

JJ: no byli taky, no ale tak nějak (snad) že by (.) se

JV: hm

JJ: se chodilo do kostela (..) se nechodilo (..) no (..) (my sme)
byli jako katolíci

JV: mhm

JJ: rodiče byli to (.) jenomže tenkrát už ty rodiče ee naši třeba
neměli nějak moc toho času

JV: hm

JJ: jít do (.) se zebrat a jít do toho kostela (.) sem tam, v nedělu
sme třeba do toho kláštera šli, ale že by se chodilo pravidelně

JV: hm

JJ: jo (.) tak to u nás nebylo jako

JV: (takže) si nepamatuje (.) nepamatujete, že by se třeba na
farnosti promítaly nějaké filmy? že by pan farář ee [promítal]

JJ: [nee]

JV: dětem (.) ne?

JJ: ne (...) ne to si nepamatuju (tam nic) to ani (.) ani pokuď vím,
tak my sme měli farnost v Komíně

JV: mhm

JJ: tam byl farář nějaký pan Růžička tenkrát, jo (.) ale jinak takle
co že by tam nějaký to nebylo

JV: mhm (.) em nevzpomínáte si, jestli třeba měl ee někdo z vašich
spolužáků (.) ee rodiče, kteří by vlastnili ee promítačku (.)
domácí?

JJ: těžko (..) za nás za tech mladejch let tomu taklec nebylo, teď
už to je víc

JV: hm

JJ: rozmnožený, ale (...) tenkrát

JV: hm

JJ: to nebylo taklec

JV: a když teda teď se ee posuneme vlastně už do toho dospívání, to
znamená vlastně do té druhé poloviny třicátých let (.) jak ste
začala navštěvovat měšťanku, došlo tam k nějaké změně výraznější než
ee v tom uplynulém období, které sme teď tak jako [( )]...?

JJ: [(tak to nevim)] to byly furt tenkrát (...) to byl ještě
(povídám) sme byli (.) děcka tenkrát

JV: mhm

JJ: byli úplně jinačí, bych řekla jinačí režim toho (.) já si akorát
vzpomenu na nějakýho učitel Černý (.) on byl potom popravenej (.) v
tom devěta- ee v tom, no prostě hned mezi první- jak začli
popravovat

JV: hm

JJ: hned mezi prvníma (.) já si vzpomenu v té první měšťance, tam
nás učil ešče (...) ee pisničku (.) teď nevzpomenu jak se ten
(korasin)

JV: mhm

JJ: jo, to si na to a já sem to znala celý, jo, ale to už si za ty
leta už se mně to vykouřilo z té hlavy, jo

JV: hm

JJ: (no) von byl spíš von byl jesi byl (.) ruskej legionář nebo já
nevím prostě jako ale on byl mezi prvníma, co byli popraveni, to si
akorát pamatuju jako ze školy ješče, ale (.) jinak taklec tam žádná
taková nějaká (..) takový spíš bych řekla dětský, jo (.) my sme
třeba ee měli (.) v první měšťance to bylo (.) měli sme byly Vánoce

JV: hm

JJ: Mikuláša bylo

JV: mhm

JJ: tak učiteli (.) přišli donesli, to byly takový ty bílý polívkový
talíře, ty hluboký, tak donesli dva ty talíře, takovou čokoládu (.)
jo, takový (.) ty na jednom byly takový tyčinky a na druhým byly zas
takový jako (krkle) (.) nám to donesli a přišli z třetí měšťanky
holky přišly voblečený jako <Mikuláš, jako čert, jo>, (a fakticky)
bylo to něco, mělo to něco do sebe

JV: hm

JJ: tenkrát (.) jo.

JV: (takže vlastně) to byla taková besídka jakoby

JJ: no (.) no tak jako takový slavnostní

JV: hm

JJ: jako přišel ten čert s tým Mikulášem a já si vzpomenu, vona
bydlela kousek vod nás ee ta Věrka Kadlecová (.) a vona se strašně
bála (.) ta z toho měla hotovej šok

JV: hm

JJ: jo, já sem s ňou měla co dělat, já sem s ňou potom vona se mě
držela jak klíště, já sem s ňou šla, musela jsem ji zavest až k nim
do kuchyně (.) jo

JV: čeho se myslite bála?

JJ: no bála se toho čerta, Mikuláše (vona prostě) se toho ješčě bála
jo (.) (no povídám) v těch letech ješčě my sme byli (.) jak se řiká
takový ee takový dětský ješče, jo, všechno (..) sme šli po
(Hlinkách) ((V Hlinkách)) my sme chodívali pěšky z té (.) vod toho
st- ee vod toho pivovaru

JV: mhm

JJ: až do Pisárek až na Veslařskou, že (.) tam jezdila sice tramvaj,
no ale rodiče nam ee máte nohy, choďte po svéch (.) no (.) tak sme
chodívaly pěšky, no a (povídám) to sme šly tenkrát ee z toho a to si
pamatuju dodnes (.) vona se mě držela jako kliště a jak tam někde
něco zazvonilo, jo

JV: hm

JJ: jak šli třeba byli partyje nějak domluvená (.) já (sem myslela
že) ((smích)) <(že vona mě) (.) (já sem nevěděla)> co s ňou mám
dělat, (já povídám) Věri, prosim tě, dyť se neboj (.) (tak sme) vona
mě stáhla do žundru jo (.) do (dveří), aby nás nebylo vidět

JV: zeptal bych se (.) vy ste vlastně trávila tenkrát (.) čas jako
dítě (.) měla ste nějaké koníčky nebo četla ste knížky třeba (více)?

JJ: [hm to]

JV: [vy ste] řikala, že ste (méně) chodila teda do toho kina, tak
jestli ste se nějakým dalším zábavám věnovala?

JJ: tak tenkrát ee (.) byla všelijaká ta zábava že [no tak já sem
(chodila)]

JV: [chodila ste třeba na výlety] nebo sportovat?

JJ: zvlášť tenkrát (.) chodila sem do Sokola

JV: mhm

JJ: jeden čas (.) no ale potom jak už ee dokuď žáci jako, no a potom
když sem měla jít do už jako do dorostenek

JV: mhm

JJ: tak sem toho nechala, protože (.) to už bylo pozdě večer, a když
já sem měla přijít tam na ty Kopaniny

JV: mhm

JJ: to tenkrát tam byla Veslařská vlastně (.) vobydlený (.) končilo
(.) kousek, jak je dneska to kino, tak kousek ješče tak za ním

JV: mhm

JJ: jo, a jinak to tam bylo pustina samota (.) takže (..) ee nás to
netáhlo někam (.) že

JV: a třeba rozhlas ste poslouchala?

JJ: no tak rozhlas tenkrát ešče vlastně byly (.) ee sluchátka

JV: mhm

JJ: (krystálky) (.) hledalo se to, tak to sme se vo to kolikrát
handrkovali, když tam něco bylo, jo

JV: mhm

JJ: děda mně to zebral, že chce poslouchat to nebylo (.) bylo tak
nějaký ty knížky takový ty pohádky nebo tak něco bylo

JV: hm

JJ: že

JV: do divadla ste třeba šla někdy (.) v tom dětství?

JJ: (já bych) vám řekla upřímně (.) tenkrát (.) nás rodiče víc ee
vedli k takové nějak (.) prostě, jak bych vám to vysvětlila, nějak
ee (k) práci

JV: mhm

JJ: jo, my sme museli spíš bych řekla pomáhat těm rodičům

JV: mhm

JJ: jo, poněvač (.) já sem třeba přišla ze školy (.)

JV: mhm

JJ: a maminka neměla když byla práca na zahradě (.) tak sem
(neměla), musela sem ledasco (.) nádobí umýt a to udělat a to udělat
jo, (měla) sem prostě nachystanou prácu, že (...) takže tam (.) to
bylo to dětství úplně něco jinýho, [já ( )]

JV: [takže ste] neměla tak čas na tu dětskou zábavu jako třeba
[(dnešní děti)]

JJ: [no právě] a pak já sem byla sama

JV: mhm

JJ: tam ee sice sem kolikrát utekla k babičce, babička bydlela hned
vedle

JV: hm

JJ: a tam bylo už víc děcka co tam bydlely, jo, tak sme se tam jako
hráli sme, no tak hrály sme, jak se tenkrát, to bylo takový hrálo se
třeba tichá pošta

JV: [hm]

JJ: [nebo] takový nějaký ty (.) voloviny, jak se říká dneska, dneska
když byste to tak to se nám děcka budou smát, jo (.) no, ale my sme
fakticky tenkrát jinou zábavu neměli

JV: mhm

JJ: a byli sme spokojení (...) to e

JV: a teda než ee ta začala válka (.) nebo než sme, než začal
protektorát

JJ: no

JV: tak ee do té doby (.) byste si třeba vzpomněla, jestli ste (.)
chodila do ňákého kina (teď)? jestli vám něco vytane na mysli

JJ: no řikám, já sem začala ch- potom jak sem (.) poněvač pokud sem
byla ee (.) napřed sem byla v učení

JV: mhm

JJ: že (.) pak sem byla zaměstnaná u toho Hrdličky (.) no tak tam až
pak sem byla v tom květinářství, tak tam jaksi s těma holkama

JV: [mhm]

JJ: [sem] už víc (.) [přišla na ňákou tu...]

