Quote

Rozhovor vedla: Jana Volková
Rozhovor přepsal: Jan Trnka
Datum a místo: 12. 10. 2009

Rok narození: 1923

Sourozenci: sestra – starší o 1,5 roku

Povolání rodičů: otec středoškolský profesor, matka v domácnosti

Bydliště do roku 1945: ulice Soukopva (Masarykova čtvrť - Stránice)

Povolání narátora: Po maturitě pracovat u Baťi, po válce vystudoval
vysokou školu technickou a pracoval jako projektant u Stavebních
závodů, kde byl až do důchodu. V současnosti nadále sám projektuje.

JV: takže dneska je dvanáctého ee října dva tisíce devět, a já bych
náš ee rozhovor začala otázkami ee na některé osobní informace e o
vás. takže já, předně bych se zeptala na vaše jméno, celé.

MJ: Miroslav J.

JV: mhm e na rok narození.

MJ: devatenáct set dvacet tři.

JV: mhm děkuju. a bydliště před rokem štyrycet pět?

MJ: ee Brno Soukopova čtyři ((Soukopova 4)), to je v Masarykově
čtvrti.

JV: mhm. a škola, které, kterou ste navštěvoval, nebo školy.

MJ: obecná škola na Babákově náměstí v Masarykově čtvrti. pak třetí
reálné gymnázium tady na Kounicově a potom bylo e k samozřejmě
maturita byla za války štyrycet dva, nebyly vysoké školy, tak sem
tři roky dělal u Baťů ((Baťa)),

JV: mhm

MJ: jako manuálně, a potom sem šel na e techniku vysokou škola, to
byla vysoká škola technická doktora Edvarda Beneše,

JV: mhm

MJ: stavební fakultu, kterou sem absolvoval v roce štyrycet devět,

JV: mhm dobře.

MJ: tím skončilo moje studium.

JV: a dále bych se zeptala na povolání vašich rodičů.

MJ: votec byl profesor, středoškolskej, maminka byla v domácnosti.

JV: mhm dobře. á měl ste nějaké sourozence? sourozence, jestli [ste
(měl)]

MJ: [ano] mám ještě jednu sestru starší vo rok a půl.

JV: mhm dobře. á teďka bych se zeptala e jaké bylo vaše povolání,
jak jaké byly vaše povolání vlastně až do současnosti.

MJ: od školy?

JV: ano.

MJ: no já sem byl zaměstnaný ve stavebních závodech, jenom teda půl
roku, pak sem šel dva roky na vojnu,

JV: mhm

MJ: e to e prezenční, to sem musel e to tedy byly pro náš ročník
dvouletý, čili já sem vlastně v jednapadesátým, to mně bylo
osmadvacet let teprve začal. pokračoval sem ee v ve stavební
profesi, byl sem projektant,

JV: mhm

MJ: u (stavebních) závodů, pak se to měnilo na Hydroprojekt a zase
stavební závody až do svýho pětašedesátýho roku, a dělal sem
převážně statiku. e b- byl to byl to podnik se potom nakonec menoval
Ingstav, to byl velký podnik pro velké vodní stavby. ale já sem tam
dělal e on dělal po celejch, po celé republice, hlavně teda
v Čechách a na Moravě no hodně přehrad, jezů ee regulací, ale dělal
potom aj průmyslovou výstavbu a co se dalo, to bylo za té totality.

JV: mhm

MJ: no a koncem teda v d- listopadu vosmdesát devět sem zrovna
končil, no a pak sem e dělal ee dva e dvakrát brigádu na úřadech,
kde si mě vyžádali jako ee stavebního jako <profesionála> a ee
v dělal sem aj u u u ee na novém domově a kromě toho em su
autorizovanej inženýr pro pozemní stavby, takže sám projektuju

JV: mhm

MJ: trvale, no. já totiž bych to nepotřeboval z důvodu finančních,
ale e prostě mě to baví a zjišťuju, že ten obor statika, vy nevíte
co to je, to sou konstrukce, výpočty, to mladí lidi na to vůbec
nejdou, inženýrů je dost, ale když se, říkám, tak si najděte ( )
ňákýho mladšího statika, tak oni řekli bohužel e je jich tak málo,
že ee nemůžem nikoho sehnat. tak já tu statiku, to je totiž dost
zodpovědná práce, že jo,

JV: mhm

MJ: když něco e zvrtá stavař a nebo ee ňákej instalatér, když když
dělá projekty vodovodu, čehokoliv a udělá tam chybu, tak se to
změní, nic se nestane, ale když udělá statik chybu, tak spadne
konstrukce. a nebo opravy starejch domů, já mám děsnou zodp- když já
řeknu, že ten krovy to vydrží nebo nevydrží, že jo

JV: mhm

MJ: tak e mám z- záruku, kdyby to náhodou nefungovalo, tak du do
kriminálu, nebo, proto se toho hodně lidí hlavně mladších bojí, oni
raději jenom tak dělají, aby se vyjadřovali, aby nemusel- no prostě
dneska je jiná em mentalita, ale aj v mých dobách to moc lidí
nedělalo. já sem měl štěstí, že sem teda se tomu věnoval a e nakonec
ee mě volali v Ingstavu, to byl obrovskej podnik, měl šest tisíc
zaměstnanců a kde byl ňákej průšvih, nebo technicky ne- nedořešený,
tak mě tam volali a tím já sem nabyl takový zkušenosti, že já dneska
když se <podívám na stavbu,> tak vidím tu konstrukci a když mě
volají na chalupy, že se trhá barák anebo chcou zvětšit vokno, tak
nespadne to? tak já jim okamžitě poradím a napíšu a případně dám aj
úřední razítko, který mám do dneska, takže po té stránce su pořád
aktivní, což mi aj v mým věku celkem vyhovuje a udržuje, no.

JV: mhm dobře. ee tak a [teďka]

MJ: [tak]

JV: bych se zeptala na to e kdy pro vás skončila pravidelná návštěva
kina?

MJ: no v já trvale chodím,

JV: mhm

MJ: do kina, hlavně teď a hlavně chodím do Kina Art, nebo skala
((Scala)), to sou ty filmy, kde ee sou podle mýho názoru kvalitní,
to neni (.) ta masová <bych řekl> ee média, ty filmy, který e sou
vz- mu- musí mít vzrušení a ee no prostě e to nejní em žádnej bulvár
nebo tak bych to řekl, to sou opravdu filmy, kde je jenom několik
diváků, to je dotovaný městem

JV: mhm

MJ: a sou to vopravdu psychologický a e kvalitní e filmy, které mně
velice sedí. já kromě toho sou to většinou zahraniční, já vzhledem
k svému věku už tolik neslyším, ale pokud aj slyším to už (neroste)
věk, tak já tomu nerozumím, když aj vy mně mluvíte rychle a nebo
tak, já než si to ((smích)) <bych řekl zpomalím,> tak mně to trvá,
tak já se občas zeptám, aj svých teda ee vnuček a a toho, že jo, ee
že e em prosím, co říkáš? ona řík- ona krá- řekne, dědo, ty
neslyšíš, já povidám, slyším, ale nerozumím, protože ty to rychle
mluvíš a já tak rychle mně to nemyslí, ((smích)) to už je vě- to už
je ee to, ale jinak su z- zdravotně celkem dobrej, protože kromě (.)
em mého povolání, které mě bavilo a ve kterým stále su aktivní e
z když se mě ze zájmu ze záliby, já em peníze nepotřebuju, ale taky
žiju skromně, ale em prostě em mě to baví a su rád, když můžu lidem
pomoct a kromě toho byla druhá má celoživotní bych řekl činnost byla
cvičení v Sokole, jo. Sokol, to byla organizace, která už dneska
není. dneska je, ale to dělají samý sporty. tehdy se cvičilo
pravidelně v tělocvičnách dvakrát týdně, no a to byla nejen (.)
tělocvi- tělovýchovná organizace, ale aj bych řekl e em pros- bych
řekl morální, nebo bych řekl eee dávala lidem myš- tam sokolská
myšlenka je provázela celej život a ještě dneska staří, pokud byli
v Sokole nebo svoje moji rodiče, to byli sokoli, oni se tomu
věnovali zadarmo všechno dělali o- (obětová) osvětová činnost, taky
kina měli, moře kin tehdy, dokud ještě nebyla televize, to dneska
zaniklo, ale to byla skvělá organizace. zrovna tak jako Baťova
((Baťa)), ale to teďka sem nepatří.

JV: mhm dobře.

MJ: takže chodim dodneška. do Kina Art a mně vyhovuje, když sou tam
titulky, to já čtu, ale když to je em dabovaný, česky mluvený aj
české filmy, tak já všemu nerozumím, protože oni mluví tak padají
hlasem a em já pro já to sice em tro- chápu trochu, ale je mně
milejší, když sou to fi- filmy s titulky.

JV: mhm dobře. á tak teďka bych se zeptala na vaší dětskou
zkušenost. ee asi tak dó ukončení obecné školy. ee a zeptala bych
se, jestli si vzpomínáte na svojí první návštěvu kina?

MJ: první návštěva kina byla o prázdninách, já eee sem jezdil
vodjakživa jezdím, teď taky, e do Tišnova, víte kde je Tišnov?

JV: ne

MJ: to je tady kousek od Brna.

JV: aha

MJ: jak je Kuřim, Tišnov na vysočinu tam měla prababička dům a do
dneska tam je se schází naše rodina na zahradě a tak. <a tam> bylo
jednou přijeli provazolezci ňák- na náměstí, jo, nebo e cirkus nebo
něco takovýho

JV: mhm

MJ: a potom tam najednou dávali kino, no venku, plachtu a to bylo
něco úžasnýho, pamatuju, že to to sem tehdy ani skoro nespal, jako
děcko sem viděl najednou že se pohybujou auta a lidi to e my si to,
vy už si to nedovedete představit, ale pro nás to, to sme nikde
neviděli, v divadlech, ovšem to byli skutečný herci, ale aby někde
byl obrázek a lidi se hejbali, to to bylo něco em nepochopitelnýho,
pro všechny. tak opravdu <aby> že tam byla ňáká honička s autem a to
jelo po takové stráni a padaly kameny, oni ho chtěli shodit a já sem
trnul celej, sem to prožíval, jako kdyby to bylo e dy- kdybych tam
byl sám u toho, že jo, pak sem na to nemohl zapomenout. to byl němej
film samozřejmě, to byly němé.

JV: ano.

MJ: no a pak sem pak další filmy co sem e cho- viděl, to už bylo
v Brně, to už byly ty první kina, no to byly je- ještě němé filmy,
to prostě bylo em nějak byl děj, to se nemluvilo a najednou to bylo
přerušený třeba ee přišli dva lidi a ten jednomu něco říkal <jenom
teda> v posuncích, teďka bylo č- černé plátno a bylo, ty potvoro, ty
mně neunikneš, tam byl nápis, že jo, čili to on mluvil, pak zase
chvílu ten druhej mu řekl a zase černý nápis, tak to sme četli
((smích)) to už člověk musel číst, že jo, tak to sme četli, ale to
netrvalo dlouho, akorát šárlí šaplin ((Charlie Chaplin)), ten měl
němé filmy svoje, protože on to všechno hrál i v dobách, kdy už byl
em zvukový film. no tak ty němé filmy, to sem viděl v Lucerně
((Lucerna)), to bylo kino z Masarykovy štvrti dole v Žabovřeskách,
to je dokonce <dodnes jedna z mála> e tří kin, které ještě existujou
v Brně a hrajou, kromě těch Art a skaly ((Scala)), že jo. tak tam
sme chodívali, jako děcka pokud nám naši dali tu dvě koruny, nebo
korunu padesát, no to je dneska desetkrát em em jako míň, ale to
nehraje roli ňáký, no to sme museli zaplatit, (jo), dycky tam bylo
velká tlačenice a, tak to si vzpomínám na ty první filmy. ale potom
sme chodili už na české a to trvalo až do konce války jako, nebo
trvá dodnes, že jo. no a teďka chcete vědět o em o čem to bylo nebo
jaké to byly filmy nebo jaký sem měl dojem no

JV: no e já bych se zeptala nejdřív e ten němý film, ten první film,
který ste viděl, e tak kdy to asi bylo, v kterém to bylo roce?

MJ: bylo to v Tišnově, no to mně ještě nebylo šest let, no tak bylo
v roce dvacet osm.

JV: mhm

MJ: plus mínus já to ((smích)) tehdy sem ani o rocích nevěděl, že jo
pětiletej kluk.

JV: mhm dobře. á eště v tom Brně potom e jak ste chodil [do toho
kina]

MJ: [no to] vod toho třicátých let pořád.

JV: mhm

MJ: já sem začal do e školy e chodit v roce dvacet devět, když mi
bylo šest let, já teda o rok později, ale protože sem byl nemocný,
ale (přímo do druhý), ale to sou detaily, ale e pak sem chodil e
pravidelně s rodičema a potom s klukama, hlavně sme chodili na
filmy, který pokud sme dostali koruny, že jo, teda zaplacený, na
české filmy to byly e s Vlastou burijanem ((Vlasta Burian)) a (.)
velice rádi a pak byly takový ty em n- skoro normální, no, Otec
Kondelík a ženich Vejvara a venkovský s k- e Štěpničkovou ((Jiřina
Štěpničková)) a tak, no. já to už, e české filmy pak sme, jo,
chodili rádi na Voskovce a Wericha ((Jiří Voskovec a Jan Werich)), a
velice se nám líbily filmy podle toho, těch Žákových ((Jaroslav
Žák)) knih ee Cesta do hlubin študákovi duše a Študáci a kantoři, to
eště teďka ty filmy někdy dávají e v ve filmech pro pamětníky nebo
jak se to menuje? em no to občas [bejvá]

JV: [(ano)]

MJ: tak ale to se díváme všichni staří, ale aj ti mladí, ono to mělo
svoje kouzlo tehdy, no to byly filmy em velice jako zábavné a to. no
a ze zahraničních si pamatuju na toho šaplina ((Charlie Chaplin)) a
potom na ty později na ty už ee holyvůdské ((Hollywood)) teda
americké románky em no ee Tarzan syn divo- e syn divočiny ((Tarzan,
syn divočiny)) to bylo několik dílů, pak ty kaubojky ((cowboy)) to
nás potom velice, (rózmery) ((Rose-Marie)) a slaďáky a z toho byly
písničky, to sme si zpívávali, takže jít do kina, to byla taková, no
to byla jediná lidová zábava, pokuď ee se lidi nezpívali sami
v hospodách nebo co, tak nic jinýho nebylo, to nebyly když to s- vy
nevíte, že nebyla televize, ani rozhlas tehdy <nebyl>.

JV: mhm

MJ: to se e to se ty vesnice dělaly e co sem byl na vesnicích,
zábavu samy. oni v- k večeru se mládež sešla po, v létě po práci a
zpívalo se, na venkově. dneska se nezpívá. dřív chodily prů-
církevní v církvi, teda e v kostele, já su bez vyznání, ale e v t-
ale církevní e no církev byla (.) celej středověk a to doznívalo až
do konce, no ještě do teď teď už to ovšem není vono, to byla n-
nositel kultury, (.) to nejen obrazy a sochy byly jenom církevního
námětu, nebo z devadesáti procent, že jo.

JV: mhm

MJ: byly tam kázání, to znamená morálka, když ti lidi dělali celej
celé dny vod rána do večera, starali se vo dobytek a vo všechno, ale
když jednou v- za týden to se šlo v ne- v sobotu se dělalo,
samozřejmě to byl pracovní den a v nedělu, když se šlo do kostela,
tak se teda před tím umyli a vzali si oblek a teďka dostali,

JV: mně je zima (já si) ((obléká se))

MJ: (muži), aha, a dostali prostě e trochu té duševní bych řekl a ah
duševního života v tom kostele, kde zaprvé se zpívalo, oni zpívali
lidi taky, potom byla e bylo kázání, že jo, ten p- panáček, jak se
(řeklo) nebo pan farář nebo kněz, že jo, promluvil lidem do duše a
potom tam byly všechny obřady od křtu, narození, svatba, úmrtí, že
jo, šlo se na pohřeb a takže ta církev měla, byla nositelem kultury
vzdělání, školy byly církevní

JV: mhm

MJ: a no a potom obecné do štrnácti let byly státní povinné, ale už
aj církev tam měla svoje náboženství, čili to dodávalo, ale v-
vysoké školy, to bylo jedině církevní, nebo většinou filosofie a to
bylo jako před šk- před vysokejma práva a medicína, šak latina je
dneska stále e vědecká mezinárodní řeč.

JV: mhm á

MJ: já umím taky latinsky <kupodivu když (u té techniky) nás to taky
ještě učili>.

JV: a když mluvíte o té v- církvi a o té o těch farách

MJ: no,

JV: e vzpomínáte si e že by třeba někdy na faře ste viděl film
promítat? že by třeba farář promítal e z z projektoru ňáký film.

MJ: ne.

JV: ne nikdy.

MJ: ne.

JV: mhm

MJ: v kostele nebyl nikdy film a pokud byly náboženství, já sem tam
nechodil ale vím, že tam byl (martínek), jednou sem tam zůstal tak
né, kněz mluvil, kněz se učil, rétorika to byla

JV: mhm

MJ: umění mluvit, on uměl mluvit a ee dycky jenom kázal.

JV: mhm

MJ: a nebo na na o- při obřadech se modlil, že jo, napřed latinsky
(aj) česky, na pohřbech, při svatbách promluvil do duše,

JV: mhm

MJ: nikdy film nebyl v k- ani teďka neni myslím, já nevím, jestli
ka- se někde promítá?

JV: teďka taky nevim, ale my sme tady měli pamětníka, který právě si
na to vzpomínal, že ee

MJ: kněz promítal?

JV: ano e

MJ: já ne teda.

JV: a vy teda nejste věřící, ale já bych se zeptala, jestli ste
chodil do kostela? když ste nebyl věřící.

MJ: já sem do kostela e em ne- nechodil, ale dycky sem se tam i
dostal, když sem se potom třeba voženil to tam ee rodina, vona byla
manželka ze mlejna u Třebíče, tak chodili do kost- tak sem chodil
s nima aj předtím někdy nás to zajímalo, tak nás tam ee strýc byl
katolík v Tišnově, tak ten nás tam (sebou) bral někdy a někdy sme
tam šli aj sami, aby ze zajímavosti by- když tam hrály varhany a
chodili tam lidi, tak pro nás to jako pro děcka bylo něco
zvláštního,

JV: mhm

MJ: tak sme tam šli, [jenom]

JV: [a s-]

MJ: ačkoliv sme tomu nerozuměli. a za války <potom,> když člověk
když nebylo, teda bylo děsně málo jídla na lístky ale měli sme známý
na Slovácku, odkud pocházel otec, tak nás tam někdy vzali na
zabíjačku, abychom si ňa- najedli, jako mlá- mládež, že jo, ale
v nedělu řekli, to musíte chodit do kostela. my sme řekli to no my,
tak se dívej na mě, tak sme vždycky děl- vedle a když oni se, tak
sme si křižovali, vobouchali a podobně.

JV: mhm a stalo se někdy teda když ste chodil do toho kostela, stalo
se někdy ee že se vám ta návštěva kostela kryla s projekcí filmu? že
ste nemohl jít d- do kina, kdy-

(.)

JV: e [že ste že ste, ano]

MJ: [že to kolidovalo s f-]

JV: že ste chtěli jít třeba do, nemohl ste tam jít kvůli tomu, že
ste šel do kostela.

MJ: ne.

JV: nestalo se.

MJ: já sem do kostela, potom sem tam chodil, protože mě zajímaly
stavby a vůbec to, málo platný, ten návštěva kostela pro ty věřící,
pro to ty kostely sou úžasně teda nejen stavebně ale i výzdoba, že
jo

JV: mhm

MJ: to povznášelo, oni žili v chaloupkách, vy to neznáte, já sem
eště zažil, že žili s dobytkem v jedné místnosti, plno děcek, rodičů
a a a toto e žili prostě v e s přírodou v z ee na Valašku, když sem
byl ve Zlíně, tak to sem teda sám byl překvapen, jak žili e to, ale
najednou, když jednou za týden šli do kostela, tak měli ohromující
pocit, že je to něco je. a opravdu ta ta církevní architektura a
nebo ty sochy nebo gotika, tak to opravdu ee bych řekl ee ty lidi
povznáší a p- ee skoro je až k nebi, nebo po- chápou, že tam je
<ňákej> dokonce kadidlo e říkají (dyť) víte, co to je kadidlo, že
jo.

JV: mhm

MJ: ten ee ty dřevěný uhlí takový, co v- voní, že jo. to to má
jejich, když je to kněz roz- roz- rozhoupá a začne to vonět, tak ten
dým má povznášet taky lidi, duše jejich, aby šla k nebi symbolicky,
to je ještě starší než křesťanství.

JV: mhm dobře. á tak my sme se zastavili u té dětské zkušenosti ee
s s kinem, já bych se zeptala, jak často ste chodil do kina asi do
svých deseti let. [jak]

MJ: [do] deseti let?

JV: ano, jak často ste chodil do kina, jestli jednou týdně nebo
[nevzpomínáte si]

MJ: [tak jednou] za měsíc.

JV: mhm dobře.

MJ: když sme dostali peníze s klukama potom a tak nebo

JV: mhm

MJ: někdy s rodičema. průměrně em desetkrát za rok. víc, nebo
dvanáctkrát pat- tak asi jednou za měsíc.

JV: mhm

MJ: to já tak přesně nevím.

JV: á eště s kým ste v tomto období chodil do kina? tak říkal ste
s rodiči,

MJ: s rodičemi

JV: mhm

MJ: s rodiči teda a nebo s e s kamarády se spolužáky.

JV: mhm. á tak to bylo asi tak nastejno nebo to bylo třeba
výjimečně, že ste šel s rodiči.

MJ: no né, napřed sme chodili jenom s rodiči e to oni nás brali na
filmy, který ee sou pro nás, protože my sme těm jako děcka z vobecné
škole,

JV: mhm

MJ: sme nerozuměli detektivce a nebo ňákým ee milostným těm, to nás
vůbec nezajímalo, my sme měli ee e chodili sme ná buď pohádky, pokud
byly a moc nebyly a nebo ee co aj nám někdy naši řekli ten děj a
nebo to potom dodatečně o co se jednalo. takže to sme cho- to sem
chodil s rodičema do těch (.) vosmi deseti let a pak teda už
s rodičema člověk v pubertě přestává e chodit všady.

JV: mhm

MJ: do divadla sem s oni cho- měli předplatný, tam sem chodíval.
otec jako nás tak víceméně, profesor, intile- intelektuálně vedl em
sestry aj bratrance sestřenic- toho sem měl v Brně plno. takže e e
pak sme chodili sami a když sem byl už em na gymnáziu nebo to, tak
sám a v za války nebylo nic jiného než kino, ve Zlíně, tam sem
chodil často, no.

JV: á do [kt-]

MJ: [(čeho)]

JV: e bylo ňáké kino, do kterého vás rodiče brali? vy ste chodil
s těmi rodiči. bylo ňáké jedno kino, kam ste chodili hlavně?

MJ: no tě- oni em oni chodili do toho to em to byly em to se
nechodilo podle kin, to se chodilo podle toho, co dávají, ale ty
hlavní f- e filmy hlavní teda kina, kde se dávaly, tak to bylo
dražší, to bylo to dops ((Dopz)) to je potom skala ((Scala)),

JV: mhm

MJ: Kapitol,

JV: ano.

MJ: a Kapitol a Moderna to bylo v kině jal- Jalta? tam jak je ten
palác, já nevím, to máte asi, těch film- byl těch kin bylo [patnáct]

JV: [ano Jalta, Jalta]

MJ: [asi v Brně,] no.

JV: mhm

MJ: to byly takový ty, bych řekl trochu nóblejší.

JV: mhm á změnilo se potom e [ten vý-]

MJ: [a taky] na Stadion, protože to bylo sokolský a my sme
podporovali Sokol na k na k e e do e s- na Starým Brně bylo taky
[kino] ((Kino Grand))

JV: [ano ano]

MJ: [na]hoře.

JV: á když ste teda chodil s rodiči do těchto kin, do těch víc nóbl,
jak ste říkal, tak změnilo se potom výběr kin e když ste začal
chodit s kamarády? třeba že ste s kamarády chodil do jiných kin než
předtím s rodiči.

MJ: (.) to tak přešlo samo.

JV: ale chodil ste do jiných kin? potom s kamarády, než [s-]

MJ: [prosím]

JV: jestli ste chodil s kamarády do jiných kin než s rodiči?

MJ: jó. no do hlavně do té Lucerny ((Lucerna)), tam sme chodili
jenom s děckama, tam em rodiče ani nechodili. oni si byli na
divadlo, ale e tam sem chodil už s klukama s bratrancama a s kam-
s se spolužákama, sám, no. a to bylo, těch kin bylo plno. oni byly
levnější ty takový ty e malý kina, co bylo na náměstí Svobody ((kino
Úderka)) a na ná- na tom na, u nádraží ((kino Čas)) a e v k em na ee
v Krpoli ((Královo Pole)) a kde- kdekol- kdekoliv, no a podle fil-
to už sme si vybírali podle filmů a tak, no. to postupně přecházelo,
jak člověk ten tim věkem rostl od puberty vejš, že jo, tak se
osamostatnil a už sme vyhledávali filmy, který em kromě teda
veseloher, to nás vždycky bavilo, tak které nás bavily. no no byly
to ty kaubojky ((cowboy)) detektivky šárlí šán ((Charlie Chan)) to
byl takovej, pravidelně dávali, to byl čínskej ee detektiv, to byly
šanovky ((filmy s Charlie Chanem)) to bylo, seriál.

JV: mhm a dokázal byste říct, proč vás ty kovbojky a ty detektivky
právě bavily? v tomto věku.

(.)

JV: proč proč vás bavily ty kovbojky a detek[tivky].

MJ: [protože] to bylo napínavý.

