Quote
0.0
3:3248
Rozhovor vedl: Jiří Vraspír
Rozhovor přepsala: Blažena Stránská
Datum a místo:
Rok narození: 1925, bez sourozenců
Bydliště do roku 1945: Veslařská (Jundrov), asi roku 1930 se
přestěhovali na jinou ulici v Jundrově.
Povolání rodičů: Matka byla v domácnosti, ale měla domovnictví a
občas chodila na posluhu. Otec kostelní zámečník, později pracoval
ve Sfixu (výrobna nádobí).
Povolání narátora: Tři obecné v Jundrově, čtvrtá a pátá
v Pisárkách. Měšťanku dokončila 1939, pak dva roky v učení na
švadlenu. Pracovala v hračkářství v Žabovřeskách, pak v květinářství
na Masarykové, následně totálně nasazená v Kuřimi. Od roku 1944, kdy
se ji narodil první syn, byla v domácnosti. Nejmladší potomek
narozen 1959, když děti „odrostly“, pracovala jako uklizečka
v nemocnici, poté roznášela poštu.
JV: tak (...) ee paní J. J.
JJ: [mhm]
JV: [vy ste] teda ročník dvacet pět ste [mi říkala]
JJ: [pětadvacet], no
JV: chtěl bych se vás zeptat, vy ste se ee vy ste žila do roku
čtyřicet pět kde všude? [na jakých místech?]
JJ: [no já su] pořád v Jundrově
JV: [vy ste celý život...]
JJ: [já su rodačka] a pořád [žiju]
JV: [jo a] pořád žijete v Jundrově?
JJ: akorát přes válku sem byla ee sem bydlela ee kousek tady a za
války sem byla tady
JV: ale pořád [v Jundrově]?
JJ: [pořád] na té stejné ulici jo (.) se nic nemění
JV: ee takže vlastně i školu ste navštěvovala v Jundrově?
JJ: [já sem na]
JV: [obecnou?]
JJ: chodila do první do druhé do třetí v Jundrově
JV: aha
JJ: a pak sem chodila do Pisárek
JV: a to už bylá (.) teda měšťanka?
JJ: tam byla dvojtříd- udělaná nová dvojtřídka (..) že tam byla (.)
škoda že sem to nevzala, já mám aj takovou fotografii
JV: [mhm]
JJ: [jak to] kdysi tam vypadalo (.) jo (.) tam byla dole taková
stará budova (.) a tam byla první třída a mateřská školka
JV: v Pisárkách?
JJ: v Pisárkách
JV: mhm
JJ: jo jak je dneska tá [škola]
JV: [mhm]
JJ: tak tam na tom mistě (.) a nová budova byla přestavěná na
hroznovu, tam byla štvrt- e třetí štvrtá
JV: mhm
JJ: a štvrtá pátá
JV: [a tam ste chodila?]
JJ: [vlastně ne] počkejte druhá třetí
JV: mhm
JJ: jo (.) a štvrtá pátá
JV: a vy ste tam chodila do té štvrté?
JJ: tam sem chodila do štvrté a do páté
JV: mhm
JJ: sem chodila do těch Pisárek (.) a pak sme chodili na Starý Brno
(..) naproti pivovaru
JV: em
JJ: zrovna jak je
JV: jo
JJ: tady je pivovar [a zrovna n- jak sou ]
JV: [(do měšťanky)]
JJ: tam ty nový budovy tam bývala (.) aj německá škola
JV: mhm a...
JJ: my sme byli tak a za nama taklenc byla celý to byla německá
škola
JV: a em (.) vaše zaměstnání vlastně do ro- do roku čtyřicet pět (.)
ee vy ste stihla už za války pracovat?
JJ: za války sem byla zamě- já sem se
JV: [( ) nastoupila ste...]
JJ: [když sem vyšla školu], tak sem se dva roky učila
JV: mhm
JJ: jako švadlena
JV: mhm
JJ: jenomže ze zdravotních důvodů sem toho musela nechat
JV: jo
JJ: no pak sem nastoupila do hračkářství
JV: mhm
JJ: v žabinách ((Žabovřesky)) (.) tam sem dělala, jenomže (.) že jo
maminka pořád nadávala, že chodím jak mlynář (.) jo vod toho dřeva
JV: mhm
JJ: tam byl ten prach a všechno, tak sem pak dělala v květinářství
JV: a to to to teda teď mluvíme o jakých letech?
JJ: to bylo za války jako
JV: pořád za války?
JJ: [no]
JV: [mhm] a...
JJ: to bylo za války no a pak sem byla z toho květinářství sem byla
totálně nasazená (.) pak sem byla jako ee napřed na takový
přeškolení to sme měli jak je Královopolská tak kousek za ní
JV: mhm
JJ: tam taková budova (.) a pak sme šli, já sem měla jít do Hamburku
(.) jenomže (.) já sem mě se rozbolavěl palec
JV: mhm
JJ: tak tím pádem sem se tomu jak se říká uhla
JV: mhm
JJ: jo a choď- byla sem v Kuřimě (..) no pak už sem byla s děťma
doma
JV: a vaše vlastně děti se narodily kdy?
JJ: no tak ten nejstarší kluk ten byl ve štyryaštyrycátým
JV: mhm
JJ: se narodil (.) no a pak sem měla v sedumaštyrycátým
JV: jo
JJ: třiapadesátým (..) a (.) ta (.) nejmladší je v devětapadesátým
JV: (jo (.) takže) máte štyry děti?
JJ: štyry no (.) no nejstarší bohužel už mně zemřel
JV: a em do důchodu pak ste vlastně pracovala na jaké pozici, jako
(švad-)?
JJ: no tak ee já sem byla většinou doma kvůli děckám, že
JV: mhm
JJ: no a pak (.) vždycky jenom tak nějak řekněme ee nějak tak, pak
sem až už byly děcka jako bych řekla vodrostlý, tak sem dělala (.)
napřed (.) všelijaký ty práce, jo
JV: mhm
JJ: jako uklizečka sem byla v nemocnici
JV: mhm
JJ: pak sem byla aji u pošty (.) tam sem byla šestnáct roků
JV: mhm
JJ: u té pošty jako, roznášela poštu
JV: jo
JJ: jako
JV: [poštačka, jo?]
JJ: [v Jundrově] tak v ku- tak v Lískovcu, v Kohoutovicích, jo,
takže ja znam jak Lískovec, <tak Kohoutovice>
JV: věřim (.) ee ještě bych se zeptal, povolání vašich rodičů (.) (
)?
JJ: maminka maminka byla d- doma, že, chodila sem tam na nějakou tu
posluhu, ale věčinou my sme byli (.) ee před válkou
JV: mhm
JJ: sme byli, když mně bylo pět roků, tak sme se pravě nastěhovali
na tu, já sem se narodila vlastně taky na Veslařské, ale dole, pak
sme se přestěhovali tam ee naši dostali jako (domovnictví)
JV: mhm
JJ: to patřilo nějakýmu Hérusovi, voni měli rukavičkářství (.) velký
jo (.) byli jak se řiká (.) tenkrát milionáři (by se řikalo)
JV: ((pousmání)) a povolání tatínka teda?
JJ: hm?
JV: povolání vašeho tatínka bylo jaké?
JJ: tatinek byl kostelní zámečník, dělal v ple- ee napřed byl jako
voják, že (.) a když přišel z vojny, z te první jak se říká, jo
JV: mhm
JJ: no tak pak dělal v tým (.) co se dělalo nádobí jako (.) s-
svinks ((Sfinx)), se to teď nějak nějak menuje ( )
JV: mhm (.) a měla ste sourozence?
JJ: ne (.) já sem byla sama
JV: jedináček
JJ: (já sem) byla jedináček
JV: ee jo vzpomněla byste si kdy ee v jaké době em nebo období možná
se to nedá říct (.) úplně přesně rokem, ale kdy pro vás skončilo
pravidelné navštěvování kina? kdy už ste do kina [přestala chodit]?
JJ: [no tak ee] až už vlastně do kina sem přestala chodit až vlastně
byly děcka, že
JV: [mhm]
JJ: [no tak] (..) už mně to pak tak nešlo (..) já sem byla naposledy
v kině
JV: mhm
JJ: to sem už byla (.) ( ), já sem vlastně byla ee v
osumaštyryceti už jako (.) vdova to sem potom měla (.) další
manželství
JV: mhm
JJ: jo no a (.) to sem tenkrát (.) man- manžel, co zemřel teď ten
druhý
JV: mhm
JJ: a náš tatínek mě vytáhli mě (poď) pudem do kina (...) my sme šli
do kina (.) a přišli sme po sedmi hodinách ráno domů, tak to už
konec, šlus! <už s vama v životě do kina nejdu (.) a vod té doby> už
sem v kině nebyla, ale tak (.) [možná]
JV: [a to bylo jaký rok (todle)]
JJ: tak namátkově sem někdy byla v tom Jundrově [se podivat ( )]
JV: [jaký jaký byl] vlastně rok, jak ste řikala tady tu příhodu, že
ste se vrátila ráno?
JJ: to sme byli já nevim to sme byli někdy (.) na ňákým filmu (..)
ježiši já si nevzpomenu co už to bylo
JV: a kdy to mohlo tak být, v jaké době, kolik vám mohlo být let?
JJ: to bylo někdy (..) počkejte v šestapa- někdy v sedumapadesátým
JV: mhm
JJ: no tak nějak [to mohlo být]
JV: [jo jo ke konci] padesátých let dejme tomu
JJ: no no tak (.) tak nějak v sedumapadesátým
JV: hm
JJ: osumapadesátým [roku]
JV: [a pak] už vás to moc do toho kine [ne ne]...
JJ: [pak] už sem <nešla> (.) pak sem tam někdy
JV: [mhm]
JJ: [sem] zabrousila, že pudem na něco pěknýho v tym Jundrově, ale
tam sem byla myslim ale dvakrát jenom
JV: aha
JJ: ale nejvíc co sme jako (.) chodili do kina, tak sme chodili když
sem byla v tom květinářství, tak jako kamaradky sme se vždycky
JV: mhm
JJ: domluvily (.) a šly sme (nětam), sme šly třeba (.) ve tři hodiny
ee po- prostě vodpoledně do kina do jednoho
JV: aha
JJ: a tam skončili (.) a honem sme utikaly že do <druhýho>
JV: [a to ste to ste]
JJ: [tak bylo to] mládí, že
JV: to bylo za války ještě?
JJ: no to bylo za války
JV: mhm a to ste pracovala tenkrát kde, v tom květinářství?
JJ: ee na Masarykové, teď to tam už není (.) jak je (..) je
květinářská a tak byl na rohu Popr a vedle na té Masarykové bylo
[květinářství]
JV: [tudíž ste vlastně] šly do jakého kina (.) ne- (nejbliž)?
JJ: no my sme většinou se domluvily, zašly sme si na naměstí Svobody
že
JV: mhm
JJ: a to sme šli (.) podle toho jak, většinou sme byly v Alfa pasáži
((kino Alfa))
JV: mhm
JJ: ne (.) a teď třeba v Moderně ((Moderna)) to bylo zas v Jaltě
((Jalta)) ne
JV: mhm
JJ: tak sme zas honem utikaly <tam do kina>
JV: [(šly ste) ( )]
JJ: [na na dalši] tohle, to nam tak akorát vyšlo, jo
JV: mhm
JJ: no tak podle toho, jak co kde dávali, no (.) tak
JV: jo
JJ: pač tenkrát se za války nehodilo nikam do kavárny
JV: mhm
JJ: nebo někde (.) zábavy nebyly (.)
JV: mhm (.) [k tomu]
JJ: [až]...
JV: se ještě dostaneme a em tak todle je takový úvod vlastně, teď
sme jakoby načali a tak sme si zrekapitulovali ten váš ňáký příběh
(.) á teď bych se zeptal, teď bych se ptal chvilku na tu em vyloženě
dětskou zkušenost, to znamená do ňákých těch devíti deseti let (.)
jestli tam máte ňáké vzpomínky rané (.) a zeptal bych se, jestli si
pamatujete na svoji první návštěvu kina?
JJ: (první návštěvu (.) si (nevzpomínám jako) poněvač (..) (to sme)
to už sem chodila myslim do měšťanky
JV: mhm
JJ: (pač) tenkrát jako děcka sme (.) tak nechodily po těch kinách,
jak chodí dneska, že (.) tenkrát to nebylo (.) ale mám dojem, že to
bylo poprvně když sme byli v první měšťance
JV: mhm
JJ: a to sme byli jak sem vám vzpomínala na tom Výstavišti
((Výstaviště))
JV: mhm (.) tam ste šla tenkrát ze školou nebo s rodiči?
JJ: to sme byli ze školou
JV: ze školou
JJ: tam jako
JV: mhm
JJ: sme byli tam bylo nějaký to byla nějaká (..) nějaký výročí nebo
nějaký (.) něco tam prostě
JV: mhm
JJ: bylo (.) [no a tak]
JV: [a to už ste vlastně] chodila e (na tu)
JJ: do měšťanky
JV: měšťanku (.) a ta byla v Pisárkách (.) nebo...?
JJ: ta byla naprotí (.) pivovaru
JV: naproti pivovaru ste říkala, na Starém Brně
JJ: no no no (.) tam sem chodila do první a do druhé [měšťanky]
JV: [takže vy ste] to vlastně měli kousek?
JJ: no (..) no my sme obyčejně z té školy sme chodívali stejně tama
(.) dom (.) (poněvač) my sme vyšli ze školy, vobešli sme tu německou
JV: mhm
JJ: a teď (vedla) byla Výstavní a zrovna pokračovalo se dál, tenkrát
to tam nebylo za- (.) hrazděný, jo
JV: mhm
JJ: pač tam byla normálně silnic
JV: jo
JJ: až dál ješče (.) až jak sou ty schody tam nahoru
JV: mhm
JJ: tak tama sme tam už ty schody bývaly za nás, jo
JV: jo
JJ: to sme vždycky tama vylezli nahoru a šli potom po hlinkách
JV: vy vy ste mi říkala ee tuším, že ste tam chodili ze školou
poměrně často ee [(do toho kina)]
JJ: [no my sme] ee (poněvač) tam (.) voni tam potom se tam (.) tam
se nebylo jenom kino [tam]
JV: [mhm]
JJ: prostě byly třeba když bylo něco tohle s- tak vím, že sme tam
byly na nějaké (.) ee nějaká slavnost tam byla
JV: mhm
JJ: nebo něco, nějaký takový jak divadlo něco tam bylo tako jo v tom
kině (.) ale vím, že to kino bylo hodně dlouho a chodilo se tam jak-
s rodičama já sem moc do kina nešla, protože rodiče na to neměli čas
JV: mhm
JJ: pač maminka, ta byla (.) vod jara do zimy (.) na zahrada [že]
JV: [mhm]
JJ: tam byla strašně veliká zahrada, měli jako domovnictví ee
vlastně měli na starosti celou zahradu
JV: [mhm]
JJ: [takže] (.) rodiče neměli ani čas, aby (se mnou)
JV: jo
JJ: to sme tak v sobotu v nedělu šli akorát [na procházku]
JV: [s kamarádkama] nebo (.) s kamarády?
JJ: no až potom s- sem byla větší, že (už tohle) tak už sem s těma
kamarádkama
JV: mhm
JJ: šla taklec
JV: mhm (.) ale zatim tady pořád v tom dětství ste pořád chodila
[vlastně (asi nejčastěji)]
JJ: [no v tom dětství] akorát [jako co sme]
JV: [(v rámci školy)]
JJ: měli nějak tohle, tak to si pamatuju taky, no (.) jako to sme
tam byli, pak tam byla nějaká voslava
JV: mhm
JJ: tak to sme tam taky byli [(nějak něco tam)]
JV: [nevzpomněla] by ste si, jak často třeba sté (.) s tou školou na
ten film šli?
JJ: no tak tenkrát to mi bylo tolik (..) tenkrát to tak nějak (.)
pak začala ta válka, no tak ( ) v ( ) třicátým sem končila, že
(.) tam bylo takový...
JV: a to už ste možná chodila pře- před válkou už jakoby sama třeba
s s přáteli?
JJ: ne ne ne
JV: ne
JJ: (to ješče) víc jako (..) (to sem) končila školu akorát v tom
JV: mhm
JJ: devětatřicátým roce že a (.) pokuď ee tak (.) to vite, než (
) já sem, my sme bydleli tam vlastně tenkrát to bylo vic takový (.)
vopuštěný
JV: hm
JJ: jo (.) my sme bydleli (.) až tak jako bych řekla až (byste vzal)
za Veslařskou až tak
JV: mhm
JJ: jako tenkrát to bylo strašně vopuštěný, to si (.) ste si
netroufal tam chodit
JV: hm
JJ: to (.) jako děcka že (...) až potom sme byli starší v tom učení
no tak pak sme chodili teda jako tam do toho kina hodně jako
JV: a vzpomněla byste si, jaký byl třeba názor rodičů na chození do
kina? vyjadřovali se k tomu nějak?
JJ: tak ee nějak (.) nebyli proti tomu
JV: hm
JJ: nějak
JV: a škola třeba? mluvilo se o tom ve škole?
JJ: no tak ve školách se nějak zvlášť moc bych řekla (pokuď) sme
chodili do školy, tak se nějak tak moc vo těch kinách nemluvilo
jako, jo (.) to nebylo tenkrát to nebylo tak propagovaný
JV: hm
JJ: jak je to třeba dneska, jo
JV: em vzpomněla byste si, jestli ee vlastně tenkrát byl pro vás
film důležitý nebo považovala ste ho za něco důležitého? mluvila ste
třeba o něm, o o nějakých těch hercích nebo
JJ: [no tak]...
JV: [různých] scénách třeba s kamarádkami nebo se spolužačkami,
které vlastně, vy ste ten film viděly společně, [(že)]
JJ: [(tak)] my sme tenkrát jako děcka (.) vlastně to sme byly jako
děcka
JV: mhm
JJ: že (.) tak sme nějak tak ee tohle (.) až potom větší už
s kamarádkami, tak spíš už
JV: mhm
JJ: ten se nám líbil nebo to se nám líbilo, jo, to už prostě jako
víc taklec (.) aji sme měli všelijaký brali sme si tenkrát byli
JV: mhm
JJ: ten (.) nevim jak se to jmenovalo (.) Kinorevue
JV: mhm
JJ: nebo tak něco, tak sme si to kupovali
JV: kupovali (ste si)?
JJ: jo a tak, tak sme ee jako (..) to už potom bylo že (.) (člověk)
byl větší, to už vlastně bylo (.) bych řekla (.) za války (.) po
válce už potom (.) člověk už tak málo
JV: hm
JJ: to sem byla většinou doma [(s dětma)]...
JV: [vy ste] se vlastně vdala v roce?
JJ: já sem se vdávala v šestaštyrycátým
JV: mhm
JJ: po válce
JV: po válce až (.) a (.) ee takže takže em v rámci toho té návštěvy
ee kina na tom Výstavišti ((Výstaviště)), přes to ňáká vzpomínka vám
vytane na mysli? třeba ňáká silná opravdu? (z té dětské) ( )?
JJ: to já si ani dneska už nevzpomenu, co to tenkrát bylo za [film]
JV: [mhm]
JJ: jenom vím, že to potom bylo docela dost navštěvovaný, to kino
tam jako (..) jako že tam poblíž (co s-) ( ) bydleli, že
JV: mhm
JJ: tak tenkrát vlastně (.) za války když to vezmete, co byla ta
mládež taková (.) tak kam měli jít?
JV: mhm
JJ: (jedině) do kina, že, no a my sme bydleli, pro mě to bylo z ruky
JV: mhm [rozumim]
JJ: [někam] tam jit do kina
JV: hm
JJ: jo, poněvač já sem měla ee já sem (.) rodiče byli dosť přísní
JV: mhm
JJ: bych řekla, já sem měla poručený být v devět hodin doma
JV: hm
JJ: anebo v deset hodin v letě (.) jo (.) a v zimě v devět hodin,
protože (.) naši rodiče nebyli rádi, když sme (.) potmě někde se
courali nebo tak že (.) to (.) tenkrát to nebylo tak jak je to dnes,
dnes vám na tom nezáleží (..) děcko de do š- do toho, chodí ještě do
školy a de do kina a příde třeba až ráno, že
JV: hm
JJ: rodičům je to jedno
JV: vzpomněla byste si, jak to kino (.) vypadalo, jak na vás
působilo (.) to na tom Výstavišti ((Výstaviště)) myslím?
JJ: tak tam bylo pěkný to kino, šikovný to tam bylo (.) jinak já už
si tak nějak moc
JV: [hm]
JJ: [nepamatuju ( )]
JV: a tam ste teda chodila (.) ee v rámci té měšťanky
JJ: no
JV: a pak ste tam už přestala chodit?
JJ: no poněvač pro mě to bylo z ruky
JV: hm
JJ: jo, pro mě to bylo z ruky taklec chodit do města do kina (.) to
sme chodili akorát kdyžtak když něco dávali v té sokolovně u nás v
Jundrově ((kino Vesmír))
JV: hm
JJ: se promítaly filmy v te sokolovně (.) tak sme (řekneme) jako
děcka třeba šly
JV: [hm]
JJ: [do te] sokolovny, jo
JV: takže ste občas šla i s kamarády?
JJ: no tak to sme se jako ze školy bych řekla, ale (.) to už sme
byli větší
JV: mhm
JJ: že, to bylo už jako ve válce
JV: jo
JJ: tak (.) to ještě sem tam do toho (tohle tam), pro mě to bylo (.)
my sme bydleli (.) do toho devětatřicátýho roku (.) tam na tom bych
řekla to už je víc k Pisárkám
JV: mhm
JJ: jo, to je tak v polovině bych řekla té Veslařské (.) no a tam to
byla taková spíš samota
JV: hm
JJ: tam nebylo těch domů tolik, tam byly (.) ze začátku máte byly
samá vila
JV: [hm]
JJ: [jo] (.) takže tam (.) to bylo všechno, (dyť to) spojení nebylo
takový
JV: hm
JJ: jo, my sme museli až do (.) e až do žabin ((Žabovřesky))
JV: hm
JJ: na konečnou (.) jo, anebo do Pisárek na konečnou
JV: ee dostala ste se třeba někdy v životě v tom dětství nebo (.)
dospívání na nepřístupný film?
JJ: ((nejspíš kroutí hlavou))
JV: ne?
JJ: em ((zamítavě)), (to sme šli většinou) to co (.) vybrali
JV: hm
JJ: pokuď sme chodili do školy, tak sme prostě tak nějak nechodili
JV: hm
JJ: po kinách (.) jo
JV: třeba někdy bez placení, (dostala ste se)?
JJ: ale (.) potom až už sme byli (.) prostě velcí, když už sme byli
(.) já sem byla v učení (nebo) sem byla v tom obchodě, no tak tam už
sme víc jako
JV: mhm
JJ: chodili, [že, ale]
JV: [(za té války)]
JJ: někdy zas nějaký takový to (.) nás netáhlo
JV: hm
JJ: nás třeba tahly nějaký takový bych řekla (.) ee co sme to sme
byli myslim ale štyrykrát na tom to Krb bez ohně (.) jo
JV: mhm
JJ: (ten) nějak hana Hana Vítová s tým (..) Dvorským ((Alois
Dvorský)), ne
JV: mhm
JJ: to sme byli myslím ale <pětkrát na tom se nám libilo> a pak sme
většinou (.) takový nějaký ty dobrodružný filmy, pak dávali film (.)
to si pamatuju (.) Mzda strachu
JV: mhm
JJ: to byl takovej nějakej bych řekla napínavej film (.) jak voni
(.) převáželi nějaké (.) prostě nebezpečné náklad
JV: hm
JJ: to si pamatuju ještě ten film, že voni to byli jako (.) vezli
nějaké nebezpečné náklad přes nějaký takový tyto (bylo) jak někde v
pralese
JV: mhm
JJ: nebo tak někde na nějakou končinu
JV: mhm
JJ: no a ee museli (.) přejíždět (.) přes takový prostě a teď museli
vopatrně poněvač (.) to se nesmělo (.) ten náklad nějak ee dostat do
toho ž- to mohlo vybouchnout jo, tak to si pamatuju jako jo, že to
byl to byl taky dobré film jako no a jinak tak si nějak zvlášť moc
toto no tak (.) tenkrát byla voblíbená ta (.) Ferbasová ((Věra
Ferbasová))
JV: mhm
JJ: jo, tak to sme většinou, kde byla Ferbasová ((Věra Ferbasová)),
<tak sme tam šli>
JV: (to byla) vaše oblíbená herečka?
JJ: no tak (.) tenkrát za mládí (.) byla t- to bylo víc těch
hereček, co byly taklec voblíbený
JV: hm
JJ: že
JV: já (sem sem) chtěl zatím ujasnit, mluvíme teď už o o válce, o
protektorátu?
JJ: no no no
JV: k tomu by sme se ještě kdyžtak dostali (.) chtěl sem se zeptat,
vy ste (.) chodila do kostela nebo chodili ste do kostela jako
rodina?
JJ: tak (.) my sme měli, pokuď sem chodila do školy, tak bylo
povinný náboženství
JV: hm
JJ: to sme chodívali (..) no a já sem chodila bych řekla jako děcko
JV: mhm
JJ: my sme měli tam byl na Veslařské byl klášter
JV: mhm
JJ: (tak sme) většinou do toho kláštera chodivali do kost- dneska je
tam nějakej vojenskej tento (.) (to přebrala)
JV: [a]...
JJ: [a] tenkrát tam vlastně (.) to byl klášter
JV: mhm
JJ: tam vychovali, tam byli aji (.) hráli divadlo ty schovanky (.)
jo co tam vlastně (.) se u- oni tam chodili do školy v té v tym
klášteře a všechno, jo, tam bylo tenkrát to bylo veliký
JV: hm
JJ: tam (.) byl hromadu těch schovanek tam bylo, jo
JV: hm
JJ: no a tak to sme chodili do toho k- do toho kostela tam do toho
no a pak (.) pak už sem málo šla, protože (.) když už sme byla v
Jundrově za války už (.) to tak netáhlo, [jo]
JV: [a] rodiče teda nebyli věřící, (jako že by)...?
JJ: no byli taky, no ale tak nějak (snad) že by (.) se
JV: hm
JJ: se chodilo do kostela (..) se nechodilo (..) no (..) (my sme)
byli jako katolíci
JV: mhm
JJ: rodiče byli to (.) jenomže tenkrát už ty rodiče ee naši třeba
neměli nějak moc toho času
JV: hm
JJ: jít do (.) se zebrat a jít do toho kostela (.) sem tam, v nedělu
sme třeba do toho kláštera šli, ale že by se chodilo pravidelně
JV: hm
JJ: jo (.) tak to u nás nebylo jako
JV: (takže) si nepamatuje (.) nepamatujete, že by se třeba na
farnosti promítaly nějaké filmy? že by pan farář ee [promítal]
JJ: [nee]
JV: dětem (.) ne?
