Quote

MD: já sem byla v Gerlicích.

LČ: hm

MD: jo? a my sme měly lágr jenom děvčata a tam až vzadu prostě byli
kluci že, no a a otec tam přijel a kde spat, no tak sem tam
poprosila jo, jedna jedna tam prostě chodila s nějakým, no a tak ho
vzali k sobě, tak řekli, že kdyby sme utíkali, ať ná- ať mě vezmou
sebou. no a v tom v únoru prostě, v pětaštyřicátým, no tak voni
najednou ten Milek, to byl takovej starší pán, co slíbil otcovi, že
mě vezme sebou když, něco, no tak navrhl, že bysme mohli utýct, že
už je to, že už válka <se končí> že už je to takový nahnutý. no a
tak sme tak sme prostě se sebrali a šli sme asi devadesát kilometrů
pěšky. protože voni všude tak chytali, tak sme nechtěli, aby nás
chytli a voni nás chytli v Liberci teda, jo. no a tak potom teda
když sem přijela přijela dom, no tak sem moc nemohla nemohla nikam
chodit a protože sem měla strach zase, aby mě někdo aby mě někdo ne-

JV: takže vlastně v tom ee v tom Brně ste pobyla jak dlouho zhruba?
po tý válce nebo...

ŽH: tak možná tři měsíce.

JV: tři měsíce. em (.) to ste bydleli někde, jo, že ste říkala, že
ste [(přišla)]

ŽH: [ne to už] sem bydlela od dvaaštyrycátýho roku sem bydlela ee u
rodičů v těch Šitbořicích

JV: totiž otec byl naši byli v československé církvi ((Církev
československá husitská))

PS: aha

JV: otec byl matrikář, ta církev ve válce měla smysl,

JV: vytočili, no a tak sem se potom myslela sem udržím, ale říkala sem
si, no tak že pudu do světa, tak sem šla do krajské redakce v Jihlavě
(.) učila sem tam dva kroužky ruštiny, to byla éra pamatujete si ty
lidový kroužky rož- ee ruštiny, slyšel ste vůbec o tom?

SM: a pak ste teda, jestli byste potom mohla zrekapitulovat jak jak
jaká e jste dělala povolání potom?
VB: potom jsem dělala jako ve spořitelně, manipulantku ve
spořitelně.
SM: mhm
VB: tam jsme měly konta na starosti, nové knížky když někdo založil
novou knížku, tak jsme zakládaly podle těch, ne podle jména, jsme
abecední takovou kartičku tam měly, tak to jsme zakládaly. jsme tam
byly tři a všechny tři děvčata jsme byly švadleny,
SM: mhm
VB: bývalý. to byla taková shoda.
SM: jo, a vy ste vlastně předtím už říkala, že ste pracovala e ještě
předtím jako švadlena, že?
VB: ano. [no vyučená, já sem]
SM: [před tou man- manipulantkou]
VB: se učila od třicátého sedmého roku do čtyřicátého. a potom jsem
pracovala tři roky, necelý tři roky jsem tam byla po vyučení, jako
tovaryška. a pak mě totálně nasadili, byla jsem ve Zbrojovce, ale
dlouho ne. jenom do konce toho, to bylo, když jsem se ve čtyřicátém
vyučila, tři roky po vyuč- vyučení to bylo čtyřicet tři, a nakonec
jsem byla do toho pětačtyři- od toho čtyřicet tři, od dubna, to bylo
v dubnu, až do konce (.) do toho pětačtyřicátýho roku.
SM: mhm mhm dobře. e teď jestli byste mohla říct, jaké bylo povolání
vašich rodičů?
VB: tatínek byl vyučený pekař, a maminka, ta byla jenom, když to
víte jak to na tom Slovensku bylo, ta šla v patnácti na ten do
služby, do Žiliny.

SM: ano, a váš rok narození?
VB: dvacátého sedmého první devatenáct set dvacet tři.
SM: mhm,
VB: v Brně.

SM: [a a] ke které církvi ste se hlásila?
VB: do které?
SM: ke které církvi ste se hlásila,
VB: k římskokatolické [církvi (že ano)]
SM: [římskokatolické mhm] a stá- stá- stávalo se [třeba no]
VB: [já sem byla u křtu], u přijímání, u biřmování. a svatbu jsem
měla v kostele, a všechno na tom Starém Brně.