JV: aha

MJ: a byly tam taky em bylo to napínavý a bylo to takovej, no šou
((show)) no e jak dneska <říkají,> že jo.

JV: mhm

MJ: něco z e e co se em v našem em u nás nedělalo, že jo. kovboji
tam chodili, jo, taky už zamilovaný potom, že jo a ten všady řádil a
e e střílel e po těch e po indiánech, to tehdy rasismus <to
neexistovalo> že jo, ale on byl hrdina, všechno mu šlo, že jo,
chytal do las bejky, to bylo dobrodružství.

JV: mhm

MJ: nebo Tři bengálští jezdci jak bojovali v proti domorodcům
v Africe v Indii a podobně, tehdy boj proti domorodcům, dneska by se
řeklo to to neni možný, ale tehdy to bylo jako hrdinství a ani
nakonec, Američani dobývali (.) Ameriku proti indiánům a ee Jižní
Ameriku tak surově, že to dneska ať si nehrajou na lidská práva, že
jo, no hrajou už si nehrajou dneska už je to jináč, ale tehdy tehdy
ee dobyv- prostě e dobrodružství v cizí zemi teda hlavně v tech ee
kolóniích a nebo v těch Africe, Asie, Jižní Amerika tó vzrušovalo,
no ((smích)).

JV: mhm dobře.

MJ: to bylo vzrušení pro nás, že jo, takže to jako děcka e hlavně
kluky, já sem s holkama nechodil, že jo, tehdy samozřejmě, ale to
ná- to nás jako lákalo.

JV: mhm dobře. á dál bych se zeptala, jaký byl názor rodičů na filmy
a na kina? jestli vás třeba podporovali v chození do kina nebo
naopak.

MJ: no oni se dycky ptali na co du a s kým du a to já sem jim
poctivě říkal. já sem je poslouchal.

JV: mhm

MJ: to přiznám.

JV: a říkali vám třeba na co máte jít e na co nemáte jít?

MJ: ne.

JV: ne nemluvili vám do toho.

MJ: ne, leda když byl ňákej takovej, no naučný, ale to byly, to
dávali zvlášť, ale do toho nám nemluvili, jenom řekli p- právě co
oni taky viděli a to byly em to byly ty filmy e zaprvé ty ee
zábavné, ty veselohry e

JV: mhm

MJ: s Burianem ((Vlasta Burian)) a nebo e potom s e byl Pat a
Patachon americkej a nebo byl ten (.) Voskovec a Werich ((Jiří
Voskovec a Jan Werich)), ale to mělo už úroveň aj teda m- mravní, že
jo, to byl boj proti fašismu e t- to e á ty sociální em to nás tam
vodili a nebo říkali, že to je dobrej film, tak sme tam šli sami.

JV: takže vy ste se doma bavili o filmu?

MJ: no když se mě ptali, tak jo.

JV: mhm

MJ: no jistě.

JV: takže se ste se bavili o tom, který film je dobrý a který
špatný, doma,

MJ: no [no].

JV: [s ro]diči. mhm dobře. á

MJ: no to je tedy špatný já si nevzpomínám, že by se nám nějakej
nelíbil nebo že by nám, že bychom tam museli chodit. se školou se
chodilo na filmy, ale em to byly potom propagační za války a
podobně, to už sme teda rozlišovali, to už člověk byl dospělej, že
jo. ((smích))

JV: mhm dobře. takže vy ste teda chodili se školou za války do kina.
mhm dobře.

MJ: prosím?

JV: vy ste teda za války chodil se školou do kina?

MJ: no ee sám taky.

JV: já vim, ale se školou taky, ano?

MJ: no když se šla celá škola, tak samozřejmě.

JV: a jak to bylo často asi, že ste chodili se školou do kina.

MJ: já nevim, třikrát štyrykrát za rok.

JV: mhm

MJ: a dycky byly před před kinem byly týdeníky,

JV: mhm

MJ: tehdy běžně a to sme na to chodívali, protože to byly aktuální
věci a to sme viděli e taky ee život, kterej sme prožívali, řekněme
když to bylo v Brně nebo v městě nebo aj na venkově, to bylo takový
lidský pro nás, to nebylo hraný, že jo, to bylo e tam byla e závody,
taky závody třeba automobilový a nebo ee cvičení a nebo průvody a no
ee leccos, no. týdeníky byly velice zajímavý pro nás. za války ovšem
už byly propagační, že jo, jak p- přišel protektorát v roce třicet
devět, tak Němci to ovládali a už to buď šla propaganda a to sme
naopak sabotovali jako Češi týdeníky, ale Němci potom to viděli, že
každej de až po ty, že se čekalo před kinem až bude týdeník, protože
tam byly hrdinný armády německý, že jo, a my sme je nenáviděli,
Němce, to bylo úplně stoprocentní skoro, že jo, všichni nenáviděli
sme válku a Němce, tak sme tam nechodili a oni potom řekli, esli
nepudete hn- prostě jak se začaly hrát týdeníky se zastavělo kino a
lístek nelístek, nikoho tam nepustili, když ne tam nebyl od začátku,
no tak sme to museli vidět, no. ((smích)) to byly takové věci,
dneska už těžko pochopitelný, ale to

JV: mhm

MJ: to si člověk tak vzpomíná, no.

JV: mhm dobře. á e teda vy ste chodil se školou do kina až za války
a v tom dětském věku ste nechodili se školou do kina? na té obecné
škole třeba.

MJ: na obecné ne.

JV: mhm

MJ: na obecné ne, to sme chodili nanejvýš na na loutkový divadlo,
loutkovýho nebo tak.

JV: mhm á e učitelé se ňák vyjadřovali k filmu v té době?

MJ: no jo, no když nás tam vedli, tak řekli, co tam bude a pak sme o
tom třeba mluvili ve škole.

JV: mhm á

MJ: to bylo v rámci občanské nauky, ale to tam šla celá škola nebo,
to se tedy neučilo nebo tak. můžu se napít, jo?

JV: určitě určitě. ehm á ani na té obecné škole, když ste...
nechodili ste do kina na obecné škole, to vim, ale n- nemluvili
učitelé o tom, co je zrovna v kině nebo že byste tam neměli chodit,
nebo že byste tam naopak měli chodit.

MJ: ne.

JV: ne.

MJ: to si nevzpomínám, ne.

JV: mhm dobře. ee a byl v tomto dětském věku do těch deseti let
vašeho věku, byl pro vás film důležitý? nebo návštěva kina, byla pro
vás důležitá?

MJ: no ee zajímavá. e něco e něco úplně mimořádnýho.

JV: mhm

MJ: protože nic takovýho sme nikdy neviděli, to bylo naše e kromě
divadla ovšem, divadla, to sme chodili na opery a tam chodil málokdo
a to nebylo jako lidové nebo běžné, ale do kina, to byla nejlido-
nejlidovější zábava, bylo taky v- většinou vyprodaný a nebo byly
návaly a podobně a tam sme chodili jako em víceméně rádi, ale em
pokud sme měli, ono to stálo ňáký peníze, no.

JV: mhm

MJ: pokud sme si sami nehráli a nebo nečutali s mičudou, tak zábava
byla e jiná než dneska pochopitelně. televize nebyla, rozhlas nebyl,
to bylo takový jenom sluchátka, to ani málokdo poslouchal a jezdilo
se na kole a no víc se prostě, byl jinej jinej druh, jinak se žilo,
no ale to ((smích)) to nese věk, no.

JV: mhm dobře. á to že ste chodil často do kina nebo že pro vás byl
důležitý film e projevovalo se to nějak na vašem chování dětském
nebo na vašich zvycích nebo hrách dětských?

MJ: no hrách jó. sme hráli na kauboje ((cowboy)) a na indiány a
takle.

JV: mhm a kopírovali ste třeba ňáké postavy z filmu, které ste
viděli, dávali ste si ména podle toho nebo

MJ: jó,

JV: příběhy [ste]

MJ: [to] to to to sme si dycky (rozdělili nebo) řekli, já budu
bufalo bil ((Buffalo Bill)) to byl co stáda a hrál si na to, že on
je ee jako ten předák a vede, má pod sebou, to sem si taky, že, to
je totéž, jak se když se hrají na vojáky. na vojáky sme si taky
hráli, mezi nama e dřív v- vojáci e pochodovali po ulicích a
zpívali, to byla běžná věc, to sme strašně se dívali nebo to to bylo
něco em zvláštního jako církevní průvod taky dneska už nechodí,

JV: mhm

MJ: na ee když já sem v e v církvi nebyl, ale to sem jako obdivoval
nebo uznával boží tělo a nebo o Velikonocích pochody a když vojáci
byli na cvičácích, to sme chodili a dívali se jak oni tam e chodí
bojovat jak třeba pořadoví dělaj to sme napodobovali jako děcka.

JV: mhm

MJ: to byly naše vzory e pro zábavu a jak přišly kina tak samozřejmě
jak se menoval? no třeba Tarzan syn divočiny ((Tarzan, syn
divočiny)) tak sme v Tišnově skákali z toho ze stromu na strom a
takový opičky jak jak sme to viděli.

JV: mhm dobře.

MJ: hrdinové, to byli ee kteří e v- všady vyhrávali, že jo, stříleli
a nepřátele zničili, napřed podléhali a nakonec vyhráli, tak sme jim
fandili, my sme to prožívali.

JV: mhm. tak e já bych teďka přesunula dál

MJ: no

JV: e od té dětské zkušenosti už ee na dobu, kdy vám bylo deset let
a víc

MJ: no

JV: á zeptala bych se, jak často ste v tomto cho- období chodil do
kina? od těch deseti let výš.

MJ: (..) no, to bylo teda e já to no tak řekněme ee dvakrát za
měsíc, no.

JV: mhm dobře. á (.) e která kina ste navštěvoval? změnil se teda
výběr těch kin? e vy ste říkal, žé s rodiči ste chodil do jiných kin
než s těmi kamarády teda, že ste

MJ: s rodičema?

JV: ano, že ste s ro[dičema]

MJ: [no do] těch dražších.

JV: ano.

MJ: to sme aj když sme e chtěli jít sami tak oni řekli, že nám tu
pětikorunu nedají, že jo, že nám dají dvě koruny a tak sme chodili
do těch kin na periferii a těch míň co dávaly co byly lacinější.

JV: mhm dobře. á měl ste ňáké svoje oblíbené kino, které ste
navštěvoval nejvíc, kam ste chodil nejradši?

MJ: no oblíbené né. no do do Lucerny ((Lucerna)), protože to bylo
nejblíž a bylo to laciný.

JV: mhm, dobře. á bylo ňáké kino, která které se vám vůbec nelíbilo,
do kterého byste třeba nikdy nešel? v Brně.

MJ: ne.

JV: nebylo. mhm. a teďka bych se zeptala ee na chování v kině. jak
ste se v kině obvykle choval? ee takže například jestli ste měl ve
zvyku něco jíst nebo pít v kině, jestli ste...

MJ: ne.

JV: ne- nejedl. á diváci ostatní třeba jedli nebo pili v kině?

MJ: ne.

JV: aha. á eště jestli byl během projekce ňáký hovor, jestli ste se
třeba bavili mezi sebou s kamarády? během filmu.

MJ: to jo. to když někdo a to ostatní je vokřikovali pššš ticho
((hlasová imitace)) a tak.

JV: á stalo se tře-

MJ: pokud někdo to takle vyrušoval.

JV: mhm. a stalo se třeba, že by někoho vyvedl uvaděč? ňákého
člověka, který vyrušoval.

MJ: ee

JV: jestli uvaděč někoho třeba vyvedl z toho kina, když někdo rušil.

MJ: ee ne ale pohrozil.

JV: mhm

MJ: to vim, když sme byli v Lucerně ((Lucerna)), to bylo takový
kino, kde byl děsnej nával, protože oni tam ty lístky ee, to nebylo
podle e sedadel, každý chtěl být vzadu, tam to bylo tak zvýšený, tak
dycky hrrrk a ten nás držel a a toto, ale em že by vyvedl, to né, to
by musel nějak ně- dělat ňákou moc velkou pos- to si nepamatuju.

JV: mhm

MJ: ale chodili a šprycali takovou tu lesní vůni, protože tam byl to
vy- vět- klimatizace nebyla, že jo, když tam bylo narvaný lidma, tak
to byl (.) k zalknutí, ale to to my sme necejtili to em si člověk
necítí, že je toto, že jo, ale tak to patřilo jako em jako sme dycky
vstávali a čuchali honem k <sobě (ty)> ((smích)), šak víte co to je,
jo, ten...

JV: ano.

MJ: sprej. chodil kolem a to patřilo jako, to je dobrý kino, oni nám
tam aj řekněme za eee pokropí a nebo nám tam ee nás tam prostě ee
dají takovej požitek, že je tam vůně, provoní to ten vzduch. a to
jenom tak, to dělali v Lucerně ((Lucerna)), jinak ne.

JV: mhm takže jenom v Lucerně ((Lucerna)) tohle to dělali? to
nedělali i v jiných kinech?

MJ: já sem to nikde neviděl. možná, nevím.

JV: mhm dobře.

MJ: ale u ť- u těch němých filmů prej, ale to sem nezažil, u těch
lepších kin, když ee tam hráli, tak tam byl klavírista, kterej
improvizoval podle toho, co se v kině ee dělalo, že jo,

JV: mhm

MJ: když tam byl ňákej to, tak on začal ((rytmické klepání o desku
stolu)) em jako silněji ňákej boj a když bylo ňáký trochu
zamilovaný, tak ee změnil do tóniny a hrál takový, no prostě ee jaro
a tak, no. a to sem zažil myslím jednou, už nevím, ale mně by to nic
neříkalo, no, ale vím, že se, že to říkali, že tam je, to bylo i na
těch plakátech, že jo, že je tam klavírní doprovod. ((smích))

JV: mhm

MJ: to patřilo jako em aby ta cena se zaplatila, no.

JV: á e ozýval se třeba potlesk? v kině třeba po skončení filmu.

MJ: možná že jo, ale to nevím. (..) ani, né pravidelně ne-e. ne
nebylo.

JV: mhm

MJ: ne potlesk nebyl. ani na konci. (.) nevzpomínám si opravdu.

JV: mhm dobře. á potkával ste v kině své známé? ee jestli ste třeba,
prostě jestli to kino bylo ňáký prostor, kde ste se setkávali se
známými s přáteli, kde ste udržo[vali]

MJ: [né] no my sme viděli, že tam dou, tak sme se pozdravili,
spolužáci, ale pak sme si sedli a po kině sme šli dom.

JV: mhm dobře. á třeba po tom kině, když ste šli domů, bavili ste se
mezi sebou o tom filmu, který ste viděli.

MJ: no jistě.

JV: mhm dobře.

MJ: pokud byl dobrej a nebo sme nadávali, no jistě, no tak člověk ee
když sme to viděli, tak sme o tom mluvili.

JV: mhm. a ještě bych se zeptala, jestli ste chodil na nepřístupné
filmy?

MJ: jo.

JV: jo.

MJ: a to sem se dycky vytahovali a a a snažili sme se tam projít, no
tady to bylo do šestnácti nepřístupné, ale to bylo aj nepřístupné
nejen kvůli e ňákým erotickým scénám, ty tam vůbec tehdy nebyly, ale
tehdy bylo aj víceméně erotika, když se dva políbili, tak to už mus-
to už bylo mládeži nepřístupno, ale hlavně teda když se tam střílelo
a nebo byly tam ňáký vraždy a nebo takový tyto, tak to bylo mládeži
nepř- nepřístupné a to nás teda lákalo, i když ee s té erotiky to
kluci na to nejsou, to prostě je nezajímá do těch dvanácti let, to
je jim putna a holky možná ne, to už sou možná (tak) vyspělejší a to
ero- to to nás vůbec nezajímalo, ale em už to, že je to nepřístupný,
jestli nás tam pustí a někdy to by- nás vyhazovali. no nepustili.

JV: mhm á s kým ste chodil na tyto nepřístupné filmy? (.) s kým ste
tam chodil, s kým ste se

MJ: no sé s bratranci se známýma a s e těch sem měl a nebo se
spolužáky potom. se známýma, s kamarádama.

JV: a

MJ: ze Sokola a tak, no. pokuď sem měl kamarády, tak sem tam s nima
chodil.

JV: mhm. a jakým způsobem ste se dostávali na tyto filmy? jakým
způsobem ste jako oklamali tu obsluhu [nebo]

MJ: [jo] když byly nepřístupné?

JV: no.

MJ: no to sme se tak schovali a em tak sme si šli po špičkách, já
sem byl dycky malej, že jo. a nebo sme dělali á no st- no (.) dívali
sme se jinam, no, já nevim, tak sme to snažili se, nebo že je nával,
tak oni potom neměli čas si každýho dívat, né abychom tam šli jako
malí kluci a všady a ten uvaděč, tam se trhaly lístky, jako teď, že
jo, tak aby z daleka viděl a povidá, ty sem nechoď.

JV: mhm

MJ: protlačili sme se tam. ale většinou to šlo.

JV: mhm. á byla v kině ňáká Brna e byla v Brně ňáká kina ee která, o
kterých se vědělo, žé tam je možnost na ty nepřístupný filmy jít, že
ty uvaděči, ty pouštěj ty mladší?

MJ: ne.

JV: ne.

MJ: to nevim, to já sem tolik do kina nechodil, abych zjišťoval a
taky ten uvaděč jeden takovej druhej, vonakej tak,

JV: mhm

MJ: to ne.

JV: a jaký ste měl teda pocit při navšť- návštěvě nepřístupného
filmu?

MJ: no že sem někoho oblafl a že uvidím něco, co bych neměl vidět.
to je takovej ((smích)), no né, to je dobrodružství no nebo em
dneska by se řeklo adrenalin, že jo, pustí mě tam, (nevim) toto.

JV: mhm dobře.

MJ: já sem ovšem potom měl problém, že s- sem vždycky malej a když
přede mnou seděli někdo velkej to <aj aj pozděj,> tak sem moc
neviděl, tak sem se musel dívat tak a nebo sem si aj nosil
<v aktovce ňáký knihy a abych seděl vejš>. to byl b- největší
problém, jestli si přede mě nesedne ňákej, velkej člověk, to byl můj
větší problém než cokoliv jinýho.

JV: mhm á

MJ: to byl můj osobní, (protože) to no kdo byl dlouhej, tak tomu to
nevadilo.

JV: mhm. á ještě bych se zeptala, jestli ste chodil do kina bez
placení někdy? jestli ste, bez placení. jestli ste někdy z- zadarmo,
jestli ste někdy nezaplatil za to kino.

MJ: ne.

JV: nesta[lo]

MJ: [ne]

JV: se vám, že byste tam vás tam někdo třeba pust[il nebo]

MJ: [ne, ne].

JV: mhm

MJ: to se mně teda, to by bylo proti mému, já bych, na mně by to asi
lidi poznali.

JV: mhm

MJ: nebo ti a proč bych to dělal? já když sem chtěl jít, tak sem
řekl našim a oni povídali na co chceš jít a s kým a toto a když mě
to, tak mi dali peníze.

JV: mhm dobře.

MJ: já sem nikdy kapesný neměl a sám se- až teda em za války a když
sem byl ve Zlíně samozřejmě, sem byl samostatnej, už sem žil, no to
už sem byl dospělej, po matuře.

JV: mhm. á teďka bych se zeptala e jakým způsobem ste si vybíral
film, na který ste do kina chtěl jít? j- jak ste si ee vlastně, kde
ste třeba bral informace o tom ee o tom filmu nebo podle [čeho ste]

MJ: [no z obráz]ků.

JV: z obrázků?

MJ: a a s a psaní, každej film byl vo něčem. a taky herci už no no
pochopitelně, to (.) to bylo dycky n- napsaný co to je za film, i
když to potom třeba em oni to přikrášlovali pochopitelně, ale to už
člověk podle obrázku a podle toho věděl, co to je. no taky, těch
filmů nebylo, on každý běžel štrnáct dní, tak to (nebyla) taková
záplava filmů jak teď.

JV: mhm

MJ: kin bylo hodně, ale hráli tam (.) já nevím, že by tam em že by
někdy, člověk nevěděl na co de.

JV: (.) takže ste získával vlastně ty informace o filmu z těch
plakátů s obrázků, ano? a ještě třeba od někuď? eště od rodičů ste
říkal, že ste se bavili,

MJ: no vod ka- e vod kamarádů.

JV: mhm od kamarádů.

MJ: nó a o- od spolužáků a známých a řekl, to je bezvadný, já sem
viděl film, tak sme tam potom chtěli jít taky a tak to nám řekli vo
čem to de,

JV: mhm

MJ: někdo chodil častěji, teda já sem moc nechodil. to přiznám. byli
ti, kteří museli vidět všechno a ti nám to říkali, ta osobní
zkušenost je poměrně nejcennější.

JV: mhm dobře. á teda bylo důležitější ten film ee než to kino na
který ste še- do kterého ste šel. že ste si hlavně vybíral podle
filmů a ne podle kina? nebo obráceně?

MJ: em podle filmů.

JV: podle filmů.

MJ: a podle ceny teda. ((smích))

JV: mhm. takžé třeba kdyby byl až na Komárově někde ňáký film, který
ste chtěl vidět, tak byste tam jel? nebo někde třeba jinde.

MJ: (.) no jo, ale, ty filmy tak oni tak kolovaly, ono většinou (.)
do do do daleka bych nejel teda do Komárova, tam sem nebyl nikdy. to
by už musel být kor film, ale to se nepamatuju, že bych kvůli filmu
e že by dávali jenom v zapadákově to ať to si tak to už nevim.

JV: mhm

MJ: toto vám moc neo- na to neodpovím.

JV: á bylo teda pro vás důležité, kdo ve filmu hrál? říkal ste, že
ste měl rád nějaké herce, [že ste je měl oblíbené].

MJ: [no eee] některé ee z našich, to byl třeba Burian ((Vlasta
Burian)) nebo Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)) že
jo, ze zahraničních kde kde byla záruka, že tam bude zábava nebo e
nebo to bude napínavý, ale jinak jinak né, protože herců bylo dost
plno a kvůli hercům sem nikdy nešel.

JV: mhm. á proč ste měl právě toho Buriana ((Vlasta Burian)) rád,
nebo toho Vosk[ovce a (Wericha)] ((Jiří Voskovec a Jan Werich))?

MJ: [no toho mám] dodnes rád.

JV: mhm

MJ: (prostě) to je to je komik, kterej kterej em no já nevím, no on
to d- prožíval on to vyjadřuje, takovej už od té doby nebyl. byli
jiní, že jo, jak sem řekl (pat a pato-) ((Pat a Patachon)) a nebo
ten ee (.) jak se menoval e em který nemluvil ky- kejt- kýtn
((Buster Keaton)) se myslim menoval, [americkej].

JV: [bastr bastr] kýtn ((Buster Keaton))

MJ: co?

JV: bastr kýtn? ((Buster Keaton))

MJ: jo.

JV: bastr kýtn ((Buster Keaton)).

MJ: no to byl muž s němou tváří, ten byl e vtipnej podle těch v-
některej (špičkoval), ale jinak ne jinak mě teda zajímalo dycky co
tam hrajou.

JV: mhm

MJ: když českých herců nebylo tolik jako teď.

JV: e dobře. á e eště bych se zeptala, jestli pro vás bylo důležité,
když ste zažil i ty černobílé filmy, jestli pro vás bylo důležité,
jestli je ten film černobílý e nebo barevný. jestli.

MJ: no barevný tehdy nebyly. to byly až v poslední době. to bylo
všechno černobílý.

JV: všech- všechny byly čern[obílý]

MJ: [no jo]

JV: nebyl žádný barevný film?

MJ: no film em černobílý sou třicet let nebo štyrycet, já nevím, to
už bylo tady to už sem byl dospěl- [toto]

JV: [jo, aha]

MJ: [teh]dy byly jenom černobílé.

JV: mhm takže si nevzpomínáte na žádné barevné filmy?

MJ: tehdy nebyly.

JV: mhm dobře á

MJ: ňáký e jaksi se snažil nebo koloro- ko- kolorovali ee někdy jako
část byla tak všichni byli co to, ale to byly takový neskutečný
barvy. pokuď si vzpomínám co první (přišlo) teda ale barevný jak sou
dnes, to vůbec nebylo.

JV: mhm

MJ: ještě teďka vidíte filmy z padesátých šedesátých let černobílý.

JV: ano ano. á když to bylo kolorovaný, tak třeba líbilo se vám to
víc ty kolorovaný filmy? e nebo míň nebo

MJ: no potom jo.

JV: bylo to pro vás důležité, že to bylo kolorovaný? [šel ste]

MJ: [né pro mě] bylo dycky důležitější obsah, námět, to je dodnes.
eště dneska se dělají černobílé filmy nějaké.

JV: mhm jo.

MJ: aby ta f- aby ta barva jako nepřevažovala nad bych řekl hodnotou
nebo e nebo významem toho filmu. no mně je to aj e u knížek a nebo u
divadel mně ee když tam hraje nevim ňákej herec, tak mě to
nepřitáhne když em se mně nebude líbit kus. já se dívám dycky na
obsah a nebo na bych řekl hodnotu filmu jako z té vnitřní e stránky,
no.

JV: mhm. á eště sem se chtěla zeptat, když ste zažil ty němé filmy,
němé filmy, když ste je zažil, jestli pro vás bylo důležité potom,
jestli je ten film němý nebo zvukový. jestli ste šel radši na
zvukový film.

MJ: e to pak byly jenom zvukové. těch ně- němých bylo bylo mně to
jedno,

JV: mhm

MJ: bylo mně to jedno. ten děj byl rozhodující, ale těch němých, to
když já už sem potom chodíval častěji, tak už ty němé nebyly. to jak
říkám, byl akorát ee ten nesmrtenlej ee č- šárlí šaplin ((Charlie
Chaplin)), kterej i dy- v- chtěl mít s protože on to všechno, třeba
Moderní doba anebo to to chtěl ee prostě ten zvuk tam nechtěl mít.
ale hrála tam myslím nějaká hudba, ale jinak né, jinak to hn- u mě
nehrálo roli prakticky.