JJ: ne (...) ne to si nepamatuju (tam nic) to ani (.) ani pokuď vím,
tak my sme měli farnost v Komíně
JV: mhm
JJ: tam byl farář nějaký pan Růžička tenkrát, jo (.) ale jinak takle
co že by tam nějaký to nebylo
JV: mhm (.) em nevzpomínáte si, jestli třeba měl ee někdo z vašich
spolužáků (.) ee rodiče, kteří by vlastnili ee promítačku (.)
domácí?
JJ: těžko (..) za nás za tech mladejch let tomu taklec nebylo, teď
už to je víc
JV: hm
JJ: rozmnožený, ale (...) tenkrát
JV: hm
JJ: to nebylo taklec
JV: a když teda teď se ee posuneme vlastně už do toho dospívání, to
znamená vlastně do té druhé poloviny třicátých let (.) jak ste
začala navštěvovat měšťanku, došlo tam k nějaké změně výraznější než
ee v tom uplynulém období, které sme teď tak jako [( )]...?
JJ: [(tak to nevim)] to byly furt tenkrát (...) to byl ještě
(povídám) sme byli (.) děcka tenkrát
JV: mhm
JJ: byli úplně jinačí, bych řekla jinačí režim toho (.) já si akorát
vzpomenu na nějakýho učitel Černý (.) on byl potom popravenej (.) v
tom devěta- ee v tom, no prostě hned mezi první- jak začli
popravovat
JV: hm
JJ: hned mezi prvníma (.) já si vzpomenu v té první měšťance, tam
nás učil ešče (...) ee pisničku (.) teď nevzpomenu jak se ten
(korasin)
JV: mhm
JJ: jo, to si na to a já sem to znala celý, jo, ale to už si za ty
leta už se mně to vykouřilo z té hlavy, jo
JV: hm
JJ: (no) von byl spíš von byl jesi byl (.) ruskej legionář nebo já
nevím prostě jako ale on byl mezi prvníma, co byli popraveni, to si
akorát pamatuju jako ze školy ješče, ale (.) jinak taklec tam žádná
taková nějaká (..) takový spíš bych řekla dětský, jo (.) my sme
třeba ee měli (.) v první měšťance to bylo (.) měli sme byly Vánoce
JV: hm
JJ: Mikuláša bylo
JV: mhm
JJ: tak učiteli (.) přišli donesli, to byly takový ty bílý polívkový
talíře, ty hluboký, tak donesli dva ty talíře, takovou čokoládu (.)
jo, takový (.) ty na jednom byly takový tyčinky a na druhým byly zas
takový jako (krkle) (.) nám to donesli a přišli z třetí měšťanky
holky přišly voblečený jako <Mikuláš, jako čert, jo>, (a fakticky)
bylo to něco, mělo to něco do sebe
JV: hm
JJ: tenkrát (.) jo.
JV: (takže vlastně) to byla taková besídka jakoby
JJ: no (.) no tak jako takový slavnostní
JV: hm
JJ: jako přišel ten čert s tým Mikulášem a já si vzpomenu, vona
bydlela kousek vod nás ee ta Věrka Kadlecová (.) a vona se strašně
bála (.) ta z toho měla hotovej šok
JV: hm
JJ: jo, já sem s ňou měla co dělat, já sem s ňou potom vona se mě
držela jak klíště, já sem s ňou šla, musela jsem ji zavest až k nim
do kuchyně (.) jo
JV: čeho se myslite bála?
JJ: no bála se toho čerta, Mikuláše (vona prostě) se toho ješčě bála
jo (.) (no povídám) v těch letech ješčě my sme byli (.) jak se řiká
takový ee takový dětský ješče, jo, všechno (..) sme šli po
(Hlinkách) ((V Hlinkách)) my sme chodívali pěšky z té (.) vod toho
st- ee vod toho pivovaru
JV: mhm
JJ: až do Pisárek až na Veslařskou, že (.) tam jezdila sice tramvaj,
no ale rodiče nam ee máte nohy, choďte po svéch (.) no (.) tak sme
chodívaly pěšky, no a (povídám) to sme šly tenkrát ee z toho a to si
pamatuju dodnes (.) vona se mě držela jako kliště a jak tam někde
něco zazvonilo, jo
JV: hm
JJ: jak šli třeba byli partyje nějak domluvená (.) já (sem myslela
že) ((smích)) <(že vona mě) (.) (já sem nevěděla)> co s ňou mám
dělat, (já povídám) Věri, prosim tě, dyť se neboj (.) (tak sme) vona
mě stáhla do žundru jo (.) do (dveří), aby nás nebylo vidět
JV: zeptal bych se (.) vy ste vlastně trávila tenkrát (.) čas jako
dítě (.) měla ste nějaké koníčky nebo četla ste knížky třeba (více)?
JJ: [hm to]
JV: [vy ste] řikala, že ste (méně) chodila teda do toho kina, tak
jestli ste se nějakým dalším zábavám věnovala?
JJ: tak tenkrát ee (.) byla všelijaká ta zábava že [no tak já sem
(chodila)]
JV: [chodila ste třeba na výlety] nebo sportovat?
JJ: zvlášť tenkrát (.) chodila sem do Sokola
JV: mhm
JJ: jeden čas (.) no ale potom jak už ee dokuď žáci jako, no a potom
když sem měla jít do už jako do dorostenek
JV: mhm
JJ: tak sem toho nechala, protože (.) to už bylo pozdě večer, a když
já sem měla přijít tam na ty Kopaniny
JV: mhm
JJ: to tenkrát tam byla Veslařská vlastně (.) vobydlený (.) končilo
(.) kousek, jak je dneska to kino, tak kousek ješče tak za ním
JV: mhm
JJ: jo, a jinak to tam bylo pustina samota (.) takže (..) ee nás to
netáhlo někam (.) že
JV: a třeba rozhlas ste poslouchala?
JJ: no tak rozhlas tenkrát ešče vlastně byly (.) ee sluchátka
JV: mhm
JJ: (krystálky) (.) hledalo se to, tak to sme se vo to kolikrát
handrkovali, když tam něco bylo, jo
JV: mhm
JJ: děda mně to zebral, že chce poslouchat to nebylo (.) bylo tak
nějaký ty knížky takový ty pohádky nebo tak něco bylo
JV: hm
JJ: že
JV: do divadla ste třeba šla někdy (.) v tom dětství?
JJ: (já bych) vám řekla upřímně (.) tenkrát (.) nás rodiče víc ee
vedli k takové nějak (.) prostě, jak bych vám to vysvětlila, nějak
ee (k) práci
JV: mhm
JJ: jo, my sme museli spíš bych řekla pomáhat těm rodičům
JV: mhm
JJ: jo, poněvač (.) já sem třeba přišla ze školy (.)
JV: mhm
JJ: a maminka neměla když byla práca na zahradě (.) tak sem
(neměla), musela sem ledasco (.) nádobí umýt a to udělat a to udělat
jo, (měla) sem prostě nachystanou prácu, že (...) takže tam (.) to
bylo to dětství úplně něco jinýho, [já ( )]
JV: [takže ste] neměla tak čas na tu dětskou zábavu jako třeba
[(dnešní děti)]
JJ: [no právě] a pak já sem byla sama
JV: mhm
JJ: tam ee sice sem kolikrát utekla k babičce, babička bydlela hned
vedle
JV: hm
JJ: a tam bylo už víc děcka co tam bydlely, jo, tak sme se tam jako
hráli sme, no tak hrály sme, jak se tenkrát, to bylo takový hrálo se
třeba tichá pošta
JV: [hm]
JJ: [nebo] takový nějaký ty (.) voloviny, jak se říká dneska, dneska
když byste to tak to se nám děcka budou smát, jo (.) no, ale my sme
fakticky tenkrát jinou zábavu neměli
JV: mhm
JJ: a byli sme spokojení (...) to e
JV: a teda než ee ta začala válka (.) nebo než sme, než začal
protektorát
JJ: no
JV: tak ee do té doby (.) byste si třeba vzpomněla, jestli ste (.)
chodila do ňákého kina (teď)? jestli vám něco vytane na mysli
JJ: no řikám, já sem začala ch- potom jak sem (.) poněvač pokud sem
byla ee (.) napřed sem byla v učení
JV: mhm
JJ: že (.) pak sem byla zaměstnaná u toho Hrdličky (.) no tak tam až
pak sem byla v tom květinářství, tak tam jaksi s těma holkama
JV: [mhm]
JJ: [sem] už víc (.) [přišla na ňákou tu...]
JV: [ale ještě] jakoby na té měšťance, jak ste byla, [(v těch
patnácti)]
JJ: [v té měšťance] sme málo (.) takto, to sme se akorát tak
kamarádili, pokuď sme byli v té školi, že
JV: mhm
JJ: a jinak (zas povídám), poněvač já sem to měla daleko, voni byli
většinou ze Starýho Brna nebo byli z Liskovca ((Lískovec)) (.) takže
my sme to tam měly poměrně jako kamarádky k sobě jedna k druhé
daleko
JV: mhm
JJ: já řikám sme já sem třeba s těma kamarádkama (.) sme se bavily
po té cestě, jo, my sme třeba šly (.) z tych ee p- pisá- z ty- vod
toho starýho (tam) vod té Pisárecké, my sme skoro každý den se si
sedly a vykládaly sme si (.) jo...
JV: takže ste vlastně žádné kino (.) kromě (.) kina [na Výstavišti]
((Výstaviště))
JJ: [no]
JV: neznala tenkrát (.) (osobně)?
JJ: tenkrát ne, tenkrát nebylo nic toto (.) no...
JV: až teda za té války [(a to jak ste začala...)]
JJ: [až potom v té válce tam] pak už sme víc jako, poněvač to už nám
bylo těch (.) ee řekněme těch štrná- ee těch patná- šesnáct
sedumnáct, že (.) to už potom už víc jako (.) (povídám) to už sem
přišla víc do toho města
JV: mhm
JJ: poněvač my sme (.) rostli (.) tenkrát to bylo předměstí (.) že
(.) tenkrát to nebylo tak vobydlený, jak je to dneska vobydlený a
bylo to jako předměstí, takže sme vlastně tenkrát nepřišli tak nějak
(.) moc ee do styku s těma (..) řikam, no až po té válce tam už
potom, zas po válce když to vezmete zas, človek už měl starosti,
byla rodina
JV: hm
JJ: že a bylo zas jiný [starosti]
JV: [co třeba] vaši spolužáci nebo kamarádi, myslíte, že oni chodili
do kina víc tenkrát (.) než vy?
JJ: no tak možná kdo to měl blíž ee ty spolužáci, pokuď byli v tom
jak třeba na tom Starým Brně, ale jo, tenkrát taky nebylo tolik tych
(.) jako
JV: hm
JJ: bych řekla [( )]
JV: [vite, jestli] třeba o tom o tom pak třeba mluvili ve škole o
tom, že byli ee př- e před tím ee den v kině?
JJ: tak řekla bych, že ani tak nějak [se]
JV: [ne]
JJ: (zvlášť) se (vo tom) nijak nebavili
JV: hm
JJ: sme vo kinách nebo to
JV: [takže]...
JJ: [tam třeba] sme byli úplně
JV: hm
JJ: ještě někdo kupoval si ten časopis (.) [to kinorevue]
JV: [kinoreví] ((Kinorevue))
JJ: jo
JV: mhm
JJ: takže sme třeba to donesli do školy a voni to neměli učiteli
rádi
JV: hm
JJ: [jo (.) učiteli to]
JV: [zakazovali...]
JJ: kolikrát zabavili
JV: (to ste) právě vy si kupovala, že? ste řikala
JJ: no tak já sem tam někdy sem si ho taky koupila
JV: mhm
JJ: jo jak tam byl někdo (.) nó ale (..) tak nebylo to nijaký, že by
tam byli nějaký ty (.) no ale učitelé prostě nám
JV: hm
JJ: ledasco zabavili (..) když něco...
JV: a (..) teď teda když se posuneme dál (.) ee nebo teda eště
vlastně ještě bysme se mohli ee mohli zastavit chvilku u toho ee
kina na na Výstavišti ((Výstaviště)), jak ste chodili hodně ze
školou nebo (.) relativně hodně (.) tak ee vzpomněla byste si, jak
se třeba (.) ty děti chovaly tenkrát ee při představení?
JJ: no tak (my) sme se chovali normálně prostě
JV: jesi třeba pokřikovali kluci nebo (.)
JJ: ne ne ne
JV: hvízdali nebo se smáli [nahlas]?
JJ: [ne ne] (..) ja vam něco upřímně řeknu, tenkrát byla ta mládež
(.) jinak vychovaná
JV: hm
JJ: prostě, jo, tenkrát [(to neexistovalo)]
JV: [jako myslíte,] že si třeba děti tenkrát tolik nedovolily jako
dneska, jo?
JJ: no no no, to bylo úplně něco jinýho
JV: mhm
JJ: (..) my bysme si nedovolili ani nijak tak, protože by nás
učitelé hned (.) hned sme byli volaní k raportu nebo něco
JV: [mhm]
JJ: [když] kluci třeba něco z voloviny vyvedli nebo něco takovýho
JV: hm
JJ: tak byli hned k raportu
((pausa; 5 vteřin, doplnění nápojů))
JV: takže třeba ste se ani nebavili, jako měli ste strach (.) během
ee
JJ: ne, řekneme né strach, ale prostě tenkrát nás to (.) já nevím
jako
JV: hm
JJ: děcka ani nenapadlo nějak taklec ee (...) prostě měli sme ee
jiný
JV: hm
JJ: jiný smysl pro život, jak se řiká (..) poněvač sme byli jinak
vedení
JV: hm
JJ: jinak [toto]
JV: [a myslíte,] že byly všechny děti (.) vedené podobně jako třeba
vy?
JJ: no tak já, co si pamatuju, co sem znala (.) kamarádky a sešly
sme se ve školi, tak sme byly skoro všichni tak stejně (na tom)
JV: mhm
JJ: (.) nikdy tam nebylo nějaký že by některá byla... (..) co se nám
stalo akorát v první měšťance (.) to bylo už ee vlastně (.) tenkrát
už začli ti (.) ee Němci taklec už (.) taklec už tohle (.) ale si
vzpominam, že ee se učiteli zlobili, protože když končila škola
JV: mhm
JJ: tak našli (.) vete- vyrytý hakový kříže v lavicích (.)
JV: hm
JJ: a takový, tak to (.) bylo (nějaký takový) a když sme přišli do
druhé měšťanky, když sme nastoupili, tak vlastně, tam nikdo z nich
nebyl už (.) přestoupili prostě k Němcům a (.)
JV: hm
JJ: už chodili do německé školy, jo (..) a to vím, že se tenkrát
učiteli na tom hrozně zastavovali, protože (.) to museli potom
čistit jo že
JV: mhm
JJ: by to bývali do těch žáků ani neřekli, že taklec
JV: hm
JJ: se zachovají (...) (to konec to byli) jediné takové bych řekla
přestupek tenkrát, jo
JV: hm
JJ: že ee (..) no ale (povídám), to byly to šli potom (na druhej
den) ee druhej rok už s nama ve školi
JV: jo
JJ: nebyli, už byly v německé [školi]
JV: [hm vy] ste vlastně [měšťanku]...
JJ: [to bylo] akorát ten překlon
JV: hm
JJ: tych (.) toto jo, pač to už začly (.) v tom osumatřicátým
JV: jo
JJ: už začly ty Sudety a [takový a...]
JV: [a vy ste] do měšťanky té vy ste ji vychodila v roce třicet
devět
JJ: já sem vycházela v devětatřicátým roce
JV: hm
JJ: to už tady byli [Němci]
JV: [pak ste] se do roku jednačtyřicet ee vyučila ještě, chodila ste
do učení
JJ: no sem chodila do učení jako
JV: mhm
JJ: hm, a to sem chodila na veslař- ee na (.) ee Smetanovu, tady na
Veveří
JV: hm
JJ: takže to zas (.) do učení a z učení [dom a...]
JV: [a (.) od té] doby, od těch nějakých sedumnácti let ste si už
třeba vydělávala teda sama pak (.) ste pracovala (.) (nebo)
[osumnácti]?
JJ: [(ješče) tenkrát] když sem se pokuď sem se učila, tak ne
JV: no a potom právě...
JJ: až potom sem byla u toho zaměstnaná, když sem (.) musela nechat
toho učení
JV: hm
JJ: tak sem byla zaměstnaná u toho Hrdličky
JV: mhm
JJ: to bylo hračkářství
JV: mhm
JJ: [no a tam (už sme se)]...
JV: [to bylo] kde to hračkářství?
JJ: e v žabinách ((Žabovřesky))
JV: v Žabovřeskách (.) mhm
JJ: ee vite kde (.) to bylo (..) ee jak bývalo sta- jesi si
pamatuje- (bývalo) starý hřiště (..) fotbalový (.) dole
JV: (to) spíš ulice kdyby takle byla ale...
JJ: eh (nevim), jak bych vám to [vysvětlila]
JV: [nebo u jaké] zastávky tramvaje?
JJ: jak je (.) teď bych řekla je to (...) em to je teď taklenc vede
Horová a ta spodní ja si nevzpomenu, jak ta se menuje (..), jak
jezdí tramvaje a (.) dete dólů
JV: hm
JJ: tak ta ulic tak se šlo (.) kousek jako a to už bylo tak jako do
polí tam
JV: [mhm]
JJ: [jo] to bylo ten konec tech žabin ((Žabovřesky)) (.) jako [( )]
JV: [jaká] to byla zastávka (.) netušíte?
JJ: vite, kde je bych řekla, to bylo tak je (.) (...) dole, jak jede
(.) ja nevim, jak bych vam to vysvětlila
JV: kolik zastávek třeba od Svratecké?
JJ: od Svratecké je to em...
JV: nebo...
JJ: to bylo (tak jak je) ( ) k Pisárkám
JV: mhm
JJ: (.) (to je buď prostě) to je až jak je tam (.) takové ten most
JV: mhm
JJ: tak bych řekla, že to bylo tak za tým mostem
JV: hm takže jak je dé jednička
JJ: jak je dé jednička přes ten most
JV: mhm [tak tam]
JJ: [taklenctak] jako (.) jo
JV: mhm
JJ: tak to bylo tak nějak za ním
JV: dobře e v Žabovřeskách, (když) ste pracovala, chodila ste taky
třeba (.) do kina (.) tam- tamější-?
JJ: tak tam s- ne
JV: do Lucerny ((Lucerna)) třeba?
JJ: my sme tam většinou pracovali tenkrát nás tam bylo hodně
JV: mhm
JJ: právě z Jundrova hodně děvčat, takže my sme šly zase zpátky, to
sme kdyžtak třeba náhodou v tym Jundrově, když něco pěknýho dávali,
že sme ze zešly, ale jinak (tak nějak)...
JV: mhm (..) a vlastně tam tam ste chodili do sokolovny do Jundrova?
((kino Vesmír))
JJ: no (.) pač tenkrát já (.) my sme za války potom bydleli už (.)
blíž k Jundrovu jako (.) kousek od kina, tak bych
JV: [mhm]
JJ: [řekla] jo takže my sme to měli (.)
JV: [mhm]
JJ: [to už] sem spíš s těma holkama šla (.) do toho Jundrova třeba
do kina ((kino Vesmír)) nebo když bylo pěkně, tak, nás to ani tak
netáhlo do kina
JV: mhm
JJ: jo, my sme třeba šli (.) tenkrát ešče v Pisárkách byly kolotoče
JV: [mhm]
JJ: [byly] ee takový [ty...]
JV: [takže] na zábavy
JJ: dráhy lanová, jo a takový, tak my sme třeba se [zebrali partyja]
JV: [(.) mhm]
JJ: co sme se třeba dvě tři hol- s holkama domluvily a šly sme do
těch Pisárek na vodpoledne, na večer už sme musely být doma (.) že
to
JV: mhm
JJ: se rodiče zas hlídali
JV: na na nějaké taneční zábavě ste třeba byla?
JJ: tenkrát nebyly, akorát sme chodili potom (.) do tanečních
JV: mhm
JJ: jo
JV: a to bylo za války?
JJ: byl- to bylo za války, protože zábavy nebyly
JV: mhm
JJ: a byly akorát ty taneč- a to sme vlastně toho využívali
JV: [mhm]
JJ: [chodili] sme do těch tanečních (.) a to sme to taky sme chodili
vodpoledne
JV: mhm
JJ: večer už málo, no některý ty holky, já vím že (.) mně se stalo
třeba my sme byli (.)
JV: hm
JJ: v Králově Poli v Besedním domě (.) a my sme vlastně tenkrát
chodili pěšky
JV: mhm
JJ: z toho Krpole ((Královo Pole))
JV: mhm
JJ: že [my sme šli přes to]
JV: [to ste řikala]
JJ: po té Královopolské
JV: hm
JJ: byli sme doma, jo (.) nám se to nevyplatilo objíždět (..) a to
si pamatuju, to sme byli (..) ešče kama- kamarádky (.) a (voni furt)
a Jarko, prosimtě, chvilu tady ještě zustaneme večer
JV: hm
JJ: no tak mě přemluvily, tak sme tam..., no ale já sem voni potom
se k tomu neměly (.) pač ono to končilo (.) až ale vo devíti nebo vo
desíti tenkrát večer jako
JV: mhm
JJ: jo (.) a já sem (naši) já sem měla nařizený vod rodičů být
JV: mhm
JJ: do devíti hodin doma
JV: [mhm]
JJ: [jo] tak já [sem třeba tam] chvilku zůstala (..)
JV: hm
JJ: (a pak se mně stalo), že sama jediná sem <mazala po té>
Královopolské tenkrát to tam taky bylo
JV: hm
JJ: tak vopuštěný, mazala sama dóm (.) že (.) to se nedalo (.) ten-
tenkrát, povídám, rodiče za jedno byli přisnější, že (.) nenechali
nás tak jako (..) lítat třeba dó (.) dvanácti
JV: (jasně no) hm [rozumim]
JJ: [nebo tak] jo (sme) museli být v těch devět hodin v deset hodin
doma
JV: hm
JJ: jinak (.) jak se řiká byl mazec
JV: hm (.) (když) se zeptám, vy vlastně ten hlavní zdroj těch
informací ee to bylo to kinoreví ((Kinorevue)), které ste si
kupovala?
JJ: (mně se zdá), (že se to) jmenovalo Kinorevue
JV: mhm (.) a třeba [ee]...
JJ: [(tam)] vycházely já sem to (..)
JV: no
JJ: já sem to teda si nekupovala tak často
JV: mhm
JJ: (já jenom sem, když sem měla jako) jak se řiká uškrtili nějakou
tu korunu, tak sem si to koupila, jo
JV: mhm
JJ: (protože) naša maminka dycky nadávala (..)
JV: mhm
JJ: ta (.) nebyla [( ) jo]
JV: [neměla] pro to pochopení
JJ: voni pro to rodiče tenkrát nebyli
JV: hm
JJ: že
JV: a třeba ee e ale povidejte, já sem vás teď přerušil, vy ste o
tom chtěla asi ještě něco říct, o té kinoreví ((Kinorevue))
JJ: no tak to sme si (to povídám), když tam byly nějaký nějaké pěkný
(.) viděli sme (.)
JV: hm
JJ: že tam něco (..) co sme tak trošku měli rádi, tak sme si to
koupili, no ale (..) jinak [taklec]...
JV: [a třeba] noviny ee kupovali vaši rodiče...?
JJ: [hm?]
JV: [že byste...] noviny (.) jestli kupovali vaši?
JJ: [nó] (.) tenkrát my sme (.) ee tenkrát byli no- no- noviny braný
normálně, jo
JV: mhm
JJ: jako (.) a (.) já sem třeba mně vodebírali (.) ten ee (.) ježiš
jak se to menovalo (...) to byl takovej časopis dětské (.) ja si teď
nevzpo- (..) to bylo víc (takový dětský)
JV: hm
JJ: nevzpomenu si teď [jak se to menuje ( )]...
JV: [ale třeba] ty informace o těch filmech ste získávala i mimo tu
kinoreví ((Kinorevue))?
JJ: ten ee no tak (.) to sme zas to už potom (.) když sem byla v tom
obchodě
JV: mhm
JJ: jo, no tak tam už ee sem přišla (víc) do styku s tema..., tak už
to, ale jinak taklec (..) nas to (.) nějak netáhlo [pokuď sem...]
JV: [takžé (.) takže] třeba vlastně jakoby ee v rozhovoru s přáteli
ste (..) [se domluvili, že pudete na ňáký (film)]
JJ: [no právě to no že to] až už potom sem byla v tom obchodě, tak
JV: mhm
JJ: tak tam už potom to bylo víc tohle (..) páč (povídám), to byla
jiná (.) jiný poměry, jiný (.) [(úplně jiný)]...
JV: [dobře a teď] teda když se budeme bavit už o téhle době, kdy ste
vlastně [už]
JJ: [nó]
JV: byla ňák soběstačná (.) a starší, takže ste měla i volnou
ruku...
JJ: no (.) no a potom jako po válce už človek měl zas ee jiný
starosti
JV: mhm
JJ: jiný trampoty, že (...) takže
JV: [(a když...)]
JJ: [já sem] (kór měla nějak) zamotanej ten život, poněvač já sem ee
když sem ee chodila do toho Kuřimu
JV: mhm
JJ: tak já sem, abych popravdě řekla (...), to ještě když sem byla v
obchodě (.) než sem (.) nastoupila do toho Kuřima na to přeškolení
(..) tak sem tenkrát nějak byla nemocná (.) a znala sem jednoho
chlapca, ale on povidá poď se mnou a já du, (si tady) kamarádovi pro
něco (..) a já sem teda s nim šla (.) no a (.) ee voni tam byli
druzí (toto) já sem nechtěla jít dovnitř
JV: mhm
JJ: že tam já dovnitř nepudu no a (.) voni mě tam potom nějak
vodtáhli, no prostě bych řekla, byla sem znásilněná, jo nebo tak
nějak, jo
JV: mhm
JJ: takže (..) sem měla (..) vlastně zas takový (.) trampoty svoje
(..) jo
JV: mhm
JJ: teď to vite, sem se bála rodičům jak to říct, rodičům, všelijak
sem kličkovala
JV: mhm
JJ: jo (..) no (.) nakonec ee (..) nakonec ten chlapec (to) teda (.)
sem měla s ním toho chlapca (.) zas jeho rodina, jeho rodiče, jeho
otec, ne
JV: mhm
JJ: ale matka ta nechtěla, aby si mě vzal, že su pro pro něho
chudobná (..) jo že prostě nic nemám (...) chtěla bohatou nevěstu
(..) tak to máte tak, já sem přišla do takovejch trablů (.) do
takovýho (.) blbýho života
JV: hm
JJ: jo, že sem vlastně ee měla plnou hlavu starostí, plnou hlavu
tohle, (..) otec dělal zle (..) že, no nakonec potom s- se to nějak
vyrovnalo, urovnalo se to v klidu, no ale (.) otec se mnou nemluvil
dlouho se mnou nemluvil a pak teda
JV: hm
JJ: se s tím vyrovnal taky, no ale (.) já sem to přecijenom (..)
težko nesla že všechno
JV: mhm
JJ: no a pak sem vlastně po té válce měla zas furt trable s tím,
protože (.) vona ta matka (.) jela proti mně
JV: [mhm]
JJ: [jo] prostě (.) potřebovala ho z toho... [no]
JV: [jeho] matka?
