Quote

Rozhovor vedla: Lucie Roušová
Rozhovor přepsala: Jana Volková
Datum a místo: 23.2.2009, FAV

Rok narození: 1932, sourozenci: o čtyři roky mladší bratr

Bydliště do roku 1945: Dobrovského (dnes Jana Uhra – Veveří)

Povolání rodičů: Otec do 1945 prokuristou u velkoobchodu s uhlím,
poté technikem Na špitálce v mýdlárně. Matka v domácnosti.

Povolání narátora: Vystudoval geologii na PřF MU. Pracoval
v geologickém průzkumu do 1962, poté v Ústavu užité geofyziky do
1967, pak v podniku Cihelny Gustava Klimenta, kde byl v těžebním
provozu.

LR: rozhovor s panem Milanem L. proběhl v pracovně katedry,
asi od půl druhé odpoledne, tazatelem byla Lucie Roušová.

LR: na začátek se vás chci zeptat jenom na takové vaše ee údaje,
abysme to měli tak ňák nahrané a po kupě, ee jenom stručně, nechci
ňáké obsáhlé odpovědi. takže vy se menujete Milan Láznička,

ML: [ano]

LR: [narodil] ste se roku devatenácet třicet dva.

ML: [třicet] dva, ano

LR: bydlel ste před rokem devatenácet čtyřicet pět v ulici Jana Uhra

ML: Jana Uhra, [ano.]

LR: [v Brně] a ee nyní bydlíte vaše současné [bydliště]

ML: [v Králově] Poli, Tyršova štyrycet sedum.

LR: hm a zeptám se vás, kam ste chodil do obecné školy.

ML: na, začal sem na Kotlářské, tam na rohu, jo,

LR: hm

ML: no a vodtamtuď nás vystěhovali, páč tam potom byla ta, to bylo
přifařený k těm, těm ee v Kuřimi tam byla továrna na lete- na
letecký motory, jo

LR: hm

ML: a tak sme, sem potom chodil na, tady na Veveří.

LR: hm a to bylo teda do roku, [asi do (vašich)]

ML: [do roku] devatenácet štyrycet tři.

LR: tři.

ML: a ve štyrycátým třetím sem nastoupil na gympl.

LR: hm a to ste chodil kam na gympl.

ML: na Kounicovu třetí er gé ((III. reálné gymnázium)) dneska je tam
ee elektroprůmyslovka.

LR: hm pak bych se vás chtěla zeptat, jaké bylo povolání vašich
rodičů před tím rokem devatenácet čtyrycet pět.

ML: otec byl, otec byl ee do roku devatenácet čtyrycet byl
prokurista u jedné pražské firmy, to byl velkoobchod s uhlím, a
potom byl v ee jako technik, to byla ta, říkalo se tomu Na špitálce
mydlárna. mimo jiný tam byl Menšík.

LR: aha

ML: otec Menšík a pochopitelně i mladej Vladimír ((Vladimír
Menšík)).

LR: hm

ML: jo takže můj otec si s otcem Menšíkem si tykali. a já sem si
tykal

LR: s Vladimírem ((Vladimír Menšík)).

ML: s mladým.

LR: ((smích))

ML: a von byl vo něco starší, von byl myslím vo štyry roky starší.
von byl myslím osumadvacátej ročník

LR: hm

ML: nebo tak ňák.

LR: takže ste se znal. a maminka?

ML: ta byla v domácnosti.

LR: byla v domácnosti. měl ste bratra nebo [sestru?]

ML: [ano,] bratra, ten je o štyři roky mladší.

LR: hm dobře. a ještě vlastně po tom gymnáziu, jakého vzdělání ste
pak ještě [dosáhl.]

ML: [Přírodovědecká] fakulta.

LR: jo, tady na [(Masaryčce)] ((Masarykova univerzita))

ML: [obor geologie.]

LR: obor biologie.

ML: ne biologie. g, geologie.

LR: jo [geologie, aha aha]

ML: [g jako Gustav ((smích))]

LR: tak to je asi něco úplně jiného, ee a jaké bylo vaše povolání v
průběhu toho života? jenom stručně.

ML: no to bylo ten, to bylo prakticky, to bylo geologický průzkum,
to bylo do roku devatenácet šedesát dva,

LR: hm

ML: potom sem byl ee v Ústavu užité geofyziky do roku šedesát sedum,

LR: hm

ML: od roku šedesát sedum sem byl u tehdejšího národního podniku
Cihelny Gustava Klimenta ((smích)) jo,

LR: hm

ML: takže a tam sem prakticky byl jako, jako ee no dá se říct na
těžbě, jo? ne na průzkumu, ale přímo jako v těžebním provozu.

LR: hm dobře. a ještě poslední otázka tady z toho okruhu, kdy pro
vás skončilo pravidelné navštěvování kina.

ML: když začala televize.

LR: když začala

ML: nebo, vlastně ne, to vám můžu říct hned, to bylo v roce
devatenácet padesát osum, kdy sem byl z Brna přeloženej ven. jo, to
znamená, to sem byl ee ve vel- u Velkýho Meziříčí potom v Chotěboři.

LR: a tam ste do kina už nechodil.

ML: to se do kina nechodilo, protože to, tenkrát ty filmy, prosim
vás,

LR: jo, jasně.

ML: a potom už začala televize, no tak to vůbec.

LR: dobře. tak teď už se přesunem spíš k těm biografům, a první
okruh otázek je o vaší dětské zkušenosti s biografy asi do těch
vašich desíti let, to znamená do toho roku devatenácet čtyřicet dva,
a ee mě by zajímalo, jestli si vzpomínáte na svojí první návštěvu
kina.

ML: no, podívejte se, my sme chodili do kina s otcem,

LR: hm

ML: jako máti ta ne, jo? ale s otcem sme chodili no a, a to sme
chodili jako ty první mám takový dojem, to byl někerej film Laurel a
Hardy.

LR: jo, takže na to si [vzpomínáte.]

ML: [grotesky.]

LR: jasně.

ML: jo no potom takový ňáký miky maus ((Mickey Mouse)) a tak dále
jo.

LR: hm

ML: to bylo teda před válkou.

LR: no, [samozřejmě.]

ML: [potom] za války, no tak to už byly filmy přizpůsobený prostě
německýmu, německýmu režimu.

LR: hm a jak často ste jako dítě do těch svých asi deseti let chodil
do toho kina.

ML: podle toho, jak ty filmy běžely.

LR: [podle toho, co vás (zajímalo.)]

ML: [jak se to, jak jak se to] obměňovalo.

LR: aha aha takže můžete ňák [třeba]

ML: [no to vám] to vám neřeknu takhle ten, a potom taky záleželo,
[podivejte se, záleželo taky na tom,]

LR: [( )]

ML: tenkrát byly soboty pracovní,

LR: hm

ML: jo, otec byl prakticky zaměstnanej, poněvadž ten jezdil, ten
jezdil jako po těch, po služebních cestách,

LR: hm

ML: jo, takže to a a máti, ta s náma to, ta s náma ani tak moc do
kina si nevzpomínám, že by, že by maminka šla s náma někdy do kina.

LR: hm takže ste se

ML: i když fakt je to, že my sme vlastně měli, sme bydleli na Jana
Uhra, to tenkrát bylo Dobrovskýho, takže sme měli dva biografy dá se
říct za humnama, jo, to bylo kino Stadion,

LR: hm

ML: a bylo to dole, dole na Cihlářský. to bylo tenkrát, se to
menovalo Studio.

LR: hm takže ste chodil s tatínkem, s nikým jiným, nebo...

ML: ne. no a potom to, potom až se přišlo na ten ee na to gymnázium,

LR: hm

ML: tak to už sme chodili, to už sme chodili jak se říká parta.

LR: dobře, a kina ste navštěvoval ty za humny, jak ste [řekl, a
ještě]

ML: [no tenkrát] tenkrát ne, podívejte se, to už bylo to, tenkrát to
bylo ee tenkrát to bylo daný tím, že více méně už začaly nálety,

LR: hm

ML: takže my sme neměli od rodičů <povolený někam> na ňáký takový.
ale zkrátka a dobře, když sme šli sami,

LR: hm

ML: tak v zásadě to byly kina, kde sme to měli jak se říká ee k
doběhnutí domů.

LR: hm

ML: jo no a to byly ty dvě kina, to bylo to, tady ten Stadion,

LR: hm

ML: to sme měli prakticky to bylo pár minut vod baráku, dole, dole
to Studio jak by smet, no a ještě snad bylo, k dosažení bylo v
Žabovřeskách ta, Lucerna.

LR: jo, takže tahle tři kina ste navštěvoval jako malý.

ML: a jinak to jinak prostě tady ty ve městě, to už bylo dost
takový,

LR: hm a vy ste teda říkal, že ste chodil do kina s tatínkem,

ML: ano.

LR: jaký byl názor těch rodičů na ten film.

ML: no tak to tenkrát se nebralo jako názor <prosim vás, to je>
tenkrát to nebylo tak jak dneska, když se kouká někdo na televizi a
řekne, že to bylo pro kočku, nebo že to bylo jak <pro kočku,> nebo
že to je blbost,

LR: hm

ML: <jo> anebo že se na to dalo koukat.

LR: takže bavili ste se o filmu?

ML: ne

LR: doma

ML: ne.

LR: dobře. a co ve škole?

ML: vůbec ne.

LR: vůbec. hm učitelé vůbec [nekomentovali]

ML: [ne ne ne]

LR: kina, biografy, filmy, nic. a ten film byl pro vás v tomto věku
v tomto dětském věku důležitý?

ML: no podívejte se, byla to změna. jo pá- co sme tenkrát měli jako
dítka. jo, to byly buďto, buďto to byly knížky, ale to prakticky
byly takový, ty knížky, no to se neobměňovalo za protektorátu. to
byly knížky z první republiky, to byly takový typický, já nevím
Broučci,

LR: hm

ML: potom později ten, Kája Mařík, jo, <takový prostě ty>

LR: hm

ML: no a pochopitelně ta, ee jako skautská literatura, jo, to.

LR: hm a

ML: nebo spíš takhle, jako knížky nás spíš držely ty časopisy pro
mládež. to byly, Mladý hlasatel,

LR: hm

ML: páč tam vycházely ee Rychlé šípy, a a potom byly ještě ňáký
skautský.

LR: hm

ML: ale mě spíš to táhlo k tomu, k té k té sokolské tématice,

LR: hm

ML: protože já sem jako do skautingu nechodil, jo? protože a to bylo
zase daný tím, že že moje matka, no tak to byla jako sokolka vod
((smích)) <dá se říct> duší tělem,

LR: hm

ML: jo, no a měli sme to kousek do Sokola na stadion. to byl Sokol
Brno jedna.

LR: do tělocvičny. a když vás, když pro vás byl ten film tak dalo by
se říct důležitý, tak ee jestli se to projevovalo ve vašem chování,
ve hrách, v tom, jak ste se bavili s přáteli, s kamarády,

ML: tenkrát na to nebyly prosím vás myšlenky, jako kluci. něco o
filmu se bavit nebo tak, to

LR: dobře. a tak teď se přesuneme spíš do toho třeba, jako vlastně
vy ee eště do těch desíti let žil v protektorátu, ale až po teď se
přesuneme do té doby mezi tím čtyrycet dva, čtyrycet pět, [to
znamená]

ML: [no to máte] tam do toho protektorátu, no tak to bylo do
třinácti let.

LR: hm

ML: prakticky já si tady ten protektorát, to si velmi dobře
pamatuju,

LR: hm

ML: a co bylo potom, to si pamatuju ještě víc. zvláště to, co bylo
po vosumaštyrycátým.

LR: hm a v té době protektorátu ste chodil do kina pořád stejně nebo
častěji.

ML: podle toho, jaký tam byly filmy, to znamená chodilo se na to.
podívejte se <tenkrát žádnej velk- moc velkej výběr nebyl.>

LR: hm

ML: byl jednak byly ňáký český filmy a to muselo bejt mlá- aby to
bylo mládeži přístupný, to je jedna věc,

LR: hm

ML: a potom tam byly německý filmy a na ty se nechodilo.

LR: hm

ML: jo, páč ty nás vůbec nezajímaly.

LR: hm proč vás nezajímaly?

ML: no to byly německý filmy.

LR: hm

ML: to bylo jako to em no to byla mentalita Čechů, ignorovat prostě
všechno co bylo německý, obzvláště tady v Brně.

LR: hm

ML: kde bylo Němců jak dobrejch.

LR: a ee která kina ste navštěvoval. už ste říkal, že v tom dětství
ste navštěvoval převážně ta

ML: to byly prostě,

LR: [Lucerna, Stadion]

ML: [to byly tady ty] kde sme to měli u toho, no a potom vobčas se
šlo, vobčas se šlo do města,

LR: hm

ML: když byl ňákej ten, když byl prostě ňákej, ňákej ee dobrej film,
no a ve městě, no tak tenkrát to byly ty, tam bylo na vybrání bylo
štyry nebo pět biografů.

LR: hm

ML: a to já si vzpomínám, no tak to bylo na dnešním Moravským
náměstí, to byla skala, ((Scala))

LR: hm

ML: potom na Poštovský to byla Alfa, dole u divadla Kapitol, na
Dominikánským náměstí nevím jak se to, to si nevzpomínám,

LR: [Moderna?]

ML: [to potom,] jak?

LR: Moderna?

ML: Moderna. no a potom to byla Jalta.

LR: Jalta.

ML: ale chodilo se to vám můžu říct na náměstí Svobody,

LR: hm tam byla...

ML: Central.

LR: Central.

ML: centrál ((Central)).

LR: a pak Úderka se to menovalo.

ML: a to byla Úderka, jo a kam sme chodili potom naproti nádraží, to
zřídili Němci. to se menovalo ópé ((OP – Ohne Pause)),

LR: hm

ML: zkratka one pause ((Ohne Pause)). tam se promítalo prostě durch,
jo, a a tam byly jednak tam byly ty, ty jejich německý ten zvukovej
týdeník, ale to se ignorovalo, když tam byli Češi, tak dost často
vzdychali, při promítání. ale my sme tam jako dítka sme tam chodili,
protože tam se promítaly německý trikový kreslený filmy. barevný.

LR: aha

ML: to tenkrát bylo, to tenkrát bylo něco, a a to sem si potom, to
sem si jednou potom to sem si v některým pořadu, v televizi, v naší,

LR: hm

ML: jo, tam právě vykládali o tom německým filmu. tady právě vo
těch, vo těch laboratořích v Berlíně, kde se vyráběly tady ty
kreslený trikový filmy

LR: hm

ML: a voni právě tenkrát to bylo vybombar- vybombardovaný a voni je
přestěhovali na barandov ((Barrandov)).

LR: hm

ML: tak tam vo tom vykládal prostě ňákej pamětník z barandova
((Barrandov)), páč kerej tam pracovali voni taky, jo. takže na ty,
to sme chodili, protože to byly ty, to byly, podívejte se, vono
takhle, vono to navazovalo. před válkou se chodilo na miky mause
((Mickey Mouse)).

LR: hm

ML: to byl miky maus ((Mickey Mouse)), a Pepek námořník, <já nevim
ty seriály> jaký byly, pochopitelně to za Německa, em za
protektorátu přestalo,

LR: hm

ML: no a tak tam potom nastoupily prostě ty německý trikový filmy,
no a ty měly úroveň. vono za prvé vono to bylo barevný, miky maus
((Mickey Mouse)) a to byl černobílý, jo, ale ty německý trikový, ty
kreslený filmy ty byly barevný.

LR: hm a jak ste říkal, že to teda běželo bez přestávky

ML: ano

LR: tak jak to probíhalo když ste tam šli. to ste tam mohli zůstat
jak [dlouho]

ML: [jo]

LR: ste chtěli? jak dlouho ste tam třeba zůstali.

ML: no podle toho, jak se nám to líbilo.

LR: jo.

ML: no, takže já si pamatuju <ještě to,> my sme tam chodili, tam
pochopitelně byla německá obsluha jo,

LR: hm

ML: v pokladnách, a tak dále, a a my sme to tam dycky dělali tak, že
sme tam šli celá parta a lístky kupoval jeden nebo dva a ty druhý
tam ((smích)) [<pod vokýnkem, jo>]

LR: [((smích)]

ML: no, starej známej vtip. prostě ten, ee fór, jo,

LR: jasně

ML: tady tohle to jo na a, anebo potom sme kupovali ty, potom se
kupovaly, potom sme tam chodili zadarmo někteří, jo,

LR: hm

ML: páč to bylo myslím do, do šesti nebo do sedmi let to bylo
zadarmo. jo a to dycky když tam šel ten tak tam byl německej ten,
uvaděč, a ten říkal ste vy dety? ((smích)), <takže mu to> bylo ňáký
dost divný, protože my sme jaksi byli,

LR: starší.

ML: kapánek sme byli,

LR: ((smích))

ML: ale von nás tam nechal, nás tam projít. jo, páč někteří ee ten,
lístek měli, no totiž tak záviselo taky tenkrát na penězích.

LR: hm

ML: jo,

LR: hm

ML: protože někteří na to skutečně neměli. jo, z těch kamarádů.

LR: hm stalo se vám někdy, že by vás nepustili?

ML: no ne, no tak podívejte se, bylo kolikrát to že ee že já sem
dostal peníze vod rodičů a za někoho sem to, za někoho sem to
zaplatil.

LR: hm a měl ste v této době své oblíbené kino?

ML: no ten, ten Stadion a dole to Studio.

LR: a co se vám na na těch kinech líbilo.

ML: za prvý, že to bylo blízko

LR: blízko.

ML: domů, a potom celkem ta úroveň byla dobrá, jo, to bylo takový, i
když to Studio bylo ee bylo kino jako malý, čili bylo to na úroveň
takzvaný jak se tomu říkalo blechárny,

LR: hm

ML: no to byly tady ty kina, kerý byly na předměstí, jo.

LR: hm

ML: tomu se říkalo blechárny. jo, a mělo to svoje vopodstatnění,
poněvadž vod tamtuď byla velká naděje, že si člověk ňákou tu blechu
přinese, jo, podle toho, co tam chodilo ((smích))

LR: a podle toho, co tam chodilo nebo podle toho zařízení.

ML: ne, podle toho prostě, podle publika, kerý [tam chodilo,]

LR: [aha aha]

ML: jo? a tak to tak prakticky do toho Studia ((Studio)) sme chodili
taky rádi, protože to bylo takový, vono to bylo takový rodinný tam,
víte, to bylo, no víte proč se to menovalo Studio?

LR: no, to nevim.

LR: tak tam vedle byl Masarykův studentský domov.

LR: jo, ten tam ještě je.

ML: a von potom z toho byl učňák.

LR: hm

ML: udělanej, jo?

LR: hm

ML: za bolševiků. jo, no a pochopitelně tam chodili ty co tam
bydleli, páč tam bydleli ty, tam nebyli žádný učni,

LR: hm

ML: ale to byli ti, to byli ti kteří studovali tady gymnázium nebo
průmyslovky nebo tak a a pochopitelně byli mimobrněnští, jo? no tak
ty tam bydleli, to zrovna zrovna tak jako jako ee Lucerna,
v Žabinách ((Žabovřesky)), no to bylo dvorní kino z Kounicové
koleji.

LR: hm

ML: tam chodili študáci normálně v pyžamu. páč to měli kousek, jo?

LR: hm

ML: do doby teda než ty, než to zavřeli ty, ty koleje jo? to bylo za
první republiky. kdy prakticky tam ty vysokoškoláci chodili.

LR: hm a bylo naopak v Brně kino, které ste neměl rád, kam ste
nechodil?

ML: to se nedá říct. no počkejte, po ee po tom po ee v těch
padesátejch letech ano.

LR: hm to už, o tom se [už nebavíme.]

ML: [páč to bylo už] to, to už byl ten, to už v člověku byla averze
už tím názvem.

LR: hm

ML: Moskva, Jalta a tady tohleto to je jak to čpělo tady tím, těma
ruskejma těma tak,

LR: jasně.

ML: to musel bejt skutečně když se tam šlo, tak to musel bejt film
kerej,

LR: [stál za to.]

ML: [jako něco] něco stál za to.

LR: hm a chodil ste do různých kin podle toho, jestli ste šel s tím
tatínkem, jestli ste šel s kamarády,

ML: to se tenkrát nerozlišovalo. prostě to se rozlišovalo podle
filmu.

LR: podle filmu.

ML: a byl dobrej film s Vlastou Burianem ((Vlasta Burian)), no tak
se šlo, na to. nebo Laurel a Hardy, <no tak> tak se prostě šlo a
jestli to bylo takový kino nebo makový kino, to vůbec jako nehrálo
žádnou roli.

LR: hm a teď mě zajímá, jak ste se obvykle v kině choval, třeba
jestli bylo ve zvyku konzumovat v kině jídlo nebo nápoje.

ML: ne. totiž to ani nebylo. za protektorátu vůbec ne,

LR: hm

ML: za první republiky na to si nevzpomínám, jak to tam bylo, a po
válce taky nic moc, páč nesmíte zapomenout, že do toho roku
devatenácet padesát dva bylo jídlo na lístky.

LR: hm v kině se tedy neprodávalo občerstvení.

ML: ne.

LR: ne. a bavil ste se během projekce filmu s jinými diváky?

ML: to nebylo jako teď, že se tam hvízdá a podobně, jo, to...

LR: hm a takže vy ste říkal, že se teď hvízdá a předtím diváci ňák
hlasitě na ten film nereagovali.

ML: za války se vzdychalo při německém zvukovém týdeníku.

LR: hm

ML: jo, kdy prostě vítězili na všech frontách. jo, tak obecenstvo
prostě ostentativně vzdychalo.

LR: hm

ML: na to si vzpomínám jak teď. (a my) sme se zapojili
<pochopitelně>

LR: ale jiným způsobem. třeba ee následoval někdy během filmu nebo
až po něm potlesk?

ML: [ne.]

LR: [pamatujete] si, ne.

ML: ne.

LR: nikdy ste nezažil.

ML: ne.

LR: a potkával ste v kině své známé? [hovo-]

ML: [no]

LR: hovořili ste o filmu,

ML: no o filmu sme ne( ) no těch známejch, prosim vás dyť toho
bylo to to, toho byla fůra, nesmíte zapomenout, že televize nebyla,

LR: hm

ML: a jediný, jediný ty ee takový to vyžití pro ty mladší, no tak to
bylo kino, páč divadlo, to ještě tenkrát pro nás nebylo.

LR: hm

ML: nehledě na to že i, i ten ten divadelní repertoár byl omezenej.

LR: hm bylo tedy běžné setkat se v kině s přáteli,

ML: no pochopitelně.

LR: a při cestě domů si povídat o filmu nebo o čemkoli.

ML: no tak to sme si nepovídali o filmu.

LR: už ne.

ML: no ňáký prostě jiný ty se řešily, jo.

LR: ((smích)) dobře. ee teď by mě zajímalo, jak ste si vybíral ten
konkrétní film, na kerý ste šel do kina, co pro vás bylo důležité.

ML: no tak podívejte se, vybíral za prvé, muselo to bejt teda
mládeži přístupný,

LR: hm

ML: to za prvé. jo, no a, a za druhé prakticky to byly ee podle,
podle toho, prostě, těch herců kteří tam hráli, jo,

LR: hm

ML: pochopitelně byly filmy, no Vlasta Burian, ten byl ( )

LR: hm

ML: no a před tou válkou ten Laurel a Hardy, jo, no a a (.) a prostě
podle toho, jo?

LR: hm takže hlavně podle obsazení.

ML: ano.

LR: hm a ee kde ste získával informace o těch filmech? čím

ML: na plakátě.

LR: na plakátě. žádné časopisy ste nečetl,

ML: tenkrát žádný nebyly.

LR: tak, někteří

ML: byl ňákej ten, to si pamatuju, naši to vodbírali, já nevim jak
vono se to menovalo, no ale to bylo, to bylo pro nás moc učený,

LR: hm

ML: jó, to.

LR: jako děti ste,

ML: no

LR: jenom na plakáty koukli, a když tak šli do kina.

ML: no, to bylo to,

LR: hm a vy už ste teda řekl, že pro vás bylo důležité, kdo ve filmu
hrál. tak by mě zajímalo, jestli ste měl své oblíbené herce,
herečky. [které ste měl rád.]

ML: [no tak herečky,] tak to ne ani tak, ale ty herci prostě, no tak
byla legrace, no to byl Vlasta Burian, Laurel a Hardy,

LR: hm

ML: já nevim co ještě, tenkrát byli, byli takoví ty komici jo, to,

LR: hm vzpomínáte si na ňáký film, jak ste si na něm, na Vlastovi
Burianovi ((Vlasta Burian)) [nebo na Laurel a Hardym] ((Laurel a
Hardy))

ML: [prosim vás, no tak ty] ty filmy z Vlastou Burianem ((Vlasta
Burian)), ty vám můžu vyjmenovat, to se teď pro- to se teď promítá
pořád, [jo, to není ten]

LR: [to se teď promítá pořád,] to je pravda, ale jestli si
vzpomínáte na ňáký konkrétní, když ste vy byl na tom v kině, v té
době,

ML: no, Anton Špelec, ostrostřelec, potom tam bylo (.) no to bych
vám musel tady vyjmenovat, to bych si zavzpomínal, páč to bylo,
[toho bylo ix.]

LR: [mě spíš zajímá, jestli nějaký] konkrétní zážitek váš,

ML: ne,

LR: spíš,

ML: Laurel a Hardy, to byly ty Laurel a Hardy studují, jo, Laurel a
Hardy na moři, jo, Laurel a Hardy v cizinecké legii, <no a ještě
potom> já nevim, toho bylo taky fůra, jo, to,

LR: hm

ML: my sme chodili zásadně na filmy prostě kde byla legrace, ňáký
takový ty vážný, to nás vůbec, potom, jo, to bylo a potom jak se šlo
na Babičku ((Babička)),

LR: hm

ML: jo, to už, ale to už sem chodil jako na gymnázium a to bylo
vlastně, to už bylo po válce, jo,

LR: hm takže jako dítě ste spíš se chodil do kina bavit.

ML: no,

LR: hm a chodil ste na ty filmy toho Laurel a Hardyho ((Laurel a
Hardy)) nebo toho Vlasta Buriana ((Vlasta Burian)) vícekrát? na ten
stejný, že ste šel třeba

ML: a víte že jo?

LR: jo?

ML: ano.

LR: často?

ML: buďto sme se vždycky sebrali celá parta, a šli sme. no my sme
měli tu výhodu, že sme to kino měli vedle gymnázia.

LR: hm

ML: no <takže> pro nás to nebyl žádnej problém.

LR: hm kolikrát ste třeba šli na ten film.

ML: no tak to vám těžko, to záleží podle toho, jak kde, no, dvakrát
i třikrát, jo?

LR: dvakrát i třikrát. nebylo to neobvyklé, prostě když se vám film
líbil,

ML: když se to líbilo, tak se to, a hlavně sme neměli co dělat.

LR: hm

ML: jo, to...

LR: hm em vy ste říkal, že v tom kině ópé ((OP - Ohne Pause))
promítali ty barevné filmy, tak bylo pro vás důležité, jestli šlo o
ten film barevný nebo černobílý? ať už ty...

ML: pro nás bylo to, atraktivní byl ten barevnej film. páč to
tenkrát nebylo.

LR: hm

ML: tenkrát bylo všechno černobílý. toto byl barevnej film, a potom
to byly prostě takový ty trikový, tam různý ty figurky,

LR: hm

ML: já nevim tenkrát ten, Kanárek ((neidentifikováno)) jak to si
vzpomínám, jo,

LR: hm

ML: a tak von se menoval, jo? jako méno [měl]

LR: [hm tak] to byl hraný film Kanárek?

ML: ne, to bylo prostě to byl kreslenej film,

LR: aha [aha]

ML: [a jednou] se proslavil ten děj to bylo to, že prostě kanárek
uletěl z klece někde voknem ven, a teď nevěděl co a jak a lítal tam
po venku a tak dále. to byl celej ten děj, jo?

LR: a to byl ten německý film.

ML: to bylo německý, ale pochopitelně tam se nemluvilo,

LR: hm

ML: jo, tam byla hudba akorát

LR: hm

ML: k tomu jo? takže to nám nevadilo, tam nebylo nic německýho,

LR: hm

ML: vono to bylo barevný, a celkem ten děj byl i zábavnej, jo?

LR: hm a které filmy ste měl rád a které ne. vy ste mluvil o těch
komediích, co podle vás dělalo film tím dobrým filmem.

ML: herci. a potom a pochopitelně a ten děj.

LR: hm

ML: jo.

LR: hm

ML: a to jako mluvím toto, to mluvím jako o filmech kde, kde se
chodili, kde sme prostě chodili dá se říct ještě v těch, no v těch
dětskejch letech, jo, potom, když už sem byl na tom gymnáziu, jo, no
tak pochopitelně no tak tam se to, takový ňáký ty budovatelský
filmy, no tak to vůbec, to,

LR: hm a bylo pro vás důležité, nebo hrálo nějakou roli v které zemi
byl daný film natočený? už ste mluvil o těch německých filmech že ty
ne, tak jestli ještě, měl ste oblíbené,

ML: to vůbec.

LR: třeba americké nebo...

ML: no podívejte se, tady po tom, po tom roce čtyřicet pět, ještě
když to bylo uvolněný, tak tady běžely filmy americký,

LR: hm

ML: jo, běžely tady filmy, filmy rakouský,

LR: hm

ML: jo, a to byly prostě někerý filmy, na kerý se dalo jít i
víckrát, já nevim, já si vzpomínám, třeba to byl, to bylo myslím, to
byl film rakouskej nebo německej to, ten herec se menoval hás
((možná Hans Hass)), ale nebyl to hugo hás ((Hugo Haas)),

LR: tak to nevim.

ML: hugo hás ((Hugo Haas)) to nebyl, a sice to byla ta, ten děj se
odehrával, on byl totiž potapěč,

LR: hm

ML: a filmoval prostě ten podmořskej, podmořskej život. to. a a nebo
se chodilo, já nevim jak voni se ty filmy menovaly, ale to byly
filmy, kerý se na- kerý natočila vlastně ten děj se odehrával
vlastně, to byla tenkrát ta vídeňská lední reví ((revue)).

LR: hm

ML: se říkalo Petrova lední ee to byla lední reví ((revue)) režiséra
Petra. ((neidentifikováno))

LR: hm

ML: jo, tak to byly myslím dva filmy, kde se toto, kde se děj
odehrával tady z tohodle toho, tohodle toho prostředí. nebo si
pamatuju teď na ty filmy, teď ty názvy si pamatuju taky. Hřmící
stáda. to byl americkej film, to se, ten děj se vlastně točil kolem
toho, když za války, v Austrálii, ze severní Austrálie stěhovali
veškerej ten dobytek a to všechno stěhovali na jih, páč se obávali
japonské invaze, jo,

LR: hm

ML: tak právě jak přes ty, jak přes ty pouště tam prostě s tím
dobytkem, šli ten, ty problémy s tou vodou, jo, s tím napájením toho
dobytka, byl tenkrát Hřmící stáda, ještě, za hodinu bych si vzpomněl
jo? ty názvy. to sou to sou prostě filmy, kerý si pamatuju ještě do
dneska.

LR: hm

ML: a to nehráli to, to nehrála roli nehráli herci. jo, to bylo
prostě děj.

LR: hm

ML: no potom to byly pochopitelně filmy s válečnou tématikou.

LR: to vás taky zajímalo. [ale to bylo až po tom roce devatenácet
čtyřicet pět.]

ML: [gvadalkanal ((Guadalcanal)) a tak dále, jo, to bylo u toho.] to
bylo prakticky do toho roku, já nevim, štyrycet osum, čtyrycet devět
a potom už byly ty budovatelský, no tak to,

LR: hm a ee jaké jiné druhy zábavy ste měl rád, říkal ste, že ste
četl časopisy, byl ste sokolem,

ML: no podívejte se ten ((smích)), ten Sokol nám zaprvé nám ho
zatrhli Němci,

LR: hm

ML: jo, ale to bylo jako později, protože já si vzpomínám, že, že
sme chodili na stadion,

LR: hm

ML: to tam tenkrát už byl rozhlas nastěhovanej, jo, a že sme chodili
s průkazkama a přes vrátnici a tam byl tam stál německej voják. jo,
takže ten Sokol, ten nám tam, ten Sokol ještě za Německa ňákou dobu
vydržel,

LR: hm

ML: no pochopitelně potom za komunismu to se zlikvidovalo, jo, to,
prostě Sokol, Sokol a církev, to byla první ta, která komunistům
lezli, keří komunistům lezli na nervy.

LR: hm a jiné druhy zábavy, volný čas, když ste byl takle malý.

ML: no prosim vás časopisy, časopisy za komunistů žádný nebyly.

LR: no za komunistů, myslím před tím rokem devatenácet čtyřicet pět.

ML: no tak to byly ty, to byly ty časopisy pro mládež, jo?

LR: hm hm

ML: ať už to byl ten Mladý hlasatel, a já nevim, no jo, jo Vlaštovka
byla ještě <to bylo> to bylo taky a, eště myslím dva,

LR: hm

ML: kerý sme jako pečlivě, pečlivě vodebírali. myslím Srdíčko, byl
další časopis, a (.) a potom ještě byla ňáká, ne vlastivěda, ale
něco taky takovýho, jo?

LR: dobře. takže, jo. a teď mě zajímá, jaké byly rozdíly, jestli ste
vnímal rozdíly v místních kinech. třeba interiér, zaměstnanci,
chování jejich zaměstnanců,

ML: no tak, podivejte se, byly kina takzvaně nóbl,

LR: hm

ML: to byly ty, to byly ty ve městě,

LR: hm

ML: no a potom byly takzvaný blechárny.

LR: jo, tak to o tom už ste mluvil.

ML: jo.

LR: takže mezi ty nóbl, chodil ste často do, tam asi patřila třeba
skala ((Scala)), že jo, nebo...

