Quote

JJ: my sme tam většinou pracovali tenkrát nás tam bylo hodně

JV: mhm

JJ: právě z Jundrova hodně děvčat, takže my sme šly zase zpátky, to
sme kdyžtak třeba náhodou v tym Jundrově, když něco pěknýho dávali,
že sme ze zešly, ale jinak (tak nějak)...

JV: mhm (..) a vlastně tam tam ste chodili do sokolovny do Jundrova?
((kino Vesmír))

JJ: no (.) pač tenkrát já (.) my sme za války potom bydleli už (.)
blíž k Jundrovu jako (.) kousek od kina, tak bych

JV: [mhm]

JJ: [řekla] jo takže my sme to měli (.)

JV: [mhm]

JJ: [to už] sem spíš s těma holkama šla (.) do toho Jundrova třeba
do kina ((kino Vesmír)) nebo když bylo pěkně, tak, nás to ani tak
netáhlo do kina

byly plakáty, to se věše- věšely plakáty,
plakáty vždycky na celý em to byly, vždycky se vyvěsily plakáty,
takhle větší, a tam bylo skala ((Scala)), Kapitol, to, jo? Moskva,
to se tenkrát menovalo, takový ty, už jako, no potom za první
republiky ne, no ale Kapitol, Jalta em skala ((Scala)), a nevim ty,
ty, a tak to byly, a to se prostě, bylo to až do těch nejmenších,
jo, to byly Husovice, Židenice, ty nejmenší filmy, no tak sme se
dívali kde co hraje, tady hrají to, na, na Marxové ((Lido bio))
hrají, nebo v Radosti ((Radost)) to hrají, nebo v Husovicíh ((kina
Jas a Sibiř)) to hra-, prostě takhle tam sme vybírali.

EF: [no], to teda man- mám zážitek, na tom Byl lásky čas mně bylo
právě šestnáct roků. a já sem šla do toho kina do Králova Pole do
Beseďáku ((Besední dům)), vedle mě seděl... sama. měla sem
k narozeninám takový kabátek, takový do fialova károvaný, sem se
hrozně nesla a vedle mě seděli dva vojáci, jenže toto, ten film byl
tak trošku smutnej takto, já bréčela, voni mě utěšovali ti vojáci,
ale slečno, dyť neplačte, dyť to je jenom kino. mně to nepomohlo já
sem bréčela a bréčela. na to teda si <vzpomínám>, že to byl film,
když mně bylo šestnáct roků, no.

to už bylo takový oblíbený
tam, na té Marxové ((Lido bio)) to kino, nebo na té, na tom Cejlu
((kino Radost)),

pak sem chodila ještě
do Králova Pole. v Králově Poli, tam byl film, tam bylo kino Besední
dům a kino Union, pozdějc kino Oko. tak do Beseďáku ((Besední dům))
tam sme chodívaly, tam to stálo myslim dvě koruny nebo co, tak
nějak. no a e tam už to bylo kvalitnější, to už nebylo jen takový,
v tech Řečkovicích, tam už sem tam to tak zabrnělo, zavrnkalo nebo
co ledasjak, ale v Králově Poli to už bylo kvalitnější.

LZ: [tak] takový, to si pamatuju v těch Židenicích, no ale, ale to
je taková, říkám, to sou takový jenom takový blbý ty, to že, ty, ale
málo, málo, většinou to byly ty Husovice ((kina Jas a Sibiř)), a
anebo potom už říkám ta Marxová ((Lido bio)), nebo em nebo na tom
Cejlu ((kino Radost)). no to tenkrát nebyly ještě cigáni tam jak,
nebo Romové teda. nechodili tam tak, ne- to neexistovalo, no sice
byla ta Francouzská taková dělnická, Bratislavská taková dělnická,
by to bylo takový dělnický, taková dělnická ulice, jako, ale
rozhodně ne tak jak to dneska je tam, to je strašný.

LZ: ale říkám vám, to, bylo to tak po tom, po tu Radost, po ten, po
tu Marxovu ((Lido bio)), anebo to výjimečně,

LZ: tak už tak jako víc to. taky sme šli do toho kina, to bylo říkám
buďto teda zase na ten Cejl, tu do té Radosti ((Radost)), nebo na tu
Marxovu ((Lido bio)), nebo takhle, tak někdy, jo,