JJ: jeho matka [jeho matka]
JV: [jo (.) tady k tomu] k tomuto došlo teda vlastně ee až na konci
války, [pokuď dobře ee (počitam)]
JJ: [no no tak] ee to bylo ( ) ( se táhlo) (.) von se narodil ve
štyryaštyrycátým kluk
JV: hm
JJ: takže to už se táhlo ješče ve válce [už jako]
JV: [ještě ve válce]
JJ: no ale táhlo se to až asi do (...) sedum let, to už sem byla
potom vdaná, už sem měla toto, ale než to skončilo (..) (se táhlo)
ale (hrozně) ale (do až) do sedumaštyrycátýho roku
JV: mhm
JJ: s ňó (.) poněvač vona furt si něco vyméšlela a furt si něco toto
a furt něco měla ee tenkrát ee dokonce ee (ten) (.) (vona měla)
nějakýho advokáta (.) no a ten ju prostě
JV: mhm
JJ: vydíral z ní peníze bych řekla, jo (.) (poněvač) to byl a (.) to
aj do Prahy tenkrát ná ty posudkovýho znalce a já nevím co všechno
si vymejšlela
JV: hm
JJ: jo povidám takovýmto (.) nakonec (já sem musela) do toho,
nakonec musela to zaplatit aj otcovi cestu všechno, protože já sem
řikala, že to sama s dítětem nepojedu
JV: mhm
JJ: jo
JV: jo (.) rozumím
JJ: takže sem měla prostě ten život, že sem musela měla furt nějaký
ty starosti, no
JV: hm
JJ: (já povidám), když sem se vdávala, měla sem ee dobře sem se bych
řekla vdala, no taky byl chudák, taky neměl (kdoví) ee jaksi ee
život taky neměl zrovna tak lehké, zas mě von moc měl, zas sem
vlastně byla akorát dva roky vdaná (.)
JV: hm
JJ: jo (.) a to sem (víc) prožila s ním nemoci jak tohle (...) takže
sem měla zas takový (.) trampoty (..) no (.) že to mate ten život už
potom byl těžkej
JV: hm
JJ: to už se nedalo nijak toto, to se s váma furt taklec [toto]
JV: [hm] (.) ale dejme tomu, že do toho roku čtyřicet tři vlastně
ste (.) zažívala ještě takové ee dá se říct šťastné období, kdy ste
si em vydělávala, měla ste nějaký příjem...
JJ: no právě to bylo a
JV: [a]...
JJ: [potom] sem byla v tom květinářství
JV: hm
JJ: tam mě to bylo no a až pak teda jako kamen úrazu byl
JV: hm
JJ: že sem byla taky totálně nasazená, že (.) no (.) na jedné straně
ee že sem byla v jiným stavu
JV: hm
JJ: já sem nemohla dojiždět do toho Kuřima
JV: jo
JJ: (tak sem) že sem se toho (.) jaksi bych řekla (.) během pulroku
(.) vysunula z té (.) jo
JV: hm
JJ: že sem nemusela do toho Kuřima jezdit
JV: a vy ste řikala, že vlastně tenkrát ste ee v éře nebo v době
teda toho (.) ee květinářství, když ste tam pracovala nebo ještě
vlastně v tom hračkářství předtim, tak ste chodila do kina asi
nejčastěji sem pochopil s kamarádkami nebo se spolupracovnicemi?
JJ: no tak většinou sme chodivaly
JV: mhm
JJ: spolu to sme to sme teda hodně užily
JV: jo?
JJ: to bylo období, kdy sme hodně užily jako, pač za jedno (.) my
(sme neměly) kam jít
JV: hm
JJ: sme se zešly odpoledne, jo...
JV: takže to kino pro vás vlastně [bylo takový ee místo...]
JJ: [tam vlastně to kino bylo tak sme dycky] většinou zalezly
JV: mhm
JJ: někde do kina, jo (.) no a (.) [tam někdy]
JV: [to ste chodila třeba...]
JJ: někdy sme šly aj večer, jo, někdy sme n- ee někdy sme byly jenom
akorát to vodpoledne, jo
JV: to ste třeba chodily jak tenkrát často? jak pravidelně?
JJ: no tak my sme většinou (.) to sme chodívaly to bylo období, kdy
sme chodívaly skoro každou sobotu nedělu
JV: mhm
JJ: teda víc v neděli
JV: mhm
JJ: poněvač v sobotu se tenkrát pracovalo
JV: chodily ste třeba i ve všední dny (.) během týdne?
JJ: ne
JV: ne ne, po práci (.) (to ste) chodily
JJ: my sme já sem byla v tom květinářství
JV: mhm
JJ: a tam bylo (..) to bylo (takle) to se nedalo, my sme kolikrát
musely dělat třeba když měly být nějaké ty svátky nebo nějaký ty,
tak sme musely aj (.) vodpo- dělalo se aj vodpoledne
JV: [mhm]
JJ: [(že)] my sme tam měly celý den vlastně zaměstnání (.) jo
[takže]...
JV: [a večer] už ste prostě...
JJ: večer už sem prostě už sme byly rádi, že deme dom
JV: <rozumim> (.) a když ste te teda [tenkrát]...
JJ: [a když sme] třeba byly (..) ee s- na Vánoce jo (.) nebo ee nebo
na toho (.) prostě takový ty zv- nebo byl ten Josef, jo
JV: mhm
JJ: tak tam bylo třeba potřeba dělat aj přesčasy sme musely
připravovat něco (.) to sme kolikrát sem přišla aj pozdě dom, tak
sem [měla]
JV: [mhm]
JJ: co dělat, abych byla do desíti hodin doma
JV: a to vám rodiče i teda jakoby ještě za [války]...
JJ: [no tak] to ešče když ta maminka viděla, že přijdu, tak mně šla
ale naproti
JV: mhm a to už vám vlastně bylo třeba kolem osumnácti let, že?
JJ: no (.) (ježiš já si vzpomenu) já sem šla (.) jela dom, bylo tak
kolem té desáté, taky sme měli nějakou tu o- práci tam
JV: mhm
JJ: a nějaký mládenec se se mnou dal do řeči a jel se mnou no a a
teď sme přijeli na konečnou a mě tam čekala <maminka> jo ((smích))
tak já sem musela, nemohla se k němu hlásit
JV: hm
JJ: jo, (já sem) <vykličkovala, tak sem mu vlastně utekla> jo
[doplnění nápojů]
JV: když ste si vybírali tenkrát filmy, tak byl to bylo [podle toho]
JJ: [tenkrát]...
JV: třeba kdo tam hrál (..) nebo (..) podle em nebo nebo ste si to
kino vybírali, že bylo [nejblíž, ste říkala, že ste chodila do
Alfy]? ((Alfa))
JJ: [ne e e my sme] (.) tak my sme třeba měli některý ty filmy už
sme třeba viděli
JV: mhm
JJ: a libilo se nám to, tak sme šli ešče jednou na to (.) když to
bylo pěkný, jo (.) (a když ne), tak snad podle (.) tak nějak to může
být dobrý, pak se nám to třeba libilo [no]
JV: [hm] ((kašel)) pardon a (.) že byste si třeba vybrali ee film ee
ne ani tak na základě toho ee jaký byl sám o sobě, ale třeba prostě
proto, že ste chtěli jít jenom do toho kina, které ste měli rádi
nebo že ste chtěli jít do ňákého kina, které na vás působilo třeba
dobře, jestli ta atmosféra byla [tak důležitá pro vás]?
JJ: [ne ne ne (.) my sme] prostě jako třeba se domluvili
JV: no
JJ: už v práci, že, že v nedělu se sejdeme (.) sme se většinou sešli
na náměstí Svobody a to taky (.) já sem nemohla jít (.) zebrat se a
a jít jako to já sem (musela)
JV: hm
JJ: když sem chtěla jít, tak naša maminka řekla až umyješ nádobí,
tak můžeš jít (..) jo, to nebylo jak dneska
JV: takže nejčastěji ste chodili
JJ: [no]
JV: [do] ee na náměstí Svobody do kina [a pak do Alfy]? ((Alfa))
JJ: [ne, my sme] se zešli na náměstí Svobody a teď sme šli (.) teď
sme třeba šli se někam podivat a pak sme šli zrovna do kina
JV: hm
JJ: jednou do Kapitolu ((Kapitol)), jednou (.) do do tam věči-
tenkrát taky nebylo ( ) tech, Kapitol byl dole (.) že a...
JV: [(Jalta)]
JJ: [skala] ((Scala)) byla
JV: mhm
JJ: skala ((Scala)) byla, Kapitol byl, pak byla v Alfě pasáži
((Alfa))
JV: mhm
JJ: to sme většinou šli do té Alfa pasáže (..) do toho kina ((Alfa))
(.) a (pak byla) ta Moderna v tym (.) (Jaltě) ((Jalta))
JV: hm (.) takže tady do těchto čtyř kin ste jakoby [takhle nejvíc
chodila]?
JJ: [no většinou sme] si
JV: hm
JJ: vždycky někam zalezli [do]
JV: [mhm]
JJ: toho kina
JV: a neřešili ste teda už moc kam dete, spíš vás zajímal ten film?
JJ: ne no tak my sme, poněvač my sme byli v tom obchodě zaměstnaní,
tak my sme už jako em tak voni tam měli všelijaký takový ty časopisy
tak už sme [třeba]
JV: [hm]
JJ: ty, tam dávají to a to (.) jo, tak dem
JV mhm
JJ: šéf nám třeba (pops- ee když) bylo to nějakej filmu, tak nám
většinou šéf jako vob- vobstaral lístky už, jo
JV: hm
JJ: tak sme šli
JV: aa e...
JJ: takže to bylo jako taklec tam [(to bylo)( )]
JV: [(měla) ste třeba jakoby nějaké] oblíbenější kino než to než ty
ostatní? [nějaké které ste měli měla opravdu ráda?]
JJ: [no tak to bylo tenkrát] ste si nevybrali
JV: hm
JJ: to bylo všechno stejný
JV: jo (myslim)
JJ: to byly kina jako (.) ať to byla ta nebo to bylo to
JV: [hm]
JJ: [bylo] to všechno [stejný]
JV: [jak na] vás ty kina působily tenkrát?
JJ: [(někdy sme...)]
JV: [cítila] ste se tam dobře (.) nebo ta atmosféra byla příjemná?
JJ: tak em (.) bych řekla, že to bylo tak příměrně skoro (.) stejný
nevím
JV: mhm
JJ: ste si nevybral nějak
JV: hm (.) a naopak třeba byly nějaké rozdíly v přístupu zaměstnanců
(.) v jejich chování (.) uvaděčů ( )?
JJ: ne pokuď teda si pamatuju, tak sme si nemohli
JV: hm
JJ: nikdy nějak naříkat
JV: mhm
JJ: ať to bylo tam nebo... no a pak sme jako jako děcka kolikrát
třeba šli ješče bylo (.) já si pamatuju, že naše babička nás vytáhla
(.) do divadla
JV: mhm
JJ: na Veveří
JV: mhm
JJ: do starýho divadla
JV: mhm Na Hradbách
JJ: tam tenkrát hrávali to bylo voblibený, Na tý louce zelený (.) no
tak sme šly s babičkou
JV: mhm
JJ: do divadla (...) teď voni tam (.) ke koncu mě bylo tenkrát eee
myslim sem chodila (..) sem byla ješče jako děcko (..) a házeli
srdíčk- ee srdcata
JV: mhm
JJ: jo (.) na konec perníkový
JV: mhm
JJ: srdíčka a já sem jedno chytla a sestřenice nechytla žádný, tak
sme se <(pak) po celou cestu hádaly> ((smích)) <vo srdíčko> a to
byly takový zážitky [dětský, že]
JV: [bylo třeba] pro vás ee v tom protektorátu důležité, kdo v tom
filmu hrál za herce nebo za herečku? vybírala ste si i na základě
toho?
JJ: no tak (.) pokuď tam hrávali (.) já si pamatuju hrávala Adina
Mandlová, Ferbasová ((Věra Ferbasová)), ee ta (...) ee ježiš
JV: bárová ((Lída Baarová))?
JJ: Mandlová ((Adina Mandlová)) hrála, tako- všechny ty
JV: mhm
JJ: takový ty starý herečky t- hrávaly tenkrát [hodně v tym]...
JV: [a měla ste] někoho opravdu oblíbeného z těch hereč- hereček?
JJ: no tak co se nám tenkrát tenkrát sme vobdivovali bych řekla Hanu
Vítovou ((Hana Vítová))
JV: mhm
JJ: jo (...) a (..) Dvorský ((Alosi Dvorský)), že
JV: mhm
JJ: pak (.) Pešek ((Ladislav Pešek)) (.) jo a taková ee většinou
bych řekla ty starý herce
JV: vzpomínáte si na některé filmy s těmito herci, které ste tenkrát
viděla?
JJ: ježiš já si ( )... už tak moc vám
JV: hm
JJ: to si to si pamatuju ten Krb bez ohně si pamatuju, to sme viděli
aspoň pětkrát, [tak]...
JV: [a čím] vás to tak zaujalo? ja- jaktože ste na to tolikrát
<zašli>?
JJ: já nevim, to bylo em (..) mě se tam třeba strašně líbila ta
pisnička, jak vona zpívá tu ukolébavku [tomu]
JV: [hm]
JJ: děťátkovi (..) jo (.) to se mně tam líbilo (.) (u ní) (.) jak
ona stála u toho a Dvorský ((Alois Dvorský)) stál kousek za ňou
JV: mhm
JJ: to to mám furt to si na to si [nezapomenu]
JV: [to si pamatujete] teda jako [to si-]
JJ: [jo]
JV: silně vidím
JJ: no to bylo snaď ee (.) jinak to byl celkově pak tam hrála
(Miroslava) Milošinská ((neidentifikováno)) (..)
JV: mhm
JJ: já už si nepamatuju všechny ty co tam (.) prostě samí ty staří
herci
JV: mhm
JJ: tam hráli (.) a bylo to skutečně fakt (.) já sem řikala to (.)
snaď (.) by byl (pěkné ale jenom) jesi se to dochovalo (...) [( )]
JV: [ten] film ste pak už neviděla později?
JJ: ne po ee mně se zdá, že po válce to ešče ešče sem někde viděla
JV: mhm (.) ale třeba v televizi že byste...
JJ: ale to už potom po té válce už člověk neměl takové tu
příležitost (..) ale já mám dojem já... to to už si nevzpomenu (..)
že po té válce to ešče (...)
JV: hmm
JJ: a bylo víc těch filmů, já si na to [ne- nevzpomenu (.) už tak na
všechno (.) no]
JV: [(já to po vás nechci) že ono je to i těžké jako] konkrétně si
na ty názvy vzpomenout, tak tady mám ještě ňáký soupis, který bych
vám ukázal (.) filmů a jestli si třeba vybavíte em něco konkrétního,
tak pak můžete říct
JJ: já řikám, já si akorát tak vzpomínám, to si to si to si tak
nějak vybavuju
JV: mhm
JJ: to ee Krb bez ohně a potom potom to Mzda strachu, jo
JV: mhm
JJ: [to mě tak nějak]
JV: [tyhle dva ee hodně...]
JJ: a to se hrálo, to vím, že se hrálo aj po válce
JV: mhm
JJ: protože sem to byl po válce a to sem mně se zdá byla aj v na tom
v tom (..) kinu (..) ježiš jak se to tam jmenuje (..) ee to bylo ee
na (..) Hybešové
JV: mhm
JJ: mě se zdá že kino Mír nebo tak nějak
JV: mhm
JJ: se to jmenovalo (.) na Hybešové to bylo
JV: [na Hybešce]
JJ: [a to vím,] že to sem viděla aj po válce jako to bylo... to byl
taky dobrej film
JV: [a]
Jj: [a] vono bylo víc těch dobrých filmů, jenomže človek si
nevzpomene
JV: tomu to úplně rozumím
JJ: no
JV: a vzpomněla byste si, jestli ste třeba tenkrát viděla barevný
film ještě za války (.) kolorovaný respektive?
JJ: to vám nepovim
JV: ne (.) anebo viděla ste třeba do roku štyřicet pět v kině
barevný film?
JJ: já mám dojem že před válkou
JV: [ne]
JJ: [težko] a ve válce taky težko (.) to byly jenom až po válce to
potom [nějak]...
JV: [nevzpomínáte si] třeba na Sněhurku a sedum trpaslíků ((Sněhurka
a sedm trpaslíků)), protože to byl film, který byl kolorovaný
JJ: protože aj ty dětský filmy
JV: [mhm]
JJ: [co byly] (.) tak vím, že aj třeba ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm
trpaslíků)), když vycházela jako dětskej film (.) jo (.) tak vím, že
to bylo černobílý
JV: černobílá jo (.) byla?
JJ: že to (.) mám dojem, že to po vá- až po válce (.) po válce (.)
to potom mám dojem, že to bylo barevný
JV: mhm
JJ: em tak mám dojem, že (když) se na tom zamyslí, tak že to už
nebylo to barevný už nebylo vono to co bylo (.) to (.) ten původní
JV: jo
JJ: černobílé (...) ten rozdíl tam už v tom byl
JV: no a (.) v v v čem když se zeptám ten rozdíl byl tak zna-
znatelný? nebo (.) jo, rozumíte jakoby vlastně (.) em myslíte si že
(.) [(ty černobílý filmy)]
JJ: [já nevím čím to...]
JV: měly větší kouzlo, když to tak řeknu?
JJ: já nevím, čím bych vám řekla že, to je, ale (.) tak v tom
vycítíte (.) to máte to stejný (.) jak když čtete (.) vemte si třeba
Babičku
JV: mhm (..) [(knížku)]
JJ: [tu dnešní], když přečtete a vezmete si tu původní (.) tak v tom
určitej rozdíl je (...) rozdíl v tom je, jenže nedovedete (.) ee v
čem ten rozdíl... ono je to skoro stejný, jo
JV: mhm
JJ: ale přeci jenom je tam já nevím jesi je to lepší popsaný (..)
než ee (.) nevím, čím to je
JV: (..) dobře (.) a pamatujete si třeba (.) ještě na němý film, že
ste viděla? nebo už ste viděla jenom zvukové filmy?
JJ: tak (...) my sme byli byli sme i na ňákejch těch (.) filmy
takový prostě ee by se řeklo (.) bylo to legrační nebo komický nebo
ee prostě jo a člověk už si nenavzpo- nevzpomene na ty (.) názvy
(...)
JV: bylo pro vás důležité třeba v jaké (.) zemi ten film vznikl,
chodila ste třeba ráda na americké filmy nebo naopak (.) ruské?
JJ: tak ee (..) tenkrát ee tenkrát ne- tady nebyly že za války tady
nebyly
JV: mhm
JJ: a po válce potom už člověk, (povídám), po válce já už sem tak
jako nějak moc do tech kin (.) nepřišla, jo (.) tak ještě tak do
toho (.) bych řekla do toho šestapadesátýho, sedumapadesátýho roku
(...) ješče ale pak už (.) ee to sem ešče chodila dosť takhle do
kina sem tam
JV: mhm
JJ: ale (.) pak už (.) teda (...)
JV: a em (.) které filmy ste třeba měla ráda a naopak které ne?
vzpomněla byste si, [mohla byste ( ) říct]?
JJ: [no tak vono (.) težko] ste si jo (..) voni ty filmy byly [skoro
všechny ( )]...
JV: [možná ani ne] konkrétní názvy, ale spíš jako obecně, kdybyste
měla (.) říct, co ste měla ráda v tom filmu a co ne
JJ: tak spíš no já nevím no tak spíš nás bavily takový f- mě třeba
bavily víc takový nějaký veselejší filmy, takový [nějaký tohle]
JV: [mhm, veselohry]
JJ: a mě třeba (.) takový nějaký ty (..) bych řekla (.) takový ty
dobrodružný nebo takový, to mě tak nějak moc (.) ee nějak mě
nazajímalo
JV: (ale) říkáte, na druhou stranu [ste říkala]
JJ: [anebo]...
JV: že ste si tak pamatovala ee strašně silně tu scénu (.) v nějakém
tom dobrodružném filmu, v té džungli se to [odehrávalo]...
JJ: [jo to to] bylo ee ten Mzda strachu, [to byl]
JV: [ano]
JJ: takovej... em to byl spíš bych řekla film (..) dobrodružnej aj
spíš takovej hodně ee detekti- hodně napínavé
JV: mhm
JJ: jo (.) že skutečně ee ste čekal, jak to dopadne, jesi voni to
projedou nebo prostě (.) to byl skutečně zajímavej film
JV: mhm
JJ: že toto, ale (.) tak nějak jinak taklec ee (povídám) jak které
film (..) bylo to...
JV: ee co podle vás film dělalo dobrým filmem?
JJ: tak voni nebyly ty filmy by se dalo říct tenkrát (.) nebyly ty
filmy z- ne- nedalo by se říct, že by byl nějakej špatnej nebo že by
byl... on byl skoro každej nakonec no tak (.) někdy (.) třeba bych
řekla, že ste čekal, že to dopadne tak a ono to dopadlo <jinak>
JV: mhm
JJ: no takže třeba (.) takový ňáký zklamání v tom bylo jo, ale ee
jinak bych řekla (.) byly všechny ty filmy tak docela (...)
JV: nestěžovala <ste si>?
JJ: byly hodně ee voni dneska sem tam někdy dají ty starý filmy
JV: mhm
JJ: že (.) ale hodně jich tedy vypadlo co teda vopravdu...
JV: já se (.) zeptám, jesi třeba právě tam byly nějaká témata, která
vás ee e jako silně zajímala, jestli třeba ste v těch filmech
hledala (.) ňáký romantický příběh (.) nebo ňáký vztah mezi dvěma
lidmi nebo jestli to bylo třeba to co vás opravdu (.) na tom filmu
nejvíc chytlo (..) zaujalo? jestli ten film musel mít nějakou (.)
zápletku dramatickou a pak ste byla opravdu jakoby spokojená?
JJ: tak tehdy byly s takovýma všelijakýma těma zápletkama že
všelijaký tohle, ale tak já (.) bych řekla (..) my sme tenkrát
poněvač tenkrát vlastně jiná zábava nebyla
JV: mhm
JJ: za vál- za války (.) před válkou sme byli děcka (.) že
JV: hm
JJ: a za války žádná zábava taklec nebyla, po válce už zas už začli
trošku všelijaký ty zábavy, tak už bylo už ste měl zas jinou zábavu,
že, (když) ste nešel do kina tak se šlo (.) někam byla někde nějaká
zábava nebo něco
JV: [hm]
JJ: [že] (.) tak tam už to bylo jinačí zas, ale za války ste neměl
[kam]
JV: [mhm] a vzpomněla byste si ee z čeho všeho se skládala ta
projekce, to představení? jestli tam byly ještě nějaké (.) jiné ee
věci, než hlavní večerní film, třeba (.) týdeník?
JJ: tak voni týdeníky byly u všeho
JV: mhm (.) [(před každým) filmem]?
JJ: [to ste] kolikrát sme (.) brblali, že byl dobrej film, ale kdyby
nebylo toho týdeníku (.) jo
JV: že vám to scházelo
JJ: to ((smích)) to muselo být při každým filmu, jo (.) to muselo
být při každý... a to sme kolikrát brblali
JV: mhm a takže vás ty [týdeníky (třeba nezajímaly]?
JJ: [protože ty týdeníky] to tam bylo všechno to vám tam
(předváděli) celou tu jak (.) bojujó ti a ti a to (.) nás nějak
tenkrát moc netáhlo
JV: mhm
JJ: to sme vo to moc zájem neměli (..) [takže]...
JV: [a hlavně] to bylo asi hodně tendenční (.) pro- proněmecké
JJ: no to bylo hodně právě
JV: mhm
JJ: tohle no tak (.) napřed se Němci (.) (tasej) jak vyhrávají a
všechno
JV: hm
JJ: ne a to (.) a tos- to byl (kolikrát) ten týdeník byl delší, jak
ten film
JV: opravdu?
JJ: potom ten film ee (.) to nějak s- kolikrát sme brblali, že to
<zkrátili>, že to není možný
JV: a ty týdeníky opravdu trvaly tak dlouho? já sem myslel, že byly
kratší
JJ: no, ty týdeníky byly (.) to sme vím, že to sme brblali vždycky
na ten týdeník
JV: hm
JJ: a někteří vím (.) že dokonce vím, že hodně chodili lidi až po
tom týdeníku
JV: mhm
JJ: to ste slyšel, že teprve se to vlastně (.) tam jdou lidi
JV: hm
JJ: až vijou, že už bude po týdeníku
JV: to mohlo trvat třeba jak dlouho ten týdeník?
JJ: hm?
JV: jak dlouho to třeba mohlo trvat ten týdeník?
JJ: no tak (.) zabral dost dlouho
JV: hm
JJ: (tam) dycky zabral dost dlouho ten týdeník
JV: například [ještě]...
JJ: [a to sme] neměli moc [v lásce]
JV: [hm]
JJ: ty týdeníky
JV: vzpomněla byste si, jesi třeba byly i reklamy (..) v kinech?
JJ: to si nevzpomenu (.) já vím, že za války byly ty týdeníky byly
ale tak ty reklamy nevím
JV: a nějaké reklamní ukázky z filmů, ty takzvané foršpany?
JJ: ton- to si nevzpomínám
JV: a třeba (.) krátký film že byl? třeba před tím večerním filmem
ještě?
JJ: (..) bych řekla, že to spíš až potom
JV: hm
JJ: až po válce
JV: jako předfilm nějaký že [byl (.) potom dávali]
JJ: [takže tam mám] dojem, že po válce já sem teda už potom tak šla
sem taky do kina že do toho
JV: hm
JJ: sem kolikrát byla (..) ale tam už spíš byl třeba takovej ňákej
krátkej film
JV: hm
JJ: ee taková (.) bych řekla víc to dělali možná reklamu pro děti
nebo tak, jo
JV: mhm
JJ: ale (.) tam taky už nebyly potom ty týdeníky
JV: hm (.) a třeba přestávky byly (.) uprostřed filmu?
