Quote

JV: hm děkuju, a potom další, rok vašeho narození?

LH: dvacátého prvého jedenáctý, dvacet dva.

JV: hm dobře, a em potom bydliště, kde ste bydlela do roku čtyrycet pět.

LH: čtyrycet pět, no tak než sem se vdala, tak sem bydlela tady u rodičů,

JV: hm to je kde?

LH: to bylo v jiným bytě, tady, v domě.

JV: na které ulici?

LH: tady, ano.

JV: em tady to je ulice em která?

LH: Husovická šestnáct.

JV: jo, hm.

LH: ano, Husovická šestnáct.

JV: hm

LH: a potom em sme, jak sme se vzali, tak tatínek jeho nám koupil tam, ne koupil, ale našel nám v té vile byt.

JV: hm

LH: a tak to dopadlo, radši ho neměl najít. já sem měla všecko krásný a (.) o tom nebudeme hovořit.

JV: hm dobře a v kterém roce ste se vdávala?

LH: v kterém roce <to teď honem nevím v kterým roce,> ale měla sem devatenáct. proč, protože sme se raději honem brali, protože všichni ten- tento ročník byl sebrané do Německa.

JV: hm

LH: a tak měl manžel, my sme spolu chodili asi tak dva roky, a von říkal, tak musíme se vzít nebo tě odtáhnou do Německa.

JV: [a navíc] v té v té válce když sme přišli do gymnázia, tak naši se
vůbec divili, že sem se tam dostala, protože ono to bylo tak (.) když
(.) Němci prostě musel ste mít buďto samý jedničky a nebo nebo ne a kdo
měl jednu nebo dvě dvojky, tak ze štvrté třídy šel dál do páté a kdo
měl ve štvrté samý jedničky, tak ho posunuli do hlavní školy, což byla
ta měšťanka na konečné v Řečkovicích, jo,

PS: mhm

JV: takže já sem udělala štyři obecný a jednu měšťanku a pak sem se
přihlásila do gymnázia a naši říkali ste- stejně se tam nedostane, jo,

JV: hm dobře. takže vy ste mi říkala že ste se přestě- přestěhovala do Brna když vám bylo čtyři nebo šest?

LH: no tak nějak, ano.

JV: hm dobře. a em tak teda bydleli ste do té doby než ste se vdala ste bydlela?

LH: tady.

JV: tady, jo. [a potom, potom vlastně v jiném bytě.]

LH: [an,a rodiče bydleli] na venkově,

JV: jo, hm

ee
narozená devatenácet třicet jedna,

JV: třináctého první ((smích))

PS: a bydlela ste ee [v Řečkovicích eee]

JV: [v Řečkovicích]

PS: až do vašeho sňatku v roce padesát dva tři [nějak]

JV: [no] padesát dva, do konce roku padesát dva sem tam byla a

PS: na Bánskobystrické...

JV: na Bánskoby- no bylo to Jiřího z Poděbrad kdysi, pak to bylo ve
válce pod markrabstvím a pak to byla zase zpátky Jiřího z Poděbrad a
po- a potom to jako Bánskobystrická myslím už vod toho
šestaštyřicátýho.

PS: a měla ste dvě sestry mladší o hodně, [takže vlastně]

JV: [no o dvanáct] a o štrnáct let, jo a úplně tak už ony sou jinak
zaměřený na jiný hodnoty.

PS: mhm takže toho období do roku štyry- do roku štyřicet pět ee
vlastně to, že ste měla sourozence, nehrálo roli nebo [musela]

JV: [( )]

PS: ste potom na konci války ee hlídat [už jako?]

JV: [no to] sem byla trochu chůva,

JV: a když sem dost sem teda ty řeči tenkrát znala, ale nejsem žádnej
teda talent na jazyky, ale ta ruština nebyla težká, frančštinu, němčinu
sem taky dělala, i latinu a když je nutno nebo když potřebuju, tak se
domluvím,

JV: a prostě v tom když sem přišla do té krajské redakce Jihlava, tak
tak tam sem f nějakejch prádelnách a barvírnách a ještě v nějakým
podni- už vám neřeknu, ale byli do podniku po pracovní době sem chodila
učit ruštinu.

ale oni tam byli v nájmu, oni svůj domek neměli. a takže se vodstěhovali do Brna, a potom už šel život dále.

JV: hm dobře. a teďka bych se zeptala ještě na školu, kterou ste vystudovala, nebo školy,

LH: no, vono s těma školama to bylo moc špatný. ale jinak em já sem se vyučila jako v parfumérii, normálně v ob- jako v obchod, ale s taky s tím em jako i em jako parfumérie sem taky ovládala. parfumérský věci. to sem ovládala. víte, to tak prostě v obchodě by se řeklo teda jednoduše. ale rozuměla sem všemu.

JV: hm dobře. a tak teda začneme od začátku, měšťanka

LH: ano.

JV: a tu ste na které ulici?

LH: to byla jak je botanická zahrada, naproti.