ML: nó, no tak podívejte se, to bylo, vono když si to tak vezmete
ty, ty biografy ve městě,

LR: hm

ML: no to bylo na pětníku.

LR: hm

ML: jo? [to nebyly]

LR: [vzpomínáte si] na ty zaměstnance?

ML: no, vůbec ne,

LR: oblečení, chování, ne?

ML: akorát vim, že toto, že prakticky byl tam dycky ten, tomu se
říkalo biletář,

LR: hm

ML: jo, kerej prostě po vás chtěl vstupačku, kus vám utrh, ((smích))
<kus vám dal> a támhle sednout, povídal, <jo?> ((smích))

LR: hm a z čeho se skládal obvykle program té projekce.

ML: no, takhle, začalo to reklamama.

LR: hm

ML: jó, anebo prostě ňákejma takovejma em no zkrátka a dobře aby se
vyplnil ten čas, od co tam pustili lidi,

LR: hm

ML: jo, do toho vlastního promítání. tak konkrétně tady vím, že na
Stadioně ((Stadion)) tam dycky, tam, pouštěli tam ňáký ty reklamy a
zpívaly Sestry Skovajsovy ((smích)) to si pamatuju eště teď, jo?

LR: přímo byly jako...

ML: ne ne ne, to bylo jako...

LR: jo, to...

ML: pozadí, zvukový.

LR: aha aha.

ML: jo, potom se pustil zvukovej týdeník,

LR: hm

ML: jo, potom byla krátká přestávka prostě pro ty, co přišli pozdě,
páč když se promítal zvukový týdeník, tak nepouštěli nikoho,

LR: hm

ML: no a tak potom přišli a potom běžel ten, potom běžel ten, ten
vlastně film.

LR: hm a zajímaly vás tyto doprovodné části, reklama, týdeník,
chodil ste na ně?

ML: tak ta reklama mě tak moc ne, no protože vono tenkrát no, vono
když to člověk srovnává s dnešní reklamou, tak tenkrát to byla
ubohost. jo, to byl obraz bídy a utrpení, no ale byla to reklama,
kerá odpovídala,

LR: hm

ML: něco podle hesla pamatuj, že má Jína za patrona Antonína, jo, a
Baťovy ((sích)) boty, a Koudelkovy losy, velké výhry nosí <a takový
ty, jo> to si pamatuju ještě dnes, jo.

LR: ty byly jako hrané nebo jenom statické [obrazy.]

ML: [né, to] byly jenom vobrazy.

LR: hm a ten týdeník vás zajímal?

ML: jo.

LR: jo to už ste...

ML: no.

LR: dobře.

ML: a dokonce si vzpomínám na jeden týdeník, na to sme se šli
podívat dvakrát až třikrát.

LR: hm

ML: víte? a sice, to nám ukazovali, jak v Itálii

LR: hm

ML: prostě dělnická třída bydlí v těch ubohých barácích a tak dále,
a my sme si všimli, že vedle, kde byly moderní baráky, byl velkej
nápis volte jedna.

LR: volte jedna.

ML: volte jedna, no jedna to byla komunistická strana. nám to
připadalo ňáký povědomý, a víte co sme zjistili? že to bylo
filmovaný tady Mezírka. tam jak je dneska ee kontinental ((hotel
Continental)).

LR: jo, aha

ML: páč tam byly, to byla bejvalá dělnická kolonie, to byly nízký
baráčky,

LR: hm

ML: a ta ulička mezi nima, to bylo normálně vydlážděný kamenama
takle vyspádovaný doprostřed tekla stružka,

LR: hm

ML: tam tekl vodpad z těch

LR: domů

ML: z těch domů, jo, a vedle byly postavený moderní baráky, to byla
ta Mášova.

LR: hm

ML: jo, a tenkrát sme se na to šli podívat i dvakrát až třikrát,
abysme si to ověřili. poněvadž nám bylo dost divný, že by v Itálii
bylo volte jedna.

LR: takže oni natočili

ML: ano, to byl ten, to bylo, to se jim hrozně hodilo, jo, protože
to byly moderní baráky a vedle toho byly takzvaný, no dalo by se
říct slams ((slums)).

LR: hm

ML: jo, a to sme potom zjistili teda kde to je, jo že je to teda, že
je to Mezírka.

LR: hm a to bylo asi v jakém roce, vzpomínáte si?

ML: štyrycet devět, padesát.

LR: aha to už bylo, hm, to je zajímavé.

ML: no ne, tak podívejte se, to bylo to, em první volby byly v roce
čtyrycet šest,

LR: hm

ML: a to bylo volte jedna. jo, páč to byly vlastně poslední svobodný
volby ee poválečný. potom se měly konat v osumaštyrycátým se měly
konat jako řádný volby, do toho, no a to už komunisti měli strach,
že to skončí debaklem, no tak se udělal Vítěznej únor.
LR: hm a ještě by mě zajímalo, jestli ste byl někdy přítomen v této
době před tím rokem čtyřicet pět promítání filmu, ale doma.

ML: ne.

LR: nikdo z přátel nebo [neměl někdo promítačku]

ML: [no to nebylo]

LR: [no a]

ML: [to] nebyly promítačky, to...

LR: někteří jako měli, ale právě je to velice nepravděpodobné, bylo
to spíš v takových těch bohatších, mnohem bohatších [rodinách.]

ML: [já nevim,] protože já sem se pohyboval taky prostě v těch
bohatších vrstvách,

LR: hm

ML: tam, no protože sme bydleli tady, na té Jana Uhra, tam bydlela
dá se říct smetánka,

LR: hm

ML: ale nevím vo nikom,

LR: ne

ML: že by měli doma promítačku.

LR: hm

ML: a to tam teda bydleli ty, to tam bydleli dá se říct, no,
buržoazie.

LR: hm dobře. em teďkon už k tomu protektorátu o tom už ste mluvil
(několikrát), ale mám tady pár konkrétních dotazů, ee jak na vás
působily ty změny po tom roce třicet devět, když začaly platit ty
protektorátní předpisy. hlavně teď myslím v těch kinech, jak to na
vás působilo.

ML: no podívejte se, nám to ani tak, nám to ani tak nevadilo,
protože tenkrát běžely německý titulky.

LR: hm

ML: jo, i u českejch filmů byly německý titulky, jo, ale my sme to
prostě brali, no jako, tenkrát dítka sme z toho neměli velkej ten,
sme z toho neměli velkej pojem, no zkrátka a dobře, tak tam byly
německý titulky, no. nehledě na to, že my sme byli tady zvyklí s
těma Němcema žít pohromadě. jo, protože to neexistovalo, že by, že
by před tím rokem třicet osum tady byly byla ňáká nevraživost mezi
Čechy a Němci. dyť my sme si normálně hrávali jako dítka sme si
hrávali s Němcama.

LR: hm

ML: jo, to teprve až toto v tom osumatřicátým roce až prostě ee
přišel Hitler, jako tady s těma nárokama na to, tak pochopitelně
tady najednou z brněnských Němců se stali sudetští Němci, i když to
je blbost, páč Brno nikdy nebylo součástí Sudet, jo,

LR: takže ste to v těch kinech vám to nijak

ML: no oni ty, oni ty německý titulky nám nevadily, nehledě na to,
že my sme to, my sme tenkrát většina z nás německy znala.

LR: hm a v té době protektorátu chodil ste do kina víc nebo míň, v
závislosti právě na těch změnách.

ML: ne, to záleželo na tom, jaký byly ty filmy, pochopitelně nebudu
em chodit na ňáký německý filmy,

LR: hm

ML: jo, i když teda na někerý německý filmy se šlo, já si vzpomínám,
že ten film se menoval gajervali ((Geierwally)).

LR: hm

ML: no to byla supí, supí waly. waly ((Wally)) bylo křestní méno.

LR: hm

ML: jo, to si pamatuju, ale to se šlo z toho důvodu, že tam byly
pěkná, pěkný záběry scenerie z Alp.

LR: hm a

ML: jo a potom, jo. chodilo se na filmy, kerý hrál hajns rýman.
((Heinz Rühmann)), to byl komik. německej.

LR: takže zase [zvítězilo]

ML: [tak na] hajnse rýmana ((Heinz Rühmann)) to sme chodili.

LR: hm

ML: jo, poněvadž to byla záruka, že bude sranda.

LR: hm

ML: ale nechodilo se pochopitelně takový to, no tak to chodili ty,
to chodili ti dospělí, kde prostě hráli ty, kde hráli takoví ty
němečtí herci, a já nevim, jak von se menoval, vili frič ((Willy
Fritsch)) nebo tak ňák, jo, no to, to byli známí herci, no tak to

LR: hm

ML: ne- nesmíte zapomenout jednu věc, berlínský ateliéry, to byl
evropskej holyvůd ((Hollywood)).

LR: hm

ML: jo, a taky proto se nedivím, že tenkrát, když ee prostě v
protektorátu Němci zabrali barandovský ((Barrandov)) ateliéry,
udělal se z toho Prag-Film, takže prostě (.) několik českejch
hereček to podepsalo.

LR: hm

ML: a potom s tím měly neskonalý, měly s tím neskonalý problémy. jo,
ale tenkrát se na to nikdo nedíval, no prostě to byly ty, to,
německý filmy měly úroveň. a americký tady nebyly.

LR: hm a ještě [teda]

ML: [ne,] vili forst ((Willi Forst)) se menoval, ne (fridrich
horst.)

LR: hm

ML: no to byl známej <milovník.> na to chodili ty, na to chodili
dospělí.

LR: vy ste na to nechodili.

ML: né, no tak vono to bylo vesměs mám takovej dojem, že to ani
nebylo mládeži přístupný.

LR: hm

ML: to tenkrát nebylo z toho důvodu, že by tam byly ňáký ty, ňáký
erotický scény jak teď, ale zkrátka a dobře to byly takový ty, no
kde to bylo mládeži nepřístupný.

LR: hm a změnil změnil se jiným způsobem ten výběr filmů, na ty
německé ste teda moc nechodili, až na výjimky,

ML: no tam byly ty, podívejte se, voni byly německý na který se dalo
jít, a potom byly ty tendenční,

LR: hm

ML: no pochopitelně žid sís ((Žid Süß)) <a podobně> no tak to bylo
jasný, jo.

LR: hm a jak se to vaše chození do kina, a jiných diváků, změnilo to
chování v kině. s blížícím se koncem války. jestli ste vnímali...

ML: no, podívejte se, vono to totiž bylo tak, em s blížícím se
koncem války, zaprvé, byl nedostatek uhlí, takže se netopilo, takže
kina nepromítaly.

LR: hm

ML: jo, a potom tady bylo to nebezpečí prostě těch náletů,

LR: hm

ML: jo, a tak to, tak prakticky v těch kinech se to ani tak moc
neprojevovalo.

LR: hm

ML: protože já mám totiž takovej dojem, že ty kina přestali
provozovat někdy v letě čtyřicet čtyři. jo a jako odvozuji to
z toho, že vlastně od podzimka štyřicet štyři sme nechodili do
školy.

LR: hm

ML: to sme chodili do školy jednou tejdně. pro úlohy, pro úkoly
domácí, jo a to sme v tej škole byli tak dycky jednu dvě hodiny
voblečený v zimě, jo kde prostě se zkontrolovalo to, kdo úlohy měl,
kdo úlohy neměl, a vyfasovali sme další a šli sme domů. ke své velké
radosti. sněhu bylo tenkrát habaděj, jo, takže to bylo to, a kina
vůbec, kina a divadla to, to vůbec ne.

LR: hm a vzpomínáte si na své první návštěvy kina po osvobození? [na
atmosféru.]

ML: [no pochopitelně,] jéžiš panenko marja, to vám řeknu hned. kino
Kapitol,

LR: hm

ML: jo? kino Kapitol, teď mluvím jako vodborník geolog.

LR: ((smích))

ML: je postavený na vodě.

LR: jo.

ML: a tam se musí čerpat voda. jo, i teď, jo, aby nedocházelo prostě
k zaplavení toho ee toho suterénu. a pochopitelně na jaře čtyřicet
pět se voda nečerpala,

LR: hm

ML: takže prvních pět sedadel v kině Kapitol bylo zaplavenejch. no
teda né ty sedadla, ale zkrátka a dobře ee dalo by se tam sedět
jedině v gumákách.

LR: <jasně>

ML: jo,

LR: <podlaha>

ML: a promítal se tam, promítaly se tam ruský válečný filmy. no
vesměs to byly z toho, em týdeníky z fronty.

LR: hm

ML: jo, takže na to si vzpomínám, páč tam sme chodili. jo a vim že
teda prvních pět sedadel to bylo jako em nedostupných.

LR: hm a chování těch lidí bylo jiné?

ML: no pochopitelně, no tak prosim vás tenkrát to bylo Rusové nás
vosvobodili, tenkrát sme ještě nic nevěděli vo ňákým komunismu nebo
něco.

LR: hm a vzpomínáte si, jak se třeba jak ty lidi reagovali v tom
kině?

ML: no tak jako normálně, ne že by tleskali nebo něco, ale zkrátka a
dobře to, prostě Němci dostávali na frak, na to, jo, ukazovali to,
na tom to byly, byly to záběry, my sme, no pochopitelně takový
frontový ty, záběry, to sme neviděli, protože sme viděli jenom
prostě německý, jo, Německo vítězí na všech frontách, jo, to bylo
všude napsaný, jo a tyhlety hesla, tam sme viděli samou německou
armádu, kerá vítězí a najednou sme prostě viděli Rusy jak bojujou to
jak bojujou s něm- tam dokonce byly ty, byly tam záběry z toho, ze
západní fronty,

LR: hm

ML: jo, a no tak, to bylo to, protože jinak, jinak potom, až začaly,
a to potom začaly, ale tady ty brněnský, ty brněnský kina se dost
brzo potom em potom em po konci války se daly do provozu. já mám
takovej dojem, že po prázdninách už to běželo, v plný parádě. jo a
pochopitelně se promítaly ty, promítaly se, se prvorepublikový
filmy, no a potom se začaly promítat i ty filmy, kerý se natočily za
protektorátu, ale nejdřív z toho museli vymazat ty německý, ty
německý titulky.

LR: hm a americký filmy se promítaly?

ML: ano.

LR: hm dobře, tak teď už, téměř poslední věc, mám tady seznam filmů,
keré byly promítané v době, kdy ste je mohl navštívit v kině, tak
vám je ukážu a zajímalo by mě, jestli se na ně vzpomínáte a jestli
si třeba nevybavíte nějakou vzpomínku z kina, když ste na nich byl.

ML: no To neznáte Hadimršku, no to je jasný, Vlasta Burian, jo?
Kouzlo valčíku, to mně něco říká,

LR: hm

ML: ale to tenkrát bylo pro dospělý.

LR: hm

ML: jo, a mám takovej dojem že, že dokonce bych mohl vědět i herce.

LR. hm

ML: jestli tam nehrál ten, do- Dohnal ((Jiří Dohnal)) nebo tak ňák
se menoval. ten hrál tady tyhlety milovnický role. no Lelíček ve
službách šerloka holmse ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)) to
je jasný,

LR: jasně

ML: Vlasta Burian,

LR: [váš oblíbenec.]

ML: [qik ((Quick)) to nevím] co je. Pobočník Jeho Výsosti, další,

LR: hm

ML: Vlasta Burian. šest žen jindřicha osmého ((Šest žen Jindřicha
VIII.)) to bylo pozdější. na to si vzpomínám. lórenz oliviér
((Laurence Olivier)),

LR: hm

ML: sér lórenz oliviér ((Sir Laurence Olivier)), v titulní roli.
Zlatá Kateřina, to nevím, cibi der frac ((Csibi, der Fratz)), tak na
to si nevzpomínám. Mata Hari nevím,

LR: hm

ML: jo na to si teda nevzpomínám,

LR: to je s marlen ditrich ((Marlene Dietrich)).

ML: jo? Cácorka, to taky nevím, Moderní doba, nic, Tři muži ve sněhu
nevim, Svět patří nám, pochopitelně, Voskovec, Werich ((Jiří
Voskovec a Jan Werich)), Dobrá země nevim. jo, Sněhurka a sedum
trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), no to byl ten, no
pochopitelně. kreslenej film. to bylo myslím wolt dyzny ((Walt
Disney)).

LR: hm a byl ste na tom v kině?

ML: no jéžišmarja, několikrát.

LR: několikrát,

ML: jó

LR: pamatujete si to ještě.

ML: Ducháček to zařídí, jasně, Vlasta Burian, Tři děvčátka
pokračují, nevzpomenu, U pokladny stál, další, Vlasta Burian, To byl
český muzikant, na to se chodilo, Otomar Korbelář,

LR: hm

ML: jo, na to si vzpomínám, Město ztracených, to mně nic neřiká.
Opereta, nic, Roztomilý člověk, to byl hugo has ((Hugo Haas)).

LR: to je film, nevim jestli tam hraje hugo has ((Hugo Haas)), ale
hraje tam Oldřich Nový.

ML: nebo Oldřich, ne, Oldřich Nový.

LR: Oldřich Nový.

ML: ano. Vídeňská krev, na to si nevzpomínám, Muži nestárnou, to
bylo s Oldřichem Novým, mám takovej dojem.

LR: hm mám takovej dojem, že ano.

ML: Dobrodružství barona Prášila, to bylo pozdější potom,

LR: hm

ML: poněvadž tam hrál ten, tam hrál přeci Kopecký ((Miloš Kopecký)).

LR: ee tohle je myslím nějaký německý film, ale o baronu prášili
((Prášilovi)) [prá-]

ML: [to] bude to samý. já mám takový dojem, že to bylo to s- že to
bude to samý.

LR: hm

ML: toto. tadyta Tanečnice, to nevím, la palóma ((La Paloma)) to si
nevzpomínám, neviděli ste Bobíka ((Neviděli jste Bobíka?)) no to byl
poválečnej film, to běželo, jo, Její oběť a Sobota, to mně nic
neřiká.

LR: hm a nevzpomínáte si, nevybavujete si ňákou vzpomínku z kina, na
základě...

ML: ne.

LR: to už je...

ML: tady je počkejte, tady máte,

LR: to je ňáký rok dvacet, sedum dvacet osum, takže to ste určitě...

ML: zpívající ((Zpívající bloud)), no to nic,

LR: to ste nezažil.

ML: Pražské švadlenky,

LR: [určitě to třeba, určitě to třeba, samozřejmě znáte to, ale]

ML: [no cé ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) tak to je
jasný, ale (ten je to), cé ká polní] maršálek, to bylo v dvojím
provedení, jednak byl Vlasta Burian a potom byl, jak von se menoval,
ten herec, Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu. to vím že ten, něco ten
film běžel, ale na to se nechodilo jako mládež,

LR: hm

ML: jo, to...

LR: dobře, a chtěl byste ještě něco dodat, o čem sme dosud
nemluvili?

ML: to, to musíte ptát.

LR: no já mam svůj okruh otázek vyčerpaný, jenom si, mám pocit že vy
ste něco říkal panu Skopalovi o tom, že ste jako sokol vystupoval
v kině, pokud vím.

ML: né.

LR: ne, to ste nebyl vy?

ML: já sem se mu zmiňoval,

LR: hm

ML: ale to bylo to kino Stadion,

LR: hm

ML: on prostě si to pletl s tím, že tam bylo letní kino.

LR: ano to tam pak bylo, ale [až]

ML: [jo], ale to bylo až prostě v pozdějším komunismu, ale ten, to
kino Stadion, to původně patřilo pod Sokol,

LR: hm

ML: páč celej ten areál, tam toho stadionu to vlastně patřilo
[Sokolu.]

LR: [Sokolu.] hm

ML: jo, takže tam byl prakticky když to vemu na té Kounicově ulici,
no tak tam byla zaprvé tam byla restaurace. to když to vezmu vod
toho, (vod) tej budovy toho gymnázia,

LR: hm

ML: jo to byla restaurace, zároveň tam byl vchod do kina, jo, potom
byl hlavní vchod,

LR: hm

ML: jo, to se, tam byl ten sál, kde se pořádaly prostě taneční a
plesy a tak dále, jo, po tom vedle byla tělocvična,

LR: hm

ML: jo no a a pochopitelně potom byl ten ten venkovní areál, kde kde
se pořádaly různý, zaprvé se tam pořádaly ty sokolský slety, v tady
tý oblasti, co měla ta ta Sokolská župa, potom se tam pořádaly
atletický závody, no a v zimě tam bylo kluziště. jako přírodní. no
ale tenkrát zima byla, nebylo globální voteplování, jo, takže tam
sme chodili bruslit.

LR: dobře, tak [já sem vás pochopila ňák]

ML: [a tak s tím sem se s tím sem se] právě při téhleté
příležitosti, to sem se zmiňoval, že tam že to prakticky patřilo
[Sokolu, jo]

LR: [Sokolu.]

ML: a voni to potom, po tom roce štyrycet osum, celej ten areál tam
převzal Československý rozhlas,

LR: hm

ML: jo, takže tím pádem prostě tam voni si zabrali i to, i prostor
toho kina, páč tam měli studio.

LR: hm

ML: a prakticky z celýho toho sokolskýho stadionu pro tu tělovýchovu
zbyla ta tělocvična, kerá více méně patří už k té tam na na ta k té,
to sou ty objekty k té Sokolské ulici, tam na tom rohu, no a potom,
potom ten, to to přírodní hřiště, co tam bylo, tak tam se pořádaly
atletický závody, no a potom ňáký takový ty voblastní spartakiády,
no a to bylo všechno.

LR: hm dobře tak já sem to asi ňák špatně pochopila,

ML: no to nebylo jako tam,

LR: [že ste vystupoval]

ML: [to nebylo, to nebylo jako] se Sokolem, se Sokolem, vono no
totiž, podivejte se, vono to bylo tak, prakticky em po první válce
se zakládaly tady takový ty ty takzvaný sokolovny.

LR: hm

ML: jo, to bylo i na venkově a tak dále, pochopitelně součástí každý
sokolovny, to bylo pro tu ňákou takovou tu kultůru, pro zábavu, tak
pochopitelně byl buďto ňákej ten sál, no a když tam byl sál, tak tam
bylo zároveň i kino. jo, a to byly ty to byly to byly em i tady v
Brně, byly prostě někerý ty ty biografy, kde vlastně to bylo
součástí sokoloven. to byly ty předměstský.

LR: hm a tohle bylo teda samostatné kino, to nebylo součástí.

ML: no, myslím že i bylo, aby to bylo využitý.

LR: hm

ML: jo, tak podívejte se. v Žabovřeskách, já nevim jesti vám to něco
řiká, byla takzvaná salesiánská oratoř.

LR: hm

ML: no dneska je tam to jak je sídliště Novovřesky ((slangový název
části Žabovřesk)), dneska je tam postavenej novej kostel, to je tam
za tím, za Rubínem ((Kulturní dům Rubín)).

LR: hm

ML: no a tam dřív bejvala salesiánská oratoř. to měli ti, ten ten
řád těch salesiánů, ti se věnovali mládeži, a to vlastně byla
dřevěná budova, kde em na jedný straně byl oltář, a na druhé straně
byla, bylo jeviště. takže, když oni tam pořa- když se tam odpoledne,
v neděli bylo bylo požehnání,

LR: hm

ML: tak prostě otevřeli tu část, kde bylo, kde byl oltář, jo na
pochopitelně tam vodbylo se to požehnání, jo, potom votočili židle
vo sto osumdesát stupňů, zavřeli stěnu u oltáře, votevřeli jeviště,
a bylo tam divadlo.

LR: aha

ML: a to divadlo provozovali ti řádoví bratři, a mezitím než to em
prostě připravili, votočili ty židle a to všechno, tak venku bylo
hřiště a my sme tam hráli fotbal.

LR: hm

ML: takže my sme prostě v neděli, v neděli vodpoledne sme chodili
prostě k salesiánům k salesiánům na, no na požehnání.

LR: hm a zároveň to bylo spojený [se zábavou.]

ML: [a zároveň] to jo, a takže to bylo divadlo, no a a třeba,
podívejte se, vemte si, vono to totiž tady ty, ty biografy, kerý
byly dá se říct na těch předměstích, čili tenkrát to byla periferie,
jo, ( ) ty Žabovřesky, Královo Pole a tak dále, dyť Královo Pole
mělo dva biografy. jo, tam byl v Besedním domě ((Bio Besední dům))
byl bylo kino to se potom přejmenovalo na Jadran, ale možná že se to
Jadran menovalo i dřív.

LR: hm já mám [pocit, že ( ).]

ML: [mám takovej] dojem, páč vemte si to, že tam sou všude sou tam
ty ulice, který se vztahujou k té bývalé Jugoslávii. tam máte
Srbská, Slovinská, Charvatská, takže možná že to byl Jadran i za
první republiky.

LR: no, teď to tady nikde nevidim, ale mám pocit, že ne teda.

ML: to bylo v beseďáku ((Bio Besední dům)), v Králově Poli, a dvě
stě metrů dolů bylo další kino.

LR: hm

ML: se menovalo Oko nebo Světozor nebo tak nějak, to nevim, jo a a v
tom Jadranu, tam bylo první širokoúhlý plátno v Brně.

LR: a Jadran, už to vidím, to se menovalo Bio Besední dům a pak
Adria. a Jadran až od roku [devatenácet čtyřicet osum.]

ML: [jo tak Adria. Adria, ano.] no tak vona [Adria a Jadran je to,]

LR: [vono je to to samý v podstatě.]

ML: na jedno brdo, jo,

LR: hm dobře.

ML: no ta em v Žabovřeskách ta Lucerna, to zůstalo, to se udrželo,
no a potom já nevim, vim, že v Černovicích bylo kino ((kino Avia)),
v Husovicích bylo kino na Dukelský ((Bio Jas)), v Židenicích bylo
kino,

LR: v Židenicích tady je svět- tam byl právě ten Světozor

ML: [Světozor, byl Světozor]

LR: [předtím se to menovalo] kino Vesmír,

ML: no,

LR: to do roku [devatenácet třicet osum]

ML: [no no tak ňák ano.]

LR: hm

ML: a tady takový ty, já akorát co se týká těch em těch em jako
periferních, tak to akorát ovládám tu Lucernu ((Lucerna)) v
Žabovřeskách a potom dole v tom Králově Poli.

LR: hm

ML: jo a potom ještě bylo kino ve městě, Metro. na Lidický.

LR: hm

ML: to je em potom to byla mrštíkárna ((Divadlo bratří Mrštíků)),
jo, Divadlo bratří Mrštíků, to bylo Metro.

LR: jo. Metro, jo to bylo předtím Universum, ale do roku devatenácet
třicet šest a potom kino Morava.

ML: ano.

LR: městské divadlo [má to, vlastně teď tam je městské divadlo.]

ML: [no a potom to potom to převzalo] to převzalo městský divadlo
(bylo) to Divadlo bratří Mrštíků.

LR: aha dobře. tak tím sme asi skončili si myslím, jestli teda
nemáte ještě ňákou vzpomínku zajímavou.

konec rozhovoru

1

Rozhovor vedl: Jiří Vraspír
Rozhovor přepsal: Radim Hudec
Datum a místo: 14.10.2009, Klub seniorů Juliánov

Datum narození: 1924; sourozenci: bratr (1920), sestra (1930)

Povolání rodičů: otec policista, matka v domácnosti

Bydliště do roku 1945: Juliánov (Židenice), když bylo narátorce 15
let, přestěhovali se na Špačkovu (Juliánov - Židenice).

Povolání: Vyučená švadlena, 1943 se jí narodilo dítě, poté byla
v domácnosti do roku 1960, kdy začala pracovat jako dělnice ve
skladu.

JV: tak konečně sme na to přišli ( )

BK: hluk je tady teda pěkný.

JV: ne, tak to nevadí, my to nějak zvládneme, říkám, je to hodně
hodně citlivé a nemusíte se bát... takže vy ste paní Božena

BK: Božena [K.]

JV: [K.,] narozena v roce dvacet štyři

BK: mhm

JV: a narodila ste se v Brně?

BK: hm

JV: a v Líšni nebo?

BK: ne v Žideni-

JV: v Židenicích

BK: no vlastně v porodnici, tak se může ři- v Brně

JV: a tam ste eee navštěvovala ee školu měšťanku nebo?

BK: no ano na- napřed v Židenicích na (Fildové) ulici obecnou školu

JV: ano

BK: a potom měšťanky na Staré Osadě tady potom sme se přestěhovali
na Špačkovu

JV: mhm

BK: takže tam třetí a čtvrtou měšťanku až už ( ) tam na Táborské

JV: a můžu se zeptat, povolání vašich rodičů?

BK: tatínek byl policista,

JV: mhm

BK: dneska se to říká a maminka v domácnosti.

JV: byla v domácnosti.

BK: mhm

JV: měla ste sourozence?

BK: ano ano dva.

JV: bratra sestru?

BK: bratra a sestru

JV: bratra a sestru a vy ste byla v narozena nej- nej- uprostřed
nebo

BK: uprostřed

JV: uprostřed

BK: uprostřed

JV: dobře

BK: no

JV: a vy ste dosáhla jakého nejvyššího vzdělání?

BK: no jenom ty čtyři měšťanky a vyučená švadlena,

JV: mhm

BK: dámská krejčová (myslim)

JV: to ste se vlastně vyučila těsně před válkou

BK: no už už

JV: nebo během války [chodila ste ještě do učení]

BK: [no no no ano ano]

JV: a ze školy ste odešla v roce?

BK: v devětatřicátým sem končila čtvrtou měšťanku

JV: měšťanku a pak ste ještě ty tři [nebo čtyři]

BK: [pak sem ty tři roky] chodila

JV: to znamená do roku štyrycet dva

BK: ano

JV: a teď mohli bysme si zrekapitulovat ee vaše povolání vlastně od
té doby, co ste vyšla školu ee až do důchodu?

BK: no tak to sem to sem se vyučila, ale protože už zase sme byli
čtyřiadvacátý ročník byl povolaný

JV: hm

BK: do rajchu jo byl- sme dostali rozkaz, a tak sme se všichni ti
jednadvacátý ročník muži a čtyřiadvacet ročník děvčata sme se
snažili vzít a mít [děti]

JV: [jasně] abyste nemuseli být nuceně nasazení

BK: ano jinak bysme byli

JV: hm

BK: no nasazeni totálně, takže sem měla týden starýho syna, když sem
dostala předvolanku, no a jinak moje kamarádky teda některé musely
odejít, některý se dostaly jako třeba do zbrojovky nebo takhle, jo,
do těch...

JV: takže dítě se vám narodilo v roce?

BK: třiaštyrycet

JV: třiaštyrycet

BK. no posledního prosince, takže...

JV: a pak ste teda pracovala po [válce jako švadlena?]

BK: [potom sem byla,] ne, potom sem byla v domácnosti

JV: mhm

BK: pak až do šedesátýho roku, to sem potom nastoupila, protože ten
můj nej- mám tři děti

JV: mhm

BK: a ten můj nejstarší šel na vysokou, tak já sem potom nastoupila
do práce, a to už sem jenom takhle...
JV: a tam ste zastávala pozici ee?

BK: to sem byla jako ve sklad- skladník dělník, jo,

JV: aha a vz- vzpomněla byste si eee do kdy nebo do jakého vašeho
věku ste chodila pravidelně do kina, od kdy už vlastně ste...

BK: no tak od těch patnácti roků, ale to to sme eště chodili
s rodiči, [to se naši báli]

JV: [a do kdy do kdy] kdy skončilo vaše to pravidelné navštěvování
[kin]

BK: [no] potom potom když už sem sme samozřejmě na sokolovně už byly
( ) to už potom sme chodívali hoši a děvčata, to sme
chodívali společně na vý- do kina do divadla.

JV: ale já myslím spíš v tom pozdějším věku

BK: a v pozdějším věku to sme už byly takový skupinky těch známých i
s dětima, takže dycky sme si to nějak obstarali hlídání a chodili
sme do kina, (šli sme,) protože to bylo blízko.

JV: mhm

BK: v Židenicích byly štyři kina a divadlo taky nebylo nedostupný,
třeba Večerní Brno nebo takhle nebo Reduta, to sme chodívali.

JV: a ta doba, kdy ste už přestala chodit do kina?

BK: no to sme mohli chodit stále.

JV: ale jestli třeba, rozumíte, teď už zřejmě moc nechodíte do kina

BK: no teď už se to samozřejmě

JV: a právě mě zajímá

BK: nemusel- mohla bych chodit do kina, ale když je doma televize,
tak to je jasný, [že že už samozřejmě]

JV: [takže od té doby třeba] já nevim před deseti patnácti lety už
ste spíše doma [u televize a už dáváte přednost]

BK: [to spíš ano no no no], ale zase byly školní školní filmy zase
se chodilo s dětima, takže se chodilo, no.

JV: a teď bych se zeptal na tu vaši dětskou zkušenost eee vzpomněla
byste si na úplně nějakou tu první návštěvu v kině na nějaký první
film, na kterém ste byla v dětství [kam vaše vlastně spadá ta vaše
vzpomínka nejzazší]

BK: [no tak no jistě, no tak to byly,] to byla ta Sněhurka
((Sněhurka a sedm trpaslíků))

JV: Sněhurka

BK: no jistě, to byly, nebo potom mě brával tatínek zase

JV: hm

BK: už když na večerní filmy, tak samozřejmě jako policista, tak
zase sme chodívali na detektivky no a potom s mládeží se zase
chodilo na zamilované filmy, že, to byla ta rouz mery ((Rose-Marie))
a takový ty krásný filmy, [české filmy]

JV: [á ee] dejme tomu do toho roku třicet čtyři, do těch deseti let
než ste začala vlastně chodit na eee

BK: no

JV: na měšťanku tak ee tam ste chodila jak často vzpomněla byste si?
BK: no ano tak (když) mně bylo třicet čtyři mýho věku?

JV: do těch deseti let

BK: do dvaceti let, no tak zase to už byly malý malý děti, tak se to
tak často nechodilo, to je samozřejmý.

