Quote
06.373
206:210
JV: ale já myslím spíš v tom pozdějším věku
BK: a v pozdějším věku to sme už byly takový skupinky těch známých i
s dětima, takže dycky sme si to nějak obstarali hlídání a chodili
sme do kina, (šli sme,) protože to bylo blízko.
06.373
411:417
BK: [ne ne ne ne to k nám nebyli] ne to nebyly tenkrát nebyly takový
filmy, my sme si opravdu užili moc hezký
JV: hm
BK: samozřejmě když byl nějaký film nepřístupný mládeži, tak už nás
tam ten uvaděč stejně by nepustil a to sme spíš chodívali
06.373
759:777
JV: takže to pro vás byla nějaká událost [nějaký svátek]
BK: [ano ano] ano ano
JV: jít do kina nebylo každo- né každodenní [ale rutinní záležitost]
BK: [ne ne ne] no ano ano
JV: ale vždycky ste se třeba na to nějak eee
BK: ano třeba
JV: oblékla nebo [strojila ste]
BK: [no tak]
JV: když ste šla do kina
BK: no chodívali sme hezky oblíkaní všichni to ne- to neexistovalo,
aby někdo šel škaredě oblečený (..) obzvlášť samozřejmě děvčata, že
06.373
868:889
JV: a vzpomněla byste si třeba jestli se v tom kině konzumovaly
nápoje a nebo nějaké jídlo, jestli si [diváci brali]
BK: [ne ne ne] ne ne to sme si nanejvýš to sme si koupili nějaký
bonbóny, ale
JV: bonbóny
BK: nikdy nikdy vůbec neexistovalo pití.
JV: mhm
BK: nanejvýš o přestávce tam byl bufet,
JV: mhm
BK: tak tam se tam se něco mohlo, ale do sálu nikdy nikdy nic,
kdepak, ani ani šustění sáčků nedovolil ten dozor.
JV: mhm
BK: když tam někdo by začal vyrušovat, no tak [tak se rožnulo]
06.373
1100:1144
JV: vzpomněla byste si, jestli ste třeba jako dítě někdy viděla
nepřístupný film? asi ne, že, protože vy ste říkala, že [ee na to
jako tenkrát se u vás dbalo docela, abyste nic takového neviděla]
BK: [((smích)) ne ne ne ne no]
JV: a myslíte, že byla tenkrát možnost se jako dítě dostat na nějaký
nepřístupný film?
BK: no víte, když jednou, já nevím, to bylo ten film si pamatuji, že
to se hr- hraběnka ostrovinova ((Jindra, hraběnka Ostrovínová)) nebo
tak nějak, ale to bylo nepřístupné a tam bylo jenom prostě že se
objali a políbili ((smích)), takže to bylo nepřístupný pro mládež
JV: mhm
BK: a to sem tenkrát viděla, ale ani sem to nechápala.
JV: to ste viděla?
BK: to sem to sem viděla, to už sem možná měla, jo, ten věk na to,
jo, že už můžu to vidět, ale nic mně to neříkalo.
JV: nevzpomněla byste si, co to mohlo být konkrétně
BK: no říkám, to bylo nějak hraběnka ostrovinová ((Jindra, hraběnka
Ostrovínová))
JV: aha
BK: ale ale ještě něco k tomu, jestli život hraběnky ostrovinové
((Jindra, hraběnka Ostrovínová)) nebo tak nějak.
JV: to si najdeme už kdyžtak
BK: jo jo ně- něco takovýho to bylo, ale a byl to český film, ne
ale...
JV: hm ale já sem přeslechl to kino ste říkala že...
BK: to bylo to bylo tady to bylo vybombardované na sokolovně
JV: tady na sokolovně?
BK: no no na židenické sokolovně ((kino Hvězda))
06.373
1146:1178
JV: na židenické a šla ste třeba někdy do kina bez placení?
BK: ne to ne to bylo za korunu nebo takhle.
JV: jako třeba z recese jako s děckama.
BK: no tak možná že že ti naši kluci, že to jednou udělali, to vím,
že se potom až sme šli z kina, tak se chlubili
JV: mhm
BK: že měli ty lístky od minule a že že že [prošli]
JV: [a prošli,] ale vy ste nikdy teda to nezkusila?
BK: to né ne to nikdy
JV: nelákalo vás to.
BK: ne ne ne
JV: dobrodružství
BK: já sem byla tak vedená od toho mýho tatínka policajta, že to
bylo všechno
JV: že ste to brala jako něco špatného
BK: no ano, určitě a samozřejmě v náboženství
JV: hm
BK: taky se věřilo, no, že se musí chodit chovat vzorně, že.
06.373
353:372
LN: to sme měly s kamarádkama a chodily sme. oni hráli ve čtyři, v
šest a osm, tak my sme chodily tak na tu čtvrtou, nebo v létě i na
tu šestou, protože večer už sem musela být vlastně za světla doma,
takže to už sem nesměla chodit.
KH: hm. ?šla ste někdy?
LN: ?á sem večer nikam nesměla chodit?
KH: a šla ste někdy na obě ta představení, že byste šla ve čtyři a
pak hned to stihla v šest?
LN: ne, to nikdy. to sem musela si žádat o tu korunu, že ty rodiče,
to nebylo tak jednoduchý, abych si mohla chodit po svejch nějakejch
zálibách. musela sem vždycky poprosit, a to sem si musela zasloužit,
tu korunu.
KH: hm
LN: pomáhat nádobí, nebo tak něco dělat doma.
06.373
477:482
KH: ?to, to vůbec nevadí!? a můžu se třeba ještě zeptat, v kině,
měli ste ve zvyku třeba kupovat nějaký nápoje, nebo bonbony nebo
tak?
LN: to ne. nikdy. to sem neměla na to peníze. to vůbec, to
nepřicházelo v úvahu jako.
06.373
575:587
ale jinak to
bylo všechno černobílé ty filmy a jako. no a to taky sme museli
chodit na ty filmy. to bylo třeba Noční motýl, že. tam hrála Adina
((Adina Mandlová)) a Hana Vítová, a to bylo od osmnácti let! takže
on ten uvaděč to poznal. to kolikrát <nás vyhodil, že> sme se tam
tajně nějak tohle, ale to bylo do šestnácti a do osmnácti let
nepřístupné některý filmy. tak sme nemohli na ně ani jít.
KH: hm.
LN: dneska vidíte v televizi a ve filmu vůbec nepřichází, ale tam
stal pořadač, trhal lístky a zrovna vyhazoval, že. i když sem měla
lístek, tak mě tam nepustil
06.373
634:641
KH: a které filmy ste teda měla ráda?
LN: já sem měla ráda hrozně s Adinou Mandlovou ((Adina Mandlová)),
Hanou Vítovou, že, toho Nočního motýla. to sem viděla, když sem byla
na prázdninách, tam sem proklouzla, ještě mně nebylo osmnáct, ale
proklouzla sem tam do kina. jako tam můj strýc, jako, to <natáčel,
jo> nahoře, takže sem se tam dostala. no, to sem měla ráda všechny
ty známý filmy.