Quote
04.396
1054:1068
JV: dobře, takže ste říkala o tom filmu, o tom americkém, že se vám líbil, že tam třeba byla hudba, tak měla ste třeba ráda filmy s hudbou, kde byla.
LH: no s hudbou. ano ale nesmí ta hudba přesahovat do toho děje.
JV: jo. a jak byste popsala právě ty filmy, na které ste chodila. em byly třeba ňáký, žánr měly stejný, že ste třeba chodila na milostné filmy, nebo na
LH: nemusel být, no nejvíc se, nejvíce se mně, říkám, kde byli koně, kde byli, no byla hodně přírody, a a kde bylo třeba ukázaný různý ty, někde kde se to opravdu, že se to kde se to odbývalo, že, jak honem si, teď sem to chtěla říct a polkla sem to. Haničinec ((Petr Haničinec)), že, a toto, nebo Hanzl. Hanzl tam em jak tam zahynuli v tem
JV: Hanč a Vrbata ((Synové hor))
LH: ano.
JV: hm
LH: a takže tam, tam taky byla láska, že, taky. ale to je tak krásně podaný, ale tak krásně, že v tom vidíte kus lásky, že oni se měli rádi, a vidíte to že to je pěkný.
04.396
1070:1100
JV: dobře. takže teďka bychom se přesunuly k da- k dalšímu tématu, k předposlednímu, a to sou rozdíly v kinech. takže vlastně o tom už sme mluvily, že, o těch kinech jak vypadaly vevnitř, jak tam byly ty židle a tak, a že vlastně v některých kinech byly tvrdý židle a v těch lepších zase byly ty měkký.
LH: ano.
JV: a lišil se třeba
LH: plyšový.
JV: a lišil se přístup zaměstnanců v těchto kinech? že třeba v těch kinech, kde byly ty tvrdý židle, že se ty zaměstnanci
LH: to mně nevadilo.
JV: a chovali se ty zaměstnanci jinak než v těch
LH: ne, mně to nevadilo, jenom když tam byl pěknej film.
JV: hm a
LH: no ale hodně lidi chodili tam, kde byly ty tapetový.
JV: hm a třeba ten přístup těch zaměstnanců teda byl, byl stejný nebo
LH: no myslím že stejný, no.
JV: dobře.
LH: naopak si myslím, že tam měli hodně víc lidí, protože oni měli, to se myslím menuje Ponrepo, ne?
JV: Ponrepo v Praze
LH: a není to tady? ne ale to tak nechcu něco splést. ale zeptejte se tak jak je v tom. tam byly vždycky ty filmy starší, mají tam všechny, i tyto. ale taky tam měli i teho prvně myslím to tam dávali, že em teho krále. englic- Obsluhoval jsem anglického krále. ten se mu povedl. mně se líbily takový filmy.
04.396
1104:1112
vona říkala prosím tě co se ti na tom filmu líbilo. já povidám, mně se na tom líbilo ta opravdovost. mně se na tom líbila ta opravdovost. to byl film takovej opravdový. já nevim jak bych to ještě víc vyjádřila.
JV: hm já to chápu, dobře.
LH: no, pochopíte mě?
JV: ano.
LH: takové, víte, takovýho prostě, von tam vyjádřil em co člověk vlastně cítí, a jak to má vypadat, že, pěkný. a von to teda vopravdu, von je em šikovnej herec,
04.396
1118:1164
JV: takže teďka bych se zeptala z čeho se obvykle skládal program té projekce. em že byl tam hlavní film vždycky, a co tam ještě bylo navíc, třeba nějaké aktuality,
LH: taky aktuality. a tam byl Pepek em Pepek em počkejte jak se menoval, a to sme rádi chodili kde dávali před tím. a to měl čibuk takové ten Pepek, jak sakra tim druhým ménem nevim. Pepek mu říkali. a on měl dycky, a tam dával špenát, víte,
JV: Pepek námořník?
LH: jak?
JV: Pepek námořník?
LH: námořník, ano. no. Pepek, jak tam dávali námořníka Pepika, my sme se tomu smáli, a tak sme, když někde jinde, třeba jeden film dávali třeba v kinech třech. v Králově Poli taky to tak rádi dávali, tam byly taky dvě kina naproti sobě ((pravděpodobně Union a Adria)).
JV: takže to byly ty krátké filmy před tím, před
LH: no a to se mně líbilo ty krátký filmy. nebo tam byly ty tři prasátka, a taky to bylo pěkný. tak dycky, a oni byli chytří, voni to měli tady první, tak oni nalákali lidi.
JV: dobře, takže em dalo by se říct, že ste si vybírala i podle podle těch krátkých filmů.
LH: ano taky, ano. taky.
JV: a byly tam třeba nějaké reklamy před filmem?
LH: ne, vůbec ne.
JV: reklamy ne.
LH: ne ne ne.
JV: a aktuality tam teda, aktuality tam teda byly?
LH: no ale málo.
JV: málo.
LH: byly, ale málo. byly.
JV: takže ne před každým filmem? nebo jako že
LH: no před filmem.