JV: a třeba tak jednou za čtrnáct dní

BK: tak asi, no

JV: to ste chodila teda většinou s tatínkem.

BK: ano

JV: (vy) ste říkala, že vás hodně brával právě tatínek,

BK: ano

JV: takže třeba s maminkou ste tak moc do kina [nechodila]

BK: [ne, no] maminka potom zase měla eště mladší

JV: mhm

BK: moji sestru tak ta zase [(dycky)]

JV: [takže ona se starala o děti]

BK: no ta zase víc byla takhle (zase) nebo ty její divadla byly

JV: a tatínek ten chodil myslíte radši třeba do kina než do divadla,
proto právě chodil s vámi? ee

BK: no to ano ano maminka zase do divadla

JV: měla radši divadlo

BK: ano ano (tak) s maminkou do divadla a s tatínkem do kina

JV: a ee vzpomněla byste si vlastně to ste eště bydleli v těch
Židenicích, že?

BK: ano

JV: a (tak)

BK: no tak no ten Juliánov, to je vlastně taky Židenice

JV: hm

BK: to sem už říkala

JV: a vzpomněla byste si, do jakých těch kin ste chodili?

BK: no tak tady byly tady byla na sokolovně bylo kino Hvězda

JV: mhm

BK: potom byl na Na Benátkách kino Sport pak byl Světozor (nebo jak
) potom bylo v Husovicích byla Avia film ( ) teda kino Avia

JV: hm a tyhle všechny kina ste [ee]

BK: [ano ano]

JV. do těch deseti let navštěvovala

BK: (s tatínkem) sme tam chodili, no jak tam něco hezkého hrálo, tak
se šlo tam, ale to sme už chodívali, říkám do [už moc s rodiči]

JV: [a stávalo se třeba]
BK: ani ne tak jako spíš teda s tou mládeží

JV: takže to už v tom pozdějším věku

BK: (ano no)

JV: hm a vzpomněla byste si, jestli třeba ste někdy s tatínkem i
zajeli do města do centra nebo ste jenom spíš chodili na ty na ty
periferie [(zrovna) ty Židenice, Juliánov]

BK: [ne ne ne, to už potom] jako ta mládež, tak to nejezdilo ta to
bylo potom na cenu byl eště zas

JV: hm

BK: (eště zase sem párkrát)

JV. ale v tom dětství asi moc ne

BK: to ne to ne ačkoliv ten no to bylo všechno za (krůtili) že nic

JV: hm

BK: tak to to Husovický, ne Husovický, Černovický

JV: mhm

BK: kino Avia a ten Bajkal tady na Cejlu, tak to byl všechno
v dosahu, to bylo blízko

JV: mhm

BK: to sme klidně mohli chodit i s tatínkem i i s- mě pouštěli třeba
s kamarádkou.

JV: ale takže vy ty kina ste preferovala spíš podle toho, že byly
blízko, že ste nemuseli [jezdit]

BK: [no jistě] jo jo vono taky nic ještě tenkrát tak nejezdilo

JV: mhm

BK: to byly vlastně ty elektriky jezdily jenom kousíček, že, pak se
chodilo pěšky, tak to se snažilo chodit, všude sme vlastně chodívali
pěšky.

JV: a vzpomněla byste si, jaký byl rodi- názor rodičů ee na kino ee
jestli v tom se nějak zásadně lišili, vy ste už vlastně tady řekla,
že maminka měla radši divadlo

BK: ano

JV: tatínek zase rád chodil asi do kina

BK: no ano

JV: ale třeba bavili se o tom někdy spolu doma? e nebo ee

BK: no to byly to byly takový zážitek, že že sme to nemuseli taky
nějak (..) (protože) třeba maminka potom šla zase na to se sestrou
nebo mě poslali s tím starším bratrem, takže to nebyl takovej, to
byl to byl (rodinnej)...

JV: hm a vzpomněla byste si ee vlastně teď eště teda mluvíme o tý
době do těch deseti let ee ta ta obecná škola, jestli třeba učitelé
ve škole em se nějak vyjadřovali ee k chození do kin eee nebo o
filmech, měli na to nějaký názor jako oficiálně škola třeba učitelé
potažmo vaši...

BK: ani ne, no my sme spíš byli všichni takoví (náro- ) to
sme všichni tak žili krásně
JV: hm

BK: jo, to to nebyl problém jako.

JV: a třeba nebylo to tak, že by že by učitelé říkali, nechoďte do
kina, jsou tam [nemravné věci, zkazí vás to]

BK: [ne ne ne ne to k nám nebyli] ne to nebyly tenkrát nebyly takový
filmy, my sme si opravdu užili moc hezký

JV: hm

BK: samozřejmě když byl nějaký film nepřístupný mládeži, tak už nás
tam ten uvaděč stejně by nepustil a to sme spíš chodívali

JV: a myslíte, že byl v tom věku pro vás film důležitý?

BK: (ani ne) ani ne

JV: ne

BK: no samo- samozřejmě to bylo, to byla novinka, že, to bylo něco
(novýho)

JV: a měla ste nějaké i jiné třeba záliby, koníčky nebo další
aktivity volnočasové, jak se říká?

BK: já nevím právě když už sme potom jako od těch patnácti let, tak
to bylo na té sokolovně víc takový, ta mládež se tam scházela, spíš
se tančilo se nebo taky...

JV: hm to už ale v pozdějším věku

BK: no tak od těch patnácti let, tak já nevim

JV: hm a do těch deseti let?
BK: do těch deseti let to ani ne

JV: ne

BK: ne ne to ne naši taky nebyli nijak moc zámožní, takže to ani
těch i když to byl třeba ten film představení za korunu, za dvě

JV: hm

BK: to sem (myslim) moc nechodila, [ale já sem, no jistě]

JV: [ale víte, já se ptám] třeba v tom věku v dětském věku do těch
deseti let ste měla opravdu jakoby k tomu filmu nějakej zvláštní
vztah, jestli ste ho měla ráda, jestli ste třeba se o tom bavila s
kamarády nebo se spolužáky ve škole?

BK: ne ne to ne [to]

JV: [ne]

BK: ne, to spíš bylo jako sváteční záležitost.

JV: sváteční záležitost.

BK: v tym dětským věku na tu na tu Sněhurku ((Sněhurka a sedm
trpaslíků)), no tak to sme byli možná desetkrát, že, to bylo hezký
krásný film to byl a to sme chodili.

JV: ale řekla byste třeba, že byl pro vás film důležitý tenkrát jako
pro dítě?

BK: ne ne

JV: ne

BK: ne tak proti proti těm dnešním dětem, to tedy určitě ne.
JV: a s maminkou ste pak třeba navštěvovala divadelní představení?

BK: no v tom říkám vám v tom nej- nejmenším věku, tak to ne

JV: ne později

BK: to ne eště když mně bylo deset roků, tak to vlastně naši měli tu
poslední dceru a to bylo tak dost bylo takový, že sme se drželi [víc
doma]

JV: [můžete mluvit trochu nahlas]

BK: no

JV: nebojte

BK: no zrovna sme to tam bysme no my sme my sme opravdu to tak do
těch do toho věku nízkého, to sme byli rodina pohromadě

JV: hm

BK: a to ani tak ty (náni) nebyli

JV: a měla ste jako dítě eee nějaké další aktivity, třeba chodila
ste s ee já nevim na nějaké výlety nebo s kamarády chodili ste si
[hrát]

BK: [ne ne] ne ne to všechno buďto rodina pohromadě

JV: mhm takže ste spíš [byli doma]

BK: [a nebo školní] výlety

JV: spíš doma ste byla

BK: ano ano

JV: moc ste nechodila po venku

BK: ne ne ne

JV: nelítala ste

BK: to ne to se nedalo vůbec ne

JV: ne?

BK: (..) až potom, říkám, až od těch patnácti let, co sme se
přestěhovali tam nahoru

JV: hm

BK: na tu Špačkovu,, tak to sme byli vlastně v domečku, jináč sme
žili žili v (zakleté) [teď najednou vidíte]

JV: [tam ste se přestěhovala v roce]

BK: no třicet třicet osum, třicet devět no třicet osum ano ano to
mně bylo čtrnáct roků [třicet osm]

JV: ve čtrnácti letech

BK: mhm ano

JV: a tam už to bylo jiné

BK: tam už potom začaly takový ty spolky té mládeže a to bylo na
sokolovně a to zase bylo všechno společný, ale tam zase moje maminka
se tomu věnovala, té mládeži tam, takže zase to bylo takový spíš

JV: vzpomněla byste si...

BK: výlety a takhle to se chodilo.

JV: vzpomněla byste si, jestli eee ta četnost třeba navštěvování ee
kina byla větší po tom přestěhování?

BK: no tak ano, to už potom samozřejmě, to v tom věku už to tak...

JV: hm

BK: už se chodí zase v páru, že, několik párů se sešlo vždycky
pohromadě.

JV: ale od těch deseti let do čtrnácti, to ste ještě pořád [bydlela
ve ( ) tak to moc se nezměnilo]

BK: [tak to no no to ne to byly] ne to byly jenom takový jako třeba
to sme chodili s bratrem, na Francouzské byl na sokolovně kašpárek
nebo takový ty loutkový filmy, divadélka spíš, spíš to byly tedy
takový ty akce jenom samozřejmě to bylo bruslení zase tělocvik,
tělocvična, tak to nás naši drželi takhle spíš.

JV: hm a jak sme se bavili o těch kinech ee tak ty kina ste poté, co
ste se přestěhovala, navštěvovala ty stejné nebo nějaké další ještě?

BK: no tak

JV: se to rozšířilo to spektrum

BK: určitě určitě se to rozšířilo

JV: vzpomněla byste si...

BK: taky sme tam do toho dopsu ((Dopz)), tam taky sme se dostali až
do města jistě, ale už to už je horší, protože tam už sme tak často
nechodili

JV: hm už to bylo víc z ruky

BK: by- bylo to z ruky, ale taky nic skoro nejezdilo

JV: hm takže to bylo hodně jako myslíte omezené tou dopravou nebo
tím spojením

BK: ale i i tady tím, že tu byli ti němečtí vojáci.

JV: mhm

BK: tak to asi děvčata moc rodiče nepouštěli [daleko]

JV: [ale teď] mluvíte už o protektorátu

BK: no to bylo ve čtvrté měšta- měšťance, to už nás zabrali Němci,
to bylo v devětatřicátým.

JV: hm

JV: a to už vlastně sme se stahovali takhle do té do [toho Sokola]

JV: [takže vy] ste vlastně strávila strávila takový hm necelý rok ee
v tom novém bydlišti než přišla než přišli ti vojáci, je to tak?

BK: mhm a teď samozřejmě tatínek tím byl taky, že, nějak poškozený,
i když tedy ho tam nechali, ale musel změnit samozřejmě, že už byl
protektorátní policajt, že to

JV: mhm

BK: už všechno bylo takový, to sme všechno tak v sobě tajili a
dusili.

JV: jo ještě dost- k tomu se kdyžtak ještě dostaneme. vzpomněla
byste si na nějaké oblíbené kino v té době?
BK: no hodně sme chodívali tady do toho Sportu ((Sport)) tady (
) [všechno je to zrušený]

JV: [eště př- před tou válkou] od těch deseti let nebo od těch
štrnácti re- respektive, co ste se vlastně přestěhovala, už ste
chodila víc ee v páru ste říkala, tak jestli ste měli nějaké své
kino,

BK: né no to říkám tady ten [ten Sport byl]

JV: [ten Sport]

BK: a ta ki- kino Hvězda, to potom bylo [vybombardovaný]

JV: Hvězda?

BK: kino Hvězda tady to bylo na sokolovni

JV: hm takže řekla byste tyhle dvě kina ste měla

BK: no kino Sport a eště byl potom byl ten Světozor, ten byly taky,
to byly takhle v tom trojúhelníku ty kina a ten Bajkal byl na Cejlu

JV: mhm

BK: a avija ((Avia)) v Černovicích

JV: mhm

BK: to bylo všechno tak blízko pro nás ( )

JV: [a vzpomněla] byste si, co se vám na těch kinech líbilo tenkrát?

BK: no tak to sme všichni jenom to byly krásný filmy zamilovaný, to
už bych si těžko takhle, [nebo detektivky]

JV: [ale myslím,] jestli si vzpomenete třeba na ten prostor toho
kina, jestli vám nějak ulpěl v paměti eee ten interiér nebo jestli
na vás nějak povzneseně

BK: no víte, ještě musim říct, že když sme bydleli tak teda v
Židenicích

JV: mhm

BK: v podnájmu [samozřejmě]

JV: [ano]

BK: v městských domech, tak sestra se narodila a my sme ta
československá husitská ((Církev československá husitská))

JV: mhm

BK: na- náboženství a tenkrát tady nebyl kostel, tak v tom kině
Sport v neděli vždycky dali oltář, takže ona je tam i křtěná a tam
sme chodívali v neděli

JV: mše

BK: mše

JV: kázání

BK: ano

JV: to je hezké

BK: <no tak kino pro sedm set lidí> to bylo největší kino v
Židenicích

JV: tak to ste měli ( ) asi jako úžasnou zkušenost ((smích))
BK: ((smích)) a potom tedy se postavil ny- na tom Karáskově náměstí
se postavil

JV: mhm

BK: se postavily ty kostely různé, že, to už sme tam nebyli, ale
takže to bylo...

JV: a myslíte si, že vás třeba ta vaše víra eee husitská ((Církev
československá husitská)) ste říkala

BK: no

JV: ee nějak jakoby ovlivnila ve vztahu k tomu chození do kina nebo
v poměru, když to tak řeknu k [filmu?]

BK: [ne ne ne] no ne tak samozřejmě když se hrály takový ty
buditelský filmy

JV: mhm

BK: že to Žižka ((Jan Žižka)) a takový ty (filmy) že teď je už zase
taky promítají takoví ti slavní naši čeští herci, tak to sme
samozřejmě všechno brali, protože sme byli všichni takoví [zapálení]

JV: [takže vy] ste reagovali [do toho]

BK: [ano] všichni sme byli takoví [národnostní]

JV: [to vám přišlo,] jakože že že to je to vaše

BK: no ano ano

JV: vy ste já- se bavili ještě o těch o těch kinách, tak naopak
vzpomněla byste si třeba na kino, které ste ráda neměla? eee kde ste
byla ee třeba jednou párkrát v životě a řekla ste si, tak sem už
nikdy nepůjdu nebo radši sem chodit nebudeme, je to tady ošklivé z
nějakého důvodu [nebo že to tam páchlo]

BK: [n- no že když] sme ne tak ne to byly všechno přepychový krásný
kina

JV: mhm

BK: a to bylo vlastně když sme šli třeba na- do Kapitolu ((Kapitol))
nebo do kina Alfa, to bylo za jak je teď centrum, tak za tím bylo
kino Alfa, tak to byly všechno pro nás vlastně svátek, to byly
brněnský kina a ty byly opravdu takový, nebyly tak obyčejný jako
třeba tady ty ty menší kina nebyly (tak sme to všechno) sme
prožívali úplně jinak mlá- mládí se jinak vše vše

JV: v čem myslíte [no]

BK: [a to] byla doba taková opravdu že sme se drželi všichni tak

JV: a myslíte si, že to vnímání toho filmu nebo vůbec jak ten
zážitek to jít do kina ee že to hodně ovlivnila i ta budova, to kino
samotné? protože vy ste říkala, že ty kina byla taková jiná [než
dneska, že nebyla obyčejná]

BK: [no ano no tak] za první dražší

JV: no

BK: že, tak to sme nechodili tak často mládež neměla nikdy tolik
peněz jako dnešní

JV: takže to pro vás byla nějaká událost [nějaký svátek]

BK: [ano ano] ano ano

JV: jít do kina nebylo každo- né každodenní [ale rutinní záležitost]
BK: [ne ne ne] no ano ano

JV: ale vždycky ste se třeba na to nějak eee

BK: ano třeba

JV: oblékla nebo [strojila ste]

BK: [no tak]

JV: když ste šla do kina

BK: no chodívali sme hezky oblíkaní všichni to ne- to neexistovalo,
aby někdo šel škaredě oblečený (..) obzvlášť samozřejmě děvčata, že

JV: a měla ste nějaké kino, kam ste šla třeba jenom s rodiči a nebo
naopak jenom s kamarády případně jenom s partnerem, víte, měla ste
nějak jakoby ty [kina tak]

BK: [ne ne] ne ne ne

JV: podle nějakejch šablony, takže to ne

BK: to ne, to spíš podle toho filmu

JV: mhm

BK: jo se s někým šlo na něco, třeba s tím tatínkem na ty detektivky

JV: mhm

BK: abych se večer nebála, že, potom ((smích))

JV: jo

BK: čarlí čan ((Charlie Chan)) vraždy a takový, takže
JV: ale tenkrát v tom dětství v tom úplně jakoby v tom nejranějším
dětství nebo do těch deseti let, když ste chodila s tatínkem ee

BK: no

JV: až na vyjímky ee

BK: no

JV: tak ee tam vlastně hrálo hrála hlavní roli ee ta skutečnost, že
ty kina byla blízko

BK: no [taky]

JV: [a pak] jakoby v druhém plánu ste řešili ten program a nebo to
spíš bylo podle toho, co hráli?

BK: to spíš bylo co podle čeho co byli hráli, ano

JV: takže důležitý byl ten film

BK: ano, určitě, [protože]

JV: [ale jestli] to kino bylo dál, tak ste se klidně [projela]

BK: [no to sme] ano ano ano za tím se šlo dál- daleko

JV: mhm

BK: a třeba i když nic nejezdilo, tak to se samozřejmě když šla
větší skupina, tak to se nikdo nebál jít, že

JV: hm a když třeba ještě tady budeme u toho věku té ee u ee
měšťanky ee tak vzpomněla byste si třeba na těch školních
představeních nebo i když ste třeba byla s tatínkem, potažmo pak
s kamarády, tak jak ste třeba jaké byly reakce diváků, jak se lidé e
v kině chovali, jestli třeba tleskali nebo e komentovali ten film

BK: ne ne

JV: ani jako děti?

BK: ne, no samozřejmě když to bylo dětský představení, tak možná ty
děti určitě

JV: mhm a třeba vzpomněla byste si, jestli kluci byli hlasitější než
holky nebo...

BK: tam dycky byl dozor.

JV: dycky býval mhm

BK: tam nikdy nikdy si nikdo tak netroufl, to by se [to by se]

JV: [takže ste] byli ukáznění.

BK: no určitě museli být ukáznění, protože kdo se nechoval slušně,
tak okamžitě byl vyveden [a nebo]

JV: [byla ste] svědkem toho, že by vyvedli třeba nějaké děti?

BK: to ne, to si nikdo netroufal, třeba zrovna v tom kině Sport

JV: mhm

BK: tam si nikdo nedovoloval, to byly takový filmy taky to ( )
opravdu tak ne ne nepamatuju si.

JV: a vzpomněla byste si třeba jestli se v tom kině konzumovaly
nápoje a nebo nějaké jídlo, jestli si [diváci brali]

BK: [ne ne ne] ne ne to sme si nanejvýš to sme si koupili nějaký
bonbóny, ale

JV: bonbóny

BK: nikdy nikdy vůbec neexistovalo pití.

JV: mhm

BK: nanejvýš o přestávce tam byl bufet,

JV: mhm

BK: tak tam se tam se něco mohlo, ale do sálu nikdy nikdy nic,
kdepak, ani ani šustění sáčků nedovolil ten dozor.

JV: mhm

BK: když tam někdo by začal vyrušovat, no tak [tak se rožnulo]

JV: [a když ste byla už třeba] když ste byla třeba už trošku starší
a chodila ste

BK: no no

JV. ještě teda než byl protektorát, už ste nebyla dítě, že jo, ale
za- ještě nebyla válka, ale už ste třeba chodila s nějakým chlapcem
nebo ee e s ostatními kamarády, tak to ste se chovali už asi trošku
jinak nebo ten dozor už samozřejmě nebyl nebo byl tam stále (
)

BK: ne ne za první naši dávali taky pozor s kým půjdu,

JV: mhm

BK: ale nebylo to, my sme chodívali, říkám, na sokolovně to byla
taková parta, samozřejmě chlapi s děvčem vždycky, že

JV: mhm

BK: ale i my sme měli i vedoucí, kteří s nama chodili na noční
výlety a tak, jo, takže to bylo všechno tak hezký.

JV: [vedoucí?]

BK: [ano ano] ano

JV: myslíte vedoucí čeho, [toho výletu?]

BK: [Sokola,] třeba výletu, ano

JV: Sokola

BK: vedoucí to byl přímo jako (starosta)

JV: a vy ste chodila do Sokola vlastně od dětství

BK: od dětství, no [tam se]

JV: [takže to] byla vaše vlastně volnočasová aktivita, [když sem se
na to ptal, tak ste]

BK: [ano ano naši] věděli,

JV: mhm

BK: že nemůžu nikde nic provést, protože je tam tam se o nás starali
o tu mládež, potom v zimě bylo bruslení, v létě byly třeba i ty i ty
pohádky a to filmy.

JV: ozýval se třeba po skončení filmu třeba tenkrát potlesk?

BK: ne, to si nepamatuju

JV: ne

BK: ( )

JV: nevzpomínáte si

BK: <ne ne> ((smích)) opravdu ne.

JV: a potkávala ste třeba v kině své známé ee nebo by- bylo to
místo, kde ste šla do kina a věděla ste nebo tušila ste, že tam
zřejmě se s někým potkáme nebo naopak cíleně ste si tam s někým dala
sraz?

BK: no tak my sme většinou už šli spolu do kina

JV: mhm

BK: a tam když tam byli další známí, no tak to sme s- mohli se tak
sejít, ale ale žádný takový velký ne.

JV: jestli to třeba [fungo- no povídejte.]

BK: [opravdu] rodiny, aspoň naše rodina na to dbala, aby věděli o o
všem, buďto můj starší bratr

JV: mhm

BK: mě vzal třeba sebou na to večerní bruslení, ale vždycky s
nějakým dohledem

JV: mhm a chodila ste třeba s bratrem, vlastně on byl starší nebo
nejstarší z vás.

BK: tak o čtyři o čtyři léta byl starší, no.

JV: a tak chodila ste někdy třeba s bratrem do kina, že by šel jenom
bratr a vy a bratr by vám dělal dozor místo tatínka třeba

BK: no to je právě když byl bratr, tak ten měl okolo sebe ty
kamarády a...

JV: mhm

BK: to už byla větší parta, tak to já už sem se s nima radši ani moc

JV: jo

BK: neviděla

JV: já vlastně ani nevím o kolik let byl starší

BK: o čtyři

JV: o čtyři roky mhm

BK: jo

JV: a naopak zase vaše sestra byla mladší

BK: o deset let

JV: o deset let

BK: no takže to už bylo

JV. takže ona byla jakoby

BK: no (velký) bylo bylo

JV: mě napadlo, jestli vaše sestra, že třeba nechtěla také se
zúčastnit ee...

BK: no ta ta by možná jenže ta potom v osumašedesátým utekla do
ciziny

JV: mhm

BK: pětadvacet let žila v Americe, vychovávala tam svoje děti, teď
se teď se vrátila, žije tady a ta si už ani moc nepamatuje

JV: [tak kdyby měla zájem, můžete se jí zmínit]

BK: [a nechce pamatovat ne] nechce pamatovat ona je taková prostě s
velkým nadšením se sem vrátila <a teď se jí tady nelíbí, lituje>

JV: hm ale přede to dětství je myslím bráno jako taková

BK: no

JV: jako vždycky jako ta nejlepší ( )

BK: no, jenže jenže já už sem si s ní nerozuměla

JV: hm

BK: eš- obzvlášť když mně ji dávali na hlídání, takže ona byla
taková rozmazlená a já sem

JV: <jo, dobře>

BK: ji zas dostala na ((smích))

JV: tak to nebudem nebudu zanášet.

BK: dostala jsem ji na starost a ona mě to už sme samozřejmě byly ty
party chlapců a děvčat a

JV: už to bylo jiné

BK: a ona žalovala a takhle

JV: tak tam byl velký rozdíl věkový

BK: no

JV: a ještě teda k tomu kinu, když ste třeba šli pak z toho kina,
bavili ste se spolu o tom filmu, který ste právě viděli nebo...

BK: no jistě

JV: rozebírali ste to?

BK: to sme to sme třeba, no když to bylo krásný, tak to sme
prožívali ještě že děvčata.

JV: jo

BK: jo no jistěže, to je

JV: a myslíte, že třeba na děvčata nebo na vaše kamarádky ee to
působilo ee nějaké třeba, nevím, romantické filmy působily jako
mnohem silněji než na ty kluky tenkrát v tom mládí, že ste o tom i
měly tendenci mluvit častěji nebo [se k tomu vracet]

BK: [no my sme to] my sme to spíš probíraly s děvčaty

JV: s děvčaty

BK: no to se spíš

JV: a teď teda bez ohledu na nějaký žánr jako ať to byl jaký film
chtěl a nebo spíš ste měla tendenci rozebírat ty romantické ee
[melodramatické]

BK: [a no tak hlavně] taky hodně veselohry se hrály a to sme to sme
měli rádi, takže

JV: takže na veselohry ste chodili asi nejčastěji?

BK: ano no jistě

JV: jo

BK: na zamilované veselohry, to bylo naše, to se měli rádi, no

JV: vzpomněla byste si, jestli ste třeba jako dítě někdy viděla
nepřístupný film? asi ne, že, protože vy ste říkala, že [ee na to
jako tenkrát se u vás dbalo docela, abyste nic takového neviděla]

BK: [((smích)) ne ne ne ne no]

JV: a myslíte, že byla tenkrát možnost se jako dítě dostat na nějaký
nepřístupný film?

BK: no víte, když jednou, já nevím, to bylo ten film si pamatuji, že
to se hr- hraběnka ostrovinova ((Jindra, hraběnka Ostrovínová)) nebo
tak nějak, ale to bylo nepřístupné a tam bylo jenom prostě že se
objali a políbili ((smích)), takže to bylo nepřístupný pro mládež

JV: mhm

BK: a to sem tenkrát viděla, ale ani sem to nechápala.

JV: to ste viděla?

BK: to sem to sem viděla, to už sem možná měla, jo, ten věk na to,
jo, že už můžu to vidět, ale nic mně to neříkalo.

JV: nevzpomněla byste si, co to mohlo být konkrétně

BK: no říkám, to bylo nějak hraběnka ostrovinová ((Jindra, hraběnka
Ostrovínová))

JV: aha

BK: ale ale ještě něco k tomu, jestli život hraběnky ostrovinové
((Jindra, hraběnka Ostrovínová)) nebo tak nějak.

JV: to si najdeme už kdyžtak

BK: jo jo ně- něco takovýho to bylo, ale a byl to český film, ne
ale...

JV: hm ale já sem přeslechl to kino ste říkala že...

BK: to bylo to bylo tady to bylo vybombardované na sokolovně

JV: tady na sokolovně?

BK: no no na židenické sokolovně ((kino Hvězda))

JV: na židenické a šla ste třeba někdy do kina bez placení?

BK: ne to ne to bylo za korunu nebo takhle.

JV: jako třeba z recese jako s děckama.

BK: no tak možná že že ti naši kluci, že to jednou udělali, to vím,
že se potom až sme šli z kina, tak se chlubili

JV: mhm

BK: že měli ty lístky od minule a že že že [prošli]

JV: [a prošli,] ale vy ste nikdy teda to nezkusila?

BK: to né ne to nikdy

JV: nelákalo vás to.

BK: ne ne ne

JV: dobrodružství

BK: já sem byla tak vedená od toho mýho tatínka policajta, že to
bylo všechno

JV: že ste to brala jako něco špatného

BK: no ano, určitě a samozřejmě v náboženství

JV: hm

BK: taky se věřilo, no, že se musí chodit chovat vzorně, že.

JV: a vy ste chodila třeba do vlastně toho kostela ee provizorního
teda jak často?

BK: jenom v neděli.

JV: každou neděli.

BK: jenom v neděli to bylo.

JV: častěji [ste nechodila.]

BK: [ne ne] ne to ani nebylo možný (..) a ten židenický kostel, když
už potom stál, tak nevim, možná že teď se tam dělají or- koncerty
varhanní a tak, ale to už to už je jiná doba, jak sem měla děti, tak
já už sem potom do kostela nechodila.

JV: a jak sem se teda ptal, myslíte si, že to vaše vyznání
neovlivnilo vztah k tomu filmu?

BK: ne ne ne tam nebylo nic, tam nebylo v tom našem náboženství není
nic, co by

JV: mhm

BK: co by mi tam bylo něco zákazy, tak

JV: nemyslím náboženství konkrétní, ale spíš obecně, jako jestli
jako věřící lidé třeba ee nemají takovou potřebu chodit do kina

BK: no ale naši nebyli právě takoví zase fanatičtí věřící.

JV: mhm

BK: že to sme šli sme do toho kostela ráno v neděli,

JV: mhm

BK: všeci sme se nastrojili všichni a to bylo takový sváteční
dopoledne a jináč to až tak nebrali.

JV: jo (...) a když ste teda už vy byla ve věku, kdy (...) když ste
byla ve věku, kdy už vlastně ste se od těch začala třeba zajímat ee
aktivně víc sama už to nebylo tak, že by vyloženě třeba ten tatínek
vám vybral film jako malému dítěti vhodný pro vás, tak ee jako
vybírala ste si to na základě em jakých informací, zjišťovala ste si
třeba nějaké recenze ee v novinách nebo e e hledala ste plakáty po
městě e programy kin?

BK: no já mám takový dojem, že žádný takový filmy ani nebyly.

JV: jaké myslíte?

BK: takový s- který by byly tak strašně nevhodný.

JV: ne ne nemyslím nevhodné, myslím eee opravdu když už ste byla v
tom věku, kdy ste byla trošičku starší, třeba kolem těch třinácti
čtrnácti a chtěla ste jít do kina ee tak jak ste ten tu informaci o
tom filmu získala, jestli ste doma procházela noviny nebo časopisy a
nebo na základě na základě nějakého plakátu ste si ten film vybrala.

BK: možná možná před každým tím kinem

JV: mhm

BK: byla ta vitrína s tím filmem, který se bude hrát a kteří herci
tam budou [tak takhle sme to jenom]

JV: [takže myslíte,] že ste že ste šla jako do kina naslepo, že ste
věděla, že v určitou hodinu e [bude představení]

BK: [no my sme mohli jít] my sme mohli jít okolo kina a tam si to
přečíst a teď sme říkali, tam bysme chtěli jít a kdy kdy který den
bude pršet, většinou se hrálo celý týden ten jeden film,

JV: takže spíš před...

BK: takže sme si to předtím sme si to takhle to...

JV: mhm došli ke kinu, viděli ste tam ty filmy,

BK: no no no no

JV: a ee stále byla ta důležitěj- stále v tom i v tom pozdějším věku
bylo e na prvním místě úplně ten konkrétní film, nikdy ste
neupředňostňovala třeba polohu, že by to kino bylo ee v nějakém
těsném sousedství, neměla ste problém zajet třeba do vzdálenějšího
kina.

BK: no to ne, to ne to ne, tak zase sem nikdy po nějakým filmu
netoužila, že bych musela jet až daleko, on se potom třeba hrál za
nějaký čas i blíž.

JV: mhm

BK: takže to nějak jako...

JV: a bylo třeba důležité, kdo v tom filmu hrál? [měla ste nějakou
oblíbenou herečku nebo herce?]

BK: [no určitě, to ano, to byli no no to byli] to byli naši herci,

JV: vzpomněla byste si,

BK: my sme

JV: koho ste měla ráda?

BK: no no tak těžko těžko vám to teď budu říkat, ale my sme mě- si
sbíraly ee takhle celý ty jejich fotky, to sme měly, každá sme si
vyměňovaly fotky herců.

JV: to ste si vystřihovaly z novin nebo?

BK: to se dostaly koupit.

JV: každý

BK: to byly krásný fotky, jo, to byly krásný fotografie.

JV: a ee vzpomněla byste si teda na nějakého, kdybyste měla vybrat
jednoho nebo dva herce, které ste měla opravdu ráda?

BK: no je jich je jich strašně moc a oni teď ty filmy právě dávají
pořád, takže já vám třeba řeknu jméno nějakýho herce na kterýho si
zrovna pamatuju teď z této doby, to je to už je pro mě těžké, ale
oni ty filmy hodně dávají v televizi [samozřejmě].

JV: [já sem] se jenom právě chtěl třeba zeptat, jestli vás tento
herec něčím jakoby zaujal víc než ostatní, vy říkala ste, že ste
jich měla str- jako velkou škálu,

BK: třeba třeba ten Pešek ((Ladislav Pešek))

JV: mhm

BK: nebo Vojta ((Jaroslav Vojta)) a ten, no vidíte, teď teď vám
neřeknu to jméno, ale je to je to

JV: Burian ((Vlasta Burian))?

BK: ne ne ne ne z Královýho Pole ((Královo Pole)), protože naše
maminka si ho

JV: hégr ((Karel Höger))?

BK: hégr ((Karel Höger)), maminka s nima kamarádila a s jeho bratry
a sestrami

JV: mhm

BK: tam bydleli blízko, tak o nich já sem se vlastně hodně dověděla
od mé maminky, takže ty filmy sem měla samozřejmě ráda.

JV: jo a vzpomněla byste si na nějaký film třeba ve kterém hégr
((Karel Höger)) nebo Pešek ((Ladislav Pešek)) nebo Vojta ((Jaroslav
Vojta)) hráli?

BK: no tak i určitě všechny.

JV: oblíbený

BK: no oblíbený no nejoblíbenější s Vojtem ((Jaroslav Vojta)) je
přece to jak jak tam v té pohádce ((Hrátky s čertem)), jak dělal
toho loupežníka šarka farka ((Sarka Farka))

JV: mhm

BK: tak to je přece nezapomenutelný, že?

JV: na tom filmu ste byla taky v kině?

