Quote
05.362
238:245
JV: [no jistě] no my sme nějak bohatá rodina moc nebyli, že, takže jako
a všichni sme to vítali, že to vstupný nebylo drahý, no tak, ono myslím
nejdražší vstupný bylo pět korun stejně ve všech kinech myslím takhle
PS: mhm
JV: no ale štyři tři dva za ty dvě koruny sme chodili (.) dost často
jenom tak.
05.362
387:393
JV: [no] málo tak jedině v těch Řečkovicích ((Kino Sokol
v Řečkovicích))
PS: v Řečkovicích
JV: (no to že bylo) sokolský moje kmotřenka tam o přestávce v předsálí
prodávala <cukroví> ((smích)) a takže
05.362
1803:1813
PS: mhm k tomu se ještě dostaneme, to mě zajímá ( ) tato vzpomínka
na ty Kluky na řece ((Kluci na řece)) ale ee u u toho Řečkovického kina
((Kino Sokol v Řečkovicích)) ee e platilo tam ee že tam asi chodilo
hodně lidí z těch Řečkovic? [že jo]
JV: [hm] ale tam to nebylo na místa, já myslím že
PS: nebylo to na místa
JV: já myslím, že kam si kdo sedl tam seděl ale možná že dopředu a
dozadu že možná byl rozdíl v cenách.
05.362
2024:2042
PS: mhm a vy ste říkala, že eee tam někdo vaše známá ee vaše kmotra
prodávala cukrovinky
JV: no no
PS: ee takže ty cukrovinky bylo možné si vzít do sálu nebo jak to
fungovalo?
JV: ale asi jo tam se šustilo papírkama furt, to víte, to bylo to tak
to bylo aji v divadlech bohužel strašný
PS: takže to bylo běžný třeba u těch dětských (přes den)
JV: no nějaký takový ty bonbóny se tam prodávaly na cumlání a takový
blbůstky,
PS: mhm
JV: vono to bylo za pár halířů tenkrát že jako...
05.362
653:678
a jak řikám pro mě to byla
taková vzácnost tam jako kluk malej se dostat do toho kina prže
většinou ty filmy byly, to bylo všady to jedno to bylo mládeži do
třinácti let nepřístupný, podruhý do patnácti let a takhlé, tenkrát
to bylo dost přísný no takový, na to se dbalo to chodily jako takový
kontroly a když už se začalo hrát, tak aj svítili baterkou, jestli
tam nesedí náké špunt jak já.
LG: a vyvedli vás třeba někdy z kina?
JB: ne, ne ne
LG: ne? a...
JB: jak řikám, to byl známej od té babičky ten co to pouštěl,
LG: mhm jo
JB: a ten dycky řekl vždycky počkejte až se setmí, tak nás tam
pustil, a jednou nás tam nechtěl pustit, to asi tam byla nějaká
kontrola, tak měl strach, jo, no tak sme museli jít dom.
LG: jo? a pamatujte si který film to byl? [na který vás nepustil?]
JB: [to nevim]. jak řikám, to byly ty americký, no, takový filmy,
anebo německý anebo český anebo... (.)
05.362
790:792
LG: a em a třeba jedl ste v tom kině, pil ste tam něco nebo tak?
JB: no to se kupoval, to byly bufety v každém kině byl bufet
05.362
1397:1404
JB: to ste nepoznala co a jak to ste, to vám utrhl lístek a šla ste
si,
LG: mhm
JB: a byly ty uvaděčky no takový, který vás uvedly a tady v této
řadě anebo takhle, jo, vám ukázaly jo a to, no a takže to všady bylo
takový normální,
05.362
1036:1039
a to
zme chodili do toho Studia ((Studio)), kde to bylo tak levný, za dvě
koruny nebo e už si to nepamatuju, ale vím, že to bylo teda
nejlacinější, no ale s kvalitními filmy.
05.362
1196:1202
LM: ee no em ono to bylo hezké, protože to bylo všechno takové čisté
ta Alfa byla taková dobrá mos- ee skala ((Scala)) byla dobrá ee tady
ta to s- Studio študácké, ale to byla všechno takové dobře
udržované, takové vše všechno jako prostředí by se dalo říct to
kulturní. to tam dokonce myslím ( ) tenkrát se em měli všelijaké
to ty vůně co rozstřikovali, tak se nám to líbilo, že ((smích)) a
takhle, no tak.
05.362
1526:1535
LM: vzpomínám a vzpomínám si eště dobře třeba v tom v tom Královým
Poli ((pravděpodobně kino Adria)), kdy se hrávalo na klavír k tomu
filmu. tam byl člověk, který prostě e hrál na klavír, teďka byla
přestávka, protože ten ten buben jak došel, že ee dneska em máte
film v jednom kuse, ale dřív se to skládalo zpravidla ze dvou kusů,
ze dvou těch bubnů, takže byla přestávka jak došel jeden, tak bylo
pět minut přestávka a začalo pokračování, no. pak byla velká
vymoženost, když se začaly em nosit em eskyma. to byly takové takové
pěkné ty tyčinky ne, tak to bylo takové jako em zvláštní. a tak
jináč.