JV: mhm

MJ: ovšem ten zvuk rychle šel. ten byl velice brzo a pak byly
všechny už zvukové.

JV: mhm á hrálo pro vás nějakou roli to, v jaké zemi byl ten film
natočen?

MJ: ne.

JV: takže em

MJ: no ne no ee f- em holyvůd ((Hollywood)) americké to bylo
americkej byl jedině holyvůd ((Hollywood)) že jo, tehdy a tak to už
mělo hodnotu, že to mělo výpravu vel- větší, že jo

JV: mhm

MJ: a (.) to prostě ee em to prostě bylo ee em na vyšší úrovni. ti
naše, to bylo vidět, že to sou kulisy a že tak hrajou skoro jak
v divadle, kdežto tam to bylo už takový trochu vyspělejší.

JV: mhm

MJ: ale tak e-e esli je německej, francouzskej, švédskej nebo náš,
to to to nehrálo roli.

JV: á takže to, že ten film byl vyspělejší, ten halyvůdskej
((Hollywood)) film, že vypadal líp, takže to nebyl důvod, proč byste
šel na americký film radši než na český?

MJ: ne.

JV: ne.

MJ: ne. muselo to mít určitou hodnotu.

JV: mhm dobře. á e co byste řekl, že dělalo film dobrým filmem? co
mu dávalo tu hodnotu?

MJ: obsah.

JV: obsah, takže to

MJ: podle mě.

JV: takže ten příběh, nebo [nebo]

MJ: [ano].

JV: dobře.

MJ: to i teďka v tom Artu ((Kino Art)) já tam někdy přídu, mě už tam
znají víceméně ((smích))

JV: mhm

MJ: a chcu si koupit lístek a mně řekne, musíte počkat esi budou
teda aspoň dva, protože pro jednoho nehrajou.

JV: mhm

MJ: tak já počkám a e tam já, bývá pět šest lidí tam, to mládež
vůbec netáhnou ty filmy a to je tak kvalitní to to mně to vyhovuje
já su děsně rád, že ten Art ((Kino Art)) a skala ((Scala)) taky, ale
skala ((Scala)) je to, ale to je (jedno), že to sou filmy oni sou
dotovaný i městem, tam je lacinější vstupný, jinak by tam se
neuživili, kdežto Velkej Špalíček ((Velký Špalíček)), tam sem
párkrát byl, no je to drahý, ale to je ee (že jo), mně stačí ty
ukázky tak ee du pryč.

JV: mhm

MJ: bomby, že, no to je vzrušení vod teda ee (.) em bych řekl e scén
napínavých dramatických, jak lidi lítaj do povětří, no strašný
válečný a zabijáci a a tyto až po ty sexuální, že jo, to tam musí
bejt, že jo, to musí být ňáký drasťák t- em to mládež na to chodí a
dokonce když aj film je e třeba slušnější, teda u nás byl pokuď si
vzpomínám velice pěknej film ee Máj, ten Máchův ((Karel Hynek
Mácha)) Máj, jo

JV: mhm

MJ: to byl film, kterej stál za to vidět. no tak se ta mládež
nejednou směje. už scény, kde von udělá ňákou věc, která vůbec
k není k smíchu, oni čekají na zábavu, no ne, tak to bychom mohli
mluvit o generačních problémech, to

JV: mhm

MJ: ale p- pro mě hraje roli jedině obsah a náplň filmu.

JV: mhm dobře. á stalo se vám někdy, že ste šel na ňáký film
vícekrát za sebou?

MJ: jo.

JV: mhm a

MJ: to sou právě tyto.

JV: mhm a často se to stávalo?

MJ: hm to ne. protože oni taky nehráli, oni potom hráli jednou za
čas.

JV: mhm

MJ: ale ví- vím, že sem některé viděl víckrát.

JV: a vzpo[menul]

MJ: [a s ]chutí

JV: vzpomněl byste si třeba, které to byly? jaké filmy?

MJ: no všechny Burianovy ((Vlasta Burian)), všechny Voskovce a
Werich- cha ((Jiří Voskovec a Jan Werich)) o těch ee š- Škola,
základ života a Študáci a kantoři, to byly ty filmy, to bych se
díval furt.

JV: mhm á proč myslíte, že vás právě tyto filmy zaujaly? proč si
myslíte že

MJ: to bylo něco zvláštního. to měly to (...) no protože e e to byl
e opravdu uměleckej výkon, to jako když máte ee hudbu já teda
poslóchám jenom klasiku, tak něco bych poslouchal vod rána do več-
pořád, já totiž ee to moderní uměně- vůbec umění, ať je to malířství
nebo hudba nebo ee aj ee poezie, to zvlášť zvlášť, že jo, em podle
mě má hodnotu, když to člověk denně se, třeba obraz, když se dívám
denně na jeden obraz, mám ňáký já mám rád Jambora ((Josef Jambor)) a
eště ňáké jiné a celej život se na ně dívám to e je to kopie tak e
pořád v tom něco nacházím a když je ňákej moderní obraz, tak se na
to podívám a druhej den už bych to nechtěl vidět. zrovna tak
fotografie neberu za umění.

JV: mhm a takže myslíte, že třeba na vás ty studentské filmy
působily právě kvůli tomu, nebo

MJ: a- atmosférou aj myšlenkou.

JV: mhm

MJ: dyť ten ten závěr je jednoznačný. jak ten profesor ee nakonec
řekne em ti š- ti študenti mají svou duši.

JV: mhm

MJ: a to prokazuje celým, napřed je nepochopil, ale nakonec řekl,
oni mají (jít) svou duši, že jo. on rozuměl té mládeži, to člověk
zná nazpaměť pomalu, ale rád se na to dívám, protože to je hodnota.
jako rád poslouchám hudbu nebo básně, čtu jednu báseň pořád až ee
pořád v ní hledám ně- ee nacházím něco hezkýho, v opakování, to je,
podle mě kvalita hraje jedině ee roli tím, že si to člověk může
stále poslouchat nebo číst a nebo se na to dívat.

JV: mhm dobře. á jaké jiné druhy zábavy ste měl rád? nebo jaké jiné
druhy záb[avy]

MJ: [váž]né. no a nebo veselohra, která opravdu em ona každá je,
dobrá, veselohra není jenom e vykládat vtipy nebo něco bezduchýho,
to musí mít ducha, no. to člověk pozná, no, to se dá těžko říct. to
musí mít ňákou hodnotu, která e z toho pramení, z toho ee z toho
uměleckého výtvoru <ať je to malířství nebo film>.

JV: mhm dobře a měl ste třeba, cho- chodil ste třeba d- do divadla?
v té době nebo

MJ: ano.

JV: na- nebo na koncerty, nebo

MJ: prosím.

JV: nebo na koncerty. jaké jiné druhy zábavy ste měl v té době?

MJ: já sem do divadla, naši měli předplatný, tam nás brali od
malička, i samozřejmě ná e opery hlavně. to sem znal dv- Smetanovy
((Bedřich Smetana)) Dvořákovy ((Antonín Dvořák)), to se hrála
klasika, že jo, Janáčka ((Leoš Janáček)) sem, trvalo leta, třicet
let než sem pochopil, co to je, že jo. tak e na opery hlavně. e
činohry, to málo, tam byly ty Čapkovy ((Karel Čapek)) Matka nebo to,
to mě teda zaujalo a nebo ee ž- siráno z b- z beržeraku ((Cyrano
z Bergeracu)) to mě taky strašně, to mělo ňákou hloubku myšlenku,
tak to bych to to to sem chodil rád, no. však filmy byly taky
podobný.

JV: mhm á dal byste třeba přednost divadlu před kinem, nebo koncertu
před kinem.

MJ: jak jak co, no tak koncert je něco úplně jinýho to

JV: mhm

MJ: koncert e (mám) můžu si půjčit pustit desky, ale že je člověk na
koncertu, už ta atmosféra, že se člověk i na to soustředí. doma e se
můžu pustit televizu film a najednou člověk zjistí, že myslí na něco
jinýho, já se na televizi vůbec moc nedívám.

JV: á

MJ: to je jedno.

JV: třeba jestli byste šel radši na koncert než do kina, kdyby se
vám to krylo, nebo že byste šel radši do divadla než na [do kina].

MJ: [to nevim]. to já bych e em poznal co co co mě co mě víc.

JV: mhm

MJ: (ono konečně) e na divadla neni pořád ale k- kino můžu jít ee
být druhej den nebo třetí. kino dycky hraje několik dní, tak když
vím, že je divadlo, tak tam du do divadla.

JV: mhm dobře.

MJ: akorát u mě to nesmělo kolidovat, když bylo úterý a pátek
cvičení. to sem neexistovala žádná kultura, nic, ani rande a nic
jinýho později to sem, úterý a pátek byly moje dny, kdy sem <šel do
cvičení>.

JV: mhm

MJ: tomu dávám přednost a potom (..) no divadlo no, protože ee kino
můžu vidět kdykoliv, jo, to hrají tady potom v dalších kinech, že
jo, to to z těch premiérových kin šlo do těch, tak sem řekl, počkám,
až to příde do ňákýho levnějšího, to em neuteče.

JV: mhm. á ještě bych se zeptala, jaké byly e rozdíly v místních
kinech? jaké byly rozdíly mezi e kinama, jestli s- e ste třeba
vnímal ňáké rozdíly? říkal ste, že někerá kina byla nóbl. tak je-
[jaké jak]

MJ: [a nóbl] a cena.

JV: mhm

MJ: no ty nóbl, to byly ee ty premiérové, Alfa ještě byla taky
premiérová.

JV: mhm a

MJ: skala ((Scala)), Alfa, Kapitol, Moderna a pak byly ty (.) méně
hodnotný, no a pak byly ty prťáky ((ozve se rána)) tam na, pardon

JV: mhm

MJ: na na tom na venko- e e e na na em na perifériích.

JV: á lišil se třeba nějak interiér? těch kin, těch nóbl kin a těch
méně hodnotných kin.

MJ: no jistě. no tam to bylo úzký, jedno bylo dokonce tak šikmý na-
nacpaný (.) em ale to mně nevadilo. já sem tu hodnotu filmu em dával
vysoko na to, no byly no samozřejmě. to byly přece em jak v divadle
sedadla a to bylo, dokonce tam byl bufet, že jó a někdy aj přestávky
byly v kině, ale to málo kdy a em to bylo nóbl posezení, že jo, k ee
bylo to hezký (bez toho, no nevim z toho) ty prťáky, to bylo
adaptovaný <starý ty kde se chodilo>, starý místnosti probouraný. č-
filmy letěly, že jo, to byla zábava lidu, tak to byl jak to byly
velký rozdíly, ale u mě to nehrálo roli, spíš ta cena.

JV: mhm. á lišil se třeba nějak přístup zaměstnanců, v těch nóbl
kinech a v [těch]

MJ: [ne].

JV: menších. ne.

MJ: n- uf absolutně nevím, kdo tam byl a co dělal e em uvaděč a

JV: mhm

MJ: já nevim, šatnář, ale to je e

JV: a třeba nechovali se něják jinak tře- v těch v těch nóbl kinech
nebyli třeba ňáký slušnější nebo ňáký

MJ: ne.

JV: ne. mhm

MJ: (<nepozorovalo se mi>)

JV: dobře. ee teďka bych se z- se zeptala, z čeho se skládal obvykle
program projekce. ee jestli, byl tam dlouhý film, říkal ste, že byly
aktuality ee

MJ: no napřed byl týdeník a pak byl film.

JV: mhm a byly třeba ňáké reklamy?

MJ: byly.

JV: aha a ty byly kdy? ee

MJ: no pur- ee na začá[tku].

JV: [na z]ačátku. á to byly reklamy jako na co? na další film to
byly reklamy, nebo to byly reklamy

MJ: ukázky byly pozděj, napřed nebyly, ale to byly reklamy, že se
tam pustil obrázek.

JV: mhm. á

MJ: to bylo statický, že jó.

JV: mhm

MJ: jako teď.

JV: a to byla reklama třeba na film, který se uvede příště? nebo to
byla rekl[ama]

MJ: [to by]lo taky. ano. pokuď věděli, tak to (ono). no to byla
reklamy na zubní pastu a boty a Baťa,

JV: mhm

MJ: já nevim, to bylo plno, a potom, navštivte naše kino, příště
uvedeme, tak to bylo dycky co tam uvedou,

JV: mhm

MJ: a v těch venkovských, v Tišnově třeba jenom napsaný na kus
průhlednýho na celofán a tak to tam pustili d- když neměli em ten a
někde to bylo žé film, já nevim Maryša a ó drama z vesnického
prostředí uvedeme v kině od pátýho do vos[mýho]

JV: [mhm]

MJ: nebo já nevim.

JV: á byly třeba krátké filmy?

MJ: byly.

JV: krátké filmy.

MJ: ano.

JV: a

MJ: často.

JV: mhm a ty byly kde v tom programu. ty byly...

MJ: e pó týdeníku.

JV: mhm

MJ: týdeník, potom byl krátkej film, když ten hlavní nebyl dost
dlouhej, že jo,

JV: mhm

MJ: a to bylo dost často. krátkej to byl e (.) po tý n- em no prostě
jenom ňáká malá ee ukázka a nebo e příhoda a nebo já nevím co.
krátkej film. jako teďka to bejvá.

JV: mhm á ty krátké filmy vás taky zajímaly, nebo už ste se těšili
na ten dlo[uhý]

MJ: [jo]

JV: film.

MJ: no né, člověk si vybral podle hlavního filmu.

JV: mhm

MJ: a týdeník, to nevěděl co bude. no a krátkej teda ať je takovej
nebo vonakej, když se nelíbil, nedalo se nic dělat, tak ta štvrt
hodina se vydržela.

JV: mhm

MJ: protože hlavní byl film. ten, na to se chodilo.

JV: mhm dobře. á byla tam ňáká přestávka mezi tim? přestávka.

MJ: e no napřed jó, když měli jeden aparát a než <vyměnili> tu aj
v aj bylo několik em když měli jednu aparatůru,

JV: mhm

MJ: že jo.

JV: a

MJ: no tak tam byl kotouč, že jo, a najednou em to zhaslo, že jo, a
to trvalo pár minut než ee tam dali druhej díl a pak se (vinul)
druhej díl a pokračovalo to d-

JV: mhm

MJ: ovšem to byly ty venkovský nebo ty malý kina, ale pak už měl
každý dva a e automaticky jak jeden přešel něk- e tak n- no teďka je
to taky, no teďka už ne, teďka sou ty digitály, to je dneska jinýho.

JV: mhm á co se dělo v té pauze než vyměnili ten film?

MJ: nic.

JV: nic.

MJ: se čekalo a lidi se mohli bavit.

JV: mhm á taková ta klasická přestávka, že by se rozsvítilo a že by
třeba

MJ: některý filmy to měly tak t- tó jako v divadle jak se šlo aj tam
bylo foajé ((foyer)) a tam byl aj bufet nebo co, ale to em to bylo
málo. oni většinou tak akorát, protože pak hráli totéž podruhý nebo
potřetí, že jo, třikrát za sebou, takovejch přestávek bylo málo a
(.) to nehrálo, to nevím, byly ale em málo velice.

JV: mhm

MJ: u mě to bylo i naopak, já bych byl raději, kdyby to, protože mně
šlo vo to vidět ten film.

JV: ee a co se o takové přestávc- a co se o takové přestávce dělalo?
třeba že se šlo [z toho sálu ven]

MJ: [no když když byla] tak ono se (na ni) přestávka deset minut, že
jo, patnáct, že jo, no tak lidi šli jak v divadle, no tak vyšli e
šel do bu- nebo se šli promenovat se známýma anebo šli na záchod
nebo no prostě

JV: mhm

MJ: ee se zvedli a p- trochu se prošli, aby jim ((smích))

JV: mhm

MJ: aby se em trochu provětrali a nebo si šli zakouřit a nebo tak.

JV: mhm dobře. ee byl ste někdy přítomný promítání filmu
v domácnosti? třeba [že]

MJ: [jo]

JV: ano?

MJ: ale e to měl strýc. e jeden měl, dokonce nás filmoval, a to byla
osmička samozřejmě toto a tam dával aj titulky, takže o ee to byly
rodinný filmy to ee to bylo pro nás bezvadný, ale filmy půjčený
z půjčovny takový doma? ne.

JV: ne, takže ste měli vlastní filmy. ste si i sami

MJ: no to sme si, to dělal strýc osmičku, to bylo půle na šestnáctky
byla víc, ale to sem nikdy neměl a neviděl,

JV: mhm

MJ: doma teda.

JV: mhm [dobře].

MJ: [a ty] půjčován- půjčený jako e teďka sou ty pučíte si de- devět
(tejch) no to cédéčka ((CD)), to nebylo přece, to nebyla ani
televize, nic, doma.

JV: mhm

MJ: to se muselo napnout plátno a pak pustit ten, film. že jo, to,
na elektriku to vrčelo a (na to) sme se dívali, no.

JV: á při jaké příležitosti ste si ty filmy pouštěli? e ty [ty]

MJ: [ja]ko doma?

JV: ano.

MJ: no tak když e se s e sme se sešli a strýc přišel s promítačkou a
řekl e bude se promítat. tak sme se, s radostí dívali. bylo to pár
filmů, moc né a to sme se dívali furt dokola.

JV: á [jak]

MJ: [no] kdy- kdybyste viděla vy, jak ste jako malý děcko batolila
teďka, taky se budete dívat ráda, ne? na sebe.

JV: mhm

MJ: on fil-, dokonce můj, náš strýc, on dlouho neměli děcka, takže
filmoval nás, když sme dělali v e ti- Tišnovské zahradě všelijaký,
stavěli stany a jezdili byste na maťá- ee na ma- e na maňáscích e
ve- vedle (struhy) a tak takže, naše hry a to je do dneska se na to
rádi díváme.

JV: mhm ee dobře. a jak často st- jak často to asi tak bylo to
promítání v domácnosti. jak často ste se na ty filmy koukali?

MJ: no tak dvakrát za rok, nebo jednou málo.

JV: a to bylo teda jenom v rámci rodiny, nebo to bylo mezi přáteli,
nebo

MJ: no přátele to nezajímalo ( )

JV: hm

MJ: jenom rodinný, no. a pak tam em většinou teďka taky maj někteří
filmy a nebo ty digitály a to je, jak se narodí děcko, tak ho
filmuje furt a člověka už to nebaví, protože e em jednou ee jí toto
a potom oslava a Vánoce to je em tehdy to bylo trochu zajímavější
možná. e teďka je to běžný, no, dneska to víte dneska si pustíte,
nafilmujete a přímo si to pustíte na promítačku, co ste nafilmovali.

JV: mhm

MJ: rodinná oslava. to je dneska digital, to je. to zprofanovalo,
protože kdo by se na to díval. ((smích)) tehdy to byla vzácnost.

JV: mhm ee dobře. tak já bych teďka se ee přesunula k období
protektorátu á

MJ: no.

JV: bavili bychom se teda o tom. á zeptala bych se, jak na vás
působily změny po roce třicet devět, kdy začly platit protektorátní
předpisy. ee jestli byla třeba některá kina vyloženě německá, nebo
vyloženě česká?

MJ: né.

JV: že, nebyla ňáká kina chápána jako že to sou pro Němce kino, že
tam chodí hlavně Němci.

MJ: no možná měli v Německým domě ((Německý dům)). to stálo
uprostřed (.) Lažanskýho teďka Moravskýho náměstí ((Moravské
náměstí)), tam měli voni.

JV: mhm

MJ: a e tam možná měli kino, ale jinak né.

JV: mhm. á některé kino, třeba české, že by bylo, že by tam Němci
nechodili.

MJ: no to většina, protože ď- (..) no za protektorátu všichni
němečtí vojáci a b- byly to německé filmy, no tak tam chodili taky,
že jo no.

JV: mhm

MJ: to to se nerozlišovalo.

JV: dobře. ee teďka bych se zeptala, jestli ste chodil do kina více
nebo méně než ee dříve. jestli ste za toho protektorátu ňák ee začal
chodit do kina více než před tim protektorátem.

MJ: no chodil, protože sem b- byl starší.

JV: mhm

MJ: a chodili sme s kamarádama a jako děcko to sem, to byl takovej
víceméně svátek, když sem šel do kina. no málo taky těch filmů,
tolik nebylo, já nevim. no za protektorátu nic jinýho nebylo, ani
divadla e se český opery už moc nehrály, to se muselo, no prostě.
(..) to se chodilo do kina dosť.

JV: mhm

MJ: a byly taky český filmy celou válku, že jo. na německý se moc
nechodilo. to jako, spíš na film, ale do kina e em do kina se
chodilo.

JV: takže ste chodil spíše na české filmy než na ty německé?

MJ: no jistě.

JV: mhm. á takže se teda změnil ten výběr těch filmů. chodil ste
teda spíše na ty české.

MJ: ano.

JV: mhm á takže rozhodovalo teda em

MJ: no a nebo zahraniční, jo, samozřejmě západní nebyly, ale

JV: mhm dobře. a takže, ale na ty německé ste chodil taky, nebo ste
na ně pře[stal]

MJ: [kam?]

JV: na ty německé ste chodil taky nebo ste na ně

MJ: taky.

JV: mhm a tak když ste teda šel na ten německý film, tak na jaký
německý film ste šel, když už ste na něj šel? proč ste na takový
film šel?

MJ: no když to bylo (..) já sem teda Němce samozřejmě neměl rád, to
nikdo tady, ale ale ee oni většinou to zaplavili a když nic jinýho
nebylo, tak sme šli jako za ( ) marika rék ((Marika Rökk)) a
nebo, oni měli taky takový operetní a zábavné filmy. tak to sme
viděli.

JV: mhm

MJ: když nebylo těch českých, no tak sme šli aj na německý, ale
většinou teda český všechny. ono jich taky tolik nebylo, oni taky ee
za války byla bída aj vo ten materiál a vo všechno a em takže těch,

JV: mhm

MJ: německých bylo víc, protože em to byla jejich, doména, že jo. no
tak sme šli aj na německej.

JV: mhm dobře. á eště bych se zeptala, jak se diváci v kině za
protektorátu chovali? jestli se to ňák změnilo to chování. e ee na
rozdíl od té doby před protektorátem. (..) jestli byla třeba jiná
atmosféra v tom kině.

MJ: (..) ani ne, akorát sem říkal už žé na ty e po- ee na týdeníky,
který byly vysloveně propagační ee se lidi ee nechodili a pak teda
oni řekli, pak to <z-> ((smích)), nedovolili zůstat e v e k přijít
do kina pot- po týdeníku, tak se muselo chodit na ty týdeníky.

JV: mhm. takže ty týdeníky německé ste teda neměl rád?

MJ: ne, to nikdo, to bylo ee em jak e německá vojska e útočí a ee
furt a ee propagační, že jo.

JV: mhm

MJ: hitlerjungen ((Hitlerjungend)) jak je to ď- dokonalá mládež, no
celá e propaganda, jak za komunismu byly Rusko, ale toto eště bylo
horší.

JV: mhm takže to na vás ňák špatně působilo? třeba ten týdeník? nebo
s-

MJ: no tak e my už sme byli dost velcí, abychom věděli, že to je šmé
no no šmé, no že to do nás lejou, no, člověk byl ee já sem em neby-,
to člověk musel vidět, protože v novinách to psali a rozhlas, pokuď
byl, že jo, tak taky německy furt, že jo. em nápisy a pochodovaly
tady aj německý armády, aspoň na začátku, potom už teda po ke konci
války b- už né, takže e to sme brali jako nutný zlo. už sme se
těšili, až bude konec války.

JV: mhm á vzpomínáte si třeba, že by se v kině hajlovalo?

MJ: ne.

JV: e ne. vůbec ne.

MJ: akorát mě jednou, když sem šel do Blanska em za známýma a tam
byli čekali a a já sem šel dál po- povidám, jak to, že nikdo (nejde)
a při mně- dal mně pohlavek a shodil mně klobouk, protože vzt-
vztyčovali říšskou vlaj- vlajku,

JV: mhm

MJ: zrovna a to ti lidi věděli a já sem si toho nevšim a že sem
nesmekl nebo nezůstal, tak mně dali pohlavek, až se mi toto pak s,

JV: mhm

MJ: pak už sem si dával pozor. ((smích))

JV: ((smích))

MJ: jo kdyby hajlovat, ani ve škole sme nehajlovali a nic.

JV: mhm ee á změnilo se nějak chování diváků v kině nebo četnost
návštěvy kina s blížícím se koncem války? [že byl]

MJ: [když při]š- e za války

JV: když už když už se blížil konec války, jestli se ty diváci
chovali nějak jinak v tom kině, jestli byla jiná atmosféra.

MJ: (.) v kině ne. to ne- nevzpomínám. no em když už tam někdo šel,
tak viděl, že to bude takový nebo vonaký.

JV: mhm

MJ: (.) ale já myslím, že sem ani tolik nechodil. e na český filmy a
na na německý výjimečně teda, fakt. to to člověk dal dycky přednost
českýmu pochopitelně.

JV: mhm a chodil ste třeba více do kina s blížícím se koncem války
nebo naopak méně?

MJ: no spíš méně.

JV: mhm á proč to bylo? to bylo bylo to z ňákého důvodu? bylo to ňák
spojit- mělo to spojitost [s tím]

MJ: [no ne] z důvodu, že já sem em tu em propagaci em neměl rád, no.
no totiž můj otec jako sokol celoživotní ee když sem maturoval
dvaaštyrycátýho, no tak ho tady ee zavřeli aj se sokolama a pak ee
ho odvezli do Osvětimi a skočil v plynové komoře, že jo, tak já sem
ty Němce eště víc nenáviděl než ostatní kluci, nebo spolužáci, že
jo.

JV: mhm

MJ: čili když mi bylo osmnáct, tak sem ztratil otce, že jo. eště tak
potupně, no.