BK: určitě

JV: jo

BK: no několikrát to se chodilo

JV: ale to už bylo později, že jo, [to už jsou padesátá léta]

BK: [to už je později, no]

JV: a bylo třeba pro vás důležité, jestli ten film byl eee český
nebo ee

BK: no určitě

JV: nebo naopak ste chodila třeba raději na americké [nebo na
německé, ruské]

BK: [určitě sme český filmy měli rádi,] ale ty americký, to byly pro
nás taky, že to bylo tak, že sme ta mekdonaldová ((Jeanette
MacDonald))

JV: mhm

BK: a edý nelson ((Eddy Nelson))

JV: mhm

BK: a tak tak to byli ti ti američtí herci nebo ty sme měli rádi
samozřejmě, že jo.

JV: mhm a ee vzpomenula byste si, jestli ste třeba ještě viděla ee
jestli si pamatujete němý film nebo už všechny ty filmy, které ste
byly zvukové?

BK: no nevim, no možná že možná že tohleto si teda opravdu, to bych
m- možná si něco vymýšlela, ale asi že ne,

JV: nepamatujete

BK: protože jestli sem byla děcko

JV: mhm

BK: a byl musel se číst ty titulky

JV: mhm

BK: tak to nebylo pro mě nic moc

JV: hm jasně

BK: sem nestačila třeba přečíst, takže to mě nijak tak moc
nezajímalo.

JV: a pamatujete si, jestli ste třeba e do té doby e e než začala
válka nebo než skončila válka, takhle to teda vymezím, jestli ste
viděla v kině už nějaký barevný film?

BK: no určitě právě tady tyto ty americký si myslím, že už byly
barevný.

JV: mhm ale to teda zřejmě ee ještě ste neviděla

BK: ale to už sem, to už sem tedy byla asi vdaná, no když sme
chodili

JV: takže to až po válce

BK: no no no

JV: jo, ale před válkou asi ne, určitě ne,

BK: no to asi ne

JV: protože ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) byla
kolorovaná.

BK: ano ano ta už byla no (kolorovaná)

JV: a kromě té Sněhurky ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) nevíte
estli...

BK: říkam, tady ty americký filmy určitě byly, určitě

JV: myslíte ještě do začátku války?

BK: no

JV: jo nevzpomněla byste si na na nějaký zvláště ( )
((smích))

BK: ((smích)) ne ne pr- jak pořad řikam, jo, to bylo edy nelson
((Eddy Nelson)), mekdonaldová ((Jeanette MacDonald)) jo, to byli

JV: [tak to sou herci a herečky]

BK: [jo to sou herci, ale ty] ty měli několik filmů, jo, to bylo

JV: mhm a ty ste měla ráda [z těch amerických]

BK: [no to bylo] ta rouz mery ((Rose-Marie)) a to byly takový spíš
jako zpívaný operetky, to byly snad krásně muzikální ty filmy

JV: ostatně říkala ste před chvílí, že tohle byly ty filmy, o
kterých ste pak s děvčaty bavily,

BK: no tak tak to sme si prostě jenom bavily, protože sme to chtěly
vidět.

JV: mhm

BK: takhle sme se u toho bavily.

JV: takže takže bylo hodně důležité i jestli tam třeba hrál ten váš
oblíbený herec.

BK: určitě taky, no no

JV: a vzpomněla byste si, to je trochu takový abstraktní abstraktní
otázka eee e dokázala byste říct, co tenkrát vlastně pro vás
znamenal dobrý film [co film]

BK: [no] pěkný zážitek, krásný zážitek

JV: [pěkný zážitek] a nějak kdybyste to měla třeba specifikovat?

BK: [ne ne ne ne]

JV: [také ty komponenty]

BK: ne ne, já to prostě prožívám takhle, že když je něco pěknýho,
tak dlouho na to vzpomínám a tak to

JV: tak spíš na vás zapůsobil

BK: ano ano (..)

JV: a třeba v té době, chodila ste i ee na další další zábavy mimo
to kino, jestli ste třeba navštěvovala nebo naopak váhala, jestli
tomu dát přednost, třeba nějaké taneční zábavě nebo ee právě tomu
divadlu nebo ste poslouchala rozhlas ee četlu- četla s něma
knížky...

BK: no my sme hodně četli, to sme hodně četli (..) to všichni měli
byli předplatitelé a to sme v knihovně se plnily stále a to se stále
četlo

JV: myslíte, že ste byla ještě eee před začátkem války na nějaký
taneční zábavě?

BK: no my sme prostě jenom na té sokolovně si mohli dělat takový
zábavy

JV: i za války?

BK: skoro tajně, protože

JV: mhm

BK: to nic nebylo to se prostě udělal, řeklo se to je čaj o páté

JV: hm

BK: nebo se udělaly sokolský šibřinky nebo nějak se to spojilo, aby
nám nikdo to nemohl zakázat ale...

JV: myslíte teď ee období protektorátu?

BK: ano ano ano ano

JV: takže ste tam vlastně jakoby [tajně se bavili]

BK: [(něco )] sme jako pro- prožívali tady todle, protože
vlastně sme taky byli postižení tím totálním nasazením, že

JV: no neměli ste strach, že by třeba se to mohlo nějak dostat ven
nebo jen tak, že by na to mohl někdo přijít, že se tam jakoby bavíte
v té sokolovně?

BK: ne ne ne to to se prostě muselo udělat tak, aby nám to povolili

JV: mhm už bylo oficiálně povoleno

BK: oficiálně to bylo povolený záminka a potom samozřejmě to už
nikdo nemohl kontrolovat

JV: měla ste jakoby nějaké vlastní koníčky co ste třeba ráda eee
dělala ve volném čase kromě té četby, jak ste říkala, že ste ráda
četla?

BK: tak to byly doby právě ty vycházky a sporty jako

JV: s tím Sokolem

BK: s tím Sokolem

JV: jo

BK: to všechno ve spojení se s tím [Sokolem]

JV: [hm a kromě Sokola no]

BK: protože tam tam totiž byly taky všechny moje [kamarádky]

JV: [aha]

BK: a všichni moji kamarádi, takže my sme byli velká taková
[společnost]

JV: [takže vy] ste vlastně nepotřebovala jako po Sokolu se vidět
jako s kamarádkama nebo s kamarády, protože [ste je všechny měla v
tom Sokolu]

BK: [my sme my sme] měli cvičení, tak sme se sešli [večer]

JV: [mhm]

BK: sme třeba šli sednout, někde seděli sme, zpívali, hráli na
kytaru a takhle, to byla pořád taková společnost, takže mě to nijak
nic nikam netáhlo

JV: to byli současně i vaši spolužáci ze školy nebo?

BK: no tak tam už se to ne jak sem právě vod spolužáků ze školy tam
no samozřejmě když to byli z toho okruhu, no takže chodili všichni
do Sokola všichni všichni do těch kin, tak to sme chodili takhle,
ale nebyl to nijak ničim, samozřejmě že že sme se potom upnuli každá
na toho svýho, že, takže to potom tím to [všechno]

JV: [jo] áá

BK: a zase zase když naš- nastala ta doba, že sme byli věděli, že
budeme předvolání na ( )

JV: hm

BK: tak se to zase všechno na té sokolovně, že sme se skoro všichni
tam vdávali a ženili

JV: hm

BK: jo? <takže to...>

JV: jako mezi sebou jo?

BK: no zase ti sokoli zase to bylo tak

JV: ja sem...

BK: to byl to byl to se

JV: tak asi je to [přirozené, když ste spolu trávili většinu času,
tak]

BK: [tak je ano ano] kluci hráli třeba házenou

JV: hm

BK: fotbal my sme s nima jezdívaly po těch po těch okolích

JV: hm

BK: městech a dědinách zase sme jezdily fandit, takže to byl taková
doba, prostě se udělalo to to, že sme (viseli se)

JV: hm

BK: ne- nemohli ste si tak nějak moc dovolavat, potom když nastala
ta druhá doba po tym osmašedesátým, tak zase sme se stahovali
skupinky zase sme si stavěli chaty u vody a zase sme utíkali zase,
aby děcka mohly mít volnost, aby si měly, takže to byla taková doba.

JV: eee ještě bych se vrátil k těm místním kinům, [jak ste říkala,
že ste je hojně navštěvovala]

BK: [ano no no no]

JV: vzpomněla byste si na nějaké rozdíly mezi nimi, jestli byly?

BK: no tak snad snad

JV: třeba interiér kin [nebo přístup zaměstnanců]

BK: [no to ano]

JV: jestli někde byly opravdu jakoby jiné, nepříliš příjemní a
[naopak někde byli...]

BK: [no tak říkám] tady v tom největším, že, potom bylo i to
náboženství

JV: mhm

BK: tak tam byl teda hodně přísný ten pan pan Tříska se menoval

JV: [to byl uvaděč nebo...]

BK: [majitel majitel] toho kina

JV: majitel

BK: a hlídal si to i uvaděče [dělal]

JV: [ano?]

BK: ten to to bylo několik těch představení od pěti o sedmi o
devíti, no tak většinou samozřejmě lidi chodili nejmenší nejmladší
chodili o pěti, my sme chodívali o sedmi, protože večer sme museli
být už zase doma, takže to byla taková doba, no.

JV: mhm ee ale konkrétně, že byste si vzpomněla, že tohle kino bylo
nějaké vyloženě obyčejné ee hodně [pamětníci říkají, že chodili do
takzvaných blecháren, což byly opravdu taková ta nejobyčejnější
kina]

BK: [no ano ano no tak to je právě tady toto o čem já mluvim,] tak
sme říkali do blechárny sme říkali.

JV: hm

BK: ale

JV: to ste říkala o jakém kinu třeba?

BK: tady o tem kinu Sport

JV: o tom kinu Sport

BK: no, to byl mnohem menší ten (světovel)

JV: takže ty oponentní kina tady v tom okolí byly jakoby lepší

BK: ten (světovel)

JV: mhm

BK: to sme věděli, že to na orlovně

JV: aha

BK: a to kino Hvězda, to zas byla sokolovna

JV: mhm

BK: jo takže to byl pak bylo lido bijo ((Lido bio)) to bylo zase na
tym na té Francouzské

JV: to bylo jaké?

BK: tam v tom byly v tom se dělaly taneční

JV: hm

BK: tam chodily moje děti do tanečních,

JV: a tam

BK: ale my sme my sme žádný taneční taky neměli, protože to byla
taková doba, že se nedalo, nevim, my sme taneční neměli, tak sme si
to vynahrazovali tim čajem o páté.

JV: hm ale nebylo to třeba někdy tak, že by ten interiér, když to
řeknu v uvozovkách, té blechárny, vás odradil jít od toho na nějaký
film, který byste vidět chtěla

BK: ne, no právě ten ten měl i galérku a ten byl hodně velký, takže
tam se [taky už]

JV: [takže] nebylo by to tak, že by vám to vadilo nebo že vás to
[odpuzovalo]

BK: [ne ne ne]

JV: neměla ste s tím problém

BK: ne, tam právě spíš spíš tam se chodívaly celý ty party

JV: a vzpomněla byste si, z čeho se skládalo představení, jaký tam
všechny části byly, jestli se...

BK: no tak tam byl týdeník

JV: aha

BK: snad snad tam možná sem tam nějaká reklama byla, ale to, co se
dnes děje, tak to

JV: nevzpomínáte si třeba na nějakou reklamu

BK: na Alpal

JV: [na Alpu?]

BK: tak to byly takový jenom reklamy, žárovka nějaká

JV: třeba ještě nějaké jiné, nějaký krátký film předfilm před tím
hlavním večerním filmem (..)

BK: pamatuju si jenom na ty večerníky

JV: nějaké živé vystoupení nebo takzvaný foršpan, což byly reklamní
ukázky z filmů (..)

BK: [(nepamatuju si)]

JV: [nepamatujete si]

BK: to bych vám neřekla

JV: bývaly přestávky?

BK: (.) podle toho, jestli to byl nějaký velký film, dlouhý.

JV: mhm

BK: jak dlouhý, tak možná přestávka byla, no.

JV: a třeba že byste šla na jakoby dvojprogram, [že by byly jako
film a pak ještě jeden a mezi tím přestávka,]

BK: [to byl býval taky, to možná] možná býval, to bývaly hlavně ve
městě.

JV: [ve městě v těch velkých...]

BK: [ve městě,] ano ano

JV: a ty kina byla jiná, to ste říkala, [že už byly takové honosné
a...]

BK: [no tak ty byly už už ano ty byly honosné]

JV: nějaká živá hudba třeba nebyla reprodukována?

BK: nevim, ale to už sme to sme zase chodili na živou hudbu do
kaváren, jo, to byl zase ten

JV: ale k tomu filmu víte jestli ne- nebyl nějakej třeba piano a
nehrál někdo v doprovodu

BK: no to snad byl jedině v tom, když byl ještě ten němý

JV: mhm

BK: tak tam to tam to asi bylo

JV: [ale to si už osobně nevybavíte]

BK: [ale to už si nepamatuju,] to si pamatuju z toho, že už to měl
[nějaký filmu ukazovali]

JV: [mhm jasně, rozumím, no]

BK: to už se těžko pamatuje.

JV: bavily vás třeba ty doprovodné části, třeba ta reklama, těšila
nebo ten týdeník, těšila ste se na to, nebo vám to spíš bylo jedno,
zajímal vás jenom ten film.

BK: nevím, podle čeho, no tak když to byl už když sme tady měli ty
Němce, že, tak tak to už byly, to už byly

JV: mhm

BK: válečný, to už nebylo hezký, [to už sme...]

JV: [jasně, ty byly zabarvené] ideologicky, ale předtím ještě před
tou okupací (..) třeba těšila ste se na to, že co se stalo za týden
v republice a [nebo na nějakou zajímavou reklamu]

BK: [ne tak to to ne-e] to co dnes se se jo už vim, že se budu dívat
co bude

JV: mhm

BK: tak to sme tak asi možná že to bylo, ale nevim nevim [ne- nevz-
nepamatuju]

JV: [byla ste] i docela mladá, takže

BK: no to si ani vůbec nevzpomínám

JV: mhm eee byla ste někdy třeba na promítání filmu v domácnosti
třeba u některého z vašich kamarádů rodiče, že by měli doma
projektor.

BK: ne, měli sme to sme měli, ale jenom pohádky, jo, to

JV: no

BK: se posunovalo, pohádky.

JV: já slyším, no

BK: takový film takhle a tam byly zase [jenom posunovačky]

JV: [a to ste] viděla kde?

BK: to sme měli doma

JV: přímo doma, ale to nebyl projektor,

BK: ne ne ne.

JV: to byly jako diapozitivy.

BK: diapozitivy.

JV: a nepamatujete si...

BK: to ještě ne- nezapomínejte, že já vlastně tos- to teprve nebylo
ani rádio, to se teprve, jo, to bylo něco, to sme obdivovali, když
když Tristárky začly.

JV: takže takže třeba ani nikdo z vašich známých nebo příbuzných
tímhle nedisponoval, tou promítačkou?

BK: ne ne ne to to to nebylo tenkrát ne opravdu ne, to potom náhle
všechno přišlo, jak vývoj těch rádií, tak potom ty tele- taky
televizory, to všechno potom strašně fotoaparáta sme měli fotoaparát
takovej maličkej to bylo...

JV: to byl jaký rok, kdy ste měli ten fotoaparát, tak ze zajímavosti

BK: [to už byly] ano to už to už fotoaparáty byly, to měl takovej

JV: ale jaký rok byste si vzpomněla

BK: no to bylo tak (..) možná možná těch dvacet roků, když mně bylo,
to už ne ne ne to už sme se fotili i na svatbě ale (mých)
fotoaparáty už měli taky

JV: ee už bych se teda přesunul do toho protektorátu, my tady o něm
pořád tak jako se zmiňovali

BK: no ano no

JV: ale nikdy sme si ho nezaměřili konkrétně ee tak bych se vás
zeptal, jak na vás působily ty změny po roce třicet devět osobně,
jak ste to vnímala tu situaci společenskou nebo dobovou.

BK: no říkam, to se právě všechno stáhlo a to sme se báli

JV: hm

BK: báli sme se večer vycházet, samozřejmě byl zákaz, že, zatemnění

JV: a chodila ste do kin i v té době a jestli ano, chodila ste méně
nebo víc málo.

BK: málo, možná že vůbec

JV: to už ste právě byla ve věku, [kdy vy ste byla taková jakoby v
nejlepších letech, ale]

BK: [no no no no ano ano no no] no to právě už tady bylo plno vojáků
a to mě naši nepouštěli, tak proto se to všechno stahovalo

JV: hm

BK: jenom do té sokolovně, tam sme věděli, že se nic takovýho nemůže
[( )]

JV: [a třeba by vás nepustili] ani za nějakým chlapcem nebo z
nějakou partou ee lidí ze Sokola myslíte

BK: to ano to by mě pustili, to určitě, ale to sme samozřejmě to
bylo taky dobrodružství, když takovýho něco se podniklo

JV: no

BK: když sme šli někam, ale zase to zase to byl takový film, který
už sme ani tak nemuseli.

JV: a jinak jak ste vlastně říkala, že ste chodila s těmi kamarády
nebo s tou partou, tak to byli ti lidé z toho Sokola, abysme si to
ujasnili.

BK: no většinou

JV: většinou ano

BK: to byli

JV: a chtěl sem se zeptat, jako vědělo se o nějakých kinech tenkrát,
že sou třeba jakoby česká nebo německá, že tam spíš chodí Češi a tam
zas že chodí Němci?

BK: určitě ve městě to tak bylo.

JV: bylo to tak jo?

BK: určitě.

JV: mhm vzpomněla byste si třeba které takové kino bylo?

BK: (.) no protože tady toto byly ty čtvrtě Židenice Juliánov

JV: mhm

BK: Husovice, to všechno byly české

JV: české čtvrti

BK: české čtvrti, takže se snažili i ti majitelé kin co nejvíc se
bránit, aby aby se jim tam takovýhletonc...

JV: ale naopak si myslíte, že v tom centru, kde byli spíš Němci, že
tam do těch kin chodili spíše Němci, [že tam Češi moc nechodili]

BK: [no jistě, no] (..) jestli samozřejmě se stahovali všude, že

JV: mhm

BK: takže Češi rači se drželi stranou

JV: takže myslíte, že Češi v tý době toho protektorátu ani příliš
nejezdili do toho centra do těch hlavních kin, ale spíše když už
teda bydleli

BK: když už tam bydleli, tak možná určitě tam...

JV: ale když bydleli tady v těch Židenicích, jako vy podobně, [na tý
periférii, takže neměli chuť moc nejezdit...]

BK: [tak sme se nijak] no nijak sme tam moc nechodili, protože
nevěděli sme, co večer se může přihodit,

JV: hm [ale přesto ste se tam vypravili]

BK: [a tak] byly některý děvčata, který začly chodit s tím vojákem
(nějakym německym), tak to už sme se ji zase stranili

JV: některá třeba z vašich kamarádek ze Sokola?

BK: no právě ze Sokola ani ne, ale z toho tam kde sem se učila, tam
tam byly už děvčata z města (a všeho)

JV: a poté třeba toho co jak chodily s tim eee německym vojákem, tak
už eee ste se s nimi tolik nebavili nebo už ste se s něma
nekamarádili?

BK: no tak spolu sme pracovali, tak sme se museli s ní bavit

JV: mhm

BK: ale už naši si to nepřáli, tak sme hleděli se moc s ní nějak

JV: ale jestli...

BK: aby nás ona by byla schopna řict, poďte tam je to veselý, taky
se stalo jedné kamarádce, že že šla chodit po nějaké takové té to
jak se tomu říkalo národní (společenství) nebo co to bylo už vlastně
takový, aby se věnovali víc, aby se přátelili, no tak no tak ta měla
doma strašný peklo, když na to rodiče přišli, že že vlastně
vstoupila do takovýho spolku

JV: hm

BK: poloněmeckýho

JV: a vám třeba osobně to vadilo? protože ste říkala, že rodiče by
vám dali, kdyby se že vlastně kamarádíte s tak- s dívkou, která
chodí s německým vojákem ee a vám osobně to vadilo?

BK: no tak co mi prostě byla taková zvědavost, ale nebylo mně to
nebylo mně to milý, protože sem vlastně byla tak vychovaná

JV: mhm

BK: že (.) že to není (..)

JV: a třeba teď ještě k tomu kinu, myslíte, že v chování diváků
došlo k nějakým změnám, že se chovali jinak než-li dříve, že ta
atmosféra byla [třeba stísněnější]

BK: [no určitě určitě určitě]

JV: lidé byli zamlklejší...

BK: no určitě, protože ee to když si někdo trošičku dovolil, uvolnil
se, tak potom měl s tím potíže,

JV: jo

BK: že zase se našli že někdo se našel, kdo to na něho řekl

JV: myslíte uvolnil se jako [opil se]

BK: [no]

JV: nebo [byl hlasitější]

BK: [buď buď to se] buď to se opil a nebo někdo má prostě povahu, že
se já mužu si dělat co chci a

JV: mhm

BK: a pak na to třeba doplatil.

JV: mhm

BK: no několik takových případů, no tak sme se snažili tomu aspoň
rodiče se snažili, aby nás toho vyvarovali.

JV: vzpomenete si třeba, jestli ee vlastně měli tenkrát, když Židé
zakázáno do kin a nebo naopak byly nějaká kina, kam směli chodit?
[vymezená]

BK: [ne ne] ale myslim si, že vubec vůbec, že to měli špatný, ale
nemě- neměla sem [nikoho takovýho]

JV: [mhm kamarády]

BK: ( )

JV: a jinak co se týče tý němčiny jako jazyka, tak ten zřejmě
proniknul [i eee do myslím do těch kin, že ty filmy byly v němčině
případně titulky]

BK: [no ten sme museli povinně ve školi sme se ho museli učit no
taky no jasně no] no no titulky .

JV: i na českých filmech

BK: no

JV: byly neměcké titulky

BK: tak to sem nevnímala ne

JV: nevzpomínáte si

BK: ne já si na to nevzpomínám

JV: (..) takže myslíte, že všechny filmy nebyly otitulkované do
němčiny, které se promítaly v protektorátu

BK: nevim, to sem nikdy ani sem si to

JV: mhm

BK: neuvědomila, že bych toto si měla pamatovat

JV: a eee ty vaše návyky nebo vlastně změnil se tenkrát nějak výběr
těch filmů e potom e nebo dokázal to ten protektorát nějak ovlivnit
ty filmy, které ste si vybírala nebo vlastně ste si vybírala filmy
jako předtím, že tak k nějaké změně nedošlo

BK: to ne to určitě sme si vybírali určitě určitě to byla ale zase
vám to z této doby [vám nemůžu takhle moc řict]

JV: [hm hm]

BK: protože já sem vlastně vychovala děcka, jo, takže sem

JV: hm ale třeba ta obliba těch veseloher u vás asi neklesla [nebo
navštěvovala ste pořád...]

BK: [ne to ne to] vlastně byly takový věci

JV: hm

BK: který člověk kterýma se aspoň povzbuzoval.

JV: chodila ste i na německé filmy nebo ste je třeba bojkotovala ze
zásady?

BK: to ne to ne ne ne to byly rakouský filmy ten hanc rýman ((Heinz
Rühmann))

JV: mhm

BK: a a to byly německý filmy taky veselohry taky byly moc hezký

JV: takže vám tam nevadilo z toho hlediska, že st- že ste na
[německém filmu]

BK: [ne ne] nemohli jistě že ne my sme t- tu němčinu [museli]

JV: [hmm]

BK: ve školní ( ) také

JV: (..) a e pamatujete si, jak se diváci tenkrát chovali v tom kině
za protektorátu, třeba nějaké hlasité projevy nebo potlesk, jestli
třeba někdo nehajloval, protože my víme jakože že diváci i během
[představení hajlovali]

BK: [ne ne ne]

JV: že třeba Hitler ukázal v nějakém tom týdeníku

BK: ne to ne ale ale když někdo udělal nějaký poznámky, tak to vím,
že se rožnulo a hned se pátralo, kdo kdo tam dělal něco, jo

JV: mhm

BK: takový že že sme se [ztratili]

JV: mhm

BK: co by se mohlo stat

JV: když někdo řekl něco během promítání, [tak se to jako
registrovalo a vyšetřovalo]

BK: [no no něco jo ano ano] někdo třeba si udělal poznámku takhle,
jo jak se dycky může udělat, ale

JV: měla ste teda strach během toho [představení]?

BK: [no určitě] určitě ano (...)

JV: a eee jak se začal jak se blížil už konec války, myslíte, že to
bylo znát i v ee chování ee lidí respektive teda návštěvníků ee kin,
že už to bylo uvolněnější nebo pořád byl strach, co teď příjde, že
se ta fronta blížila do Brna.

BK: no tak to to sme se zase báli, protože to bombardování

JV: mhm

BK: a to (všechno) to se zase hlídaly zprávy, kde kde se bojuje a
toto potom byla taková hodně hodně těžká doba.

JV: takže ta frekvence už asi byla trošku jiná na chození do kina

BK: to byla řikam teda s těma dětima malejma tehdy

JV: to ste vlastně měla toho tenkrát dvou dvouroční dítě, když byl
konec války, že ste říkala, že ste měla dítě v roce štyřicet tři se
vám narodilo

BK: štyřicet tři po štyrech letech potom

JV: mhm

BK: postupně v jednapadesátým pak zase to byla taková byla to těžká
doba, já sem to prožívala spíš, protože tatínek to byl postiženém,
protože byl bombardovanej ten policejní ředitelství a taky někdy
třeba vyslechl nějaký v telefonní ústředna

JV: mhm

BK: a vyslechl nějaké zprávy, že někoho budou zatýkat, tak se snažil
jim s maminkou tajně oni to varovali, když to byl [někdo známej]

JV: [mhm]

BK: to byla opravdu těžká doba

JV: á...

BK: nebo třeba nám sebrali ve válce Němci, že potřebujou vojáci
lyže, voni nám vzali nám lyže, museli sme museli sme dobrovolně
darovat, potom zase nám kola kola, jo, to byly takový věci, který
sme divný divně snášeli, no takže to se myslim do kin ani nechodilo
moc.

JV: teď mluvíte už o konci války

BK: no tak otce mně to, no.

JV: hm a ta atmosféra po skončení války byla zřejmě velmi radostná

BK: určitě to byla to bylo velké velká

JV: myslíte, že to bylo patrné v těch kinech, že diváci byli hluční

BK: to už to už ano, to už ano, ale říkám, to už možná byly ty to už
všude byly ty televizory doma a to už sme asi se snažili nechodit
[spíš do těch divadel]

JV: [myslíte, že už] v roce štyřicet pět] byly všude televize?

BK: štyřicet pět ne

JV: já sem právě myslel jakoby těsně vlastně po tom osvobození a ten
květen [právě štyřicet pět]

BK: [no]

JV: jestli si vzpomínáte na nějakou návštěvu kina z té doby a jestli
to ve vás zanechalo ee ta atmosféra nějaký nějakou vzpomínku z filmu

BK: to sme to sme spíš chodívali zase do těch divadel, protože zase
blízko nás v tom Dělnickým domě tady buď to se opravovala a my sme
chodívali na na operety a to sme spíš [chodívali do divadla]

JV: [ano ano] aha to je zajímavé

BK: tam tam sme chytali spíš ty narážky, jo, jak ti herci dovedli
šikovně dycky něco takovýho, to sme měli rádi

JV: (dobře) a teď mluvíte o době ee [ještě jako za války]

BK: [jako ještě za války,] ano ano

JV: (..) já bych vám ještě dal seznam filmů, který mám tady ee tam
je několik filmů uvedených, které máme tak vytipované a ee poprosil
bych vás, abyste se na ně podívala a jestli si třeba na nějaký z
nich konkrétně vzpomenete, že ste ho viděla, jo, takže vlastně ee
tady vlastně je ten seznam á vlastně tady to je po několika letech

BK: no no no tak to je všecko ten Burian ((Vlasta Burian)), že tak

JV: kdyžtak vám můžu [dát]

BK: [no]

JV: tady eee propisku, jestli si vzpomenete, že ste ten konkrétní
film viděla tenkrát v té době v kině

JV: (...) teda to sou filmy promítané do roku štyřicet pět

BK: mhm

JV: to už je konec války

BK: (...) no tak já nevim, co byste tak chtěl, abych tam dělala vy
máte jinou [značku, že]?

JV: [ne ne ne] jestli si udělejte si i čárku můžete udělat u toho
filmu, nebo co

BK: jo?

JV: chcete kolečko, hlavně jestli si vzpomínáte, že ste ten film
viděla v kině

BK: no tak to tam musim udělat takou čárku, no

JV: no teda jakoby ( ) [neurčeně později třeba v
šedesátých letech, jo, ale ještě v té době toho]

BK: [jo, jenomže, no to je právě to to já vám už nemůžu právě]

JV: tak klidně můžete postoupit aj i k těm, které už vlastně to tady
vám mohlo být deset let, jo

BK: no

JV: todle jsou filmy z roku třicet čtyři

BK: no

JV: a tady vlastně sou do roku až do, pardón, tady vlastně sou celá
ta třicátá léta a tady sou štyřicátá, jo, třeba ta Sobota je z roku
štyřicet pět myslim, takže to už vám asi bylo jednadvacet let, tak
jestli si na nějaký z těch filmů vzpomenete, můžete je tam ho-

BK: dobře

JV: zakroužkovat

BK: nebo kroužek (...) no ale tak já právě n- U pokladny stál určitě
taky, ale

JV: mhm

BK: ale Ducháček to zařídí, Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků))
no tak to vám říkám, mockrát tam na tyhle taky chodili, Moderní
doba, to je Burian ((Vlasta Burian)), že to je? Mata Hari, no to je
jasný, to to s- každý chtěl vidět

JV: ((smích)) a vzpomněla byste si teď třeba, který ten film patřil
k vašim oblíbeným tady z těchto zakroužkovaných, jestli ste nějaký
viděla víckrát?

BK: (...) nevim, já zase víc bych...

JV: nebo mužete třeba ee tak k nějakému z těchto filmů něco říct,
nějaký zážitek silný, jestli ste měla nebo eee co se vám na něm
líbilo, proč se vám to na něm líbilo, cokoliv vás napadne, nějaká
silná vzpomínka z té doby.

BK: no tak třeba ten Oldřich Nový, tak to byly filmy taky s ním
oblíbené.

JV: mysli- myslíte Roztomilého člověka ((Roztomilý člověk))?

BK: no, já si myslim, že je to Oldřich Nový

JV: měla ste ho ráda jako herce?

BK: no Muži nestárnou, to byl ( ) (...) nevim nevim

JV: takže vás ne ne nenapadá nebo nějak nevzpomínáte si na nějaký
[silný zážitek]

BK: [no já bych já bych řekla] všechny ty Burianovy ((Vlasta
Burian))

JV: mhm

BK: jenže vám to nemůžu řict, [protože že si nevzpomínám, jestli sem
je viděla tenkrát]

JV: [jestli ste je viděla tenkrát]

BK: to už vám právě nemůžu řict.

JV: dobře paní K., já vám každopádně přesto děkuju velmi,
chtěl bych se vás zeptat, jestli vás napadá ještě něco, co byste
chtěla doplnit tady k těm věcem, o kterých sme spolu hovořili, co
sme třeba vynechali nebo co by...

BK: <nevim, co sme vynechali>

JV: k tomu našemu tématu

BK: no to se ta doba byla úplně jiná jak je teď, to se musí za prvé
za prvý sme byli mladí a i když to byly hrůzy, co sme prožívali, tak
zase sme dovedli všichni to tak se jo všichni sme si dovedli pomoct
jeden druhýmu, bylo to jiná doba, úplně jiný.

JV: takže myslíte, že byla i ta pospolitost mezi lidmi [mnohem
větší]

BK: [určitě, určitě]

JV: než je dnes.

BK: žádný politický strany, nic neexistovalo, opravdu bylo
všechno...

JV: (..) v té politice, to sem přeslechl že neexistovalo nebo ste
[strany]

BK: [neexistovaly tady to, co se teď děje]

JV: to dohadování myslíte

BK: no ne všechno, třeba ee vim pamatuju si, že ee nikdy nikdo
neřekl, ty seš straník takovej nebo takovej s tebou se budu hádat
nebo prát, neexistovalo to.

JV: myslite teď ty třicátá léta.

BK: ano ano

JV: (...) dobře, tak já vám děkuju, tímhle teda ukončuju rozhovor a
sem rád, že ste nám pomohla]

BK: [moc sem] vám myslim nepomohla, ale mně je to líto, že sem vám
nemohla víc [pomoct, protože nejs- ne nera-]

JV: [ale ne tak myslim, že ste nám pomohla dost]

BK: to nedovedu tak

konec rozhovoru

1

Rozhovor vedla: Soňa Morgenthalová
Rozhovor přepsala: Jana Volková
Datum a místo: 15.12.2009, DPS Kohoutovice

Rok narození: 1928, sourozenci: bratr narozen 1931

Bydliště do roku 1945: K hamrům (Maloměřice), od 1937 Obřanská
(Maloměřice), od 1944 ulice Franzova (Maloměřice).

Povolání rodičů narátorky: Matka pracovala v textilce v Obřanech,
poté, co založila rodinu, byla v domácnosti a příležitostně
vypomáhala na poli. Otec obuvník, měl vlastní dílnu v Maloměřicích,
po úrazu pracoval v cementárně.

Povolání narátorky: Po ukončení základní školní docházky roku 1942
začala narátorka pracovat v pletárně v Husovicích na Mostecké ulici.
Od roku 1944 do konce války pracovala v Brněnských Ivanovicích
v žárovkárně. V letech 1945 – 1947 pracovala v tiskárně Rovnosti,
poté byla v domácnosti. Od roku 1958 pracovala v tiskárně Rudého
práva.

