Quote
0.0
3:2211
Rozhovor vedl: Lukáš Skupa
Rozhovor přepsal: Jan Trnka
Datum a místo: 14. 10. 2009, bydliště pamětnice, Brno
Rok narození : 1924, bez sourozenců.
Bydliště do roku 1945: Do roku 1942 v Černovicích, v bytě
v psychiatrické léčebny, poté na ulici Štolcova (Nové Černovice).
Povolání rodičů: Matka v domácnosti, otec pracoval v psychiatrické
léčebně jako hospodářský účetní.
Povolání narátora: Za války dokončila gymnázium a začala pracovat
v drogerii, kde byla do roku 1947, poté pracovala jako korespondentka
na policejním ředitelství (pravděpodobně na Benešově ulici), poté od
roku 1956 až do důchodu v Královopolské jako hospodářská úřednice.
LS: takže sem e dobře na to. tak už by nám to teda se teď mělo spustit.
takže už nahráváme. takže prvně, jak sem říkal, tak si zrekapitulujeme
ty vaše osobní údaje, já bych vás poprosil jenom o méno, rok narození a
bydliště do roku devatenáct set čtyřicet pět.
SM: aha. (.) no my sme se zrovna za války stěhovali. to znamená [do
roku a řeknu vám]
LS: [e to znamená, ještěl]
SM: do roku štyrycet dva.
LS: no no.
SM: to sme se stěhovali.
LS: a předtím ste bydlela?
SM: předtím sem bydlela e v Černovicích je dneska psychiatrická
léčebna, ano,
LS: mhm
SM: můj otec tam byl zaměstnaný a měli sme tam byt. jako ee tatínek
jako zaměstnanec, ano, čili vod svýho narození až do roku štyřicet dva
e sme bydleli v Černovicích v psychiatrické léčebně, ano ((smích))
LS: a po tom roce štyřicet dva?
SM: a po štyřicet dva sme se přestěhovali to z- na kousíček jenom vod
tud, v Nových Černovicích,
LS: mhm
SM: e na Štolcové ulici. to bylo od roku štyřicet dva.
LS: mhm
SM: no a e to sem tam sem bydlela, no až do ee než než sem se vdávala.
sem se pak vdávala, tak to sme se pak em otec tady koupil tento dům a
em tak sme se stěhovali sem, ale to bylo e v roce padesát jedna. to už
vás asi nezají[má, ta doba, takže nic.]
LS: [ne ne ne to už je po našem]
SM: takže ee to necháme tak, že,
LS: dobře.
SM: em v té psychiatrické léčebně sem bydlela do roku, od narození do
roku štyřicet tři.
LS: mhm, mhm ee dobře, eště bych se vás zeptal, jaké ste navštěvovala
školy do toho roku devatenáct set čtyřicet [(pět)]
SM: [no] e vobecnou a eee v když mně bylo jedenáct, dvanáct, jedenáct
roků, to znamená třicet pět, sem začala chodit do gymnázia em na na
Jarošovu ((třída Kpt. Jaroše)), to bylo klasický gymnázium,
LS: mhm
SM: tehdy se to menovalo. tak tam.
LS: mhm
SM: v tom roce e štyřicet tři, no já to musím podle těch [roků]
LS: [jo jo]
SM: (honem) páč si to takhle už nepamatuju, že, em takže dvacet čtyři a
jedenáct je třicet pět, teda
LS: ano.
SM: tak
LS: ano.
SM: tak.
LS: mhm
SM: takže do toho pětatřicátýho em sem chodila e do školy ee do obecné,
LS: mhm
SM: v těch Černovicích, kde sme tedy bydleli. no a vod toho
pětatřicátýho sem začala chodit na to gymnázium.
LS: a to gymnázium ste dokončila v kolikátém roce?
SM: štyrycet tři.
LS: štyřicet tři a potom ste?
SM: e potom sem maturovala a šla sem, to byla válka,
LS: no.
SM: tak to se vůbec nešlo. tak sem šla prodávat do drogerie jedné.
LS: mhm
SM: tam byli známí vod mojich rodičů a takžé tam sem jako ee potom byla
do těch, do toho, od toho třiaš- ne tři a e ano třiaštyrycátýho.
třiaštyrycátýho, za dva roky byl bylo po válce na to v pětačtyřicátým,
že.
