Quote

RM: a tam (.) eště si vzpomínám že Ráž ((Vladimír Ráž)) hrál Sabinu
((Karel Sabina)) (.) a že se nám jako děvčatům hrozně líbil (my sme
tam byli) celá třída do něho zamilovaná (.) tak takový filmy, jo (.)

LG: a když ste byli třeba e děti (.) hráli ste si na ty filmy (.)
nebo zpívali ste si písničky?

RM: ne ne ne ne to ne to sme si nepamatovali písničky

LG: mhm

RM: ale (.) hráli sme si na tu postavu třeba

LG: jo

RM: když tam byla nějaká princezna nebo něco (.) tak sme si hráli na
tu princeznu a na toho prince, jo takový (.) tak to ano (.) to sme
tak nějak prožívali (.) ale (...) můj syn třeba po válce (..)
<(tehdy dávali) kozáckýho velitele ((možná Kozácký kapitán)) (.) on
na něm byl snad> (.) dvacetkrát, jo? mu se to tak líbilo (.) to já
sem mu musela ušít aj takovou beranicu jakousi z toho (.) takovýho
bílýho leskyma nebo co (.) a můj manžel byl voják, tak mu přinesl
(.) tu hvězdu (.) sem mu musela našít na tu čepicu (.) a s nějakou
šavlou <si tady hrál na dvoře a (.) takže> ten to prožíval hrozně
(.) když mu to dneska řeknu, tak tomu nechce věřit (.) že byl
tolikrát <no>

LG: a (.) předtím, když ste tam jako pojídali ty (..) e ty (.) e
cukroví a pili [ste tam]

RM: [no]

LG: vyrušovali ste třeba nějak během toho (.) představení, když ste
byly jako malé děti (.) [ty diváky]?

RM: [no určitě] sme šustili [<papírkama>] <určitě (.) (no ale)>
(protože) sme chodili většinou na tu štvrtou (.) jo jak to bylo
odpoledne

LG: mhm

RM: a tak e (.) nebo možná to bylo aj dřív <já nevím už> na
kolikátou to bylo, ale ty představení kde můžou být děcka, že (.) a
nebylo toho zase strašně moc (..) ale když něco bylo, tak sme šli
(.) no

LG: a pamatujete si (.) e nějaké hlasité e reakce během filmu (.)
při ňákých promítáních?

RM: no jedině smát se smát [jo]

LG: [mhm] (..) a tleskali třeba lidé po [skončení filmu]?

RM: [ne ne ne ne] ne (.) ne

proti dnešním filmům> (.) že by tam (.) děcka nemohly
jít (.) jedině (.) třeba strašidelný nebo tak nějak ale (...) to vím
že na tom Fantómu opery ((Fantom opery)) (.) sem seděla a už sem
chtěla křičet (.) nechoď tam ((předvádí)) <chtěla sem napovídat tomu
filmu aj, jo?> ((smích))

LG: ((smích))

RM: tak sme se do toho tak vžívali

(.) já si vzpomínám, že sem viděla
těch pět sulivanů ((Pět Sullivanů)) (.) ešče (.) dokud ešče běžely
ty filmy e (..) po té válce

LG: mhm

RM: a potom sem ho viděla znovu v tom Ponrepu ((Ponrepo)) (.) a
pamatovala sem si ho že viděla sem to (.) a stejně sem plakala <na
tom filmu> po několika letech (.)

LG: a během toho týdeníku (.) když se tam třeba objevil Hitler na
plátně nebo tak, tak reagovali na to ti diváci nějak?

RM: ne ne

LG: ne e? (..) em (...) když se teda ta končila válka ee když
končila ta válka, měnilo se nějak chování těch diváků v kině?

RM: to nevím [to už se ani]

LG: [nebo obecně]?

RM: do kina myslím moc nechodilo (.) když končila válka

LG: a to tu atmosféru třeba toho? j- jestli byste e jestli umíte
srovnat, jaké to bylo jako předtím třeba v době toho protektorátu a
potom to navštěvování po té válce [jako]?

RM: [ta et-] atmosféra po válce

LG: mhm

RM: byla všeobecně (.) všeobecně (.) nejenom v kinech (.) takový
nadšení to bylo

LG: mhm (..) a ee to se třeba projevovalo jak? myslím třeba jestli
si ne- e nevzpomínáte na nějaké projevy třeba přímo v tom kině?
jestli [(ste něco nesledovala)]?

RM: [ne v tom kině] se to nebylo (.) ne (.) ale (..)

LS: mhm. a vzpomenete si, jak ste se v tom kině obvykle choval?

OH: no tak ee (.) tehdejší ee ty sály to byla normální lavice sklopený to sedadlo, tak (sem) si sedl a teď když někdo přišel druhej, tak se muselo trošku (uhnout), tak sem si sedl vedle, no e e nijak zvlášť jsem se tam <chovat> nemohl jenom jako ee (bych) řekl tak jako normálně přijdu, najdu si svoje sedadlo (.) sednu si a su poť- potichu pochopitelně, tam se nedalo vykřikovat nebo něco

LS: mhm

OH: v tom kině.

LS: a konzumovat jídlo nebo nápoje

OH: tam se tam to takového nic neexistovalo

LS: mhm

OH: v kině tenkrát.

LS: ani ee to už ste vlastně říkal, že byste se bavil třeba v průběhu projekce s dalšími kdo tam seděli

OH: no no e no to byly jenom strohé ee (.) pardon nebo něco tak kdyby ee (někdo) zavadil vo někoho

LS: mhm

OH: tak se člověk vomluvil, ale jinak jinak že bysme navazovali nějaký debaty, vono to tam jako nešlo, to to už každej si honem koukal sedět a potom začal program, takže tam musel být každej ticho.

LS: takže nikdy ste se nesetkal s tím, že by hlasitě reagovali diváci

OH: [ne ne ne]

LS: [na program] že by tleskali třeba...

OH: to ne.

LS: mhm. a jak se chovali diváci v kině za protektorátu

OH: no tak každej byl ee no akorát se s- akorát tam ee každej byl v tichosti a a nemohl najevo dávat ňáký svoje nálady proti ňáké té ee národnosti, to to neexistovalo.

LS: mhm mhm

OH: prostě šel do kina, zhlédl film a šel dom. to to ono to neexistovalo tady tady ta rivalita taková, dneska by hned dělali manifestovali.

LS: takže si nevzpomínáte, že byste za toho protektorátu v kině zažil ňáké hlasité projevy

OH: ne ne ne

LS: že by se v kině hajlovalo třeba

OH: a to taky ne.

LS: mhm. (.) a ještě bych se zeptal těsně po osvobození v roce devatenáct set čtyřicet pět, jestli byste si vzpomněl ee na atmosféru v těch kinech, jak to tam vypadalo těsně po tom osvobození. ty první návštěvy kina po roce čtyřicet pět. jestli si na to vzpomínáte.

LS: (..) hm (.) to to byla (.) to byla situace vlastně taková roztržitá, to bylo po po napětí prostě že bylo konec války, a (.) to (..) to tak to tak moc ani ty lidi tak nějak nezajímalo, (páč) každej byl rád, že už je to ukončený a takže ee s tou zábavou ee se moc do té zábavy nikdo tak nehrnul.

LS: mhm mhm