JV: [ale ještě] jakoby na té měšťance, jak ste byla, [(v těch
patnácti)]

JJ: [v té měšťance] sme málo (.) takto, to sme se akorát tak
kamarádili, pokuď sme byli v té školi, že

JV: mhm

JJ: a jinak (zas povídám), poněvač já sem to měla daleko, voni byli
většinou ze Starýho Brna nebo byli z Liskovca ((Lískovec)) (.) takže
my sme to tam měly poměrně jako kamarádky k sobě jedna k druhé
daleko

JV: mhm

JJ: já řikám sme já sem třeba s těma kamarádkama (.) sme se bavily
po té cestě, jo, my sme třeba šly (.) z tych ee p- pisá- z ty- vod
toho starýho (tam) vod té Pisárecké, my sme skoro každý den se si
sedly a vykládaly sme si (.) jo...

JV: takže ste vlastně žádné kino (.) kromě (.) kina [na Výstavišti]
((Výstaviště))

JJ: [no]

JV: neznala tenkrát (.) (osobně)?

JJ: tenkrát ne, tenkrát nebylo nic toto (.) no...

JV: až teda za té války [(a to jak ste začala...)]

JJ: [až potom v té válce tam] pak už sme víc jako, poněvač to už nám
bylo těch (.) ee řekněme těch štrná- ee těch patná- šesnáct
sedumnáct, že (.) to už potom už víc jako (.) (povídám) to už sem
přišla víc do toho města

JV: mhm

JJ: poněvač my sme (.) rostli (.) tenkrát to bylo předměstí (.) že
(.) tenkrát to nebylo tak vobydlený, jak je to dneska vobydlený a
bylo to jako předměstí, takže sme vlastně tenkrát nepřišli tak nějak
(.) moc ee do styku s těma (..) řikam, no až po té válce tam už
potom, zas po válce když to vezmete zas, človek už měl starosti,
byla rodina

JV: hm

JJ: že a bylo zas jiný [starosti]

JV: [co třeba] vaši spolužáci nebo kamarádi, myslíte, že oni chodili
do kina víc tenkrát (.) než vy?

JJ: no tak možná kdo to měl blíž ee ty spolužáci, pokuď byli v tom
jak třeba na tom Starým Brně, ale jo, tenkrát taky nebylo tolik tych
(.) jako

JV: hm

JJ: bych řekla [( )]

JV: [vite, jestli] třeba o tom o tom pak třeba mluvili ve škole o
tom, že byli ee př- e před tím ee den v kině?

JJ: tak řekla bych, že ani tak nějak [se]

JV: [ne]

JJ: (zvlášť) se (vo tom) nijak nebavili

JV: hm

JJ: sme vo kinách nebo to

JV: [takže]...

JJ: [tam třeba] sme byli úplně

JV: hm

JJ: ještě někdo kupoval si ten časopis (.) [to kinorevue]

JV: [kinoreví] ((Kinorevue))

JJ: jo

JV: mhm

JJ: takže sme třeba to donesli do školy a voni to neměli učiteli
rádi

JV: hm

JJ: [jo (.) učiteli to]

JV: [zakazovali...]

JJ: kolikrát zabavili

JV: (to ste) právě vy si kupovala, že? ste řikala

JJ: no tak já sem tam někdy sem si ho taky koupila

JV: mhm

JJ: jo jak tam byl někdo (.) nó ale (..) tak nebylo to nijaký, že by
tam byli nějaký ty (.) no ale učitelé prostě nám

JV: hm

JJ: ledasco zabavili (..) když něco...

JV: a (..) teď teda když se posuneme dál (.) ee nebo teda eště
vlastně ještě bysme se mohli ee mohli zastavit chvilku u toho ee
kina na na Výstavišti ((Výstaviště)), jak ste chodili hodně ze
školou nebo (.) relativně hodně (.) tak ee vzpomněla byste si, jak
se třeba (.) ty děti chovaly tenkrát ee při představení?

JJ: no tak (my) sme se chovali normálně prostě

JV: jesi třeba pokřikovali kluci nebo (.)

JJ: ne ne ne

JV: hvízdali nebo se smáli [nahlas]?

JJ: [ne ne] (..) ja vam něco upřímně řeknu, tenkrát byla ta mládež
(.) jinak vychovaná

JV: hm

JJ: prostě, jo, tenkrát [(to neexistovalo)]

JV: [jako myslíte,] že si třeba děti tenkrát tolik nedovolily jako
dneska, jo?

JJ: no no no, to bylo úplně něco jinýho

JV: mhm

JJ: (..) my bysme si nedovolili ani nijak tak, protože by nás
učitelé hned (.) hned sme byli volaní k raportu nebo něco

JV: [mhm]

JJ: [když] kluci třeba něco z voloviny vyvedli nebo něco takovýho

JV: hm

JJ: tak byli hned k raportu

((pausa; 5 vteřin, doplnění nápojů))

JV: takže třeba ste se ani nebavili, jako měli ste strach (.) během
ee

JJ: ne, řekneme né strach, ale prostě tenkrát nás to (.) já nevím
jako

JV: hm

JJ: děcka ani nenapadlo nějak taklec ee (...) prostě měli sme ee
jiný

JV: hm

JJ: jiný smysl pro život, jak se řiká (..) poněvač sme byli jinak
vedení

JV: hm

JJ: jinak [toto]

JV: [a myslíte,] že byly všechny děti (.) vedené podobně jako třeba
vy?

JJ: no tak já, co si pamatuju, co sem znala (.) kamarádky a sešly
sme se ve školi, tak sme byly skoro všichni tak stejně (na tom)

JV: mhm

JJ: (.) nikdy tam nebylo nějaký že by některá byla... (..) co se nám
stalo akorát v první měšťance (.) to bylo už ee vlastně (.) tenkrát
už začli ti (.) ee Němci taklec už (.) taklec už tohle (.) ale si
vzpominam, že ee se učiteli zlobili, protože když končila škola

JV: mhm

JJ: tak našli (.) vete- vyrytý hakový kříže v lavicích (.)

JV: hm

JJ: a takový, tak to (.) bylo (nějaký takový) a když sme přišli do
druhé měšťanky, když sme nastoupili, tak vlastně, tam nikdo z nich
nebyl už (.) přestoupili prostě k Němcům a (.)

JV: hm

JJ: už chodili do německé školy, jo (..) a to vím, že se tenkrát
učiteli na tom hrozně zastavovali, protože (.) to museli potom
čistit jo že

JV: mhm

JJ: by to bývali do těch žáků ani neřekli, že taklec

JV: hm

JJ: se zachovají (...) (to konec to byli) jediné takové bych řekla
přestupek tenkrát, jo

JV: hm

JJ: že ee (..) no ale (povídám), to byly to šli potom (na druhej
den) ee druhej rok už s nama ve školi

JV: jo

JJ: nebyli, už byly v německé [školi]

JV: [hm vy] ste vlastně [měšťanku]...

JJ: [to bylo] akorát ten překlon

JV: hm

JJ: tych (.) toto jo, pač to už začly (.) v tom osumatřicátým

JV: jo

JJ: už začly ty Sudety a [takový a...]

JV: [a vy ste] do měšťanky té vy ste ji vychodila v roce třicet
devět

JJ: já sem vycházela v devětatřicátým roce

JV: hm

JJ: to už tady byli [Němci]

JV: [pak ste] se do roku jednačtyřicet ee vyučila ještě, chodila ste
do učení

JJ: no sem chodila do učení jako

JV: mhm

JJ: hm, a to sem chodila na veslař- ee na (.) ee Smetanovu, tady na
Veveří

JV: hm

JJ: takže to zas (.) do učení a z učení [dom a...]

JV: [a (.) od té] doby, od těch nějakých sedumnácti let ste si už
třeba vydělávala teda sama pak (.) ste pracovala (.) (nebo)
[osumnácti]?

JJ: [(ješče) tenkrát] když sem se pokuď sem se učila, tak ne

JV: no a potom právě...

JJ: až potom sem byla u toho zaměstnaná, když sem (.) musela nechat
toho učení

JV: hm

JJ: tak sem byla zaměstnaná u toho Hrdličky

JV: mhm

JJ: to bylo hračkářství

JV: mhm

JJ: [no a tam (už sme se)]...

JV: [to bylo] kde to hračkářství?

JJ: e v žabinách ((Žabovřesky))

JV: v Žabovřeskách (.) mhm

JJ: ee vite kde (.) to bylo (..) ee jak bývalo sta- jesi si
pamatuje- (bývalo) starý hřiště (..) fotbalový (.) dole

JV: (to) spíš ulice kdyby takle byla ale...

JJ: eh (nevim), jak bych vám to [vysvětlila]

JV: [nebo u jaké] zastávky tramvaje?

JJ: jak je (.) teď bych řekla je to (...) em to je teď taklenc vede
Horová a ta spodní ja si nevzpomenu, jak ta se menuje (..), jak
jezdí tramvaje a (.) dete dólů

JV: hm

JJ: tak ta ulic tak se šlo (.) kousek jako a to už bylo tak jako do
polí tam

JV: [mhm]

JJ: [jo] to bylo ten konec tech žabin ((Žabovřesky)) (.) jako [( )]

JV: [jaká] to byla zastávka (.) netušíte?

JJ: vite, kde je bych řekla, to bylo tak je (.) (...) dole, jak jede
(.) ja nevim, jak bych vam to vysvětlila

JV: kolik zastávek třeba od Svratecké?

JJ: od Svratecké je to em...

JV: nebo...

JJ: to bylo (tak jak je) ( ) k Pisárkám

JV: mhm

JJ: (.) (to je buď prostě) to je až jak je tam (.) takové ten most

JV: mhm

JJ: tak bych řekla, že to bylo tak za tým mostem

JV: hm takže jak je dé jednička

JJ: jak je dé jednička přes ten most

JV: mhm [tak tam]

JJ: [taklenctak] jako (.) jo

JV: mhm

JJ: tak to bylo tak nějak za ním

JV: dobře e v Žabovřeskách, (když) ste pracovala, chodila ste taky
třeba (.) do kina (.) tam- tamější-?