LS: mhm mhm. eště bych se vás teda zeptal, jaké bylo povolání vaši
rodičů, stačí jenom opravdu [říct, čím]
SM: [no tatínek] úředníkem byl tam v tom em v té psychiatrické léčebně.
on tam byl jako takovej správce ee měl na starosti prostě různý věci no
e em jako, protože tam by- by-, to je vlastně velká nemocnice, že,
LS: mhm
SM: em takže eee měl na starosti povlečení a a taky jídlo a prostě
takový hospodářský správce bych tomu řekla, [tak to asi byl].
LS: [á paní mam]inka?
SM: ta byla doma. [ta ta]
LS: [ta byla doma].
SM: nešla nikam.
LS: á měla ste sourozence?
SM: neměla.
LS: mhm
SM: ne, byla sem sama.
LS: ee takže to už sme vlastně říkali, vaše nejvyšší vzdělání, kterého
ste dosáhla, bylo?
SM: ta maturita v tom třiaštyrycátým roce.
LS: mhm á vaše povolání teda ste říkala, že ste pracovala v té drogerii
a
SM: no tak ee se mně tam nakonec líbilo ((smích))
LS: ((smích))
SM: ale em myslím, že sem tam zůstala eště asi dva roky potom, no a
potom mě kamarádka em zlákala na policejní ředitelství. to bylo taková
to byla ohromná budova, dneska se vedle ee em počkejte policejní
ředitelství bylo hm hm hm jak se to tam <já nevim (já sem) tu ulici
už>, jak se tehdy menovala, to nevím a dneska je to Edvarda Beneše
((Benešova)) myslím. no tak prostě tam. tam sem teda začínala a tam sem
byla až do, než sem se vdala.
LS: mhm
SM: pak sem em měla dítě, takže sem zůstala doma á (..) no to už potom
em
LS: a potom ještě když byste měla zrekapitulovat, co ste vlastně dělala
jenom za povolání než ste odešla do důchodu?
SM: no tak to sem byla pětadvacet roků u jedné firmy a byl, vlastně sem
nastupovala u Královopolské,
LS: mhm hm
SM: jak technická úřednice,
LS: mhm
SM: no technická ne, raději em prostě byl to, byl to odbyt, takže to
byla, to byla zase hospodářská
LS: jasně.
SM: funkce vlastně, že, no a tam sem byla od roku, jó, kdypak to bylo,
kolik to bylo,
LS: to nemusíte přesně [přesně říkat]
SM: [no počkejte] e mé moji mojí dcerce byly dva roky, narodila se
padesát štyři, tak padesát šest, od šestapadesátýho až do ((smích))
<když sem šla do důchodu>. sem tam byla až do důchodu, čili em vím, že
sem odcházela, sem říkala, že pětadvacet roků tam su,
LS: mhm
SM: takže tak to nějak bylo asi.
LS: to nevadí, [to nemusíme přesně, to úplně stačí].
SM: [no tak to to, to] snad už tak bude stačit.
LS: tak a teď bych se zeptal už teda ke kinu, kdy pro vás skončila
pravidelná návštěva kina?
SM: kdy pro mě končila?
LS: kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kina. to znamená asi
zhruba do jakého roku ste pravidelně chodila do kina?
SM: no já vám to řeknu takhle, když sem bydlela v těch Černovicích,
LS: mhm
SM: tak sem tam byla v Sokole, to byl Sokol Brno čtyři ((Sokol Brno
IV.)) a e tam bylo kino, který bylo sokolský á
LS: a jak se menovalo to kino?
SM: ávia ((Avia)).
LS: mhm
SM: (sem si to taji sem si) to napsala, páč sem si na to vzpomněla, pak
se to menovalo Slovan a dneska je to myslím úplně zrušený a [vůbec to
jako kino není].
LS: [no no no]
SM: no tak tam a e tam byl tatínek mojí kamarádky tam byl ředitelem v
tom kině, takže em e my sme tam takhle em dvě holky dycky nás tam nějak
propašovali a a to bych ale nechtěla, aby tady z toho ((smích))
LS: ((smích))
SM: <ježiši> né propašovali e spíš bylo spíš bych řekla, že em ee tam
vždycky bylo p- takzvaný předvádění,
LS: aha.
SM: když oni ee koupili nebo já nevim jak to bylo e prostě přišel novej
film do distribuce, tak asi ty jed- jednotlivý kina něják dostaly
přidělený
LS: aha.