JV: hm

MJ: umučenej v plynové komoře, no tak sem Němce nenáviděl, no ale e
to občas sem e do kina sem chodil a ee tu propagandu t- tak člověk
viděl f- furt em. pochody a vlajky, no tak to nenáviděl, ale <sám
sem přece nemoh chodit a brat> vocel a a strhávat prapor, to bych
skončil špatně, tó zase <takovej> nikdo nebyl takovou vodvahu. pokud
nebyl partyzán.

JV: takže vy ste říkal, jestli sem to správně pochopila, že ste
chodil ke ko- e s blížícím se koncem války, ste chodil méně do kina
kvůli tomu, že tam byla ta propaganda?

MJ: né kvůli tomu, že už potom už těch filmů ubejvalo českých,
německých přibejvalo a na ty sem chodil výjimečně, no, když tam byly
třeba ňáky lyžařský a nebo ee z Olympiády z toho še- to to dávali,
tak to to sem šel, protože to nebyla samá ee propaganda. no ale e
ten týdeník s tou e armádou německou jak ee furt se kasali, to
s člověk přetrpěl, to viděl furt.

JV: mhm

MJ: na všech plakátech a v celým životě, no. to Němci to vovládali a

JV: mhm

MJ: my sme museli držet hubu a těšit se až to teda skončí. ((smích))

JV: mhm, dobře á vzpomínáte si na svojí první návštěvu kina po
osvobození?

MJ: (..) no asi jo, ale to byly ty týdeníky jak e pokud k nám začaly
chodit ze západu a taky ty ty naši jak jak se osvobozuje, pokud to
bylo v kinech, tak to sme chodili, samozřejmě, protože em vono ten
film neskončil e fronta se táhla, že jo, to trvalo než tu republiku
přešli a hnedka potom (.) jak odešli, tak e začaly tak filmy byly vo
e v- úplně opačný, že jo, no ale pak to sme zjistili, že to je vše
ee ee sovětský filmy, no tehdy byla sovětská, ne ruská, že jo,

JV: mhm

MJ: no tak ty byly propagace zase obráceně, že jo, to na se nám
začalo lézt kr- krkem, to sme poznali, že to je jiný než to bylo ve
skutečnosti.

JV: mhm

MJ: ale to nějak moc nás neovlivňovalo, tak sme prostě nešli do kina
na ruský filmy e sme teda nikdy nechodili. to ne to.

JV: mhm á po tom osvobození v tom kině, změnila se ňák ta atmosféra?

MJ: no jistě.

JV: j- ja- jak byste jí poslal. tu atmosféru, jaká byla atmosféra po
tom osvobození.

MJ: no (byla) atmosféra všady radostná, [no].

JV: [a] projevovalo se to teda i v tom kině?

MJ: no tak ee týdeníky byly, najednou německý všechno bylo pryč a
všechno bylo český, že jo.

JV: mhm

MJ: takže to byla radostná nálada, ovšem když člověk přijde do kina,
tak se dívá na kino a pak vodejde, to během kina to to tu tu radost
má člověk v sobě, ale během kina to neprojevuje.

JV: mhm dobře takže s-

MJ: to spíš na ňákejch těch věřejných e srazech nebo průvodech a
nebo em to byla radostná atmosféra celkově, ale když už člověk de do
kina, tak de kvůli filmu.

JV: mhm dobře. ee tak teďka bych vám ukázala seznam filmů ee
takových těch ee největších filmových hitů, které ste v té době mohl
vidět v kině. á já bych se vás zeptala na to, ee jestli ste, které
filmy ste viděl á

MJ: já si vemu brejle.

JV: mhm (...) můžete třeba poznačit ty filmy, které ste viděl.

MJ: zatrhnouť?

JV: ano. ee ale aby to bylo v té době a jestli ste to viděl v kině,
v té době.

MJ: jo tak to už [jen]

JV: [no].

MJ: toto? cé a ká polní martášek ((C. a k. polní maršálek)) to je
Burian ((Vlasta Burian)) ee kde to mám zatrhnout?

JV: kam chcete, nějak to [udělat].

MJ: [krouž]ek?

JV: třeba například. mhm.

MJ: to je Burian ((Vlasta Burian)). to je Lamač ((Karel Lamač)). to
je režisér. To neznáte Hadimršku, jak by smet. to je Burian ((Vlasta
Burian)). Kouzlo valčíku ne-e. Lelíček, no šerlok holmes ((Lelíček
ve službách Sherlocka Holmese)). (..) ( výstuž) jo taky.
ne. mata hári ((Mata Hari)) nó to byla ta špiónka. (..) Cácorka, <to
ani nevím, že byl film>. Moderní doba. šaplin ((Charlie Chaplin)).
je tady šaplin ((Charlie Chaplin)) jé [nó].

JV: [ano] je.

MJ: pamatuju velice dobře. tři muži (.) ve sněhu ((Tři muži ve
sněhu)), to ne. Svět patří nám Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a
Jan Werich)). Frič ((Martin Frič)). Dobrá země, to byla od té od té
spisovatelky, Dobrá země, jak se menovala? to sem viděl. Sněhurka
((Sněhurka a sedm trpaslíků)) oblíbená to sme si di- chodili furt.
valt disny volt disny ((Walt Disney)) no Ducháček to zařídí. vér- ee
d- eee ten, Burian ((Vlasta Burian)). U pokladny stál, to je zase
Burian ((Vlasta Burian)). To byl český muzikant, to sem taky viděl,
to bylo (.) ne-e, Opereta? Roztomilý člověk, to je Oldřich Novej
((Oldřich Nový)).

JV: ano ano hm.

MJ: vídeňská vínr blůts ((Wiener Blunt – Vídeňská krev)) no jó. to
sem viděl. (..) Muži nestárnou no to byla aj hra. minhauzn ne-e
((Münchhausen – Dobrodružství barona Prášila)), Tanečnice ne-e. La
Paloma? La Paloma byla ta, to nevím. to znam ee fi- ee píseň. Její
oběť, ne-e.

JV: mhm dobře a teďka bych se zeptala ee z těch filmů, které ste si
poznačil,

MJ: no.,

JV: jestli vás ňáký z z nich více zaujal než ostatní, jestli ste
ňáký z nich měl opravdu rád, nebo ste na něj [šel]

MJ: [no] opravdu no, to většina.

JV: většina.

MJ: všechny Burianovy ((Vlasta Burian)). maršálek ((C. a k. polní
maršálek)) To neznáte hadimršku, to já ne, od sebe nemůžu vo- Burian
((Vlasta Burian)) byl dycky senzační, no to já,

JV: mhm

MJ: to byl, em k nezaplacení komik, no.

JV: (.) jestli třeba na ňáký film

MJ: Moderní doba, no to je šárlí šaplin ((Charlie Chaplin)) to, Svět
patří nám Voskovec Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)) no to,
Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) to sme měli jako děcka děsně
rádi. Ducháček ((Ducháček to zařídí)) e Burian ((Vlasta Burian))

JV: a třeba zapůsobil na vás ňáký z těchto filmů tak, že byste si ho
třeba musel na něj jít znovu, nebo [( )]

MJ: [šel] bych na všechny znovu.

JV: mhm

MJ: e tyto co tady mam.

JV: a nebo že vás třeba potom inspiroval k nějakým dětským hrám,
nebo k nějakému zvláštnímu chování nebo k něčemu.

MJ: ne-e.

JV: nebo že byste měl s s tím filmem spojený ňáký zážitek, který ste
potom.

MJ: ne-e.

JV: ne.

MJ: (..) Sněhurka a sedm trpaslíků, to dy- když sme měli maškarní
ples, tak sme se na to, sme dělali ty figurky, ale to tak náhodou,
že e to byl,

JV: mhm

MJ: eště širly temple ((Shirley Temple)) tady není. ee ameri- z to
tu sme měli rádi, to byla malá holka roztomilá s takovým černochem,
no prostě ty, to holyvůdský ((Hollywood)) filmy měly takovýdle
jakýsi kouzlo, to bylo něco jinýho než u nás.

JV: mhm. á proč myslí- proč myslíte, že ste měl rád tu širly templ
((Shirley Temple))? z jakého důvodu?

MJ: ee on byla roztomilá malá holka a to mělo to, že ona dovedla d-
rozdávat radosť. ona žila s ta- no žila no měla takovýho (.) sluhu,
teda to ona byla z rodiny jakési, jo a pak ona dělala u nás
velvyslankyni před pár lety širly ((Shirley Temple)) teda už jako
stará babka, že jo, a to ovšem t- toto a tak si všichni vzpomínali
širly temple ((Shirley Temple)), to bylo náš dětská roztomilá, ke
všem se usmívala a s tím černochem dělali takovou dvojici, to
vopravdu bylo, že ho měla ráda, von ju taky, to byla radosť, no.

JV: mhm

MJ: z ní. z ni jako třeba e em kniha (polijana). to byla e to nám
naši dali číst a my sme t- to četli radostně sme říkali, to jé
bezvadná holka, která rozdává radosť. ona třeba říká, když si
zlomila nohu, říkali jí, dyť seš chudák, nejsu, já su ráda, že sem
si nezlomila obě. Podívej, po jedné skáču, měla radosť i když by
člověk byl pesimista, to v člověku zůstane, že jo.

JV: mhm

MJ: proto já taky, (někdo řeknu) starej a povidám <no podivej, já
eště furt žiju>, já su rád, že su starej, mně to vůbec nevadí, proč
by mně to mělo vadit. tak věk je tady a naopak, já su, bych nechtěl
být mladej, protože to, co sem zažil, první republiku Masarykovu
((T. G. Masaryk)) já sem Masaryka (v osmi a vodvracel a tým) tady
viděli, <že sem si ho chytl za kabát> že jo. poznal sem protektorát,
drsnou válku, že jo. smrt otce, viděl sem mrtvoly, na ulicích,
nálety, že jo. no to dneska mládež nemá ee jídlo na lístky,
zatemnění, to si nedovede představit naše nejlepší ee věk když tady
ee dět- chodí e na ty všechny eee zábavy a jak to bylo dřív, to bylo
ee jak se to menovalo strýc (.) taková ta, no ty srocení mládeže a e
pak to bylo (.) v kava- v kavárnách to začali, já už nevim, jak se
to menuje, je to anglicky tyto, že jo, no e em to mládež dneska se
pořád baví e nemám jí to za zlý, chápu, ale my sme tu zábavu neměli
a proto když je na to šp- vzpomene, že člověk neměl co jest aj někdy
hlad, že jo e co sme jedli a tak dneska, to je to to člověk má
radost, že e že to může srovnat s tou em dobou válečnou, co byla
nejhorší a e to pak byla chvílu radost, že jo, ale pak sme poznali
najednou, že ta že ti Rusáci, že to jé ty Sověti, že to jé ee em
stejný jak ty Němci v mno- v mnohém teda, že jo, á pak byl ten
osmaštyrycátej nešťastnej, pak sme dva roky na vojně a to e sice sem
dělal v malé, já sem byl dycky ee já s- mě málem vyhodili z vysoké
školy protože sem neudělal prověrky, no byl sem prostě masarykovec a
e v režimu sem se neměl dobře, ale že potř- sem dělal něco, co nikdo
nechtěl dělat, tu statiku, tak sem kraloval. já sem žádnou funkci
nikdy neměl a taky sem netoužil. já sem takovej zvláštní člověk, ale
to je jedno, neříkám o sobě ňákej ideál. no ale když si člověk na to
vzpomene, no tak že vojnu, to sem em žádnej důstojník nebyl, to sem
byl kmán a tvrdá tvrdej teda režim ee em plnou polní, noční pochody,
to sme byli, hrábl sem si na dno svých sil.

JV: mhm

MJ: to n- dneska by e vůbec e dneska už m- ani em podle mýho e o
holkách nemluvím tó tak neznám, ale em kluci by potřebovali dostat
zabrat. manuelně nikdy nedělali, aby museli vstávat o půl patý, jít
do fabriky a a dělat u pásu nebo něco, to sem zažil, já sem byl aj
v dolech jednu dobu, to sem dobrovolně šel, abych to poznal, mě to
bavilo, ale řekl sem, když poznám prácu v dolech, což bych mohl o
tom <i dat přednášku,> tak potom se cítím když už nemusím fárat do
dolů, dělat ee ve fabrice, nemusím běhat po cvičácích (.) tak ee
dneska je to ráj, že jo, ovšem kde e ty mladí když to nepoznali, no
tak moje dě- děcka taky ne a toto, že jo, tak o to sou podle mě
chudší, bohužel. ne že bych jim přál aby zažili, ale kdyby to
zažili, tak pak se jim ten svět bude lí- bude líbit víc, že jo. tak
jako kdybyste musela týden jest jenom krupeto,

JV: mhm

MJ: jenom a eště málo a mět hlad a potom najednou dostala něco
lepšího, tak vám bude chutnat aj to, co vám dneska nechutná, třeba
rizoto anebo něco vomaštěnýho nebo mlíko, no to tehdy nebylo, že jo,
sme jedli ee em skoro hladověli, že jo a pak najednou se to začalo
lepšit (.) máš jako, máte jako tak. když bylo za komunismu nebyly
mandarinky a pomeranče a čokoláda a nic, že jo, tak když jednou za,
přišli ee za e před Vánocema dali příděly, tak najednou sme dostali
každý tři mandarinky, to byla lahod- dneska můžete mít mandarinku
kolik chcete a e to už tak nechutná.

JV: mhm

MJ: nechutná jako kdybyste něco neměla,

JV: mhm dobře.

MJ: to jé [takovej pocit, no].

JV: [já bych se teda eště], já bych se ještě zeptala

MJ: já vám tady vykládám ale ee

JV: to je v pořádku to je v pořádku. eště poslední otázku bych se
zeptala, jestli byste chtěl k těm kinům

Konec rozhovoru

1

Rozhovor vedl: Pavel Skopal
Rozhovor přepsal: Radim Hudec
Datum a místo: 17.2.2010, bydliště pamětníka - Žabovřesky

Rok narození: 1931, sourozenci: dvě sestry – mladší o dvanáct a čtrnáct
let.

Bydliště do roku 1945: Banskobystrická (Řečkovice)

Povolání rodičů: otec typograf a korektor, matka pracovala jako tovární
dělnice, poté, co se jí narodily dvě mladší dcery, zůstala
v domácnosti.

Povolání narátora: vystudovala gymnázium, po studiu byla jeden rok
členem redakce Práce, poté pracovala v krajské redakci v Jihlavě,
v tuto dobu také vyučovala v kroužcích ruštiny. Poté v různých
brněnských podnicích, kde vykonávala administrativní práce. Před
důchodem pracovala na sekretariátu „podniku z oddělení programování“,
zde také dělala administrativní práce.

PS: tak už se to začíná nahrávat, takže já jenom zopakuju co už vlastně
vím od vás díky tomu dopisu ee vy ste paní J. V. ee
narozená devatenácet třicet jedna,

JV: třináctého první ((smích))

PS: a bydlela ste ee [v Řečkovicích eee]

JV: [v Řečkovicích]

PS: až do vašeho sňatku v roce padesát dva tři [nějak]

JV: [no] padesát dva, do konce roku padesát dva sem tam byla a

PS: na Bánskobystrické...

JV: na Bánskoby- no bylo to Jiřího z Poděbrad kdysi, pak to bylo ve
válce pod markrabstvím a pak to byla zase zpátky Jiřího z Poděbrad a
po- a potom to jako Bánskobystrická myslím už vod toho
šestaštyřicátýho.

PS: a měla ste dvě sestry mladší o hodně, [takže vlastně]

JV: [no o dvanáct] a o štrnáct let, jo a úplně tak už ony sou jinak
zaměřený na jiný hodnoty.

PS: mhm takže toho období do roku štyry- do roku štyřicet pět ee
vlastně to, že ste měla sourozence, nehrálo roli nebo [musela]

JV: [( )]

PS: ste potom na konci války ee hlídat [už jako?]

JV: [no to] sem byla trochu chůva,

PS: hm

JV: to už sem byla trochu chůva, dokonce když sem měla ve fyzice v
septimě na pasa, to víte co to bylo na pas? aha jo takže vy už ani ten
studentskej slenk ((slang)) neznáte, ježiš to už sem neměla říkat tady
do toho.

PS: ((smích))

JV: napomínání bylo když když ve třištvrtletí měl ohroženou čtverku na
pětku

PS: aha

JV: tak poslali poslali domů napomínání rodičům, aby vás přitáhli, čili
sme tomu říkali na pas, no já sem v té septimě měla z fyziky na pasa a
měla sem rande a musela sem si sebou vzít svoje drahý sestry no, to
ještě nemůžeš nikam chodit a já sem chtěla jít, tak si vezmeš sestry na
procházku, jo, takže takhle to bylo. ((smích))

PS: eee ee váš tatínek tedy pracoval jako typograf a korektor ee
maminka byla v domácnosti nebo...

JV: maminka sice, vona neměla možnost studovat, protože byli dva starší
sourozenci, takže vona vyšla základní školu a byl to škoda, protože
byla docela bystrá ženská a mohla mohla něco udělat ale pracovala dycky
jako tovární dělnice, ale potom už byla aji dost nemocná, takže ee už
zůstala doma, když se narodily moje sestry.

PS: mhm [ale]

JV: [ale] když vám řeknu, když sem ve válce cho- začla chodit do
gymnázia, tak tak ona se se mnou učila ee vo de mě, jo,

PS: mhm

JV: takže mě zkoušela a začla se učit ee němčinu latinu francouzštinu,
drmolila to, ale prostě měla snahu se něco naučit, jo, takže to byla
docela [šikovná ženská]

PS: [mhm] takže ona pracovala jako dělnice d- do toho ro- do konce
války nebo ta- [do sklonku války]

JV: [ne ne ne] už ve válce ne

PS: [už ne ve válce]

JV: [protože] ta jedna sestra se narodila ve dvaačtyřicátém

PS: mhm

JV: takže tak už ne

PS: a přitom ste říkala, že maminka měla taky předplatné do divadla na
Veveří?

JV: ano, [to chodila to chodila]

PS: [takže měla kulturní ee zájmy?]

JV: na Veveří

PS: a to- a to měla od kdy, kdy chodila?

JV: no já sem s ní už jako dítko malý chodila

PS: mhm

JV: já vím, že s- že ee mě dost často vzala s sebou na klín právě tady
mám ještě poslední ročníky toho divadla a (.) ona vím že v jestli víte
kde je Kuřimská tramvaj jednička do Řečkovic, vy vy kde bydlíte, [vy
ste Brňák?]

PS: [já nejsem z Brna]

JV: aha, no takže tam u té Kuřimské, tam se říkalo u u U Financů kousek
dál byla sta- stanice, teďka je tam odbočka autobus na Medlánky a nebo
do Zamilovanýho hájka tam tak ta veterinární tahle [je tam]

PS: [jo to vim]

JV: a tam byli Financi v té budově

PS: mhm

JV: a tam vodsuď byla levnější tramvaj, prže sme z Řečkovic z konečný
dycky chodili pěšky, prtže to bylo o padesátník levnější, jo

PS: aha

JV: tramvaj stála třeba ve válce korunu padesát, jo, a vod Financů
stála jenom korunu ((smích))

PS: ((smích))

JV: <no víte bych vás měla povodit tady po okolí, tak by ste se možná z
historie hodně dověděl, prtže si pamatuju dost> ale to k tomu vašemu
tématu jaksi nezapadá, takže...

PS: no trošku jo možná bych s váma to ještě na konci promluvil o tom
[vlastně kudy ste vlastně jako chodila]

JV: [jo no jestli můžu až vr- až] roztaje ten sníh, tak se můžem projít
((smích))

PS: to by bylo náhodou výborný

JV: ((smích))

PS: mě by zajímalo, kudy jakou ste vlastně volila trasu, kudy ste ee
jak ste se tam dostávala?

JV: no ta sokolovna nebyla tak daleko, ovšem my sme (.) po ulici to
nebylo tak hrozný, to my sme byli kousek pod konečnou a z konečné dólů
tou ulicí, jo, takže to nebylo, ale sokolovna měla vel- velký hřiště a
okolí ještě tam bylo přírodní amfiteátr, divadlo, jo a kluziště v zimě
a tak,

PS: mhm

JV: a už potom byly pole a to už teďka je Vránova a já nevím jaká
ulice, Žitná, já nevím co a my sme měli zahradu z té naší ulici ee
ulice do polí a byly tam dřevěný t- tyčky (.) drátěnej plot
(přišrášlovalo to) takže ee já sem chodila do sokolovny tím, že sem
prolezla ee pohnula sem s jednou tyčkou a polama sem zase polama přišla
do zahrady do sokolovny, jo,

PS: mhm

JV: naši říkali kolikrát, prosím tě, zůstaň už tam spát na žíněnce, ani
domu nechoď ((smích)). no protože to bylo blízko, jo [než to jít
zpáteční ces-]

PS: aha takže to byla nejkratší cesta.

JV: ((smích)) no už je to všechno jinak.

PS: a potom do Krpole ((Královo Pole)), když ste chodila, tak...

JV: do Krpole ((Královo Pole)) sme chodívali taky pěšky parta děcek,
no, hodně sme chodili tady do toho ee do té Unionky ((Union)), do toho
Oka ((Oko)) jo a a nebo do té Elektry ((Elektra)), já nevím já si to...

PS: Elektra, Květen [no, vím vím kde to bylo]

JV: [já si teď nevzpomenu] jak se ta ulice menuje, ale bylo to za tou
Hraniční, tam byly koleje vlakový přes tramvaj...

PS: mys- nebyla to Domažlická?

JV: možná že jo, [jo jo jo je to roh]

PS: [já myslím že jo]

JV: asi jo, no tak tam sme taky hodně [chodívali]

PS: [mhm]

JV: vono to bývalo laciný, že, takže

PS: mhm

JV: dycky parta děcek a...

PS: čili ta cena pro vás hrála roli [ee v těch],

JV: [no jistě] no my sme nějak bohatá rodina moc nebyli, že, takže jako
a všichni sme to vítali, že to vstupný nebylo drahý, no tak, ono myslím
nejdražší vstupný bylo pět korun stejně ve všech kinech myslím takhle

PS: mhm

JV: no ale štyři tři dva za ty dvě koruny sme chodili (.) dost často
jenom tak.

PS: a teď ee to mluvíme o té cestě do Krpole ((Královo Pole)), mluvíme
o období konce války nebo [ještě pak i kousek, ještě i po válce]

JV: [no konec války a ještě i po válce], ještě po válce to bylo

PS: a vy ste psala vlastně ee do toho roku zhruba štyřicet dva ste
chodila v podstatě jenom do toho Sokola nebo ste se dostala [občas i do
jiné...]

JV: [no né] já sem od roku štyricet dva chodila do gymnázia, jo, [tady]

PS: [jo já] myslím e do toho kina [jestli ste]

JV: [takže pak] už sme chodili po městě i do jinejch kin,

PS: mhm

JV: ale jako dítko školou povinný ee jsem byla víc v Řečkovicích a
rodiče, to byla pořád chata, přehrada, stanování na staré řece, o staré
řece bych vám (.) to sem si teď udělala takovej velkej památník, páč já
tomu říkám moje rodná řeka, od sedmi měsíců tam se mnou stanovali,

PS: mhm

JV: ještě sem neuměla chodit, takže teďka dávám dohromady fotografie z
té doby, ale dělám nový a jsem rádá že ju trochu vypustili, že si
vzpomínám na to údolí kam sme chodívali, takže rodiče teda vono se taky
nedalo v té válce moc cestovat, že,

PS: mhm

JV: takže prakticky to bylo je- hlavně ta příroda po tom okolí,

PS: mhm

JV: až po tom šesta- pětaštyřicátým šestaštyřicátým roku se to trošičku
ee rozhejbalo.

PS: takže vy ste trávili volný čas tady těmito výlety s rodinou, s
rodiči, a byla ještě jiná možnost do divadla ste chodila s maminkou...

JV: maminka do divadla, no to už vod dětství.

PS: a ee ty divadla na konci války už byly hodně om- ten provoz divadel
hodně omezený, ony byly občas nějaké jako nějaká představení ve
čtyřiačtyřicátém a bylo to hodně omezené,

JV: no to bylo, no tak třeba tady toto je poslední z roku štyřicet
loučení ze starým divadlem

PS: mhm

JV: a vím že už tady byli Němci a že sou tam ee na každé druhé straně
sou reklamy brněnskejch podniků a vím že sou tam že sou tam třeba ee
tady potom ta Leninka ((Leninova)), Kounicova je tam jako bis-
(diskrova) nebo náměstí Adolfa Hitlera a takový věci už sou tam přec
přes to, je to je tam vz- vzpomínka z fů- fůry známejch herců
slavnejch, je tam Kvapil ((možná Jaroslav Kvapil)) a všelijací

PS: mhm

JV: řiditelé divadel, jo, jejich články, loučili se s divadlem, už je
tam někde nakreslenej plán novýho divadla který se tam mělo stavět už
už je tam ten Bílej dům, takže tohle nový Janáčkový ((Janáčkovo
divadlo)) už je pozdějc stavěný, ale toto bylo zajímavý že toto ěště e
ěště prošlo tiskem a už to už to teda není nějaký ee, jo ještě to jako
vyvzdorovali té německé takové prostě bych řekla cenzuře

PS: mhm

JV: nebo něčemu takovýmu, jo, takže to je velice hezký, ale tady sem
právě taky na jedné straně teď sem to vytáhla našla ty, tu reklamu od
těch královopolskejch kin aji stary

PS: aha

JV: jenom vostatní kina sem tam nenašla, ale tady od těch krpolskejch
tam je.

(.)

PS: tak to je pěkný,

JV: mhm

PS: to bych si potom udělal ee aspoň fotku té reklamy [a maminka...]

JV: [a víte co,] já mám ehm já nemám barvu, já tady mám kopírku, já
bych vám to byla udělala, ale já nemám teďka zrovna barvu,

PS: jo to nevadí, já mám sebou ee fotoaparát, takže já si udělám
obrázek ee,

JV: hm to já mám taky foťák, ale vy máte asi nějakej lepší tady na
toto, na zvětšení ne?