JJ: tak tam s- ne

JV: do Lucerny ((Lucerna)) třeba?

JJ: my sme tam většinou pracovali tenkrát nás tam bylo hodně

JV: mhm

JJ: právě z Jundrova hodně děvčat, takže my sme šly zase zpátky, to
sme kdyžtak třeba náhodou v tym Jundrově, když něco pěknýho dávali,
že sme ze zešly, ale jinak (tak nějak)...

JV: mhm (..) a vlastně tam tam ste chodili do sokolovny do Jundrova?
((kino Vesmír))

JJ: no (.) pač tenkrát já (.) my sme za války potom bydleli už (.)
blíž k Jundrovu jako (.) kousek od kina, tak bych

JV: [mhm]

JJ: [řekla] jo takže my sme to měli (.)

JV: [mhm]

JJ: [to už] sem spíš s těma holkama šla (.) do toho Jundrova třeba
do kina ((kino Vesmír)) nebo když bylo pěkně, tak, nás to ani tak
netáhlo do kina

JV: mhm

JJ: jo, my sme třeba šli (.) tenkrát ešče v Pisárkách byly kolotoče

JV: [mhm]

JJ: [byly] ee takový [ty...]

JV: [takže] na zábavy

JJ: dráhy lanová, jo a takový, tak my sme třeba se [zebrali partyja]

JV: [(.) mhm]

JJ: co sme se třeba dvě tři hol- s holkama domluvily a šly sme do
těch Pisárek na vodpoledne, na večer už sme musely být doma (.) že
to

JV: mhm

JJ: se rodiče zas hlídali

JV: na na nějaké taneční zábavě ste třeba byla?

JJ: tenkrát nebyly, akorát sme chodili potom (.) do tanečních

JV: mhm

JJ: jo

JV: a to bylo za války?

JJ: byl- to bylo za války, protože zábavy nebyly

JV: mhm

JJ: a byly akorát ty taneč- a to sme vlastně toho využívali

JV: [mhm]

JJ: [chodili] sme do těch tanečních (.) a to sme to taky sme chodili
vodpoledne

JV: mhm

JJ: večer už málo, no některý ty holky, já vím že (.) mně se stalo
třeba my sme byli (.)

JV: hm

JJ: v Králově Poli v Besedním domě (.) a my sme vlastně tenkrát
chodili pěšky

JV: mhm

JJ: z toho Krpole ((Královo Pole))

JV: mhm

JJ: že [my sme šli přes to]

JV: [to ste řikala]

JJ: po té Královopolské

JV: hm

JJ: byli sme doma, jo (.) nám se to nevyplatilo objíždět (..) a to
si pamatuju, to sme byli (..) ešče kama- kamarádky (.) a (voni furt)
a Jarko, prosimtě, chvilu tady ještě zustaneme večer

JV: hm

JJ: no tak mě přemluvily, tak sme tam..., no ale já sem voni potom
se k tomu neměly (.) pač ono to končilo (.) až ale vo devíti nebo vo
desíti tenkrát večer jako

JV: mhm

JJ: jo (.) a já sem (naši) já sem měla nařizený vod rodičů být

JV: mhm

JJ: do devíti hodin doma

JV: [mhm]

JJ: [jo] tak já [sem třeba tam] chvilku zůstala (..)

JV: hm

JJ: (a pak se mně stalo), že sama jediná sem <mazala po té>
Královopolské tenkrát to tam taky bylo

JV: hm

JJ: tak vopuštěný, mazala sama dóm (.) že (.) to se nedalo (.) ten-
tenkrát, povídám, rodiče za jedno byli přisnější, že (.) nenechali
nás tak jako (..) lítat třeba dó (.) dvanácti

JV: (jasně no) hm [rozumim]

JJ: [nebo tak] jo (sme) museli být v těch devět hodin v deset hodin
doma

JV: hm

JJ: jinak (.) jak se řiká byl mazec

JV: hm (.) (když) se zeptám, vy vlastně ten hlavní zdroj těch
informací ee to bylo to kinoreví ((Kinorevue)), které ste si
kupovala?

JJ: (mně se zdá), (že se to) jmenovalo Kinorevue

JV: mhm (.) a třeba [ee]...

JJ: [(tam)] vycházely já sem to (..)

JV: no

JJ: já sem to teda si nekupovala tak často

JV: mhm

JJ: (já jenom sem, když sem měla jako) jak se řiká uškrtili nějakou
tu korunu, tak sem si to koupila, jo

JV: mhm

JJ: (protože) naša maminka dycky nadávala (..)

JV: mhm

JJ: ta (.) nebyla [( ) jo]

JV: [neměla] pro to pochopení

JJ: voni pro to rodiče tenkrát nebyli

JV: hm

JJ: že

JV: a třeba ee e ale povidejte, já sem vás teď přerušil, vy ste o
tom chtěla asi ještě něco říct, o té kinoreví ((Kinorevue))

JJ: no tak to sme si (to povídám), když tam byly nějaký nějaké pěkný
(.) viděli sme (.)

JV: hm

JJ: že tam něco (..) co sme tak trošku měli rádi, tak sme si to
koupili, no ale (..) jinak [taklec]...

JV: [a třeba] noviny ee kupovali vaši rodiče...?

JJ: [hm?]

JV: [že byste...] noviny (.) jestli kupovali vaši?

JJ: [nó] (.) tenkrát my sme (.) ee tenkrát byli no- no- noviny braný
normálně, jo

JV: mhm

JJ: jako (.) a (.) já sem třeba mně vodebírali (.) ten ee (.) ježiš
jak se to menovalo (...) to byl takovej časopis dětské (.) ja si teď
nevzpo- (..) to bylo víc (takový dětský)

JV: hm

JJ: nevzpomenu si teď [jak se to menuje ( )]...

JV: [ale třeba] ty informace o těch filmech ste získávala i mimo tu
kinoreví ((Kinorevue))?

JJ: ten ee no tak (.) to sme zas to už potom (.) když sem byla v tom
obchodě

JV: mhm

JJ: jo, no tak tam už ee sem přišla (víc) do styku s tema..., tak už
to, ale jinak taklec (..) nas to (.) nějak netáhlo [pokuď sem...]

JV: [takžé (.) takže] třeba vlastně jakoby ee v rozhovoru s přáteli
ste (..) [se domluvili, že pudete na ňáký (film)]

JJ: [no právě to no že to] až už potom sem byla v tom obchodě, tak

JV: mhm

JJ: tak tam už potom to bylo víc tohle (..) páč (povídám), to byla
jiná (.) jiný poměry, jiný (.) [(úplně jiný)]...

JV: [dobře a teď] teda když se budeme bavit už o téhle době, kdy ste
vlastně [už]

JJ: [nó]

JV: byla ňák soběstačná (.) a starší, takže ste měla i volnou
ruku...

JJ: no (.) no a potom jako po válce už človek měl zas ee jiný
starosti

JV: mhm

JJ: jiný trampoty, že (...) takže

JV: [(a když...)]

JJ: [já sem] (kór měla nějak) zamotanej ten život, poněvač já sem ee
když sem ee chodila do toho Kuřimu

JV: mhm

JJ: tak já sem, abych popravdě řekla (...), to ještě když sem byla v
obchodě (.) než sem (.) nastoupila do toho Kuřima na to přeškolení
(..) tak sem tenkrát nějak byla nemocná (.) a znala sem jednoho
chlapca, ale on povidá poď se mnou a já du, (si tady) kamarádovi pro
něco (..) a já sem teda s nim šla (.) no a (.) ee voni tam byli
druzí (toto) já sem nechtěla jít dovnitř

JV: mhm

JJ: že tam já dovnitř nepudu no a (.) voni mě tam potom nějak
vodtáhli, no prostě bych řekla, byla sem znásilněná, jo nebo tak
nějak, jo

JV: mhm

JJ: takže (..) sem měla (..) vlastně zas takový (.) trampoty svoje
(..) jo

JV: mhm

JJ: teď to vite, sem se bála rodičům jak to říct, rodičům, všelijak
sem kličkovala

JV: mhm

JJ: jo (..) no (.) nakonec ee (..) nakonec ten chlapec (to) teda (.)
sem měla s ním toho chlapca (.) zas jeho rodina, jeho rodiče, jeho
otec, ne

JV: mhm

JJ: ale matka ta nechtěla, aby si mě vzal, že su pro pro něho
chudobná (..) jo že prostě nic nemám (...) chtěla bohatou nevěstu
(..) tak to máte tak, já sem přišla do takovejch trablů (.) do
takovýho (.) blbýho života

JV: hm

JJ: jo, že sem vlastně ee měla plnou hlavu starostí, plnou hlavu
tohle, (..) otec dělal zle (..) že, no nakonec potom s- se to nějak
vyrovnalo, urovnalo se to v klidu, no ale (.) otec se mnou nemluvil
dlouho se mnou nemluvil a pak teda

JV: hm

JJ: se s tím vyrovnal taky, no ale (.) já sem to přecijenom (..)
težko nesla že všechno

JV: mhm

JJ: no a pak sem vlastně po té válce měla zas furt trable s tím,
protože (.) vona ta matka (.) jela proti mně

JV: [mhm]

JJ: [jo] prostě (.) potřebovala ho z toho... [no]

JV: [jeho] matka?