SM: a em dycky prvně si to promítl ten ředitel s ňákým tým personálem,
kterej k tomu patřil, že á em byla takzvaná promítačka. no takže od
této doby a až teda až až sem začala jezdit do gymnázia do města už to
už sem nezůstala v Černovicích, že takže em to sem teda, no ale pak to
e pak sem se přesunula teda už ee em do městských kin,
LS: mhm
SM: některých,
LS: mhm
SM: ovšem taky zase sem ještě pořád zůstávala věrná tomu domácímu,
protože ee pokud sem byla, to mně bylo tehdy jedenáct roků, tak určitě
ee sem nesměla si jet třeba večer někam do kina, že do města, ačkoliv
oni byly i odpolední představení ve štyři hodiny bývaly. no ale em no
tak už vod těch patnácti roků asi pravděpodobně, že sme dycky se ňáký
holky domluvily a ee jely sme do ňákýho kina, protože tam dávali hezký
český filmy, že em herce sme samozřejmě všecky znaly ((smích)), sbíraly
sme fotografie jejich, já sem měla velký <album> třeba že, kde sem si
dávala všecky ty fotografie těch e nových herců objevivších se a aj
samozřejmě v té době byly americký filmy ještě, že,
LS: mhm mhm
SM: takže taková šerly temple ((Shirley Temple)) tak ta to s- to bylo
uplně em pro nás něco, že, bylo to ještě taky děcko, my sme taky ještě
v tych letech byly takový prostě em bláznivý holky, no <takže> ee
takhle, tak sme chodily e na filmy hlavně teda na český
LS: mhm
SM: a teda ty americký, protože vím, že potom třeba e byly ještě pokud
se to smělo ještě promítat, že, tak bylo, sem přišlo plno i rakouských
filmů, to byla tehdy marika rek ((Marika Rökk)),
LS: hm
SM: ee známá tanečnice a zpěvačka a herečka a s kterou bylo taky mnoho
filmů natočených, takže sme pak chodily i na toto. to se nám dycky
hrozně líbilo. no a tak tak to em no tak to nějak pokračovalo asi em až
do doby, kdy sem teda už teda byla dospělá a už mně nebylo těch
vosmnáct devaten- to už sem byla vlastně, sem končila ee
LS: no no.
SM: (gymnázium), že. takže ee pak sem, počkej tak jak to bylo potom že
sem? e po té maturitě (.) (tři)aštyrycet, jak to bylo, protože k- ta
kamarádka mě zlákala na to policejní ředitelství, kde vona už dělala,
LS: mhm
SM: vona tam někoho měla, ale to bylo úplně něco jinýho než dneska, to
bylo jako, prostě dostat se na policejní ředitelství, to byla teda
taková otázka prestiže aj.
LS: no no.
SM: vím, že sem tam tehdy musela dělat zkoušku z psaní na strojem, e
který sem teda moc z gymnázia jako nevovládala, ale protože sem to
věděla, co mě bude čekat, tak vim, že sem si pořídila domů stroj a
klepala sem prostě [a snažila]
LS: [trénovala].
SM: sem se, abych tam tu přijímací zkoušku udělala. takže sem byla
přijata a e od té doby sem tam byla několik roků jako teda e jako em no
korespondentka bych řekla, no asi tak, no.
LS: a když byste teda měla říct, kdy ste teda přestala chodit
pravidelně do toho kina? kdy to asi tak zhruba bylo?
SM: e no e to sem asi nikdy nepřestala.
LS: nikdy ste nepřestala.
SM: já já su pořád ((smích))
LS: ((smích))
SM: <(jaksi) fil- filmová fanouš- fanoušek, teda fanynka> ee no em no
určitě sem potom em sem em byla e z- sem z toho odešla odtuď z toho
policejního ředitelství a e dostala sem se do té Královopolské,
LS: mhm
SM: to zase em bylo teda vlastně e em no pravděpodobně přičiněním mýho
manžela, kterej tam byl zaměstnanej a sme se tehdy poznali, a tak em aj
tak nějak sem si řekla, že budeme v jednom tom, já sem se teda vdávala
až později, ale ee em to sme chodívali už a to dycky už nás byla taková
parta [kluci, holky, že]
LS: [mhm mhm mhm]
SM: á tak většinou em ty filmy, kluci možná chodili eště na ňáký takový
ty ee kovbojky ((cowboy))
LS: mhm
SM: a em t- tehdy dávali ty pravý americký, že, tak to tedy tehdy jako,
no my holky ne, ale ee řikám em oblíbená byla nataša golová ((Nataša
Gollová)) herečka, [která, že]
LS: [no jistě].