SM: dobře, tak můžeme začít s tím rozhovorem, takže já vás nejdřív
poprosím, abyste mi řekla své celé jméno,

LZ: no tak menuji se L. Z.,

SM: a

LZ: rok narození tisíc devět set dvacet osum, devatenáctýho září,

SM: a za svobodna ste se [menovala]

LZ: [za svobodna] sem se menovala Kitnerova. pocházím z Maloměřic,
bydleli sme Hády, tam sem se narodila, pak sme bydleli na Obřanské,
pak sme bydleli na francové ((ulice Franzová)) [tam]

SM: [a můžete] říct

LZ: no?

SM: pamatujete si ty roky kdy ste, kdy ste se stěhovala? aspoň
přibližně?

LZ: tak na Obřan- tam na Hádech sem se narod- na Hádecké nebo tak,
K hamrům. K hamrům je to ulice, K hamrům vlastně. tam v Maloměřicích
tak tam sem se narodila, pak vlastně sme se stěhovali v třicátým
sedmým roce sme se stěhovali na Obřanskou, a tam to bylo potom
poškozený, vybombardovaný, jak vyhodili v Obřanech most, tak to bylo
poškozený a stěhovali sme se na tu francovu ((Franzovou)) do
Maloměřic. tam sme bydleli až, já sem tam bydlela až do
sedumačtyřicátýho roku, kdy sem se vdávala,

SM: hm

LZ: a pak sme se s em s manželem bydleli na em na Slepé v Černých
Polích. nad dětskou nemocnicou je to.

SM: dobře a jaké školy ste navštěvovala do toho roku čtyřicet pět?

LZ: tak to byla jenom základní škola, protože tehdá to bylo za
války, a tehdá sme em museli jít pracovat, no.

SM: hm

LZ: tak v tom dvaačtyřicátým roce, to už sem říkala tady slečně, že
mně nebylo ještě ani čtrnáct, když sem em musela nastoupit do
zaměstnání, z pracovního úřadu teda, tak sem pracovala jako
v pletárně na em Husovicích, v Mostecké ulici, ano. tam sem
pracovala do, asi do čtyřiačtyřicátýho roku, pak nás pře- předali,
sice to byla jedna firma, ale museli sme em pracovat pro pro
německou <armádu> a cho- jezdili sme až do Brněnských Ivanovic, tam
byla žárovkárna, tam se dělaly ňáký em pro pro letadla, pro ponorky,
součástky, nebo teda spíš takový baterie, nebo do těch přístrojů. a
tam sem byla do toho pětačtyřicátýho roku. no, tam sme teda zažili
nálety, i dokonce aj ty, jak se jim říkali, kotlaři tam bylo nádraží
blízko, tak sme tam zalehli ani sme <neviděli kam> a první to
bombardování na to, to sme taky viděli, to byl krásně v srpnu když
to bylo, no a potom bylo to v listopadu, to tam ty kotlaři byli, no
a byli sme tam až do toho pětačtyřicátýho roku když začala, když
začalo jako osvobozování teda, tak sme poslední co to bombardovali,
a byli na Komárov, tak sme tam šli, pak nás vy- vo- vrátili, že tam
byli mrtví lidi, a koně, a to, tak sme museli přes Černovice dom, a
pak maminka řekla, <nic už nikam nebudeš chodit.> tak tím pádem to
skončilo, no, byla sem doma potom po válce sem začala dělat, začala
pracovat v tiskárně, v Rovnosti teda, jako, měla sem sestřenicu, ta
tam pracovala tak mě tam vzala. a vod té doby sem pracovala vlastně
v tiskárně, do, celý ty leta než sem se vdala, než teda sem šla v em
čtyřicátým sedmým sem se vdávala, a ve čtyřicátým devátým se mně
narodil syn, a se nám narodil teda syn, a potom, a to sem zůstala
doma, a po mateřské sem se tam vrátila, no a manžel šel na vojnu
tehdá, no potom sme když přišel tam se nám narodil druhé syn, no,
bydleli sme potom na té Slepé, jak sem říkala, a pak sme se
stěhovali na Příční, jako větší, tam sme měli jednopokojovej byt,
pak sme se stěhovali, vyměnili to na Příční, z Příční sme se
stěhovali do Králova Pole na Těšínské, a tam sme bydleli třicet let.

SM: a to už bylo po válce.

LZ: to už bylo teda po válce, to už všechno to bylo po válce. to už
potom vod toho když sem se vdávala v tom sedumačtyřicátým, to už
bylo teda po válce,

SM: hm

LZ: tak to tak, a tak sme žili celkem spokojeně teda no, nemůžu si
stěžovat, no.

SM: dobře.

LZ: pořídili sme si celkem sme se snažili voba dva sme pracovali,
no, tak sme se snažili, měli sme chalupu, potom taky manžel byl
teda, měl rád auta, no tak aj <auto>, no

SM: hm

LZ: tak to šlo, tak teda trochu, no.

SM: tak jo, a potom

LZ: a ty, ty kina.

SM: jo, to ještě k tomu se dostaneme.

LZ: hm

SM: a jaké bylo povolání vašich rodičů, před tím rokem čtyřicet pět.

LZ: no tak maminka byla doma, protože byla dost taková slabá. a
tatínek em napřed měl svoju dílnu, byl jako obuvník.

SM: hm

LZ: v těch Maloměřicéch měl dílnu. a potom už, to bylo teda už po
válce, tak měl úraz, musel jít dělat do cementky, to zavřel, protože
to jako nešlo, a tak šel dělat do cementárny, tam měl úraz a byl
potom v důchodě. maminka pracovala kdysi jako v textilce, taky,
v obřanské továrně tam, a potom byla když sme, sem se narodila já,
potom bratr, tak byla doma, a byla dost taková slabá, dost taková
jako nemocná, tak ani za války už ne- nemusela být totálně nasazená,
jinak celkem, život, vždycky sem měla celkem pěkný, no.

SM: hm

LZ: když, i když nechodila do práce, tak vždycky se snažila, vždycky
na pole někomu pomoct, a něco za války, a takový, tak, a tatínek
když měl dílnu, tak taky něco vždycky, za to něco místo peněz ňáký,
to bylo na lístky za války, to víte, takže to bylo takový, celkem
sme žili docela slušně, no. ne ňák tohle, ale

SM: hm

LZ: jinak. a jinak co?

SM: a vy ste teda říkala že ste měla bratra,

LZ: hm

SM: a měla ste ještě jiné sourozence?

LZ: ne, jenom bratra.

SM: a ten se narodil v kerém roce?

LZ: třicet jedna.

SM: hm

LZ: za tři roky, teda, třicet jedna, ten ještě žije, bydlí v Líšni,
taky v tom domě s pečovatelskou službou, teda, no, von je takovej
dost nemocnej už, no.

SM: hm a teda nej- nejvyšší vzdělání, kterého vy ste dosáhla, to
bylo teda jenom

LZ: nic, základní <škola>..

SM: jenom ta základní škola.

LZ: sice sem chtěla potom i když měla sem jako po válce že bych si
uďála ňákej kurz na zdravotní sestru, nebo tak něco, ale už potom,
říkám, už potom sem se vdala, už přišly děti, takže už tak jako.
bylo té práce dost, kolem domácnosti a kolem to. takže sem už

SM: jo. a kdy pro vás skončilo takové to pravidelné navštěvování
kina.

LZ: no tak to bylo potom už pomale bych řekla v tým, když sem se
vdala, byly děti, no tak ještě se někdy, když přišli po- pohlídat
rodiče nebo to, tak se do toho kina sme šli. manžel ten nebyl teda
ňákým, von měl koníčka teda motorku a auto, ale tak to, tak
s maminkou někdy, to když pohlídali, tak, tak zas říkám, tak má tak
málo, no. a ňáký kamarádky, no tak, to když sme šly s kočárkama ven
nebo něco,

SM: hm

LZ: ale manžel neměl rád moc nějaký takový, ňáký návštěvy nebo,
abysme se ňák tohleto. takže už potom, tak když byl ňákej film
pěknej, nebo něco, tak taky se šlo. to potom když byli kluci už
větší, tak už se taky do toho kina zase šlo, nebo sme chodili tak,
nebo jinak už potom moc, pak už byla televize, to už

SM: hm dobře. tak teď se teda vrátíme do vašeho dětství,

LZ: hm

SM: a já bych se vás nejdřív zeptala, jestli si vzpomínáte na vaší
první návštěvu kina.

LZ: no tak já nevim, já pořád si myslím, že moje první návštěva byla
ta Sněhurka a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)).

SM: hm

LZ: to sme byli tenkrát ve městě, a já sem měla tetu, a ta teda byla
dost dlouho svobodná, tak mě někdy brávala jako, ale to sem, to vím
že sme byly s maminkou, že sme se to teda, bylo ve městě někde,
buďto tenkrát se to menoval kino Moskva.

SM: hm

LZ: to bylo asi mám dojem že to bylo na, na tom, jak je Tomášek
((kostel sv. Tomáše)), tam to náměstí,

SM: jo

LZ: no tak ta uli- no a jak je svatý Tomášek, a tak to sem byla
teda, a potom, ne, no a mám to dojem, že to bylo v jadr- v tam je,
jak se menuje tak, Jalta.

SM: hm

LZ: tak tam bylo taky kino. mám dojem že to bylo v té Jaltě
((Jadran)) tam, no.

SM: a takže, takže když ste byla poprvé na té Sněhurce ((Sněhurka a
sedm trpaslíků)),

LZ: na té asi si myslím, jé, s maminkou, jé, s maminkou ještě sme
chodily na širlej templ ((Shirley Temple)),

SM: chodily ste?

LZ: no, dyť no jistě. to s maminkou, to sem měla strašně ráda.

SM: hm

LZ: a dneska je to ta bejvalá velvyslankyně, že

SM: hm

LZ: tak to jo, to sme, to sem viděla několik těch filmů s tou širlej
templ ((Shirley Temple)). to jako děv- děcko teda. no a potom na to,
to byla ta Sněhurka a se- sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm
trpaslíků)), jo, to sme mluvily. potom ňáký ty pohádky, a tak, no

SM: a to sou teda vaše úplně nejstarší vzpomínky?

LZ: to sou tak ty, nejstarší vzpomínky, to je ta širlej templ
((Shirley Temple)), no.

SM: hm

LZ: a potom teda to sme chodily na, už, jako už, když už sem byla
větší, tak to už sme chodily na nějaký ty filmy, říkám, tak víc
takový ty, no takový ňáký to bylo jinak už potom s kamarádkama nebo
něco že už těch patnáct šestnáct roků, no tak to už se chodilo na
takový ty zamilovaný jak se řiká, no, nebo takový ty filmy jak sme
to říkaly, ňáký ty, co ste tam měla ňáký ty, tak

SM: jo. em a pamatujete si třeba jaká byla atmosféra tenkrát, když
ste třeba chodila na em jako dítě na ty filmy? třeba na tu širly
templ ((Shirley Temple))? pamatujete si třeba jaká byla atmosféra
v kině, nebo něco k tomu?

LZ: no tak to víte že, tam, my sme chodily většinou teda do těch
Husovic, do toho kina, Maloměřice kino neměly, tak to sme chodily do
Husovic, tam bylo kino Jas a kino Sibiř. no a no tak to, vždycky sme
se jako, sme tam chodily jako, kino no, no byly sme, dívaly sme se,
byly sme rádi že teda něco vidíme, že, se můžem pobavit a a že
jinak...

SM: hm

LZ: no nebylo to, já nevim jak dneska je to, no ale, byly sme ticho,
že, <a dívaly sme se>

SM: hm

LZ: jinak jako nevim jak bych to řekla.

SM: jo, dobře. a jako dítě do těch deseti let ste chodila asi jak
často do kina?

LZ: no tak to nebylo tak moc často. sice to nebylo drahý tak jak je
to dneska, no, naši neměli těch peněz zas tolik abysme, říkám to,
akorát to víc, to si pamatuju, ta širlej templ ((Shirley Temple)) a
potom teda už když už sem teda dorůstala nebo to, tenkrát nebyla
žádná jiná zábava, jen to kino. a nebo ty kolotoče když přijely, tak
to byla taková, ale jinak ty ty filmy to, tak nějak, potom to, to si
pamatuju už teda jako začátkem té války nebo to už sme chodily
s kamarádkama nebo to, tak to už se šlo, to víte, když to bylo ňáký
takový moc toto, tak to bylo přístupný od později, že, jedině ňáký
ty dětský filmy, nebo, nebo těch co byly ňáký ty em přístupný s tím
Vlastem Burianem ((Vlasta Burian)) nebo, nebo teda takový ty filmy
jinak, to potom častějš až vod takovejch patnácti, až sem začala
dělat, tak sem říkala že sem těch čtrnáct, to vod těch patnácti roků
nebo čtrnácti, tak to už se chodilo potom na takový ňáký ty, no je
to mládeži přístupný nebo to, tak sme šly, no, a to sme chodily,
říkám tam, a potom když sem začala jako už pracovat, to bylo na té,
na té, v těch Husovicích, na té Mostecké, tak tam už byly potom
děvčata jako, co sme se seznámily, tak sme už chodily na Marxovu,
tam bylo kino ((Lido bio)), tak tam si pamatuju právě ten Dům u
jezera ((orig. název pravděpodobně Immensee)) to bylo německé, a to
sem tam byla jako taky s jednou tam, s kamarádkou z té práce, a vona
už byla starší, já sem šla s ní tehdá. to bylo od osumnácti let, a
já sem šla s ní, a teď sem říkala, no tak jestli mě tam pustí, nebo
nepustí, to bylo takový buď nebo, a představte si že mě normálně
pustili a ji kontrolovali, <a vona byla vo tři roky starší jak já.>
vona byla taková drobná, <taková,> já sem přece měla trochu, a mě
pustili a no, tak, tak to bylo hezký, to si tak pamatuju dneska, a
jinak, pak sme chodívaly na Cejlu byla kino Radosť ((Radost)), to
bylo, anebo teda to výjimečně do mě- do města teda, když, ten
Kapitol, ta skala ((Scala)), to byly ty, tenkrát ty ména těch kin,
anebo ten, myslím že to byla Jalta v té pasáži tam, na em u radnice
v tom, jak ta pasáž, no jinak nevim co byste.

SM: em dobře, takže jako dítě ste chodila spíše nepravidelně [do
kina?]

LZ: [no, to] bylo tak nepravidelně,

SM: hm

LZ: protože, no tak možná, říkám, to víte, tenkrát se dělalo aj
v sobotu, a to, rodiče, říkám, tak to...

SM: hm

LZ: jako nebylo tak moc toho času nebo jako bych řekla. my, tatínek
byl víc tak, my sme chodívali dost ven, jako do lesa spíše a tak
jako, jo?

SM: hm

LZ: tatínek rád chodil do lesa, a, no tak vždycky zpátky, vždycky se
nasbíraly šišky <na zatopení,> a nebo takový, a tak v sobotu ještě
dělával, ale v neděli to bylo pravidelně že se šlo, no.

SM: hm a vy už ste teda říkala něco o tom, ale kdybyste mohla teda
zopakovat s kým ste jako dítě chodila do toho kina. ste říkala s tou
tetou,

LZ: no, tak s tetou někdy teda, jo, tak, ale vona potom už se taky
v- taky vdala, to bylo jako dítě, jako dítě tak, ale no spíš mě
brávala někdy, pracovala jako u svaté Anny ((Zemská nemocnice u sv.
Anny v Brně)) jako em jako, nebyla zdravotní sestra, jako spíš to
taková pracovnice,

SM: hm

LZ: v evidenci, jako v těch, v těch, a tak mě vzala měla někdy
službu, a tak mě vzala do mě- jako do města, a tak sme šly spíš do
města, a vona měla kamarádky, a to byly tři ty se scházely, tak
vždycky U Tomana v cukrárně, tak mě vzala na zmrzlinovej pohár, tak
to bylo pro mě takovýho něco, a někdy sme se, říkám, někdy sme teda
do toho kina, no tak jako dě- taky aj, taky myslím na tu, měla sem
strašně ráda, byla taková kudrnatá, ta širlej templ ((Shirley
Temple)) a to, tak sme někdy aj myslím s ní sem byla, a no a nevim,
říkám, na tech, na tu Sněhurku a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm
trpaslíků)) sem byla myslím dvakrát, jestli né jednou s tetou a
jednou s maminkou sme byly. a jinak potom se teda vdala a
vodstěhovala se, vona bydlela potom u Prahy v Českým Brodě. tak tam
sem potom jenom tak někdy jela na návštěvu, ale jinak, a pak sme, no
tak to byly kamarádky ještě ze školy děvčata, Naďa Skácelová, Draha
Vaculová, Staňa Havránková, tak to byly takový, co sme chodívaly
jako do kina. na a pak už bývali taky nějací chlapci, že jo,

SM: hm

LZ: ale ((smích)) to už tak to sme se jenom tak domluvili, tam, to
sme chodili na tu Mosteckou, dělali tak tam byl (dymovič), a jako,
to byla taková čokoláda, tam se vyráběly jak bonbony čokoládový a
to, tak voni tam ti kluci chodili s náma do krytu potom už se
chodívalo za války, za- no už, tak v polovině války už se chodívalo,
vždycky když takové plané poplach a museli sme do krytu. a voni
chodívali tam k nám do krytu, jak byl endr ((Ender)), tam, to se
menovalo, ta továrna, tak tam byl, no, měli sme tam kryt. tak voni
tam chodívali. sme se seznámili a potom, nebo sme cho- jezdívali
ráno do práce zároveň, no tak voni bydleli v Husovicích dva ti
kluci, a tak ta Naďa Skácelová prostě a já, tak sme taky někdy šly
s nima do toho kina, no a jinak, to bylo, většinou se tak domluvilo
s práce, a tak, takže tam byli tak, takže sme se tak setkávali a to,

SM: hm

LZ: to byla tak ta sobota neděla, protože jinak nic tak potom začalo
až po válce trošku tý zábavy, jinak, pak to byly hody, a v létě
v tom pětačtyřicátým to byla taková euforie, všichni měli to, ženy
měly hody, cementárna měla hody, em komunisti měli hody, hasiči měli
hody, tak sme vlastně takové jako party a v těch sme chodívali aj za
(stárky), a takový, tak sme se, to začalo, já sem teda chodila do
Sokola taky, během války, nebo před válkou, zas to byla Věra
Vojdova, tam na Obřanské, když sme bydleli, a tak sme chodili do
Sokola, a pak teda, pak to zakázali ten Sokol, po válce se to znovu
obnovilo, tak sme měli veselicu, a a veřejný cvičení, a potom byla
veselica. takže to, říkám, ten rok to bylo takový, no pak sem se
seznámila s manželem, no, začali sme spolu chodit,

SM: hm

LZ: tak už tak jako víc to. taky sme šli do toho kina, to bylo říkám
buďto teda zase na ten Cejl, tu do té Radosti ((Radost)), nebo na tu
Marxovu ((Lido bio)), nebo takhle, tak někdy, jo,

SM: [dobře, tak]

LZ: [a potom to] bylo evr- e- Madla zpívá Evropě, jo, to bylo jak to
bylo em to štěstí, potom byla Madla

SM: já jenom se vrátím ještě k tomu vašemu dětství, em abych to
správně pochopila, takže vy ste chodila do kina s tou tetou,
s maminkou, a ještě ještě ste chodila třeba em se se chodil s vámi i
třeba váš bratr když byl malý, do kina? nebo

LZ: no tak když byl malý, tak, no tak, von zas tak moc, no nevim, že
by ňák chodil do kina, nebo to, přece ty tři roky byl tak taky šel,
no možná na ty, na tu Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to sme
možná byl s náma, ale na tu, no, věříte že to už tak ňák moc ani
nevim? ale to [nevim.]

SM: [a vy] třeba když ste byla už trochu starší, tak brala ste třeba
bratra do kina? nebo, nebo ne?

LZ: ne. věříte že ne?

SM: [nechodil]

LZ: [sice] sme byli jako em sourozenci, nemůžu říct že by, ale von
už měl zas takový, von měl fotbal, von měl, von chodil bruslit, a
spíš takový chlapecký jak zájmy, než totok. vycházíme spolu velice
dobře dneska, navštěvujeme se, to nemůžu říct, ale vždycky to,
vždycky tohle je na mě, ale, vždycky volá skoro každý den, protože
von nemůže chodit, von je dost jako má klouby špatný a, a totok, tak
když tak von volá aspoň přes den, nebo já tam zase za ním du, teď
sme se domluvili na pátek, byla sem tam, taky sem něco koupila, něco
něco takový, tak to, a jinak, jako děti, ne, říkám von měl svoje
zájmy <a já sem taky> měla jaksi svoje zájmy. tak ňák sme se, von
chodil, von hodně, von dodneška sport ho baví teda, jo, dívá se na
sport, a čte všecko možný vo sportě, a spíš měl kluky jako zase
takhle. tak když někdy možná, někdy jako to si tak už ňák moc ani
věříte nevybavuju,

SM: hm

LZ: někdy s maminkou že nás vzala teda do toho kina voba dva, ale
jinak potom sme každej svoje teda, říkám, von spíš na ten fotbal
šel,

SM: jo jo jo

LZ: už potom jako kluk, a je to dlouho.

SM: dobře. a vy ste vy ste teda v dětství bydlela v Husovicích?

LZ: v Maloměřicích.

SM: v Maloměřicích. a které kina ste jako dítě teda navštěvovala. vy
už ste jako něco říkala,

LZ: no, to sem říkala ten, tam byl kino Jas na kraji, tam
z Maloměřic sme šli, a potom tam bylo kino Sibiř.

SM: to bylo v Husovicích, taky, no.

LZ: to bylo v Husovicích. tam nejvíc sme, potom říkám už nebo když
už sem začala potom, po tým dvaačtyřicátým, tak to už na tu Marxovu
((Lido bio)), s těma zase z práce s těma holkama, nebo em do toho na
ten Cejl, a em do toho kina Radost, anebo teda Kapitol, anebo toto.

SM: a když ste byla ještě dítě, fungovalo tam to kino Sokol?
v Maloměřicích ((Kino Sokol Obřany))?

LZ: ne, tam nebylo kino. tam bylo kino v Obřanech,

SM: jo vlastně v Obřanech, ano.

LZ: v Obřanech byl, na to sokolovně, tam bylo kino ((Kino Sokol
Obřany)), no tomu se říkalo blechárna teda, <to je,> že tady mám, a
k tomu se, a tak to, tam sem chodívala taky, většinou v sobotu
odpoledne, když bylo tatí- tatínek třeba dělával to tak to bylo
v sobotu vodpoledne, tak tam sme chodívali. a tam právě sem měla jít
na toho barona Prášila ((Dobrodružství Barona Prášila)) jak sem vám
vykládala že se mně stalo, že sem začala mít bolesti, jako potom
zánět slepýho střeva teda, tak sem do toho kina nemohla, strašně sem
to voplakala, no.

SM: hm

LZ: pak sem to dohnala teda, pak sem šla někam jinam. ale věříte že
už ani nevím, já vím že to dost dávali, to to Magdino štěstí
((pravděpodobně Lízino štěstí)) nebo jak potom Madla zpívá Evropě,
tak to se mně moc líbilo, to všechny tři, to byly asi tři díly,
děvčátko ((možná Bláhové děvče)), nebo ňák takový, tak to sem, tak
to sme tam taky, to sme tam chodívali taky, pak sem to viděla ještě
jinde. to že sme bydleli na té Obřanské, tam sme to měli kousek
teda. tak to sme tam jako dost, no, to byla sokolovna, teď já sem
tam šla, není to dlouho, to úplně to, to úplně ten Sokol tam ňák,
špína škaredý to tam bylo, úplně to tam zaniklo nějak v tom.

SM: hm

LZ: ten

SM: a vy si vybavujete jak to tam vypadalo kdysi v tom Sokole?

LZ: no tak, říkám, jak sme tam chodívali, tak to byl, to byla
tělocvična,

SM: hm

LZ: jo? a bylo tam jeviště, když tak se tam něco pořádalo, bylo tam,
tam dali myslím tu em jako to plátno promítací, a ži- postavily se
tam židle a dívali sme se tam, to bylo skutečně takový malý kino
jenom, jenom tak provizorní, to nebylo ňáký zvláštní, ale spíš
chodívali sme tam cvičit se Sokolem teda, na hřiště nebo někdy tak,
ale jako kino to bylo skutečně jenom takový, takový provizorní. to
tam už v tem, v tem Jasu ((Jas)), a v to Sibiřu ((Sibiř)) to byla
kina, který tam byly už lavice a to,

SM: hm

LZ: a tam jenom postavený židle, tak jako když se v sobotu, nebo
v neděli vodpoledne se tam třeba hrálo, no.

SM: dobře. a proč ste chodila právě třeba do do toho Jasu, a do té
Sibiře,

LZ: no protože sme měli nejblíž, a už to bylo kino, no, jako,

SM: hm

LZ: skutečně, no, už ta, už to promítací, už to s- bylo prostě
zasta- postavený jako kino, jako ta promítací tam se to asi jenom
ňák natáhlo nebo něco, v těch v tom so- v té sokolovně, ale to už
potom, říkám, to, no sme tam bydleli vod toho sedumatřicátýho roku,
ale víc to teda se chodilo do těch Husovic ((kina Jas a Sibiř)), no.

SM: hm dobře. em a jaký byl názor vašich rodičů na film a na kino.

LZ: tak tatínek ten vůbec ne, tak ten pomale vod rána do večera
když, říkám, von byl spíš do toho lesa, tak někam ven se podívat, že
seděl celé den bych řekla u toho verpánku, takže spíš do toho lesa,
tatínek ne, tatínek, tatínek byl moc hodné, ale nechodil do kina, to
von přišel třeba večer v šest hodin, umyl se a byl rád myslím že si
lehl. sme si vždycky lehli do postele jako, em no do posteli teda
jo, no tohleto se držela třeba černá hodinka, tak tatínek nám
vykládal třeba když byl malej, nebo když byl, von byl v první
světové válce, tak nám vykládal, a učil nás vždycky, von byl na té
italské frontě tam něco, tak nás vždycky učil, to si pamatuju
dneska, že <vím že,> že nás učil italsky počítat, <una due tre,
kvatro, čikve, čéte, oto, nove, déči.> ((quattro, cinque, sette,
otto, nove, dieci)) to si pamatuju, co tak, a to nám vždycky
vykládal, když byl malé, tak von pocházel z Rožné, tam na vysočině,

SM: hm

LZ: brzo ztratil rodiče, maminka mu zemřela když mu bylo devět,
myslím tatínek potom ňák ale ( ) a tak vždycky vykládal, co, že
neměl prostě zrovna dobrý dětství, a tak, tak nám potom vykládal,
měl dvě sestry a bratra, a takový. no potom byl ve válce, tak nám
vykládal jak to bylo ve válce, v první světové válce teda,
narukoval, protože von měl osumnáct roků, když začala válka. tak
dvacet. dvacet. von se narodil devadesát čtyři, osumnácet devadesát
čtyři, a potom devatenácet čtrnáct vypukla, tak musel jít do války,
a, no a tak, takový, tak to byla vždycky taková černá hodinka, no.

SM: hm

LZ: no tak...

SM: dobře. a jaký byl postoj školy k filmu a ke kinům? vyjadřovali
se třeba učitelé nějak k tomu?

LZ: nemůžu říct že by takle ňák se kolem toho ňák mluvilo nebo...

SM: nevzpomínáte si.

LZ: ne, to si nevzpomínám. někdy teda se tam třeba, přišli prodávali
lístky spíš do divadla jako, jo, to sme teda někdy do toho divadla
třeba na Prodanou nevěstu, anebo na em ten na balet, Labutí jezero.

SM: hm

LZ: a tak, ale to už teda to bylo poz- no už, vlastně já sem
vycházela školu ve dvaačtyřicátým, že, tak to bylo, a pak sem byla
s em s kamarádkou, no vidíte, tu Máňu Ševčíkovu, to sme bydleli tam
v jednom domě, a tak, a její maminka byla Němka teda. a vona dostala
lístky třeba vod, voni měli, to Janáčkovo divadlo bylo takový
německý, a tak dostala lístky, tak sem s ní byla asi právě na tom
Labutím jezeře, a potom ještě, ještě jednou sem byla, to bylo takové
ze školy, se to menovalo Bubu, to byla ňáká pohádka nebo něco,
věříte že to už, ani nevim, to jenom sem si říkala, já sem si
našetřila, já se, já pudu dopředu abych viděla <něco.> jó no
s tetou, s tetou sem byla na, to jako teda spíš to divadlo řík-
mluvím teda, na em Na tý louce zelený

SM: hm

LZ: to sem si myslela pán bůh ví cé nésu,

SM: ((smích))

LZ: a tak to, to si pamatuju, a potom když se zase, nevim, škola
spíš jak podporovala to divadlo, když děcka chodily do školy tak sme
třeba zase byli na, to je ten, ten českej, ten, Lucerna.

SM: hm

LZ: jo, tak na Lucerně, potom

SM: to ste by- to ste byli v kině nebo v divadle?

LZ: v divadle.

SM: [v divadle.]

LZ: [v divadle,] no, to spíš škola, se prodávaly lístky jako pro di-
na divadlo.

SM: hm

LZ: ale tak, tak aj sem vlastně tu Lucernu viděla, no ale to
pozdějš, myslím v kině taky sem ji viděla, no, to tam hrál ten
Brzobohatý ((Radoslav Brzobohatý)), toho mlynáře, a ten po- toho
podvodníka, no

SM: a tak obecně [kdy]

LZ: [no a] na Rusalce ((Rusalka)) tak to sem taky byla.

SM: jo.

LZ: a no

SM: obecně kdyby ste tak mohla říct, jestli byl pro vás film v tom
dětském věku důležitý?

LZ: ale tak to víte že to byla jediná zábava která vlastně tehdá
byla, že my když sme ještě, byla doma dost, tak my sme ani rádio
neměli,

SM: hm

LZ: tenkrát to tak moc nebylo, až myslím já sem začala dělat potom
v tom dvaačtyřicátým, tak strýc nám tenkrát sehnal nějaký rádio, to
už sem vydělávala nějaký peníze, tak sem, tak sme si koupili to
radio. ale spíš sem chodívala k babičce poslouchat pohádky teda pak.

SM: hm

LZ: takže em vždycky sem přišla, sem seděla vodpoledne s babičkou
sme poslouchaly pohádku nebo tak když něco. a babička už měla
takovou tu, ty takový jenom se to posunovalo deset dvacet třicet
čtyřicet,

SM: hm

LZ: a tak starý rádio, my už sme potom to měli trošku to rádio
lepší, no, tak už se, ale, tak jiná zábava, to, jenom to kino nebo
em prostě takhle ně- nějak. nebo do divadla když, aj ochotníci hráli
třeba, tak ty ňáký ty, ty, ale jinak to většinou jenom to bylo to
divadlo. tak když by se šlo třeba jednou za týden, nebo tak ňák to
můžu třeba říct, nebo aj ve všední den sme šli na em na to první
představení, ne, třeba od těch šesti, jako to bylo od šesti do osmi
a potom od osmi. to pozdějš tak, to sem tak jako ještě moh- tak já
už sem večer nemo- prostě nesměla moc chodit večer.

SM: hm

LZ: moc ne.

SM: a projevovalo se to třeba nějak ve vašich zvycích to kino a
film? jako třeba nebo v nějakých [hrách,]

LZ: [ale no,] to víte že, to víte že to bylo, třeba ten, když to
byla Nataša Gollová, jo? ty herečky, nebo Ferbasová ((Věra
Ferbasová)), nebo to, tak to bylo už aj to, aj třeba oblečení už se
nám líbilo ledasco, nebo účes, no, já vždycky, tak jak vždycky, no
Nataša Gollová vždycky vlnu, jo, takhle ty, nebo kdo to taky, Lída
Baarová ta zas byla dost na lokýnky, tak vždycky takhle totok a tady
loky- lokýnky sem, já sem aj, mě bavilo aj holičkou sem chtěla být,
kadeřnicí teda. tak sem ráda česala babičku, vždycky sem česávala,
vždycky babi sedni si, třeba na dvorek, voni měli domek tam právě
k těm, K hamrům, tak tam sem se narodila, tak babička tam bydlela u
strýca teda, jo, von to dostal, tak tam bydlela vždycky, ještě když
byl svobodné strýc, babička tam tak, vona byla taky špatně na nohy
nemohla, tak vždycky, babi, já ti vynesu židlu ven a sedneš si a já
tě budu česat, jo, a tak takový, tak říkám, ta Nataša Gollová ta ty
vlasy takový jak to bylo, jak to nosila, ty vlny tak, a

SM: tak ste se [tak česávala.]

LZ: [tak sem se tak] ráda česávala. vždycky ráno sem vstala, vždycky
skřipce tady <a v nich šla do práce.> a nebo nebo ta Lída Baarová,
ta vždycky zase ty ruličky takhle natočený, a, nějak tak to, no tak
u nás to, to víte že se nám to líbilo jako děvčatům, dneska jako ti
mladí mají, vy máte po- vy máte představu vo americkejch, a já nevim
a já nevím vo všem, tak my sme tenkrát neměli to. to bylo buďto to
byli Němci, anebo aj ty, ty německý her- tak ta Mata Hari, to byla
ta vyzvědačka, nebo em jak vona se menovala ta německá ma- marlen
dytrich ((Marlene Dietrich)),

SM: hm

LZ: no, to s ní taky byly ty filmy ňáký s tím, Modrý anděl vlastně,
jo, to byl. a tak ta taky chodila na ty vlny dost načesaná, anebo už
ledasco taky sme, taky se nám líbilo nebo sme z toho trošku si
přebírali tak jak vy dneska vidíte ty ty filmy nebo ledasco, vidíte,
nechcu to ((smích)) tak zas už, my vidíme to, zas už nám se to tak
moc nelíbí, těm starším ledasjaký takový ty módní ty, tak výstřelky
nebo to, ale tenkrát to taky tak možná bylo. to se zas chlapci si
ledas ty účesy těch chlapců zas taky byly takový, že.