JJ: jeho matka [jeho matka]

JV: [jo (.) tady k tomu] k tomuto došlo teda vlastně ee až na konci
války, [pokuď dobře ee (počitam)]

JJ: [no no tak] ee to bylo ( ) ( se táhlo) (.) von se narodil ve
štyryaštyrycátým kluk

JV: hm

JJ: takže to už se táhlo ješče ve válce [už jako]

JV: [ještě ve válce]

JJ: no ale táhlo se to až asi do (...) sedum let, to už sem byla
potom vdaná, už sem měla toto, ale než to skončilo (..) (se táhlo)
ale (hrozně) ale (do až) do sedumaštyrycátýho roku

JV: mhm

JJ: s ňó (.) poněvač vona furt si něco vyméšlela a furt si něco toto
a furt něco měla ee tenkrát ee dokonce ee (ten) (.) (vona měla)
nějakýho advokáta (.) no a ten ju prostě

JV: mhm

JJ: vydíral z ní peníze bych řekla, jo (.) (poněvač) to byl a (.) to
aj do Prahy tenkrát ná ty posudkovýho znalce a já nevím co všechno
si vymejšlela

JV: hm

JJ: jo povidám takovýmto (.) nakonec (já sem musela) do toho,
nakonec musela to zaplatit aj otcovi cestu všechno, protože já sem
řikala, že to sama s dítětem nepojedu

JV: mhm

JJ: jo

JV: jo (.) rozumím

JJ: takže sem měla prostě ten život, že sem musela měla furt nějaký
ty starosti, no

JV: hm

JJ: (já povidám), když sem se vdávala, měla sem ee dobře sem se bych
řekla vdala, no taky byl chudák, taky neměl (kdoví) ee jaksi ee
život taky neměl zrovna tak lehké, zas mě von moc měl, zas sem
vlastně byla akorát dva roky vdaná (.)

JV: hm

JJ: jo (.) a to sem (víc) prožila s ním nemoci jak tohle (...) takže
sem měla zas takový (.) trampoty (..) no (.) že to mate ten život už
potom byl těžkej

JV: hm

JJ: to už se nedalo nijak toto, to se s váma furt taklec [toto]

JV: [hm] (.) ale dejme tomu, že do toho roku čtyřicet tři vlastně
ste (.) zažívala ještě takové ee dá se říct šťastné období, kdy ste
si em vydělávala, měla ste nějaký příjem...

JJ: no právě to bylo a

JV: [a]...

JJ: [potom] sem byla v tom květinářství

JV: hm

JJ: tam mě to bylo no a až pak teda jako kamen úrazu byl

JV: hm

JJ: že sem byla taky totálně nasazená, že (.) no (.) na jedné straně
ee že sem byla v jiným stavu

JV: hm

JJ: já sem nemohla dojiždět do toho Kuřima

JV: jo

JJ: (tak sem) že sem se toho (.) jaksi bych řekla (.) během pulroku
(.) vysunula z té (.) jo

JV: hm

JJ: že sem nemusela do toho Kuřima jezdit

JV: a vy ste řikala, že vlastně tenkrát ste ee v éře nebo v době
teda toho (.) ee květinářství, když ste tam pracovala nebo ještě
vlastně v tom hračkářství předtim, tak ste chodila do kina asi
nejčastěji sem pochopil s kamarádkami nebo se spolupracovnicemi?

JJ: no tak většinou sme chodivaly

JV: mhm

JJ: spolu to sme to sme teda hodně užily

JV: jo?

JJ: to bylo období, kdy sme hodně užily jako, pač za jedno (.) my
(sme neměly) kam jít

JV: hm

JJ: sme se zešly odpoledne, jo...

JV: takže to kino pro vás vlastně [bylo takový ee místo...]

JJ: [tam vlastně to kino bylo tak sme dycky] většinou zalezly

JV: mhm

JJ: někde do kina, jo (.) no a (.) [tam někdy]

JV: [to ste chodila třeba...]

JJ: někdy sme šly aj večer, jo, někdy sme n- ee někdy sme byly jenom
akorát to vodpoledne, jo

JV: to ste třeba chodily jak tenkrát často? jak pravidelně?

JJ: no tak my sme většinou (.) to sme chodívaly to bylo období, kdy
sme chodívaly skoro každou sobotu nedělu

JV: mhm

JJ: teda víc v neděli

JV: mhm

JJ: poněvač v sobotu se tenkrát pracovalo

JV: chodily ste třeba i ve všední dny (.) během týdne?

JJ: ne

JV: ne ne, po práci (.) (to ste) chodily

JJ: my sme já sem byla v tom květinářství

JV: mhm

JJ: a tam bylo (..) to bylo (takle) to se nedalo, my sme kolikrát
musely dělat třeba když měly být nějaké ty svátky nebo nějaký ty,
tak sme musely aj (.) vodpo- dělalo se aj vodpoledne

JV: [mhm]

JJ: [(že)] my sme tam měly celý den vlastně zaměstnání (.) jo
[takže]...

JV: [a večer] už ste prostě...

JJ: večer už sem prostě už sme byly rádi, že deme dom

JV: <rozumim> (.) a když ste te teda [tenkrát]...

JJ: [a když sme] třeba byly (..) ee s- na Vánoce jo (.) nebo ee nebo
na toho (.) prostě takový ty zv- nebo byl ten Josef, jo

JV: mhm

JJ: tak tam bylo třeba potřeba dělat aj přesčasy sme musely
připravovat něco (.) to sme kolikrát sem přišla aj pozdě dom, tak
sem [měla]

JV: [mhm]

JJ: co dělat, abych byla do desíti hodin doma

JV: a to vám rodiče i teda jakoby ještě za [války]...

JJ: [no tak] to ešče když ta maminka viděla, že přijdu, tak mně šla
ale naproti

JV: mhm a to už vám vlastně bylo třeba kolem osumnácti let, že?

JJ: no (.) (ježiš já si vzpomenu) já sem šla (.) jela dom, bylo tak
kolem té desáté, taky sme měli nějakou tu o- práci tam

JV: mhm

JJ: a nějaký mládenec se se mnou dal do řeči a jel se mnou no a a
teď sme přijeli na konečnou a mě tam čekala <maminka> jo ((smích))
tak já sem musela, nemohla se k němu hlásit

JV: hm

JJ: jo, (já sem) <vykličkovala, tak sem mu vlastně utekla> jo
[doplnění nápojů]

JV: když ste si vybírali tenkrát filmy, tak byl to bylo [podle toho]

JJ: [tenkrát]...

JV: třeba kdo tam hrál (..) nebo (..) podle em nebo nebo ste si to
kino vybírali, že bylo [nejblíž, ste říkala, že ste chodila do
Alfy]? ((Alfa))

JJ: [ne e e my sme] (.) tak my sme třeba měli některý ty filmy už
sme třeba viděli

JV: mhm

JJ: a libilo se nám to, tak sme šli ešče jednou na to (.) když to
bylo pěkný, jo (.) (a když ne), tak snad podle (.) tak nějak to může
být dobrý, pak se nám to třeba libilo [no]

JV: [hm] ((kašel)) pardon a (.) že byste si třeba vybrali ee film ee
ne ani tak na základě toho ee jaký byl sám o sobě, ale třeba prostě
proto, že ste chtěli jít jenom do toho kina, které ste měli rádi
nebo že ste chtěli jít do ňákého kina, které na vás působilo třeba
dobře, jestli ta atmosféra byla [tak důležitá pro vás]?

JJ: [ne ne ne (.) my sme] prostě jako třeba se domluvili

JV: no

JJ: už v práci, že, že v nedělu se sejdeme (.) sme se většinou sešli
na náměstí Svobody a to taky (.) já sem nemohla jít (.) zebrat se a
a jít jako to já sem (musela)

JV: hm

JJ: když sem chtěla jít, tak naša maminka řekla až umyješ nádobí,
tak můžeš jít (..) jo, to nebylo jak dneska

JV: takže nejčastěji ste chodili

JJ: [no]

JV: [do] ee na náměstí Svobody do kina [a pak do Alfy]? ((Alfa))

JJ: [ne, my sme] se zešli na náměstí Svobody a teď sme šli (.) teď
sme třeba šli se někam podivat a pak sme šli zrovna do kina

JV: hm

JJ: jednou do Kapitolu ((Kapitol)), jednou (.) do do tam věči-
tenkrát taky nebylo ( ) tech, Kapitol byl dole (.) že a...

JV: [(Jalta)]

JJ: [skala] ((Scala)) byla

JV: mhm

JJ: skala ((Scala)) byla, Kapitol byl, pak byla v Alfě pasáži
((Alfa))

JV: mhm

JJ: to sme většinou šli do té Alfa pasáže (..) do toho kina ((Alfa))
(.) a (pak byla) ta Moderna v tym (.) (Jaltě) ((Jalta))

JV: hm (.) takže tady do těchto čtyř kin ste jakoby [takhle nejvíc
chodila]?

JJ: [no většinou sme] si

JV: hm

JJ: vždycky někam zalezli [do]

JV: [mhm]

JJ: toho kina

JV: a neřešili ste teda už moc kam dete, spíš vás zajímal ten film?

JJ: ne no tak my sme, poněvač my sme byli v tom obchodě zaměstnaní,
tak my sme už jako em tak voni tam měli všelijaký takový ty časopisy
tak už sme [třeba]

JV: [hm]

JJ: ty, tam dávají to a to (.) jo, tak dem

JV mhm

JJ: šéf nám třeba (pops- ee když) bylo to nějakej filmu, tak nám
většinou šéf jako vob- vobstaral lístky už, jo

JV: hm

JJ: tak sme šli

JV: aa e...

