Quote

tam sem se dočetla, já si vzpomínám i na ty
americké filmy, který ještě tak, v tom osumatřicátým roce, co tady
byly, byly to ty velkofilmy, Greta Garbo, jo, a vzpomínám si na film
Hraběnka Walewská, kde hrála Greta Garbo a Napoleona hrál herec,
který se menoval šárl boajé ((Charles Boyer)) a včera sem tam v tom,
v té knížečce, se dočetla, že byl, hrál milovníky se všema těma star
holyvůdskýma ((Hollywood)) tehdy, a přitom ve skutečnosti byl
pětačtyřicet let ženatý s jednou ženou, kterou velice miloval a když
ona umřela na rakovinu, tak za dva dny na to on spáchal sebevraždu.

JV: hm

MM: takže se člověk po tolika letech dozví vo ňákým herci a von hrál
toho Napoleona a vynikajícně, to byl Napoleon tak jak je na všech
těch kresbách a malbách.

MM: no, já si třeba vzpomínám, že hrozně se mně líbil, jak sem
mluvila o té, Hraběnky Walewské ((Hraběnka Walewská)), tam tak Greta
Garbo a šarl boajé ((Charles Boyer)), to mně teda hrozně zůstalo
zůstalo v paměti tady to.

JV: [Jaro na] ledě, no a to byl taky hezkej film, no takže to bylo až
po válce, ale i ve válce se to krasobruslení...

PS: tam hrála eva pavlík ((Eva Pawlik)) já nevím jestli [to tehdy tady
bylo známé]

JV: [ano ano ano] to bylo známý méno ano

PS: takže ste o ní věděli

JV: no ano

PS: že to byla myslím Rakušanka, že jo, ee [mám dojem ale zna- znalo se
vědělo se o ní, jo?]

JV: [nevím asi jo, no tak tam je těch] českejch men v té Vídni tolik,
že prostě ee (.)

ES: takže tam (...) hlavně teda mně jako dítěti imponovali třebas
marika rek ((Marika Rökk)) to byla zpěvačka a tanečnice.

LS: no.

ES: takže to sem byla celá pryč, že? nebo si hrozně dobře pamatuji
film (Ich klage an). to byl film, který popisoval o manželech, oba
dva byli lékaři, a ta jedna žena dostala prostě ee nemoc, dneska se
tomu říká, prostě ochrnovala.

LS: hm.

ES: a nakonec ten manžel prostě, když už byl konec v blízkosti,

LS: hm.

ES: tak aby jí to usnadnil, tak jí dal prostě lék,

LS: hm.

ES: že ji uspal, no. a končilo to tím, že se ocitl před soudem. ale
nekončilo to rozsudkem. nechalo se to na divácích, aby oni řekli.

LS: hm. a ten se vám líbil, ten film?

ES: byl to, byl to velice psychologickej film.

jak sem vám říkala. to si dodnes
pamatuju, to (Ich klage an). a potom tedy sem teda měla ráda tu
Mariku Rek ((Marika Rökk)), protože to byla druhá Ljuba Hermanová
v německým vydání.

LS: aha, takže na její filmy ste chodila ráda?

ES: ano.

marika réková ((Marika Rökk)) to byla rakouská. ta tančila, zpívala
e em to byl taky takový divoch.

já sem ee bláznivě chodila do kina, dyž sem
byla fakt mladá. tak těch třináct, čtrnáct.

JV: mhm.

JG: protože tenkrát byla jedna herečka, ta se menovala marika rek
((Marika Rökk)). byla jako Němka, ale myslim už aj podle jména, že
to byla Maďarka a já sem byla ochotná kterýkoliv kino navštívit, kde
sem zjitila, že vona hraje, jo? a tím vám řeknu, že sem se dostala
do jednoho kina.

JV: mhm.

JG: který dnes ani neexistuje a málokdo o něm ví. a to byl na
Šilingrovym náměstí.

JV: mhm.

JG: myslim, že se to menovalo Excelsior, ale já vám nevim jistě.

JV: ee ano, jmenovalo se [to kino Excelsior].

JG: [no, no, no]. a tam sem zažila úplnou hrůzu. to kino bylo o
trošku větší jak ta Morávka ((pravděpodobně Moravia)).

JV: mhm.

JG: to nebylo velký. vycházelo se do Dominikánské ulice.

JV: mhm, [mhm].

JG: [jo]? tam jak sou ty sloupy. já si totiž myslim, že tenkrát
to... eště tam nebyl vůbec podchod. že udělali potom právě, že
zrušili to kino, jo? no, a já sem vám tak... a to bylo vyloženě
německý kino.

JV: mhm.

JG: ale co mě je, [(sem si říkala...)]

JV: [i před válkou]?

JG: né. sem v-... za druhé světové války.

JV: za protektorátu.

JG: za [protektorátu].

JV: [mhm].

JG: já sem vám tam šla, protože ona hrála. teď vám byl žurnál,
poněvadž tenkrát se hrál vždycky žurnál. teď se vám tam objevil
Hitler.

JV: mhm.

JG: a teď si představte, že ty lidi všichni vstali a zvedli ruku. a
teď já sem seděla a teď sem si řikala a teď mě vyrazí. fakt sem měla
uplnej strach, neměla sem z toho kina vůbec lízt. už sem tam nikdy
nešla. to sem nevěděla, že to je vyloženě německý [kino].

JV: [nevěděla].

JG: ne, nevěděla. ale bylo t-...

JV: takže to na vás zapůsobilo [dost otřesně].

JG: [no, no.. protože] už všelijaký ty zprávy [šly, že]?

JV: [mhm, mhm].

JG: voni když se do- dostali dohromady, tak voni byli jak na hlavu.

JV: a to byl začátek války. nevzpomenete si, kdy to mohlo být?

JG: no tak, to mohl být takovej čtyrycátej [jednačtyrycátej rok].

JV: [jednačtyr-, mhm, mhm].

JG: protože náš tatínek zemřel ve dvaačtyřicátým.

JG: [a ještě] mám jednu dobrou vzpomínku, to byste nevěřil, když to
bylo za Německa, jo, a chodila sem na tu mariku rek ((Marika Rökk)),

JV: hm

JG: tak když byl ten film, tak ste přišel do takové dobré nálady,
jo? a teď vylezete ven, a všude tma,

JV: hm

JG: že, bylo zatemnění, neviděl ste vůbec na cestu, jo, takový vám
najednou takovej šok do té, do té tmy a všechno, jo, tak to na
člověka hrozně blbě působilo.

JV: [ale tak] vy ste chodila i do jiných kin, že jo. nejenom tam,
kde byl ten pan uvaděč, ale i do těch ostatních.

JG: no říkám, když hrála někde marika rek ((Marika Rökk)), tak mně
to bylo jedno.

JG: [to víte, že taky byly] různý německý filmy, který sem nasadili,
provokativní, a já nevim, to tak to už prostě už se nechodilo, to už
se vybíralo, který, řikám, tak s tou marikou rek ((Marika Rökk))
ňáký takový tydle, ty. bylo to dosti izolované všechno,