PS: jo to nebude problém, my to používáme běžně, [to je docela dobrá
kvalita]

JV: [jo? dobře mhm]

PS: ee maminka ee chodila do divadla ovlivnilo to nějak její postoj ke
kinu a říkala vám třeba na co by ste měla chodit nebo neměla chodit?

JV: ale no tak určitě no tak víte, hrozně bylo hezký to, že <třeba>
bylo to starodávný že se lepily plakáty po plotech a nebo na těch
plotech,

PS: mhm

JV: kolem dokola na každým rohu, ale každej týden vyšel novej program
kin i divadel, jo, takže to bylo takový, skoro bych řekla lepší než než
dneska

PS: mhm

JV: protože je to vyvěšený jenom na kinech a nebo teda no nemůžu
mluvit, nemám internet

PS: mhm

JV: ale v internetu se to dá dovědět zase všechno [to bych nemluvila
správně]

PS: [takže mhm] takže vy ste se orientovala o programu podle těchto
plakátů, kt- byly v okolí vašeho bydliště nebo...

JV: [určitě určitě určitě, no šla sem ze školy] přes konečnou došla sem
domů a maminka se hned ptala, tak co je novýho na příští týden
vyvěšenýho? ono v předplatným kde v tom v té legitimaci předplatný
program měla to je sice pravda, jo, ale všechno ostatní ty kina a ty to
všechno, to bylo na těch plakátech

PS: mhm

JV: takže to mělo cosi do sebe taky.

PS: mhm a chodila s vámi maminka nebo tatínek do kina v tom období toho
protektorátu [nebo ještě předtím?]

JV: [no] málo tak jedině v těch Řečkovicích ((Kino Sokol
v Řečkovicích))

PS: v Řečkovicích

JV: (no to že bylo) sokolský moje kmotřenka tam o přestávce v předsálí
prodávala <cukroví> ((smích)) a takže prostě to to hodně ti lidi z
Řečkovic chodili do toho kina, musím říct, že že i když to byla v
podstatě dědina, ty Řečkovice, ještě tam taky těch aut nebylo tolik,
většinou se jezdilo s povozama a tak, a přesto ee voni měli program
dobrej, jak oni neměli tak jak dneska, když někde na venkově dostanou
jenom takový podřadný ee filmy,

PS: mhm

JV: tam byl celkem se hrálo všechno co v té době bylo,

PS: mhm

JV: možná třeba né jako premiéra, ale dost brzy na to takže sem hodně
filmů viděla.

PS: aha a když ste potom začala chodit i do města, hrálo roli to jestli
právě nějaký film bude dřív třeba ee [v tom Krpoli ((Královo Pole))?]

JV: [no tak byly] premiérový kina určitě to Metro, skala ((Scala))
Kapitol, to byly vlastně premiérový kina.

PS: a chodili ste kvůli tomu do toho, abyste to viděla dřív [nebo...]

JV: [no to] ani tak ne

PS: čekali ste...

JV: maminka s tatínkem měli velkýho kamaráda spolužáka tak víceméně no
spolužáka tatínkového Gustav Nezval, říká vám méno něco? já sem mu
říkala strejdo, chodíval k nám na chatu

PS: aha

JV: tak nechcu nechcu to [říkat do toho rozhovoru]

PS: ((smích))

JV: protože to vypadá, jako že tohle a jsou to moje vzpomínky, takže to
nemá [na to vliv]

PS: [mhm]

JV: ale prostě jako že naši přes tu kulturu nějaký takový jako zdání
měli, no.

PS: mhm (.) a ovlivňovalo to teda nějak postoj ke kinu ee co se jim
líbilo, na co chodili rodiče?

JV: no tak ono v podstatě ty filmy pro pamětníky, tak co vidíte tak ono
ono skutečně moc nějakejch kvalitních věcí nebylo nebylo

PS: mhm

JV: nějakých s takovou s nějakou sociální tématikou nebo tak t- to
nebylo to byly spíš nějaký takový zamilovaný...

(.)

PS: mhm a na to chodili teda

JV: chodili chodili určitě

(.)

PS: k tomu kinu v Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)) se ještě
určitě dostaneme, já bych se ještě zeptal na je- na je- na jednu
drobnost, vy ste říkala, že tam bylo i kluziště, takže tam ste chodili
i...

JV: ano na sokolovně se dycky hřiště napouštělo na zimu byla, ohřívárna
vařil se teplej čaj s tresti

PS: mhm

JV: jo to byla válečná doba, jenom trest čajová do teplé vody, no a
chodili sme bruslit (.) no takže to to je to sou to sou takový
vzpomínky když já tama dneska jedu, sokolovna už je obestavěná, tam
není žádný hřiště, tam je všechno sídliště, že, obchody, že já už sem
tam když tam teď jedu na hřbitov, tak si tam <připadám už skoro> jak
cizinec. ((smích))

PS: já se ptám, protože ee mám dojem, že vlastně bruslení bylo docela
populární dětská zábava

JV: bylo

PS: a...

JV: aji Sokol měl hokejovej nějakej myslím,

PS: mhm

JV: hodně sme chodili bruslit taky na napuštěný louky v Zamilovaným
hájku, víte ten kou- koutek ten Zamilovanej hájek u těch u Pařízkovýho
mlýna a...

PS: popravdě nevím, já vím že (vilznově) lese ((Wilsonův les)) se klu-
[se bruslilo]

JV: [já vás tam fakt musím zavézt]

PS: ((smích))

JV: udělejte si čas <a projdeme se vám, jedna moje kamarádka tak to
jsme spolu lozily>, je o patnáct let mladší jako já a je původně ze
Slovenska, tak ta prostě taky ta úplně byla zděšená co všechno vím a co
jí možu ukázat <a tak jo> ((smích))

PS: no já bych rád [u- na jaře]

JV: [tak si můžem udělat vejlet]

PS: to by bylo skvělý, já vím že o o vilsnově lese ((Wilsonův les))
vím, že tam tam se myslím bruslilo,

JV: [no vilsoňák]

PS: [ano]

JV: no ten je tady takhlenc tím směrem

PS: [jo já já vím kde je a tam se bruslilo taky, ne? tam bylo prý
nějaké...]

JV: [( )] no tam se tam byl lyžařskej svah, ale [to až po válce]

PS: [a vy ste tam i jako zaledovalo něco, ne]

JV: [ale ve vil- ve vilsoňáku ((Wilsonův les)) nevím] ne na tom kopci
ne ale ale spíš dole na těch lukách.

PS: mhm

JV: v Žabovřeskách možná.

PS: ee já se ptám taky proto, jestli ee vlastně ta ee záliba v bruslení
vy ste chodila [taky ee]

JV: [no to víte že jo]

PS: jestli to moh- nějak ovlivňovalo výběr nebo preferenci nějakých
filmů, protože se objevovaly občas bruslařské [vlastně takové reví]
((revue))

JV: [nó] jenže to ty třeba to bylo až po válce s tou so- soňou [heni
((Sonja Henie)) no]

PS: [soňa heni ((Sonja Henie) no]

JV: no to byl krásnej film, ale to bylo až po válce

(.)

PS: takže na ten si vzpomínáte

JV: no to víte že jo, no a taky ho už dávali dvakrát i v televizi, to
jo ale...

PS: no

JV: no ale nějaký filmy s ní byly už ve válce, ne tady ten ten ta
Zasněžená romance byla až po válce, ale před tím s ní nějaký filmy byly
no protože já vím že sem zoufale chtěla mět sukýnku na bruslení, jo, a
takový blbosti a bych a skákala sem sem tam něco (nevím) jen abych
abych vypadala jako krasobru- bruslařka a na tom Zamilovaným <hájku sem
se probořila>

PS: ((smích))

JV: už sem měla skládanou sukýnku až po kolena sem se probořila do
vody, protože už byl takovej slabej led, ale přitom bylo ještě dost
zima, tak než sem z toho zamilca ((Zamilovaný hájek)) přišla domů
pěšky, tak na mně chrastila zmrzlá sukně, úplně to chrastilo ((smích))
no a ještě sem měla sebou malou sestru a <ta mně spadla po krk, takže
naši byli ze mě úplně nešťastní jako jak blbnu.> ((smích))

PS: a to už asi bylo po válce těsně neb- nebo [na konci]?

JV: [nó] Jindra je ve dvaaštyřicátým, no a takže to muselo být nějak
koncem války, ( ) byla maličká tenkrát

PS: a tady představa toho [jak vypadá]

JV: [jéžiš proč ste si nevzal?]

PS: jo děkuju vezmu si, ta představa toho jak vypadá krasobruslařka, tu
ste měla z filmu nebo z něčeho jinýho?

JV: áá no to bylo no tak oni ty krasobruslařský věci nějaký byly i ta
Soňa ((Sonja Henie)), že, ale až ta zasněžená roma- romance ((Zasněžená
romance)) tady potom teprve to tak jako, a ještě potom měli nějaký
nějakej krásnej film krasobruslařskej ty Rakušani,

PS: Rakušani, no

JV: to tady taky bylo ale teďka

PS: jaro [na ledě] ((Jaro na ledě))

JV: [Jaro na] ledě, no a to byl taky hezkej film, no takže to bylo až
po válce, ale i ve válce se to krasobruslení...

PS: tam hrála eva pavlík ((Eva Pawlik)) já nevím jestli [to tehdy tady
bylo známé]

JV: [ano ano ano] to bylo známý méno ano

PS: takže ste o ní věděli

JV: no ano

PS: že to byla myslím Rakušanka, že jo, ee [mám dojem ale zna- znalo se
vědělo se o ní, jo?]

JV: [nevím asi jo, no tak tam je těch] českejch men v té Vídni tolik,
že prostě ee (.) no vony taky ve válce ještě no všechny ne grotesky,
ještě než přisli Němci, tak bylo fůra grotesek aji z těch americkejch
hlavně, že ale potom teda Němci ee zase nějaký věci zakázali, že a pak
letěly všelijaký ty jejich na ty jejich filmy se tak moc nechodilo, ale
pamatuju si, že byl takovej nějakej krásnej film s kristínou sédrbaum
((Kristina Söderbaum)) a to se menovalo Dům u jezera.

PS: mhm

JV: ten děj si už napamatuju, ale bylo to krásný, přírodně

PS: mhm

JV: prostě když sme potom měli už už nás nám zatopili starý chaty v
osumatřicátým byla ta velká povodeň potom potom v děvetatřicátým
neohlášenou napustili přehradu Němci, že,

PS: mhm

JV: tak my sme stěhovali chaty všichni nahoru do těch rozdrojovskejch
lesů a pronajímali se tam místa od rozdrojovskejch ((Rozdrojovice))
sedláků V Líchách se tam říkalo, tak z nějakejch cukr beden a já nevím
z čeho se to slátalo v té válečné době dohromady, aby sme měli zas kam
chodit a na druhé straně ee teda na pravým podle proudu po- na pravým
břehu na druhé straně tam je dneska plno hotelů a tam toho nebylo, jo,
tam byla kdysi v v ústí do rokle byl stará hájovna, tu zatopili a potom
ve stráni byla taková krásná velká zelená vila, to patřilo nějakýmu
údajně německýmu lékaři nevím potom kdo to dostal, ale já sem tomu já
sem tomu začla říkat Dům u jezera, takže se to u nás v rodině ujalo,
ten Dům u jezera tam sice eště je, ale už ho skoro není vidět mezi těma
hotelama co sou tam teď nastavěný, ještě úplně je to všecko jinak.

PS: a ten film, co ste teďka zmiňovala, na ten jak ste říkala eee to
méno?

JV: kristína sédrbaum ((Kristina Söderbaum)) se menovala ta herečka.

PS: po pravdě t- t- to teda s- se mi nevybavuje to takže vy ste ee to
byla pro vás populární známé méno, jo ee?

JV: no tak to byla to byla to byl takovej nějakej romantickej film, jo,

PS: mhm

JV: já vám nevím vůbec děj, ale vím, že ona se mi líbila a prostě že
ten Dům u jezera

PS: mhm mhm

JV: no takže sem si to potom jako dítě tohle nakombinovala k té
přehradě a pak si ještě pamatuju taky s marikou rég ((Marika Rökk))
nějaký filmy ve válce, ona byla Maďarka asi,

PS: no

JV: a do gympla když sem přišla do primy, tak vedle mě seděla nějaká
Livía Ambrozová, která měla sice tetičku, která měla nějakého slavného
boxera Ambroze, to bylo taky slavný méno, možná že ste to někdy slyšel,
ale ta Lívia měla taky tu tetičku tu mariku reg ((Marika Rökk)).

PS: aha

JV: takže vím, že vona jí posílal fotky a podepisovala a tak, ale ještě
potom po válce dost často ju vysílali ty její písničky na nějakej
myslim nějaká nějaký rádio který sme laxmeberg ((Luxembourg)) nebo něco
takovýho.

PS: a potom běžel ještě jeden rakouský film s marikou reg ((Marika
Rökk)) už v padesátých letech, ale za za války byla už [obrovsky
populární]

JV: [no mhm]

PS: vy ste ji měla ráda, byla pro vás...

JV: no tak všechno sem to neviděla nebo nezažila (ale jako) když sem ji
viděla potom pozdějc až po válce tak tak sem si uvědomila jak je macatá
taková šunky obrovský a že to byl ideál tehdy Němců,

PS: mhm

JV: jo jako ((smích)) <takže to je jak ježíšmarja vy budete mi...>

PS: ne to je přesně to co nás určitě zajímá právě takový jako eee...

JV: ((smích))

PS: postřehy eee ta vaše spolužačka ee byla kvuli to- ee byly vlastně
ty fotografie třeba mariky rég ((Marika Rökk)) nějak jako ceněné ve
třídě [sbírali ste nebo...]

JV: [to nevím my sme byly děcka] v podstatě, jo,

PS: takže tam [nebyl jako...]

JV: [a navíc] v té v té válce když sme přišli do gymnázia, tak naši se
vůbec divili, že sem se tam dostala, protože ono to bylo tak (.) když
(.) Němci prostě musel ste mít buďto samý jedničky a nebo nebo ne a kdo
měl jednu nebo dvě dvojky, tak ze štvrté třídy šel dál do páté a kdo
měl ve štvrté samý jedničky, tak ho posunuli do hlavní školy, což byla
ta měšťanka na konečné v Řečkovicích, jo,

PS: mhm

JV: takže já sem udělala štyři obecný a jednu měšťanku a pak sem se
přihlásila do gymnázia a naši říkali ste- stejně se tam nedostane, jo,

PS: mhm

JV: protože dělali sme přijímací zkoušky, z češtiny, česky, že rozbor
větný, ale z matematiky, z dějepis, zeměpis dějepis byl zakázanej nebo
takhle z metamatiky, ze zeměpisu a ještě z nějakejch předmětů v
němčině,

PS: mhm

JV: naši nas na- moc neznali řeči teda, otec vůbec ne nějak moc on on
znal ee jako korektor věděl jak se co píše, ale nevěděl jak se to
vyslovuje,

PS: mhm

JV: to vopravoval prostě to bylo něco jinýho, ale já sem ty zkoušky z
tý němčiny udělala a já sem se tam dostala do toho gymnázia přitom tam
bylo fůra lidí z takovejch všelijakejch dost, no byly tam dvě holky o
kterejch se v Řečkovicích vědělo, že jejich tatínci kolaborují,

PS: mhm

JV: že ty se tam dostaly, jeden teda byl Němec přímo, ten dělal pro
Zbrojovky a pak tam byly ve městě taky takový všelijaký existence, tak
brali nás štyřicet a pak ještě tady dvě dvojčata z nějaké taky rodiny
protlačené jo, tak dvaaštyřicet nás bylo v té primě no a já sem tam
byla snad jediná z takové vobyčejné [rodiny],

PS: [mhm]

JV: vopravdu proti nim že se- všem hrozně vobyčejné vim,

PS: [takže vy ste...]

JV: [no takže] my sme celkem já sem když se tam někdo hodně povyšoval,
tak já sem ho nebrala, jo, takže já sem je nějak nežrala bych řekla tu
Líviu.

PS: jo, hmm tu kamarádku co měla ehm ee tu Livíi myslíte tu mariku re-
((Marika Rökk))

JV: [hmm]

PS: takže vy ste šla na gymnázium a po gymnáziu...

JV: no

PS: nebo takhle jenom obecně stačí, jestli ste šla na vysokou vysokou
školu, [jestli ste měla vysokoškolské vzdělání nebo...]

JV: [no chtěla sem] chtěla sem na filozofickou, ale moje názory jako
soudruhům ne- nevyhovují,

PS: mhm

JV: tak sem po dvou měsících automaticky vylítla.

PS: jo

JV: ((smích)) <no takže> nerada ani na to [vzpomínám]

PS: [jasně]

JV: to byla taková nešťastná doba, jo, v tom padesátým roce na podzim
a...

PS: hmm a potom ste pracovala...

JV: já sem teda chtěla dělat ne jako filozofii, ale já sem já sem
chtěla dělat zeměpis tělocvik a něco takovýho spíš, jo

PS: mhm

JV: jakože sem hodně dělala do toho sportu a zeměpis a cestování mě
bavilo a tak to jenže to patřilo k filozofické fakultě, jo.

PS: mhm a pracovala ste ee jako co jestli se můžu zeptat jenom typ
povolání?

JV: to byl další průšvih, to já sem taky sem dost s- psávala no a tak
sem si sehnala místo v redakci,

PS: mhm

JV: v redakci Práce a tam sem vydržela rok <a vyletěla sem taky,
protože> v brněnské redakci by vám aji řekli ne na nějaký známý kdo tam
byl tehdy možná ty ména by vám řekly Standa Budín ((Stanislav Budín))

PS: no to znám no

JV: hmm a Sokol a Rydlo a tak ale seděla sem v kanceláři s hochem,
kterej byl tak starej jako já, no (.) pořád sem měla dojem, že že někdo
na mě donáší a on donášel až sem na to [přišla]

PS: [mhm]

JV: až teď protože byl v seznamech toho Cibulky ((Petr Cibulka)), no
ale já sem potom viděla, že je to dost špatný tam se udržet, byla tam
Blanka Trávníčková dcera profesora Trávníčka ((František Trávníček))
[češtiny no]

PS: [jo jo to byl rektor]

JV: ta byla vedle seděla vedle a ta tu tu tu teda potom taky vykousali
aji tu chatu s tó zahradou na přehradě jim vzali a dostal to nějakej
sovětskej pověřenec, co tady byl v Brně.

PS: přitom Trávníček byl...

JV: t- no Trávníček už tehdá nežil, no von psal ten slovník češ-
českýho jazyka já vím ten starý s- tady mám, František Trávníček a
Pavel Váša to byl první slovník českýho jazyka,

PS: mhm

JV: a potom potom už teda Vášu Vášu, když bylo druhý vydání, tak po
válce Vášu už ne nedali a byl tam jenom Trávníček,

PS: mhm

JV: no ale zřejmě nebyl tak tak načisto kovanej, páč vím, že s tou
Blankou taky dost,

PS: mhm

JV: vytočili, no a tak sem se potom myslela sem udržím, ale říkala sem
si, no tak že pudu do světa, tak sem šla do krajské redakce v Jihlavě
(.) učila sem tam dva kroužky ruštiny, to byla éra pamatujete si ty
lidový kroužky rož- ee ruštiny, slyšel ste vůbec o tom?

PS: lidové kroužky ruštiny, tak to nevím to...

JV: já vás...

PS: ne to je [zajímavý, to mě zajímá]

JV: [já vím, to se ptáte vy mě a teď bych se vás zeptala], kolik je
vám, to my můžete pošeptat.

PS: třicet osum

JV: no tak to není tak ( ) tak můj syn má teda temu tomu bude teď
sedumapadesát a dceři bude třiaštyřicet a je mezi něma velkej rozdíl.

PS: hmm

JV: syn má úplně ještě takový to stejný ražení jak sme měli my a dcera
se vdala do rodiny (..) (tvůj klan) je tam jedna soudružka poslankyně s
tý s té rodiny do které se vdala a dcera se veškerým takovým názorům
vyhýbá a ta si myslí jenom na svoje koníčky a stará se vo koně a vo svý
jezdecký zájmy a toto de jí bokem,

PS: hmm

JV: to je poznat jak se to měnilo jednak aji ty školy jo ten vliv na
lidi a jak působil ktere- které době já vám řeknu, je mně líto, že už
je mně tolik, ale na druhé straně nelituju, že sem ten vývoj všechen
poznala, od té první republiky ještě když sme stavě- za- zasazovali tu
lípu republiky, když byl ještě Masaryk než umřel a potom to všechno co
šlo ty válečný akce poválečný, že, v rodině sem taky měla můj můj kmotr
byl Karel Grómeš ((Karel Gromeš)) který je na pamětní cedule ceduli ve
vchodu do do brněnského magistrátu [jak je tam ta]

PS: [mhm]

JV: pamětní cedule teda deska abych mluvila přesně, jo (.) no teda na
památku obětem komunisty vlastně no von ne von ve válce on se nevrátil
z války

PS: mhm

JV: jako legionář,

PS: jo

JV: no ale prostě to taková ta tradice, jo a teďka ty další vě- a
mladší a mladší už už mají úplně ty vzpomínají jenom zas na ty šedesátý
roky, jak ve škole byli v tom pionýru a to a to a potom teďka teď už se
na to na to na ty padesátý roky zapomíná a zase se jenom nadává na ty
šedesátý, vono to předtím bylo horší, [jo ale to je]

PS: [no to určitě]

JV: to je záležitost věku jo jak kdo co kdo zažil, tak to je v něm, to
v něm víc utkví, že, no.

PS: a vy ste mluvila o tech kroužcích ruštiny, takže to ste [toho ste
se účastnila?]

JV: [tak to byla akce,] to byla akce, to byly ve fabrikách ve všech
[podnikách]

PS: [mhm]

JV: a ve fabrikách byly prostě takový akce, aby sme se učili ruštinu,
že a pak se z toho dělaly zkoušky, jé začnu gymplem byla akce Mládež
vede Brno

PS: ano to vím

JV: to bylo za (švindl)

PS: ano to je známý

JV: tak to sme měli třeba tři kantoři nesměli do ničeho mluvit a my sme
něco dělali, jo, a pak sme na to jednou <vzpomínali s horolezci u
táboráku a hrozně sem se pobavila, kamarád říká, já sem v té době byl u
jízdní policie> ((smích)) to byl jenom fór prostě všichni sme něco
dělali, někdo byl v tramvaji a někdo jim řídil a někdo byl no a tam a
tam tak to sem právě ee na té škole učila ruštinu taky, jo,

PS: mhm

JV: a když sem dost sem teda ty řeči tenkrát znala, ale nejsem žádnej
teda talent na jazyky, ale ta ruština nebyla težká, frančštinu, němčinu
sem taky dělala, i latinu a když je nutno nebo když potřebuju, tak se
domluvím,

PS: mhm

JV: to sem zjistila až po revoluci když sem začla jezdit d- do Dolomit
do Itálie a tak, jo, že sem se domluvila, ale nejsem takovej talent,
abych mohla z z fleku hnedka mluvit, to zapomínám.

PS: mhm

JV: a prostě v tom když sem přišla do té krajské redakce Jihlava, tak
tak tam sem f nějakejch prádelnách a barvírnách a ještě v nějakým
podni- už vám neřeknu, ale byli do podniku po pracovní době sem chodila
učit ruštinu.

PS: mhm

JV: to se počítalo, že jo, já sem si zlepšovala to že mě vy- vy-
vyšibovali z Brna a stejně sem se tam neudržela, protože sem jednou,
byla hrozná akce zpevňování jenom norem to se furt psalo zpevňování
norem a já sem se v jednom článku vymáčkla tak, že že to zpevňování
norem má prostě jenom ušetřit státu nemo- prostě mělo ještě to mám
všecko ty svý články někde nalepený v sešitě, ale nechci na to
vzpomínat,

PS: mhm

JV: no ale prostě vy- vyznělo to špatně, no a můj šéf jihlavskej kvůli
mě seděl štyryadvacet hodin teda byl vyšetřovanej,

PS: mhm

JV: jo, no takže to bylo takový nějaký že sem se hned potom taky
nehodila, ale ještě navíc měla sem tam svobodárnu a tu mně přidělili a
zničehož nic aniž bych vodsud měla ještě výpověd se mně tam nastěhovali
jednoho večera zazvonili dva hoši a vystěhovali mě z ní, že sou z Mladé
fronty a z Rudýho práva a že že to dostali voni, ukázali mi dekret a já
sem neměla kam jít, proti mně v bytě byla nějaká stará paní, která mě k
sobě přechodně na štrnáct dní vzala, spala sem v kuchyni na otomaně než
než sem odešla z redakce.

PS: mhm

JV: to byly hrozný poměry, prostě to vykládám dneska dost se tomu sama
divím, ale člověk byl mladej, blbej, tak si to nechal líbit.

PS: hm a potom ste dělala co eee [nebo]?

JV: [no] takže sté redakce sem pak teda taky vodešla, jo, [a pak už
sem]

PS: [jenom stačí jako]

JV: pak už sem byla v Brně v různejch podnicích víceméně takových jako
administrativní

PS: mhm

JV: technických a tak no sice sem do důchodu pak šla jako samostatnej
programátor za- zařazená ale (.) moc toho nevím nevím vůbec niž už to
to bylo prostě protože řed- ředitel podniku s oddělení programování
výtáhl, že mu odešla na mateřskou sekretářka a vytahl se si mě na
sekretariát a víceméně sem jeho kumpánům nalívala kafe vařila a já
nevím co a a potom si vy- vymyslel, že veškerý veškerý písemnosti co
tam máme dokumenty, že že přepíšu na počítač jo,

PS: mhm

JV: takže to tam sem se mu to byla votrava a to sem byla ráda, že už
sem šla do důchodu.

(.)