JJ: takže to bylo jako taklec tam [(to bylo)( )]

JV: [(měla) ste třeba jakoby nějaké] oblíbenější kino než to než ty
ostatní? [nějaké které ste měli měla opravdu ráda?]

JJ: [no tak to bylo tenkrát] ste si nevybrali

JV: hm

JJ: to bylo všechno stejný

JV: jo (myslim)

JJ: to byly kina jako (.) ať to byla ta nebo to bylo to

JV: [hm]

JJ: [bylo] to všechno [stejný]

JV: [jak na] vás ty kina působily tenkrát?

JJ: [(někdy sme...)]

JV: [cítila] ste se tam dobře (.) nebo ta atmosféra byla příjemná?

JJ: tak em (.) bych řekla, že to bylo tak příměrně skoro (.) stejný
nevím

JV: mhm

JJ: ste si nevybral nějak

JV: hm (.) a naopak třeba byly nějaké rozdíly v přístupu zaměstnanců
(.) v jejich chování (.) uvaděčů ( )?

JJ: ne pokuď teda si pamatuju, tak sme si nemohli

JV: hm

JJ: nikdy nějak naříkat

JV: mhm

JJ: ať to bylo tam nebo... no a pak sme jako jako děcka kolikrát
třeba šli ješče bylo (.) já si pamatuju, že naše babička nás vytáhla
(.) do divadla

JV: mhm

JJ: na Veveří

JV: mhm

JJ: do starýho divadla

JV: mhm Na Hradbách

JJ: tam tenkrát hrávali to bylo voblibený, Na tý louce zelený (.) no
tak sme šly s babičkou

JV: mhm

JJ: do divadla (...) teď voni tam (.) ke koncu mě bylo tenkrát eee
myslim sem chodila (..) sem byla ješče jako děcko (..) a házeli
srdíčk- ee srdcata

JV: mhm

JJ: jo (.) na konec perníkový

JV: mhm

JJ: srdíčka a já sem jedno chytla a sestřenice nechytla žádný, tak
sme se <(pak) po celou cestu hádaly> ((smích)) <vo srdíčko> a to
byly takový zážitky [dětský, že]

JV: [bylo třeba] pro vás ee v tom protektorátu důležité, kdo v tom
filmu hrál za herce nebo za herečku? vybírala ste si i na základě
toho?

JJ: no tak (.) pokuď tam hrávali (.) já si pamatuju hrávala Adina
Mandlová, Ferbasová ((Věra Ferbasová)), ee ta (...) ee ježiš

JV: bárová ((Lída Baarová))?

JJ: Mandlová ((Adina Mandlová)) hrála, tako- všechny ty

JV: mhm

JJ: takový ty starý herečky t- hrávaly tenkrát [hodně v tym]...

JV: [a měla ste] někoho opravdu oblíbeného z těch hereč- hereček?

JJ: no tak co se nám tenkrát tenkrát sme vobdivovali bych řekla Hanu
Vítovou ((Hana Vítová))

JV: mhm

JJ: jo (...) a (..) Dvorský ((Alosi Dvorský)), že

JV: mhm

JJ: pak (.) Pešek ((Ladislav Pešek)) (.) jo a taková ee většinou
bych řekla ty starý herce

JV: vzpomínáte si na některé filmy s těmito herci, které ste tenkrát
viděla?

JJ: ježiš já si ( )... už tak moc vám

JV: hm

JJ: to si to si pamatuju ten Krb bez ohně si pamatuju, to sme viděli
aspoň pětkrát, [tak]...

JV: [a čím] vás to tak zaujalo? ja- jaktože ste na to tolikrát
<zašli>?

JJ: já nevim, to bylo em (..) mě se tam třeba strašně líbila ta
pisnička, jak vona zpívá tu ukolébavku [tomu]

JV: [hm]

JJ: děťátkovi (..) jo (.) to se mně tam líbilo (.) (u ní) (.) jak
ona stála u toho a Dvorský ((Alois Dvorský)) stál kousek za ňou

JV: mhm

JJ: to to mám furt to si na to si [nezapomenu]

JV: [to si pamatujete] teda jako [to si-]

JJ: [jo]

JV: silně vidím

JJ: no to bylo snaď ee (.) jinak to byl celkově pak tam hrála
(Miroslava) Milošinská ((neidentifikováno)) (..)

JV: mhm

JJ: já už si nepamatuju všechny ty co tam (.) prostě samí ty staří
herci

JV: mhm

JJ: tam hráli (.) a bylo to skutečně fakt (.) já sem řikala to (.)
snaď (.) by byl (pěkné ale jenom) jesi se to dochovalo (...) [( )]

JV: [ten] film ste pak už neviděla později?

JJ: ne po ee mně se zdá, že po válce to ešče ešče sem někde viděla

JV: mhm (.) ale třeba v televizi že byste...

JJ: ale to už potom po té válce už člověk neměl takové tu
příležitost (..) ale já mám dojem já... to to už si nevzpomenu (..)
že po té válce to ešče (...)

JV: hmm

JJ: a bylo víc těch filmů, já si na to [ne- nevzpomenu (.) už tak na
všechno (.) no]

JV: [(já to po vás nechci) že ono je to i těžké jako] konkrétně si
na ty názvy vzpomenout, tak tady mám ještě ňáký soupis, který bych
vám ukázal (.) filmů a jestli si třeba vybavíte em něco konkrétního,
tak pak můžete říct

JJ: já řikám, já si akorát tak vzpomínám, to si to si to si tak
nějak vybavuju

JV: mhm

JJ: to ee Krb bez ohně a potom potom to Mzda strachu, jo

JV: mhm

JJ: [to mě tak nějak]

JV: [tyhle dva ee hodně...]

JJ: a to se hrálo, to vím, že se hrálo aj po válce

JV: mhm

JJ: protože sem to byl po válce a to sem mně se zdá byla aj v na tom
v tom (..) kinu (..) ježiš jak se to tam jmenuje (..) ee to bylo ee
na (..) Hybešové

JV: mhm

JJ: mě se zdá že kino Mír nebo tak nějak

JV: mhm

JJ: se to jmenovalo (.) na Hybešové to bylo

JV: [na Hybešce]

JJ: [a to vím,] že to sem viděla aj po válce jako to bylo... to byl
taky dobrej film

JV: [a]

Jj: [a] vono bylo víc těch dobrých filmů, jenomže človek si
nevzpomene

JV: tomu to úplně rozumím

JJ: no

JV: a vzpomněla byste si, jestli ste třeba tenkrát viděla barevný
film ještě za války (.) kolorovaný respektive?

JJ: to vám nepovim

JV: ne (.) anebo viděla ste třeba do roku štyřicet pět v kině
barevný film?

JJ: já mám dojem že před válkou

JV: [ne]

JJ: [težko] a ve válce taky težko (.) to byly jenom až po válce to
potom [nějak]...

JV: [nevzpomínáte si] třeba na Sněhurku a sedum trpaslíků ((Sněhurka
a sedm trpaslíků)), protože to byl film, který byl kolorovaný

JJ: protože aj ty dětský filmy

JV: [mhm]

JJ: [co byly] (.) tak vím, že aj třeba ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm
trpaslíků)), když vycházela jako dětskej film (.) jo (.) tak vím, že
to bylo černobílý

JV: černobílá jo (.) byla?

JJ: že to (.) mám dojem, že to po vá- až po válce (.) po válce (.)
to potom mám dojem, že to bylo barevný

JV: mhm

JJ: em tak mám dojem, že (když) se na tom zamyslí, tak že to už
nebylo to barevný už nebylo vono to co bylo (.) to (.) ten původní

JV: jo

JJ: černobílé (...) ten rozdíl tam už v tom byl

JV: no a (.) v v v čem když se zeptám ten rozdíl byl tak zna-
znatelný? nebo (.) jo, rozumíte jakoby vlastně (.) em myslíte si že
(.) [(ty černobílý filmy)]

JJ: [já nevím čím to...]

JV: měly větší kouzlo, když to tak řeknu?

JJ: já nevím, čím bych vám řekla že, to je, ale (.) tak v tom
vycítíte (.) to máte to stejný (.) jak když čtete (.) vemte si třeba
Babičku

JV: mhm (..) [(knížku)]

JJ: [tu dnešní], když přečtete a vezmete si tu původní (.) tak v tom
určitej rozdíl je (...) rozdíl v tom je, jenže nedovedete (.) ee v
čem ten rozdíl... ono je to skoro stejný, jo

JV: mhm

JJ: ale přeci jenom je tam já nevím jesi je to lepší popsaný (..)
než ee (.) nevím, čím to je

JV: (..) dobře (.) a pamatujete si třeba (.) ještě na němý film, že
ste viděla? nebo už ste viděla jenom zvukové filmy?

JJ: tak (...) my sme byli byli sme i na ňákejch těch (.) filmy
takový prostě ee by se řeklo (.) bylo to legrační nebo komický nebo
ee prostě jo a člověk už si nenavzpo- nevzpomene na ty (.) názvy
(...)

JV: bylo pro vás důležité třeba v jaké (.) zemi ten film vznikl,
chodila ste třeba ráda na americké filmy nebo naopak (.) ruské?

JJ: tak ee (..) tenkrát ee tenkrát ne- tady nebyly že za války tady
nebyly

JV: mhm

JJ: a po válce potom už člověk, (povídám), po válce já už sem tak
jako nějak moc do tech kin (.) nepřišla, jo (.) tak ještě tak do
toho (.) bych řekla do toho šestapadesátýho, sedumapadesátýho roku
(...) ješče ale pak už (.) ee to sem ešče chodila dosť takhle do
kina sem tam

JV: mhm

JJ: ale (.) pak už (.) teda (...)

