Quote

R: dobře, a chodila ste do kostela?

VP: ano

LR: a jak často?

VP: každou neděli

LR: každou neděli a stávalo by se, že by vám návštěva kostela
zabránila v tom jít do kina?

VP: (.) že bylo kino a [taky i zároveň mše?]

LR: [že bylo kino, ano,] přesně tak

VP: no tak to ne na mši svatou sem chodila vždycky dopoledne

LR: mhm

VP: a kino bejvalo vodpoledne

LR: mhm

VP: takže to se ne netříštilo

LR: mhm a jakého ste vyznání, nebo byla ste [vyzná-]

VP: [Římskokatolická]

LR: římskokatolického a ov- myslíte si, že ovlivňovalo vaše vyznání
to, jak ste chodila do kina, co ste si vybírala za filmy?

VP: no tak to myslim aji že aji na to nějakej vliv mělo, že když sem
ee s- se snad dozvěděla nebo dočetla nebo

LR: mhm

VP: tak nějak, že je to nějaký takový ee perverzní nebo takový
nějaký e tak s- tak tak sem nešla

LR: mhm (.) dobře

VP: ale nepamatuji se na nic moc takový filmy (...) spíš legrační
filmy

LR: mhm a pamatujete si, že by na faře promítali filmy?

VP: (..) to si nepamatuju.

tak víte, to bylo tak ee my sme byli zvyklí
třeba v neděli muselo se jít do kostela, že, to se muselo jít do
kostela, že, v kostele, po kostele byla taková ee tam nás učili
třeba písničky na koledy na Vánoce a takový, že, to teda musel a v
to musel se to muselo jít. no a potom teda vodpoledně to žádnej
neřekl, nesmíte jít někam do kina nebo, nám nikdo nezakazoval.

LH: ehm. a chodil ste v té době do kostela?

BH: ano.

LH: á jak často?

BH: každou neděli.

LH: každou neděli. ee stávalo se někdy, že by vám třeba návštěva ee
návštěva emm kostela třeba mo- kolidovala, že ste na- najednou
nemohl jít do kina, nebo?

BH: ne, ne, naprosto ne. pač eem v neděli dopoledne sem chodil do
kostela, že.

LH: hm.

BH: a kino bylo až vodpoledne

LH: [(až odpoledne)]

BH: [buďto] ve štyry, v šest, nebo v osum hodin.

LH: ehm.

BH: takže to mně (...)

LH: [nekolidovalo]

BH: [nes- ne- nedělalo] nedělalo problémy.

LH: ée ke které církvi ste se hlásil? (.) ke které církvi ste se
hlásil?

BH: em jsem (.) příslušník Církve československé husitské.

LH: ehm. á e ovlivňovalo vás toto vyznání třeba ňák v to v tom
výběru mm výběru mm výběru filmů? (...)

BH: [ani ne...]

LH: [tím chci říct,] jestli třeba na faře se někdo nezmiňoval o
nějakém filmu...

BH: [ne, ne...]

LH: [nebo...]

BH: ne, ne, ne, ne naprosto ne.

BK: no víte, ještě musim říct, že když sme bydleli tak teda v
Židenicích

JV: mhm

BK: v podnájmu [samozřejmě]

JV: [ano]

BK: v městských domech, tak sestra se narodila a my sme ta
československá husitská ((Církev československá husitská))

JV: mhm

BK: na- náboženství a tenkrát tady nebyl kostel, tak v tom kině
Sport v neděli vždycky dali oltář, takže ona je tam i křtěná a tam
sme chodívali v neděli

JV: mše

BK: mše

JV: kázání

BK: ano

JV: to je hezké

BK: <no tak kino pro sedm set lidí> to bylo největší kino v
Židenicích

JV: na židenické a šla ste třeba někdy do kina bez placení?

BK: ne to ne to bylo za korunu nebo takhle.

JV: jako třeba z recese jako s děckama.

BK: no tak možná že že ti naši kluci, že to jednou udělali, to vím,
že se potom až sme šli z kina, tak se chlubili

JV: mhm

BK: že měli ty lístky od minule a že že že [prošli]

JV: [a prošli,] ale vy ste nikdy teda to nezkusila?

BK: to né ne to nikdy

JV: nelákalo vás to.

BK: ne ne ne

JV: dobrodružství

BK: já sem byla tak vedená od toho mýho tatínka policajta, že to
bylo všechno

JV: že ste to brala jako něco špatného

BK: no ano, určitě a samozřejmě v náboženství

JV: hm

BK: taky se věřilo, no, že se musí chodit chovat vzorně, že.

JV: a jak sem se teda ptal, myslíte si, že to vaše vyznání
neovlivnilo vztah k tomu filmu?

BK: ne ne ne tam nebylo nic, tam nebylo v tom našem náboženství není
nic, co by

JV: mhm

BK: co by mi tam bylo něco zákazy, tak

JV: nemyslím náboženství konkrétní, ale spíš obecně, jako jestli
jako věřící lidé třeba ee nemají takovou potřebu chodit do kina

BK: no ale naši nebyli právě takoví zase fanatičtí věřící.

JV: mhm

BK: že to sme šli sme do toho kostela ráno v neděli,

JV: mhm

BK: všeci sme se nastrojili všichni a to bylo takový sváteční
dopoledne a jináč to až tak nebrali.

JV: jestli někde byly opravdu jakoby jiné, nepříliš příjemní a
[naopak někde byli...]

BK: [no tak říkám] tady v tom největším, že, potom bylo i to
náboženství

JV: mhm

BK: tak tam byl teda hodně přísný ten pan pan Tříska se menoval

LG: [mhm] (.) chodila ste do kostela (.) nebo ste [vě-]...?

RM: [ne] ne ne

LG: nejste věřící (.) a e (..)

LG: ((smích)) jo, a (.) já teda nevím, mně vy ste teda byl
vychováván jako křesťan?

FR: ano.