Quote
1.352
1070:1100
JV: dobře. takže teďka bychom se přesunuly k da- k dalšímu tématu, k předposlednímu, a to sou rozdíly v kinech. takže vlastně o tom už sme mluvily, že, o těch kinech jak vypadaly vevnitř, jak tam byly ty židle a tak, a že vlastně v některých kinech byly tvrdý židle a v těch lepších zase byly ty měkký.
LH: ano.
JV: a lišil se třeba
LH: plyšový.
JV: a lišil se přístup zaměstnanců v těchto kinech? že třeba v těch kinech, kde byly ty tvrdý židle, že se ty zaměstnanci
LH: to mně nevadilo.
JV: a chovali se ty zaměstnanci jinak než v těch
LH: ne, mně to nevadilo, jenom když tam byl pěknej film.
JV: hm a
LH: no ale hodně lidi chodili tam, kde byly ty tapetový.
JV: hm a třeba ten přístup těch zaměstnanců teda byl, byl stejný nebo
LH: no myslím že stejný, no.
JV: dobře.
LH: naopak si myslím, že tam měli hodně víc lidí, protože oni měli, to se myslím menuje Ponrepo, ne?
JV: Ponrepo v Praze
LH: a není to tady? ne ale to tak nechcu něco splést. ale zeptejte se tak jak je v tom. tam byly vždycky ty filmy starší, mají tam všechny, i tyto. ale taky tam měli i teho prvně myslím to tam dávali, že em teho krále. englic- Obsluhoval jsem anglického krále. ten se mu povedl. mně se líbily takový filmy.
1.352
290:308
JV: em takže vlastně do těch svých deseti let věku ste chodila nejčastěji, tak ňák obecně když to vezmeme, nejčastěji ste chodila s kým do kina?
LH: no s potom už s manželem.
JV: ale já [myslím jako dítě.]
LH: [my sme neměli děti,] že
JV: ale jako dítě když ste byla ještě malá, když vy ste byla dítě.
LH: no právě s tím Pepíčkem.
JV: jo, dobře. takže s váma žádný dospělý nechodil?
LH: ne.
JV: ne.
LH: voni ti, co měli toho Pepíčka, voni na to neměli čas, a ani je to moc nezajímalo. a já sem zas byla hrozné divadelník, a ráda do kina.
1.352
439:462
JV: hm a do těch deseti let?
BK: do těch deseti let to ani ne
JV: ne
BK: ne ne to ne naši taky nebyli nijak moc zámožní, takže to ani
těch i když to byl třeba ten film představení za korunu, za dvě
JV: hm
BK: to sem (myslim) moc nechodila, [ale já sem, no jistě]
JV: [ale víte, já se ptám] třeba v tom věku v dětském věku do těch
deseti let ste měla opravdu jakoby k tomu filmu nějakej zvláštní
vztah, jestli ste ho měla ráda, jestli ste třeba se o tom bavila s
kamarády nebo se spolužáky ve škole?
BK: ne ne to ne [to]
JV: [ne]
BK: ne, to spíš bylo jako sváteční záležitost.
JV: sváteční záležitost.
1.352
486:504
JV: hm a chodila ste třeba na filmy některých herců opakovaně? že byste šla vícekrát?
LH: chodila.
JV: a kvůli tomu hercovi? že byste
LH: ano, ten herec se nám líbil, a tak sme chodili.
JV: hm
LH: někdy i dvakrát. maminka řekla, dyť už to znáte. ale ne, my sme ještě šli se jednou podívat co, no to nám eště ušlo, tak no.
JV: hm
LH: a na to kukuruku ((film neidentifikován)) sme šli dvakrát. to se nám moc líbilo.
JV: dobře.
LH: a na tu Španělskou vyzvědačku ((Španělská vyzvědačka)), a na rozmery ((Rose-Marie)) a ty americký starý filmy, ty byly krásný. no teď nevím teda, některý se mně taky jejich nelíbí.
1.352
832:889
JV: hm a když třeba ještě tady budeme u toho věku té ee u ee
měšťanky ee tak vzpomněla byste si třeba na těch školních
představeních nebo i když ste třeba byla s tatínkem, potažmo pak
s kamarády, tak jak ste třeba jaké byly reakce diváků, jak se lidé e
v kině chovali, jestli třeba tleskali nebo e komentovali ten film
BK: ne ne
JV: ani jako děti?
BK: ne, no samozřejmě když to bylo dětský představení, tak možná ty
děti určitě
JV: mhm a třeba vzpomněla byste si, jestli kluci byli hlasitější než
holky nebo...
BK: tam dycky byl dozor.
JV: dycky býval mhm
BK: tam nikdy nikdy si nikdo tak netroufl, to by se [to by se]
JV: [takže ste] byli ukáznění.
BK: no určitě museli být ukáznění, protože kdo se nechoval slušně,
tak okamžitě byl vyveden [a nebo]
JV: [byla ste] svědkem toho, že by vyvedli třeba nějaké děti?
BK: to ne, to si nikdo netroufal, třeba zrovna v tom kině Sport
JV: mhm
BK: tam si nikdo nedovoloval, to byly takový filmy taky to ( )
opravdu tak ne ne nepamatuju si.