JV: a em (.) které filmy ste třeba měla ráda a naopak které ne?
vzpomněla byste si, [mohla byste ( ) říct]?

JJ: [no tak vono (.) težko] ste si jo (..) voni ty filmy byly [skoro
všechny ( )]...

JV: [možná ani ne] konkrétní názvy, ale spíš jako obecně, kdybyste
měla (.) říct, co ste měla ráda v tom filmu a co ne

JJ: tak spíš no já nevím no tak spíš nás bavily takový f- mě třeba
bavily víc takový nějaký veselejší filmy, takový [nějaký tohle]

JV: [mhm, veselohry]

JJ: a mě třeba (.) takový nějaký ty (..) bych řekla (.) takový ty
dobrodružný nebo takový, to mě tak nějak moc (.) ee nějak mě
nazajímalo

JV: (ale) říkáte, na druhou stranu [ste říkala]

JJ: [anebo]...

JV: že ste si tak pamatovala ee strašně silně tu scénu (.) v nějakém
tom dobrodružném filmu, v té džungli se to [odehrávalo]...

JJ: [jo to to] bylo ee ten Mzda strachu, [to byl]

JV: [ano]

JJ: takovej... em to byl spíš bych řekla film (..) dobrodružnej aj
spíš takovej hodně ee detekti- hodně napínavé

JV: mhm

JJ: jo (.) že skutečně ee ste čekal, jak to dopadne, jesi voni to
projedou nebo prostě (.) to byl skutečně zajímavej film

JV: mhm

JJ: že toto, ale (.) tak nějak jinak taklec ee (povídám) jak které
film (..) bylo to...

JV: ee co podle vás film dělalo dobrým filmem?

JJ: tak voni nebyly ty filmy by se dalo říct tenkrát (.) nebyly ty
filmy z- ne- nedalo by se říct, že by byl nějakej špatnej nebo že by
byl... on byl skoro každej nakonec no tak (.) někdy (.) třeba bych
řekla, že ste čekal, že to dopadne tak a ono to dopadlo <jinak>

JV: mhm

JJ: no takže třeba (.) takový ňáký zklamání v tom bylo jo, ale ee
jinak bych řekla (.) byly všechny ty filmy tak docela (...)

JV: nestěžovala <ste si>?

JJ: byly hodně ee voni dneska sem tam někdy dají ty starý filmy

JV: mhm

JJ: že (.) ale hodně jich tedy vypadlo co teda vopravdu...

JV: já se (.) zeptám, jesi třeba právě tam byly nějaká témata, která
vás ee e jako silně zajímala, jestli třeba ste v těch filmech
hledala (.) ňáký romantický příběh (.) nebo ňáký vztah mezi dvěma
lidmi nebo jestli to bylo třeba to co vás opravdu (.) na tom filmu
nejvíc chytlo (..) zaujalo? jestli ten film musel mít nějakou (.)
zápletku dramatickou a pak ste byla opravdu jakoby spokojená?

JJ: tak tehdy byly s takovýma všelijakýma těma zápletkama že
všelijaký tohle, ale tak já (.) bych řekla (..) my sme tenkrát
poněvač tenkrát vlastně jiná zábava nebyla

JV: mhm

JJ: za vál- za války (.) před válkou sme byli děcka (.) že

JV: hm

JJ: a za války žádná zábava taklec nebyla, po válce už zas už začli
trošku všelijaký ty zábavy, tak už bylo už ste měl zas jinou zábavu,
že, (když) ste nešel do kina tak se šlo (.) někam byla někde nějaká
zábava nebo něco

JV: [hm]

JJ: [že] (.) tak tam už to bylo jinačí zas, ale za války ste neměl
[kam]

JV: [mhm] a vzpomněla byste si ee z čeho všeho se skládala ta
projekce, to představení? jestli tam byly ještě nějaké (.) jiné ee
věci, než hlavní večerní film, třeba (.) týdeník?

JJ: tak voni týdeníky byly u všeho

JV: mhm (.) [(před každým) filmem]?

JJ: [to ste] kolikrát sme (.) brblali, že byl dobrej film, ale kdyby
nebylo toho týdeníku (.) jo

JV: že vám to scházelo

JJ: to ((smích)) to muselo být při každým filmu, jo (.) to muselo
být při každý... a to sme kolikrát brblali

JV: mhm a takže vás ty [týdeníky (třeba nezajímaly]?

JJ: [protože ty týdeníky] to tam bylo všechno to vám tam
(předváděli) celou tu jak (.) bojujó ti a ti a to (.) nás nějak
tenkrát moc netáhlo

JV: mhm

JJ: to sme vo to moc zájem neměli (..) [takže]...

JV: [a hlavně] to bylo asi hodně tendenční (.) pro- proněmecké

JJ: no to bylo hodně právě

JV: mhm

JJ: tohle no tak (.) napřed se Němci (.) (tasej) jak vyhrávají a
všechno

JV: hm

JJ: ne a to (.) a tos- to byl (kolikrát) ten týdeník byl delší, jak
ten film

JV: opravdu?

JJ: potom ten film ee (.) to nějak s- kolikrát sme brblali, že to
<zkrátili>, že to není možný

JV: a ty týdeníky opravdu trvaly tak dlouho? já sem myslel, že byly
kratší

JJ: no, ty týdeníky byly (.) to sme vím, že to sme brblali vždycky
na ten týdeník

JV: hm

JJ: a někteří vím (.) že dokonce vím, že hodně chodili lidi až po
tom týdeníku

JV: mhm

JJ: to ste slyšel, že teprve se to vlastně (.) tam jdou lidi

JV: hm

JJ: až vijou, že už bude po týdeníku

JV: to mohlo trvat třeba jak dlouho ten týdeník?

JJ: hm?

JV: jak dlouho to třeba mohlo trvat ten týdeník?

JJ: no tak (.) zabral dost dlouho

JV: hm

JJ: (tam) dycky zabral dost dlouho ten týdeník

JV: například [ještě]...

JJ: [a to sme] neměli moc [v lásce]

JV: [hm]

JJ: ty týdeníky

JV: vzpomněla byste si, jesi třeba byly i reklamy (..) v kinech?

JJ: to si nevzpomenu (.) já vím, že za války byly ty týdeníky byly
ale tak ty reklamy nevím

JV: a nějaké reklamní ukázky z filmů, ty takzvané foršpany?

JJ: ton- to si nevzpomínám

JV: a třeba (.) krátký film že byl? třeba před tím večerním filmem
ještě?

JJ: (..) bych řekla, že to spíš až potom

JV: hm

JJ: až po válce

JV: jako předfilm nějaký že [byl (.) potom dávali]

JJ: [takže tam mám] dojem, že po válce já sem teda už potom tak šla
sem taky do kina že do toho

JV: hm

JJ: sem kolikrát byla (..) ale tam už spíš byl třeba takovej ňákej
krátkej film

JV: hm

JJ: ee taková (.) bych řekla víc to dělali možná reklamu pro děti
nebo tak, jo

JV: mhm

JJ: ale (.) tam taky už nebyly potom ty týdeníky

JV: hm (.) a třeba přestávky byly (.) uprostřed filmu?

JJ: (.) to si nepamatuju

JV: ne?

JJ: za války byly teda za války byly ty týdeníky

JV: hm

JJ: to teda...

JV: a ty vás teda nebavily?

JJ: [hm]?

JV: [to ste] už chtěla mít rači za sebou, už aby byl ten film

JJ: no no no, to sme čekali na film a ne na (.) týdeníky

JV: a byla ste třeba někdy i v kinech mimo to centrum? vyjely ste si
třeba s kamarádkami (.) cíleně někam (.) na periferii? nebo někam
dál od centra?

JJ: to to si nepamatuju (..) to si nepamatuju (...) (to je, povídám)
v sobotu byl většinou pracovní den, že no, to (.) to sme akorát tu
nedělu, jo a to sme se úplně zašli někdy sme šli (..) si sednout,
jenomže tenkrát, když ste si sedl do kavárny, tak to stálo za starou
belu

JV: hm

JJ: jo

JV: jakto?

JJ: ((smích)) já si vzpomí- já sem teda my sme tak na ty kavárny
nebyli, jo

JV: hm

JJ: my sme tenkrát (.) jako v práci tam byli nějací známí a voni nás
pozvali do Nelepeče (.) to je někde u Tišnova

JV: mhm

JJ: a my sme se vypravily s holkama že tam teda pojedem a teď sme
přijely do Tišnova (.) a nemohly sme to najít a ještě nakonec začlo
pršet (.) jo [to sme se vrátly] vlakem zpátky

JV: mhm

JJ: a teď kam pudem? (.) ne

JV: mhm

JJ: bylo vodpoledne (.) tak sme šly (.) ee to už je dávno zrušená ta
kavárna jak je (..) jak bych vám to vysvětlila ee jak je menza na
(.) jak je menza na (.) tym rohu tam naproti teď je tam postavený
nové (.) nová budova na auta (.) na Kounicové

JV: mhm [ano (to ta)] prosklená (.) ee vysoká

JJ: [tohle je dole] (..) no no no, to je tam nový teď tak tam bejval
tam to spíš bejval takové za nás tam bejval takové nízké baráček (.)

JV: [jo (.) a tam byla kavárna]...

JJ: [a na tom] rožku byla kavárna, my sme tam zašli do kavárny a my
sme si dali, co si dáme? tak sme si daly kafe (.) (abysme) se
zahřály

JV: mhm

JJ: pak sme si dělaly z toho legraci, že že nám vyvařili <fusakle>
((smích))

JV: [nebylo dobré?]

