Quote
2.351
1252:1260
LS: [nás] to zajímá vlastně hlavně proto, že sme se chtěli zeptat,
jestli to vaše vyznání ovlivňovalo to, em jak často ste do toho kina
chodila, a jaký film [ste si vybírala.]
MH: [ne, absolutně] né.
LS: ne.
MH: a to už já sem do kostela nechodila,
2.351
115:145
LS: á ještě bych se zeptal ee jaké jste navštěvovala školy do toho
roku devatenácet čtyřicet pět.
MH: ee ee reálné gymnázium dívčí na Mendlově náměstí,
LS: mhm
MH: což byla vynikající škola, páč tam byla i deskriptíva i
filozofie a mohli ste odtud jít na reálku a na na ee em univerzitu,
bez zkoušky, tenkrát stačilo maturitní vysvědčení.
LS: hm a ještě jestli se můžu zeptat, do toho roku devatenácet
čtyřicet pět už jste se provdala?
MH: ne.
LS: až po roce [devatenácet čtyřicet pět.]
MH: [později.]
LS: hm a ještě bych se zeptal, ee jaké bylo povolání vašich rodičů
před tím rokem devatenácet čtyřicet pět, co dělali vaši rodiče.
MH: em tatínek byl v ee k-, tak napřed měl obchod s ee ( ) a za
první války, když narukoval, tak to sežrali <moli,>
LS: ((smích))
MH: a tak potom krejčoval, měli svou firmu, no a maminka mu
pomáhala, byla doma víceméně a ve válce zemřela. protože nasadili
mýho bratra do Berlína a to ju skolilo.
2.351
98:109
LS: aa ee jenom jestli byste mohla upřesnit, kdy jste se odstěhovala
na to Slovensko, v kolikátém to bylo roce?
MH: devatenácet třicet šest.
LS: a zpátky do Brna jste...
MH: tř-
LS: se vrátila v roce
MH: deva- u už třicet devět, už tady byl Hitler.
2.351
151:180
LS: hm a ještě jsem se chtěl právě teď zrovna zeptat, jestli jste
měla nějaké sourozence?
MH: ještě tři.
LS: ještě [tři sourozence].
MH: [já jsem byla] nejstarší, teď jsem sama už.
LS: hm a v kterém roce se narodili? ti sourozenci?
MH: tak em hm, ten po mně bratr v osmnáctém, sestra v devatenáctém a
nejmladší bratr v dvaadvacátém roce.
LS: mhm teď bych se vás zeptal, ee jakého nejvyššího vzdělání jste
dosáhla.
MH: tak gymnázium osmileté.
LS: mhm
MH: s latinou osm roků samozřejmě, tenkrát, a pak to byla Státní
pedagogická akademie,
LS: hm
MH: kterou zřídili právě protože už Hitler byl u moci, tak se
vědělo, no vysoké školy už bych nedodělala a potřebovala sem
zaměstnání, nemohli mě naši živit, že? ta tenkrát byla krize, velice
těžká.
2.351
820:846
JK: já vím jenom že prostě když když skončila válka
LG: mhm
JK: tak (.) část... já sem byla nemocná, já sem měla tuberkulózu
LG: mhm
JK: takže takové věci vlastně mě vůbec nezajímalo
LG: mhm
JK: vůbec ne
LG: jo [a]...
JK: [to] musíte vědět když to o čem co by mohlo zajímat mladého
člověka když když má těžkou tuberkulózu a a a tak co co by ho mohlo
zajímat?
LG: mhm (.) a ještě když se [teda]...
JK: [ten se] jedině zájem je výhradní zájem uzdravit se
LG: mhm
JK: pokud ee ho nezabili ty Němci, že?
2.351
90:92
a pak na Marxovu, ((dnes
Spolková)) kde tím pádem bylo rozbité kino, ((pravděpodobně Lidový
biograf))
2.351
276:278
ak sme chodili na praxi na chlapecký
učitelský, na dívčí a k nějaké Marii Němcové na Vídeňku, to je
Koněvova pozdější,
2.351
59:80
LS: rok narození
MH: devatenácet patnáct,
LS: á vaše bydliště do roku čtyřicet pět?
MH: hm tak em napřed Brno,
LS: hm
MH: a potom mm tři roky na Slovensku sem byla, do vzniku Slovenského
štátu a to sem byla na Trebišovsku ve Vojčicích a u Starej Ľubovně
v Jarabině.
LS: hm
MH: to je na hranicích Polska úplně. a potom za války ee v- rodiče
se přestěhovali na Bratislavskou šedesát sedum, ((Bratislavská 67))
LS: tady v Brně
MH: a to je ten cigánskej barák ((Muzeum romské kultury)) ((smích)
2.351
542:546
matka třeba dělala v textilce a vona dělala vod rána do večera a teď
když sme chodili do školy, tak většinou večer honem vařila, protože
my sme ze školy do, tam do té továrny, prostě, jo, vona i večer
dělala tam. tak tam sme si chodili na jídlo, že, tak vona byla ráda
že je ráda, že.
2.351
988:1004
MD: já sem byla v Gerlicích.
LČ: hm
MD: jo? a my sme měly lágr jenom děvčata a tam až vzadu prostě byli
kluci že, no a a otec tam přijel a kde spat, no tak sem tam
poprosila jo, jedna jedna tam prostě chodila s nějakým, no a tak ho
vzali k sobě, tak řekli, že kdyby sme utíkali, ať ná- ať mě vezmou
sebou. no a v tom v únoru prostě, v pětaštyřicátým, no tak voni
najednou ten Milek, to byl takovej starší pán, co slíbil otcovi, že
mě vezme sebou když, něco, no tak navrhl, že bysme mohli utýct, že
už je to, že už válka <se končí> že už je to takový nahnutý. no a
tak sme tak sme prostě se sebrali a šli sme asi devadesát kilometrů
pěšky. protože voni všude tak chytali, tak sme nechtěli, aby nás
chytli a voni nás chytli v Liberci teda, jo. no a tak potom teda
když sem přijela přijela dom, no tak sem moc nemohla nemohla nikam
chodit a protože sem měla strach zase, aby mě někdo aby mě někdo ne-