PS: dobře to nám stačí a teď se teda ee vrátíme ee do toho dětské do té
období ee dětství a do té ee a k tomu filmu a zeptám se vás nejprve
půjdeme jakoby chronologicky, jestli si vzpomínáte na vaši první
návštěvu kina, kdy ste byla poprvé nebo první vzpomínky na kino [jako
dítě.]

JV: [no to to] sem byla maličká holka a to byly gro- grotesky že
nějakej Kačer Donald [a nějaký]

PS: [mhm]

JV: takový Laurel a Hardy a to že to to byly kino hrálo sokolský vod v
v neděli vodpoledne a potom na osmou to bylo pro dospělý, že, no takže
a ty dětský ty, ty dětský sem viděla snad všecko, no ale pak sem se aji
dost dostávala do těch filmů pro dospělý, protože to už mně naši nějak
nezakazovali, no takže.

PS: mhm takže nejrpve ty první zkušenosti byly na ty nedělní, [to byly
gro- gro- pásmo grotesek, jo]

JV: [no ano ano ano] no ano ale u nás bylo hodně čtení, víte, takže,

PS: mhm

JV: já sem měla hodně knih vod dětství,

PS: mhm

JV: já sem dost brzo četla a to byl Čapek Čapek zůstal Čapek trvá
dodnes i když mám pořád ty první vydání, což už je úplně jiná
gramatika, že, jiná čeština, ale toho bych nedala a potom už prostě
taky to vedení doma jo k té literatuře,

PS: mhm

JV: takže když nebylo kino tak tak bylo tady tohle, ale chodívali sme
jako děcka do Králova Pole do Besedního domu ((Besední dům)) pod tím
kinem na Besedňák byli jak je [Jadran později]

PS: [ano ano]

JV: teď už je tam nějaká vietnamská velkoprodejna ale bylo to kino a
dole pod kinem byl ještě jeden takovej sálek a tama bylo bylo malý
jeviště a tam se hrávalo loutkový divadlo anebo divadýlka pro děti i
dospělí tam hráli a tam sme chodívali taky v neděli odpoledne.

PS: [to bylo kdy, ještě za protektorátu? ve válce]

JV: [to si pamatuju, to bylo už i ve válce]

PS: a to byl byl to kašpárek nebo to bylo něco jinýho to byl...

JV: no nějakej kašpárek tam byl taky, jo, ale nevím přesně už co
všechno, ale vím, že to byl brněnskej herec, kterej tam toho kašpárka
hrál a kdybych, teďka si [nevzpomenu na méno]

PS: [to nevadí, ale to je zajímavý, takže]

JV: ale byl to velice známej herec brněnskej vod Veveří, ale hrával
toho kašpárka,

PS: mhm

JV: možná že bych to aji tady někde v tom našla [ještě]

PS: [takže] to se hrálo ve stejné budově jako bylo kino, ale dole [ve
spodním sále]

JV: [dole dole] a to bylo odpoledne.

PS: mhm a jaká byla atmosféra na těch dětských představeních?

JV: no tam bylo dycky hodně děcek, no ale a to víte živo všecko (děcka
škol- spíš školní), no ale vím, že to bylo aji když náš Pavel, ten je
třiapadesátej ročník narození a Pavlík tam taky chodíval ještě na
nějaký dětský představení,

PS: v těch [Řečkovicích]

JV: [to sem bydlela] ne já to sme bydleli to už sem byla vdaná a to sme
byli bydleli v Králově Poli u sokolovny.

PS: aha ony se dělaly ještě v padesátých letech ještě nedělní
[odpolední představení, no]

JV: [no takže ten taky chodíval], to si pamatuju.

PS: a takže bylo to rušnější nebo ee ty ty děcký představení než běžný
přestavení byly, projevovaly se ty děti nějak [jako...]

JV: [no tak jo] tak to víte že jo, tak to bylo hurá obrovský, no.

PS: áá chodil vy sama ste chodila jako dítě s rodiči a [nebo už už ste
mohla, jo]

JV: [né to už sme chodili se spolužákama] ze školy že nebo ta parta
děcek,

PS: mhm

JV: totiž otec byl naši byli v československé církvi ((Církev
československá husitská))

PS: aha

JV: otec byl matrikář, ta církev ve válce měla smysl, dneska by mně to
už nic neřeklo, ale tenkrát to mělo smysl, protože byla spousta lidí
zavřenejch a voni se snažili pro ty lidi dělat, jo,

PS: mhm

JV: takže vím, že zase (.) kdo byl nějak postiženej, jak ze Sokola tak
z té církve, tak se jim pomáhalo a tak, jo, takže z té doby si taky
pamatuju tady tuhle činnost, prestože někteří se k tomu ani jako vo to
v k tomu nechlubili s tím po válce, že dělali to to že to dělali,

PS: mhm a...

JV: tam je ulice Maříkova dole na spodku Řečkovic, jak se jede k tomu
Globusu a toho pana Maříka ((Václav Mařík)) si pamatuju, to byl
tatínkův přítel ten ten skončil v koncentráku.

PS: mhm

JV: (jo tak)

PS: a tato ee příslušnost k církvi ovlivňovala nějak ee postoj ke kinu,
stalo se někdy, že třeba nějaký film by byl považovaný [za nevhodný]

JV: [ale to né to né] akorát že ve válce ta řečkovská církev
československá neměla stánek, voni měli bohoslužby vždycky ráno v
neděli v sokolovně v sálu, jo,

PS: aha

JV: a to trvalo dlouho až po válce se potom postavila postavil to co
tam teďka je takovej domek, kterej vznikl na konfis- konfiskátu továrny
na likérny na likéry Stratilovy, ty byli odsunutí Stratil se s byli to
če- Němci kteří tady žili,

PS: mhm

JV: a myslím že se jim ublížilo, že je vodsunuli, protože oni voni jak
sem přišli Němci, tak ti rodilí Němci skutečně byli nuceni se k nim
hlásit, to byl to měli oni taky nadiktovaný že a tady ti Stratilovi
byli slušní lidi a když v Řečkovicích pozavírali dost dobrých lidí a
vynikajícího jednoho lékaře tak oni dělali co mohli aby ho dostali z
koncentráku a pomo- a pomohli

PS: mhm

JV: pomohli mu dostali ho vodsuď a nakonec byli stejně vodsunutí a ten
jejich barák zůstal jako konfiskace, bylo to taky trošku taky myslím
vybombardovaný a na tom místě se postavil potom ten Husův sbor
řečkovickej.

PS: mhm

JV: no takhle (.) sice mě k tomu vedli k té zbožnosti, ale já mám dost
samostatný myšlení, jo, takže já nejsem schopna fanaticky do něčeho,
jo, takhle jít.

PS: mhm

JV: ((smích))

PS: takže to vás neovlivňovalo [žádným způsobem]

JV: [ale no tak] tenkrát mohlo ovlivnit, že, jistě, no, ale já si
myslím, že člověk může být slušnej aji bez bez takovejch věcí
nějakejch.

PS: a jak často ste jako dítě teda do toho řeč- sokolského řečkovického
kina chodila? ((Kino Sokol v Řečkovicích))

JV: tam sme byli [pořád furt se hrálo, no]

PS: [každý týden?]

JV: no říkám to jo.

PS: takže v podstatě na ka- to nedělní nedělní představení bylo pro vás
jako pravidelný [že ste v neděli se šlo]

JV: [no tak pravidelný] nemožu říct pravidelný byly taky doby kdy kdy
sme byli s našima venku

PS: mhm

JV: pořád že takže ani ani do toho Husovýho sboru přesto že otec to
bral tu církev takže taky tam ne pořád, protože tam tam bylo především
ta příroda, to sem byla vedená a oni tak žili naši, že takže když když
bylo hezky, tak se šlo ven, no.

PS: mhm

(.)

JV: no no a potom už potom už jak sem začla lyžovat na gymplu a jezdit
po horách a to už to už mě nikdo nemohl ovlivnit. ((smích))

PS: a takže ee církev vás nijak neovlivňovala ee t- to vztah a pokud de
o školu ve škole vám ee učitelé vyjadřovali se nějak ke kinu [dávali]?

JV: [ano] no tak to na tom gymnáziu to bylo teda úplně,

PS: ano

JV: dokonce vítaný, protože voni vzhledem k tomu, že zakázali dějepis
že se u- učebnice který byly tištěný v republice a ještě tam bylo něco
co se jim nezdálo, tak to bylo černě začerněný,

PS: mhm

JV: ještě tady taky knihy mám, dokonce i ee Polívkův ro- rostlinopis že
kde tam ale byly uvedeny místa naleziště pod českým názvem, tak se to
muselo za- začernit a přepsat německy a tak byli úplně trapní v tomhle,
takže to bylo výborný že že místo místo dějepisu a nějakejch jinejch
věcí nám dávali třeba dvě hodiny kina nebo čtyry pět hodin tělocviku
bylo ve válce

PS: aha

JV: to bylo bezvadný že pro nás ((smích)) <tenkrát>

PS: takže [vy ste chodili pra-...]

JV: [takže my] sme chodili my my sme chodili hodně do toho kina Metro,
to je tam teďka na tom to divadlo městský,

PS: divadlo no

JV: to kino bylo pěkný a bylo velký a to se tam dycky brněnský gymply
sešly, jo, víc aji sme se s víc s lidma

PS: mhm

JV: si pamatuju Vlastu Fialovou ((Vlasta Fialová)) vodsuď herečku a pár
lidí takovejch,

PS: (takže tam)

JV: hodně sem kamarádila v Řečkovicích s Edou Cupákem ((Eduard Cupák))
(vám taky říká méno) sme byli velcí kámoši vod dětství,

PS: aha

JV: hrávali sme si spolu jé, byl dobrý kluk (.) dobrej ještě sme spolu
jako tančili o hodech v krojích, jo, takže, taky mu dost uškodili.

(.)

PS: ee takže vy ste chodili s tou školou pravidelně [ee na školní
představení]

JV: [to se chodilo do kin] no ale většinou to byly, říkám, to byly
většinou teda zaměřený vod války ee vod Němců ty filmy, ale i když to
byly ty jejich válečný filmy o jejich vítězství a to ty Ponorky na
západ hráli mladí kluci, to byla parta kluků

PS: mhm

JV: která narukovala pro říši a (to je) ta jejich ideologie tam byla
samozřejmě vnucená, jo, ale tak to si pamatuju, protože to se tenkrát
dalo vidět narozdíl od některých jinejch, ale co měli senzační
přírodovědecký filmy

PS: mhm

JV: vopravdu to měli krásný.

PS: mhm

JV: a tu a to bylo moc takovejch naučnejch filmů a i barevný v té době
toho těch barevných filmů ještě tolik nebylo, tak to se nám líbilo.

PS: á takže to sou filmy, na které ste chodili taky se školou tady ty
přírodní,

JV: no

PS: a to byly skutečně přírodní dokumenty?

JV: ano no byly dobrý filmy, no

PS: mhm takže tam nebyl žádný děj to byly opravdu naučné...

JV: naučný ano ano ano.

PS: a to byl celý program stvořený [ee tady tím naučným filmem]

JV: [mhm mhm]

PS: mhm (.) a v té škole se o té návštěvě kina nějak mluvilo hodnotilo
se to nějak jako [učitelé k tomu nějak se]

JV: [no ne tak každej předmět] byl jinej kantor, každej byl jinak
zaměřeném, jo, teď sem si vzpomněla, když sem tam k vám nesla na sek-
sekretariát tady ten svůj s- ps- tak sem tam viděla (mečishlova
krhouna) ((Mečislav Krhoun)) na ce- na ceduli nahoře fotografie von
učil na fi-

PS: koho?

JV: Krhoun

PS: Krhoun

JV: no tam no von byl Mečislav se menoval to byl kantor a je tam je tam
jak se de po schodišti nahoru, tak v jednom takovým tom pod-, jak se
lomí to schodiště tak je cedule velký fotografie kantorů Filozofické
fakulty a říkám, ježíš, to je je tam napsaný jenom Krhoun, sou tam
jenom příjmení těch kantorů,

PS: aha

JV: a já vůbec ani nevím že potom přišel někam na vysokou, já si ho
pamatuju ee z gympla [jako kantora],

PS: [a to byl váš] učitel

JV: to mě přímo neučil, ale no tak zastupoval u nás jenom ale jako ale
učil na škole jako jako zástupce ředitele

PS: mhm

JV: Mečislav Krhoun nám se dycky líbilo to jeho méno

PS: [jo popravdě ho neznám]

JV: [a to sem byla překvapená] teďka že tam že je tam no von už asi
nežije to to ta cedule starejch kantorů asi na paměť, protože

PS: mhm

JV: to už by nemohl žít.

PS: popravdě ho neznám a vy ste chodili tedy dycky do Metra ((Metro)),
to bylo jako [to školní kino]?

JV: [dycky jenom] do toho Metra ((Metro)), já myslím, že sme jednou
byli někde taky ve skale ((Scala)), ale to už to už přesně všechno
nevim vám neřeknu,

PS: hm

JV: bych zas vymejšlela.

PS: mhm áá takže na takové jako propagační filmy si vzpomínáte na ty
ponorky a jinak eee ne nebylo to nějak propagačně zaměřené, že by
vám...

JS: ale jo ty německý filmy vesměs byly dycky že nějaký, takový ty
zábavný filmy, to bylo zvlášť jakože tak třeba s tou lídou bárovou
((Lída Baarová)) nebo s nějakejma těma herečkama, tak to byly normální
pro normální lidi kina, ale ty školní filmy byly dycky taková
nalejvačka do nás, že, pochopitelně.

PS: mě by zajímalo, jestli tady v Brně byla nějaká kina považována za
německá kina, ať už ve ještě před [před válkou nebo za války, nevíte]

JV: [to nevim to nevim] ja vím já teď bydlím tady už hezkejch pár let
tady v těch Žabinách ((Žabovřesky)) a vim, že to se tam tu Lucernu
((Lucerna)) nenapsala, sice sem v ní teďka taky parkrát byla, ale vím,
že už že tam v tom žabovřeskym zpravodaji před několika lety sem četla
článek, že je to jedno z nejstarších kin

PS: no

JV: jo a to, ale bohužel to už nemám, to sem asi vyhodila ten
zpravodaj, takže takže vo tom moc nevím, ale vím že to kino muselo být
hodně dlouho už.

PS: jo t- to my máme informace o jako historii těch jednotlivých kin i
té Lucerny ((Lucerna)), ta opravdu patřila k těm nejstarším ee v Brně.
a ony jako nebyly ee ty kina německá ee nějak jako institucionálně ale
je možné, že do některých chodili třeba němečtí diváci víc nebo německá
[menšina, to nevíte]

JV: [to nevím] to nevím

PS: a kino c-...

JV: vono Brno bylo v podstatě německý hodně.

PS: no to je pravda, tady byla asi třetina třetina Němců ee to kino
Central na náměstí na to si vzpomínáte? to byl...

JV: to ude- vono se to [menovalo potom Úderka]

PS: [potom Úderka] ano

JV: no to si pamatuju, protože tam byl ještě ten hříbek tak tam sme
mívali [rande]

PS: [ee jo]

JV: že vždycky tam člověk mohl stát trošku pod i když pršelo, že, pod
pod tím hříbkem a tam se promítalo tak to si pamatuju.

PS: tam se promítalo i do ulice, že jo [tam se stávalo...]

JV: [no ano] ano no

(.)

PS: ee ale za války ještě ste tam nechodila nikdy do toho Centralu
((Central)), to byl vlastně tam kde byla potom Úderka?

JV: ale víte že sem tam v tom kině asi někdy byla ale já já z toho
nemám žádnej víte nic konkrétního si nepamatuju, tak ne- nechci [teda
vykládat nějaký],

PS: [jasně]

JV: ale asi sem tam byla v tom kině někdy.

PS: mhm

(..)

PS: a potom ještě bylo jedno takové zvláštní kino v Brně a to bylo eee
kino týdeníku (ónepauze) ((Ohne Pause)) a potom Aktualita, Čas ee [kde
se promítaly týdeníky]

JV: [nevim na té cihla-] ne není to na té Cihlářské?

PS: ne, to bylo naproti k- naproti nádraží, tam ste nechodila?

JV: a jó, víte ale bylo no jistě ale to už to mně vypadlo z paměti
úplně no ano vidíte, na co člověk si zase ještě nevzpomene, vím že sem
byla jednou nebo dvakrát tam v těch Hlinkách ((V Hlinkách)) v takovým
maličkým starým kině.

PS: ee jo to bylo st- Starobrněnské myslím u u pivovaru

(.)

JV: no ne ne ne když když byste šel vod pátýho nástupiště, jak jede
tramvaj po Hlinkách ((V Hlinkách)), pod pod nemocnicí svaté Anny, ale
ne ne na Pekařské ale ta končí v těch Hlinkách ((V Hlinkách)) v té
ulici ((pravděpodobně Kino Grand)) tam je Socha Svobody brněnská, znáte
ju?

PS: Socha Svobody?

JV: ((smích))

PS: to nevím

JV: já se musím podívat jak se to tam menuje ale ta ulice

(..)

JV: já tady mám někde brněnskej brněnskou mapu, ale (.) kde ježíš marja
to je hrozný, já si to asi nevzpomenu (.) jak se ta ulice menuje

((pauza 10 sekund, paní hledá mapu))

PS: (vale) pisár- jestli je to Pisárecká, tam sou to je na [Hlinkách
((V Hlinkách)) myslim]

JV: [to je až] až to je až daleko

PS: tak ještě předtím tam bylo Ponrepo a předtím se to menovalo jinak
teda.

JV: Ponrepo? možná že jo (..) tu Sochu Svobody vám musím teda
nasměrovat, abyste se na ňu přišel podívat ještě ještě tam byla před
asi před třema letama, tak doufám že ju nezbourali (...) Úvoz jé to se
dívám jinam Křídlovická, Nové Sady od Novejch Sadů (.) tak vono už to
nejsou Hlinky ((V Hlinkách)) (.) tady už to asi neni nejsou Hlinky ((V
Hlinkách)) nemo- no od Novejch Sadů (.) tady někde tady někde (.)

PS: na Hybešové, tam tam bylo kino ((Kino Grand))

JV: tam někde [někde tam někde tam]

PS: [no no no no] tak to je vono to bylo pozdější Ponrepo a menovalo se
předtím ( ) ee...

JV: no a tam tam někde tam někde na té ulici jak jede ta tramvaj tak,

PS: mhm

JV: jak sou tyhlety ulice napříč, jo,

PS: mhm mhm

JV: tak tam je na ro- na rohu navrchu jednoho baráku je taková <malá
brněnská Socha Svobody> o které se se moc neví, páč nikdo se nedívá
navrch, když jede po městě, ale údajně to tam postavil nějakej hoch
študent, kterej tam dlužil za podnájem a ta paní chtěla aby ji na
baráku něco udělal, takže ji tam usochal takovou no tak je to asi tak
dvojnásobek lidské postavy

PS: <no tak to sem ještě neslyšel>

JV: no tak sme se dycky se to tam chodili se na to koukat, vidíte, tak
já už já už taky nepamatuju (kde ve městě moc ty ulice).

PS: jo to bylo kino [Grand původně asi jestli je to vono kino Grand
Illusion]

JV: [ale možná že jo] aha taklenc na tu na tu Cihlářskou, tam sme
chodili to a nevím jestli to bylo [kino mladých nebo jo?] ((Kino pro
mládež))

PS: ano ano no [Studio, kino mladých]

JV: [no a pak sem] pak sem si vzpomněla ještě tam na tom na tom Cejlu,
to byla to bylo Radost [myslim]

PS: [ano]

JV: ale jesli se to před tím nějak ještě menovalo, vím že to bylo proti
celnici někde.

(.)

PS: to mělo spoustu jmen eee ješ- Bajkal a [Rádio Rádio ((Radio)) možná
jo méno který]

JV: [aha tak to je možná] mhm mhm

PS: který si pamatujete ještě z z protektorátu to byl Bajkal a za
protektorátu se samozřejmě tyto [ména]...

JV: poslužte si ee jestli kdyžtak já vám ještě něco [naleju]

PS: [ne ne] ne děkuju děkuju

(...)

PS: takže potom když ste přešla ee na gymnázium, tak se ee změnila
vlastně ee ta kina do kterých ste chodila dost výrazně a vy ste
menovala ee kina v krp- v Králově Poli především jako vaše as-...

JV: no ano z domu teda do toho Králova Pole, ale potom potom když sem v
tom Králově Poli vod toho třiapadesátýho roku od začátku nějak taky
bydlela, že, tak tam sme taky chodili do tych krpolskejch kin ((Besední
dům, Union)).

PS: mhm

JV: [a do mě do mě]

PS: [a jak často asi] jak často ste asi chodila do kina [v tom období]

JV: [no tenkrát sme] chodili, protože prakticky i když sme o víkendech
byli pořád venku při sportu a tak, tak ale do kina se chodilo, no
protože byly ee nebyla televize a nebyly takový domácí ee zábavy, že a
o nějakejch plesech to mě taky nebavilo nebo tak do těch kin se chodilo
a do divadel taky my sme měli předplatný na koncerty v no ale to už
pozdějc až byla brněnská filharmonie, ale vím že na gymnáziu sme
chodívali na komorní hudbu

PS: mhm

JV: a to to sme měli kantory zase kteří byli známí muzikusy mě učil
profesor Štědroň ((pravděpodobně Vladimír Štědroň)), ovšem nikoliv tady
[ten]

PS: [aha]

JV: dnešní Štědroň je asi jeho syn ten [co co dělal to]

PS: [ano toho znám no]

JV: ale starej Štědroň, my sme mu říkali na gymplu Štětec, to byla doba
kdy kdy byly krátké vlasy a on měl dlouhý on byl úplně výjimal se z
toho a měl to kudrnatý když hrál na klavír a házel hlavou tak sme
říkali Štetec, to bylo to bylo taky období, kdy nám kantoři dycky
dávali volný vstupenky nebo s velkou slevou na koncerty, [jo].

PS: [mhm] a tady to období protektorátu dá se teda odhadnout, jak často
asi bylo tak že ste chodili třeba jednou za týden nebo jednou za měsíc?

JV: no tak určitě by se dalo říct že každej [týden]

PS: [každej týden]

JV: možná že jo

PS: mhm a ee takže toto byla vaše kina, kam ste chodila, a bylo některé
jako oblíbené, měla ste nějaké oblíbené kino které...

JV: no tak to to se nedá nedá říct tak nějak, no tak záleží na tom, že
kde se hrálo, no tak třeba ta skala ((Scala)) nebyla špatná, jo,

PS: mhm

JV: (byla) docela dobrý celkem se dá říct přírodní kino v přírodě si
vám někdo zmínil o něm nebo ne?

PS: no ale kdy v kterém období?

JV: no už teďka v pos- [teď už teda]

PS: [já vím] že potom hrála eee na přehradě hrávala maringotka, jo, až
dál do roku [po válce v šedesátých letech]

JV: [no no no] kousek jak se de k sokoláku, tak na té výspě tak tam
bylo takový letní kino ((Letní kino Stadion)), ale to už bylo až taky
až hodně po válce.

PS: no

JV: tak kolem osumdesátejch let [nějak, no]

PS: [jo až takhle] no to vím že tam hrávalo už už i v šedesátých letech
[tam byla maringotka, jo]

JV: [no a na stadionu sokolským] bývalo taky letní

PS: no tam bylo...

JV: no a teďka nám tady nedá spát to kino Na dobráku ((Letní kino Na
Dobráku)), tam bych tam bych někdy hodila nějakej, no sice je to jen o
víkendu, ale pokud člověk není zrovna někde pryč, tak to je hroznej
rambajs, tady se to nese, jo, vod toho, no možná no teďka nám to ten
jejich vnuk ještě taky zvýrazňuje ta stavba těch <tunelů, takže to je
ještě na dlouho tady>.

PS: já bych zatím ee zůstal u těch štyřicátých let u toho protektorátu
ee než přejdeme k tomu dalšímu období ee takže skala ((Scala)) bylo
takové luxusnější [to je jasné a myslí-]

JV: [no určitě] aji Kapitol byl hezký kino ee to bylo dole ee v ježiš
marja no di- jestli je to Divadelní vod Janáčkovýho ((Janáčkovo
divadlo))

PS: Kapitol, já vím

JV: [jo no]?

PS: [no to vim] t- ten palác, to bylo z- známé kino ee

JV: já nevím jakej myslíte palác, tam byla velká elektroprodejna Jurák

PS: [no ale ta ta budova ze]

JV: [byla tam tramvajová zastávka vím že sme tam]

PS: [ze začátku třicátých let], to je známý, to vím kde kde bylo, no

JV: mhm

PS: to si ještě pamatuji že bylo v provozu ještě

JV: [jo Kapitol?]

PS: [no Kapitol]

JV: tak se dlouho menoval?

PS: no

JV: (jo tak měli) vím že tam byl taky nějakej bar, ale to už taky nevím
jakej, jestli tam byl Roxy nebo nevím co, ale prostě vím, že teďka
tramvaje tramvaj tama pod ( ) do města jede ale z města se obrací
kolem toho jak byl Tuzex, jo.

PS: tak Tuzex to nevim teda ale ee

JV: ale tak možná tak já nevím kdy ten Kapitol zrušili, ale ani nevím
co tam teďka je.

(.)

PS: ale vy ste taky zmiňovala ještě naopak jedno ee takové kino, které
ste označovala jako blechárna ee to kino [byla Elektra, Květen]

JV: [no ta blechárna,] to byla ta Elektra

PS: a ee tomu se teda říkalo blechárna [proč]?

JV: [no] ono to bylo to bylo takový ((smích)) takový úzký kino, jo, a
v- vza- vzadu byly nějaký takový ty ty lóže, že

PS: mhm

JV: takový takový na šmajchlování to tam bylo a vono to bylo fakt asi
tak jako na blechy to byly nějaký starý plyšový sedadla tam a to to
kino nebylo hezký, ale bylo to laciný tam, jo a když sme tam šli jako
studáci třeba tak...

PS: eee takže tam byly plyšový sedadla a ee...