SM: hm

LZ: viděli to, prostě jiný ty nebyly, jenom ty z těch filmů se mohlo
nějaký ty. a co byste ještě chtěla dál vědět, nebo něco [ste
říkala.]

SM: [dobře, tak] už, tak už se teda pře- přesuneme dál od toho
vašeho dětství, a teď bychom se vlastně bavily o období em potom co
ste ukončila tu základní školu teda, to ste říkala že hned po
základní škole ste začala [pracovat, že.]

LZ: [pracovat.] no.

SM: dobře. a jak často ste chodila v tomhle období do kina.

LZ: no tak tam už potom bych řekla že to bylo třeba častěj, protože
říkám, jiná zábava tak nebyla, já sem začala pracovat jak sem říkala
v tom dvaačtyřicátým roce, a to bylo, prostě sem sme šli na pracovní
úřad, mladá, zdravá, do práce. bez jakýhokoliv em tohle. když přímo
potom šly některý eště dál na školu, a já zrovna třeba z finančních
důvodů, i když ten prospěch nebyl tak špatnej, tak s- maminka chtěla
se vyuči- abych se vyučila, že no a tehdá na pracovním úřadě, mladá,
zdravá, do práce. no. to bylo totálně, prostě nasazení, no,
automaticky. tak mě dali na výběr tři, no tak maminka teda potom
vybrala, sem začala dělat v té pletárně, u endra ((Ender)) na té
Mostecké, jak sem říkala, no, a tam sme, tam ze začátku, nevim, tak
se chystalo vlna třeba pro domácí, co vyšívaly, domácí pracovnice, a
v dílně, to víte, když sem tam přišla jako čtrnáctiletá holka, no
tak sme přišívaly knoflíky, a ty visačky, nebo chystalo se teda em
namotat trochu červené, trochu zelené, trochu vy- si tam chodily ty
domácí pracovnice vyšívaly tady těm Němcům ty <kytičky> na svetry, a
tak. a no a pak sem trošku už potom, pak sme tam už dělaly, už sem
přešla jako trošku něco jinýho, no a když přišlo čtyřiačtyřicátej
rok, tak na pro- na prohlídku jako mladý děvčata, tak sme šly na
prohlídku, jestli se nám nepotí ruce, že bysme šly dělat do té
Brněnskéch Ivanovic, tam byla žárovkárna, byl to mám dojem že Sinus,
ale jako potom tak se dělaly ty em lampičky do motoru a do letadel,
do ponorek, do radiopřijímačů takový, no tak tam sme teda potom sme
jezdily až do Brněnskejch Ivanovic. a tam sem dělala teda do toho
pětačtyřicátýho roku, a tím tam to skončilo, tak sem šla do té
tiskárny dělat potom. v pětačtyřicátým roce sem začala dělat
v tiskárně v Rovnosti, tam sem potom šla na mateřskou dovolenou, a
po mateřské dovolené sem šla zpátky, jenomže to potom už se, sem
přešla jo, mezi tím sem byla, no byla doma, potom se narodil druhé,
a po tým, po tým druhým chlapcu, v osumapadesátým roce sem
nastupovala, no do Rudýho práva teda.

SM: hm

LZ: taky to byla tiskárna, ale Rovnost byla, to se potom tam ňák
zabralo, přestavovalo se to, dneska je tam ta pojišťovna nebo něco
je tam na tom rohu, a tak sem přešla, manžel př- manžel byl teda
jako vyučenej jako v tiskárně, tak sem tam jako em šla potom, znala
sem tam všechny ty. tam sme se seznámili teda s manželem, jo, v té
tiskárně, a když to tak potom sem tam v osumapadesátým když už byly
děcka větší, tak sem šla tam a dělala sem tam až prakticky do
důchodu.

SM: hm

LZ: no, takže sem tam dělala, napřed sem šla na noční směnu do
expedice novin, a potom když už děcka byly větší, a byl, manžel
dělal většinou na noc jako u novin, se dělá, tak sem radši zůstala
doma, šla sem dělat na ráno potom, protože, taky do tiskárny, ale do
jinýho oddělení, protože, abych večer s těma děckama byl- se
<(neporvaly)> nebo aby byl doma s těma dětima, no, tak a tam sem
potom zůstala doma už potom.

SM: jo.

LZ: (sem) šla až do důchodu teda do toho.

SM: dobře a kdybyste teda měla ňák odhadnout tu četnost té návštěvy
kina, po tom co ste začala pracovat, jak často ste chodila.

LZ: no tak určitě to jednou týdně to bylo ten, to kino, protože
říkám, to sme ďáli tam tak tam byly už ty, tak buďto do těch, víc no
do těch Husovic ((kina Jas a Sibiř)) anebo zas s těma kamarádkama
eště co ze školy byly, nebo ty potom dělaly vlastně taky u toho,
asi, asi tři eště dělaly taky u toho Endera ((Ender)) přišly k tomu
Enderovi ((Ender)) jak já, tak em to sme chodívaly, no, to byla tak
jak sem říkala, ta Naďa Skácelova, ta Soňa Havranova, em pak tam
byla Irena Škodova a Míla han- me dneska je Telecká, já už, no,
Handlová, jo, voni měli tam cukrárnu v Maloměřicích.

SM: hm

LZ: a tak to sme jako chodívaly ještě jako do těch Husovic potom,
když už sem se seznámila, tam zase v tiskárně, tak, (počkat), tam s
to tak na tu Marxovu ((Lido bio)), nebo na ten, do té Radosti
((Radost)) na ten Celj.

SM: hm

LZ: to už, do toho města, to už tak jako bylo něco už výjmečnýho,
no. až potom když sem se vdala už potom, tak to spíš em když se šlo
do kina, tak se většinou zase už šlo do města. takže sme bydleli tam
tak zas u toho města.

SM: hm a proč u vás došlo k té změně vlastně v počtu návštěv kina,
že ste chodila častěji. mohla byste ňák říct proč ste chodila
častěji do kina?

LZ: no tak, říkám, no tak možná už, to už jako zase děvčata už víc
sme chodívaly, už sme mohly třeba už na to em jako mládeži
nepřístupný, jo ((smích)) už sme byly starší, no tak už sme mohly
jít tam, a nebo už prostě bylo víc, no už sme byly starší, už sme
něco jaksi víc nás to už táhlo, zas abysme něco vi- abysme něco
viděly, abysme se pobavily, nebo abysme něco někde viděly zase něco
jinýho, no

SM: hm

LZ: než...

SM: a em vy ste vlastně říkala, že ste přestala chodit do těch kin v
centru? když ste začala pracovat v té pletárně?

LZ: jak v centru, myslíte jako ve městě, v Brně? nebo tak?

SM: hm

LZ: no tak ne, no

SM: nebo chodila ste? pořád?

LZ: no tak taky sme chodily, ale říkám, víc na, víc to tam bylo
blíž, no, nebylo to

SM: hm

LZ: tak přece se nám to zdálo už do toho města dál, nebo to možná
bylo dražší, nebo já nevim proč je že se, to už bylo takový oblíbený
tam, na té Marxové ((Lido bio)) to kino, nebo na té, na tom Cejlu
((kino Radost)), anebo, říkám, tam už potom se víc, já vím že potom
už s jako s když byli chlapci, tak to, když už byli chlapci větší,
no tak taky sem, tak už sme víc chodili do toho města, protože zase
to bylo blíž zase třeba z té Příční, nebo z toho, už potom vlastně
byli větší, to už sme bydleli v tom Králově Poli, na toho
Ptašinského, takže to už bylo zase do do města blíž, jo, jako tam.
nebo zas to Královo Pole, zas tam bylo to Oko, nebo Jadran, jo?

SM: hm

LZ: tam to sme bydleli tam, takže to už bylo Jadran, anebo to Oko
myslím že se to menovalo ještě to jedno menší kino tam bylo, ne? no
a tam už potom začalo být širokoúhlý, v tom Jadranu, tak už víc, tak
taky, vím že sem, že s tím, už byl, už byl starší ten mladší, tak
tam taky sme šli, jenže to už potom, nevim, no. taky sme eště sem s
těma chlapcema chodívala, no.

SM: hm

LZ: taky do toho kina sme chodívali. manžel ten moc ne, von zaprvně
na to moc nebyl, ten měl motorky, auta, a von potom taky, jak sem
vám říkala, dělal v té tiskárně, tak dělal zase večer, takže my už
sme, prostě už se do toho kina tak nešlo. a to se dělalo aj v
sobotu, že, tehdá ještě, a v neděli zas třeba, zas, buď sme jeli
někam třeba ven, nebo už maminka potom začala stonat, tak sme
jezdívali ven, takhle vždycky sme se stavovali ještě zpátky u
maminky, a u rodičů v Maloměřicích, voni potom bydleli ještě pořád
na té francové ((Franzové)), a tak sme se tam stavovali, a em pak
manžel zas chodil ještě, zas byl ještě v pondělních se říkalo,

SM: hm

LZ: co jako v pondělí byly noviny, tak chodíval někdy, a to se, no
dost často, aspoň jednou za čtr- vždycky za čtrnáct dní, a jinak to
byl rád když si, pak už byla televize, no tak už se podival třeba na
tu televizi. von nebyl ňák milovníkem kina zrovna, tak.

SM: hm

LZ: říkám, von dělával to večer, tak chodil na večer do práce, a
vždycky buďto na devátou, nebo někdy na šestou, někdy na devátou,
podle toho jak totok. takže...

SM: a vlastně v tom období do té do toho konce války, měla ste ňáké
své oblíbené kino v Brně?

LZ: to nemůžu říct, tak že bych měla přímo oblíbené. do té konce
války, no. tam kde se prostě hráli něco co bych chtěla jít, co bysme
se chtěli jít podívat, tak sme se domluvili, no a dneska půjdeme,
jé, tam hrají to a to, pudem se na to podívat, jo?

SM: hm

LZ: ale říkám vám, to, bylo to tak po tom, po tu Radost, po ten, po
tu Marxovu ((Lido bio)), anebo to výjimečně, no, když, ačkoliv potom
když sem dělala v té tiskárně, to bylo až v tom pětačtyřicátým roce
teda. takže tam byla ta skala ((Scala)) jo, zrovna. dneska je to,
jak se to menuje to kino tam, víte jak je Tomášek, ((Kostel sv.
Tomáše)) tak naproti tam, de se dolů po schodech.

SM: hm

LZ: taky je to skala ((Scala)), není to pořád skala ((Scala))?

SM: no, myslím že jo. teď nevim. a tak měla ste, to ste měla ráda tu
skalu ((Scalu))?

LZ: jo, tam sme chodívali potom zas už. to bych řekla to v tom
pětačtyřícátým roce,

SM: hm

LZ: že to bylo, já sem dělala em prostě, víte kde sou lázně, na
ulici devátýho května ((ulice 9. května)), je Tomášek em kostel
Tomáš ((Kostel sv. Tomáše)), pak je na rožku sou lázně, ústřední
lázně em tak, a naproti byla byla tiskárna, Rovnost. dneska je tam
ta pojišťovna, tak tam byla tiskárna. tak tam sem dělala, takže tam
sme to měli zrovna třeba se šlo

SM: jo.

LZ: koupit lístky nebo tak. tak tam sme dost bych řekla ta skala
((Sclala)) teda, to bylo takový. anebo Kapitol. to, zas Kapitol bylo
u divadla tam, jak je jestli víte tam ta Máj, tam je ta

SM: jo.

LZ: restaurace Máj. tak tam bylo Kapitol.

SM: a co se vám líbilo na, třeba na té skale ((Scala)) nebo na tom
Kapitolu ((Kapitol)), že ste měla ráda ty kina.

LZ: no tak už to bylo takový modernější, už to bylo takový lepší, to
víte, aj v tom, aj ty kina, to byly takový menší, takový vobyčejný,
no, tam už to bylo přece jenom takový elegantnější, takový už, to
bylo něco, něco jinýho. no tak, ale když se šlo, tak, tak to byly
takový už ty filmy potom, ňáký začaly ňáký ty ruský, a takový ňáký
ty válečný, no tak to mě zase, já sem měla, prožila ten konec války,
už mně bylo těch, šlo mně na ten sedumnáctej, tak mám dost takový
ty. prostě zážitky byly tam takový nějaký, takže

SM: hm

LZ: moc mě ty válečný filmy ani dneska teda nemám ráda.

SM: hm

LZ: no bývalo, no, akorát to Čtyři z tanku a pes, to se mně teda
líbilo, to bylo takový to, viděla ste to?

SM: to je takový ten polský [seriál, že.]

LZ: [film, no,] polskej seriál. tak to se mně tak jako líbilo, ale
že tam byly ňáký, ale spíš tak ten pes, a ta partya [těch těch
kamarádi, no.]

SM: [to bylo takové humornější.] hm

LZ: ale zas válečný filmy já nemusim dodneška teda.

SM: hm a bylo třeba v Brně ňáké kino které ste vyloženě neměla ráda?

LZ: nemůžu [říct, ne]

SM: [nebo do které] třeba nebo třeba kdyby vás tam někdo pozval do
toho kina, že byste tam nešla?

LZ: ne, ne, tak to teda ne, to mě, to mě, já vím že tam v té Jaltě
((Jalta)) bylo, ale tam se byla párkrát, tam ne, tam moc sem nešla,
ale em jinak nemůžu říct, to, kdyby mě někdo pozval do kina, tak
<sem šla tam, to nevadilo.> to mně nevadilo.

SM: hm

LZ: pak byla ta v Alfa pasáži bylo to kino Alfa,

SM: hm

LZ: tak to ale taky moc tam mě to ne- nějak ne. do té skaly
((Scala)) sem ráda, anebo do toho Kapitolu ((Kapitol)) u divadla jak
je ten, tak tam bylo kino teda.

SM: hm

LZ: dneska taky je těch kin plno už zavřenejch, no.

SM: hm a chodila ste do různých kin podle toho s kým ste šla, jestli
ste šla třeba sama, nebo s rodiči, sourozenci, kamarády,

LZ: ne, to nemůžu říct, ne. povidám, když akorát to vím že sme byli
v té Alfě ((Alfa)), na to Sněhurce teda, ale sedum trpaslíků,
((Sněhurka a sedm trpaslíků)) tak to sme, ale jinak, když bych šla,
to sme tak hodně do těch Husovic ((kina Jas a Sibiř)). to říkám,
jako děcko, na tu šir- taky ju měla ráda, dycky, hraje širlej templ
((Shirley Temple)), pudem se podívat. tak to vím, to sme chodívaly,
ale většinou do těch Husovic ((kina Jas a Sibiř)), to, nemůžu
takhle.

SM: dobře. a jak ste se v kině chovala.

LZ: no slušně.

SM: ((smích))

LZ: ((smích)) tenkrát ani nebylo to, tehdá to neby- to bylo takový,
přece se, to se šlo někam do společnosti, že, už to byla takový, už
to něco bylo, že se někam šlo, tak se prostě chovalo slušně, no. sme
nekouřili, a ňák že bysme vykřikovali, nebo, žádný, že to ani
neexistovalo, i když se říká, že to, ty Husovice třeba jako byla
taková dělnický, i do Židenic sme někdy šli taky do toho kina. já
vím že to sme tam jednou byli, a já sem teda měla delší vlasy, a
chodila natočená. a říká, dívej, dívej se, ta vypadá jak Lída
Baarová, no já sem si myslela pán bůh ví co ne to. ((smích))

SM: [takže]

LZ: [tak] takový, to si pamatuju v těch Židenicích, no ale, ale to
je taková, říkám, to sou takový jenom takový blbý ty, to že, ty, ale
málo, málo, většinou to byly ty Husovice ((kina Jas a Sibiř)), a
anebo potom už říkám ta Marxová ((Lido bio)), nebo em nebo na tom
Cejlu ((kino Radost)). no to tenkrát nebyly ještě cigáni tam jak,
nebo Romové teda. nechodili tam tak, ne- to neexistovalo, no sice
byla ta Francouzská taková dělnická, Bratislavská taková dělnická,
by to bylo takový dělnický, taková dělnická ulice, jako, ale
rozhodně ne tak jak to dneska je tam, to je strašný.

SM: hm takže v kině ste se chovala slušně a n- měla ste třeba ve
zvyku konzumovat jídlo nebo ňáké pití? v kině?

LZ: ne. ne. víte že to tenkrát vůbec nevím že by to existovalo nebo
něco, nebo, to taky nebylo tak, no, vy si to možná nedovedete nějak
představit, ste ještě mladá, ale to bylo všechno na lístky, jo, za
té války. tak to nebylo, my sme dostali deset deka cukrlat na celé
měsíc.

SM: hm

LZ: a to, já nevim jestli to, možná pro všecky ja teda ty rodiče, já
nevim, tak maminka to koupila, to schovala, to sme dostali vždycky
jenom za ňáký totok. to, to neexistovalo jako, anebo, ty popkorny,
nebo nebo jak se, brambůrky, nebo, no to neexistovalo.

SM: hm

LZ: vůbec nic takovýho. já si nedovedu představit že bysme šli do
kina a něco, něco si, nebo pití, no, to ne, nevim že by se něco
takovýho.

SM: hm

LZ: až po té válce možná něco bylo, že, ale, že by se bonbóny ňáký
koupily už potom, ale, původně bych řekla jako volné trh byl mám
dojem až v tom devětačtyřicátým roce. až já sem chodila, a jako byla
sem v jiným stavu, takže to se už potom něco prodávalo tak jako. by-
bylo to, eště byly lístky, ale byl už volné trh. ty lístky skončily
mám dojem až ale v třiapadesátým nebo to. když já sem čekala to dru-
chlapca druhýho, tak, no druhý dítě teda, tak em tak to končily
lístky. já sem mám dojem, že byl ale půl roku, když už sem tak sem
dostávala ňáký lístky už jako, jo, ale byla v jiným stavu, ale em
tak to končilo mám dojem než se naro- von se narodil ve
čtyryapadesátým v lednu teda tak, ňák v létě byla, to byla měna mám
dojem, a potom aj ty lístky přestaly. ale eště už byl ňáké volné
trh, a já si pamatuju, teda, no tak takový, to sou takový už
soukromý věci, když sem chodila s tím prvním, tak sem měla chutě na
maso, jako jo?

SM: hm

LZ: a to sem, a s tím druhým zase na em na sladký. tak sem si
myslela že to bude děvče. no a byl to taky kluk. a byl to kluk, a do
dneška je ten jeden mlsné, a ten byl na, ten byl na maso. už ty děti
si ty chutě nosí už vod toho, vod malička.

SM: hm a potkávala ste v kině své známé?

LZ: no to víte že jo, no. tak, my aj každé, no prostě měli sme, když
nám bylo padesát, tak sme měli setkání v Maloměřicích, jako š-
škola. třída.

SM: hm

LZ: no tak pade- ty padesátníci. a my sme měli teda áčko a béčko, a
chodili sme zvlášť chlapci a zvlášť děvčata. to postavili tam v
Maloměřicích tu novu školu, tak, no ale vůbec, tak se chodilo
tenkrát se chodilo zvlášť chlapci a děvčata. a tak když nám bylo
padesát, tak sme měli setkání, a vod té doby máme vždycky dvakrát do
roka se setkáváme s- spolužačky teda. ne s chlapcama, ale
spolužačky. mívaly sme to tam v Husovicích u vody, se to menuje
teďkon Apollo. a em pak to, nějak to tam zrušili, jestli to prodali
nebo já nevim nějak to tam bylo, tak teď chodíme do Maloměřic em tam
na Obřanskou. právě jak sme bydleli, tak vedle do té restaurace.

SM: hm a když ste, když ste třeba potkala nějaké své známé v kině,
tak hovořili ste v tom kině spolu? nebo třeba cestou z kina?

LZ: no tak to víte, jé nazdar, no, tak deš se podívat? nebo takhle
jak se to říká, nebo, anebo pak když potom tak co, líbilo se ti to?
bylo to dobrý, že, ten tam hrál, ten, no, tak ten se mně líbí. tak
to byli takoví herci který prostě se nám líbili nebo to, takže sme,
byly sme mladý, no, tak se nám líbili, no, jestli to byl Beneš
((Svatopluk Beneš)), nebo jestli to byl Jiří Dohnal, nebo jestli to
byl prostě totok se nám, tak se nám líbili. no tak ten Raoul
Schránil, no, tak to byl takovej už jenom em ten hrál vždycky takový
ňáký z lepší rodiny, vždycky taková, taková ta vyšší společenská
vrstva, jo, třeba i Beneš ((Svatopluk Beneš)) to byl, vždycky takové
jako u- jako takové, ale už sem ho brala jako lepší, jako třeba
Schránila ((Raoul Schránil)), nebo nějaký takový ty mně připadali už
potom takový moc nafoukaný <nebo tak jako.> ale samozřejmě ti, ti
herci, ti už z těch našich pomale, to byl ten Hrušínský ((Rudolf
Hrušínský)), nebo Pešek ((Ladislav Pešek)), nebo, tak to už bylo, a
pak byly ty školní, sme se rády chodily dívat na ty školní, že,
filmy, tak Sextánka, já nevim, takový, to už taky bylo takový už
trošku zamilovaný, no tak, to, v těch letech, říkáte do teho konce
války, to byly takový filmy pro nás, že, no.

SM: hm a když ste, když ste je vlastně vzpomínala na to jak ste s
tou kamarádkou em šla na ten nepřístupný film,

LZ: no

SM: tak to ste chodila, chodila ste běžně na nepřístupné filmy?

LZ: tak to né, to, to né, to tenkrát to akorát to sme se ňák
domluvily, a já říkám, no jo, ale to je nepřístupný, to. ale no
pojď, pojď, zkusíme to. já nevim, já mám takové dojem že sem si aj
vypůjčila občanku od té kamarádky,

SM: hm

LZ: ne vod té, co se mnou dělala, a tak trošku sme se podobaly, nebo
něco, tak sem si občanku. ale říkám vám, že sem to tehdá ani
nepotřebovala. prostě, tak dneska už je to promlčený, už je to
<padesát šedesát let.> ale by to bylo promlčený. ale snad to nebyl
takové žádné přestupek, to bylo jen takový, ale to sem se musela
smát, protože ju ten, jí bylo už ale jednadvacet, nebo dokonce víc,
vona byla taková drobná, taková to, no já sem si to nesla ((smích))
tak mě pustili, a

SM: a bylo bylo třeba em

LZ: ale jinak ne, jinak sme co takhle, tak sem si ňák netroufla.
říkám, já sem moc tak do kina večer potom už, to už výjimečně bylo,
no, buď sem, buď sem teda s maminkou, anebo tak, spíš jako to. no
potom už teda už když sem už začala chodit do práce, od těch
patnácti, čtrnácti patnácti, tak to už sme chodily tam s tou, tou
Naďou, nebo ta bydlela kousek od nás tam, anebo to tak už, a Staňa
Havranová bydlela, vona byla sice vo rok mladší, ale bydleli v
jednom baráku s tou Naďou, a my sme tak že sme tak do toho kina šly.
no a pak po té válce začala ňáká ta zábava, no tak se šlo na tu
zábavu ještě. ale říkám, tak to kino bývalo tak to už můžu říct to
jednou za týden že se, ne že bych tam musela teda být často, no ale
když byla výměna jednou za ten týden byla výměna, a něco bylo, co
sem co by se nám líbilo, no tak buďto tam nebo tam. pudem do kina,
tam hrají to nebo ono, to může být dobrý, no, takový.

SM: hm a chodila ste někdy třeba bez placení do kina?

LZ: jak bych mohla chodit <bez placení.> to nevim [to sem]

SM: [tak někteří] nám to vykládají, no.

LZ: jo? to teda ne. to nevím že by tady toto existovalo.

SM: hm

LZ: já nejsu taková em že bych někam prostě šla, a že bych, že bych
tam šla plotem, nebo že bych tam šla, mně by to bylo jako trapný
jako. já vždycky, no to tehdá nestálo, no dyť to bylo, to ne, to
opravdu nemůžu říct. ale, já nevim, tam se nedalo, musela ste
projít, přece ta trhá lístky nebo něco tak, nevím že bych teda, to
ne. to když, to si pamatuju vždycky sme si koupili lístky, a to se
chodilo třeba víc dopředu, abysme ty lístky dostali, nebo výjimečně
že by se šlo zrovna teda, ale nemůžu říct že by, to ne, to. já su
zase dost tako- poctivé člověk, že bych takhle někam měla jít, to
vím že třeba dneska to sou, takový ( )

SM: hm

LZ: ale nevím jak bych to dělala, nebo že bych em a potom když dete
do kina, tak máte určené lístek, ne? třeba já nevim, třetí řada
třeba, dvacátá sedadlo, nebo to, takže, kdybyste tam šla tak kam
byste si sedla? nebo to nevím teda. to tak...

SM: a em dobře. a chodila ste do kostela?

LZ: no tak jako mladá sem, jako dítě sem chodila do kostela. maminka
byla dost teda jako nábožensky založená, tak sme chodívali do
kostela. právě do Obřan sme chodili, nebo do Husovic taky. ale to
nemůžu říct, to teda bylo zase tak, to bylo tak, tak do těch, když
sem byla jako dítě, no tak na Velikonoce, na Vánoce. anebo v neděli
dopoledne na em na mši svatou nebo to, tak to se šlo. anebo, no
potom když už sme bydleli tak to už potom sem byla starší, když sme
se stěhovali tak mně bylo řekněme deset let na to, na to Obřansko.
tak to eště tak moc ne, ale potom pozdějš, tak to maminka chodívalo
se na májovou.

SM: hm

LZ: to je jak to je v květnu. a tak to už spíš sme pak tam chodili
jako zase k- že se večer dostalo, a že sme večer šli zpátky, a už
třeba šli kluci a holky, jo, a už se tak jako, a to, a to nám ještě
házeli chrousty za krk, a já nevim takový blbosti, no, tak takový se
tak, to se, to byl večer takové, takové, utentované, no nevím, bylo
to pěkný, tak dokonce když se šlo zpátky, tak takový, taková třeba
partya, nebo jo?

SM: hm

LZ: takový, to že říkám vono nic nebylo takový někam takový to,
takový pobavení jako takový ňáký, se povy- povykládalo eště a šlo se
dom a spát. protože nikam jinam se nedalo jít, žádný diskotéky
<nebyly> anebo něco takového.

SM: a stávalo se třeba že by vám návštěva kostela zabránila v tom
jít do kina?

LZ: to né, to bylo dopoledne, a to, to bylo, akorát v neděli
dopoledne se chodilo nebo totok, tak to ne. a nebo říkám, když sme
tam, taky neřikám že třeba že by šlo každej den na to, tak na tu
májovou nebo, to nevim. a tak když se chtělo jít do kina, šlo se do
kina, no, když se nebo to.

SM: hm

LZ: to bylo takový, nevim už.

SM: a dala ste třeba někdy přednost kinu před kostelem?

LZ: no tak bych řekla že jo <teda.> že bych třeba no ale, říkám,
pokud teda sem byla jako dítě, tak maminka dost na tom jakože do
toho kostela, ale že by mně bránila, tak, no tak, někdy hrávali
dopoledne, ale, no ne, vůbec nemůžu říct že bych teda toto, ne, to
už vodpoledne že bych šla na požehnání nebo tento, to ne, to teda
neexistovalo, to, to se šlo v neděli dopoledne, že se šlo do
kostela, a nebo, ale to byla tak ta neděle, a to už tak patřilo
maminka to už tak dycky měla navařený v sobotu, a byla doma, tak
říkám tak to navařila a to a že se šlo v sobotu do kostela nebo to
sme se tak jako prošli a vodpoledne nám obyčej- říkám, my sme
chodívali dost do toho lesa. anebo tak. ale že by mně, když sem se
vdala, tak em manžel byl, ne že by nebyl, manžel byl, dneska je to
ta církev husitská ((Církev československá husitská)).

SM: hm

LZ: jo? jako česko- československá církev husitská to teda byla. tak
manžel byl, tak abych řekla v tom pravdu, tak spíš sem chodila s ním
jako do na tu Botanickou do toho em do toho, ale že bych už, už to
tak jako nebylo že bych musela jít v neděli dopoledne do kostela, to
<ne teda,> to už se vařilo, už se zase dělalo nebo takhle, něco
jinýho to už potom, když sem se vdala tak to už tak, to akorát na tý
svátky, anebo na ty Vánoce, anebo jenom myslím že to bylo boží tělo
nebo co to bylo, tenkrát sme šli taky chtěli jít, to už byl ten mla-
ten starší na světě, no už byl, už, už mu byly myslím tři roky, nebo
dva tři roky, sem si ho voblíkla hezky, tenkrát chodily matrosky
šaty a nevim co, jestli víte co to je matrosky, modrý kalhotky,

SM: hm

LZ: a bundička s takovým tím matróským límcem, jo, a bilou baretku,
anebo čepičku tehdá, vono bylo ještě chladno, a bílý botečky, já sem
my, já sem se taky voblíkla, babička přišla, manželova maminka, vona
bydlela v prvním poschodí tam když sme potom byli, a říká, a to chce
tak jít? vy ste voblečený a to- toho chlapca pude jenom tak v tom? a
já říkám, no dyť má pod tým svetr a punčocháčky a svetr. a to bylo
zjara ňák eště brzo, jo, to bylo, jestli to bylo na ty Velikonoce,
nebo už potom boží tělo nebo co. že se pudem podívat, a já říkám,
tak já nikam nepudu. <(urazila sem se) a nešlo se nikam.> ale tak,
tak to bylo tak výjimečně, jinak ne.

SM: hm

LZ: to ne, to. na Vánoce, že třeba s dětima sme se šli podívat na
betlém, nebo takhle, ale jinak že bych, dneska to, ne.

SM: hm

LZ: už ne.

SM: a ke které církvi ste se hlásila?

LZ: já sem byla teda katolička, jako křtěná su jako katolička, a
potom sem teda s manželem spíš jak přešla ná, na tu církev česko em,
na tu husitskou ((Církev československá husitská)),

SM: hm

LZ: československá husitská, no.

SM: hm a ovlivňovalo to vaše vyznání nějak

LZ: [ne]

SM: [třeba] filmy, které ste [si vybírala?]

LZ: [ne, ne.] to né, to vůbec ne. to ani tam tak, voni prostě, mně
to připadá, že tam byly takový prostě, v té čes- v té československo
husitské ((Církev československá husitská)) takový třeba bych řekla
upřímnější, tam se spíše jako v té katolické dneska už to taky je,
že je obrácené ten kněz v té katolické církvi k tomu, voni takhle to
spíš bylo že byli obráceni k tomu oltáři, jo?

SM: hm

LZ: a tam dělali toto a tak. takže mně to, a tam jako prostě v té
kat- v té československo husitské ((Církev československá husitská))
je ten kněz, není to takový jako pompézní, ten kostel, jó jako, a je
tam, a prostě obrácené jako k věřícím, jo, a prostě zpovídá se tam
společně, jo, řekne prostě lituji svých hříchů, jako tak ňák se to
říká, no a pak je třeba přijímání, i když já teda, ale mně to
připadá takový než šeptat tomu do ucha.

SM: hm

LZ: já nevim jak ste založená, já vás nechcu nijak zatohle, ale
toto. anebo mívají třeba na Silvestra sme, já teda málo, ale manžel
potom tam byl, sem hlídala už potom pravnuka tam, no hlídala, byla
sem, sme tam vykládali tak von povidá, já tady nebudu, já se du
podívat. voni bydleli tam blízko Botanické, tak šel tam a povidal,
bylo to moc hezký. jako takový poděkování za celé rok a takový. ale
skutečně mně to tam aj to, že se může prostě ten kněz oženit, že
může se jako em nemám tady v to v tom to celkem schvaluju, že se
může oženit, a že může totok. a taková mně to připadne, naši kluci
teda byli křtěný voba dva v tom českoslovenkým už teda, v té
československo husitské církvi ((Církev československá husitská))
teda. a mně to připadne takový, takový lidovější, nebo takový, není
to taková, já nevim.

SM: hm

LZ: mně to tam připadne takový přepjatější, no,

SM: hm

LZ: v tom katolickým. neřikám že, nendu se podívat, my sme
chodívali, my sme měli chalupu na Vysočině, chodívali sme do Zvole,
do kostela tam ti co sme se s nima tam kamarádili, sósedi a potom
ještě jedni, tak ti teda chodili, ti jedni byli evangelíci, tam byl
kostel evangelické, přímo v Blažkově, á nebo ve Zvoli byl toto. tak
ti chodili dost do kostela, i biřmování tam potom bylo, tak sme se
tam byli podívat, nebo dost sme tam šli, když teda manžel zase rád
měl hudbu na varhany, měl rád varhany, tak chodí- tak někdy, ale to
(neřikám dřív jak, než nějaká byla,) spíš na ty Vánoce nebo tak ňák,
ale...

SM: hm a pamatujete si že by se promítaly filmy na faře?

LZ: ne.

SM: hm dobře.

SM: [tak]

LZ: [to vůbec] nevim, že by se to, to nevim.

SM: hm

LZ: tam v o- Obřanech to vůbec nevim, ani v Husovicích, sem tam tam
sem teda, protože ten chodil do do školy nás učit jako, katecheta,
do Obřan, to sem chodila do náboženství eště, a a v Husovicích sem
to tak přímo moc neznala, tam sme jenom výjimečně šli když, a ten
pan farář, von ten katecheta, co teda jako sme ho znali, aj mamince
byl na pohřebi, ale co sme ho jako znali, tak von ani na faře
nebydlel. a tam, tam, toho faráře sem taky tak moc ne...