JJ: (.) to si nepamatuju
JV: ne?
JJ: za války byly teda za války byly ty týdeníky
JV: hm
JJ: to teda...
JV: a ty vás teda nebavily?
JJ: [hm]?
JV: [to ste] už chtěla mít rači za sebou, už aby byl ten film
JJ: no no no, to sme čekali na film a ne na (.) týdeníky
JV: a byla ste třeba někdy i v kinech mimo to centrum? vyjely ste si
třeba s kamarádkami (.) cíleně někam (.) na periferii? nebo někam
dál od centra?
JJ: to to si nepamatuju (..) to si nepamatuju (...) (to je, povídám)
v sobotu byl většinou pracovní den, že no, to (.) to sme akorát tu
nedělu, jo a to sme se úplně zašli někdy sme šli (..) si sednout,
jenomže tenkrát, když ste si sedl do kavárny, tak to stálo za starou
belu
JV: hm
JJ: jo
JV: jakto?
JJ: ((smích)) já si vzpomí- já sem teda my sme tak na ty kavárny
nebyli, jo
JV: hm
JJ: my sme tenkrát (.) jako v práci tam byli nějací známí a voni nás
pozvali do Nelepeče (.) to je někde u Tišnova
JV: mhm
JJ: a my sme se vypravily s holkama že tam teda pojedem a teď sme
přijely do Tišnova (.) a nemohly sme to najít a ještě nakonec začlo
pršet (.) jo [to sme se vrátly] vlakem zpátky
JV: mhm
JJ: a teď kam pudem? (.) ne
JV: mhm
JJ: bylo vodpoledne (.) tak sme šly (.) ee to už je dávno zrušená ta
kavárna jak je (..) jak bych vám to vysvětlila ee jak je menza na
(.) jak je menza na (.) tym rohu tam naproti teď je tam postavený
nové (.) nová budova na auta (.) na Kounicové
JV: mhm [ano (to ta)] prosklená (.) ee vysoká
JJ: [tohle je dole] (..) no no no, to je tam nový teď tak tam bejval
tam to spíš bejval takové za nás tam bejval takové nízké baráček (.)
JV: [jo (.) a tam byla kavárna]...
JJ: [a na tom] rožku byla kavárna, my sme tam zašli do kavárny a my
sme si dali, co si dáme? tak sme si daly kafe (.) (abysme) se
zahřály
JV: mhm
JJ: pak sme si dělaly z toho legraci, že že nám vyvařili <fusakle>
((smích))
JV: [nebylo dobré?]
JJ: [jo] nebyla vůbec dobrá, tak sme v životě už do kavárny nešly
nikam
JV: tak třeba ste měly jenom smůlu a...
JJ: no (.) to řikám to je takové... to se změnilo strašně moc (to
no)
JV: ještě teda bych se trošičku vrátil k tomu protektorátu (.) a už
vlastně ee už vlastně to máme pro- projeté ee vy ste řikala, že ste
vlastně v tý době chodila nejvíc do kina (..) chodila ste často,
chodila ste ee vlastně každou (.) neděli?
JJ: každá neděle sme byli v kině (.) [to byla naše, protože kam]
JV: [protože v sobotu byl pracovní den]
JJ: sme měli jít? sme se zešly vždycky s holkama a kam sme měly jít?
JV: a (.) vzpomněla byste si (.) jak byly ty změny po roce třicet
devět (.) ve společnosti a vůbec v tom (.) životě rodinném,
kulturním? jestli to na vás nějak (.) ta atmosféra dopadla (.), když
začaly platit ee protektorátní předpisy, jaké to bylo tenkrát?
JJ: no tak (...) prožívali sme to blbě, no tak (.) to vite jak to
bylo
JV: hm
JJ: (.) s- to bylo za jedno byl strach takovej, že, poněvač
přecijenom (.) to máte, my sme bydleli ja sem my sme se potom
přestěhovali (.) protože mně v tom devětatřicátým roce (.) kolem
dubna zemřela babička
JV: mhm
JJ: a (.) moja maminka (.) tam na za- nechala prácu, to bylo akorát
z jara, bylo (vyhrabování), naše maminka toho nechala (.) no a voni
měli nějaký moc řečí, tak děda jim to na hodinu položil a hotovo,
tak sme se stěhovali (.) jako (.) sme bydleli tak stěhovali sme se
blíž k Jundrovu [jako jo]
JV: [mhm]
JJ: zas na Veslařské (.) to byla maminčina známá, co se znaly jako z
(.) ešče (.) jako kamarádky z mládí, jo, tak (to) sme bydleli tam u
nich jako, jo
JV: mhm
JJ: za války, takže (.) sem byla blíž toto, no ale tam máte třeba ee
já si vzpomínám, (vedle) nás bydleli nějací Melikovi (..) a najednó
(.) naš děda řiká... my sme měli vždycky tmu, my sme měli (zadělaný)
vokno (.) ee my sme měli kuchyň pokoj, [jo]
JV: [mhm]
JJ: a z kuchyně do pokoje vokno, to sme měli zadělaný, takže my sme
(.) v pokoju (.) nezatemňovali
JV: mhm
JJ: jo (.) akorát u dveří sme měli takový seddekůvy, jo, takže sme
měli jenom vlastně zatemňenou jenom tu kuchyň, jo (.) a tak naši (.)
tím pádem (.) a teď najednó (.) gestapo tam, né
JV: mhm
JJ: tam vedle (.) právě u těch
JV: [mhm]
JJ: [Maliků] byli jak mladé tak aj staré (.) zatčeni, jo (.) takže
t- ste prožíval
JV: hm
JJ: taky takovou hrůzu, jo takový (.) kde co bouchne nebo co
JV: á když se budeme teď dotýkat těch kin, tak myslíte, že třeba
tenkrát (.) bylo rozdělení na kina česká a německá, že se jako
vědělo, že někam chodí ee Němci (.) a zas tam že jako chodí třeba
Češi?
JJ: já vám něco řeknu, můj otec (.) můj otec měl (.) německý školy
(.) jo
JV: mhm
JJ: on uměl dobře německy
JV: no
JJ: jo (.) no a poněvač von vlastně byl eee voni (.) tenkrát byly
němec- (protože) to bylo za Rakouska [ešče]
JV: [mhm]
JJ: že tak byli (.) no a kousek (.) my sme bydleli tady a kousek dál
tam bydleli v jednom baráku (.) byl v podnájmu jako nějakej německej
oficír a náš děda chodil do práce, tak se s ním kolikrát tak zešel
tak spolu vykládali (..) a mužu vám říct upřímně, že von mu řekl (.)
to nedělají Němci, dělají to naši lidi (.) naši lidi udávali
JV: mhm
JJ: von říká, kdyby nebylo vašich (.) lidí (.) udavačů (..) jo
JV: mhm
JJ: tak by bylo polovina (..) toho všeho, co bylo (.) tak co vám na
to človek může říct a dokonce vím, že byli fakticky vytipovaní lidi
JV: [mhm]
JJ: [a vědělo] se, kdo to dělá (.) všechno jenomže každé (.) raději
držel hubu
JV: hm tak ee asi je to pochopitelné, <že se> bál že (.) takže...
JJ: no, to je právě, to máte právě tady to (.) těžký ( )
JV: co se týče tý jazykový stránky, němčiny, tak ta vlastně byla
[předpokládám ee ve všech]
JJ: [byla to byla povinná my sme] chodili do školy, taky sme [měli
povinnou němčinu]
JV: [(i v titulcích) a přepokládám] tedy i v kinech, že byly titulky
[německé]
JJ: [no no no]
JV: nebo filmy v němčině, tak tam [asi byly titulky, jo]
JJ: [teda já sem neměla ráda filmy] s titulkama, já sem to vždycky
<nemohla přečíst> (.) jo jaksi to
JV: mhm
JJ: to sem neměla ráda filmy s titulkama
JV: a (.) pamatujete si třeba, že ty diváci během těch představení
byli najednou (.) to jejich chování bylo (jiné, že) byli tišší, že
se třeba moc nesmáli nebo (..) ee [netleskali]?
JJ: [tak (.)] já bych řekla, že byl poměrně klid v tech kinech
JV: mhm
JJ: nebylo nějaký [že by tam]...
JV: [ale (.) ee] jesi to třeba ovlivnila ta atmosféra toho
protektorátu nějaká (.) atmosféra strachu?
JJ: já bych řekla spíš, že že žádné každé raději (.) to ste akorát
slyšel zašustět třeba nějakej
JV: [hm]
JJ: [ten] papírek nebo něco, jo (.) [jako bonbóny nebo to (...) no
ale...]
JV: [takže na jednu stranu kino bylo pro ty diváky vlastně místo
nějakého] (.) úniku, na druhé straně ale asi všudypřítomný strach
tam byl jako přítomen? [že zřejmě asi si nedovolili komentovat třeba
něco]
JJ: [no taklec jako že by někdo] aj při tom týdeníku
JV: mhm
JJ: byl poměrně klid
JV: mhm
JJ: jaksi (.) je možný, že (.) to potom kritizovali [ale]
JV: [mhm]
JJ: po straně jako jo [(.) (poněnač se každej se každej)]...
JV: [hm (.) a nepamatujete si,] že by byly nějaké projevy (.) během
(.) [projekce ( )]
JJ: [tenkrát] byla doba (.) bych řekla tak jako zrovna za komunistů
JV: mhm
JJ: raději každý držel hubu
JV: mhm
JJ: jo, bál ste se něco říct (...) no (.) a to stejný bylo (.) za
komunistů taky
JV: ee vzpomněla byste si, jestli byl do ňákého kina třeba zákaz
zákaz ee vstupu Židům?
JJ: (.) to nevím to...
JV: mhm (.) měla ste třeba nějakého kamaráda [nebo kamarádku
Židovku]?
JJ: [no voni v tech] (totiž) v tech týdenících (.) v tech týdenících
někdy (.) prostě ukazovali ty Němce jak ty (.) Židi jo zatýkají a
takový to, někdy když ste se [dozvěděl]
JV: [hm]
JJ: v tech týdeníkách aj jo (..) aj aj když to ty lidi viděli
většinou, tak každý raději držel [toto]
JV: [hm]
JJ: poněvač se bál (..) něco tohle (..) pač ste nevědel, koho máte
za sebou
JV: takže třeba na ňáké [hlasité]
JJ: [to mate] to stejný, jak
JV: mhm
JJ: já vám něco řeknu, jak manžel byl (..) von byl (.) ech vona ee
vlastně začal- v devětatřicátým roce (už) španělská
JV: mhm
JJ: jo, pak e s- museli tam je španělác je i za- zatkli, prostě
[zavřeli je]
JV: [to byl váš] druhý manžel nebo...?
JJ: hm? [ten]
JV: [to byl] váš druhý (.) manžel?
JJ: no no no (.) a (.) pak je nakonec teda jako (.) museli pustit a
voni se museli na vlastní pěst dos- dostat do (.) Francie
JV: mhm
JJ: von v té Francii byl jeden čas ee ve spojení s spionáží (.)
(marijó luisa) (.) a (.) povidá v životě potom nechtěl to dělat, von
říká, já mám raději nepřítele před sebou, jak za sebou (..) pač vono
von řiká to napětí, poněvačs nevěděla, koho máš za sebou
JV: mhm (..) takže prostě ten strach nebo [ta nejistota]
JJ: [ten to je] no to je to stejný, že
JV: mhm
JJ: to (...)
JV: ee vzpomněla byste si, jestli třeba někdo (.) někdy jakoby v
kině nehajloval (.) třeba když se na plátně objevil Hitler?
JJ: [ne, ne, to si nevzpomínám]
JV: [protože my jako víme, že občas se to] stávalo a zřejmě to tady
JJ: [ne]
JV: [dělali] i čeští návštěvníci, ale eee je tady domněnka, že to
dělali hlavně ze strachu, takže se připojili, [ne proto že by]
JJ: [tak já vám řeknu] ze strachu (těžko), já sem měla (.) vona
bydlela kousek od nás (..) se k nám hlásila do rodiny nějaká
Bytešníková (.) to byla Češka
JV: mhm
JJ: byla vychovaná jako chovanka v klášteře, jo
JV: mhm
JJ: pak se vdala, tak bydlela kousek vod nás, vona byla vo hodně
starší ješče jak já (.) a (.) kousek dál (co zas) bydleli, to byli
(.) nějaký Lukasovi, (to) byli Němci (.) ale jak se říkalo za
Rakouska-Uherska, jo, že (.) vona uměla česky
JV: mhm
JJ: ta Lukasová, jo (.) krásně (.) vona když mě potkala, tak vždycky
ahoj Jaruško, jo a (.) mluvila česky (.) a ta Bytešníková (.) jak
semka přišli Němci (..) hajl hitler ((Heil Hitler)) [jo]
JV: [mhm]
JJ: no, tak (.) a byla to Češka (.) a ten (.) ta ju zdra- ta ju
zdravila češky ((přeřeknutí v zapálení)) ta Němka, no tak co potom
na to můžete říkat? no (..) tak to (protože) to byl
JV: mhm
JJ: ja sem říkala to byl... (.) u mě to nebyli lidi, to byli, jak se
říká, podurčenci
JV: hm
JJ: jo? ta na ňu mluví česky, Němka,
JV: mhm
JJ: a Češka na ňu začne hajlovat, no tak co byste pak na to mohl
říct (.) ale po válce byli první komunisti
JV: jo
JJ: no tak (.) pak se divíte dneska, [že je mnoho lidí]...
JV: [jako myslíte po válce] nebo po roce štyřicet osum?
JJ: hm?
JV: myslíte po válce hned, nebo až po roce štyřicet osum, protože...
JJ: ne, no jak toto [tak hned už byli potom komunisti, že]
JV: [jasně, rozumím]
JJ: no (.) to máte to ste pak se divíte, že dneska lidi no tak není
divu (.) kolik takovejch je tady mezi náma?
JV: co myslíte teď konkrétně?
JJ: teď (.) ee já říkám, já ne- nenaříkám na toho ani na toho jo (.)
ale (.) máme chyby každé
JV: (občas)
JJ: mhm (.) tak ale to tenkrát
JV: mhm
JJ: to se mně fakticky nelíbilo, že po válce, když semka přišli
Němci, tak začli naši lidi, začli hajlovat, začli toto, [jo]
JV: [hm (..) ještě]
JJ: [a to ste] viděl vlastně aji v těch filmech
JV: mhm
JJ: jo (.) to když pustili ten týdeník, tak ste viděl, když tam ti
Němci, jak ti naši lidi, naši lidi
JV: mhm
JJ: přímo jim ee (.) toto (.) no (..) a to stejný bylo... teď se
vžijte do toho (.) to semka přišli Němci, bylo to to stejný a když
semka přišli Rusi
JV: mhm
JJ: tak to bylo to stejný (.) zase ti co hajlovali (.) Hitlerovi
JV: hm
JJ: tak potom vítali Rusy (.) tak co z toho může být?
JV: no (.) zřejmě nic dobrého ((smích))
JJ: ((smích))
JV: <když se takhle ptáte> (..) řečnicky (.) ale určitě... ještě
teda, když se blížila [fronta]
JJ: [ježiši]
JV: poslední otázka ee (.) em myslíte si, že tam byly nějaké změny?
chodilo se už třeba méně, jak se blížil konec války?
JJ: no tak (..)
JV: nebo už ste třeba nechodili vůbec, báli ste se, radši ste byli
doma?
JJ: já vám něco řeknu, po té válce to bylo takový všelijaký, jo
JV: ne myslím ještě než jako než skončila válka, když když (.) se
blížila fronta a už se blížil květen, osvobození, [tak (.) jestli už
se třeba]
JJ: [on (.) nebyl (.) člověk to bral...] já si pamatuju, já sem
třeba bydleli teda, voni měli veliký dvůr a když byly nálety, tak
většinou k nám tam do toho dvora přijížděli (.) dělníci
JV: mhm
JJ: z fabrik jako, jo (.) z města to jezdilo ven (.) ale jinak
takles ty změny nějak tak člověk nepociťoval
JV: hm á e vzpomínáte si na první návštěvy, těsně po osvobození,
kina? na tu atmosféru, dobovou?
JJ: tak potym, hned po začátku... já nevím no tak my sme (.) teda
hned tak nějak někam nechodili, že
JV: mhm
JJ: protože to (.) [raději]
JV: [ale jakmile ste se] tam dostali?
JJ: raději člověk byl doma, jo (.) ale tak ee (..) byla taková divná
atmosféra, no (.) takový než se to všechno uklidnilo
JV: mhm
JJ: [že]
JV: [ale] tak asi zřejmě jakoby bezprostředně ee po tom co ee byl
vyhlášen konec [války]
JJ: [no]
JV: tak ta atmosféra [musela být asi hodně eufórická]
JJ: [tak máte, bylo...] eh (.) potom to máte taky, no tak (.) abych
vám pravdu řekla (..) když se člověk na tom zamyslí, nad tema
lidima, nad tím (.) tak (..) byli (.) zas zas byl takovej tak jak
bylo (.) když semka přišli (.) Němci
JV: mhm
JJ: že (.) a když semka přišli potom teda Rusi, vosvobodili všechno
tak hrr, takoví ti kteří bych řekla nejvíc toto tak už si dali pásky
a chodili a chodili po těch vilách, jo (.) a kde co jak se říká kde
co se jim hodilo (.) dělali
JV: hm
JJ: čistku, jo (.) ale co se jim hodilo všechno
JV: jo
JJ: zužitkovali (..) já sem to zažila já (..) t- to nechcu ani tohle
jo (.) protože to (.) vopravdu (.) nebo to máte s tím (.) jak to
vyhánění těch Němců
JV: hm
JJ: to bylo, to nebylo zapotřebí (..) vždyť voni je mohli normální
cestou teda když je chtěli vystěhovat
JV: mhm
JJ: a nepotřebovali dělat takový (.) já vám něco řeknu, já sem znala
(.) vona byla Němka ňáká Baumanová, vona teda mluvila česky
JV: mhm
JJ: von (.) narukoval jako voják, von musel narukovat
JV: mhm
JJ: a vona chodila (.) ta Baumanová, chodila (.) na Právnickou
fakultu, nahoru tam na kouni- jesi víte kde
JV: mhm
JJ: navrchu ná len- (.) na té (..) Leninové ne, nebo jak se [to tam]
JV: [tenkrát]
JJ: <já nevím abych vám popravdě řekla, já si pletu ulice zastara [a
teď
JV: [nevadí]
JJ: vona tam chodila (.) jako (.) uklize- a voni nosili papír dolů
do kotelny (.) a tam chodili z Kouniček, z kolejí ((Kounicovy
koleje)) (.) co byli zavření
JV: mhm
JJ: tak tam chodili vězni (.) jo (.) topit (.) nebylo jednoho dne,
když vona šla do služby, aby nenesla (.) cigarety, nebo vdolky, nebo
buchty a dávala, schovávala to tam těm (.) vězňom a byla to Němka
(.) to by nedokázali naši lidi (.) a ta to dokázala (.) a pak je
nakonec je vy- vyhnali, hnali je (.) že vona byla jedna z těch co u
těch Pohořovic tam tenkrát tohle (.) takže to máte ten rozdíl v těch
lidech
JV: no (.) je [to těžké]
JJ: [je...] je
JV: kdybych vám ještě tady ukázal takový seznam (.) filmů (.) e
vlastně ee (.) tady [třeba (.) rok třicet čtyři tak ee]
JJ: [Sněhurku a sedm trpaslíků, znám] Ducháček to zařídí taky [znám]
JV: [jestli jako byste si] vzpomněla, který z těch [filmů ste
tenkrát viděla]?
JJ: [no] já když to tak taklec si nevzpomenu, víte (.) ňáký...
JV: jestli třeba s ním nemáte spojenou s nějakým ee z těch filmů
silnou [vzpomínku]
JJ: [no] to všechno všechno člověk zná (.) ee Noční motýl (.) jo (.)
to tam bylo taky pěkné film ten (.) ten jak se to přesně, jak se to
přesně vlastně menovalo
JV: mhm
JJ: (...) U pokladny stál mm (..) Roztomilý člověk to byl taky toto
(..) jak se to meno- (.) to bylo ee (.) bylo to Noční motýl, nebo se
to menovalo [jinak]?
JV: [no] Noční motýl no myslím, [ano]
JJ: [to] bylo taky to se taky za války přeci hrávalo
JV: takže třeba nějakou, nějakou silnou vzpomínku tady (.) dobovou
(.) myslíte, že (.) vám to něco evokuje ně- některý z těchto filmů?
JJ: tak ee
JV: třeba u kterého si hodně pamatujete nějakou scénu, nebo (.) mmm
JJ: tak já (.) (povidám)
JV: mhm
JJ: za ty léta se to tak člověkovi vykouří z té hlavy
JV: mhm
JJ: víte (.) to byli, to člověk si třeba vzpomene, když to čtete,
tak si vzpomenete, ale už (.) je to takový vykouřený
JV: jo
JJ: už to není (.) [toto]
JV: [dobře]
JJ: ale je to fakt to byly krásný filmy tyto no (.) víte
JV: takže já vám asi (.) poděkuju, ještě bych se zeptal, jestli
chcete na konec něco dodat, [co třeba sme...]
JJ: [hm?] ne já mám (.) domluvený, nevím jestli tam [dostihnu ještě]
JV: [vy spěcháte] dobře (.) takže děkuji za rozhovor a ukončím to...
konec rozhovoru
1
0.0
4:1266
Rozhovor vedla: Jana Volková
Rozhovor přepsala: Jana Volková
Datum a místo: 18. 12. 2009; Husovická 16, Brno
Rok narození: 1922, bez sourozenců
Bydliště do roku 1945: V roce 1946 nebo 1948 se přistěhovala do Brna, bydlela na ulici Husovická (Husovice). Roku 1941 se vdala a přestěhovala na ulici Leoše Janáčka (dnes Srbská, Královo Pole).
Povolání rodičů: Otec dělník. Matka v domácnosti, občas šila.
Povolání narátorky: Vyučila se v obchodě s parfumériemi. 1943 se jí narodila dcera. Někdy po válce začala pracovat ve Zbrojovce na montáži psacích strojů.
JV: takže dneska je osumnáctého prosince dva tisíce devět, a em budem dělat rozhovor, začínáme. takže první otázka, já bych se zeptala na vaše jméno, celé,
LH: L.H.
JV: hm děkuju, a potom další, rok vašeho narození?
LH: dvacátého prvého jedenáctý, dvacet dva.
JV: hm dobře, a em potom bydliště, kde ste bydlela do roku čtyrycet pět.
LH: čtyrycet pět, no tak než sem se vdala, tak sem bydlela tady u rodičů,
JV: hm to je kde?
LH: to bylo v jiným bytě, tady, v domě.
JV: na které ulici?
LH: tady, ano.
JV: em tady to je ulice em která?
LH: Husovická šestnáct.
JV: jo, hm.
LH: ano, Husovická šestnáct.
JV: hm
LH: a potom em sme, jak sme se vzali, tak tatínek jeho nám koupil tam, ne koupil, ale našel nám v té vile byt.
JV: hm
LH: a tak to dopadlo, radši ho neměl najít. já sem měla všecko krásný a (.) o tom nebudeme hovořit.
JV: hm dobře a v kterém roce ste se vdávala?
LH: v kterém roce <to teď honem nevím v kterým roce,> ale měla sem devatenáct. proč, protože sme se raději honem brali, protože všichni ten- tento ročník byl sebrané do Německa.
JV: hm
LH: a tak měl manžel, my sme spolu chodili asi tak dva roky, a von říkal, tak musíme se vzít nebo tě odtáhnou do Německa. a ty známý, asi tři nebo čtyři, em no myslím čtyři. s tou Mařenkou, jo, tak čtyři byly odtáhnutý do Německa, jedna tam teda jak se říká lidově zařvala, ta byla zabita při bombardování, no a ty tři se vrátily a ta jedna byla v noční košili, a jenom něco měla na sobě, a utekly z Francie.
JV: hm
LH: utekly, tak říkal, vezmeme se, tak sme se teda potom vzali. no a za dva roky a něco sme měli dcerku.
JV: hm
LH: takže sme se nemuseli brát, ale chtěli sme teda, a potom už začínali brát i ty, i ty co neměli děti, no tak sme, nám se to podařilo a měli sme teda tu dcerku.
JV: hm dobře. takže vy ste mi říkala že ste se přestě- přestěhovala do Brna když vám bylo čtyři nebo šest?
LH: no tak nějak, ano.
JV: hm dobře. a em tak teda bydleli ste do té doby než ste se vdala ste bydlela?
LH: tady.
JV: tady, jo. [a potom, potom vlastně v jiném bytě.]
LH: [an,a rodiče bydleli] na venkově,
JV: jo, hm
LH: a maminka zemřela, tam se říkalo stařenka.
JV: hm
LH: maminka tam bydlela, a ta stařenka umřela, a ona tam, oni tam nechtěli být.
JV: hm
LH: nechtěli tam být když zemřela ta stařenka. ale oni tam byli v nájmu, oni svůj domek neměli. a takže se vodstěhovali do Brna, a potom už šel život dále.
JV: hm dobře. a teďka bych se zeptala ještě na školu, kterou ste vystudovala, nebo školy,
LH: no, vono s těma školama to bylo moc špatný. ale jinak em já sem se vyučila jako v parfumérii, normálně v ob- jako v obchod, ale s taky s tím em jako i em jako parfumérie sem taky ovládala. parfumérský věci. to sem ovládala. víte, to tak prostě v obchodě by se řeklo teda jednoduše. ale rozuměla sem všemu.
JV: hm dobře. a tak teda začneme od začátku, měšťanka
LH: ano.
JV: a tu ste na které ulici?
LH: to byla jak je botanická zahrada, naproti.
JV: ano, a potom teda ste se vyučila na
LH: no em tři roky ještě sem pak dělala rok zvlášť abych se tomu vyučila, tomu em ty mastičky a to dělat, no.
JV: a to bylo kde, ta škola na to?
LH: né, to byla tam stále,
JV: tam
LH: to bylo kdo chtěl, tak ještě si mohl, to se dělalo asi tak třičtvrtě roku. tak zhruba to můžu říct, no.
JV: hm dobře.
LH: tak, ano.
JV: a teďka bych se zeptala ještě na zaměstnání které ste potom vykonávala, v životě?
