Quote

IK: no, né, když em ono bylo dost těžké, když byly titulky, že, vnímat
ten děj a em a vnímat titulky. takže to pro nás byla ohromná úleva,
když sme ten zvuk, no, zpočátku někdy se to zadrhlo, že, tak se přetrhl
film, muselo se znovu navazovat, rozsvítilo se, čekalo se, ale to byl
veliký zlom teda ten em, ale já si v tom zvuku, ale já si vzpomínám, že
když ten černobílý na barevný, takže ty první barvy byly moc takový
skoro nepřirozený nám připadly. a em já vím, že se nám někdy zdálo, že
v té, tak jako byla černobílá fotografie a barevná, tak em dost dlouho
sme si myslím zvykali na ten barevný film.

ovšem stávalo se třeba, že
kino zavřeli,

LČ: hm

IK: museli sme, přerušili film, ať to byl jakýkoliv, a teď se em
pouštělo z kina, tam stáli vojáci, a museli sme ukazovat khen karty. to
byly vlastně průkazy.

LČ: a z jakýho důvodu to přerušili tu projekci.

IK: protože oni odváděli mladý lidi na práci do Německa.

LČ: aha, takže využili toho, že sou lidi v kině a pak...

IK: a když neměl tu khen kartu, nebo pracovní knížku, že byl
zaměstnaný, tak em ho odvedli.

LČ: aha

IK: tak oni ty mladý lidi chytali.

LČ: takže tohodle ste se přímo účastnila, ňáké takové pro- prověrky
vlastně.

IK: ano

BK: tak tam se tam se něco mohlo, ale do sálu nikdy nikdy nic,
kdepak, ani ani šustění sáčků nedovolil ten dozor.

JV: mhm

BK: když tam někdo by začal vyrušovat, no tak [tak se rožnulo]

BK: ne to ne ale ale když někdo udělal nějaký poznámky, tak to vím,
že se rožnulo a hned se pátralo, kdo kdo tam dělal něco, jo

JV: mhm

BK: takový že že sme se [ztratili]

JV: mhm

BK: co by se mohlo stat

JV: když někdo řekl něco během promítání, [tak se to jako
registrovalo a vyšetřovalo]

BK: [no no něco jo ano ano] někdo třeba si udělal poznámku takhle,
jo jak se dycky může udělat, ale

JV: měla ste teda strach během toho [představení]?

BK: [no určitě] určitě ano (...)

LG: (...) mhm tak tady sou (..) jo jestli třeba e v té protektorátní
době e (.) jestli e ste viděla třeba jako když někoho vyvedli z kina
nebo nebo něco takového?

RM: no já né

LG: [mhm]

RM: [protože] jako děcko sem nebyla večer, že?

LG: jo

RM: ale moje maminka zažila razie (.) v kině, jo, že hledali (.) a
hlavně (.) kontrolovali, jestli mají obč- e jestli mají průkaz
nějakej, jo?

LG: mhm

RM: a e hlavně to bylo kvůli tomu (.) že hledali třeba (.) nežádoucí
osoby (.) Židi nebo něco takovýho

LG: mhm

RM: který měly zák- e zákaz že (.) chodit j- za války (.) takže ty
razie bývaly (.) že to se (.) uprostřed filmu rožlo všechno (.)
přestalo se hrát (.) vtrhli tam (.) ti gestapáci a (..) a vyváděli

LG: ee (..) byly ty razie jako (.) časté (.) v tom kině?

RM: no tak to nevim jestli byly častý, ale byly

LG: a viděla maminka teda i když někoho třeba vyvedli nebo tak?

RM: no určitě

LG: [jo]?

RM: [určitě] (..) vyvedli

RM: my sme měli přátele

LG: mhm

RM: my sme měli (.) a ona byla oni utíkali v osumatřicátým roce celá
rodina utíkali z Vídně sem před Hitlerem

LG: mhm

RM: no a tady je to potom (.) zasáhlo, že a ona byla potom (.) tuším
v tom třiaštyřicátým roce zavřená do toho do (.) Terezína a (.) taky
chodili hodně do kina a to právě tenkrát při té razii (..) od té
doby potom už nešli (.) protože ee to bylo (.) velký štěstí velký
štěstí (.) nevím jakým způsobem se jim podařilo (.) teda vyklouznout
ven (.) v tom návalu nějak a ona teda proklouzla s ní aji s manželem
jejím (.) a on byl (.) odvedený do (.) pracovního tábora do Norska

LG: a vy ste říkala, že (.) myslím že vaši maminku při té razii
jednou že že [(neměla)]...

RM: [vyvedli] vyvedli

LG: [mhm]

RM: [protože] neměla (.) doklady, jenomže to byli právě na
Bratislavské v kině

LG: mhm

RM: a my sme na té Bratislavské byli ((kino Orania))

LG: jo

RM: tak s ní jeden ten (.) důstojník nebo co to bylo (.) ti vojáci
co byli (.) tu razii dělali (..) šel s ní k nám domů (.) ona se
prokázala tím (.) a bylo to v pořádku

LG: mhm

RM: protože ona říkala, že to zapomněla doma, že tady bydlí kousek
(.) takže (..) bylo to (.) to bylo vždycky to štěstí nějaký (.) co
člověk měl (..) a to ta ee ta ee paní Nojová ta (.) už nechodila
nikde (.) ale potom byla zavřená [že potom šla]...

LG: [to byla ta] to byla ta maminka toho...?

RM: to by- toho chlapce, no

LG: toho chlapce (.) mhm

RM: no no (...) [ten]

LG: [a] (.) oni se oni se jako nebáli po- porušovat ten zákaz (.)
to- toho choz- z- z- zení do kina?

RM: no tak s- pořád měli štěstí, že, tak

LG: mhm

RM: ale potom už to jako (.) pak už nešli (.) no maminka mohla,
protože měla doklady

LG: jo. (..) mhm (.) a hm přitom hlavním filmu byla tam nějaká
přestávka?

FR: hm někdy jo, ee

LG: [jo]

FR: [e kvůli] tomu protože tam neměl dvě pro- e neměl e dva
promítací přístroje, takže aby prostě najel na druhej tak to

LG: (.) jo a o té přestávce se dělo v tom kině jakoby [většinou (
)]

FR: [nic] převážně sedělo se [nebo ee]

LG: [jo jo jo] a čekalo

FR: (..) e děti kecaly a...

LG: mhm

FR: <však to znáte>

LŠ: no poprvé, no to už to bylo hned jak zač- eště aj byl němej
film, když sme chodili, my sme bydleli na té Kabátníkově, a tam byly
ee spíš kasárny,

LČ: mhm

LŠ: víte? jak jak potom tam byla ta továrna, že,

LČ: ano

LŠ: tak před tím tam byly kasárny. no a tak tam se hrálo, to byl
němej film a voni tam hráli vojáci,

LČ: aha, [takže v těch kasárnách měli?]

LŠ: [<víte> takovej doprovod], eště němej film, ano tam za padesát
halířů <sme> em chodili,

LŠ: no nic, to sme tam tak seděli a tř- někdy se jim přetrhl film
taky, že jo.

LČ: to si pamatujete takovou událost, že se přetrhl film?

LŠ: no kolikrát.

LČ: a co se jak to vlastně vypadalo.

LŠ: nic, zhaslo to, a tak sme museli počkat, no.

LČ: ale neděly se nějak...

LŠ: ne, nic se nedělo.

LČ: že by takže ani

LŠ: ne ne ne vůbec.