JJ: [jo] nebyla vůbec dobrá, tak sme v životě už do kavárny nešly
nikam

JV: tak třeba ste měly jenom smůlu a...

JJ: no (.) to řikám to je takové... to se změnilo strašně moc (to
no)

JV: ještě teda bych se trošičku vrátil k tomu protektorátu (.) a už
vlastně ee už vlastně to máme pro- projeté ee vy ste řikala, že ste
vlastně v tý době chodila nejvíc do kina (..) chodila ste často,
chodila ste ee vlastně každou (.) neděli?

JJ: každá neděle sme byli v kině (.) [to byla naše, protože kam]

JV: [protože v sobotu byl pracovní den]

JJ: sme měli jít? sme se zešly vždycky s holkama a kam sme měly jít?

JV: a (.) vzpomněla byste si (.) jak byly ty změny po roce třicet
devět (.) ve společnosti a vůbec v tom (.) životě rodinném,
kulturním? jestli to na vás nějak (.) ta atmosféra dopadla (.), když
začaly platit ee protektorátní předpisy, jaké to bylo tenkrát?

JJ: no tak (...) prožívali sme to blbě, no tak (.) to vite jak to
bylo

JV: hm

JJ: (.) s- to bylo za jedno byl strach takovej, že, poněvač
přecijenom (.) to máte, my sme bydleli ja sem my sme se potom
přestěhovali (.) protože mně v tom devětatřicátým roce (.) kolem
dubna zemřela babička

JV: mhm

JJ: a (.) moja maminka (.) tam na za- nechala prácu, to bylo akorát
z jara, bylo (vyhrabování), naše maminka toho nechala (.) no a voni
měli nějaký moc řečí, tak děda jim to na hodinu položil a hotovo,
tak sme se stěhovali (.) jako (.) sme bydleli tak stěhovali sme se
blíž k Jundrovu [jako jo]

JV: [mhm]

JJ: zas na Veslařské (.) to byla maminčina známá, co se znaly jako z
(.) ešče (.) jako kamarádky z mládí, jo, tak (to) sme bydleli tam u
nich jako, jo

JV: mhm

JJ: za války, takže (.) sem byla blíž toto, no ale tam máte třeba ee
já si vzpomínám, (vedle) nás bydleli nějací Melikovi (..) a najednó
(.) naš děda řiká... my sme měli vždycky tmu, my sme měli (zadělaný)
vokno (.) ee my sme měli kuchyň pokoj, [jo]

JV: [mhm]

JJ: a z kuchyně do pokoje vokno, to sme měli zadělaný, takže my sme
(.) v pokoju (.) nezatemňovali

JV: mhm

JJ: jo (.) akorát u dveří sme měli takový seddekůvy, jo, takže sme
měli jenom vlastně zatemňenou jenom tu kuchyň, jo (.) a tak naši (.)
tím pádem (.) a teď najednó (.) gestapo tam, né

JV: mhm

JJ: tam vedle (.) právě u těch

JV: [mhm]

JJ: [Maliků] byli jak mladé tak aj staré (.) zatčeni, jo (.) takže
t- ste prožíval

JV: hm

JJ: taky takovou hrůzu, jo takový (.) kde co bouchne nebo co

JV: á když se budeme teď dotýkat těch kin, tak myslíte, že třeba
tenkrát (.) bylo rozdělení na kina česká a německá, že se jako
vědělo, že někam chodí ee Němci (.) a zas tam že jako chodí třeba
Češi?

JJ: já vám něco řeknu, můj otec (.) můj otec měl (.) německý školy
(.) jo

JV: mhm

JJ: on uměl dobře německy

JV: no

JJ: jo (.) no a poněvač von vlastně byl eee voni (.) tenkrát byly
němec- (protože) to bylo za Rakouska [ešče]

JV: [mhm]

JJ: že tak byli (.) no a kousek (.) my sme bydleli tady a kousek dál
tam bydleli v jednom baráku (.) byl v podnájmu jako nějakej německej
oficír a náš děda chodil do práce, tak se s ním kolikrát tak zešel
tak spolu vykládali (..) a mužu vám říct upřímně, že von mu řekl (.)
to nedělají Němci, dělají to naši lidi (.) naši lidi udávali

JV: mhm

JJ: von říká, kdyby nebylo vašich (.) lidí (.) udavačů (..) jo

JV: mhm

JJ: tak by bylo polovina (..) toho všeho, co bylo (.) tak co vám na
to človek může říct a dokonce vím, že byli fakticky vytipovaní lidi

JV: [mhm]

JJ: [a vědělo] se, kdo to dělá (.) všechno jenomže každé (.) raději
držel hubu

JV: hm tak ee asi je to pochopitelné, <že se> bál že (.) takže...

JJ: no, to je právě, to máte právě tady to (.) těžký ( )

JV: co se týče tý jazykový stránky, němčiny, tak ta vlastně byla
[předpokládám ee ve všech]

JJ: [byla to byla povinná my sme] chodili do školy, taky sme [měli
povinnou němčinu]

JV: [(i v titulcích) a přepokládám] tedy i v kinech, že byly titulky
[německé]

JJ: [no no no]

JV: nebo filmy v němčině, tak tam [asi byly titulky, jo]

JJ: [teda já sem neměla ráda filmy] s titulkama, já sem to vždycky
<nemohla přečíst> (.) jo jaksi to

JV: mhm

JJ: to sem neměla ráda filmy s titulkama

JV: a (.) pamatujete si třeba, že ty diváci během těch představení
byli najednou (.) to jejich chování bylo (jiné, že) byli tišší, že
se třeba moc nesmáli nebo (..) ee [netleskali]?

JJ: [tak (.)] já bych řekla, že byl poměrně klid v tech kinech

JV: mhm

JJ: nebylo nějaký [že by tam]...

JV: [ale (.) ee] jesi to třeba ovlivnila ta atmosféra toho
protektorátu nějaká (.) atmosféra strachu?

JJ: já bych řekla spíš, že že žádné každé raději (.) to ste akorát
slyšel zašustět třeba nějakej

JV: [hm]

JJ: [ten] papírek nebo něco, jo (.) [jako bonbóny nebo to (...) no
ale...]

JV: [takže na jednu stranu kino bylo pro ty diváky vlastně místo
nějakého] (.) úniku, na druhé straně ale asi všudypřítomný strach
tam byl jako přítomen? [že zřejmě asi si nedovolili komentovat třeba
něco]

JJ: [no taklec jako že by někdo] aj při tom týdeníku

JV: mhm

JJ: byl poměrně klid

JV: mhm

JJ: jaksi (.) je možný, že (.) to potom kritizovali [ale]

JV: [mhm]

JJ: po straně jako jo [(.) (poněnač se každej se každej)]...

JV: [hm (.) a nepamatujete si,] že by byly nějaké projevy (.) během
(.) [projekce ( )]

JJ: [tenkrát] byla doba (.) bych řekla tak jako zrovna za komunistů

JV: mhm

JJ: raději každý držel hubu

JV: mhm

JJ: jo, bál ste se něco říct (...) no (.) a to stejný bylo (.) za
komunistů taky

JV: ee vzpomněla byste si, jestli byl do ňákého kina třeba zákaz
zákaz ee vstupu Židům?

JJ: (.) to nevím to...

JV: mhm (.) měla ste třeba nějakého kamaráda [nebo kamarádku
Židovku]?

JJ: [no voni v tech] (totiž) v tech týdenících (.) v tech týdenících
někdy (.) prostě ukazovali ty Němce jak ty (.) Židi jo zatýkají a
takový to, někdy když ste se [dozvěděl]

JV: [hm]

JJ: v tech týdeníkách aj jo (..) aj aj když to ty lidi viděli
většinou, tak každý raději držel [toto]

JV: [hm]

JJ: poněvač se bál (..) něco tohle (..) pač ste nevědel, koho máte
za sebou

JV: takže třeba na ňáké [hlasité]

JJ: [to mate] to stejný, jak

JV: mhm

JJ: já vám něco řeknu, jak manžel byl (..) von byl (.) ech vona ee
vlastně začal- v devětatřicátým roce (už) španělská

JV: mhm

JJ: jo, pak e s- museli tam je španělác je i za- zatkli, prostě
[zavřeli je]

JV: [to byl váš] druhý manžel nebo...?

JJ: hm? [ten]

JV: [to byl] váš druhý (.) manžel?

JJ: no no no (.) a (.) pak je nakonec teda jako (.) museli pustit a
voni se museli na vlastní pěst dos- dostat do (.) Francie

JV: mhm

JJ: von v té Francii byl jeden čas ee ve spojení s spionáží (.)
(marijó luisa) (.) a (.) povidá v životě potom nechtěl to dělat, von
říká, já mám raději nepřítele před sebou, jak za sebou (..) pač vono
von řiká to napětí, poněvačs nevěděla, koho máš za sebou

JV: mhm (..) takže prostě ten strach nebo [ta nejistota]

JJ: [ten to je] no to je to stejný, že

JV: mhm

JJ: to (...)

JV: ee vzpomněla byste si, jestli třeba někdo (.) někdy jakoby v
kině nehajloval (.) třeba když se na plátně objevil Hitler?