LH: v životě tak potom sme měli tu holku, a já sem ju nechtěla nikam dávat, tak sem zůstala doma, tehdy se neříkalo pudeš hned do školky nebo toto, tak sem zůstala doma, a manžel em byl na, vlastně ve Zbrojovce, manžel má průmyslovku, jak se říká ta vyšší průmyslovka, on říká, prosim tě, v tom kšeftě, měla sem nabídek moc, protože já sem uměla to namíchat, ty různý em parfumy. moc toho teda sem nepochytila, protože šéfová mi řekla, (jistě) to chcete, ale em ale musíte to tady zvládnout a, a jinak byla hodná a sama mo- mě k tomu měla, ale potom vlastně měla sem být vlastně zaměstnaná, že, no a tak, tak já sem jednou tam byla, a ně- někdy v té škole, a tak všelijak, a tak manžel říká, prosím tě, co budeš, to už sem potom byla vdaná, že, a za dva roky sme měli tu malou, a on říká, pojď do Zbrojovky. a já povidám, jo. a maminka vždycky říkala, to se tak hrubě h- hrubě říkalo em fabrička. což není pěkný. maminka říkala, no to teda, to, ale to bylo od šesti do dvouch a šlo se dom. tak sem tam zapadla potom a už sem tam zůstala, jenom na montáži psacích strojů. manžel tam byl vedoucí, no tak já sem s ním neměla co společného. ale byla sem tam, ale byla sem celkem spokojená.
JV: hm dobře. a teďka bych se zeptala na povolání vašich rodičů. em do toho roku čtyřicet pět.
LH: né, tatínek byl dělník,
JV: hm
LH: dělník, potom se stavěla ta přehrada, a tam si vydělal pěkný peníze. říkám, tak byl jeden čas než se to stavělo, byl bez práce a to taky bylo teda krutý. ale pak se to všecko spravilo a bylo to dobrý, no.
JV: a maminka?
LH: a maminka em ta dycky u toho ušila něco, temu ušila něco, takže em takže si tím trochu přivydělávala. a tehdy nechodily ženy tak do práce jak je teď, že. tak snažila se taky pomoct.
JV: dobře. a měla ste ňáké sourozence?
LH: ne, bohužel. to sem jim pořád vyčítala.
JV: hm dobře a teďka bych se zeptala, kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kina. třeba v padesátých letech nebo v šedesátých letech, kdy ste přestala pravidelně do toho kina chodit.
LH: no, teď když sem přestala vidět. no to je tak šest, tak asi k šestýmu roku. tak asi šest, no.
JV: dobře.
LH: protože je to veliké a mně se to míhá, bohužel.
JV: tak a teďka bysme se vlastně už přesunuly k tomu samotnému dotazníku a k těm kinům. a první okruh otázek by byl vaše dětská zkušenost do vašich deseti let věku. takže do ukončení té obecné školy, nebo té měšťanky.
LH: no ano, měšťanka, pak se dete učit, že. no a to, to se někdo učil a někdo se neučil a šel hned dělat. ale maminka nechtěla a říkala ne, něco musíš mít. něco musíš mít, no.
JV: hm dobře. takže první otázka by byla em jestli si vzpomínáte na svojí první návštěvu kina.
LH: jé, to sem byla, tam byl Pat a Patachon
JV: hm
LH: <to vám můžu říct,> to sem tá, ty figurky byly dvě. to byly první figurky takový. ten jeden byl malé a jeden byl velké. a menovalo se to, oni se menovali Pat a Patachon a to bylo narvaný kino. hlavně taky hodně dětí, děti tam byly taky, i dospělí. a měli ohromnou em aplaus, ale oni byly první ty chvíle byly němý. ten film byl němý. a potom já si teď nemůžu vzpomnět, manžel si taky nevzpomněl, pak byla eště jedna figurka, a ty už byly takový elegantní, taky, jeden byl silnej a jeden byl slabší, menší. ale my sme si teď nevzpomněli, chtěla sem se Olinky zeptat, a pak sme na to zapomněli. ale my sme byli velcí kinaři, když sme potom chtěli někam jit, tak maminka, běžte, tak mě dali, dali sme ju mamince, a my sme šli do kina. a třeba tehdy už potom to bylo pozděj, že když byla Baldová ((Zdeňka Baldová)) někde, a a no prostě a nejvíc sem milovala Rženku Naskovou ((Růžena Nasková)). ona měla tak lahodné hlas, že ju každej musel milovat pro její hlas. ona byla opravdu k obdivu pro, a pro to všecko jako ona em tak krásně všecko podávala. moc pěkně. to byla, no a potom byl, byli jiní a jiní. no, potom.
JV: dobře, tak já bych se vrátila k tomu Pat a Patachon jak ste říkala,
LH: ano ano.
JV: že to byl první teda em film na [který si vzpomínáte]
LH: [ano, to bylo,] ale ne naši, ale to byli cizí.
JV: to byli Švédové.
LH: no, nevim jakým to, jaké národnosti, to sem si nezapamatovala, ale voni se třeba šli koupat, víte, a on se vždycky zvedl z té vody, a ten on se ohlídl, a on měl takovou hůlku a dycky ho píchl a honem se schoval.
JV: hm
LH: a von se vohlížel a nikde, nikde nikoho, jé my sme se smáli. to sme, ne smáli, doslova se může říct řechtali. jak, co my sme to kino hřmělo. <a tak> se bavilo. a to bylo němý. a potom už začal pomalu ten
JV: zvukový film.
LH: ano ten zvukový, a to sme byli, jé, to sme byli rádi že všecko sme tak slyšeli, a na první krásnej film, na které hrozně ráda vzpomínám, to bylo teda kukuruku ((film neidentifikován)). ta písnička. a tam byl velký, to bylo zfilmovaný. a oni sedí u stolu potom v tom, to by dalo chvilu vyprávění, oni, pak oni se nesměli vzít, ti milenci, že, ale oni za to nemohli, a ona měla chlapečka ale on ju znásilnil ten její pán u kterýho byla zaměstaná. a on em ona měla malýho chlapečka s ním, a vona se ho strašně bála a von ji dělal teda zle, a vona měla ale lásku jinou. a on byl potom za to zavřené, že, že mu ňák ublížil, ale to byl darebák. a oni teda, jak on přišel domů, z toho kriminálu, on ho nechal zavřít, ten milenec teho, té dívky, že, a ji nechal zavřit, a a teda jeho, a on už ho pustili a oni oni seděli u stolu a on si donesl ňáký peníze. tak jí řekl aby navařila, a všecko nachystala, a ona navařila a všecko nachystala, a tam si zpívala to kukuruku ((film neidentifikován)) tam spolu zpívali. oni se drželi v náručí, a to byl už hranej film, že, a to dítě, ten chlapeček, malé docela, tady byl v náručí s nima, a tam zpívali to, a tak von ji říkal aby si z toho nic nedělala, to bylo něco, věříte že víc než půlku kina plakalo nad nima, jak jak to s nima dopadlo. ale on řekl že to nevadí, že budou žít jenom pro sebe. protože všichni věřili temu pánovi, ne jim. a z toho pak vznikla ta písnička, to kukuruku. to znáte.
JV: ano.
LH: no, to je krásná píseň.
JV: hm dobře.
LH: moc hezká, to byl nádhernej film. moc moc hezkej, opravdu. a vzpomínám na Byl lásky čas ne- to ste neznala?
JV: em ne, to neznám.
LH: americký film.
JV: americký. k tomu se, tomu bysme se potom kdyžtak ještě dostaly, a teďka, to je asi už zvukový, takže teďka
TH: to bylo už. ale na ten, to vám můžu čestně říct, že plakalo celé kino.
JV: hm
TH: to bylo něco tak krásného. anebo potom takovejch těch filmů starých víte, když třeba oni měli ty americký filmy, oni mívali, oni to dodržovali, ty široké klobouky, a na tech koních, pak se to nafilmovalo. poprvé to byla krása, ale podruhý to už nebylo ono. to už bylo zmodernizovaný. anebo rozmery ((Rose-Marie)) ta první rozmery ((Rose-Marie)) ona se chtěla zalíbit tomu. tak vona si trhala košilu. a dělala takový pásečky a na- natáčela si to na ty pásečky. a teď bylo vidět ty, jak voni už jedou. ty koně nádherný. teď to taky to, taky už to nafilmovali pozděj. ale to nebylo ono. oni se mají raději v tom starším stylu. to se, i těm mladým by se to lepší líbi- líbilo. to bylo něco na- ty koně, ty podkovičky jak tam, víte, to bylo, jak tam, to bylo něco nádhernýho. opravdu.
JV: dobře. a já bych teda ještě měla dotaz k tomu Pat a Patachon. em když říkáte že to je teda váš první film na který si vzpomínáte, tak jestli si třeba vzpomínáte kdy to bylo. v kterém roce ste to tak asi viděla nebo kolik vám mohlo být.
LH: no mohlo být mně tak pět roků.
JV: hm dobře, takže to bylo zhruba v roce em
LH: to je odhad. a nevim že bych na to přísahala, ale asi tak sem byla malá, protože maminka říkala, nemám dost peněz, aby všichni tři sme tam šli. tak sestřenka a bratránek, ty byli starší, tak oni mě vzali sebou. tak si myslím že ještě sem do školy nechodila, tak z toho to tak vidím.
JV: a vzpomínáte si v kterém to bylo kině?
LH: ne. to sme teprve přišli tak, to sem mohla mít, a v kterém kině? em to bylo jak je, tam byl tekla em Ponávka, Ponávka tam tekla, a víte kde tekla Ponávka? dneska je tam, jak je to, to přijedete z vrchu, jede em a tam je, přijedete ke svaté Anně.
JV: u svaté Anny. ((kino Grand))
LH: ano. a na tém, na tém, jak je ta křižovatka, tak v té jedné straně, tam byla Ponávka, byla na vo- tam tekla voda.
JV: hm
LH: tam tekla voda. tam byl takové em takové můsteček, tak přes to se šlo, a tam bylo kino. blízko. tam bylo kino. ale tady bylo tolik kin že bych vám je mohla spočítat, strašně moc kin.
JV: a že ste, že ste šli tak daleko do toho kina, tady nebyl nikde žádný
LH: no to se nechodilo, to se chodilo pěšky samozřejmě ne korunu za elektriku.
JV: ale že ste nešli do nějakého bližšího kina, že ste šli až ke svaté Anně.
LH: no protože to tam dávali.
JV: hm takže ste šli přímo na ten film se podívat.
LH: ano, tam sme, tam, tady bylo pozděj sme si vybírali když sme už byli teda jako už větší, tak nejvíc staréch filmů, starých filmů bylo jak je radnice ((kino Moderna)), a tam uvnitř, uvnitř, když se de, radnice je tak, a tady je hned ten trh masnej jak se říká, že, a tady je ta, pořád je tam to kino. víte?
JV: em teďka nevim. em nevíte na které to je ulici nebo
LH: ne na které ulici, podívejte se, tam je, tam je stálý kino. jestli je do teď nevim, já sem tam už teď dlouho nebyla, em tady je radnice, a tady je ten masnej trh, že. a když půjdete jako k té radnici, jako k té radnici. tak potom se zatočí a tam je takovej areál různejch obchodů, tam prodávaj svetry a všeckýho možnýho, a taky je tam kino. a tam zrovna měli tu, i tu Španělskou vyzvědačku ((Španělská vyzvědačka)). tam. ježiš to bylo taky krásný. a tam měli často, a tam měli taky tu em rozmery ((Rose-Marie)) a a Byl lásky čas. no, myslím že třeba, jak já neznám vaši povahu, ale že byste si taky zaplakala. protože to je opravdu, to je film filmů.
JV: a když třeba si vzpomínáte že se tam plakalo, tak vzpomínáte si že by třeba i lidi tleskali? po skončení toho filmu?
LH: ne, tleskání sem ne, to sem neviděla.
JV: ne.
LH: ne. ne. ale em zatleskala bych, teď co se mně em teda, naši mně to natočili. říkali když se ti to tak líbí, em tak já ti to natočím. a já říkám, no tak ti to pán bůh nějak posvítil. co se mně líbilo, když, že, já sem, jak se to říká, opat- ne opatroval em sem krále.
JV: ano.
LH: to je film filmů na tuto dobu. já si teď honem ne-
JV: Obsluhoval jsem anglického krále.
LH: ano. ten je podařené. bych řekla, že, že se mu vydařil, ten film. prý zase dělá na ňákým filmu, tak si myslím že aby udělal zase tak podařenej. no a co se ti na tom líbí, ale mně se líbí na tom to, že em že je to takové pravdivé. takové lidské. moc se mně líbí.
JV: dobře. a teďka bych se ještě zeptala, jak často ste chodila jako dítě do kina, do těch svých deseti let věku.
LH: no, když sem měla koruny.
JV: a to bylo tak zhruba, třeba jednou za měsíc.
LH: no, to ne, to dříve, to dříve. to manžel ještě dělal vyšší průmyslovku, a eště dál, a to všecko, tak moc teho neměl, já taky ne moc, tak když byly koruny tak
JV: ale já myslím jako dítě, když ste byla ještě
LH: aha, jako malá, jo, když teta byla potom v Praze, u té pani, tak vona dycky mně, to sem byla její miláček, a vona dycky, Lidunko, ne- nevadí, já ti ne- s tou školou je to teda, maminka měla strach okolo té školy, jak to bylo těch studentů, víte jak je to, jak to bylo, to byla hrůza. a tak dycky mně ňákou korunu na Vánoce, když sem měla svátek, když sem měla narozeniny, no, a tak vona, měla sem hned do kina. a na dlouho. a já sem byla šetřílek, do kinečka sme šli. ((smích)) a maminka taky ráda chodila do kina. a my sme si taky vybírali. taky. některý i německý filmy některý byly taky pěkný.
JV: a když teda říkáte že i ta maminka měla ráda filmy, em tak ona s váma chodila do kina? nebo s kým ste chodila do kina takle jako dítě nejčastěji.
LH: já sem em cho- vzala bra- od, to byla taková vzdálenější přízeň, a ona říkala, Lídyn, oni mně říkali Lídyn. já sem měla se menovat Lidumila, a tak mně říkali Lídyna. a říkala, prosím tě vem teho Pepika, měla kluka, a von by tak rád do toho kina v Králově Poli bylo taky pěkný kino. a tady máš korunu. buďto si ju projezdíš, a to sme chodili na Kašpárka Turka do divadla. a tak si ju projezdíš a tady máš na vstupný. tak já sem šla raději pěšky, a když říkal, Lídynky, mě už bolí noženky. tak sem ho vzala na záda a šli sme z král- do Králova Pole pěšky. a já sem si ušetřila korunu a zase zpátky druhou korunu. to mít dvě koruny. to je směšný že?
JV: tak tenkrát ne, dneska už to je jiné.
LH: dneska, tisíce, miliony.
JV: em takže vlastně do těch svých deseti let věku ste chodila nejčastěji, tak ňák obecně když to vezmeme, nejčastěji ste chodila s kým do kina?
LH: no s potom už s manželem.
JV: ale já [myslím jako dítě.]
LH: [my sme neměli děti,] že
JV: ale jako dítě když ste byla ještě malá, když vy ste byla dítě.
LH: no právě s tím Pepíčkem.
JV: jo, dobře. takže s váma žádný dospělý nechodil?
LH: ne.
JV: ne.
LH: voni ti, co měli toho Pepíčka, voni na to neměli čas, a ani je to moc nezajímalo. a já sem zas byla hrozné divadelník, a ráda do kina.
JV: a třeba když ste říkala že maminka vaše měla ráda ty, ty kina, tak ta s váma nechodila? nikdy?
LH: no, maminka zas měla, šila, sestřence. mé sestřence. šila, ona už byla na studiích, taky na to neměli, tak maminka ji ze starého ušila, a když byla ve škole tak paní profesorka si ju zavolala a říká, Marie, kdo vám, kdo pak, kdo vám šije? kdo vám, máte nějak, to máte tak krásné. maminka zas dostala věci z té Itálie, a vona nám to poslala třeba kabát, a tehdy byla mi- takový jako, takový, jako paleto to vypadalo jestli víte co to je.
JV: ano.
LH: a ještě zbylo kousky, takový byl, takové jako lodička. tak vona tam přišla nastrojená, no, kdepak na to be- berete. tatínek je taky bez práce. a vona řekla, tak já vám to řeknu paní profesorko, ale nesmějte se mně, moje teta mně to šila. a maminka, jak sme bydleli, jak sme bydleli, tak em tak paní em musela tam ji umýt nádobí po obědě a to, a za to sme bydleli. a teď je tam to, ta, nem- nemocnice. pod ní na, pod tím sme my bydleli, v té vilce. a tak, no to teda, řekněte té vaší tetě, že bych, že kdyby mně šila, a maminka říkala, to já si netroufnu. vona kouzlila. aby byla taky. ona, ona se narodila a měla takový prstíčky. víte, a maminka nevěděla jak ji, jak ji potěšit. no, tak to máte už víte skoro všecko o nás.
JV: dobře, tak já bych
LH: ale vona, vona s náma nechodila, vona chodila s těma, potom už s těma vyššíma.
JV: hm dobře. dobře, tak jak sme mluvily o těch kinech, tak já bych se zeptala, vím že ste teda byla na tom Králově Poli a na tom u svaté Anny v kině ((Grand)), ale zeptala bych se do kterých kin ste chodila nejčastěji, v tom dětském věku. do těch vašich deseti let.
LH: no, kde dávali něco pěknýho. já sem si, kde dávali něco pěknýho. to my sme si vybrali.
JV: takže ste si vybírali vlastně
LH: vybírali [sme si]
JV: [kina] podle toho jaký měly program.
LH: ano. potom tam byl kousek dál ještě bylo kino, a tady ještě, a tady potom už když bydleli naši tady, tak v Husovicích byly dvě kina.
JV: hm a vzpomenete si na názvy jejich?
LH: věříte že ani, počkejte jak je to, to je opravdu to si teda teď momentálně nevzpomenu. to už je dlouho, velmi dlouho, a já mám dycky říkali že mám takovou ohromnou paměť, a a teď si na to nevzpomenu.
JV: já se podívám jestli třeba já tady ňáké nenajdu,
LH: v Husovicích, dvě kina.
JV: Husovice, em tak tady mám em
LH: naproti sobě byly.
JV: já tady mám kino oko? a grand bio aus- óstria, ((Grand Bio Austria)) nebo bio moravia? říká vám to něco?
LH: ne.
JV: hm
LH: možná
JV: nebo bio Sibiř?
LH: no Sibiř.
JV: Sibiř.
LH: ano ano.
JV: hm
LH: a tam mívali taky ty levnější, a potom mívali levnější v Židenicích.
JV: hm a třeba Zora? to asi už, kino Zora? to tady je taky.
LH: no možná že to bylo, ale já to, když to nevím přesně raději to nechcu tvrdit. a v Židenicích taky. a v Židenicích vždycky si mnul ten pán, to sme ho jednou viděli, ať prší, ať leje, a když pršelo tak bylo plný kino. <víte>
JV: takže
LH: to je dneska...
JV: v Židenicích tady mám kino Orient?
LH: ano.
JV: tak to je ono?
LH: no.
JV: hm.
LH: ano.
JV: anebo...
LH: ne. to bylo ono.
JV: takže to je ono. takže říkáte teda že to bio Sibiř bylo, bylo levné,
LH: v Husovicích.
JV: v Husovicích.
LH: ano, ano. a tam byly dvě, dvě ty kina.
JV: dobře. a teda říkáte že ta Sibiř, že ta byla levnější? nebo
LH: no, em oni se taky někdy, někdy tak jako šťouchali, to bylo za lacino. i v těch Židenicích. a říkám vám, on si takle mnul, a my sme to uslyšeli, což mu nebylo teda, ale já sem, my sme to nikomu neřekli, to už byl manžel teda, a von, ať prší, ať prší, takle si mnul, no, no podivej se, no, ěště je jich tam málo ale až bude pršet, no ještě, no ještě chvilu počkáme. když pršelo, tak bylo kino nacpaný. já vám můžu to bylo, je, to bylo kin, a kin, si člověk momentá- to bylo ještě, jak jede elektrika, k centrálce, na tu dlouhé ulici, tam bylo kino, kde ste se obrátila tam byly všude kina. všude byly kina. ale ne že by tam jeden byl nebo druhej. a oni se em předváděli honem aby, nebo tam byl namalované, víte taky co sme rádi chodili, tam byly jak cizí filmy to byly, em ňáký jak přepadaly ty lodě, víte ti, a ty s těma hlavama ne, a zkříženejma, ty, a to bylo taky plný. taky hodně. a voni hned měli namalované tento ven, a už měl hned kšeft. a to,
JV: a to byly namalovaný na kinech ty plakáty, nebo ty, em teďka nevím jestli sem to správně pochopila. říkáte že vlastně měli ty zkřížený lebky a taky, tak to bylo jako na kinech namalovaný nebo
LH: ne ne ne. ne, to on měl, to bylo kino dovnitř, že, a na téch dveřích měl takovou namalované rukou.
JV: jo, a čím jako, jako křídou? nebo
LH: ne ne ne, nějakejma barevnejma tužkama nebo něco.
JV: a na nějakým plakátě nebo?
LH: ano. víte na takovým papíře bych dřív řekla. že moc na nějakých, že by tam z toho bohatli, to teda těžko. ale tam jak vám říkám, jak je ta radnice ((kino Moderna)), ty měli všecko krásný. moc pěkný. ale to znáte, musíte znát dobře, vy ste mladinká, to em takže to musíte znát jak se de dovnitř. a tam mají takový i kabáty, a svetry tam prodávaj, a je to dost takový dost, a potom se vyjde ven, a ste, a na potom je tam em Špilberk vidět. moc, moc, a tam sme viděli tu Španělskou vyzvědačku ((Španělská vyzvědačka)), a různý takový ty filmy, který byly starší. a to Byl lásky čas no, no to to kino plakalo.
JV: a v kterých letech ste chodila na ty starší filmy? tak asi kdy to tak mohlo být?
LH: mně roků?
JV: no
LH: no, to už sem, to už sem byla myslím tak, myslím tak dvacet, ale na sto procent to,
JV: takže [v tom kině]
LH: [to už sme,] to už sme chodili s manželem. a byl to nádhernej film, zpěvačka, a potom on se ji ujal aby byla zpěvačka, ale ona milovala jiného, a on potom em si ju chtěl vzít, a ona nechtěla, a ten zpěvák em chtěl už že si to nějak to udělaj, že utečou nebo nějak, teď to přesně nevim, a on ho ten co si, ten starší, co z ní vlastně udělal hvězdu, tak on ho zastřelil. a to všecko plakalo. mladí staří <to by vám řekl> manžel že to všecko, všecko plakalo. a tam byl, byly různý. em takový filmy, třeba takový by se řeklo, takový až moc sla- sladký bych řekla. ale to bylo vždycky, takový em lákavý, lákavý, a mělo to svůj cit. víte, a toto, to Byl lásky čas, to byl takové opravdové, citové, citové, citové. opravdu by se vám taky líbil. myslím že byste taky plakala. věříte?
JV: možná. dobře, takže em eště bych se zeptala em na názor vašich rodičů na filmy a na kina. takže vaše maminka teda do kina chodila, to ste [říkala]
LH: [chodila,] s manželem.
JV: a říkala vám třeba abyste chodila taky doporučovala [vám třeba]
LH: [no jo] ona říkala jé, tam hrají to a to, tak se běžte, tam na to se běžte podívat. a to my už sme byli odstěhovaný, že.
JV: a takže ona chodila se svým manželem,
LH: se svým manželem.
JV: takže s vaším otcem. takže oni chodili spolu a vy ste chodila taky
LH: ano ano.
JV: vy ste nechodili dohromady.
LH: ne. no, to byla jenom opravdu výjimka.
JV: hm, dobře.
LH: oni, oni si rozuměli, oni se nikdy nehádali, oni si nikdy nenadávali, já sem u nich neslyšela že by řekli nějak- nějaký hrubý slovo, a když někdy něco, něco se nelíbilo, tak maminka dycky začala se tak škaredit, a von říkal, na mě takle udělal a říkal, nádula hubu. ((smích)) <na maminku.> maminka říkala, no, teď říkáte že nadula hubu. vy si ju nadu- <nadute.> to byla celá velká aféra u nás.
JV: hm, to je hezký. a em tak teda, a váš otec teda taky měl rád ty filmy a chodil na ně.
LH: chodil.
JV: [a teď]
LH: [rád.] hlavně na ty co měly ty svázaný ty, to byli, přepadli ty lodě, a teď tam byla ta bitka, to náš děda ten by býval vlezl v tom filmu <za tema těma> buďto s těma a nebo to, a voni tam dycky ňákou zebrali a schovali si ju, a tak von dycky šeptal, šak voni ju vysvobodí a toto. von mi to vždycky napovidal,
JV: [a]
LH: [a já] sem proto s ním moc ne na- ráda chodila. von porád šeptal mamince dopředu, to je tak, to budeš vidět že to tak bude. <a maminka dycky> ale Fando, von se menoval František, tak jó, já už to vim. no budeš vidět, budeš vidět. on byl takové staré dobrák.
JV: a bavili ste se doma o filmech? jako v ro- v rodině třeba?
LH: jo.
JV: hm
LH: no my sme to doma potom sme přišli, a my sme to všecko probírali, a říkali to nehrál dobře, nebo hrál, ale já našim hercům velice fandím. všem. takovou Baldovou, ((Zdeňka Baldová)) to je, ona přece nehraje, ta, víte koho myslím.
JV: no.
LH: ta ona nehraje. ona to, jak kdyby to prožívala.
JV: hm
LH: a Růženka Nasková ((Růžena Nasková)) ta má tak ten hlas lahodnej, že ju musíte milovat, doslova, tu její krásu toho hlasu, a ona se na vás tak podívá, jak kdyby byla u vás. a je tech našich, hugo hás ((Hugo Haas)), třeba to Madla z, Madla em ne, Madla z cihelny. von si ji potom namluvil, a a namluvil si ju, a pak si ju vzal, on neměl děti tak hledal ňáký dítě, a oni spolu hráli dost často. a bylo to pěkný. no mohl by člověk namenovat ty naše herce, a em Voska ((Václav Voska)), to byl někdo. naša Ola, teda co je na fa- tak vybral si ju ve škole, myslím že už na gymplu, myslím že nevim teď přesně. no ale von, nebyla tam moc nějak dlouho, nějakejch pár těch ukázek.
JV: a když teďka mluvíme o těch hercích em takže vy ste teďka říkala ty herce které ste měla ráda, a proč myslíte že právě oni vás zaujali, třeba ten hugo hás ((Hugo Haas)) toho ste měla
LH: no, ten hugo hás ((Hugo Haas)) on taky opravdově hraje.