JV: a vzpomněla byste si třeba jestli se v tom kině konzumovaly
nápoje a nebo nějaké jídlo, jestli si [diváci brali]
BK: [ne ne ne] ne ne to sme si nanejvýš to sme si koupili nějaký
bonbóny, ale
JV: bonbóny
BK: nikdy nikdy vůbec neexistovalo pití.
JV: mhm
BK: nanejvýš o přestávce tam byl bufet,
JV: mhm
BK: tak tam se tam se něco mohlo, ale do sálu nikdy nikdy nic,
kdepak, ani ani šustění sáčků nedovolil ten dozor.
JV: mhm
BK: když tam někdo by začal vyrušovat, no tak [tak se rožnulo]
1.352
698:744
JV: hm dobře a teďka bych se zeptala jak ste se v kině obvykle chovala. jestli ste třeba něco jedla v kině nebo pila,
LH: ne, vůbec ne.
JV: ne. a ostatní lidi?
LH: no tak třeba jak začali šumět těma papírkama, to já sem neměla ráda. já sem si nikdy nechtěla kupovat žádný papírkovaný cukrlata. to ruší.
JV: hm a to třeba se prodávalo v tom kině? nebo kde
LH: ty cukrlátka?
JV: ano.
LH: ne to byla tam dycky přišla paní em tam byl dycky takové stánek, a mohla ste si em vybrat, tam měli různý věci, různý věci tam měli.
JV: takže tam byl přímo stánek v tom kině,
LH: ano, ano, přímo v tom.
JV: hm. a během projekce ste se třeba bavili? em mezi sebou? ne?
LH: ne.
JV: bylo ticho.
LH: to taky nemám ráda.
JV: hm a třeba reagovali nějak diváci hlasitě na ten film, třeba že by em něco křičeli, nebo kdyby, nebo nějak komentovali to co je na plátně,
LH: no, někeří lidi se stalo, obzvlášť takový bych řekla starší. no jo, no, to sem si, to sem čekal, to sem čekal. ale byl hned okřiknutej a už to nesměl.
JV: hm a to ho okřikli jako ostatní diváci nebo někdo
LH: ano, vadilo to druhým. když někdo vykřikl do toho.
JV: a třeba ti, obsluha kina ho neokřikovala?
LH: ne, ne. ti co obsluhovali ne, ty neříkali nic, ne.
JV: dobře a
LH: protože oni by neměli kšeft. <rozumíte>
JV: hm jasný, takže oni se chovali co nejvíc slušně k těm divákům.
LH: ano, velice slušně.
1.352
1100:1144
JV: vzpomněla byste si, jestli ste třeba jako dítě někdy viděla
nepřístupný film? asi ne, že, protože vy ste říkala, že [ee na to
jako tenkrát se u vás dbalo docela, abyste nic takového neviděla]
BK: [((smích)) ne ne ne ne no]
JV: a myslíte, že byla tenkrát možnost se jako dítě dostat na nějaký
nepřístupný film?
BK: no víte, když jednou, já nevím, to bylo ten film si pamatuji, že
to se hr- hraběnka ostrovinova ((Jindra, hraběnka Ostrovínová)) nebo
tak nějak, ale to bylo nepřístupné a tam bylo jenom prostě že se
objali a políbili ((smích)), takže to bylo nepřístupný pro mládež
JV: mhm
BK: a to sem tenkrát viděla, ale ani sem to nechápala.
JV: to ste viděla?
BK: to sem to sem viděla, to už sem možná měla, jo, ten věk na to,
jo, že už můžu to vidět, ale nic mně to neříkalo.
JV: nevzpomněla byste si, co to mohlo být konkrétně
BK: no říkám, to bylo nějak hraběnka ostrovinová ((Jindra, hraběnka
Ostrovínová))
JV: aha
BK: ale ale ještě něco k tomu, jestli život hraběnky ostrovinové
((Jindra, hraběnka Ostrovínová)) nebo tak nějak.
JV: to si najdeme už kdyžtak
BK: jo jo ně- něco takovýho to bylo, ale a byl to český film, ne
ale...
JV: hm ale já sem přeslechl to kino ste říkala že...
BK: to bylo to bylo tady to bylo vybombardované na sokolovně
JV: tady na sokolovně?
BK: no no na židenické sokolovně ((kino Hvězda))
1.352
53:56
KH: mhm, a jinak teda, když ste ještě byla na obecný škole, tak ste
nechodila moc do kina?
EB: ne ne ne, já sem by-, ne ne ne ne to sem nechodila nikde.
1.352
461:467
LČ: a bavil vás třeba rozhlas v té době?
AU: v té době rozhlas sem neposlouchal, my sme totiž neměli ani rádio, nic.
LČ: hm
AU: a my, já sem sehnal první krystalku, a to když sme poslouchali večer třeba, tak sme leželi ne posteli dva, každej měl jedno sluchátko u ucha. to když ste poslouchala sama, ty uchátka em sluchátka dala na uši, tak ráno ste je nemohla voni vod nich bolely uši.
1.352
1282:1291
LČ: a byla ste někdy přítomna, k tomu se můžem pak eště vrátit, k
těm týdeníkům za protektorátu, ale teď by mě ještě zajímalo, jestli
ste se někdy zúčastnila promítání filmu v domácnosti, že by někdo
měl promítačku?
LŠ: ne, to sem se nezúčastnila.
LČ: ne nepamatujete si, že by někdo měl promítačku.
LŠ: to nikdo neměl můj známej.