JJ: [ne, ne, to si nevzpomínám]

JV: [protože my jako víme, že občas se to] stávalo a zřejmě to tady

JJ: [ne]

JV: [dělali] i čeští návštěvníci, ale eee je tady domněnka, že to
dělali hlavně ze strachu, takže se připojili, [ne proto že by]

JJ: [tak já vám řeknu] ze strachu (těžko), já sem měla (.) vona
bydlela kousek od nás (..) se k nám hlásila do rodiny nějaká
Bytešníková (.) to byla Češka

JV: mhm

JJ: byla vychovaná jako chovanka v klášteře, jo

JV: mhm

JJ: pak se vdala, tak bydlela kousek vod nás, vona byla vo hodně
starší ješče jak já (.) a (.) kousek dál (co zas) bydleli, to byli
(.) nějaký Lukasovi, (to) byli Němci (.) ale jak se říkalo za
Rakouska-Uherska, jo, že (.) vona uměla česky

JV: mhm

JJ: ta Lukasová, jo (.) krásně (.) vona když mě potkala, tak vždycky
ahoj Jaruško, jo a (.) mluvila česky (.) a ta Bytešníková (.) jak
semka přišli Němci (..) hajl hitler ((Heil Hitler)) [jo]

JV: [mhm]

JJ: no, tak (.) a byla to Češka (.) a ten (.) ta ju zdra- ta ju
zdravila češky ((přeřeknutí v zapálení)) ta Němka, no tak co potom
na to můžete říkat? no (..) tak to (protože) to byl

JV: mhm

JJ: ja sem říkala to byl... (.) u mě to nebyli lidi, to byli, jak se
říká, podurčenci

JV: hm

JJ: jo? ta na ňu mluví česky, Němka,

JV: mhm

JJ: a Češka na ňu začne hajlovat, no tak co byste pak na to mohl
říct (.) ale po válce byli první komunisti

JV: jo

JJ: no tak (.) pak se divíte dneska, [že je mnoho lidí]...

JV: [jako myslíte po válce] nebo po roce štyřicet osum?

JJ: hm?

JV: myslíte po válce hned, nebo až po roce štyřicet osum, protože...

JJ: ne, no jak toto [tak hned už byli potom komunisti, že]

JV: [jasně, rozumím]

JJ: no (.) to máte to ste pak se divíte, že dneska lidi no tak není
divu (.) kolik takovejch je tady mezi náma?

JV: co myslíte teď konkrétně?

JJ: teď (.) ee já říkám, já ne- nenaříkám na toho ani na toho jo (.)
ale (.) máme chyby každé

JV: (občas)

JJ: mhm (.) tak ale to tenkrát

JV: mhm

JJ: to se mně fakticky nelíbilo, že po válce, když semka přišli
Němci, tak začli naši lidi, začli hajlovat, začli toto, [jo]

JV: [hm (..) ještě]

JJ: [a to ste] viděl vlastně aji v těch filmech

JV: mhm

JJ: jo (.) to když pustili ten týdeník, tak ste viděl, když tam ti
Němci, jak ti naši lidi, naši lidi

JV: mhm

JJ: přímo jim ee (.) toto (.) no (..) a to stejný bylo... teď se
vžijte do toho (.) to semka přišli Němci, bylo to to stejný a když
semka přišli Rusi

JV: mhm

JJ: tak to bylo to stejný (.) zase ti co hajlovali (.) Hitlerovi

JV: hm

JJ: tak potom vítali Rusy (.) tak co z toho může být?

JV: no (.) zřejmě nic dobrého ((smích))

JJ: ((smích))

JV: <když se takhle ptáte> (..) řečnicky (.) ale určitě... ještě
teda, když se blížila [fronta]

JJ: [ježiši]

JV: poslední otázka ee (.) em myslíte si, že tam byly nějaké změny?
chodilo se už třeba méně, jak se blížil konec války?

JJ: no tak (..)

JV: nebo už ste třeba nechodili vůbec, báli ste se, radši ste byli
doma?

JJ: já vám něco řeknu, po té válce to bylo takový všelijaký, jo

JV: ne myslím ještě než jako než skončila válka, když když (.) se
blížila fronta a už se blížil květen, osvobození, [tak (.) jestli už
se třeba]

JJ: [on (.) nebyl (.) člověk to bral...] já si pamatuju, já sem
třeba bydleli teda, voni měli veliký dvůr a když byly nálety, tak
většinou k nám tam do toho dvora přijížděli (.) dělníci

JV: mhm

JJ: z fabrik jako, jo (.) z města to jezdilo ven (.) ale jinak
takles ty změny nějak tak člověk nepociťoval

JV: hm á e vzpomínáte si na první návštěvy, těsně po osvobození,
kina? na tu atmosféru, dobovou?

JJ: tak potym, hned po začátku... já nevím no tak my sme (.) teda
hned tak nějak někam nechodili, že

JV: mhm

JJ: protože to (.) [raději]

JV: [ale jakmile ste se] tam dostali?

JJ: raději člověk byl doma, jo (.) ale tak ee (..) byla taková divná
atmosféra, no (.) takový než se to všechno uklidnilo

JV: mhm

JJ: [že]

JV: [ale] tak asi zřejmě jakoby bezprostředně ee po tom co ee byl
vyhlášen konec [války]

JJ: [no]

JV: tak ta atmosféra [musela být asi hodně eufórická]

JJ: [tak máte, bylo...] eh (.) potom to máte taky, no tak (.) abych
vám pravdu řekla (..) když se člověk na tom zamyslí, nad tema
lidima, nad tím (.) tak (..) byli (.) zas zas byl takovej tak jak
bylo (.) když semka přišli (.) Němci

JV: mhm

JJ: že (.) a když semka přišli potom teda Rusi, vosvobodili všechno
tak hrr, takoví ti kteří bych řekla nejvíc toto tak už si dali pásky
a chodili a chodili po těch vilách, jo (.) a kde co jak se říká kde
co se jim hodilo (.) dělali

JV: hm

JJ: čistku, jo (.) ale co se jim hodilo všechno

JV: jo

JJ: zužitkovali (..) já sem to zažila já (..) t- to nechcu ani tohle
jo (.) protože to (.) vopravdu (.) nebo to máte s tím (.) jak to
vyhánění těch Němců

JV: hm

JJ: to bylo, to nebylo zapotřebí (..) vždyť voni je mohli normální
cestou teda když je chtěli vystěhovat

JV: mhm

JJ: a nepotřebovali dělat takový (.) já vám něco řeknu, já sem znala
(.) vona byla Němka ňáká Baumanová, vona teda mluvila česky

JV: mhm

JJ: von (.) narukoval jako voják, von musel narukovat

JV: mhm

JJ: a vona chodila (.) ta Baumanová, chodila (.) na Právnickou
fakultu, nahoru tam na kouni- jesi víte kde

JV: mhm

JJ: navrchu ná len- (.) na té (..) Leninové ne, nebo jak se [to tam]

JV: [tenkrát]

JJ: <já nevím abych vám popravdě řekla, já si pletu ulice zastara [a
teď

JV: [nevadí]

JJ: vona tam chodila (.) jako (.) uklize- a voni nosili papír dolů
do kotelny (.) a tam chodili z Kouniček, z kolejí ((Kounicovy
koleje)) (.) co byli zavření

JV: mhm

JJ: tak tam chodili vězni (.) jo (.) topit (.) nebylo jednoho dne,
když vona šla do služby, aby nenesla (.) cigarety, nebo vdolky, nebo
buchty a dávala, schovávala to tam těm (.) vězňom a byla to Němka
(.) to by nedokázali naši lidi (.) a ta to dokázala (.) a pak je
nakonec je vy- vyhnali, hnali je (.) že vona byla jedna z těch co u
těch Pohořovic tam tenkrát tohle (.) takže to máte ten rozdíl v těch
lidech

JV: no (.) je [to těžké]

JJ: [je...] je

JV: kdybych vám ještě tady ukázal takový seznam (.) filmů (.) e
vlastně ee (.) tady [třeba (.) rok třicet čtyři tak ee]

JJ: [Sněhurku a sedm trpaslíků, znám] Ducháček to zařídí taky [znám]

JV: [jestli jako byste si] vzpomněla, který z těch [filmů ste
tenkrát viděla]?

JJ: [no] já když to tak taklec si nevzpomenu, víte (.) ňáký...

JV: jestli třeba s ním nemáte spojenou s nějakým ee z těch filmů
silnou [vzpomínku]

JJ: [no] to všechno všechno člověk zná (.) ee Noční motýl (.) jo (.)
to tam bylo taky pěkné film ten (.) ten jak se to přesně, jak se to
přesně vlastně menovalo

JV: mhm

JJ: (...) U pokladny stál mm (..) Roztomilý člověk to byl taky toto
(..) jak se to meno- (.) to bylo ee (.) bylo to Noční motýl, nebo se
to menovalo [jinak]?

JV: [no] Noční motýl no myslím, [ano]

JJ: [to] bylo taky to se taky za války přeci hrávalo

JV: takže třeba nějakou, nějakou silnou vzpomínku tady (.) dobovou
(.) myslíte, že (.) vám to něco evokuje ně- některý z těchto filmů?

JJ: tak ee

JV: třeba u kterého si hodně pamatujete nějakou scénu, nebo (.) mmm

JJ: tak já (.) (povidám)

JV: mhm

JJ: za ty léta se to tak člověkovi vykouří z té hlavy

JV: mhm

JJ: víte (.) to byli, to člověk si třeba vzpomene, když to čtete,
tak si vzpomenete, ale už (.) je to takový vykouřený

JV: jo

JJ: už to není (.) [toto]

JV: [dobře]

JJ: ale je to fakt to byly krásný filmy tyto no (.) víte

JV: takže já vám asi (.) poděkuju, ještě bych se zeptal, jestli
chcete na konec něco dodat, [co třeba sme...]

JJ: [hm?] ne já mám (.) domluvený, nevím jestli tam [dostihnu ještě]

JV: [vy spěcháte] dobře (.) takže děkuji za rozhovor a ukončím to...

konec rozhovoru

1