JV: hm takže když někdo hrál, to už ste říkala předtím, takže když někdo hrál tak jako opravdově, autenticky, tak to se vám [líbilo]
LH: [ano.] on ten, někteří ti naši herci, oni úplně, to vidíte na těch očích, ti hrají. a já jako děcko, když sem přišla sem, pořád sem hrála ňáký divadlo, a já su samý takový básničky písničky, a em pořád sem někde přednášela a to. tu poezii já mám pořád v srdci.
JV: hm a chodila ste třeba na filmy některých herců opakovaně? že byste šla vícekrát?
LH: chodila.
JV: a kvůli tomu hercovi? že byste
LH: ano, ten herec se nám líbil, a tak sme chodili.
JV: hm
LH: někdy i dvakrát. maminka řekla, dyť už to znáte. ale ne, my sme ještě šli se jednou podívat co, no to nám eště ušlo, tak no.
JV: hm
LH: a na to kukuruku ((film neidentifikován)) sme šli dvakrát. to se nám moc líbilo.
JV: dobře.
LH: a na tu Španělskou vyzvědačku ((Španělská vyzvědačka)), a na rozmery ((Rose-Marie)) a ty americký starý filmy, ty byly krásný. no teď nevím teda, některý se mně taky jejich nelíbí.
JV: hm dobře. tak teďka bych se zeptala na postoj školy. jaký měla vaše škola postoj, jestli vám třeba učitelé říkali, že některé filmy byste měli vidět, nebo neměli, nebo že byste měli chodit do kina, nebo neměli,
LH: no někeří byli, my sme měli jednoho učitele, to by vám řekl, dycky vo něm mluvíme. a von vám seděl na, to bylo myslím v páté třídě. vždycky takle seděl,
JV: hm
LH: a takle měl nohy přes sebe,
JV: hm
LH: no tak vás budu zkoušet. teď se těšte. učili ste se? a my, ale učili, sborem. no to se uvidím, uvidí. ale u něho sem se strašně moc naučila. a doposud vám může naše Olinka na té fakultě, říkám, mami, tys tak úplně perfektně všecko ovládala a teď já to zapomínám už víte? když něco potřebovala kde je to, kde tam je a co tam je, a a kde to je, já sem si kupovala knížky, moc knížek mně tady ukradli. vykradli nám byt, a ty nejcennější knížky, vidíte že už tady mám jenom toto a toto, ty nejcennější to bylo na objednávku asi.
JV: dobře, em se vrátíme k té škole, jestli vám učitelé třeba říkali něco o filmech, pamatujete si na něco [takového?]
LH: [ne, málo.]
JV: hm
LH: málo se, málo se vy- vyprávělo a někdy za odměnu, ale to bylo velmi málo, sme šli a dávali sme korunu dvacet.
JV: do kina že ste šli? se školou do kina?
LH: ano.
JV: a to bylo tak asi dejme tomu jak často. třeba jednou do roka, nebo
LH: no, tak moc často ne, někdy. ale tak jako ten pan učitel co vám říkám, ten učitel už dávno nežije, že samozřejmě, ale to byl učitel. tak teď se tomu ne- a teď říkal, ty, ty, ty, ty si na to, teď to z nás to sypalo. třeba ňáký ty, kde je Orinoko, a kde je to a to a mě to zajímalo, no tak sem si to četla, protože mě to zajímalo kde byli, kde žili černoši, a to mě to nemusel em do mě biflovat, já sem si to ráda přečetla, a teď sem četla s baterkou, dostala sem pořádnej pohlavek, protože oni šli pro, pro uhlí do sklepa a neměli zase baterku. tak sem dostala poř- pořádnej pohlavek. že sem si to četla, že, že tam bylo kdysi město zlatý, a že to tam je, a teď sem to vykládala děckám zase, tak já sem byla takovýho něco jinýho, no. takže sme se odbočily?
JV: takže teďka bych se zeptala em na to jestli byl pro vás ten film v tom dětském věku důležitý. jestli třeba ste em dejme tomu napodobovala herce, nebo jestli ste si brala ňáké ponaučení do života z toho filmu.
LH: no já sem, já sem tam porád něco ve škole hrála. a ten učitel, u něho neměl nikdo pětku. on říkal, tak ty si nevzpomínáš, řekni mně kde je to, kde teklo, kde tekla voda třeba ta nebo ta? ty to nevíš, když jak sem říka, že, nebo říkal, a pak ještě byla učitelka taková. že tam že, a kde teče, a kde, odkud a jak. to děcko si vzpomnělo.
JV: hm
LH: věříte že si vzpomnělo? no to bylo, potom druzí ti učitelé řikali, von to pomalu to říkal za děcko. neříkal. vzpomeň si! on říkal dycky, já budu čekat, já čekám, já čekám. ale my sme ho milovali. a my sme se všichni naučili všechno, aby se on na nás nezlobil. a ten učitel se ( ) taky.
JV: takže vy ste říkala že ste vždycky hrála, takže vy ste napodobovala nějaké herce?
LH: je, já sem, já sem napodobovala ledacos. babičku, ne ta, to, ale em babičku em jak je to květinka, maminka mně ušila sukýnku, a babička em, zpívá se to, dívejte se to je teď to co mně to vadí hrozně, Princezna Pampeliška. no a když vnučka maturovala a říkala, babi, já sem se to, podívej se co se mám naučit. já povidám, tak. babi, já du za tebou. já sem ji, vona se neučila, vopica, já sem jí to všecko řekla co a jak, a vona říkala, babi, říkali no je vidět, že seš dobrá holka, ale to by, vona říká, babi, to bylo ale tvoje. sem jí to všecko řekla víte, literaturu, no dneska už je konec s tou mou pamětí.
JV: dobře, a napodobovala ste třeba i některé herce? nebo ňáké scény z filmů?
LH: no tak přímo ne, ale em hrozně ráda em sem, dycky říkali, Lídy, když bylo ve škole, pudeš tam a tam a budeš přednášet to a to. když byla, šli sme, šli sme, ale to jestli se to vůbec hodí teda toto říct aby někdo neřekl, nebo aby, jestli něco chcu, aby, já jako abych vyšla em šli sme em tam, na propast se podívat, no, kdo bude hodnej dostane jedničku, a to všecko krásně se snažte se. tak já sem to krásně napsala, a vona to přečetla, a říká, tos sama psala? a paní učitelka naše říkala no jistě, to bylo jejich tady to, to psali. a vona říká ano, ale má tam dvě hrubé chyby, tak. velká jednička, ale měla sem tam dvě hrubé chyby, já nevim jak. <nemohla sem> no ale říkám tak jak byla pravda.
JV: dobře, ale třeba vzpomínáte si že by nějaké vaše hry byly ovlivněné filmem?
LH: no, často sem chtěla em často sem chtěla napodobovat taky, ňáký ty em ale přesně teď nevím ale hrozně se mně to líbilo, ty filmy, no a to sem se taky kroutila, třeba potom už taky pozděj, hodně pozděj, už potom byla, už i Věra Ferbasová, to už potom sem byla stará, já povidám já budu taky tak zpívat, dělali sme legraci s manželem. takže ráda, ráda sem měla všechny naše herce, všichni se snaží, ale opravdu, bych je, strašně ráda bych řekla, aby trošku toho sexu ubylo. aby toho sexu ubylo. a to přece v našich, za naši éry byla taky láska, ale teď, dyť to není ponížení ženy zeslíkat manžela? nebo ne manžela, zeslíkat chlapa bych řekla a on teď zase s ní, no to je pod úroveň ženy. to si musí manžel, anebo ňákej ten nápadník zeslíkat a z lásky si to potom lehnout a toto, to přece patří trochu té lásky, nebo sme nebyli mladí nebo co? to mě na tom mrzí. a ten hugo hás ((Hugo Haas)) když něco řekl, tak on to říkal opravdově. a tam ty naši staří herci, ty všichni hráli i očima. všímejte si jak oni hra- oni hrají očima. oni když něco, tak oni, tam se něco, tak oni tak přímo hrají i i celým tělem, i těma očima. a já mám, ten, co sou tady ty, i ty mladý, jim dycky říkám no jejda, držím ti palce seš taky taková šikovná, a snad, drž se toho, a však to dokážeš později. já je mám ráda všechny, držim jim palce aby byli dobrý, no. ale doufáme že to bude snad lepší a, budeme mít dobrý filmy.
JV: dobře em tak teďka eště jestli ste si zpívali třeba filmové písničky. vy ste si vzpomínala na ten film kukuruku ((neidentifikováno)), a
LH: ano.
JV: a tak třeba zpívali ste si z toho ty písničky?
LH: no to je známý, to kukurukuků, ty jak tady to zpívali ty, em to bylo nabitý kino, a em to potom, už teď nedávno tady byli. už to není vono, tak jak to zpívali oni, tak nemůže už to být ono, protože už to ti co to zpívali v tom filmu, tak to už je delší dobu. ale ty ještě někteří žijí a zpívali.
JV: dobře.
LH: to bylo, ten stůl byl, a oni se drželi v náručí, bylo jim to moc líto, že tolik jídla a všeho měli nachystaný, a voni se báli teho pána, takže za nima nepřišli. on řekl že to nevadí. takže se tak, to je taková krásná láska, tak se tak objali a tím to teda potom končilo. a ještě jeden film byl nádhernej, ale já nevim ten začátek, ne začátek, já nevim jak se to ten film menoval. to byla, ňákej pán velkej, a em neměli dlouho děti. a on potom, potom tomu to chtěla říct, že čeká už konečně dítě, a eště než mu to řekla, takže přiš- přišli ňáký ti darebáci, sebrali ji a chtěli výkupný. a ona řekla dej ty, dej ty, ty peníze, aby dal ty peníze, že čekají dítě. a on ji nevěřil. on ju vyhodil, myslel že to má s tema darebákama to dítě, ten chlapeček. a ona se dostala na do takové jenom, ona prala potom, a on teda si ju úplně se k ní nehlásil, a končilo to to jenom takové kousíček toho, ten chlapeček to zase roznášel, ona prala, žehlila, a em on potom em je- to, jak to, všecko roznesl a zase si sedli a měli, měli se rádi jako, maminko dycky tak krásně u sebe byli a vyprávěli si. a von ten chlapec šel a ona říkala, dávej pozor abys, mně to, dyť to mám vyžehlený všecko co nedává, a děti mu dělaly zle že nemá táty, a tak dělaly mu zle. a von se nějak votáčel a mohlo mu to prádlo spadnout. v tom jel, jelo auto, a přejelo ho mu tu maminku. a ona ho poznala, že to je vlastně otec toho chlapce. a ona mu to řekla, tak von se teda potom, on je poznal tu manželku, a dobře to dopadlo jenomže ona umřela. to byl takovej citovej, né ňáká limonáda. takovejch limonád by bylo pořád dost. ale to bylo citový. moc.
JV: hm dobře, takže teďka bych se přesunula od tohoto na starší věk, na váš starší věk, takže od vašich asi deseti let do začátku války, nebo do protektorátu. takže teďka bychom se bavily o tomhletom období. od vašich deseti let do toho protektorátu. a takže zeptala bych se jak ste tady v tom období často chodila do kina asi tak zhruba.
LH: no, moc ne, protože bylo každou chvilu to o tom troubilo, že,
JV: a tak to ještě byla ta první republika
LH: ne,
JV: hm
LH: no tak to už, to už to tak moc né, ačkoliv byli taky ten (volbrik) byl ten německej herec, ve filmech hrával, a taky sme někdy šli ale že to bylo jako německy víte, a my sme byli proti těm Němcům dost zaujatí, ale my sme to nemohli dělat očividně, že, no
JV: ale ne, to bylo ještě za první republiky, když ještě
LH: a za první republiky, no, to sme potom sme zase šetřili ještě, abysme měli ten nábytek, abysme to měli, tak sme víc šetřili. abysme, no manželovi rodiče nám em koupili ložnici, a teta nám zase koupila ložní prádlo a všechno to ložní prádlo Rusi to tam eště co tam zbylo, tak co tam zbylo, tak to tam lidi pokradli a Rusi stáhli z těch sutin, stáhli peřiny aby to měli pod těma katušama.
JV: hm dobře, a tak teda chodila ste třeba jednou měsíčně do kina? nebo jednou za čtrnáct dnů?
LH: no tehdy možná že, tak dřív tak za čtrnáct dní, někdy i později. ale podleva toho co hráli. no hugo háse ((Hugo Haas)) sme měli taky velice rádi.
JV: hm dobře a tak teda, která kina ste v této době navštěvovala. změnilo se to nějak? nebo se to nezměnilo. navštěvovala ste pořád [stejná kina?]
LH: [ne, no když tu,] to, tady sme do- potom chodili častěji, menovalo se Lípa,
JV: Lípa.
LH: ano. a bylo to tady em jak je na, nevim to by to tam myslím nebudete znát, to je, em tam se tancovávalo, a tak, víte, takový taneční, a tam potom bylo pozděj, pozděj tam byl to obsadila Zbrojovka, ale ne to kino, to bylo vedle. a tak tam sme, tam sme chodívali se někdy.
JV: a to kino Lípa, to ((dříve Lido bio))
LH: to bylo vedle.
JV: to se menovalo Lípa. a tenkrát se menovalo taky Lípa? nebo až později.
LH: ano. nevím jestli se menovalo tehdy, ale oni mívali dost dobrý filmy, a laciný.
JV: a vzpomenete si na jaký to bylo ulici třeba?
LH: no, oni tam, já nevim, Hvězdova se to menovala ta ulice.
JV: Hvězdova?
LH: no. myslím že to byla Hvězdova.
JV: jo.
LH: a potom tam byla
JV: takže, ano?
LH: Zbrojovka, to tam zabrala, a potom sme s tou vnučkou tam chodily ale ne do toho kina, potom to tam bylo kino, ale potom tam bylo pro ty děcka že třeba se tam chodilo na takový ňáký ty em dětské radovánky a tak. ale nebylo to tam špatný, bylo to docela dobrý.
JV: hm dobře. a teďka em vy ste vlastně říkala že do toho kina ste chodila kvůli tomu že bylo laciné.
LH: ano, že bylo levnější a hra- já sem si vybírala filmy.
JV: hm takže
LH: manžel zas ňáký vojáky a, a já říkám, já ne, já na ty vojáky ne. tam se dycky střílí, a toto a já, já to nechcu.
JV: a nevybírala ste si třeba podle toho jaké to kino bylo, jaký mělo interiér, jak bylo vybavené, nebo jaká tam byla obsluha, podle toho ste si
LH: no, to vybavení třeba v Husovicích, tam to bylo velice, takový čistý, čistý, ale celkem tam nic není. tvrdý židle, že tvrdý židle a v té Lípě ((Lípa)) taky. to akorát tady něco malinko, jenom tak tady to vybavení nebylo tak nějaký moc, no ale byli tam dost takový ty uvaděči, nebo uvaděčka vám řekla tady dovedla vás až na místo, pěkně, a měli tam taky tak vzadu takovej ten balkónek jako, a mně se to, já sem tam nikdy nechodila na ten balkónek. jako ale to nebyl balkónek, ale pokračování těch, nebo začátek, že, em když ste vešla do toho hlediště a tak se vešlo, tak tady byly ty asi tři nebo čtyři ty, ty, no jako balkónek ale to nebyl balkón, že to bylo jenom tak, takový oddělený, že, a tak tam to bylo dražší. a jinak já sem dycky si brala, no když sme si chtěli ještě ledacos pořídit, tak sme mohli museli takle šetřit.
JV: a to teďka ste mluvila o tom kinu kde? em v těch Husovicích? teďka co ste popisovala to kino.
LH: ano. to je teď jak je to už, to už tam dávno není teď, a je to když pojedete jako od nás,
JV: hm
LH: jedete autem?
JV: ne, ne.
LH: jedete až na konec Husovic a na té křižovatce, kde se přijede potom k temu em třeba k temu zelenému tady temu em voni říkají zelený kde sou ty lékaři, anebo potom em různejm věcem, a tady taky sou tam potom Černá Pole, a
JV: takže to bylo to kino Sibiř?
LH: Sibiř.
JV: Sibiř, ano, takže ste popisovala to kino Sibiř.
LH: jo. a taky tam byly velice, no tak, já sem se s tím nesetkala, že někdy někerý kina že, em kluci udělali legraci em nepěknou, přišli a teď si schválně jako votevřeli,
JV: hm
LH: a dva číhali a ten si tam pořádně prcl. a teď chtěli utéct. jenom voni že zapomněli, ale to sem se jednou v životě, von ho chytl, von se nepáral. von mu sdělal kalhoty, on mohl, jestli tak třináct, to už kluk, a von mu dal pořádně na zadek a řekl, já dám všem, to řeknu, tak se někde objev do kina. <potom se maminka,> pak se ho jednou, ona byla sama, tak prej ste vyplácel. a on řiká, von dělá takovou blbost, ale tata přišel a řekl, udělal ste moc dobře, že ste mu dal na zadek, protože je docela jinačí. takovou blbost, a oni prej ho navedli kluci.
JV: hm dobře. em takže, chodila ste třeba i do ňákých lépe vybavených kin? vzpomínáte si třeba na ňáké lepší kino? že byste někdy chodila do ňákých lepších kin, hezčích?
LH: jak, eště?
JV: no říkala ste že v tý Sibiři ((Sibiř)), v tom kině Sibiř, byly takové ty tvrdé židle,
LH: ano
JV: a chodila ste třeba do ňákých kin, kde byly ňáký pěkný
LH: no jejda. zrovna to, tak jak je to blízko té, blízko té, em jak se de na tom zelným, ne zelným, masným trhu ((pravděpodobně kino Moderna)). a tam je ta, takže to, to vám řekne každej že je tam kino. a oni mívají dost často tady ty starší opakované filmy. a tam sme byli už za léta, v tom, jé prý dávají, známá paní mně říká, Lídy, představ si to, já sem se dověděla že tam dávají Byl lásky čas. no jé, my hrrr! to bylo, to bylo v momentě vyprodaný, a myslím že týden nebo, ne-li dýl, nevím přesně, to bylo porád vyprodaný.
JV: dobře, a teďka bych se zeptala jestli ste chodila do různých kin podle toho jestli ste šla třeba s rodiči nebo s kamarády, nebo s přítelem. jestli ste šla do kina, do jinýho kina s rodiči než s kamarády. bylo to tak?
LH: no ne. maminka em maminka em kdyžtak řekla, podívej se tady se to, to moc hezký není, maminka si taky vybírala filmy. maminka, to by vám řekl manžel, maminka, řekl mně v nemocnici že ona je sice em ale že je vysoce inteligentní. ona byla zajedno sečtělá, a ona byla opravdu, a když ležela na tom stole a říkal že měla, že měla tělo jako z mramoru. ale jich bylo pět a tatínek jim umřel, tak vona nemohla do žádnejch škol jít, a ona uměla nádherně malovat. z ní by byla dokonalá malířka. ale to bysme, to tam vám nepatří. to bysme potom se, to bych vám mohla vykládat do nekonečna. škoda, š- velká škoda jí, protože opravdu ona byla nadaná. ale když byla ta válka blbá, to vám jenom k tomu řeknu, ona táty už neměla, táta zemřel ve Vídni, a oni dostávali té podpory málo, když teda pozbyla dva syny, a to byl taky nadané malíř, a říkal, Růženko nic si z toho nedělé, já už se na tu školu nedostanu, ale já ti to, já, ty musíš jít na školu. ty máš ještě větší nadání. a tak vona se dycky těšila na to, ale peněz bylo málo, jako vdova, a a dětí bylo pět, že, a vedle byl sedláka, sedláka byl em synek, hloupej byl jak, maminka vždycky říkala jak punštok, a Růži, napiš mně to. maminka, co za to. no, já ti, já ti dám pořádně namazané chleba se škvarkama. že je to směšný. takové oni mívali velké, tak on donesl takové velké chleba. takle namazané. maminka mně ukazovala, maminka to nesnědla. přišla dom, válka byla. nebyl nebyl chleba. tak maminka to rozdělila a měli všechny. ona, její ty kresby byly všechny se pomalu porvali faráři. ale aby ji pomohli do ňáké školy, to už ne. víte to bývala taky taková doba. to sou romány, že. tak se na mě nezlobte že vždycky odbočím.
JV: to je v pořádku.
LH: ale to je pravda, vona, vona nakreslila, jak se tak byla opřená, a tady byla lampa, a ty stíny od té lampy, a tak že byla taky opřená, a to bylo na objednávku, kdosi chtěl aby mu to namalovala. tak ona to tak namalovala, a teď se hádali, a von to. ne! já sem ji řekl že ji něco za to, že ji dám pytlík mouky za to. a von říká, já ji dám víc. oni se vo to pohádali, faráři, víte to bylo taky ta doba. faráři, no tak potom ten kněz, co tam byla, tak si to vzal a říkal, já ti, já ji dám, takže donesl takové pytlík mouky a kousek másla a bylo to. a tak říká, škoda, škoda přeškoda, že to přišlo pryč. ohromně malovala, ohromně. a za krajíc chleba, ale to byly takový ty selský. oni měli, ale ty chudý lidi, ty neměli. ty měli pomalu hlad. ta byla doba škaredá, no. a tak co ještě potřebujete, tak sem se vám rozvykládala,
JV: to je v pořádku.
LH: ale vy máte em takový možná přístup. já bych s každým takle nehovořila. věřte tomu. heleďte a chcete studovat co. můžu se zeptat?
JV: já studuju em dějiny a teorii filmu, tak proto, proto si povídáme o těch kinech.
LH: no. ale my máme přece krásný filmy. my máme, a hodně krásných filmů. a když se budete třeba držet těch starejch, málo teď je, vykládají z dějin. já sem ty dějiny znala, to, to sem, Vlaďka, vnučka, ta porád babi, kterej rok to byl, nevíš? dycky jenom zavolala, a teď už já to mám popletený. a teď co mě postihla ta nemoc, tak to je vůbec, no. a ráda sem, někerý maminky nutily děcka číst a to, no a já sem dostala pohlavek, abych už nečetla. já sem si myslím to, zkazila zrak.
JV: dobře, tak dobře, tak teďka bychom se vrátily teda zpátky, k tomu dotazníku zase, a em zeptala bych se jestli bylo ňáké, v Brně kino které ste neměla ráda, kam byste ne- nešla. které se vám nelíbilo.
LH: no, tady jak je na- to se mně nelíbilo moc kino, ale nemohla sem ňáké zavrhnout. v Pisárkách ((kino Meteor)).
JV: v Pisárkách.
LH: v Pisárkách.
JV: a ne- nevzpomínáte si jak se menovalo?
LH: nevím už jak se menovalo, ale voni, voni tam neměli moc ňáký, nějakejch těch to, a oni se dycky tak nějak, kolik je ti roků. to to to je až od osumnácti nebo, a voni nebyli ňák em nelíbilo se mi. já sem tam byla jenom jednou nebo dvakrát a už sme tam pak nechodili. tak jak je tam, jak tam ta tekla, a na té druhé straně bylo jiný kino, tak tam to nebylo.
JV: hm
LH: no, tam to nebylo. tam byly dvě kina. a tam bývala potom em tam byla taky se chodilo koupat. tam byla plovárna. a tam to stálo třeba pět korun, a kousek dál se šlo do Pisárek zadarmo.
JV: hm dobře a teďka bych se zeptala jak ste se v kině obvykle chovala. jestli ste třeba něco jedla v kině nebo pila,
LH: ne, vůbec ne.
JV: ne. a ostatní lidi?
LH: no tak třeba jak začali šumět těma papírkama, to já sem neměla ráda. já sem si nikdy nechtěla kupovat žádný papírkovaný cukrlata. to ruší.
JV: hm a to třeba se prodávalo v tom kině? nebo kde
LH: ty cukrlátka?
JV: ano.
LH: ne to byla tam dycky přišla paní em tam byl dycky takové stánek, a mohla ste si em vybrat, tam měli různý věci, různý věci tam měli.
JV: takže tam byl přímo stánek v tom kině,
LH: ano, ano, přímo v tom.
JV: hm. a během projekce ste se třeba bavili? em mezi sebou? ne?
LH: ne.
JV: bylo ticho.
LH: to taky nemám ráda.
JV: hm a třeba reagovali nějak diváci hlasitě na ten film, třeba že by em něco křičeli, nebo kdyby, nebo nějak komentovali to co je na plátně,
LH: no, někeří lidi se stalo, obzvlášť takový bych řekla starší. no jo, no, to sem si, to sem čekal, to sem čekal. ale byl hned okřiknutej a už to nesměl.
JV: hm a to ho okřikli jako ostatní diváci nebo někdo
LH: ano, vadilo to druhým. když někdo vykřikl do toho.
JV: a třeba ti, obsluha kina ho neokřikovala?
LH: ne, ne. ti co obsluhovali ne, ty neříkali nic, ne.
JV: dobře a
LH: protože oni by neměli kšeft. <rozumíte>
JV: hm jasný, takže oni se chovali co nejvíc slušně k těm divákům.
LH: ano, velice slušně.
JV: hm dobře. a teďka bych se zeptala jestli ste potkávala v kině nějaké své známé. že třeba byste tam šla, do kina, s tím že byste věděla že se tam setkáte s někým. sta- stávalo stávalo se to takle?
LH: no, ne, to ne. ale em zase sme, měl manžel měl tak trochu kamaráda, a von, poďte na na pivo, a poďte toto. já, tak já povidám, manžel na to ňáký moc chození po těch hospodách, to nenáviděl, ale no tak jo, no tak půjdeme ne jedno pivo. a voni dycky se tam hašteřili, manžel. no, manželka mu, no mně se zdá že už máš dvě piva dost, ne? a já sem to nesnášela. a já sem říkala, jé pojď už, musíme jít už dom. a oni se tam ještě myslím hádali, a já, já sem doma nezažila žádný hádky a já tam budu v hospodě poslouchat jejich hádky, tak sme byli vyléčení.
JV: a v tom kině ste se třeba setkávali? že byste tam šla s manželem a potkali ste tam ňáké své známe? že ste věděli že
LH: no kdyžtak sme se, z rodiny sme se tam potkávali, někdy, a děcka teda pak sme měli ještě jednu holku, a to je ta o- Ola, že, tak em takže tam sme se em a rádi sme se s ní tam potkávali, a vona měla pak těžkou cukrovku, a tak to bylo s ňou špatný. ona měla velice těch, brzo potom umřela. a voni ji říkali teta Bíla, vona měla úplně bílý vlasy z té cukrovky. a měli v Židenicíh barák, a
JV: dobře.
LH: škoda.
JV: hm
LH: teta Bíla.
JV: a jako dítě ste chodila na nepřístupné filmy někdy?
LH: ne.
JV: ne.