JV: ano, a potom teda ste se vyučila na

LH: no em tři roky ještě sem pak dělala rok zvlášť abych se tomu vyučila, tomu em ty mastičky a to dělat, no.

JV: a to bylo kde, ta škola na to?

LH: né, to byla tam stále,

JV: tam

LH: to bylo kdo chtěl, tak ještě si mohl, to se dělalo asi tak třičtvrtě roku. tak zhruba to můžu říct, no.

JV: hm dobře.

LH: tak, ano.

JV: a teďka bych se zeptala ještě na zaměstnání které ste potom vykonávala, v životě?

LH: v životě tak potom sme měli tu holku, a já sem ju nechtěla nikam dávat, tak sem zůstala doma, tehdy se neříkalo pudeš hned do školky nebo toto, tak sem zůstala doma, a manžel em byl na, vlastně ve Zbrojovce, manžel má průmyslovku, jak se říká ta vyšší průmyslovka, on říká, prosim tě, v tom kšeftě, měla sem nabídek moc, protože já sem uměla to namíchat, ty různý em parfumy. moc toho teda sem nepochytila, protože šéfová mi řekla, (jistě) to chcete, ale em ale musíte to tady zvládnout a, a jinak byla hodná a sama mo- mě k tomu měla, ale potom vlastně měla sem být vlastně zaměstnaná, že, no a tak, tak já sem jednou tam byla, a ně- někdy v té škole, a tak všelijak, a tak manžel říká, prosím tě, co budeš, to už sem potom byla vdaná, že, a za dva roky sme měli tu malou, a on říká, pojď do Zbrojovky. a já povidám, jo. a maminka vždycky říkala, to se tak hrubě h- hrubě říkalo em fabrička. což není pěkný. maminka říkala, no to teda, to, ale to bylo od šesti do dvouch a šlo se dom. tak sem tam zapadla potom a už sem tam zůstala, jenom na montáži psacích strojů. manžel tam byl vedoucí, no tak já sem s ním neměla co společného. ale byla sem tam, ale byla sem celkem spokojená.

JV: hm dobře. a teďka bych se zeptala na povolání vašich rodičů. em do toho roku čtyřicet pět.

LH: né, tatínek byl dělník,

JV: hm

LH: dělník, potom se stavěla ta přehrada, a tam si vydělal pěkný peníze. říkám, tak byl jeden čas než se to stavělo, byl bez práce a to taky bylo teda krutý. ale pak se to všecko spravilo a bylo to dobrý, no.

JV: a maminka?

LH: a maminka em ta dycky u toho ušila něco, temu ušila něco, takže em takže si tím trochu přivydělávala. a tehdy nechodily ženy tak do práce jak je teď, že. tak snažila se taky pomoct.

JV: dobře. a měla ste ňáké sourozence?

LH: ne, bohužel. to sem jim pořád vyčítala.

tak říkal, vezmeme se, tak sme se teda potom vzali. no a za dva roky a něco sme měli dcerku.

PS: eee ee váš tatínek tedy pracoval jako typograf a korektor ee
maminka byla v domácnosti nebo...

JV: maminka sice, vona neměla možnost studovat, protože byli dva starší
sourozenci, takže vona vyšla základní školu a byl to škoda, protože
byla docela bystrá ženská a mohla mohla něco udělat ale pracovala dycky
jako tovární dělnice, ale potom už byla aji dost nemocná, takže ee už
zůstala doma, když se narodily moje sestry.

PS: mhm [ale]

JV: [ale] když vám řeknu, když sem ve válce cho- začla chodit do
gymnázia, tak tak ona se se mnou učila ee vo de mě, jo,

PS: mhm

JV: takže mě zkoušela a začla se učit ee němčinu latinu francouzštinu,
drmolila to, ale prostě měla snahu se něco naučit, jo, takže to byla
docela [šikovná ženská]

PS: [mhm] takže ona pracovala jako dělnice d- do toho ro- do konce
války nebo ta- [do sklonku války]

JV: [ne ne ne] už ve válce ne

PS: [už ne ve válce]

JV: [protože] ta jedna sestra se narodila ve dvaačtyřicátém

PS: mhm

JV: takže tak už ne

PS: hm a potom ste dělala co eee [nebo]?

JV: [no] takže sté redakce sem pak teda taky vodešla, jo, [a pak už
sem]

PS: [jenom stačí jako]

JV: pak už sem byla v Brně v různejch podnicích víceméně takových jako
administrativní

PS: mhm

JV: technických a tak no sice sem do důchodu pak šla jako samostatnej
programátor za- zařazená ale (.) moc toho nevím nevím vůbec niž už to
to bylo prostě protože řed- ředitel podniku s oddělení programování
výtáhl, že mu odešla na mateřskou sekretářka a vytahl se si mě na
sekretariát a víceméně sem jeho kumpánům nalívala kafe vařila a já
nevím co a a potom si vy- vymyslel, že veškerý veškerý písemnosti co
tam máme dokumenty, že že přepíšu na počítač jo,

PS: mhm

JV: takže to tam sem se mu to byla votrava a to sem byla ráda, že už
sem šla do důchodu.