Quote

jinak
teda, jo Modernu ((Moderna)) sem zapomněla na Dominikánském náměstí
byla, tam sme taky chodili dost.

LS: já teďka hledám ještě tu Jaltu ((Jalta)),

MH: víte, to já ta ména...

LS: dřív to byla Moderna.

MH: Moderna nikdy ne.

LS: tak Jalta teda, a na Jaltu se to přejmenovalo až v roce
devatenácet čtyřicet devět.

MH: to je možné.

LS: předtím [to byla Moderna.]

MH: [to bylo po válce.] to bylo po válce.

LS: mhm á a vlastně ještě jak sme se zmiňovali o těch rozdílech v těch
interiérech kin, tak by mě zajímalo, jestli to pro vás hrálo roli při
tom výběru kina, jak to vypadalo vevnitř v tom kině?

SM: no myslím, že ani né. protože em zase jako sem tolik těch peněz
neměla, a tak sem si řekla, no když to bude ee bude ňáký ale e jako
říkám, ale vopravdu sme hodně hlavně do těchto čtyřech, co sem tak
menovala, aj možná ta Jalta, tam sme taky někdy byli. ta v tom nebyla,
myslím, že sem říkala Alfa, skala ((Scala)), Kapitol á Alfa, skala
((Scala)), Kaptiol, no [ta Jalta]

a eem a ta
Lucerna, tak em ta si už nepamatuju. vím jenom, kde seděl ten
pianista. toho si pamatuju, co se hrálo, dávno nevím.

LS: hm a byl tam jenom ten pianista, nebo tam byl ještě někdo další
z hudebníků?

MH: ne, jenom pianista.

na začátku zab- Žabovřesk kino Lucerna,

JV: s babičkou. dobře tak kdyžtak pak se ještě dostaneme k době
protektorátu, za nějakou dobu, takže to pak, se vás zeptám dál. a
jaké kino ste navštěvovala nejčastěji, nebo která kina ste
navštěvovala s tou babičkou?

MM: s tou babičkou to bylo vždycky do Lucerny ((Lucerna)).

JV: vždycky do Lucerny ((Lucerna)).

MM: vždycky Lucerna.

JV: a nikdy ste nezamířily nikam jinam.

MM: ne, nikdy sme nezamířily nikam jinam. ono, já, ono to bylo taky
tím, že jednak sme bydleli ještě tehdy ta doprava městská byla tedy
slabá, tak my sme chodily vždycky pěšky a tam to bylo teda nejblíž a
mimo to babička mě potom už brala na filmy, takzvaně mládeži
zakázané, na kterých teda vlastně nebylo nic závadného, ale v té
době to tak bylo, takže já sem ve svých třeba dvanácti letech viděla
třeba filmy, mládeži nepřístupné, protože babička to tam měla tak
zařízené, protože jak se začalo hrát, tak nám tam přistavili dvě
židle a sledovala sem ten film, protože jinak bych se tam na to teda
nedostala.

JV: to mně pan doktor Skopal říkal, že ste chodila s babičkou na
nepřístupné filmy.

MM: no, ano.

JV: vy ste se tam dostaly, protože ona tam měla toho známého.

MM: ano, ano.

JV: takže s tím nebyl žádný problém.

MM: ne.

JV: on vás pustil normálně.

MM: no ano.

JV: a vy ste seděly na těch dvou židlích někde bokem nebo...

MM: to sme seděly, no, tak nám to přistavil vedle řady, ano.

JV: v první řadě?

MM: ne, ne, to sme vždycky sedávaly tak v té druhé polovině.

JV: tak to je teda zajímavé, to sme tu ještě neměli.

MM: tehdy v první řadě seděl jenom ten, kdo měl korunu na kino.

JV: hm

MM: stálo v první a myslím v druhé řadě korunu, protože to byl
udělané tehdy tak, že ste měl <úplně zvrácenou hlavu>.

JG: dost se chodilo taky do té Jalty ((Jalta)), [že, když byla,]

JV: [do Jalty ((Jalta)), hm, hm]

MH: kdepak na toto. ale potom jak studentka, jakmile sem šla na
gymnázium, my sme měli slevu na divadlo.

LS: hm

MH: ale do kin sme nechodili.

LS: hm

MH: pro nás ta Lucerna byla událost tenkrát.

a potom tehdy to byla
Moderna,

LR: mhm

HH: Moderna, to bylo zase v pasáži, ee já nevim, jak se teď menuje, ale
jak je Nová radnice [ta pasáž]

LR: [mhm vim kde], pak se to menovala Jalta, ne? [to kino]

HH: [Jalta]

LR: mhm

HH: hm tak tam sme taky chodívali,

ale ta kamarádka,
jak sem říkala, že někdy ta babička ju do té Lucerny ((Lucerna)) se
mnou vzala, tak ee, ta vopravdu ta měla tatínka, který teda byl víc
než pobožný, a já mám dojem, že tehdy s náma byla dvakrát nebo
třikrát a pak něco doma řekla a pak už nesměla jít.