LH: nikdy. mami- já, maminka, maminka měla takovou nade mnou moc, že když něco bych udělal, vona řekla poslouchej, já všechno, všechny maminky když se podívají do očí svýho dítěte, tak všecko přečtou cos udělala, třeba ve škole nebo to. já sem měla z toho strach, že by to maminka poznala. no a až sem byla větší, tak už sem byla víc chytřejší, ale mě to už potom nebavilo, protože sem měla krásný knihy, který sem potom přečetla, bohužel hodně mně jich pokradli, no, a i ňáký peníze, a
JV: hm dobře. takže ani bez placení ste do kina taky nešla.
LH: ne.
JV: a byla ste třeba přítomna toho, že by takle někdo tam šel bez placení a vyhodili ho?
LH: to vůbec ne.
JV: ne.
LH: já bych měla strach že, že by mě chytli a pak by mě z- ne.
JV: a třeba viděla ste že by někoho takle chytli a vyhodili ho?
LH: ne, nepamatuju se. ale říkám, ten to tam pořádně mu to teda prclo. on to myslím dlouho držel, aby to tam, a byl vyplacenej a jeho tatínek s tím souhlasil.
JV: hm dobře. a chodila ste do kostela?
LH: no, někdy. ale já nejsu nějaké, jak se říká, voni někdo říká pánbíčkář, ale to není správný teda zrovna ocenění. já teď nemůžu, ale neodsuzuju lidi keří dou do kostela. oni v tom vidí, oni v tom vidí útěchu, víte, v tom se vidí útěcha. a někdy vás potká tolik bolu, v životě, tolik bolu, že tady už vám nepomůže tady člověk. tak hledá se, hledá se útěcha u toho boha.
JV: dobře. takže jak často asi dejme tomu, ste chodila do toho kostela?
LH: no, to sem jako děcko sem, prosim vás měla sem opravdu s- tady mám ještě vysvědčení, ale myslím v druhé třídě, samý jedničky a v náboženství sem měla dvojku. že sem neuměla, maminka tam letěla a říkala, jakto že Lídyna má z toho, no ona neuměla em přikázání boží. maminka byla tak toho názoru jako, dycky mně říkala, bůh chce mít pořádný lidi a ne takový dacany co sou tady.
JV: hm dobře. a teďka bych se zeptala jestli se někdy stávalo, že by třeba návštěva kostela kolidovala s s programem kina. že byste se musela rozhodovat jestli do kostela nebo do kina. stalo se to někdy?
LH: no, to teda sem nikdy o tom neuvažovala, ale em to nevim, ale myslím že bych tam šla do toho kina.
JV: hm takže radši to kino.
LH: ano. ale nejsu ta, kerá boha bych zatratila.
JV: dobře.
LH: říkám, no když je to, je to tak, je to jak chce, je to jak chce, ať tam něco je tady navrchu, teď už říkají že je tam moc, moc podle novýho toho, my to s manželem sledujem, že je tam víc světů, je takovejch jako my, a no tak ať je tam co chce, a ať je to, když když se budu chovat teda, když to tak chcou, někdo chce a věří tak pevně v boha, anebo teď ti moderní, ti, jak sou to ti, honem ti, ti jehovové, no, takže když se budu chovat jako čestnej člověk, tak to je vlastně přikázání boží snad ne?
JV: hm
LH: nebo ne? a budu vraždit, a všecko možný dělat, a pak pudu do kostela, pane bože, deset otčenášů? no to není správný. chové se jako člověk, a když se budeš chovat jako člověk, tak, tak to je to přikázání boží.
JV: dobře. em ke které církvi ste se hlásila?
LH: no my sme byli v římsko-katolickým dycky, no tak
JV: a dalo by se říct, že by ňák vaše vyznání ovlivnilo to jaké ste si vybírala filmy, nebo vaše názory na
LH: no ne. ale řeknu vám toto. když my sme se měli s manželem brát, tak farář tady řekl že nás nevoddá.
JV: hm
LH: protože manžel je československé víry, to jak to bylo po té válce rodiče, to a no tak, no tak maminka říkala co váháš, tak, tak se dej na československé víry, já sem tam byla, máme to i nafilmovaný tu naší svatbu, a, no tak, a vod té doby jestli sme tam byli tak pětkrát, to bylo všecko.
JV: dobře.
LH: ale je to tam takový em lidštější, no, ale jinak
JV: a pamatujete si že by třeba se někdy promítaly filmy na faře?
LH: ne.
JV: ne.
LH: ne ne ne, to vůbec ne.
JV: tak teďka bychom se přesunuly k dalšímu tématu, a to je filmy a jejich výběr. em takže první otázka je em podle čeho ste si vybírala ten film. em podle jakých kritérií.
LH: no já bych, podívejte se, já bych vybírala filmy kde je hodně přírody.
JV: hm
LH: ale já když vidím, ukazují přírodu, tak to já se cítím strašně dobře. a že by ji mělo být té přírody tam víc. aby ty lidi měli víc citu, a ne aby se by ho tam mučil toho, teho psa, tam mučil teho víc psů, a kdyby to víc vysílali, ale teď se trochu polepšili. trošku je to víc. a hodně je toho na Vídni.
JV: hm
LH: dost je toho na Vídni. takže em rozhodně bych si, já osobně bych nepotřebovala nic tak jako že bych byla ráda, kdyby byly samý přírodní ňáký takový jak je ty medvídci jak tam byli, jak je vychoval, nebo ty, ty vlčata jak je vychovával, a potom on přinde, už sou z nich velcí vlci, a voni na něj skočí, volížou, a mně se to strašně líbí. a za nevim za jakej film bych to vyměnila, kdybych se chodila dívat jenom tady na to. ale já oni mně říkaj že su velkej idealista. nejsu, já chcu jenom to co by mělo být v přírodě pěknýho.
JV: dobře, takže em ste neměla ráda žádný akční filmy, nebo em, radši
LH: no, a nemyslíte že bych se, já bych se ráda podívala na všech- ale teď vůbec já se nemůžu dívat. ono jak se to přibližuje, tak já mám si- na toto trochu vidím, tak já si to musím zadělat, protože to je úplně slepé. vona řekla, paní Hošická, musíte si to nechat operovat. je to sice neobvyklý, ale potom by se mohlo stát, že byste mohla oslepnout. mi v krátké době, a dělal mi to nejlepší chirurg, tady v Brně, a to máte tak.
JV: dobře. tak em já bych se zeptala, kde ste získávala informace o těch filmech, které jdou do kina. jak ste se dozvěděla o tom filmu že bude v kině.
LH: ale to, to mně vnučka, babi, tam běž, no ona přišla, babi ten je krásnej ten film, ten je dobrej. no tak já sem ji dala na to kino, jak studentce, že. no a teď mám tady jednu studentku, jak se dostane z toho celá na nic, je v Anglii, a ona tam šla chtěla, ona umí anglicky, ale ne do písmena, že, anglicky, francouzsky a částečně německy, ale to všecko jak se říká částečně, že. a já říkám, jé Terezko, ty budeš daleko. a ona porád chtěla být daleko. ale toto, nezdržuju vás od toho c o máte?
JV: ne.
LH: co potřebujete?
JV: no
LH: vona, tak tam šla, štyry tam šli, jenomže ona jak tam potom tam zůstaly dvě, a tak se chtěla přihlásit na tu školu v Anglii, a oni že, že to bude možný. no ale potom, jak přišlo ke zkouškám, voni říkali a vy ste z Československa, to už řekli Slovenska, proto já, vona se divila, že ještě teda řekli, no tak prostě z Česka no, ale teď to budete muset, muset vybrat. buďto budete studovat, a musíte si to zaplatit, anebo budete tady pracovat, dáme vám práci, a můžete tady být. protože máte tady, jak tam byla u toho někde, tak vám dám práci.
JV: dobře, takže em
((do pokoje přišel manžel narátorky))
LH: dědy prosímtě buď tak hodné, podej mně ty lístky. no tak teď už vykládám o Vlaďce.
JV: takže já bych se vrátila zpátky k tomu kde ste získávala informace o těch filmech. em třeba z novin, nebo z ňákých.
((manžel narátorky opustil místnost))
LH: no a von to neslyšel. no tak von má votevřeno a může už. o tech filmech? no já já si taky vybírám filmy.
JV: ale já myslím tenkrát, v tom roce, před rokem čtyrycet pět.
LH: ano, tehdy sem si teprve vybírala.
JV: ale kde ste získávala ty informace. jestli třeba z novin, nebo z ňákých plakátů,
LH: to se dovíte od lidí. to bylo taky jednou, jak je mundursdepo. víte jak se to říkalo? tady v Brně? mundursdepo?
JV: ne, nevim.
LH: to je na Lidické ulici ((kino Moravia nebo kino Metro)).
JV: hm
LH: a tam je na rohu, tam byly to mundursdepo to byly takový veliký to bylo něco tam od vojska.
JV: hm
LH: od vojska něco. a tam bylo to, tam bylo to kino taky, a já sem tam ráda šla taky do toho kina. tady bylo kino, to byste se divila kolik toho, pořád několik by, tam hráli to nebo tam, a to se dovíte. jejda, anebo potom v práci. bežte na to, to je moc hezký. ne, anebo to bylo, to je moc hezký, to se nese, víte, to se nese. na to nechoď, to je blbý. to je, to nestojí za nic, to nestojí za nic.
JV: dobře, takže spíš jako z doslechu z těch lidí.
LH: ano, z doslechu.
JV: dobře. takže teďka bych se zeptala jestli, když ste zažila ty němé filmy, tak jestli pro vás bylo důležité jestli ten film je němý nebo zvukový, jestli to
LH: no to sem byla ještě neměla takové perfektní odhad. ale ještě potom byla, potom už kerá mluvila, mluvili, takový byl, jeden byl silnej, a jeden byl menší. a já sem vám ani toto, chtěla sem se zeptat Ole, a zapomněla sem na to. to po techto em dvojici byl už lepší ta dvojice, a ty už byli moc do- jako no ne, moc do- to byly oboje dobrý. na ty sme rádi chodili, a voni se pak jako oženili, no a ohromně legrace, velký, takový, moc dobrý. anebo šapli ((Charlie Chaplin)), když byl, von taky em se těžko než byl, byl vlastně vyučenej filmu, a em taky se mu ze začátku muselo trochu porozumět. a taky sme na něj chodili rádi.
JV: dobře, takže em byl ten, pro vás ten přechod na zvukový film nějak jako zajímavý, měla ste radši zvukový filmy než ty němý? bylo to pro vás něco nového, úžasného ten zvuk?
LH: no jé, no, no hlavně byl ohromné em když to mluvilo, pochopitelně, to, to bylo, když to mluvilo.
JV: takže ste měla radši ty zvukové filmy než ty němé, nebo
LH: no ne, zvukový. ano.
JV: takže, takže radši ste chtěla ten zvukový film než ten němý.
LH: no jistě.
JV: dobře.
LH: ano, ano. ale mně to už potom kolikrát bylo, jenom když sem byla v kině, ale zvukový je zvukový. já mám jenom tak ručičku prosim vás, tady mám takovou obálku.
JV: obálku?
LH: tam mám to od té Terezy.
JV: jo.
LH: tady je, nespadněte. to vono je to jenom tady na kraji, vidíte?
JV: obálku? jako vevnitř?
LH: jo. a já vám, tady na vrchu.
JV: obálku nebo pohled.
LH: no pohlednice.
JV: pohlednice, [tak já vám podám všechny.]
LH: [to vám chcu říct] právě, to je od té Terezky.
JV: já vám dám všecky.
LH: to je od té Terezky, víte.
JV: hm dobře.
LH: a samý, a tak co teď.
JV: teďka bych se zeptala jestli ste viděla ňáký barevný film do toho roku čtyrycet pět.
LH: jé, to se nám líbilo.
JV: do, do toho roku pětaštyrycet jestli ste ňáký barevný film,
LH: no, moc, moc sem jich neviděla, ale to bylo právě třeba tu rozmery ((Rose-Marie)), to bylo moc hezký, barevný
JV: a bylo, no?
LH: a potom ta Španělská vyzvědačka,
JV: hm
LH: to bylo taky barevný, a bylo to moc hezký,
JV: a já bych měla dotaz právě na to, jestli pro vás bylo důležité že to bylo barevné ten film. jestli to pro vás bylo lákavější.
LH: no věříte že ani tak z zvlášť, že bych na tom trvala, ne. hlavní je že tam byli ty herci, kerý sme, kerý to dovedli hrát. to oni někeří dovedli tak upoutat. třeba ten hugo hás ((Hugo Haas)) em on dovedl, on dovedl strašně upoutat lidi, upoutat.
JV: hm
LH: no a ne jenom hugo hás ((Hugo Haas)), to Štěpánek ((Zdeněk Štěpánek)), že ten, ten dovedl hrát, to, to je herec byl, že a všechny děti se teda jemu. to jenom vám ukážu jak vona mně posílá pořád, babičko pusinku posílám, co mám z pusinky, když no, podivejte se co toho má, tady dávám tyto, tady taky, no, samá pusinka, a co mám z toho. já povidám, mělas zůstat doma. trdlo. no. a oni, oni, tak co se teď má tak tam zůstala. teď přijede teď, tak su zvědavá, tak su zvědavá jak to dopadne. teď přiletí a máma její, no, ne, no všecky sou ty lístky vidíte, od našeho domácího. to všecko von má, to je samá pusinka, samá pusinka pusinka, a nikde nic. a je tam. no. tak ji řekli, tak co teď má dělat to děcko blbý. neměla tam lézt.
JV: hm
LH: no
JV: takže další otázku k tomu, k těm filmům, já bych se zeptala jestli pro vás hrálo ňákou roli to, z jaké země ten film pocházel. jestli ste si vybírala podle toho že to byl třeba italský film, tak ste si
LH: taky někdy, někdy. jenom někdy. ale oni mívali, Němci mívali taky pěkný filmy. Němci. ten (volbrik), to byl takové fešák, že se každej zalíbením na něj podival, to byla postava, tady měl takový fousy, no to bylo, krásnej chlap. no tak se rád na něj podíval. a tam hraje ten a ten, z těch Němců. ale em my sme potom ty Němce moc nenáviděli. my sme šly s kamarádkou jenom, krátce, s kamarádkou sme šly z Husovic, a najednou sme slyšely bum, bum, bum, bum. a tady byl, tady byl takové jeden pán, které měl ne byt, ale em dolů brousil nože, nůžky a tak. a my říkáme, ježišmarja co teď, co teď. voni měli takový veliký bubny, a na to bubnovali. teď měli ty, ty rukavice a ty prapory. já povidám Mařenko, je s náma konec. teď jsem si vzpomněla, já povidám, zeptáme se tady pána. a on to měl hodně hluboko. a já povidám prosim vás, schovte nás tady někde, oni nás ještě neviděli, oni jakorát dojeli, došli, docházeli do ulice, docházeli. a já řikám, a on řiká, já sem slyšel ty bubny. no nebojte se holky, honem, já vás pustím dozadu, a tam vzadu je kostel, československej. tam je vzadu jak měl ten pán, a to je jenom u toho jak tam je elektrika. a on řiká, kdybyste nemohly od toho, k temu kostelu, byl byl zavřené, tak jeďte honem tamto, můžete tó brankó, tu přeskočíte a budete v Židenicích, a tam sou lavičky, tam si sednete a to oni vás tam nenajdou. a nevim co by nám bývali udělali kdyby nás chytli. to byla zlá doba, Němce sme neměli rádi. a co potřebujete eště.
JV: no
LH: celý můj život a a teho máte dost? ne- nebudete se na mě zlobit že sem vám tady dala kus života svýho?
JV: ne, to právě chceme, to je, to je právě důležité.
LH: víte, to bych vám třeba o té Itálii, kdybych vám to všecko vyprávěla, ale to, ten, vy myslím ale jistě ste se to na vysoké škole učili o hraběti čiano ((pravděpodobně Ciano)), jak zastřelili jeho dceru a to. ale to tad teď nepatří, ale to bych vám vyprávěla.
JV: hm
LH: oni nesměli ani k oknu. on byl pobočník krále. ale to tady nepatří, co ještě potřebujete.
JV: já bych se zeptala, taková abstraktní otázka, em co byste řekla, že dělalo film dobrým filmem. jaká kritéria ste v té době hledala v tom filmu nebo jaké hodnoty ste hledala v tom filmu.
LH: no, především, já bych byla ráda, aby se ty filmy trochu změnily. aby, né že aby takový, né, to se nesmí takový. to ne. ale aby to trochu umírnili.
JV: dobře a v té době, v té době myslím do toho roku čtyrycet pět. em co co ste na tom filmu chtěla v té době, když vlastně vám bylo těch dvacet, nebo pod dvacet em co ste
LH: no, na ňákých filmech se člověk poučil.
JV: hm
LH: víte, poučil se. a já sem pořád prahla po tom em rozhodně bych bývala šla někde do škol a všecko, kdyby nebylo tady toto. pak nám to rozbili, nezůstalo tam nic, co tam ještě zůstalo, tehdy se to meno- a teď je tam k- ňáký hřiště a všecko možný, a dřív se to menovalo Leoše Janáčka. a kdybysme tam bývali zůstali, tak z nás zůstaly třísky. ale eště co bylo, tak to lidi pokradli. tak viděli, že tam sou jenom sutiny, a dovedou ty lidi to pokrást, dokázala bych to já.
JV: hm
LH: a manžel říká, měli tam, sou tam takový ty, aspoň pokličky ti donesu, když to nádobí je pryč. víte že ty pokličky byly taky sebraný? já nevim, co se děje v lidech. já bych nic takového neudělala. a já bych si vzpomněla na maminku, protože ona říkala, za to bude každej jednou potrestanej, pamatuj si to. a já si to pamatuju.
JV: dobře.
LH: a co potřebujete.
JV: em další otázka je, jestli ste na ňáký film šla vícekrát.
LH: jéda. na Španělskou vyzvědačku ((Španělská vyzvědačka)) aspoň třikrát.
JV: a co byste řekla že se vám právě na tom filmu líbilo. na té Španělské vyzvědačce ((Španělská vyzvědačka)).
LH: no tam, tam se taky zpívalo,
JV: hm
LH: krásně to bylo všecko aranžovaný, a vůbec, celej ten film byl takovej, no prostě bylo to taky, to už dávno bylo teda em mluvený, že, a nebylo tech filmů sem tady tolik, z té Ameriky. nebylo, že, tolik. takže em vůbec.
JV: takže ste měla ráda americké filmy třeba?
LH: no, měla sem jenom určitý.
JV: a jak-
LH: ne všechny.
JV: a jak třeba vypadaly ty filmy které ste měla ráda.
LH: proč sem měla ráda, protože třeba ta rozmery ((Rose-Marie)). oni ju potom nafilmovali podruhý, ale to už nebylo ono.
JV: a co třeba, co teda bylo ono, co na tom filmu
LH: ona třeba em nebo já vám řeknu na našem. Babičku naši.
JV: hm ano?
LH: ano. tak ta Babička, první, byla nádherná a pořád se líbí.
JV: ta, ta z roku em to myslíte ale už tu mluvenou, tu zvukovou.
LH: no ano, ne, naše Babička, že,
JV: hm
LH: ano. a vem všem se líbila. potom ji nafilmovali podruhu, podruhý, herecky ne- žádná vada na ni nebyla, ale proč tam už strkají jejich, zase tam strkají že no von se nad ňu naklání, a myslí si o všech možnejch techto. proč to dělají, dyť ať to dělaj jak to je. tak potom říkaj to není ono, a na to se nedívají, a dívají se na tu starou Babičku ((Babička)).
JV: hm
LH: tam se to všecko, a toto už, a je to herecky je to velice hez- zahraný. zahraný je to dobře, ale už je tam toho sexu převršení. proč to dělají. to se, tím to znehodnotí ten film. a to je herečka, která to tam em hrála, jedna aj druhá, všichni to, hráli krásně, to se nedá aby tím netrpěli oni. ale, to, to nebylo hezký. to nebylo hezký, to, tím to zkazili.
JV: dobře, takže ste říkala o tom filmu, o tom americkém, že se vám líbil, že tam třeba byla hudba, tak měla ste třeba ráda filmy s hudbou, kde byla.
LH: no s hudbou. ano ale nesmí ta hudba přesahovat do toho děje.
JV: jo. a jak byste popsala právě ty filmy, na které ste chodila. em byly třeba ňáký, žánr měly stejný, že ste třeba chodila na milostné filmy, nebo na
LH: nemusel být, no nejvíc se, nejvíce se mně, říkám, kde byli koně, kde byli, no byla hodně přírody, a a kde bylo třeba ukázaný různý ty, někde kde se to opravdu, že se to kde se to odbývalo, že, jak honem si, teď sem to chtěla říct a polkla sem to. Haničinec ((Petr Haničinec)), že, a toto, nebo Hanzl. Hanzl tam em jak tam zahynuli v tem
JV: Hanč a Vrbata ((Synové hor))
LH: ano.
JV: hm
LH: a takže tam, tam taky byla láska, že, taky. ale to je tak krásně podaný, ale tak krásně, že v tom vidíte kus lásky, že oni se měli rádi, a vidíte to že to je pěkný.
JV: dobře. takže teďka bychom se přesunuly k da- k dalšímu tématu, k předposlednímu, a to sou rozdíly v kinech. takže vlastně o tom už sme mluvily, že, o těch kinech jak vypadaly vevnitř, jak tam byly ty židle a tak, a že vlastně v některých kinech byly tvrdý židle a v těch lepších zase byly ty měkký.
LH: ano.
JV: a lišil se třeba
LH: plyšový.
JV: a lišil se přístup zaměstnanců v těchto kinech? že třeba v těch kinech, kde byly ty tvrdý židle, že se ty zaměstnanci
LH: to mně nevadilo.
JV: a chovali se ty zaměstnanci jinak než v těch
LH: ne, mně to nevadilo, jenom když tam byl pěknej film.
JV: hm a
LH: no ale hodně lidi chodili tam, kde byly ty tapetový.
JV: hm a třeba ten přístup těch zaměstnanců teda byl, byl stejný nebo
LH: no myslím že stejný, no.
JV: dobře.
LH: naopak si myslím, že tam měli hodně víc lidí, protože oni měli, to se myslím menuje Ponrepo, ne?
JV: Ponrepo v Praze
LH: a není to tady? ne ale to tak nechcu něco splést. ale zeptejte se tak jak je v tom. tam byly vždycky ty filmy starší, mají tam všechny, i tyto. ale taky tam měli i teho prvně myslím to tam dávali, že em teho krále. englic- Obsluhoval jsem anglického krále. ten se mu povedl. mně se líbily takový filmy.
JV: hm
LH: a oni prósim tě, to sem říkala kamarádce, a bohužel zemřela. ona mně, jeden den mně říká Lídy, já přindu pozděj. no tak říkám tak dobře. a její dcera mně řekla, že říkala, zavolej Lídě, máš tam jít a, a vona, já žádnou Lídu nemám a vona se pomátla do rána. ona mě neznala, ona mě neviděla nikdy, a, a třetí den zemřela. vona říkala prosím tě co se ti na tom filmu líbilo. já povidám, mně se na tom líbilo ta opravdovost. mně se na tom líbila ta opravdovost. to byl film takovej opravdový. já nevim jak bych to ještě víc vyjádřila.
JV: hm já to chápu, dobře.
LH: no, pochopíte mě?
JV: ano.
LH: takové, víte, takovýho prostě, von tam vyjádřil em co člověk vlastně cítí, a jak to má vypadat, že, pěkný. a von to teda vopravdu, von je em šikovnej herec,
JV: dobře.
LH: doufáme že vydrží a že ňákej ten eště udělá nějakej ten film.
JV: takže teďka bych se zeptala z čeho se obvykle skládal program té projekce. em že byl tam hlavní film vždycky, a co tam ještě bylo navíc, třeba nějaké aktuality,
LH: taky aktuality. a tam byl Pepek em Pepek em počkejte jak se menoval, a to sme rádi chodili kde dávali před tím. a to měl čibuk takové ten Pepek, jak sakra tim druhým ménem nevim. Pepek mu říkali. a on měl dycky, a tam dával špenát, víte,
JV: Pepek námořník?
LH: jak?
JV: Pepek námořník?
LH: námořník, ano. no. Pepek, jak tam dávali námořníka Pepika, my sme se tomu smáli, a tak sme, když někde jinde, třeba jeden film dávali třeba v kinech třech. v Králově Poli taky to tak rádi dávali, tam byly taky dvě kina naproti sobě ((pravděpodobně Union a Adria)).
JV: takže to byly ty krátké filmy před tím, před
LH: no a to se mně líbilo ty krátký filmy. nebo tam byly ty tři prasátka, a taky to bylo pěkný. tak dycky, a oni byli chytří, voni to měli tady první, tak oni nalákali lidi.
JV: dobře, takže em dalo by se říct, že ste si vybírala i podle podle těch krátkých filmů.
LH: ano taky, ano. taky.
JV: a byly tam třeba nějaké reklamy před filmem?
LH: ne, vůbec ne.
JV: reklamy ne.
LH: ne ne ne.
JV: a aktuality tam teda, aktuality tam teda byly?
LH: no ale málo.
JV: málo.
LH: byly, ale málo. byly.
JV: takže ne před každým filmem? nebo jako že
LH: no před filmem.
JV: a byly vždycky? před každým filmem?
LH: no myslím že ne. že ne vždycky. to dycky, to byly aktuality ale to byla chvilenka, hned to zhaslo a hned začal film.
JV: hm a vzpomínáte si na ňáký em říkalo se tomu foršpan. ňáká ukázka z filmu. bylo to někdy? em ukázka z filmu který třeba bude příště.
LH: no myslím že nepamatuju si, ale myslím že moc ne. ale nevim to přesně. to přesně nevim.
JV: dobře. a teďka bych se zeptala, jestli ste někdy byla před tím rokem čtyrycet pět, přítomna promítání filmu v domácnosti.
LH: no já to mam každou chvilu u naší dcery.
JV: ale když em do toho roku čtyrycet pět. do konce války, jestli ste někdy byla
LH: né, né, to neměl, no máme na- naši svatbu nafilmovanou, ale to je takové,
JV: a kdo to filmoval, nebo jak ste
LH: no to zfilmoval kamarád jeho, a bohužel taky zemřel na rakovinu.
JV: a pak ste to někde si pouštěli na něčem.
LH: no mám to no máme.
JV: ale
LH: všecko na to tady.
JV: takže ste si to museli teda promítat. takže někdo vlastnil asi nějakou promítačku.
LH: no máme takovej to víte jak to bylo m- malá promítačka. ale docela je to vidět, tam mám vidět maminku, tatínka, tetu, ta co byla v té Itálii, a
JV: a tenkrát ste to teda si to na něčem promítali?
LH: no to si promítneme každou chvilu když někdo.
JV: ale já myslím tenkrát, když ste to nahráli, tak tenkrát ste si to třeba promítali na něčem?
LH: no né nic jenom, tady jak je byla toto, tak se tam dala em plachta bílá, a hned byla, na to se to.