JV: a byly vždycky? před každým filmem?
LH: no myslím že ne. že ne vždycky. to dycky, to byly aktuality ale to byla chvilenka, hned to zhaslo a hned začal film.
JV: hm a vzpomínáte si na ňáký em říkalo se tomu foršpan. ňáká ukázka z filmu. bylo to někdy? em ukázka z filmu který třeba bude příště.
LH: no myslím že nepamatuju si, ale myslím že moc ne. ale nevim to přesně. to přesně nevim.
04.396
1378:1388
JV: já mám ještě poslední otázku, jestli si vzpomínáte na svojí první návštěvu kina po skončení války.
LH: no, nevím tak přesně, ale
JV: nebo první návštěvy, mně de o to, jaká byla atmosféra v těch kinech.
LH: ne, em tam většinou hodně lidi plakali, že sme se dočkali svobody.
JV: hm takže v kinech lidi nějak to dávali najevo?
LH: ne, to se bylo kino, ale nehrálo se kino, že, ale bylo to v kině, potom tam přišel Havel, ale von jenom ňák přišel, a všichni, všichni teda křičeli, to bylo v Praze, já sem tam teda nebyla, že, pochopitelně, ale teta tam byla tak vyprávěla. a vona říkala, ta atmosféra, to už nikdy tu atmosféru kterou sme tehdy měli, tu radost z té svobody, tu radost velkou z té svo- když někdo řekne, a jakápak svoboda. vona říkala, tak ať zkusí co to je nesvoboda.
04.396
270:276
JV: dobře. a teďka bych se ještě zeptala, jak často ste chodila jako dítě do kina, do těch svých deseti let věku.
LH: no, když sem měla koruny.
JV: a to bylo tak zhruba, třeba jednou za měsíc.
LH: no, to ne, to dříve, to dříve. to manžel ještě dělal vyšší průmyslovku, a eště dál, a to všecko, tak moc teho neměl, já taky ne moc, tak když byly koruny tak
03.395
190:196
JB: no to už je strašně dlouho, prže to jak začala televize a to ,
tak už sme do toho kina moc nechodili a naposledy sem byl asi tam v
tym Králově Poli to panoramatický ((Jadran)), to hráli ten americké
film Velká země, jo to byla taková ta,
LG: jo
JB: taková ta kovbojka, no,
03.395
196:199
JB: taková ta kovbojka, no, a to právě chcu říct to když sem byl ma-
malé, tak sem to samý kovbojky, samý veselohry a český filmy hodně s
Marvanem ((Jaroslav Marvan)), že a s Burijánem ((Vlasta Burian)) a
takový, no.
03.395
270:279
JB: takovýho, že, no tak rádijo sme měli, to je pravda, no ale potom
za války nám to Němci vykuchali ty kr- krátký vlny a dali nám tam
cedulku pamatuj, pamatuj že poslouchání cizího rozhlasu se trestá
smrtí. no
LG: ježiš
JB: takže museli sme jenom poslouchat ty zp- ty zprávy který byly
jako tady že v protektorátu, no a tak do toho kina sme třeba chodili
jednou anebo dvakrát týdně a taky podle toho co hráli, no.
03.395
298:333
JB: a potom český filmy, no a taky německý filmy se strašně hrály
moc, a já sem měl německý filmy rád docela, prže aj za války no když
tady byla ta okupace, tak voni nehráli nejaký takový filmy jako,
voni hráli zábavný filmy, no takový revuální, ty zpě- si to aj
pamatuju ty ty zpěváky johanes hestrs ((Johannes Heesters)) nebo
takový ty ména těch těch zpěváků a herců německéch, no. a tak na to
sem chodil rád a potom když sem přišel na to Slovensko, tak tam bylo
jedno kino a to bylo porád narvaný a Slováci měli strašně rádi český
filmy, jo,
LG: jo?
JB: to si vzpomínám když tam hráli třeba Valentin Dobrotivý, tam tam
se to menovalo Šťastlivý milionár, jo.
LG: <to sem nevěděla>
JB: jo název toho filmu, jo, tak to bylo vyprodaný totálně, jo, a my
sme tam byli no tak e s rodičama e a s jeho, co byl zaměstnané u
otca a jeho manž- můžu to vykládat? zajímá vás to?
LG: jo jasně, [nemusíte se ptát]
JB: [a jeho manželka byla] židovka a vona se nechala pokřtít, jo.
voni bydleli ve Velké Bystři a my sme jí byli na tech křtinách, no
to musela velká byca na nohách, jak budó křtít židovku, prže židi se
absolutně nechtěli nechat pokřtít, ale vona se nechala pokřtít a tím
se zachránila, že, vod toho dep- deportování do koncentračního
tábora, tak tenkrát si pamatuju no že, vidíte aj fotky mám z toho
doma. to si pam- pamatuju jak sme byli na tom filmu Valentin
Dobrotivý, že
LG: to bylo na [tom Slovensku...]
JB: [Šťastlivý milionár], a jak se nám to lí- líbilo a všem tem
lidem tam, no.