JV: myslim že byly takový nějaký plyšový a nějaký takový ošumělý starý.

PS: mhm mhm třeba v tom sokolskym tam byly židle asi předpokládám [nebo
lavice?]

JV: [v Řečkovicích] ((Kino Sokol v Řečkovicích)) myslíte?

PS: v Řečkovicích

JV: to řečko- v Řečkovický kino ((Kino Sokol v Řečkovicích)) tam byl
velkej sál na cvičení

PS: no takže to museli vždycky [připravit]

JV: [a prostě] tam se dávaly židle spojený takovejma těma

PS: aha

JV: dřeva- dřevěnejma nějak sešroubovaný do do těch nez- víte jak se
spojovaly ty židle

PS: jo jo

JV: jo no tak to tam dávali, no a potom se to po kině zase odklízelo a
uklízelo na cvičení no nebo na ty bohoslužby to tam taky takhle bylo
udělaný ty židle.

PS: mhm

JV: no (.) našla sem tady nedávno mám to tam ještě v pokojíčku vám pak
můžu ukázat, je tam plán ještě stavební plán na přístavby kinosálu v
sokolovně.

PS: aha no to by mě zajímalo

JV: no ((smích))

PS: tak to nechte na potom

JV: nebo se poďte podívat ( ) jak to tady mám jestli se chcete
podívat směrem k tomu...

((pauza do konce záznamu první části, oba odchazí z pokoje, zbytek
rozhovoru neslyšitelný))

PS: e e už to se to začíná zase nahrávat, tak já se vrátím ještě ee
bavili sme se o těch kinech o tom, že ee jedno se říkalo teda
blechárna, vy ste říkala, že tam byla vlastně taky lóže,

JV: ano to bylo tak na blechy asi takový, no,

PS: takže tam byly i lóže, kde jako na šmajchlování, takže eee

JV: no vono ty lóže byly asi aji v tom Oku ((Oko)) v tom v té unionce
((Union)) Krpolské ((Královo Pole))

PS: mhm

JV: tam byly dvě taky myslim vzadu to by ale vona byla potom později
předělaná zmodernizovaná po válce.

PS: mhm

JV: jo ale ee původně to byly takový úzký kina a

PS: a bylo to tak, že tam opravdu chodily třeba páry [ee]

JV: [ale tak] to víte že dycky študáci se s- že někdo spolu chodil, tak
se tam cpali dozadu, že jo em.

PS: a vy ste měla nějaké oblíbené sedadla nějaké oblíbené místo, kam
jste chodila s kamarádkama?

JV: ale no tak já mám radši víc vzadu, páč já sem bývala dycky dost
dalekozraká, teďka už se to nedá říct, já mám operovaný jedno oko
dvakrát, jo,

PS: hm

JV: takže mám na každým oku něco jinýho, ale, ale tenkrát sem dycky
radši chodila víc dozadu, ale ne- nemůžu říct, že prostě to bylo taky e
ty lístky byly na místo, že,

PS: no

JV: no tak co ste dostal koupit tak tam ste musel jít

PS: (ano) a taky byly dražší že jo, dozadu

JV: noo do tech premiérovejch nebo do těch městskejch kin ano, ale,

PS: mhm

JV: ale jinak teda

PS: no a v Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)) to byla jednotná
cena?

JV: hm nevím, to vám nevím to sem byla zase eště dost malá

PS: mhm

JV: tenkrát no i když válka skončila mně bylo, tenkrát mně bylo štrnáct
pryč, když skončili ty Kluci na řece, že,

PS: hm

JV: to mně bylo v lednu štrnáct a a v květnu byl, se bojovalo už

PS: mhm k tomu se ještě dostaneme, to mě zajímá ( ) tato vzpomínka
na ty Kluky na řece ((Kluci na řece)) ale ee u u toho Řečkovického kina
((Kino Sokol v Řečkovicích)) ee e platilo tam ee že tam asi chodilo
hodně lidí z těch Řečkovic? [že jo]

JV: [hm] ale tam to nebylo na místa, já myslím že

PS: nebylo to na místa

JV: já myslím, že kam si kdo sedl tam seděl ale možná že dopředu a
dozadu že možná byl rozdíl v cenách.

PS: mhm a to bylo teda s- sokolské kino bylo to při projekcích nějak
znát, že to je sokolské kino, byli tam například sokolové, kteří by ee
tam chodili v sokolských uniformách? [( )]

JV: [to ne] to ne, to ne, to bylo jako kino skutečně, no akorát že to
kino to provozoval Sokol ale, ale jinak chodili lidi normálně do kina
no.

PS: mhm a žádný představení spojený s promítáním filmu to ne, jenom
film čistě?

JV: no tak samozřejmě byly ee předtím teda ty ee aktuality

PS: jo

JV: nebo [něco]
PS: [no]

JV: takovýho to muselo být (protože)

PS: to jsme vlastně ještě nenahrávali, takže vy ste vzpomínala na ty
reklamy, že tam byly diapozitivové reklamy,

JV: mhm

PS: to byly nějaký reklamy nějakých [místních]

JV: [místních] místních vobchůdků v podstatě nic moc, no

PS: hm

JV: tak jenom že se připomněli, rozhodně to ne- nebylo tak protivný jak
dneska když to posloucháte ((smích))

PS: takže nějaké krát- krátké krátké promítání nějakých

JV: mhm

PS: upoutávek na živnostníky [místní]

JV: [jen tak] jen tak ano

PS: ee potom byly asi týdeníky to ste to eee to bylo

JV: no to byly týdeníky normálně no říše víš- vítězí na všech frontách
pro Evropu

PS: ee

JV: zachvátí-li tě, zahyneš

PS: vzpomínáte si na nějaké reakce v kině? na ty týdeníky třeba že by
diváci nějak?

JV: no tak e voni ne- hlasitý být nemohli, protože všude byl nějakej
fízl

PS: hm

JV: takže dyť to se zavíralo nejvíc sokolů bylo zavřenejch, když chcete
teďka tvrdit, že že v odboju byli komunisti, ale všude byli sokoli,
těch bylo nejvíc

PS: tak

JV: já sem taky měla strýčka, kterej skončil v Osvětimi a to byl
náčelník sokolskej župy (pernštejnskejch) učitel z Tišnova vynikající
člověk, no takže zase, aji ty spisy vo vo těch s- vo těch vysočinskejch
odbojářích a o všem to mám taky to mám schovaný ( ) von když
studoval učitelák kdysi eště v mládí, že, matka byla taky eště doma m-
malá než než se vdala, tak e on bydlel v Brně, že študoval učitelák a
byl Tišnovák, teda rodina jeho byla z Tišnova, ale on bydlel tady u
našich.

PS: mhm

JV: mám tady na zdi jeden jeho obrázek, kterej sem si zarámovala až až
po jeho smrti

PS: takže ee hlasité projevy nepřicházely v úvahu ani [( )]

JV: [to se] nedalo. akorát si pamatuju na tom náměstí Svobody, jednou
ee tam byla firma ee řezník velkouzenář Adolf Jebavý a e nahoře v v tom
kině ((Central)) promítali nějakej Hitlerův projev a řval ee na celý
kolo a nějakej pán, kterej sme tam stáli venku, tak ukázal Adolf
Jebavý, jo, že ho poslouchali, jo, takže to byl potom se to vykládalo
jako vtip [prej, jo]

PS: [aha]

JV: Adolf Jebavý

PS: že se to rozšířilo jako taková

JV: jo jo jo ((smích)) jedna tetka řečkovská ((řečkovická)) taky naša
matka říkala, deš ze škole, dívala ses co hrají co hrají? a říkám já
sem si nevšimla a nějaká tetka říkala u nosa bínek

PS: u u nosa u nosa bínek u nosa

JV: u nosa bínek ((sméch))

PS: u nosa bínek?

JV: jo u nosa bínek jo ((smích)) jo vždycky

PS: jo

JV: místo Únos Sabinek, jo, takže tam z toho vzniklo

PS: a to [je právě]

JV: [u nosa bínek]

PS: právě to kino jak ste teď vzpomínala, že, tam byl projev Hitlera na
to, to bylo na tom náměstí a to bylo právě zřejmě

JV: no on vyřvával

PS: to bylo zřejmě nejvíc takové německé [kino]

JV: [no ano to bylo]

PS: [( )]

JV: to bylo to co nejvíc řvalo, tak to bylo Adolf Hitler plac ((Adolf
Hitler Platz)), že se to menovalo na náměstí Svobody hm

PS: takže toto je jedna vzpomínka, kterou máte spojenou tady s tím
kinem ((Central)) s tím náměstím?

JV: mhm

PS: ještě nějakou něco se vám vybavuje [že co byste]

JV: [no tak]

PS: ne todle, takže to to vy ste tam přímo ee vlastně byla u toho kina
nebo jak je to znáte z z [vyprávění]

JV: [ně- někdo z rodiny]

PS: mhm

JV: někdo z rodiny nebo na- moja kmotřen- jedna moja em ee no tak sem
měla kmotra toho Gromeše ((Karel Gromeš)) a eště tetu byli dvá u mýho
křtu a ta teta byla původně zaměstnaná na Lékařské fakultě. no ale když
zavřeli zavřeli potom ně- vysoký školy, tak někde já nevím kde tam
dělala, ale prostě vím, že z toho města dycky jezdila

PS: a to bylo slyšet opravdu až na náměstí to bylo?

JV: to řvalo to bylo, tam byly amplióny a to řvalo úplně to z toho
kina. to s- to s- to se- to úplně řvalo po městě

PS: a to bylo výjimečně tedy u tohoto projevu nebo to bylo pravidelně
že to bylo slyšet?

JV: no to tam byl dycky takovej rambajz, né, jenom tady v té válce v té
válce ty jejich propagační věci, že, pochopitelně, ale potom, když to
kino promítali už později, tak to už bylo normálně.

PS: takže oni promítali ee nějaké jako projevy Hitlera a pouštěli to
amplionem [na náměstí?]

JV: [no to řvalo] to řvalo strašně, no

PS: aha. takže to bylo záměrný jakože [to ( )]

JV: [no tak jistě,] to byla propaganda cílená, no.

PS: mhm a vy ste taky ještě zmiňovala, že se vlastně přerušovala
projekce v Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)) ( ) čili oni
měli...

JV: no, vo- vono se to ven- většinou někdy stávalo někdy ne ale zřejmě
jestli ty em e technický nebo nějaký ty přístroje e asi nevydržely, jo,
celou dobu na na ně- něco museli přetáčet a nebo dávat něco novýho. já
nevím, ale zažila sem to už hodně hodně tak v šedesátých v semdesátých
letech, to už sem lezla s Dinou Štěrbovou a byly sme u ní na chalupě e
v tomhle e jak se to menuje vod Jeseníků? takový krásný kino krá-
krásný městečko. mně to vypadlo z hlavy

PS: (tak že to nevadí, no)

JV: no ale byly sme tam, byly sme tam na filmy pro pamětníky a a dávali
tam e h- ten pernej den ((Perný den)) s těma

PS: bítls ((Beatles))

JV: s s bítlsama ((Beatles)) no a na tom v tom kině ee byla třikrát
přestávka pořád [přetáčeli]

PS: [no protože to]

JV: no ale to už bylo teď dáv- hodně hodně dávno [po válce]

PS: [takže v těch Řečkovicích] ((Kino Sokol v Řečkovicích))

JV: takže zřejmě to vybavení

PS: voni měli, [jednu]

JV: [možná]

PS: jednu promítačku jenom, [takže museli]

JV: [možná možná] možná protože vím, že někdy se tam ty přestávky děly

PS: mhm a vy ste říkala, že eee tam někdo vaše známá ee vaše kmotra
prodávala cukrovinky

JV: no no

PS: ee takže ty cukrovinky bylo možné si vzít do sálu nebo jak to
fungovalo?

JV: ale asi jo tam se šustilo papírkama furt, to víte, to bylo to tak
to bylo aji v divadlech bohužel strašný

PS: takže to bylo běžný třeba u těch dětských (přes den)

JV: no nějaký takový ty bonbóny se tam prodávaly na cumlání a takový
blbůstky,

PS: mhm

JV: vono to bylo za pár halířů tenkrát že jako...

PS: mhm a bavila ste se nebo ostatní diváci během projekcí třeba mezi
sebou nebo [bylo to tak]

JV: [ne, já myslím že ne] (...) ale no tak víte dneska s- dneska se
taky někdy lidi smějí a smějí se blbě aji v momentě, kdy by nemuseli.
no totiž já teďka chodim do kina v Brně málo, protože je drahý, ale
dost často chodím na kina v Krumvíři ee to je tadyk e e přes no Krumvíř
je to trasa na Hodonín,

PS: mhm

JV: u tramvaje u u teda na na trase a syn tam má chalupu, no má
chalupu, má ju tam sedum let a snaží se ju s kamarádem dat do trochu do
kupy a tak já za něma jezdívám. a tam je kino, který je m- úplně
moderní a krásný a tehdejší staro- e eště předseda místního Národního
výboru kdysi v těch šedesátejch letech to tam prosadil, protože byl
členem nějakýho ee Ústředního výboru partaje, tak do té kr- do toho
Krumvíře prosadil jedno z nejmodernějších kin. a je to širokoúhlý
panoramatický a úplně moderně vybavený kino, ovšem ee nemůžou ho udržet
teďka, protože chodijů lidi do do kina málo, tak promítají jenom v
sobotu a v nedělu a vobčas dostanou premiérový ee programy, ale občas
takový ee na který je škoda dat. ale je to tam ee maximálně za padesát
korun, ale vesměs za štyrycet, takže tam teďka vobčas do kina du
((smích)) ale můžu vám říct, že promítají jenom když se sejde aspoň
deset lidí

PS: jo [( )]

JV: [a kino] je celý prázdný ((smích)) a nebo tam jezdí z ve- z- z-
když se hraje něco dobrýho, tak tam jezdí z okolí.

PS: hm

JV: tam tam se taky točily ten to bitva na bitevním poli, ale to se
točilo v jiné dědině ee ale v Krumvíři se točily asi dva nebo tři tři
dny taky záběry ee na dvoře u toho brněnskýho operního zpěváka, k-
kterej tam má chalupu po rodičích. teď si nevzpomenu jak von se menuje,
ale von je známá firma no ale tak to tam půjčil tak něco se tam točilo,
protože Krumvířani byli hrozně ee bez sebe blahem, že se tam ee natáčel
pro ně film, tak tenkrát bylo to kino natřískaný jinak, přestože ten
film za moc nestál

PS: já bych se ještě vrátil k tomu řečkovickému kinu ((Kino Sokol v
Řečkovicích)), potkávala ste tam ee nebo ostatní svoje známé nebo vaši
[rodiče třeba?]

JV: [no jistě, tak] lidi se znali, to byla dědina. dyť to řečkovic- ty
Řečkovice mají dneska ze všech stran ee přes- přistavený sídliště
všechny pola, kde měla babička Fuksová taky svoje pole, tak tam už tam
už byly kasárna navrchu na špici pola kam sme e až do do lesa kam sme
chodívali k rybníku na rákosí, do lesa na houby, všecko je zastavěný,
za hřbitovem taky kolem dokola sídliště, jo. dole k nádraží teď je tam
ten e Glóbus, to prostě to byla dědina a teďka je to tak velký, že se
lidi neznají, já neznám lidi z- tady z toho baráku, ale v- tenkrát sme
se v Řečkovicích znali všichni.

PS: takže z toho protektorátního období bylo to i místo setkávání
[známých?]

JV: [no jistě] jistě a můžu vám říct, že ani ty církve si nešly nějak
po krku, protože my sme třeba s s farářem děcka z československej
církve ((Církev československá husitská)) tehdy se menovala jenom
českomoravská (kvůli Němcům), tak sme chodily hrát volejbal s děckama z
katolické církve a s jejich panáčkem

PS: hm

JV: no ee a nikomu to nevadilo. protože měli sme jednoho hlavního
nepřítele všichni a ee lidi ee aspoň jaksi víc si rozuměli

PS: hm

JV: v té době

PS: a chodívala ste na filmy nepřístupné, jako?

JV: ale jo taky. no vono některý filmy byly ee nepřístupný od osmnácti
let a některý od šestnácti, ale ně- někdy sme se protlačili kamkoliv
((smích))

PS: a už toho za toho protektorátu ty byly ty byly nepřístupnost od
šestnácti ee vzpomínáte si, že byste šla na nějaký [film?]

JV: [ale jo] určitě určitě určitě.

PS: a nemáte nějakou konkrétní vzpomínku, že byste, že by to pro vás
nějaký zvláštní zážitek že ste se dostala na [nepřístupný?]

JV: [ale tak] vono to bylo nepřístupný a a dneska by by se tomu každej
smál, protože to e e byly jako ((smích)) ty názory na mravnost, to sou,
to sou čím dál volnější, že, nebo to dneska by dneska by to co vám
dávají v televizi normálně ne po desáté, ale normálně přes den, tak e
tak

PS: mhm

JV: tak by tenkrát muselo být nepřístupný. to je úplně všecko jinak už.

PS: a jak ste si vlastně vybírala ee filmy? jako dítě ste chodila na ty
nedělní pásma, tam asi nebylo moc co vybírat to ste chodila

JV: no tam se hrálo vodpoledne nebo večer, že, no takže prostě... když
sme šli parta děcek třeba, no tak po volejbalu no nebo při volejbalu
sme se domluvili, pak sme šli. bezpečně vim, co bylo ten den ee v ten
den sme byli v lese Pergl takzvanej Pergl me- mezi Řečkovicema a
Medlánkama byly tam taková malá rozhledna a v lese byl plácek, kde sme
hrávali debla, jo natáhli sme lano a hráli sme. pak sme si vylezli na
rozhlednu to bylo toho dvanáctýho dubna čtyrycet pět, jo

PS: mhm

JV: seděli sme na rozhledně a letěly tři letadla, byly ruský a začly
bombardovat Brno. já si to pamatuju, protože sme se na to dívali, jak
to vybuchovalo a otec měl tenkrát službu v tiskárně, to byli všichni
museli dycky mít nějakou protipožární službu mimo pracovní dobu a otec
měl tu neděli službu.

PS: mhm

JV: a zrovna na té Veveří kousek od něho dostala ee zásah ee jedna
budova je to takový rožák mysím že je e e tiskárna byla Veveří třicet
devět a pod ním pár domů ee takovej us- useknutej rožák. bylo to Papiro
nějaký papírnictví ve ve velkým to bylo, tak to dostalo zásah a otec
potom vykládal, jak tam viděl e eště trčet lidi ve vaně mrtví a tak jak
tam ty to všechno vykládal, byl otřesenej, no a my sme se na to s
děckama dívali na ten nálet a já sem říkala, jéžišmarja, náš otec tam
má někde službu a tam z těch míst v- v- tady vod konce vod vrchu Brna
že to se tam ty čoudy ukazovaly (to se všechno ) no všecko bylo
dobrý, no a ten den s těma děckama jak sme šli z- z toho lesa, tak sme
se domluvili na ty klu- Kluky na řece ((Kluci na řece)).

PS: mhm

JV: no tak to bylo ty Kluci ((Kluci na řece)) byli buďto na čtvrtou
nebo na pátou, to vám neřeknu a večer vo osmi už večer pro dospělý to
nedávali, protože my už sme to nedoviděli. to potom začli eště
bombardovat aji e hm e a začlo se bojovat ee tady už celkově ty tanky a
tady dostali se do Krpole ((Královo Pole)) k té barikádě, takže to to
si musím pamatovat

PS: jo

JV: ten den [to bylo vlastně]

PS: [takže ste byla]

JV: silnej dojem

PS: a takže oni přerušili ee promítání [( )]

JV: [prostě no] a všichni sme šli dom, no.

PS: mhm a potom ee vlastně už ste v kině asi nebyla až [do konce války]

JV: [né no ono to už] tady ten film sem viděla až hez- hezký léta po
válce v televizi

PS: mhm

JV: jako paměť- pro pamětníky

PS: a ono se to nepromítalo v brněnských kinech ee už takže to
řečkovické ((Kino Sokol v Řečkovicích))bylo zavřeno od toho dvanáctého

JV: no tak to ne to tak jak u nás se bojovalo dlouho, my sme byli ve
sklepě měsíc a

PS: no

JV: desátýho desá- ee devátýho května v Brně bylo první představení
Prodané nevěsty ((Prodaná nevěsta)), protože Brno bylo sedmadvacátýho
večer ee vosvo- nebo [šestadvacátýho]

PS: [šestadvacátýho]

JV: ale Řečkovice ee až po konečnou došli ee Rusové do sedumadvacátýho
večer, to byl pátek, my sme je měli ve sklepě, velitele. sousedům
zabili prase, vařili je u nás ve sklepě v kotlu a taky nám dali
((smích)) a dostala moje želvička na zahradě zásah, takže to sem přišla
vo želvu, no a tak prostě takový věci co to máte, to je takový věk v
těch čtrnácti, že si přece hrozně musíte pamatovat, že jo. a na starý
kolena se to vrací ((smích)) mezitím ee je takovej běh života kdy máte
fůru jinejch zájmů a a krásnejch zážitků z hor z vrcholů a nevim co a
potom ee najednou zůstanete doma a všecko se vám vrací.

PS: a vy ste teda zůstali v těch Řečkovicích? protože hodně lidí zřejmě
odcházelo v době osvobozování Brna mimo Brno, že jo

JV: mhm

PS: to sem se setkal s tím často, že lidi chodili na odcházeli na
venkov jako

JV: byly byly zákopy od Řečkovic přes Mokrou Horu až e na Ořešín, a
něco až až k tomu až k Vranovu, to byly takový úzký ee asi tak vysoký
zákopy a tím se utíkalo a potom byly zákopy k přehradě. vona taky
přehrada to co je obestavěný tak to je tam postavený bez povolení těsně
před frontou

PS: hm

JV: tam nebylo dovolený jenom v lesích ty chaty byly ale na břehu
nemělo nic byt, no všechno narostlo díky tomu, že lidi utíkali před
frontou, ale přitom bylo řečený, že Brno zůstane jako volný město, že
tady fronta jenom projde

PS: mhm

JV: no a mezitím se to změnilo a začli bojovat no a tak fůra lidí
utíkala a fůra jich taky zahynula. zahynul tam v lese nad Drozdrovicema
náš kamarád brácha mé kamarádky, kterej byl na chatě a s kamarádem
vedli Rusy ee někam něco slíbili Rusům, že jim něco ukážou

PS: mhm

JV: a už je našli v lese mrtvý u zákopu a dodnes se neví kdo to udělal,
co se udělalo, že no zrovna tak jako u hradu Veveří ten most, to to
taky nikdo neví, kdo to vyhodil. a v Řečkovicích byla naše Mařenka,
právě ta byla u nějakejch známejch na Mokré Hoře a těma zákopama s
nich- s něma taky šli šla dál a pak byla nešťastná, že měla zůstat s
náma ve sklepě, protože my sme měli ee dobře teda otec silnejma trámama
a sloupama podepřel celej s- celej strop a tam byla dole velká prádelna
a sklo- sklep, jo, takže všechny pérový vložky jak bejvaly ty pérový
vložky do postelí, tak to se naskládalo na zem tam a na to se daly
madračky a ee byli tam u nás sousedi ((smích)), co jim to prase zabili,
tak tam byli s náma sousedi z jedné strany i z druhé stany a byli
všichni u nás

PS: mhm

JV: no tak v té prádelně sme měli nanošenou vodu eště než zastavili
vodovod a v tom kotli ee na vyvaření prádla se, říkám, Rusáci si tam
uvařili prase aji dy- byli tak hodní, že nám dali, no ((smích)) no a
tak to si pamatuju a vím, že vím že hodně lidí (..) představte si znala
sem jednu paní, mladá hrozne hrozně hezká učitelka a byla to velká
kamarádka mé tety a ona zahynula u o- nad Ořešínem, jak šli zákopama
pryč, měla malý děťátko a ee vzala si nějakýho doktora Mórbachra
takovej takový to byli s- fajnoví lidi, von měl svobodnou vona měla
ještě starší svobodnou sestru a tady ta Majka tam zahynula a otec
přišel devátýho května, už sháněl někde nějaký mlíko pro tu nejmladší
sestru, ta byla kojenec malinkej, ta se narodila v pětačtyřicátým
třicátýho ledna, tak šel shánět m- někam k někomu pro do statku pro
mlíko nebo něco, ale říká, potkal sem doktora Mórbachra, chudák je
nešťastnej ma- Marii to tam zabilo v těch zákopech vo- voni co šli těma
zákopama, tak trpěli hrozně, páč se ze všech stran bojovalo tady na nad
med- nad Zamilovaným hájkem, že tam tam byli Vlasovci a ti zase
vostřelovali tady tyhle, jo, takže se to tam dlouho mlelo, no a teďka
si představte, že do teďka před půl rokem sem ee šla na hříbky a
courala sem nad Ořešín sem přišla a říkám, tady je takovej jakejsi
brdek, ale je tam boží muka sou tam a nikdy sem tam nebyla, ale já sem
tady prochodila kde co s otcem po houbách, tak sem si tam vodbočila vod
té cesty a prošla sem tam naučnou stezkou ee ořešínská hůrka a přečtla
sem si nápis a pan doktor more- Mórbachr to tam nechal postavit na
památku své první ženy, on si pak vzal její sestru, aby to no a to na
to sem přišla až teď, víte, to eště pořád se vám ((smích)) ta válka
vrací nějakejch, no

PS: a vzpomínáte si, když zk- eee v- když fronta přešla ee kdy ste byla
poprvé ee v kině po válce?