SM: hm

LZ: jinak to, nemůžu říct, vůbec, možná tak na venkově někde, že to
třeba někde se tam promítalo nebo něco, ne. když sem byla jako
děvče, tak jako em eště, tak tam bydlela ňáká paní, a ta ta se
chodi- tam sme byli ale dvakrát, v Žabovřesky ně- v Žabovřeskách
někde tam bylo, tak tam byla, tam ale to tam byli asi jako ňáký jako
mniši nebo něco, a voni tam se těm dětem věnovali, jestli tam měli
ty děti nebo co, já vám, to vám už tak pamatuju jenom, takže sme tam
chodívali, tak voni tam třeba hráli ňáký hry pro ty děti, nebo hrálo
se tam divadlo nebo sport, věnovali se tam sportu, tak mám takové
dojem, že tam něco promítalo se. takového spíš z toho náboženskýho
nějakýho, ale to už vám tak nemůžu říct, jak se to menovalo.

SM: hm

LZ: je to takový, když se jelo takhle do kopečka na pravou stranu,
jak to tam, to ta paní tam s náma tam chodila.

SM: hm dobře. tak se už přesuneme k filmům, a já bych se vás nejdřív
zeptala, jak ste si vybírala konkrétní film, na který ste šla do
kina.

LZ: no, co vám, co vám můžu říct, no, tak když to byly dětský, tak
to byla ňáká pohádka, nebo ňáké takové příběhy jak to, jak sme to
říkali, anebo co tak, potom když sme se se do- když už sem byla
děvče, už sem dospívala, mohla sem se, nebo ty školní filmy jako to
bývaly, z těch studentskéch, z toho pro- z toho studentského
prostředí, anebo potom takový ňáký ty zamilovaný, no.

SM: hm

LZ: ((smích)) jinak em zamilovaný, takový ty co nám, co jako mladý
děvčata sme chodívaly. jinak, já říkám vám válečný, nebo
dobrodružsky, dobrodružný, nebo něco, to sem jako zas nemusela mít,
no. tak potom když už sem byla větší, starší, no tak už to bylo
takový ňáký takový, no, tak to tam byl tehdá aj sme byli s manželem,
na tom, to lásko bože lásko ((pravděpodobně Léto)), co tam zpívala
ta Štěpničková ((Jiřina Štěpničková)) tam hrála, no a takový,
Muzikantská Liduška, mám to tady napsaný. Muzikantská Liduška. takže
tam, tak to tam hrál na ty housle a na varhany manžel trošku tak
jako, tak to tak to vím že sme byli spolu už, potom sme byli na tom,
na tom Madla zpívá Evropě, to už sme spolu, no tak my už sme spolu
začali chodit em prakticky když nám bylo osmnáct myslím.

SM: hm

LZ: no, a to bylo, takže, takže to někdy do toho kina sme šli tak na
takový ty filmy, no, ale spíš to byly filmy takový jak sem říkala,
to Madla zpívá Evropě, Muzikantská Liduška, no potom už to, Krb bez
ohně, no takový ty zamilovaný filmy jako pro děvčata, no, to bylo
takový, no, když...

SM: a bylo pro vás teda důležitější em jaký se hraje film? nebo ve
kterém kině se to hraje.

LZ: no tak spíš ten film.

SM: hm

LZ: no to sme šli, jé, dneska hraje tamto nebo ono, jo? pudem tam.
tak sme se, tak sme se domluvili, a buď někdo šel třeba pro lístky,
nebo sme ještě dostali lístky, nebo to bylo tak jako. ale že bych
řekla přímo jé, já bych chtěla jít tam, nebo já bych chtěla jít do
města nebo něco, to né, to né. vždycky spíš podle toho kde co hráli.
ty filmy kde hráli teda toto. ale říkám, to byly takový ty slaďáky,
no, takový ty zamilovaný filmy, no, Hana Vítová, no, když to byl
Noční motýl, nebo to byly, nebo ta Uličnice nebo em Adina Mandlová,
to byly všecko takový ty herečky našich, méch mladéch let, no, teda.

SM: hm, hm

LZ: Lída Baarová, Adina Mandlová, em Ferbasová ((Věra Ferbasová)),
Štěpničková ((Jiřina Štěpničková)), takový všechno ty, Nataša
Gollová. ta se mně myslím nejvíc líbila jaksi, nevim. ona byla
taková veselá, taková rošťácká, taková. a říkám, Nataša Gollová no,
a potom aj, to aj ty vlasy, říkám, to sem si tak česala, tu vl- ty
vlny, a to...

SM: hm [a kdy]

LZ: [Adinu] Mandlovu ((Adina Mandlová)) nemusím teda zrovna, sem
nemusela mít, no ale přes to teda když hrála, Hanu Vítovu ((Hana
Vítová)) sem měla ráda. Lída Baarová sem měla ráda, Natašu Gollovou
((Nataša Gollová)). ani m- ani moc ne Štěpničkovu ((Jiřina
Štěpničková)).

SM: hm

LZ: a potom em Měsíc nad řekou, jo? vod Šrámka to znáte, tam hrála
paní Dana Medřická teda, no, byla to herečka, já to uznávám, ale
taky sem ju moc nemusela. až potom byla starší už jo, ale taková mně
připadala taková, taková trošku, ne tak, ne, byla trochu jinačí, no.
potom už byla starší a hrála už ty maminky, babičky, tak už totok,
ale jako mladá, zrovna se mi, nevím.

SM: hm a kde ste získávala informace o těch filmech, čím ste se jako
řídila při tom výběru toho filmu.

LZ: no tak rozhodně byly plakáty, to se věše- věšely plakáty,
plakáty vždycky na celý em to byly, vždycky se vyvěsily plakáty,
takhle větší, a tam bylo skala ((Scala)), Kapitol, to, jo? Moskva,
to se tenkrát menovalo, takový ty, už jako, no potom za první
republiky ne, no ale Kapitol, Jalta em skala ((Scala)), a nevim ty,
ty, a tak to byly, a to se prostě, bylo to až do těch nejmenších,
jo, to byly Husovice, Židenice, ty nejmenší filmy, no tak sme se
dívali kde co hraje, tady hrají to, na, na Marxové ((Lido bio))
hrají, nebo v Radosti ((Radost)) to hrají, nebo v Husovicíh ((kina
Jas a Sibiř)) to hra-, prostě takhle tam sme vybírali. to byly
plakáty na každým prostě rohu nebo to, tak tam se to, dneska to tak
není, ale em spíš to teda bývalo, že byly vyvěšený plakáty, a to
vždycky bylo od kdy do kdy, tam se hraje to a to. tak věšelo se to
vždycky, prostě plakáty byly, no.

SM: hm

LZ: to se tak, jé tam hrají to a to, už jeden druhýmu se řeklo,
pudem do kina, nebo pudem se tam, tak to bylo, ale jinak...

SM: hm a když ste tady vzpomínala ty herečky, bylo pro vás důležité
kdo kdo ve filmu hrál?

LZ: no tak taky, to vobyčejně, říkám, je tam hraje ta nebo tam hraje
ta, hraje tam Hana Vítová, nebo hraje tam, jé, hraje tam Nataša
Gollová, hraje tam Ferbasová ((Věra Ferbasová)), tak to byly takový
oblíbený herečky pro nás tenkrát, kdy jako, Lída Baarová hrála
většinou takový vážnější, jó, zase, ty, nebo Štěpničková ((Jiřina
Štěpničková)), nebo to, tak to byly takový, prostě už vážnější, no
ale když to byla Ferbaska ((Věra Ferbasová)), nebo to byla Nataša
Gollová, tak to už takový bylo veselejší, už to byla taková, už
taková spíš oblíbe-

SM: a vzpo- vzpomínáte si na některé filmy? s t- s těmi vašimi
oblíbenými herečkami třeba?

LZ: no tak...

SM: třeba který se vám líbil nejvíc, ten film.

LZ: no rozhodně teda, počkejte, já nevím jak se to menovalo. teď to
taky kolikrát vopakovali, hrála tam Nataša Gollová, Oldřich Nový, a
hrál tam, potom už aj hrál tam mám dojem že aj ten Schránil ((Raoul
Schránil)) tam hrál, a em ta babička pletla, jak tam ten klíček vod
tý [( )]

SM: [Eva] Eva tropí [hlouposti?]

LZ: [hlouposti,] ano, ano, no. tak to, to byl ten film Eva tropí
hlouposti, potom ta Uličnice, pak mám dojem že to hrála aj to Holka
nebo kluk, jak tam přišla za toho chlapca, že, no, tam stepovala a
to, tak to taky dávali teď (v nedělu), takže spíš jako ta Ferbaska
((Věra Ferbasová)) ještě tam něco, jak tam potom taky přišla, jak se
měli brát, a ty kruhy tam věšeli, no to povidám, to byly takový ty
filmy většinou všechno, to ne, když většinou to byla Nataša Gollová,
nebo Ferbasová ((Věra Ferbasová)), tak to vždycky se řeklo, to, to
je jako, že to bylo, říkám, Lída Baarová byla víc taková vážnější,
nebo Vlasta Matulová hrála taky tenkrát ty dvě sestry, vona by-
jedna byla slepá, jedna byla ňáká malířka nebo něco, ta malovala,
tak to se mně taky líbilo, ale takový ňáký ty historický, to sem
teda zrovna nemusela.

SM: hm

LZ: takový ty.

SM: a chodila ste třeba opakovaně? na na em [filmy s těmi oblíbenými
herci třeba?]

LZ: [na některý filmy, hm, tak to myslím že ne.] tak akorát, to sem
byla myslím dvakrát na tom Sněhurka a sedm trpaslíků, pak em ňáký
ale jinak nemůžu říct, že bych přímo to musela vidět dvakrát.

SM: hm dobře. a bylo pro vás důležité jestli ten film byl černobílý
nebo barevný?

LZ: tak em podívejte se, tak do té války to bylo všechno černobílý,
no, tak to sme si vybírat nemohli. no když by si člověk dneska mohl
vybrat, no tak bych šla radši na ten barevně- barevnej než na ten
černobílej, že, už je tam příroda už jinak, já mám ráda aj když
vidím pěkný přírodu tam, nebo, nebo něco, už je to barevnější, ty
kvítka nebo louka, nebo prostě něco tak už to, už je to barevnější.
tehdá to si pamatuju teda, ta Sněhurka a sedm trp- ((Sněhurka a sedm
trpaslíků)) to bylo barevný, to bylo jako americké, teda tenkrát to
muselo být ňák začátkem války, že to ještě Němci povolili, ale to
bylo vod dyzneje ((Walt Disney)) ale, ale totok, ale jinak ten, no
když sme chodívali, sem jako byla mladá, no tak to bylo všechno
černobílý, no, když bych si dneska mohla vybrat, tak půjdu radši na
ten barevné, <no>

SM: hm a

LZ: jestli máte oblečení, nebo to máte přírodu, nebo už je to, to
celé jinačí, že jo.

SM: hm a bylo pro vás důležité jestli byl film němý nebo zvukový?

LZ: tak já si už moc ty němý filmy nepamatuju, to už zase bylo hodně
brzo myslím.

SM: hm

LZ: tak, to víte, když tam byly titulky, no už to bylo třeba když
byly německý, byl tam, byly tam titulky, že, tak už jako to trošku
vadilo, že člověk em to musel číst, jo?

SM: hm

LZ: pozorovat a to. tak už to bylo jako horší, ale jinak em, já si
tak už eště moc, už nepamatuju, že by byly některý jako němý filmy.

SM: hm

LZ: to už zase, to bylo hodně eště ( )

SM: a kromě toho že třeba se vám špatně četly ty titulky, hrálo pro
vás ňákou roli v které zemi ten film třeba vznikl?

LZ: no tak to bych, to bych neřekla.

SM: hm

LZ: em-em to bych spíš řekla že bych, že mě to zajímalo, jak tam
žijí nebo jak tam, jak tam prostě, jaký prostředí je tam, nebo něco,
to už by mě víc (nadchlo), ale by mně to vadilo, já celkem zas dost,
dost ráda čtu, a dost teda em, a dost jako bych řekla rychle že to
přečtu, ty titulky. nebo si zbytek domyslím. to manžel teda ten se
mohl dívat na televizi, a ještě, a co tam říkali? a jak to bylo?

SM: ((smích))

LZ: to mě rozčilovalo kolikrát.

SM: hm a co dělalo film dobrým filmem pro vás.

LZ: no nevím, co bych řekla, no.

SM: co ste měla ráda na f- na třeba ve filmu.

LZ: no tak rozhodně mě to spíš lákalo když tam byla ňáká příroda,
nebo když tam, když se tam něco, prostě něco se tam dělo, no.

SM: hm

LZ: by to bylo ňáký, (tak ňák) mě spíš, (říkám), já mám ráda
přírodu, my sme vždycky dost jako chodili, a em když,

SM: hm

LZ: jako totok.

SM: dobře.

LZ: já mám třeba, dneska mám ráda př- filmy vod té Pichlerové
((Rosamunde Pilcher)), ty romantický jako.

SM: hm

LZ: já nevím jestli to ňák, tohle někdy vidíváte, nebo něco, třeba
dávají americký, americko-německý, ale to není vono. prostě ta
Pichlerová, em strašně krásná příroda je tam. vždycky mají ňáké
třeba dům, vilu, nebo barák, nebo je to zámek třeba řeknu, no
cokoliv, ale krásný květiny, krásný parky, krásný, no ale to mě, to
se mně strašně líbí.

SM: hm

LZ: jo?

SM: hm

LZ: takový, když to bude spíš aj v přírodě, tak něco, něco takovýho,
no.

SM: hm a jaké jiné druhy zábavy ste měla ráda. dávala ste třeba
některým přednost před kinem?

LZ: nemůžu říct. říkám, to té zábavy bylo strašně málo, no, a to,
takhle zábavy žádný nebyly, to se mu se říkalo jenom čaj o páté, tak
tam ňáká muzika hrála, že se tam tancovalo. ale říkám, to ještě sem
tam chodit nemohla, a že by mě to zrovna tak nějak lákalo, to nemůžu
říct. jinak, né, nemů- né, tak jako děcka sme hrávaly třeba, já
nevim, na pikanó, a na jako jak takový tam, v Maloměřicích tam byl
em je kaplička, a za tou kapličkou byl parčík. někdy sme, tak tam
sme ňáký hrávaly em takový ty, ňáký ty dětský hry nebo něco, co
takhle sme tam někdy, ale jinak...

SM: a potom v tom pozdějším věku? to to ste třeba ve volném čase
chodila někam?

LZ: tak chodili sme bruslit, do Husovic taky na arzenál
((pravděpodobně Arsenal)) aj v Maloměřicích, ale to bylo eště do
války myslím nebo něco tam bylo hřiště takový menší, tak tam sme
chodili bruslit, a potom se chodilo na arzenál ((pravděpodobně
Arsenal) bruslit do Husovic, tam bylo větší to hřiště fotbalový, tak
tam se už bruslilo, a jinak se chodilo bruslit, v zimě bruslit, v
létě se třeba chodilo plavat na, tak plavat, no, buď se chodilo do
lázní, anebo jako děcka sme chodívaly, když sem byla ještě jo? jako
malá, tak se chodilo k řece. no.

SM: hm

LZ: a to těžko říct, ta bylo em tam cementárna ňáká měla a šlo do
řeky potrubí, a tam, tomu se říkalo u teplendy, jo? a tam bylo
takový koryto, a když nečistili stroje, někdy ta voda byla špinavá.
když ty stroje nečistili, tak byla ta voda teplá. a v tom korytě
taková, no prostě tak se tam jako děcka, tak sme se tam vždycky se
prali. a když to potom vytýkalo kousek dál, tak tam to bylo nízký,
tak sme, tak sme chodívali k vodě. (jako plavat.) a když už potom
sme byli už trochu větší, tak em v Maloměřicích byly říční lázně,
tam chodili aj vojáci, nad splavem. aj s našima v neděli třeba se
tam chodilo, tam se prodávalo to ledo, nebo tam prodával, měl tam
boudu tam prodával, tak naši tam prostě rozdělali na deku, a my sme
pod, když sme byli jako ještě děcka, tak vždycky pod splavem, jak to
splav a jak tak tekla voda, tak tam sme, tam bylo takový kousek
betonu, tak tam sme si na sebe nechali vodu, a tak sme se tam (se
prali.) až potom sme byli větší, tak sme chodili tam, ty říční
lázně, a tam chodili aj vojáci se koupat. a tak to tam bylo na
skákání, nebo prostě na plavání menší, a to, no. taky, takový děcka
tam skákaly, a já říkám, takový děcka tam skočej, to sem tam byla s
tou Drahou Vaclovou, a povidám, co já bych neskočila, plavat sem moc
neuměla. tak já hup tam, <jenomže vono to bylo vybraný až ( )
táhle.> vod té doby sem se potom bála dost do vody už i no takový
plavání, koupání v létě, v zimě ten toto, a z jara říkám, já sem
dosť, chodívali sme dosť to aj ani ta potom ta Naďa s náma chodila,
ta, a to sme šli do lesa k Bílovicím, tam se říkalo Kozí žleb, anebo
Těsnohlídkovo údolí, tak to se vždycky do Vobřan, ((Obřany)) tam
kolem té vody se šlo. no, k vo- to se říkalo Vobřany ((Obřany)) až k
Bílovicím tam, a tam sme si sedli chvilu, něco se vypilo, pojedlo,
třeba maminka vždycky, anebo na (Hádech), tam byly dvě smole. ta
jedna byla taková přístupnější, tam byly takový ty velký šišky. a
tak vždycky, no tak to si pamatuju, nam- na bratra to mám akorát
takhle vzpomínku na bratra, von byl, to bylo za války, vono nebylo,
říkám vám, to, to bylo těžký, kdo neměl trošku ňákej z venku třeba,
nebo nemohl někde em, to bylo všechno na lístky, jo, té mouky,
cukru, to všechno bylo strašně málo. no a maminka vždycky něco
sehnala, že v sobotu, nebo v neděli se upekly buchty. a šlo se do
lesa. maminka to vzala do krabice, a teďkon sme šli, rozďála se
deka, a kabela, a naz- napřed se nasbíraly šišky, a pak se, pak si
můžete hrát. to bylo takové prostranství, že se tam s balónem třeba
sme si mohli hrát nebo házet. a em já vlezla pod každé keř. taky sem
měla pijáky potom, no, jak se to říká, klišťata, jo.

SM: hm

LZ: a em tohle. a pak sme si, že si sednem, a totok. no a já přišla,
už tu kabelu sem měla plnó, přišla už, byla spokojená že mám kabelu,
že mám nasbíraný, a já přindu a kókám, a mámí, ( ) von seděl u
toho, krabicu rozdělanou a m m m m ((narátorka dělá že jí))

SM: ((smích))

LZ: <já sem říkala,> a já křičela, já říkám, mamí, mamí, von už tady
zase. no, a tak to vím že sme chodívali tak, že sme si tam hrávali,
a že sme takhle totok. a von byl dost teda, a von měl brambory, a
von dycky, ach ty (brambory), on říkal, ach ty (brambory), von byl
teda jako toto. a dodneška von váží sto dvacet kilo.

SM: hm

LZ: a von je chlap jak toto. no a ta tíha (dělá), a nožičky má
takový, a to jako kluk byl dycky. a totok. a von dost jako má
problémy s tím. a jinak, tak eště se chodilo do toho lesa, a ven,
tak vono toho, toho masa, já nevim kolik sme toho, já dokonce myslím
někde mám fotky, a tam maj ty jíde- ty lístky schovaný, ty poslední.
a kolik to bylo masa, nebo másla, ježiš toho sádla, to bylo čtvrt
kila na osobu na celé měsíc.

SM: hm

LZ: no, a to, a pro dospělý. děcka měly máslo, dospělí měli, tak to
máte půl kila sádla na celé měsíc. nebo kolik sme měli toho, já
nevim, myslím čtvrtku másla pro dvě, my sme byli dva, tak myslím že
čtvrtka másla byla. (z toho) a nebo toho, toho masa. když se koupilo
maso, chtělo koupit na nedělu, tak nebylo zas třeba salám, aby chleb
toto, to byly desetidekový, jako, takový na deset deka, anebo potom
třeba půl kila, když to chtěl. no to bylo strašně, strašně málo toho
bylo. kdo neměl třeba příbuzný někde venku, tak těžko si

SM: hm

LZ: někde totok. takže vono toho, anebo to ovoce taky. to já nemužu
říct že bych ovoce neměla, no ale byly to jablka, kadlátke, em
ringle, nebo prostě hrušky takový ovoce. ale aby pomeranče nebo
mandarinky, jak dneska si, banány, to když sme šli do Husovic,
maminka a tatínek potřeboval třeba něco do dílny, jo, tak to maminka
š- šli sme nakupovat my. a em maličko, takový gumy nebo to takový co
potřeboval. tak to nám tam koupila, každýmu jeden banán, jo, nebo, a
to už byly takový ty měkčí,

SM: hm

LZ: nebo co bylo lacinější, nebo pomeranče kerý, tak to se prodávaly
třeba i vykrojené pomeranče, že to trošku už hnilo, tak už se to
prodávalo. a když nám to koupila, tak sme si mysleli pán bůh ví co
nemáme. no a potom když byly naše děcka tak to taky. to na Vánoce
byl příděl kilo pomerančů, no tak to se nechalo děckám, nes-
nesnědli sme to my.

SM: hm

LZ: a dneska si to člověk může koupit. voni to řeknou, ti, vy třeba
dneska řeknete, aj starší by, no dneska si můžeš koupit, (sme) stáli
na kilo mandarinek, nebo na kilo pomerančů frontu. no, je to pravda.
ale ee dneska si můžete koupit co chcete zas třeba zas na to nemáte.
ty ta rodina s těma dětima, já si nestěžuju, že. já totok, ale ta
rodina s těma dětima, to je dneska dost problematický, no, tak to
nechám, no.

SM: ((smích))

LZ: co ste ještě chtěla.

SM: ee dobře, teď se přesuneme teda ještě k těm kinům, em tak bych
se vás zeptala jaké byly rozdíly v těch místních kinech. to znamená
třeba jak jes- jestli se lišil nějak ten interiér.

LZ: no to víte že se to ři- že se to lišilo, no. Husovice bylo, bylo
to kino, byly tam lavi- byly tam už lavice prostě, ne lavice, křesla
teda, jo. už byly křesílka, už to bylo, už prostě to bylo kino. no
ale prostě Sibiř už to měl lepší než Jas, jo? už se to určitá
společnost nebo něco, ale dalo se to, no. tak. ale já myslím že bych
řekla že ty, třeba, no ty kina v Husovicích, na Marxové ((Lido
bio)), nebo na tom Cejlu ((kino Radost)), že byly tak asi stejný,
přib- ovšem když to bylo, říkala sem vám, no ta skala ((Scala)) nebo
Kapitol, už to bylo doc- už to bylo lepší, no. ale byly tam ty, ty
plátna byly docela slušný to, totok, no, ale, tak kina ve městě, jo,
(myslím) to byl Kapitol, nebo to byl byla skala ((Scala)), nebo
Jalta, nebo Alfa, tak to už byly, už to bylo lepší, no, už to bylo
takový, už ste tam dostala třeba koupit něco, tu vodu, tu sodovku,
nebo prostě něco už se tam dalo koupit. pozdějš už možná i ňáký ty
bonbóny nebo něco. my když sme šli do kina v Husovicích, tak vedle
byla cukrárna, když už potom to nebylo na ty lístky, tak se to dalo
tam něco koupit, takže sme si to mohli koupit a vzít si to třeba
tam, jo? do toho kina. ale takový ňáký to šustění, no to tam nebylo,
<to nebylo,> to bylo...

SM: a lišil se třeba přístup zaměstnanců v těch jednotlivých kinech?

LZ: já myslím že, já myslím že, no tak ve městě třeba byly uvaděčky,
že vás třeba když ste to nenašla, nebo většinou sme šli a našli sme
si, třeba sme měli já nevim desátá řada, takový a takový číslo, tak
sme si to našli. tak ve městě určitě, ale já myslím že v těch kinech
ani ty uvaděčky nebyly. že tam byl akorát jenom že ty lístky
kontroloval, utrhl vám ten, ale že by tam byli uvaděči v těch
Husovicích, to ani vám nevim.

SM: hm a hrál třeba ten interiér, když byl někde lepší, někde horší,
hrálo to roli při vašem výběru toho kina?

LZ: no já myslím že mně ne. mně to bylo jedno. já sem šla <do kina,>
šla sem se podívat na film, a nedívala sem se jestli tam bylo modrý
nebo zelený, nebo červený, to mně teda zas nevad- totok.

SM: dobře. em a z čeho se skládal obvykle program té projekce.

LZ: no týdeník, to víte, první byl týdeník, pak bylo kino, no.

SM: hm a o přestávce se třeba něco dělo?

LZ: ne. to vůbec nevím že by se, to byl týdeník, a a někde co bylo
ze světa, to víte za války to bylo kolem tohotok, a co se někde ve
světě nebo to dělo, a pak to chvílu přestalo, a začalo kino. že by
se něco tam dělo přímo, tak hrála tam hudba, ale že by se přímo tam
něco, ňáký někdo něco dělal to nevím, to vůbec nepamatuju že by.

SM: a ta hudba em hrála živá? nebo

LZ: ne né

SM: z [reproduktoru.]

LZ: [z reproduktoru,] jo. při tom týdeníku to bylo k tomu, anebo
mezi tím něco pustili, nějakou hudbu, ale jinak že by někdy, že by
tam byla živá hudba, to nevim.

SM: hm a bavi- bavily vás ty týdeníky? měla ste o ně zájem?

LZ: no, když tam bylo něco zajímavýho tak jo, ale jinak to člověk
bral jako součást toho filmu, no.

SM: hm

LZ: to když že tam kdesi byli vojáci, že tam měli vítězství, a tam,
že tam byli poražení to neřekli, ale němečtí, za té války, že, já si
co si tak pamatuju. za té první republiky to už tak nemůžu říct, to
už většinou to bylo něco třeba co se dělo takhle ňák, ale za té
první republiky, vždycky něco třeba vo masary- vo Masarykovi, nebo
potom Beneš co bylo politický, co bylo tohle, nebo, no a za války to
byli většinou Němci, no.

SM: hm

LZ: co se dělo. a jinak, jaký mají úspěchy, a jaký mají toto. a
jinak, no, a když potom po válce, no tak to zas bylo ňáký, co bylo
tak, nevim, to už, já nevim, člověk to tak ňák ani nevnímal, to tam
muselo být, a že se těšil na film. <a že musel tam ten týdeník být,>
to,

SM: hm

LZ: to berete tak jak dneska reklamy v televizi, no. máte film, a
voni tam dají tři televi- tři reklamy do toho, nebo mají tam Ulicu
((Ulice)), a voni dají do toho dvě reklamy, a, anebo ňáké program, a
po pěti minutách reklama, tak to člověk řekne, tak buďto du na
záchod, <nebo něco si udělám, ale krucifix musí to tam tak být?>

SM: hm ee dobře. a byla ste někdy přítomna promítání filmu v
domácnosti?

LZ: ne.

SM: takže ee

LZ: ne, to nemůžu říct vůbec. nikdo kdo, tak nikdo neměl, a teď co,
co se týče em třeba co mají někde tak, tak nikam nechodím, že by
měli třeba, že by si pouštěli doma filmy nebo něco to. naši to taky
mají, ale já tam nechodim. voni bydlí až ve třetím poschodí,

SM: hm

LZ: a než bych tam vylezla, tak řeknu tak radši <nendu.>

SM: jo. a takže si nepamatujete že by třeba měli kdysi vaši známí
třeba filmovou promítačku?

LZ: né, ne.

SM: dobře.

LZ: totok, to vůbec ne, já, bratr vůbec to, ten vůbec totok né nic
takovýho, a em co byly, co sme měli rodinu tak to taky vůbec ne.

SM: hm

LZ: ani to vůbec nevim, že by něco takovýho mělo ně- že něco bylo
takovýho. ne. my sme ňák moc, ne. naši vůbec ne, a ani manželovi
rodiče, ani sestry, tenkrát to tak, možná dneska už by třeba, ti
mladí už dneska mají třeba, už mají video, mají to. to naši taky
mají video, mají já nevím co eště všecko, ale mě to ňák neláká.

SM: hm dobře. tak teď bychom se ještě em trochu víc zaměřily na ten
protektorát přímo.

LZ: hm

SM: tak jestli byste mohla ee říct jak na vás působily vlastně ty
změny po tom roce třicet devět, kdy začly platit protektorátní
předpisy.

LZ: no, jak, co myslíte že na mě mohlo působit. no.

SM: jak ste to vnímala ty změny třeba.

LZ: no tak jak to vním- jak to člověk vnímal, no já nevim jak bych
vám to řekla. jeli šli sme do školy, a to sme bydleli už na té
Obřanské, a šli sme do školy, to se nejezdilo elektrikou, to dycky
bylo, to se chodilo pěšky. dneska tady dvě zastávky děcka se svezó,
a, aby čert vzal. ((smích)) a toto. a o my sme šli, to chodily
děvčata z Obřan, a tam žá- tam nejede tramvaj, tam dneska jezdí
autobus. tenkrát tam ani nejezdil. a ty děvčata třeba až z těch
Výpustek, až z Obřan, to šla, tos- to šla partyja, kolona dětí,
děvčat chlapců, tam v Obřanech byla jenom škola základní, no
základní. nižší stupeň, jo? obecná. tak bych to řekla. a měšťanka,
všecko se chodilo do Maloměřic. a ty holky šly, a to už sme se
přidávaly, my sme, voni šly teda přes most, a my sme kousek vod
(mostu) a už sme se přidávaly jako všecky, a to šla, to šla partyja,
to se šlo do malo- do Maloměřic do školy. mělo to celá ta po té
Obřanské by se řeklo, jo? a to neexistovalo že by se sedlo za
padesát halířů, děcka že by sme se svezly. nebylo na to, no. nebylo
no, nebylo. no tak nevím, padesát halířů už byly dva rohlíky, no.

SM: hm

LZ: a takže totok. dospělý jezdil za korunu, děcka padesát halířů. a
nenapadlo nám že bysme se, to byly jedna zastávka na znamení, a
jedna zastávka normálně do školy. neexistovalo že by, že bysme se
svezli. takže to byla parta a to sme chodili, jo, do školy.

SM: hm

LZ: no, a to sme šli, no to vo týmto. tak to sme šli do školy, a
kolem em kolem elektriky po tým kraju byly auta, povozy, prostě
stály německéch vojáků. to byl ten, jak nás vobsadili, jo? přišli,
kókali co se děje, no pak to začalo že, teda nás vobsadili, že by-
no ta už to potom to bylo teda ta, vod toho září, ale to byl březen
potom, jak už mluvím vo březnu, jak nás toho patnáctýho března kdy
to bylo em přijeli sem. no tak a tam zmrzlí, vono bylo ještě zima,
voni tam seděli zmrzlí na tom, no tak to sme viděli, to už potom se
začalo vo tom mluvit, že sme, že nás vobsadili, a tak dále, no. a
jak sme jinak to prožívali, no, tak podívejte se, kdo trošku byl
rozumné, nebo kdo trošku teda jako se choval, tak sme jako problémy
neměli, no. když někdo teda se ňák protivil, nebo já nevim, no, ňák
dělali ty protistátní akce nebo něco, no tak se to projevilo potom,
že byli no ňácí byli. no já sem em to ňák tady toto ňák v rodině sme
nic takovýho neměli, akorát sem jednou byla em svědkem sme byli
teda, že zatýkali pana doktora Kusáka teda, to byl (malinkej) a von
byl moc hodné člověk, no. no tak je asi ňáký, něco tam, jestli tam
byli partyzáni, nebo někoho teda, někdo to na něho udal, tak si to
chudák teda nezasloužil, tak to sme šli s maminkou, to tak přijelo
auto tak, a stálo tam auto, copak tady, to sme říkali, u (térovny)
tam byla ta. a voni tam měli barák na, na poschodí teda měli dvě
děti, a totok. a tak a najednou vidíme že dó dva ti v těch takových,
voni nosili takový kožený kabáty, a ty klobouky, a vedli ho teda,
šel mezi nima do auta. no tak to už sme tak něco slyšeli, že už sme
to viděli tak asi že ho zatkli a to, už se taky chudák teda
nevrátil.

SM: hm

LZ: byl už starší pán teda, no ale přes to. tak to akorát to sme tak
jednou viděli, to ho vedli jako, ale co potom teda zkusil, nebo co s
ním dělali, to nevím. a jinak teda takhle sme se to ňák, akorát
potom, no prožívali, no tak do práce sme chodili, museli sme do
práce jít, jinak co, no museli sme se tak ňák s tím vyrovnat, nebo
smířit, no, ňák, co já vím, to víte že nás to, že nám to jedno
nebylo, ale museli sme tohle, no, tak ale jinak že bysme. německy
sme se ve školi učili, no a tak moc nám, moc sme k tomu chutě
neměli, <moc nám to nešlo.> když nás někdo to, tak sem vždycky
říkala <ich fršté gáns gut abr šprechn> ((Ich verstehe ganz gut,
aber sprechen)) prostě že německy, že třeba tr- rozumím, ale

SM: [ale nemluvíte.]

LZ: [em ale] mluvit že neumím.

SM: hm

LZ: a tak to když třeba nás někdo někde voslovil, nebo ti vojáci, no
byli to taky kluci jako, že, mladí, anebo něco, no tak já sem
jezdila potom až do těch Brněnskejch Ivanovic ((Brněnské
Ivanovice)), no tak někdy v elektrice totok. a tak ich fršté gáns
gut abr šprechn ((Ich verstehe ganz gut, aber sprechen))

SM: hm

LZ: to bylo moje, <to sem říkala> a šla sem pryč už třeba. (hnali
sme), anebo em kolikrát sme, no tak taky to byli lidi, no, člověk to
nebral, no byli tam povolaní, já sem to brala tak ňák takovým
způsobem, že sem to brala jako že měli, že to byli taky kluci, no
ne, že to, prostě takoví ti, ti fašisti třeba, to bylo, to byli
fanatici jako, jo? ale takoví ti normální vojáci, my sme kolikrát
když sme potom ďáli až v těch Brněnskejch Ivanovicích a my sme
třeba, když sme měli, to bylo těžký jak vám vys- ale třeba když sme
měli prácu, byla, a bylo to nutný, tak sme ďáli třeba vod sedmi do
pěti.