SM: sme specielně chodily na její filmy, jak sme se dověděly někde bude
[film s] natašou golovou ((Nataša Gollová)), tak hned se na to chodilo
a em takže em já sem no a když sem se pak vdala, no tak no jak se mně
narodila dcera, tak samozřejmě pak už to [nešlo]
LS: [to je jasný].
SM: tak řekněme do těchto roků, no
LS: mhm
SM: až až se mně narodila dcera, tak ale pořád teda sem dodneška
zůstala <fanynkou a> a když em se tady dávaly z- už je to teda všecko
zopakovaný, ale opakovali všecky ty český filmy, ty starý, že
LS: filmy pro [pamětníky mhm]
SM: [tak sem si] po- ano filmy pro pamětníky, tak sem se vždycky na to
nezapomněla dívat, abych si todleto všecko osvěžila ((smích)).
LS: dobře takže,
SM: no.
LS: e vrátíme se úplně jakoby na začátek a já se vás zeptám e tohle
vlastně teď ty otázky se týkají do deseti let, to znamená než ste
ukončila tu obecnou školu.
SM: ano.
LS: a jestli si vzpomínáte na svojí první návštěvu kina?
SM: no ale to bylo to kino Avia, kam sme chodily jako ty sokolky e á em
kde teda e sme jako nemusely platit, že,
LS: mhm
SM: a jak sem vám to takhle řekla a e á (.) e no e pokud sem bydlela
v Černovicích, no ale to už sem vlastně ne dyť já už sem začala jezdit
do města, do toho gymplu, takže em
LS: tohle se týká úplně té vaší jakoby nejstarší [vzpomínky]
SM: [nejstarší].
LS: na kino.
SM: aha.
LS: takže jestli máte vopravdu, jestli si vzpomínáte na svojí nejstarší
zkušenost z toho brněnského kina.
SM: no tak to je to kino ávia ((Avia)) určitě. moje domácí kino. na na
té ulici dokonce sem bydlela, že, potom jak sme se museli vystěhovat to
to to to bylo tehdy sme museli, otec ee prostě všeci čeští zaměstnanci,
to bylo za války, v tom třiaštyrycátým roce a všichni čeští
zaměstnanci, kteří tam bydleli, tak museli ty em byty uvolnit pro
německý zaměstnance. takže e no naštěstí sme zrovna na té ulici, co
vedla k tomu em ústavu, tak ee s tatínek našel byt, tam tehdy to bylo,
právě na to vzpomínala sem už kolikrát, že ee prostě von jednoho
krásnýho dne přišel a říká, budeme se muset stěhovat, já sem to em si
na to pamatuju z (mam-) protože já sem byla sama jediná, čili to dycky
byla rodina, to sme byli my tři, že, takže vim, že jednou přišel a s
takovou smutnou zprávou, že se budeme muset odtud stěhovat a páč s tim
byly velký výhody samozřejmě že byl jako byt skoro zadarmo a a a k tomu
zahrada veliká tam, která patřila a takhle. no e takže em si na to dost
pamatuju a á že von eště říkal, tak to budu muset tady někde okolo, aby
sme nemuseli daleko teda, aby to on neměl do práce, páč maminka
nedělala, takže jedině on, že by to aby neměl daleko no a vim, že se
vrátil a že říká, tak e už mám dvoupokojovej byt e zamluvenej a zrovna
na té ulici, co vede k tomu ústavu, takže em to bylo v tom
třiaštyrycátým, no tak to mně bylo de- de- deva- devatenáct. (ve)
štyryadvacátým sem se narodila a to bylo ano štyři- tak devatenáct roků
mně bylo tehdy. no tak to už sem teda em měla z toho všeho rozum, že,
LS: no.
SM: to vim, že sme se tam stěhovali, no a eee tam sem teda chodila z
kraje pořád do toho do toho kina ávia ((Avia)) teda ovšem e potom
později až už sem se zase, měla sem kamarádky na gymplu, tak to už sme
se zase tam domlouvaly, to byly děvčata z celýho Brna, že, takže to sme
se domlouvaly na brněnský městský kino teda ňáký, no tak sme, vím, že
sme hodn- hodně chodily do kina Alfa, do Moderny, