Quote

SM: co ste měla ráda na f- na třeba ve filmu.

LZ: no tak rozhodně mě to spíš lákalo když tam byla ňáká příroda,
nebo když tam, když se tam něco, prostě něco se tam dělo, no.

SM: hm

LZ: by to bylo ňáký, (tak ňák) mě spíš, (říkám), já mám ráda
přírodu, my sme vždycky dost jako chodili, a em když,

SM: hm

LZ: jako totok.

SM: dobře.

LZ: já mám třeba, dneska mám ráda př- filmy vod té Pichlerové
((Rosamunde Pilcher)), ty romantický jako.

SM: hm

LZ: já nevím jestli to ňák, tohle někdy vidíváte, nebo něco, třeba
dávají americký, americko-německý, ale to není vono. prostě ta
Pichlerová, em strašně krásná příroda je tam. vždycky mají ňáké
třeba dům, vilu, nebo barák, nebo je to zámek třeba řeknu, no
cokoliv, ale krásný květiny, krásný parky, krásný, no ale to mě, to
se mně strašně líbí.

SM: jo. a změnil se výběr těch filmů na které ste chodila? po tom
roce třicet devět?

LZ: no tak určitě. no tak spíš to byly ty pohádky, a spíš to byly ty
pohádky nebo ty děcký filmy nějaký, nebo ty školní, no a po- pak už
jak sem vám říkala, už to byly takový ty, ty zamilovaný nebo takový
ty už ty filmy, už takový...

SM: takže, takže ste si vybírala jiné jiné filmy než předtím?
nebo...

LZ: no tak, no určitě už to bylo potom ten výběr byl takové, říkám
dospívající, že, už takový ty zamilovaný, nebo už takový ty, třeba
někerý byly vod šestnácti přístupný, že, někerý až vod těch
osumnácti, no taky se třeba tam prošli sme, no, taky.

SM: hm

LZ: když nebo třeba ee ale, tak říkám, tak některý byly, třeba s
tím, jak ste tam měla ten em Burian, ne? Vlasta Burian nebo něco,
tak to bylo takový celkem přístupný ty filmy, tak to sme chodívali.
nebo ty školní filmy takový, no tak to se dalo tak, tak sme
chodívali, anebo, no, tam bysme se šli podívat, Noční motýl, jé, to
bysme se šli podívat. no ale to je nepřístupný <to bylo až potom
později,> nebo takový.

SM: hm dobře. tak se už přesuneme k filmům, a já bych se vás nejdřív
zeptala, jak ste si vybírala konkrétní film, na který ste šla do
kina.

LZ: no, co vám, co vám můžu říct, no, tak když to byly dětský, tak
to byla ňáká pohádka, nebo ňáké takové příběhy jak to, jak sme to
říkali, anebo co tak, potom když sme se se do- když už sem byla
děvče, už sem dospívala, mohla sem se, nebo ty školní filmy jako to
bývaly, z těch studentskéch, z toho pro- z toho studentského
prostředí, anebo potom takový ňáký ty zamilovaný, no.

SM: hm

LZ: ((smích)) jinak em zamilovaný, takový ty co nám, co jako mladý
děvčata sme chodívaly. jinak, já říkám vám válečný, nebo
dobrodružsky, dobrodružný, nebo něco, to sem jako zas nemusela mít,
no. tak potom když už sem byla větší, starší, no tak už to bylo
takový ňáký takový,

LS: hm, čili co pro vás bylo vlastně rozhodující, když ste si
vybíral to kino, do kterého půjdete, tak podle čeho ste se
rozhodoval?

JN: no, totiž my sme věděli podle novin, co to co to asi je a mezi
sebou sme řikali, hele, Franto, tam maj pěknej kin- pěkný kino,
pudem tam to bylo laciný, vite? já nevim, za tři koruny bylo kino,
možná i lacinější někerý a to v těch exkluzivních kinech skala
((Scala)) anebo tam to bylo ta štyry za pět korun.

LS: takže vy ste si vybíral podle...

JN: to sem si jednak cenově a em jednak podle co sme si řekli mezi
sebou.

JN: tam sme chodili někdy, jo, ale jak řikám, nejvíc se ch- vono
víte, vono se to kino jed- jeden ten film se promítal v několika
třeba postupně.

LS: mhm mhm

JN: jo, takže my sme si to vybrali, abysme se aby to přišlo
nejlacinějc.

LS: takže ste čekali, až...

JN: až až až to tam příde.

LS: až to příde do toho lacinějšího kina.

JN: potom byl už takovej systém, že třeba voni to promítali tejden,
anebo někerý to sme vědeli, co se tak sme se podle toho sme se
zařizovali.

LS: hm hm, tak teď bych se vás zeptal, už to tady vlastně taky
trochu zaznělo, jak ste si vybíral ten konkrétní film, na který ste
do kina šel.

JN: no, em hlavně že sem se to dověděl vod kamarádů a nebo dyš to to
byly v plakátech bylo a člověk něco věděl z novin, jo, no a tak sme
se to dozvěděli, no, že se tam, že ten film je někde někde dobrej,
nebo, že pamatuju si vel- velký nadšení bylo pro ten švédskej film,
páč to byla rarita určitě, ačkoliv to jako žádná velká kvalita
nebyla, jo, ale to sme na to šli

LS: hm a byla ná- národnost, nebo země vzniku filmu, na který ste
zásadně nechodili?

JN: no na německý sme nechtěli chodit, ale mm někdy byl člověk
nucenej, protože sme taky věděli, že sou někerý dobrý celkem.

MJ: no né, člověk si vybral podle hlavního filmu.

JV: mhm

MJ: a týdeník, to nevěděl co bude. no a krátkej teda ať je takovej
nebo vonakej, když se nelíbil, nedalo se nic dělat, tak ta štvrt
hodina se vydržela.

JV: mhm

MJ: protože hlavní byl film. ten, na to se chodilo.

MJ: a byly taky český filmy celou válku, že jo. na německý se moc
nechodilo. to jako, spíš na film, ale do kina e em do kina se
chodilo.

e na český filmy a
na na německý výjimečně teda, fakt. to to člověk dal dycky přednost
českýmu pochopitelně.