SM: hm

LZ: jo? a v zimě už bylo tma vod těch pěti, a my sme třeba nic nám
momentálně nejelo, a voni jeli třeba vojáci z tama, z vozama jako, a
my sme totok, a voni nás vzali. my sme sedli na vůz a kecali, takhle
sme s nima, voni rychle jednali, tak my sme, co sme rozuměli, to
trošku, tak sme. ale tak že to byli mladí kluci jako takhle. ale
jinak to. já třeba například, měli sme v rodině teda, a něm- že se
dali k Němcům. jak sem vám říkala ta kamarádka měla maminku, a že má
německý škole, a tak se dala k Němcům. ale přitom to byla žena
prostá, bych řekla služebná, jo? nebo ňák pomocnice v domácnosti,
dělala jenom, a dost těžký práce, jo? parkety a takový, že, a no ale
vona byla Němka tak to. a měla bratra, no a ten to teda byl fašista
bych řekla, jo? chodil už takovým tím. a měl dva chlapce. Ferda a
Polda. a ten starší, jenomže museli, jakože von byl Němec, tak voni
museli taky k Němcům. ten Ferda byl už starší, tak musel narukovat,
ale já mám takové dojem že se dal do zajetí v Rusku, a potom s-
schválně možná ňák nebo něco, a že pak se vrátil, přišel k mamince,
tam že se, že žije někde na Ostravsku, a že se voženil a že má
rodinu. a ten Polda, no to byl Hitlerjugend, jo? to fanatik jako,

SM: hm

LZ: jak je tam ztentovali. a to sem taky jednou u toho kina sme se,
šli sme do kina, a von tam stál. a no a že až mu bude, až mu bude,
že už mu bude šestnáct, a že se dá, že pude jako narukovat, a že se
dá to. a taky to chudák vodnesl, padl tam, jo? a to byl hezkej kluk.
no, a z jeho fašismu co bylo. zahynul tam. mladé. a totok. no a
vidíte, ten Ferda se vrátil, žil potom někde na Ostravsku, vo-
voženil se a totok. a to bylo takový potom eště měl jako, voni měli
sestru, a ( ) byla moje kmotra, no, nevím, ale nikdy se jako
kmotra nechovala. no a měli taky chlapca Bedřicha, a ten byl
rozumnej, ten chlapec. ty zas nebyli nějací takoví, ale ten, ten už
Ševčík, ten jo. už si ani méno, a tak člověk to, víte, různí byli ty
lidi jako aj a kolikrát jak to tatínek vždycky říkal, no jó,
(povidá), jak von to ňák říkal dycky, že potrka- po- jako že sou
potrkaní nebo tak nějak jako.

SM: hm

LZ: že to byli tak, no taky, měla sme em vod toho strýca, co byl na
tom domku, tak se potom voženil, a vona měla sestru, a tam měli
Trůdu. taky. von byl Němec, a, ten tatínek, a měli Trůdu. ta taky
chodila do toho Hitlerjugend, jo. a přišla tam, jako za te- za tó
tetó tam jednou, a byla tam moje sestřenica. a vona jí říkala, no,
ale to byly punčochy, jo,

SM: hm

LZ: voni nosili takový ty podkolenice bílý, pletený, a a to
voblečení, a vona ji něco řekla, a ta ji ňák na to vodpověděla nebo
něco, no a vona ju udala. vona musela do Německa kvůli ní potvoře.

SM: hm

LZ: no a Gertrůda. no a potom, nakonec tady zůstali, a vona se
nechala přejmenovat na Růženu.

SM: ((smích))

LZ: no, a tak to máte takový fanatický, ale potom byli rádi, že tady
zůstali.

SM: hm

LZ: ačkoliv teda ta, ačkoliv ta em

SM: no

LZ: vod té máně ta maminka, jak voni se menovali, no, a ee totok.
tak tak byla vodsunutá potom, co tam přišli jako když bylo, když
byla em v pětačtyřicátým roce, když přišli Rusi, tak voni hned
přišli a hned jako jestli Němec ne. tak voni je potom do škole tam,
v Maloměřicích, a vodsunul, jí potom vodsunutí. tak ta se dostala do
západního Německa, a vona teda byla dobrá. ale vona teda, vždycky
pracovala jako normálně to tak, ta se potom měla dobře, ale ti byli
něm- tak potom je, no tam přeto, ale no to, už na tom ne- ale prostě
byli tady poturčenci, tak jim tatínek říkal. poturčenci že to byli.
<ty to tady jako tak že byli poturčenci.> a takový, tak sme to tak
prožívali, no říkám vám, já sem musela em jít do té práce, to bylo
prostě nasazení, no. voni aj ty, aj ty ženy, kerý byly třeba ee měly
em manžel je uživil, nemusely třeba do práce, tak byly volaní,
musely nastoupit do Zbrojovky nebo tam, nebo tam, a maminka teda
vždycky, vona byla taková drobounká, taková slabá, tak vona někdy
teda aj, ju vždycky teda vosvobodili vod toho. ale vona vždycky šli
tam na pole pomoct tam, pomoct brambory kopat při žních,

SM: hm

LZ: nebo takhle něco dělat, tak vona, tak vždycky něco za to
dostala, tak se snažila zase takovým způsobem, anebo tatínek, říkám,
spravoval boty, tak vždycky když to bylo u sedláka, dycky řekl, já
tam pudu, já tam pudu. tak vždycky zase trochu mouky nebo trochu
sádla nebo něco takhle donesla. takže nemůžu říct že by hlad, ne že
bysme měli hlad, no ale ňák sme se, zvlášť s tím nebudu teda. nic
sme to. a, no a tak co ještě chcete, no a jinak to em tak potom to
bylo v těch em v na té Mostecké, v tom u toho endra ((Ender)) a
potom ten endr ((Ender)) musel mít pro válku důležitej ňákej podnik,
tak mu to dali tam do té žárovkárny, tam sem šla myslím ve
čtyřiačtyřicátým roce, a dělali sme tam ty ža- takový ty lampičky do
těch let- jako takový,

SM: hm

LZ: museli sme to tam skládat a dávat to. a to dycky když byla, to
se ale proto materiál jezdilo do Německa, to jezdili ti, jeden ten
ten inženýr a ještě jeden, tak em to jezdili pro a vždycky dovezli
ňákej (jenom) co mohli do kufru, to se muselo honem udělat, to sme
ďáli vod sedmi do pěti, a potom sme ďáli zase my, no takový to bylo.
a tak a celkem, byť i byli na nás docela dob- docela hodní, to
nemůžu říct. akorát tam byl jeden, byl to inženýr, a von byl fakt
jak Němec. úplně takovej blonďák a totok. a tam se mnou dělala
jedna, ta se mu líbila. <a vždycky,> a my sme vždycky říkali, Líbo,
vona se taky asi meno- Libuše. a vona taky se menovala, a my
vždycky, Líbo, a vona byla hezká, taková, a stejně staří sme byli a
to, a vona byla, vona tam potom nám tam dali ňáký ee jako em ee
zasta- no zrušili školy, jo, (se to.) tak v té době, tak k nám ňáký
ty studenty tam potom dali na ňáký ty práce. a vona tam taky přišla.
a von, von, jemu se strašně líbila. vona byla hezká holka, takový
pě- pěkná a totok. vlnitý vlasy a my vždycky, vždycky, Líbo, jak my
sme jemu to říkali. em blond ví švajn a do chlívka <najn najn>
((Blond wie Schwein a do chlívka nein nein)) ((smích))

SM: ((smích))

LZ: a was ist das? ( ) ((smích))

SM: ((smích))

LZ: a tak, měl takové typické, no a tak, a potom sme tam teda
prožili to první bombardování, co bylo na Líšeň tam, na tu Stránskou
skálu, tak to sme chodívali vždycky když houkali, tak sme šli ven. a
od té brány sme tam dycky posedávali a to. a dívali sme se sluníčko
svítilo, bylo hezky a tam díváme se a my sme tam měli jako dílnu
děl- jako zámečníka, tak chlapi tam ale (tři byli), a jinak sme tam
měli mistra a tak. a jinak tam a, jinak sme byly samý děvčata. a my
sme takhle, ty máme takhle se díváme jak ty letadla pěkně letí, a
nejednou ti kluci, ti tam byli dva mladí a jeden starší pán, a říká,
ježišmarja to sou bomby. to vám bylo úplně takový malinký, jak to
padalo vod těch letadel. a najednou to bylo bum bum, to bylo slyšet
jako takhle na tu Líšeň, na tu, na tu Líšeňku tam, a vono to spíš
chytlo tam Stránská skála a to Karáskovo náměstí v Židenicích. a my
sme říkali, ježišmarja, to sou, a my sme přes to pole, naproti bylo
pole, přes to pole, a takové lesy, a my letěli přes to pole, to už
bylo strnisko, bylo to, no bylo to čtyryadvacátého srpna. a jo, a
sem měla boty, že pudu tetě naproti, právě té co s- jako že pojede s
dětima někde vod někud, že pojede, a že jí pudu naproti. tak já sem
měla takový dřeváčky, to byly dřeváky takový červený s bílým, a teď,
a mně to bylo líto, já sem to sundala, přes to pole bosa sem letěla,
já sem měla takový (pliskéř) přes ee přes tu, tady dole,

SM: hm

LZ: takové (pliskéř), mě to ( ) já to, mně se to nemohlo zahojit.

SM: hm

LZ: maminka mně to, a teď, no do toho, do toho lesa, jéžiškota, no
to, na tak potom bylo, pak byl chvilu klid, pak to přišlo, tam byli
kotlaři, tam bylo kousek nádraží, tak zas při- kot- a to už sme
potom, že musíme chodit do toho lesíka. tak my sme chodili do toho
lesíka, a třeba sme si vzali tenisák, a ty dva chlapci tam byli jako
zámečník, no dva chlapci, už to taky byli, a tak sme si třeba házeli
balónem, nebo prostě dělali sme tam blbosti, jo, jako mladý holky,
to víte. a toto. a najednou, najednou vám to (přijeli) hókali,
najednou přiletěli, a voni vám na to nádraží, tam musel stát ňáké
vlak, ale vono tam někde blízko s náma cho- jezdili autobusem
chlapi, tam byla, já nevim jestli pivovar, nebo sladovna nebo něco,
a voni tam dělali taky ňáké podnik pro, pro válku důležité. tak to,
tak a voni to tam to. a to vám dycky bylo pííí bum bum bum bum. a
zase pííí bum bum bum bum. ((narátorka napodobuje zvuky
bobardování)) jéžišmarja, my sme, jak to začali, my sme se nedívali
jestli je tam bláto nebo co tam je, my hop tam na zem, a <sme leželi
jak na to.> protože to bylo kousek, to bylo tak jak tady, jé.

SM: hm

LZ: no a to byly, to byly příběhy, to bylo v listopadu, potom to
trošku ustalo, a začalo to bombardování Brna, pak sme byli na ee na
tom, na mas- pak tady byli em zákopníci se jim říkalo. a to byli
takový študáci, museli kopat zákopy pro vojenský em jako obranu tam
a tak voni byli ve škole ubytovaní, a tam zrovna, já sem chodila k
babičce, a voni tam potom měli místo nás tam byla paní s tím s
děvčetem, a tak ta Vlasta vždycky, a vona přes plot tam se s nima
seznámila, s těma zá- no vona byla taková veselejší děvče, a tak
vona se tam s nima seznámila, a že, že by se chtěli podívat na
Macochu. tak že pojedem na Macochu. v dubnu. no a teď my sme tam,
tak sme si něco vzali, a tak sme se šli podívat, byli sme na Macoše,
pak sme si tam takhle na kopeček a něco sme tam jedli, bylo po
vobědě, a no tak jako pole- po polednu, něco sme tam, a tak sme tam
leželi, ale dva ti chlapci byli, já a vona ta Vlasta. a tak sme tam
takhle leželi, a najednou úplně se to s náma začalo tam třepat jako,
jo, slyšeli sme, a to prej už sou myslím tady Rusi, jo, jako, a bylo
to už začátkem dubna tak ňák. a to říkáme, my přijeli dom, a maminka
vykládala že bylo velký bombardování u divadla jako, na tech, na tom
tam jak byla ta z- kavárna Zemanova, tam to, a že tam byli aj z
Maloměřic jako manželé, tak tam voba dva zahynuli. měli tenkrát
pohřeb, byli v té kapličce tam vystavení a měli tam pohřeb. a tak
jako (že ho ňákej) ( ). tak to bylo takový, a tak maminka, a
myslím že vod té doby už mě maminka do té práce nepus- né, potom
ještě sem tam byla, to sem říkala jak sme šli na ten Komárov, že
pojedeme na tramvaj, a tam na autobus, autobus nejel nebo co, tak na
tramvaj, a to nás vrátili že tam bylo bombardování, že tam só
ranění, a koně, a zvířata a to, abysme se vrátili, tak sme se museli
vrátit až na Černovice, a ee pak až, pak sem šla domů sama, a u
kasáren v Židenicích zase znovu nálet, jako houkali.

SM: hm

LZ: no já vod tech kasáren mazala jak když mě z toho, přišla sem em
k tatínkovi do dílny a dejchala sem jak totok, a říkám, já sem měla
strach, my sme šli vokolo kasáren, že voni takový si vybírali, tak
sem měla strach, tak maminka říká, už už nikam nepůjdeš. tak to už
potom bylo.

SM: hm

LZ: a tak už sem potom tam nešla.

SM: no já vás teď [jako]

LZ: [no.]

SM: přerušila trochu,

LZ: [no už končím, to už bylo takový jenom]

SM: [vrá- je- ještě ještě se] vrátíme k těm kinům teda po tom roce
třicet devět, jestli ste vnímala že by třeba některá kina byla
vyloženě jakoby česká, a některá jakoby německá?

LZ: no tak to víte že to bylo. no tak já myslím že v těch Husovicích
((kina Jas a Sibiř)) to tam tak nebylo poznat, ale em rozhodně teda
v tom městě to bylo jako. tam chodili ti vojáci už němečtí, a tam
proto myslím už potom sme tam tak moc nechodili, že to bylo takový
em už dosť jako německý, no, tak ty ty ti ten Kapitol myslím zvlášť,
anebo že už dosť to bylo takový vobsazovaný těma Němcama a takovéma
těma, takový venko- no venkovský ty, ty ani ne, ale tam to město
určitě to mělo takovej ňákej svůj, no hodně Brno bylo dycky jako víc
tak dost německý, takže co tady ještě byli, tak ti se tam
roztahovali dosť. no tak vždycky říkali sme, no. že Janáčkovo
divadlo taky si zabrali Němci pro sebe, to, no starý jak bylo ja-
dneska je to Mahenovo divadlo, jo? tak to bylo pro Němce, to vždycky
říkám, já sem tam byla myslím dvakrát s tou Máňou, ta Otyla, Otyla
se menovala. tak ta maminka vod té Máni, tak nám dala lístky, tak
sem tam byla taky jednou na tým Labutím jezeru, to vím, a potom eště
jednou na ňákým, ňáký, no mně to,

SM: dobře.

LZ: na ňákým divadle, to, mám dojem že to bylo to.

SM: dobře, a když, když teda po tom roce třicet devět, chodila ste
do kina více nebo méně často než dřív. to ste vlastně ještě
nepracovala, v tom [roce třicet-]

LZ: [no to sem ještě] nepracovala, no říkám, tak to tak ne to sem
spíš začala chodit potom až v tém dvaačtyřicátém, až v [té válce
spíš.]

SM: [až ste chodila do práce.]

LZ: no, až sem chodila do práce, tak už mi maminka víc jako třeba
pustila nebo něco, tak už sem chodívala s těma děvčatama z em sme
si, no tak vlastně nějak myslím že potom v pětačtyřicátým
přestěhovali tam jako na tu fra- na tu francovu ((ulice Franzova)) s
tou Naďou a s tam s těma holkama, a tak tam sem tam vlastně na tým
tu kamarádku tak moc neměla, na té Obřanské. akorát ta Věra Vojdova,
to říkám, to sme spolu chodily do té, do toho, anebo do toho kina.
to sem ještě spíš tak chodila s maminkou nebo něco tak, až potom sem
začala chodit, až po tým dvaačtyřicátým roce spíš tak, no.

SM: hm a

LZ: sem víc začala chodit do toho kina, no.

SM: jo, hm a změ-

LZ: sama tak nebo...

SM: jo. a změnil se výběr těch filmů na které ste chodila? po tom
roce třicet devět?

LZ: no tak určitě. no tak spíš to byly ty pohádky, a spíš to byly ty
pohádky nebo ty děcký filmy nějaký, nebo ty školní, no a po- pak už
jak sem vám říkala, už to byly takový ty, ty zamilovaný nebo takový
ty už ty filmy, už takový...

SM: takže, takže ste si vybírala jiné jiné filmy než předtím?
nebo...

LZ: no tak, no určitě už to bylo potom ten výběr byl takové, říkám
dospívající, že, už takový ty zamilovaný, nebo už takový ty, třeba
někerý byly vod šestnácti přístupný, že, někerý až vod těch
osumnácti, no taky se třeba tam prošli sme, no, taky.

SM: hm

LZ: když nebo třeba ee ale, tak říkám, tak některý byly, třeba s
tím, jak ste tam měla ten em Burian, ne? Vlasta Burian nebo něco,
tak to bylo takový celkem přístupný ty filmy, tak to sme chodívali.
nebo ty školní filmy takový, no tak to se dalo tak, tak sme
chodívali, anebo, no, tam bysme se šli podívat, Noční motýl, jé, to
bysme se šli podívat. no ale to je nepřístupný <to bylo až potom
později,> nebo takový.

SM: hm a pamatujete si, jak se diváci v době protektorátu chovali v
kině?

LZ: no tak já si myslím že to bylo normální.

SM: takže

LZ: že by, to si nikdo nedovolil třeba proti Němcům, nebo nějak něco
říct, nebo něco, protože by si to třeba mohl vodnést nebo něco. já
si myslím, že to sme brali, že sme se šli dívat na film, ale že
bysme tam ňák, že bysme tam, já si nedovedu představit dneska třeba
em že by totok, jak ne- já nevím jak já dneska do toho kina taky moc
nejdu, ale že jak se třeba dneska chovají em já nevím, já mám třeba
pravnuka, a von řekne to nebo ono, a já říkám, ježišmarja Michale,
já myslím že přece chovat se, jo? je mu šestnáct, a totok, a já
myslím, že by, že to přece není vhodný, von strašně na cigány, jak
vidí na cig- jak vidí cigán, tak je proti nim a to. neříkám no jo,
tak sou to taky lidi, že, no. ale ta jejich, no, mentalita už je
trošku jinačí, jak ta naše, no.

SM: hm

LZ: a jinak, no já nemůžu říct že bysme se chovali nějak em nějak
totok. [já nevim, já]

SM: [ani ani třeba] nějaké jako projevy třeba diváků, jako potlesk,
nebo smích?

LZ: ne, to, no tak smích určitě teda, to, to víte, když něco bylo
veselého, tak že se člověk zasmál nebo něco, ale že by nějak
pokřikovali nebo, no tak třeba při té, možná nějak při tom týdeníku
když tam něco bylo proti těm Němcům, že třeba se něco vozvalo, fůj,
nebo něco takovýho třeba nebo něco, ale já si nepamatuju že by
nějaký byly nějaký takový zvlášť tytok. to si zase tak nikdo ani
nedovolil. já nevim, to si nedovedu to jak ten- tenkrát to bylo tak
jak je to třeba dneska. ta morálka taková ňáká třeba uvolněnější,
dneska si představuje demokracii že si může všecko dovolit, no. já
nevim, my sme byli trošku jinak vychovaní, no, takový k trochu
slušnosti,

SM: hm

LZ: pozdravit, poděkovat, no já nevim, dneska to, jak to je, no.

SM: dobře. a jak se vaše chození do kina a chování diváků měnilo ee
s blížícím se koncem války.

LZ: no, tak s blížícím se koncem války, no tak, no já nevim, jestli
sme si to nějak uvědomovali, že by by- mělo být konec, no, to víte
že se ledasco mluvilo, ledasco se říkalo nebo něco, ale že si to
člověk ňák u- přímo uvědomoval v té době, nebo co my sme se šli
podívat na film, ale že by si to nějak uvědomoval, no nevim. já vím
že akorát když teda potom začali chodit i z těch koncentráků, no tak
sme viděli, že se něco teda takhle šuškalo nebo mluvilo, a když to
tak nás to teda překvapilo, protože tam zvlášť, voni potom tam
vyhodili ty em most, nebo tunel nebo něco tak voni mohli já nevim
jestli jeli někde u těch (Babic) nebo tam a pak chodili pěšky. no to
byla bída a utrpení. kdybyste ty lidi viděli ještě v těch
koncentrákovéch hadrách, jo, s těma číslama. každé byl takhle, jo,
to, my sme šli, my sme tam třeba vodovod neměli, museli sme chodit
pro vodu. když sme šli třeba pro tu vodu. anebo tam takhle normálně,
a vono to šlo úplně to byly proudy, když třeba to šli dom ty lidi, a
třeba eště museli kus, a každé, anebo aj třeba jim podali chleba
nebo něco, víte, každé co mohl třeba tak eště jim napít, ale říkám,
to byly, to bylo bída utrpení, fakt.

SM: hm

LZ: no jinak nemůžu říct, no to bylo potom už ta kon- konec té
války, no.

SM: a vzpomínáte si na první návštěvy kina po osvobození? potom? a
na to jaká byla třeba atmosféra v kině?

LZ: no to víte že to už bylo, byly ty filmy už jinačí, že, už
přestaly em tamty týdeníky byly už takový, a začalo to em tam, víte
po té válce ta eufórie byla prostě docela jiná. každé byl rád, že je
konec té války, pomalé sme dost tak jako byli vděční těm, tomu
osvoboditelům, jo, když sme, no mysleli sme si že to bylo tak, takže
to bylo takový, tak zase přišly sem ty ruský filmy, a některý ty
filmy teda se vopakovaly, no tak bylo to takový, no prožívali sme,
byli sme rádi že je konec války, tak zas nám to dost ty ruský filmy
se dávaly, ty válečný, a a totok. no tak takový, jinak bylo to
prostě jiný takový, no, a takový aj nadšení aj takový, člověk se
chodil na ty brigády, a a prostě chtěli sme si tu republiku
vybudovat, jo, jako. mysleli sme si že to bude jako jiný. ježiš to
se nadělalo brigádnickéch hodin, dyť to už eště sme teda, dyť i,
bylo chodili sme jako em na brigády do toho, do té Líšně, co se
voddělalo hodin. a tam se kopalo, ďály se jako, to bylo Gottwaldovo
údolí, potom tam byly ty líšeňský slavnosti a tak dále. a tak tam se
nadělalo brigádnickejch hodin hodně. já sem chodila s už to tenkrát
s manželem ne teda, no ale byly to aj z tiskárny se dělaly tam
brigády, a no už potom sme spolu taky chodili tam. a co se vobdělalo
tam, a tam se chodilo, a tam se chodilo, na saních se vodhrabovalo,
to a to, chodili sme na brigády a, a že se budeme mít lepší, no,
byly dvou- dvouletky a pětiletky, a já nevim co všecko, no. každé si
myslel že to, no, bude.

SM: hm

LZ: já osobně, vy ste mladá, to těžko, ale nevim no. povidám, ta, ta
situace byla docela jiná než je dneska.

SM: hm

LZ: dneska každé když nemusí, tak neudělá a, anebo hledí sám na sebe
jenom, aby co nejvíc viděl a není to teďkon. mně se to nelíbí teď
ta. já su ráda že su tak stará. věřte mně to. já řikám, vy dneska
mladí, nevim.

SM: hm

LZ: dneska teda abyste měli vzdělání, to je podmínka, protože jinak
to ani no.

SM: [tak jo.]

LZ: [a tak] co ještě chcete po mně?

SM: eště vám tady ukážu ten seznam filmů. vy už ste se na něho
trochu [dívala předtím,]

LZ: [no, já sem se] trošku dívala, no.

SM: tak kdybyste řekla ee které ty filmy třeba patřily k vašim
oblíbeným, nebo jestli si vů- jako vůbec vzpomínáte na některé,
které ste třeba viděla v kině,

LZ: no říkám, tady z toho nemůžu říct že, to Kouzlo valčíku, to byl,
to byly aj německý ty filmy, to byl, em ee no to byly ty filmy jako
německý ee rakouský to, to byly skutečně pěkný ty filmy. pak ee to
ne, to byla ve tři, to dvě srdce ((Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu))
to sem neviděla. to, ty, [Pražské švadlenky, no, ale, no, no, ty
filmy, no]

SM: [tady potom spíš, spíš tady ty pozdější, že jo, tady ste byla
ještě moc malá.]

LZ: hm to bylo, no, tak to říkám, to Lelíček ve službách šerloka
holmse ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)), to byl Vlasta
Burian, že to byli hodně ti, a pak tady, tady zase byla toto nevím,
to tady ta Mata Hari, no tak to sem viděla,

SM: hm

LZ: taky to potom dávali, ta Cácorka nevím, to mně něco říká, ale
nemůžu přesně, Tři muži ve sněhu, nevim. ta Moderní doba, to mně...,
Svět patří nám, to byl Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan
Werich)), no, a to potom ta, říkala sem to, Sněhurka a sedm
trpaslíků, no, ale to bylo hodně brzo teda, to bylo ještě ve válce,
to, Ducháček to zařídí, no to je taky Vlasta Burian. Tři děvčátka
pokračují, to nevim, U pokladny stál, Vlasta Burian, to sme taky
chodívali na to. to bylo tak jako přístupný, jo, tak to se dalo tak
na to, to byly filmy kerý..., To byl český muzikant, to je ten
František Kmoch, Město ztracených to nevim, ta Opereta, to ne. ten
Roztomilý člověk, to bylo s Oldřichem Novým ((Oldřich Nový)), no,

SM: hm

LZ: že myslím něco takovýho, taky to, to Vídeňská krev, no to mně
něco říká, to bylo, a Muži nestárnou, no tak to byl film které sem
viděla aspoň třikrát, už teda [dneska]

LZ: [to už ste] v televizi [asi, že?]

LZ: [nó, už] v televizi, ale aj tak sem na tom byla v kině.

SM: hm

LZ: a em Tanečnice. Dobrodružství barona Prášila. no tak to sem
viděla, to je ten film co sem potom náhradně na <ten na něm byla.>

SM: hm

LZ: jako náhrada za to. a ta Tanečnice. no to nevim. tu La Palomu,
((La Paloma)) no, nevim. to mně taky něco řiká, ale to (nevim). to
Neviděli jste Bobíka? to je vo tým péskovi, vo tým foxteriérovi, byl
Beneš ((Svatopluk Beneš)) [a ta,]

SM: [hm]

LZ: ee Jarmila nevim jak vona se, Smejkalová ((Jarmila Smejkalová))
nebo tak nějak. a Její oběť, a ta Sobota. Sobota, no, to mně taky
něco řiká, ale to už si tak nevzpomínám, no. ale tak některý ty
filmy, no říkám, vo tým, vo tým Vlastu Burianovi ((Vlasta Burian)),
to dost sme byli, a a tady ty filmy co sem vám říkala, no tak to
sem, to sme, to byly ty filmy kerý taky toto. pak Sněhurka a sedum,
((Sněhurka a sedm trpaslíků)) ta Zasněžená romance, to bylo teda,
taky to už vopakovali, no a ten Modrý an- anděl ((Modrý anděl)), to
byl s tou marlen dytrich ((Marlene Dietrich)), to sme taky, to bylo
německy,

SM: hm

LZ: eště za války, a Dům u jezera ((v orig. názvu pravděpodobně
Immensee)) to taky bylo s titulkama, no a ta Sněhurka a sedum
trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), no potom ten pak pak už
pózďéš, no, to už spíš bylo pozďéš ten Noční motýl. a to (damals),
to bylo německy, ale bylo to taky strašně hezký, mám dojem že tam
hrál ten Rolf Wanka, to byl taky jako náš idol tenkrát, no,
Pytlákova schovanka ((Pytlákova schovanka aneb Šlechetný milionář)),
to vopakují dost často. Krb bez ohně, ta Uličnice to bylo
s Ferbasovou ((Věra Ferbasová)), samozřejmě Dívka v modrém. Lída
Baarová. Kristián ((Kristian)) Oldřich Nový, Mandlová ((Adina
Mandlová)), no

SM: a pamatujete si třeba z těch filmů co ste si sama třeba napsala
na ňákou konkrétní návštěvu kina? když ste šla na jeden třeba z
těchto filmů?

LZ: no tak...

SM: třeba konkrétně jestli ste, jestli se vám to nepojí s ňákou
vzpomínkou z toho kina?

LZ: tak to nemůžu říct, tak že bych...

SM: a viděla ste třeba v kině, přímo v kině ste ste teda nebyla
víckrát na těch filmech? to ste říkala že vlastně na té Sněhurce
((Sněhurka a sedm trpaslíků)) ste [byla dvakrát,]

LZ: [no to na té] Sněhurce no, to sem byla, pak sme s manželem, no
tak ne s manželem, to sme byli na tom Muzikantská Liduška, to sem,
tam hrál na ty housle a a potom já nevím jak se to menovalo ještě.
no Vlčí jáma, a ty Muži nestárnou, to sme tam už tam bylo, a jinak,
no Měsíc nad řekou, no, to bylo em ta (.) no Medřická. ta Dana
Medřická s tím, to byl mladé ještě Hrušinský ((Rudolf Hrušinský)),
no, a jinak to byly takový to Karel a já em Plachta ((Jindřich
Plachta)) a Dítětová ((Jana Dítětová)), to byla jeho dcera, s tím
kominíkem, Pešek ((Ladislav Pešek)) tam hrál toho kominíka, a
takový. a eště tam potom za ňu začal chodit někdo, kdo už přesně
nevim. to byly takový filmy který, který sem měla ráda, který, no
bylo jich víc samozřejmě potom, no ti herci, no a takový. no, dneska
taky dávali, není to dlouho co dávali vzpomínku na ben- na
Svatopluka Beneše, už jako starší, tak, co ty filmy tam vzpomínka
ještě takový všeli- no, taky sem si tak vzpomněla potom Zach že hrál
s někt- s těma herečkama, tak na některý ty filmy, no, sme tak. moc
mě neza- takový ty, ty historický, takový v těch krojách, těch, no
těch, jak chodili ti páni, jako ti, a takový s těma, tohle jak to
jinak takový. říkám, ty herečky Vítová ((Hana Vítová)), Mandlová
((Adina Mandlová)), Ferbasová ((Věra Ferbasová)), ee bárová ((Lída
Baarová)) Nedošinská ((Antonie Nedošinská)), ježiš to byly filmy,
přece s Antonií Nedošinskou, podskalák ((Poslední Podskalák)) a já
nevím, to sem milovala takový ty filmy všecko, a to některý byly
taky už potom přístupný, že sme mohli na to, em na to Zdena Baldová,
Glazarová ((pravděpodobně Marie Glázrová)), tak ta většinou hrávala
takový ka- Zita Kabátová, no tak dneska paní Kabátová, no, už stará
paní, no. Štěpničková ((Jiřina Štěpničková)), no a pak povidám z
těch herců, no, to, to ten Rolf Wanka, není to dlouho co taky
vopakovali, tak sem si vzpomněla no jo, to byl takové, jej ten se
nám líbil, no.

SM: hm

LZ: a z těch Beneš ((Svatopluk Beneš)), no, Dohnal ((Jiří Dohnal)),
Oldřich Nový, Gustav Nezval, no byly filmy který, všechny, Advokát
chudých se Smolíkem ((František Smolík)), no, potom ten Schránil
((Raoul Schránil)), no ten dycky hrával takovýho ňákýho nóblesního.
korbelář, em pešek, no tam třeba ten advokát chudých tam hrál ten
Korbelář ((Otomar Korbelář)) toho advokáta, aj ten, potom ten Smolík
((František Smolík)), no takový, povidám, byli to, skutečně si
člověk vzpomene na takový ty filmy, ten Filipovský ((František
Filipovský)), nebo Hrušinský ((Rudolf Hrušinský)), anebo ten Salač
((Vladimír Salač)), no to byli takový em, no tak, nebo Vlčí jáma, to
se mně taky moc líbilo, tu sem taky viděla myslím dvakrát, to už
bylo teda po válce s Brejchovou ((Jana Brejchová)), tam ta písnička,
em takový že se zamilovali do sebe ti, no, ale vona jak tá, ta co
tam hrála, kdo, počkete, jak vona se menovala ta co to hrála, tu em
jeho paní starší teda em no Štěpničková ((Jiřina Štěpničková)) to
nebyla, né, nevim jak to. jó em už, jak vono se to menovalo, tak tó,
mně to to mně tam, no, ty Muži nestárnou, no to bylo pořád takový.
to sou filmy který člověk může vidět jako takový, no.

SM: hm

LZ: já nevím jaký vy máte dneska filmy, samozřejmě ty, buď americký,
já nevim, já se na takový ty filmy, co se střílí, nebo co se vraždí,
nebo vůbec nedívám.

SM: hm

LZ: ne. já mám dneska, mám televizi, to du třeba za paní, nebo
takhle se navštívím, a to je, to sou, to se vždy díváme na Ulicu
((Ulice)), potom se díváme na nějaké ten buď seriál, Ordinace v
růžové zahradě,

SM: hm

LZ: prostě starý babky, že, samozřejmě, no, tak to sou takový ty em
nebo prostě hádej kdo sem ((Hádej, kdo jsem!)), nebo, nebo hádej kdo
lže ((Hádej, kdo lže!)), tak to se podívám, a to je po té do té v
půl tam dají dvě reklamy do toho, to je půl desáté, du dom, umyju
se, ale buď si vezmu knížku, nebo si vezmu křížovky, já teda sem, em
mně se stalo, že zemřel ten starší syn.

konec rozhovoru

1