JV: takže vy ste měli promítačku? doma?
LH: ano.
JV: dobře, a promítali ste si třeba i nějaké jiné filmy?
LH: ne ne ne. to vůbec, to jenom on nafilmoval tady tu svatbu jako kamarád.
JV: hm
LH: a chudák be- brzo umřel na rakovinu a škaredě umíral.
JV: hm dobře. a teďka poslední, poslední část, a to je protektorát. a teďka bych se zeptala em jak na vás působily změny po roce třicet devět, když začaly platit protektorátní předpisy. em jestli to třeba nějak bylo poznat v těch kinech, jestli byla nějaká jiná atmosféra v kinech, když začaly být ty předpisy protektorátní. jestli byla nějaká citelná změna v těch kinech.
LH: já, tehdy, my sme nenáviděli Němce, zajedno, protože sme viděli, sme viděli vlastním okem jak tam viseli dva, my sme zděšeni, bohužel sme jenom tak to zahlídli, tam ty studenty, a byla to špatná doba. špatná. a manžela otec, sme o vlásek, bývali by nás postříleli myslím všecky, všecky, protože on tam měl podnik, a on tam měl na půdě, no, strašně dobře zebezpečenej telefon. a a takovou tu vysílačku nebo co to bylo já nevim už přesně. a až bylo po válce, tak manžel říká, tati, tys mně to vůbec neřekl. a on říká, chtěl chtěls viset? a on o tom do této doby, já sem ho měla tady sedum roků, sem ho opatrovala, sedum roků sem ho opatrovala, a on o tom nechtěl mluvit, on měl pořád strach. představte si to.
JV: dobře. teďka bych se zeptala, jestli em byla některá kina vnímána jako německá, že tam třeba chodili jenom Němci nebo to bylo
LH: no ano, taky byly ňáký, a když sme bydleli v Králově Poli, potom, tak tam bylo, oni tam cvičili Němci, to sme ještě nebydleli tam teda, takže to sme bydleli jinde jako s rodičema, že, a voni když vyšli ven, tak šla z vás hrůza. ma, ma, ma, ma ((dělá zvuky připomínající pochod)) to není nadnešený. vyšli ven, mahé, majn, ((dělá zvuky připomínající němčinu)) a eště sme měli republiku.
JV: takže to bylo před protektorátem ještě.
LH: ano. to už bylo na spadnutí, víte? na spadnutí.
JV: dobře. a když teda některá kina byla vnímána jako německá, tak em víte která to byla? vzpomněla byste si?
LH: no, no to museli být všichni museli, když chtěli mít obživu tak museli všichni mít německý filmy.
JV: ano, ale já myslím třeba že to bylo vnímaný tak, že tam choděj pouze Němci, a Češi se teda tomu spíš
LH: to nevim teda, to přesně nevim. ale Němci byli strašně zlí. ja vám říkám, kdyby se bývali dopadli, anebo když jak voni vyšli ven, ven z té cvičitelny, to bylo pod Špilberkem, to sme jednou s maminkou, sme zůstali stát, ale to byla hrůza- hrůza, voni dupali těma nohama a voni šli, a zdravili se, hajl, ((Heil)) nebáli se, a řvali jak, co dělá všecko nacismus. nacismus. no- normální lidi to nedělali, to jenom ti dacani. to by vám člověk vykládal. ale to kdyby nám bývali ti hajoti, ty Němci, ty by nám bývali dali, oni měli takový velký ty, ty em a bubnovali, ježiš a potom sme se tam stavili na druhej den a von povidá, no to bylo, to mně máte co poděkovat. maminka mu koupila, taková byla, tabák, a von to kouřil, tabák, když to vykládal, a von řikal, holky uřechtaný co ste se temu měly řehtat. my nevíme čemu sme se smály. no a oni šli už začínali, oni by řekli že se jim smějem. oni by nás bývali přinejmenším zmlátili. to už by nás tam pomalu při nejmenším nesli dom. ne- nevzpomínám na to ráda. a dneska je to už trošku jinačí, no.
JV: a teďka bych se zeptala jestli ste za toho protektorátu teda, chodila do kina více nebo méně,než předtím.
LH: málo.
JV: takže méně než před tím protektorátem. a z jakého důvodu?
LH: protože to bylo jenom německy, ježiš vy máte hlad. já vám dám
JV: ne, já nemám hlad, ne.
LH: ne. tak jezte.
JV: ještě je brzo.
LH: no Olinka to zavinila, no ona chudák tam bude nejmíň do devíti do osmi hodin, dodělat aby mohli být zase doma.
JV: a to je v pořádku, to si nedělejte starosti s náma.
LH: já dycky mám všecko nachystaný, a ona, no když tak, mami tak když tak počkej já přídu. ale manžel tam bude mít něco v ledničce.
JV: já no, ne, eště je teprve půl pátý, to je v pořádku.
LH: no, a tak co ještě potřebujete.
JV: no, že ste říkala, že ste chodila do kina méně než před tím protektorátem.
LH: no moc málo, moc málo.
JV: a z jakého důvodu? že teda
LH: no protože sem tu němčinu nenáviděla.
JV: takže kvůli tomu že tam byla něm- ale dyť byly i české filmy.
LH: no tam, tam se zajedno, ze začátku když přišli Němci, tak dole to bylo česky, napsaný.
JV: no
LH: a potom už to vůbec nebylo napsaný.
JV: a když byly i české filmy? tak na české filmy ste nechodila?
LH: no, a tak zajedno to byl taky důvod, a taky oni se hned rušně bavili pouze německy.
JV: hm takže i kvůli těm divákům ste nechodila, ste cho-
LH: a lidi, a vona, počkejte jak vona to. rej rej, Němci jako, rej, hned byl klid.
JV: takže em ste chodila
LH: ne, na, já sem téměř přestala chodit. a všichni dost Češi. málo.
JV: ale
LH: zezačátku ano, ale potom sme se i báli, protože to bylo, dívejte se, to, když sme em em než sme přišli z kina tak bylo dost pozdě, a my už sme se báli, protože potkat Němce, on by něco řekl na nás, oni si umínili, no ten se na mě smál, a toto, a mně vysmíval, a už měl zase, jo, toto, to seš bedlivej a dobrej Němec, a a německy že, a už ste mohla viset.
JV: takže ste chodila do kina méně i kvůli tomu
LH: méně.
JV: i kvůli tomu že ste se cho- bála chodit venku,
LH: bála.
JV: hm a za-
LH: ale
JV: potom ste neměla ráda tu němčinu, ale
LH: ano, ne že by em já bych neobvinila Němce keří, tady byli nad náma, ňáký manžel- potom, manželka byla potom odsunuta a on zůstal ještě tady. a on potom měl dovolený, dovolený jít navštívit kde bydlel. na té druhé straně. a on říkal mamince, paní Štefková, kdybyste viděla jak ti lidi na sebe, co já krčím, anebo na záchod, co můžu než se spláchlo, co tam lidi dávali, Češi, dávali udání. Češi, i Češi Čechy. a on dycky přišel za maminkou, mohl teda, a přišel za maminkou a říkal, já vám budu vděčnej nadosmrti. a opravdu, von nikomu neublížil. oni byli takoví hodní, a tady zrovna naproti nám ten byt, ta, jak to začali křičet kolik jich to, kolik jich odsoudili, tak oni chodili plakat k mamince. proč to dělají, no.
JV: dobře, takže ste říkala, že do toho kina ste neměla, nechodila ráda kvůli té němčině.
LH: ano.
JV: a to myslíte kvůli té němčině v těch filmech nebo kvůli té [že ste slyšela ty diváky.]
LH: [ne němčině, ne] kvůli němčině, ale já sem se bála těch Němců,
JV: takže těch diváků
LH: protože oni byli zlí. obzvlášť takoví třináct čtrnáctiletí.
JV: jo, takže myslíte těch diváků v tom sále, i tak, dobře. em takže spíše těch lidí, kvůli těm lidem ste
LH: dědy, musíš tady nachystat talíře, máš tam něco? no počkej. no tak co ta Olinka řekla, no, že přinde hned s cukrovím. nemáš tam, nemáš tam ještě ty dobrý špekáčky? no tak je vodmrazuj. dyť oni sou tady chudáci hladní, no už, podívej se jak šilháme. ((narátorka mluví na manžela))
JV: to je v pořádku, to si nemusíte kvůli nám dělat starosti.
LH: no ne, no ale to se někdy, u nás se každej nají, a dobře. víte, Němci, ty normální lidi,
JV: hm
LH: ty, to neřikám, ale ti nacisté, nacisti,
JV: hm
LH: ty byli, manžel se chtěl dostat když ho nasadili, nasadili ho do do Vídně, teda ne do Vídně ale tak potom přes známý ho dali do Vídně, ho dali. a dali ho do Vídně, tak já sem tady s děckem zůstala, že, a pak, že, nás odvezl na venkov, a dobře že odvezl, protože jinak by to bylo bývalo špatně dopadlo, a tak sme se odstěhovali a bylo dobře. jinak to bylo rozmlácený, a no tak Rusům za to nemám, nemůžu mít zase tak dalece za zlý, ale voni prej byli úplně na mol vopilí. no ale voni se dostali, tady byla kořalárna, a tam si chodili prý s těma esšálkama em měli prostě do esšálků a do do všelijakejch konvic plechovejch, si to nosili ty likéry a to, no tak se napijou, a byla válka, no tak, maminka se na to nadělala a teta nakonec taky, krásnej nádhernej prsten sem měla takhle velikej, nádhernej, to vám řeknu, nádhernej, tak opravdu nic, nic to, nic to nenadsazuju. představte si to, že nám jak nám to vykradli tak aj ten prsten. a ten byl z Itálie, a to vlastně ta Židovka chudák, ta řekla, já to Ludmilce, ta zas mně říkala Ludmilka, já ji to koupím. a ona říkala, né, já ji to, na tak, dáš něco ty, a ostatní dá já. to bylo tak trošku tak jako ten prstýnek, to je tak nahoru tak, nahoru, a ten em to bylo zlato, a to bylo v platině. a ty ta platina byla růžičky. oni to museli dávat do něčeho že prý by to nebylo dobrý, ty, já nevim ňák, to se ňák příčí, že, že to musí být tak to. pak sem měla zlaté náramek od biřmování. taky pryč. pudřenka krásná, taky pryč.
JV: hm je to hrozný.
LH: ale nechtěla sem aby ho zavřeli, mama tady plakala, no tak co sme, maminka říká prosím tě už je to pryč, my to už nezachráníme, tak to necháme plavat, no.
JV: dobře. jo, takže teďka zase bychom se vrátily na chvilku zpátky k tomu. takže říkala ste že za toho protektorátu ste chodila do kina méně.
LH: moc málo.
JV: ale chodila ste přece jenom trochu. takže změnil se nějak výběr těch filmů? chodila ste na nějaké určité filmy jenom?
LH: no, no byly tam, byly taky, když nějaký na ten, ten (volbrik) když tam hrál, a nějaký takový jedno bylo takové, to, Lídyno běž na to, to je docela pěkný, a nepropagujou tam ty Němce, no von měl zase psa, a em voni se rozešli s tou holkou, oni se rozešli, a teď ten soud nevěděl komu teho psa dát. a tak oba ho chtěli, a von řiká, no tak já vezmu teda sekeru a rozseknu ho teda a dám vám, no to ne, to ne, my to, to ne. tak já mně patří, mně patří. a vona zas taky. ne mně ne, mně patří. tak se hádali, tak on ten soudce řekl, víte co? běžte spolu pěkně dom, a pejsek teď bude s váma a vy se usmiřte a nehádejte se. tak voni šli a na ten, na to vodítko drželi voba dva, dívali se na sebe a kvůli tom psovi se usmířili. tak to bylo, to říkal, na to běž, to je hezký.
JV: hm dobře, takže chodila ste třeba jenom na české filmy?
LH: na české.
JV: a na německé jenom málo teda, nebo
LH: no výjimečně.
JV: dobře. a teďka, jak se diváci za protektorátu v kině chovali. třeba em vzpomínáte si že by ty nacisté nebo ty sympatizanti s tím em nacismem, že by třeba hajlovali v kině kdyby třeba viděl hi- Hitlera, nebo že by nějak projevovali se nadšeně například.
LH: jako něm-
JV: no, Němci v kinech.
LH: no, nemůžu říct že by se nějak, tam nějak nechovali toto, to voni zase měli svůj řád, to voni byli, toto bylo.
JV: takže se nechovali nějak nápadně nebo
LH: ne, ne. to teda tady ty, Kociánovi se menovali, a oni utekli z domu, aby je nebylo slyšet, a šli k mamince, a tam bych řekla všecky ty, no ženský, plakaly, co dělaly, když byla řada kolik jich zabili, zase pověsili. Čechů. a studentů. a vona, no ta plakala. a manžela. no pak byli, toho jejího manžela, taky on byl vlastně Němec, ale jakej Němec. tatínek jeho byl vlastně Němec a on o tom ani nevěděl,a jak bylo tak museli, jako Němec.
JV: hm
LH: on musel být jako Němec. tak musel jít. a pak byl na vojně, ale on byl jenom na těch zákopech, víte? tak to byla taky Němka. a museli jít teda na odsun, že, tak to bylo teprve pláče, bylo jim mamince líto, že, a em tady zase na druhé straně je dům, a on řekl, no, paní Štefková, tam je, tam máte schovanýho Němca. a on utekl od tam, u tech vojáků, a schoval se tady v našem domě. my sme teda tady nebyli. přišel Němec, přišel ruskej voják a řekl, ten uměl trošku česky, že tady je, že tady je Němec. a maminka říká, no ano, ale von ne- nikdy nebyl Němec. a on řekl aby odešla. maminka se složenejma rukama a ta jeho manželka taky. prosim vás, oni nejsou opravdu, já bych se ne, já bych se nepřimlouvala. takle jenom rukou.
JV: hm
LH: a voni ho ve sklepě, tam ho zastřelil, a ten ruskej voják tam ho zastřelil a, tak, co chcete, no
JV: tak ještě bych se zeptala em když se blížil konec války, s tím koncem války jestli se nějak změnilo chování v kině em atmosféra v kinech. jestli třeba tam bylo vidět že už je konec války, jestli třeba už lidi nevěřili těm týdeníkům, nebo že už si tam víc dovolovali, bylo to ňák poznat?
LH: no, nemůžu to nijak zvlášť ovlivnit, protože sme bydleli v tom Králově Poli, a tam zrovna kino nebylo, až dole, teď je tam plova- teď je tam em hřiště a všecko. takže já nevim jak to tam teď teda je a jak to tam bylo tehdy už potom, protože my sme neměli kde bydlet, tak maminka to tady chytla, tak potom říkali, no jakejpak byt. a maminka říkala, no oni nemaj kde bydlet.
JV: hm
LH: no, takže, ale on potom mohl, on měl potom měl prostě takovej papír, a padesát lidí von zachránil. taky takový byli. a padesát lidí zachránil. no a potom potom přišel a a říkal že už bude asi na odsunu. a říkal že moc děkuje za to, že se jako maminka se ho nebála ho jako vzít, když k ní přišel. no proč by se ho bála, ukázal papír kolik lidí zachránil. a tam byla jedna taky na vrchu, a vona porád propagovala že je Němka. a tatínek, ona žila s jedním jako Němcem, a vona měla, on ji tatínek náš mu pomáhal, sekali to řezali to, a ona přišla, nó, vona mu říká, em ee me- mluv česky, mluvíš, co nemluvíš česky. a vona říká, já já su Němka. já vám to musím říct škaredě, tak jak von ji řekl. ty takle prej se postavil a povidá, ty Nemka? ty Ceska a Nemka ani uprdéle, ty Nemka. a ten zachraňoval moc lidí, tady přišlo auto, přijelo to maminka, znám od maminky. přijelo auto a hledali ho. a on řiká, no, hledali ho hledali, nena- tady nebyl, a strašně em ho chtěli najít. a maminka řiká, a od čeho vy ste. a oni říkali, on mně zachránil život, představte si to. čistou pravdu vám řikám. jak, jak vozili em už potom na to nejvyšší, Čechy, ty tam potom už šli jenom na smrt, dopisy a všecko možné on, i třeba manželce to dal, kde je, i toto. to on všecko dělal. no našli ho potom on byl operované na žlučník a myslím na něj nedbali, řekli že je Němec a on umřel. a oni strašně toho želeli, že on moc udělal. takže jako Němec, ale on byl původem Polák. původem ale jinak ne. takže nemůžou se odsuzovat všichni. no, a co ještě máte.
JV: já mám ještě poslední otázku, jestli si vzpomínáte na svojí první návštěvu kina po skončení války.
LH: no, nevím tak přesně, ale
JV: nebo první návštěvy, mně de o to, jaká byla atmosféra v těch kinech.
LH: ne, em tam většinou hodně lidi plakali, že sme se dočkali svobody.
JV: hm takže v kinech lidi nějak to dávali najevo?
LH: ne, to se bylo kino, ale nehrálo se kino, že, ale bylo to v kině, potom tam přišel Havel, ale von jenom ňák přišel, a všichni, všichni teda křičeli, to bylo v Praze, já sem tam teda nebyla, že, pochopitelně, ale teta tam byla tak vyprávěla. a vona říkala, ta atmosféra, to už nikdy tu atmosféru kterou sme tehdy měli, tu radost z té svobody, tu radost velkou z té svo- když někdo řekne, a jakápak svoboda. vona říkala, tak ať zkusí co to je nesvoboda.
JV: hm dobře.
LH: nesvoboda. a vážím si všeho, aby jenom byli ty lidi lepší. vy ste mladí, vy vy to můžete trošíčku, kdybyste mohli to ovlivnit, aby byli ty lidi, vím že jeden člověk ne, ale em aby to bylo trošku, trošku lepší. dyť není zase tak zle. tak zle. no, ale to není jenom u nás, máme známý, on vždycky jezdí známý, nemohl najít em ubytování když byly tyto, když byly závody, závody, a tak a náhodou přišel jel okolo chaty, a poprosil nás moc prosil, jestli bysme ho vzali se synem. tak nakonec sme se nechali uprosit a potom od té doby, no myslím že sedumnáctkrát spával u nás. a to byl taky. jeden kterej nenáviděl nacismus. nenáviděl nacismus. takže není to tak všecko, prosim vás, tak si řekněte že ta baba byla
JV: ne já mám ještě, já mám ještě jednu poslední věc, a to je, já vám ukážu seznam filmů, a vy si zkusíte vzpomenout, přečtete si ty filmy tady, je to podle roku,
LH: je to já nevidím.
JV: aha, tak já bych vám kdyžtak přečetla, a kdybyste si vzpomněla na některý film, který který ste v té době viděla, z těch co teďka uslyšíte, a měla ste k němu nějakou zajímavou vzpomínku, třeba že ste v tom kině něco zažila, zrovna když ten film běžel, nebo že vás ten film nějak ovlivnil v něčem, v nějakém chování nebo tak, tak byste kdyžtak mi to řekla. em takže v roce dvacet devět to byl singing ful ((Singing Fool)) a Pražské švadlenky
LH: no, to sem viděla.
JV: hm a máte nějakou zajímavou vzpomínku na to, že by třeba vás to
LH: no mně se to em líbilo jak krásně zpívali.
JV: hm takže to zpívání.
LH: zpívání.
JV: hm dobře. em takže v roce devatenácet třicet to byl cé a ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek))
LH: no taky
JV: taky
LH: taky sem to viděla.
JV: taky. a em Dvě srdce ve tříčtvrtečním taktu ((Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu)).
LH: to, to ne, to sem neviděla.
JV: to ne. takže ten cé a ká polní maršálek, ((C. a k. polní maršálek)) ten vás
LH: no ano.
JV: na vás zapůsobil nějak?
LH: no nezapůsobil, to ale líbilo se mně to.
JV: hm
LH: protože to em byl em ten náš slavnej
JV: Burian ((Vlasta Burian)).
LH: ano, Burian.
JV: Burian.
LH: kdybyste viděla jak von dopadal, ale to byste tady museli být do půlnoci a ještě k temu hladný. no, no
JV: takže třeba toho Buriana ((Vlasta Burian)) ste měla ráda, chodila ste na něj?
LH: Buriana ((Vlasta Burian)) sem měla moc a moc ráda, všecko mu sebrali, potom už druzí a to radši nebudeme vykládat.
JV: dobře. takže tady je v roce třicet jedna, To neznáte Hadimršku
LH: taky.
JV: a to ste taky viděla. a Kouzlo valčíku
LH: to teď si nevím.
JV: hm dobře.
LH: nevím teď.
JV: takže kdyby vás vždycky k tomu napadly ňáký, ňáká tak zajímavá událost, nebo to že by vás ten film v něčem ovlivnil, tak kdyžtak to můžete klidně říct.
LH: cé ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) to je dycky, anebo něco takového, co on hrál, on to hrál taky, on dovedl em zpívat, tancovat, a všecko takže sem ho, obdiv měl. můj obdiv.
JV: dobře.
LH: tak bych to řekla. můj obdiv.
JV: takže rok třicet dva, to byl le- Lelíček ve službách šerloka holmse, ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)) a film qik ((Quick)) taky. potom v roce třicet tři to byl Pobočník Jeho Výsosti,
LH: no
JV: a dál
LH: taky sem.
JV: taky. a dál je tady Šest žen Jindřicha osmého. ((Šest žen Jindřicha VIII.)) em potom rok třicet čtyry, em to je Zlatá Kateřina
LH: no,
JV: a potom, teďka nevim jestli to přečtu správně, neumím německy, em
LH: manžel vám by to
JV: cizby der frac, nebo čis- ciby der frac. ((Csibi, der Fratz)) tak to asi ste neviděla.
LH: ne.
JV: potom rok třicet pět, to byla Mata Hari a Cácorka
LH: no, Mata ((Mata Hari)) ano.
JV: Mata Hari
LH: to je naše, to to byla naše největší vyzvědačka, ano. ano.
JV: dobře.
LH: ano.
JV: a vás to nějak jako
LH: no,
JV: ten film.
LH: neovlivnil, ale em dovedla em si v tom jak to všecko hrála opravdově, to byla slovenská herečka,
JV: hm
LH: a opravdu sem se ji obdivovala.
JV: dobře.
LH: můj obdiv měla.
JV: hm tak jo. dál tady máme rok třicet šest, a to je Moderní doba, a Tři muži ve sněhu.
LH: to si teď nevzpomínám.
JV: Moderní doba je s čeplinem ((Charlie Chaplin)). tam hrál čeplin ((Charlie Chaplin)).
LH: to taky ne.
JV: takže rok třicet sedum, Svět patří nám, a Dobrá země. em rok třicet osum Sněhurka a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků))
LH: no tak to, to sem, myslím si líbilo všem.
JV: hm
LH: to bylo takový dětský.
JV: dětský.
LH: ano.
JV: dobře, a em další další film z toho roku třicet osum je Ducháček to zařídí.
LH: no to je taky dobrý. to je taky, taky moc dobrý.
JV: a proč myslíte že je to dobrý.
LH: no protože se mně to líbí, zajedno herecky,
JV: hm
LH: zajedno herecky, a je tam hodně taky pravdy.
JV: hm
LH: protože von to dycky opravdu to zařídil. on to, on to za- zařídil v tom prospe- pro těm mladejm.
JV: hm dobře. takže rok třicet devět, tady sou tři Tři děvčátka pokračují, a U pokladny stál.
LH: U pokladny stál dobře, ale ty tři děvčátka ((Tři děvčátka pokračují)) to ne, to nevim, ale U pokladny stál, no to byla, tehdy se léčilo aspirinem.
JV: dobře. další je rok čtyrycet, a tady sou filmy To byl český muzikant a Město ztracených.
LH: no To byl český muzikant je velice citově založený,
JV: hm
LH: a moc se mně to líbilo, no, to vím, to znám.
JV: dobře.
LH: ano.
JV: a třeba em
LH: on byl pak [učitel.]
JV: [ňák] to na vás zapůsobilo třeba vlastenecky nějak, nebo ten To byl český muzikant
LH: no i já mám radost když někdo Čech něco dokáže.
JV: hm
LH: když něco dokáže, tak já mám z toho takovou radost,
JV: hm
LH: a že až su na to hloupá, no.
JV: hm dobře. takže čtyrycet jedna tady sou filmy Opereta a Roztomilý člověk
LH: no to, to je legrace pořád.
JV: Roztomilý člověk?
LH: ((smích) jak von to dokázal všecko tak vylhat, že a potom, ale von vlastně nelhal, von dělal legraci. jo dobrý to bylo. ne že by to na mě působilo, ale em ráda sem to viděla protože to je legrace.
JV: hm dobře, takže ste měla ráda ty komedie teda.
LH: no měla ráda taky komedie.
JV: dobře. em takže rok čtyrycet dva, Vídeňská krev a Muži nestárnou
LH: i Muži nestárnou taky to nebylo em no, bylo to krásně, ten herec co to představoval ((Jan Pivec)), to byl strašně podobný našemu strejdovi.
JV: hm a pak tady máme rok čtyrycet tři, a to byl minhauzen ((Münchhausen)), Dobrodružství barona Prášila, a další film Tanečnice.
LH: to teď nevim.
JV: dobře. rok čtyrycet čtyry, to je La Paloma, a Neviděli ste bobíka ((Neviděli jste Bobíka?)).
LH: no však to je to, jak se ti dva potom rozváděli, tak ti to naši, ti to ňák pře- předělali.
JV: hm
LH: ne ne ne, omyl, to je ta Babička, to je ta,
JV: jo.
LH: ta Babička, a teď dávala všecko možná za to kdo ji dovede babič- em Bobíka.
JV: hm
LH: ano, to je naše herečka, to je něco jinýho, ne omyl. omyl.
JV: a potom poslední dva filmy z roku čtyrycet pět, em Její oběť a Sobota, tak to asi, hm
LH: ani sem to neslyšela.
JV: dobře, tak to nevadí. em takže to vlastně by byl asi tak konec, zeptala bych se na poslední otázku třeba jestli máte nějaký dodatečný, ňákou informaci dodatečnou o které, o čem sme se nebavily k těm, těm filmům, nebo k těm kinům. něco zajímavého co by vás třeba ještě napadlo k těm kinům.
LH: no, já vám řikám, já mám ráda všechny naše filmy, ale já teď vůbec už nechodím, protože nemůžu,
JV: hm
LH: ale jenom když to vidím em v televizi. v televizi. a je mně to líto že teda to. a to vám řekne, myslím osumdesát procent lidí, snad těm mladejm se to lepší líbí, že, že to není nic hezkého. pořád jenom se ukazují, anebo teď to, ňáký takový to, teď tam v zahradě ((Ordinace v růžové zahradě)).
JV: hm
konec rozhovoru