JV: (..) to nevím (.) nevím mů- takhlenc ee ((smích)) my sme měli v
baráku toho ty velitele ty

PS: mhm

JV: ty Rusáky a měli tam kulomet na verandě a měli tam nějaký náboje a
já sem se šla podívat do zahrady, bylo tam, já vás votravuju, nekecám
moc

PS: ne ne

JV: byla tam mrtvá želvička, ale byla tam bedna ee bedna nějakejch
zvláštních věcí, já říkám, to sou nějaký plnící péra nebo co to je? (
nebo) takový úzký dlouhý kovový na tom kroužky, jo, no teď sem šla na
verandu za ten kulomet, veranda byla ee tam bylo ee velký linoleum
takový korkový a matka matka měla otevřený dveře do kuchyně a něco
smažila a v kočárku byla ta malá sestra to ma- malý mrně a říkám divej
se co sem našla, a tak sem za to zatáhla ((smích)) to byla rozbuška z
granátu sem to pu- mně to očadlo obě ruce, já sem to pustila na zem
teďka rázem díra v zemi a já sem měla pětadvacet střepin na nohách a
matka pětadvacet ee asi sedumatřicet a ta malá holka byla nahatá v tom
kočárku a měla dvě nohy dvě nožičky taky z- taky jí krvácely. no takže
prostě hroznej poprask, no ((smích)) a potom tam přiletěla nějaká
hlídka a co je, protože byl čoud, no. takže já sem dostala vynadaný
samozřejmě eště ee no a potom toho desátýho sme šli řečkovskej
((řečkovický)) pekař proti sokolovně pan Minařík pekl chleba a rozdával
chleba prostě potravinový lístky, ne potravinový, prostě napekl co měl

PS: hm

JV: tak pekl pro lidi chleba, protože no a tak sem tam šla já a šel tam
můj bratránek, kterej bydlel v tom domě jak Eda Cupáků ((Eduard
Cupák)), čili pár dní pár domů pod nama, tak na stejnej ulici. a tak
sme s tím bratránkem stáli v té frontě než ten pan Minařík napeče, no a
z- od Zamilovanýho hájka to najednou zasvištělo a za za náma bylo eště
asi dvacet lidí dál a tak jedna paní a jeden pán to tam lehli a ee tak
sme viděli eště poslední mrtvý té války. a to sme byly děcka, jo, takže
sem byla úplně šokovaná jak ty lidi od těch střepin od těch šrapnelů
okamžitě zmodrali.

PS: hm

JV: (jenom) chvilku leželi a už byli modří

PS: mhm

JV: protože ten kov nebo nebo čím to bylo, jo, ale prostě to byl
poslední válečnej tohle. no a teďka ty rus- v Brně už se hrála ta
Prodaná nevěsta a u nás eště to doznívalo a tam byl ee dědeček měl
dobrý rybízový víno, tak ono jim u nás chutnalo. a teďka ten jeden hoch
se pořád díval na mou sestru a říkal víte moja žena čekala rodinu a vím
že mám taky nějaký takový nějaký děťátko a eště sem ho neviděl a už s-
už se těším a tak, jo. no a tak prostě ten říkal, že de večer do
divadla jestli se nechcu jit posmotrit, jo, v tyjátr posmotrit, tak ta
říkala a ee vona je eště m- jí je štrnáct a nikam nepude, a já bych
ráda, tak tramvaje nejezdily, že, auta nebyly a oni měli koně a vozy

PS: mhm

JV: takže by mě byl vzal s koňma a na to do divadla ne a tak mě
nepustila a ona říká já nevím co je to posmotriť, kdoví co by ti eště
udělal. ((smích))

PS: ((smích))

JV: a takže kvůli tomu sem nemohla do divadla, ale potom ee asi tak
eště ee tak začátkem června začla škola, ale jenom tak eště na čtrnáct
dní a pak byly žňový prázdniny a a už byly brigády na žně a tak, ale ee
prostě byly sme ve škole, ta měla zásaha, visely tam takový ty kusy
tych panelů e e v tom to ten rákos, já nevim co to je v tom

PS: jo

JV: z toho zdiva, jo. a padaly vši, protože ta škola byla zabraná pro
vojenský lazaret, jo, a potom sme tama n- hned se zase sešli, takže to
tam bylo hrozný, a tak jenom jenom sme se tam tak na štrnáct dní
votočili a byly prázdniny. ale to sem jezdila do té školy pořád s těma
Rusama a s Rumunama, tam byli Rumuni taky a ty měli koně

PS: mhm

JV: taky mě jedno hříbě koplo do ruky, měla sem takovýho modráka, no
ale prostě no večer se tam dycky ee hrálo na ulici, jo, a zpívali a
hráli na harmoniku a teda rozdávali chlapom tu machorku ty no a takže
prostě to víte, tak lidi to brali, no.

PS: to byl tabák tabák, že jo ta machorka nějak?

JV: no no to víte, to točili do papíru z z novin, že jo, tak no

PS: a všechna celá tady ta válečná zkušenost z protektorátu i i
z osvobození, promítalo se to nějak do toho, jak ste vnímala filmy?
(..) ee ovlivňovalo to nějak?

JV: no po válce byly těž- těžce poválečný filmy ruský, že to bylo vona
brání vlast ((Ona brání vlast))

PS: no

JV: říkal vám ten titul [jako někdo?]

PS: [ano ano]

JV: tak ten se mně líbil moc, že je to to člověk pochopil, že ta ženská
se potřebovala pomstít těm kto- kteří jich zničili ( ) a tak. tak
takovejch tam nějakejch ještě ee bylo [po válce]

PS: [vy ste] některý zmiňovala v těch vzpomínkách ee e to byly f- ee
filmy nevim co ste zmiňo- jo Perutě pomsty, pět salivenů ((Pět
Sullivanů))

JV: to byly americký, to byly senzační filmy.

PS: hm

JV: ty Perutě pomsty, to bylo teda to bylo

PS: a byl nějaký rozdíl mezi těmi ruskými a těmi americkými ee?

JV: no tak to víte že byl, to byl oni voni to tam voni do toho dávali
ee moc moc takovej té jejich (.) no tak Sověti prostě všecko tak měli
moc nějak fanatický už tenkrát. no prostě varny, no

PS: ee no ono to zrovna ten film Ona brání vlast, tam je myslím dost
krutý záběr jak háže ee [Němec to dítě]

JV: [no to bylo hrozný]

PS: pod tank, že jo

JV: no no tak to bylo ale že říkám, to v té době to člověk jako vnímal,
no tak ee potom potom byly ještě takový ( ) nebo šut
((pravděpodobně Žut)) ježišmarja, jak se to menovalo Dobrodružství v
sibiřským expresu myslím se to ( ) to sme byli ze školou,
protože to už ruštinářka

PS: hm

JV: hm eště takový všelijaký krásný jeden kantor po válce (..)
tělocvikář a nějak přírodovědec nebo já nevím co Ferda, sme mu říkali
Ferda Kouřil. a chtěl nás učit ruštinu, tak to byli první naučil se
azbuku napsal ( ) (keze u veza) řikám koza u vozu (keza uveza)
můcha na okně a víc ne- víc neuměl ((smích))

PS: ((smích) když se eště vrátíme teda [na chvilku]

JV: [ale] víte co zažila sem brigádu, já sem byla na brigádě v tom
červenci a v srpnu na jižní Moravě a poznala sem jak sou naši lidi zlí,
jak sou naši lidi krutí, protože to od Pohořelic dolů to bylo zabraný
že od Němců, že

PS: hm

JV: tam ta Morava končila, ale to byli ch- tam byli Němci, kteří tam
bydleli dycky

PS: hm

JV: jo a ee teďka ee tam zůstali jenom staří stařečci a babičky a
svobodný holky a všichni chlapi byli někde ve- na frontě a teď my sme
teďka po válce samozřejmě ee všichni z z nich se stali otroci a naši s-
čeští s- zlatokopové to byla ta nejhorší zvěř jaká na to pohraničí šla

PS: hm

JV: každej kdo ee je takovej lump ee (proletariát) kterej si chtěl
pomoct, tak se tam nahrnuli a zabrali ty baráky. a teď my sme tam byli
děcka jako brigádníci a to s- to ste neviděl jak voni s těma staře-
starejma lidma zacházeli. to bylo hrozný, oni s nima dělali jen pořádně
jíst nedostali a ty lidi co to nabrali ne- vůbec tomu zemědělství
nerozuměli a prostě (..) chlastali a normálně byli hrdinové a vyřvávali
a šlo vod deseti k pěti, a teďka my sme tam byli ubytovaní ee v nějaké
ee na na návsi v nějakej volnej chalupě na verandě v- na slamníkách
celá parta a z- za tým barákem bylo takov- byl takovej dvůr a tam
místní pánové ee některý ména si budu pamatovat na navždycky, byli
vožralí a ty starý dědečky tam vyhnali na ten dvůr a začali je mlátit.
a bili je bičama a v- vystřelovali a řvali nýdr auf nýdr auf ((nieder
auf)) a ty museli nahoru dolu, bili je, to bylo něco hroznýho a prostě
mstili se těm starejm lidem, kteří válku určitě sami nechtěli. a ty
mladý holky znásilňovali. a ty mladý holky přišly vo m- kluky s
kterejma chodily, že, nebo vo svý manžele a a byli naši úplně stejná
pakáž jako ti před nima, úplně stejná. když ee řeknu vám obec kuba-
Kubařovice to byla a koupali sme se tam v Dyji a bylo to taky ee byli
tam Rusi tam projížděli a házeli granáty chy- lo- lovili ryby
granátama, že a my sme si půčovali koně a je- jezdili sme tam ve vodě,
no ale jinak teda ee teďka dva tři roky je to tady v Brně byla taková
nějaká akce, že pan Kuparovic přišel jak mu odnesli to dítě ten majitel
toho kupařovickýho zámečku tady bylo to, že to se rozvířilo v Brně
zprávy a nevim co jo ee že tak že se mu někdo mstil a nakonec to dítě
potom dostal zpátky, ale říkala sem si, já si pamatuju, že sme tam byli
že tam byli dožínky na tom zámečku v to- v těch Kupařovicích a že to
bylo zabraný, takže von se sem asi dostal až zpátky jako v restituci.
nevím jak, jo, ale prostě nevím kdo tam dneska je a já sem mockrát sem
si říkala, hrome, mám to říct, nemám to říct? moji můj syn to ví nebo
znali to kamarádi, ale mockrát sem měla chuť ee to říct, jenže to byli
všichni velcí komunisti a velcí hrdinové, takže to, co tam napáchali,
tak bych jim vodnesla leda já. víte to je prostě tolik tolik
všelijakýho bezpráví vidíte kolem sebe, že

(...)

PS: bych se ještě vrátil trošku jako méně k problem- míň citlivýmu
tématu k těm kinům [ještě]

JV: [jo já musíte mě krotit]

PS: [jak ste] jak ste vlastně vybírala v tom období protektorátu filmy
na které ste šla?

JV: no no tak to víte že e e

PS: podle čeho?

JV: většinou se chodilo na český veselohry

PS: mhm

JV: vono těch veseloher bylo víc než těch vážnejch filmů

PS: hm

JV: že no a jinak jinak ee tech německejch no nějaký byly, ale ne- to
si všechno nepamatuju

PS: mhm

JV: já si pamatuju jen ten Dům u jezera, přesto říkám, že ani jednou no
a maska- Maskovaná milenka třeba tam hrál tam hrál Gustávek Nezval
((Gustav Nezval)), že jo strejda ( ) ne strejda ale ((smích))

PS: jo ((smích))

JV: ne příbuznej, ale z naší ulice a prostě znali se všichni, no a tak
no a tak eště pár takovejch filmů nějakejch z té války, ale ty názvy si
všechny nepamatuju, ale vím, že se chodilo víc na český filmy.

PS: na český. a barva hrála roli barevný film?

JV: toho nebylo tolik toho nebylo tech barevnejch já (.) akorát ty
barevný německý naučný co sme viděli ty přírodovědný a jinak po válce
po válce už byly nějaký ty barevný a to si pamatuju toho

PS: hm

JV: aliba- Alibubu a čtyřicet loupežníků ((Ali baba a čtyřicet
loupežníků)) že to byl jeden takovej velkej film a nevím, jestli byl
americkej nebo jakej a potom byly krásný vo těch sem se vám nezmínila e
e ta doba toho e socia- nebo italskýho neorealismu

PS: mhm

JV: nebo tak nějak se tomu říkalo že ee v- Raf Vallone al- Alida Valli,
Není míru pod olivami a takový filmy, jo, tak to bylo to bylo taky
hezký na [to se]

PS: [přišlo v] padesátých [letech]

JV: [no až pozdějc]

PS: no ale v tom protektorátu takže eee

JV: no tak

PS: barevný film nebyl jako událost, že by se mluvilo o tom, že je
nějaký film v barvě, ne

JV: nebylo toho tak moc

PS: ee šla ste na nějaký film víckrát než jednou? že ste eee šla během
toho týdne nebo i s přestávkou [znovu]?

JV: [to ne] to ne to asi ne

PS: to ne

JV: to asi ne

PS: mhm a takže to v které zemi ten film eee jakého byl původu, to
hrálo roli české byly teda preferované, jo?

JV: no určitě v té době jo a vono sem tech cizích, řikám, v té válce
sem moc toho cizího nepřišlo, že. to byly český německý a a co

PS: hm

JV: až po až po té válce se to a před válkou teda byly taky cizí, ale
pak pak pak jak když utne, no a po válce se to teprve zase rozmohlo.

PS: a vy ste říkala, že si nevzpomínáte ee na ty filmy já bych já bych
vám tady přečetl nějak- aspoň několik názvů těch filmů, které byly
tehdy docela známé

JV: no tak

PS: jestli vám to něco bude připomínat ee tak ee začneme třeba ee byste
mohla začít třeba od takového třicátého sedmého řekněme ee Sněhurka
samozřejmě to Sněhurku a sedum [trpaslíků] ((Sněhurka a sedm
trpaslíků))

JV: [jo to bylo] kreslený

PS: no

JV: no no no jo jo tak ten sem ještě viděla

PS: to si vzpomínáte, jo?

JV: mhm mhm

PS: kdyby s- jestli by vám to vybavilo nějakou jako vzpomínku, že to
bylo pro vás důležitý á Důcháček to zařídí, samozřejmě to je český

JV: mhm

PS: Tři děvčátka pokračují eee

JV: no já ten ten titul vím, ale nepamatuju si ee to byli, počkejte
nebyl to českej film?

PS: ne to bylo s s dinou derbinovou ((Deanna Durbin))

JV: á jo no no to byla tu sme milovali hrozně, no jasně, Bludný kruh
taky myslim byl s ním i eště nevím jo tak to sem určitě viděla, protože
jo na [tu sme chodili]

PS: [takže derbinová] ((Deanna Durbin)) byla pro vás ee

JV: nó no my sme ju obdivovali ano ano ano ano

PS: jak se to projevovalo, že ste chodili na její filmy?

JV: ale no tak

PS: (byli) sbírali ste třeba obrázky [(nebo)]

JV: [ne] nějaký k tomu [já sem]

PS: [to ne]

JV: nikdy moc nepatřila, já si schovávám spíš historický věci než

PS: mhm

JV: než ten obdiv k někomu

PS: a měli ste ještě někoho takového oblíbeného herce? (...) nebo
herečku

JV: eště byly ta š- šerly templ ((Shirley Temple))

PS: šerly ((Shirley Temple))

JV: že jo, to bylo takový, tak to to si pamatuju, že se prodávaly aji
takový všelijaký přívěsky s ňou, že sem něco takovýho taky měla

PS: aha

JV: takový p- prstýnky z kočičího zlata s jejím vobrázkem a nebo něco
takovýho bylo, jo, tak to bylo často, ano

PS: aha

JV: ano to jo

PS: takže se takovýhle jako [dětský]

JV: [no]

PS: prstýnky se prodávaly

JV: no no to jo

PS: To byl český muzikant bylo

JV: no to bylo krásný jo jo jo ano jo jo jo jo ee Pepička a Márinka
votomar kor- korbelář ((Otomar Korbelář)) hrál a Pepičku a Márinku už
nevím kdo hrál ((Zita Kabátová, Fanča Foltová, snímek To byl český
muziknat)), ale ee pamatuju si to jejich oblečení, protože matka s- s
tetou šly v jejich oblečení mě- sehnaly ty sehnaly ty ty kostýmy a šly
na maškarní za ně,

PS: mhm

JV: to si pamatuju, že se mama do toho strojila, to byl hezkej film

PS: aha

JV: mhm tak tenkrát, jo, tenkrát se nám líbil (no to že) mělo to
vlastenecký náboj, že a v té době to lidi žrali hodně tak,

PS: Město ztracených to byl ee americký nebo Opereta ee německý vili
forst ((Willi Forst))

JV: to nevím

PS: Roztomilý člověk

JV: mhm no to bylo s Novým ((Oldřich Nový)) něco

PS: no ee Vídeňská krev

JV: no vinr blůd vinr blůd ((Wiener Blut)) ano ano ano

PS: [to si pamatujete, jo]

JV: [no jo to si] to i tu melodii pamatuju

PS: aha

JV: to víte že jo

PS: a nehrávali ste třeba ee nebo neposlouchali ste filmové melodie?

JV: no

PS: vzpomínáte si, že byste si třeba doma pouštěli nebo hráli filmové
melodie

JV: jo jo jo to bylo to bylo akorát že gramofon s deskama s- byl někde
v Rusku,

PS: to vám vzali jako

JV: no to co sme nechali nahoře v bytě, tak co sme nevzali do sklepa
tak odešlo ((smích))

PS: on je možná někde v Brně, protože oni měli ve zvyku, sem četl
vzpomínky, hned to vyměnili za něco jinýho [když něco]

JV: [no jo]

PS: ee Muži nestárnou neum- baro-

JV: Muži nestárnou [si]

PS: [aha jo] mhm

JV: pamatuju taky, ano ano

PS: Dobrodružství barona Prášila

JV: ne

PS: baron milhauzen ((Münchhausen – Dobrodružství barona Prášila)) to
byl německý

JV: ne ale to sem to si myslím to asi né (..) nevím to bych nechtěla
kecat

PS: Tanečnice, český

JV: Tanečnice ano, to byla Glázrová, že, byla to Glázrová ((Marie
Glázrová))?

PS: no to nevím

JV: mám dojem že jo

PS: ee to nevím

JV: Marie Glázrová že to hrála myslím

PS: (...) máte pravdu, no Marie Glázrová

JV: no byla manželka

PS: Jiřina Štěpničková [tam hrála eště]

JV: [pana pana] ee jak se menoval ježišmarja náš as- né no e eště
dlouho žil (basista) ježišmarja, já su úplně pitomá, mně vypadávaj
ména, no národní umělec velkej basista slavnej byl její manžel

PS: to nevím, to to je, jedno takže na tu Tanečnici ((Tanečnice)) si
pamatujete jo tak?

JV: no

PS: tak to byl teda taky českej takže, vy st- ee ale německej byl třeba
La Paloma, to byl populární film

JV: mhm ale

PS: to ste to ste neviděla

JV: bohužel ne

PS: takže vy ste opravdu na ty německý moc nechodila teda, jo?

JV: (hm)

PS: mělo to důvody jako ee

JV: ale no tak ee tak nevím, no tak možná ž- že taky vždy- říkám,
vždycky sme taky nebyli doma třeba v tu neděli sobotu, (řikám), my sme
prožívali hrozně tu přírodu

PS: ano

JV: my sme byli venku furt

PS: ono totiž ee na konci války v tom roce čtyrycet čtyrky, čtyrycet
pět hrozně stoupla návštěvnost kin, chodilo se do kina opravdu hodně
dř- ee víc než kdykoli předtím ee zaregistrovala ste to jako že byly
plný kina, že...

JV: to nevím právě to nevím

PS: nebo čím to bylo

JV: čím to bylo, tak moc né ( ) to byla doba, kdy my už sme ee my
už sme chodili jednou za čtrnáct dní pro ee učební otázky a pro
zadávání a uči- už- školy byly zabraný vesměs pro armádu, jo, takže
jedna budova nebo dvě budovy školní gymnazijní byly pro všechny
brněnský gymply a to sme třeba šli na dvě hodiny my a druhej gympl šel
na další dvě hodiny a tak a jenom nám dal- zadali úkoly

PS: mhm

JV: takže už ee už e to tak nebylo ani ani ty školní filmy a ani už moc
tak to nebylo u nás

PS: mhm

JV: možná (teda)

PS: a jaký byly vlastně omezení toho kulturního života? ee divadla teda
ee to ste zaregistrovala že by s- [už nebylo]

JV: [no tak u nás] u nás se hrálo ochotnický, to sem taky trošku do
něco málo na to udělala

PS: jo

JV: (ale) dost málo a v řečkovicích v pivovaru se hrávalo ale ee
vzhledem k tomu (..) věčnýmu zatemnění stačilo, že vám jenom škvírkou
světla někde ně- někde něco uniklo a už na vás nějakej německej voják
nebo nějaká stráž bouchala aby

PS: mhm

JV: abyste byli za- zatemnil, takže tím pádem už se potom nedalo ani do
těch divadel moc chodit, jo pama- pamatuju si, že nám Němci aji
rozdávali volný vstupenky do těch do německýho divadla jednou sem byla
na Gygův prsten v němčině, to si pamatuju, že to bylo blízko vaší
školy, dneska to bylo poz- bylo to e jak se to menovalo předtím nevím
pak tam byla akademická kavárna, ale jeden předtím tam bylo byl taky
bylo myslim že to bylo německý divadlo do- do akademické kavárny sme
pak chodili ještě jako d- jako študáci hodně

PS: mhm

JV: ale to je blízko, blízko fakulty vás to bylo ee to byla
falknštejnerova ulice ((Falkensteinerova)) a to je myslím teďka ta ha-
Grovova no mám dojem

PS: takže ee ty za- to zatemnění ee [to vím, že se vyhlašovalo]

JV: [to bylo právě] vzhledem k tomu, že to bylo to z- to zamě- to
zatemnění bylo celou válku

PS: to bylo od sedmi hodin, aspoň co sem čet [nebo se to měnilo]

JV: [no jak bylo šero] no jak někdo si škrtnul sirku na cigaretu, tak
už už taky mohl na to doplatit

PS: mhm

JV: baterky když sme svítili baterkama i venku, tak sme museli mít na
nich takovej modrej potah, jo, aby to světlo nebylo tak no to byly
někdy hrozný schválnosti. vlaky měly taky jenom takový zatemnění, jo,
takový domodra všecko, no.

PS: a bylo omezený vycházení na konci války

JV: no někdy někdy byly takový zákazy, ale já nevím přesně už víte to
už to se

PS: a

JV: celkem

PS: a to zatemnění teda nevíte kdy to začalo to

JV: to začlo hr- hrozně hned v tom devětatřicátým

PS: jo

JV: jak to utrhli eště ee eště předtím ee než sem načisto vtrhli, tak
eště byla ta mobilizace a to už taky různý opatření

PS: hm

JV: se dělali, no takže to

PS: hm a omezilo to nějak jako provoz večerní provoz kin třeba?

JV: no určitě taky (.) určitě

PS: ale večer se promítalo, že jo?

JV: no asi promítalo, jo, ale s nějakým velkým omezením toho světla,
no.

PS: mhm

JV: prostě no

PS: dobře, to je skoro všechno, jenom se zeptám a to asi se nestalo, že
byste si pamatovala, že by někdo měl třeba promítačku doma v
domácnosti? občas se to stávalo, ale hrozně málokdy že by měl někdo

JV: hm no tak u u mě v rodině u nez- u nás v rodině né ale možná že u
Tondy Julínka ((Antonín Julínek)), no to byl to byl taky herec jeden
brněnskej, ale my sme se znali eště předtím než se dostal do divadla,
on byl z církve

PS: hm

JV: a hrál taky e v- v Králově Poli ochotnicky a vím, že e sem jednou
dostala taky vynadaný, že sem přišla pozdě že sme u Julinků byli celá
parta a dlouho do noci a pak sem pak nic nejelo, pak sem potmě při
zatemnění š- štrachala dom a byl z toho mazec, takže to tam ten tam se
něco promítalo [tak jo]

PS: [on měl promítačku]

JV: takže asi jo, ale tak to byly takový jéžišmarja, víte co to bylo z-
proti dnešním aparátům, to byla hrůza

PS: ale to si nevzpomínáte co to co ste pouštěli tehdy

JV: ale to byly spíš nějaký cesty nebo takový nějaký c- cestování, jo

PS: mhm

JV: my sme tam měli v Řečkovicích taky takovýho dobrýho mladýho faráře
tenkrát Pudicha a on ty přifařený obce co k Řečkovicím patřily, tak
měly taky náboženství v takový ty obce tady po kopečkách a on jezdil
vyučovat náboženství na běžkách, jo, a byl senzační a s náma taky
jezdil po válce na hory, jo, takže byl takovej moderní, no

PS: to mně připomíná, jestli na faře ste se náhodou nepotkala, to se
taky stávalo občas, že se promítalo na faře

JV: no tak jenže právě v- řečkovská ne, no byl tam farní úřad, ale to
byl maličkej proti starej škole, zrovna vedle toho domku, kde kdysi
dlouho ještě byla cedule, že tam bydlel s ká nojman ((Stanislav Kosta
Neumann)) když psal knihu básní vod a strání ale ee lesů vod a strání
((Kniha lesů, vod a strání)), když tam když tam pobuřoval místní místní
občany, tak tam byla cedule potom za socialismu, že tam bydlel a vedle
toho byl takovej malej domeček a to tam měl tam sme měli pronajatou
jednu jednu místnost pro tu faru, ale nebyla tam nebyla tam žádná žádná
budova tenkrát, jo, takže hm. a teda řeknu vám, že když ee když ee tam
teďka du, tak jednak všechny ulice se jmenují jinak, akorát že tam
přibyla ta ulice toho Járy Cimrmana, to tam tenkrát nebylo ((smích)),
no vlastně jo, tam bydlil, víte, vono se to tenkrát menovalo jinak,
byla tam maminka právě Gustava Nezvala ((Gustav Nezval)) kde von
jezdíval, ale potom se to rozšířilo a dostali dostalo to méno Járy co-
Járy Cimrmana

PS: moc vám děkuju, to je všechno

JV: ježišmarja.

konec rozhovoru

1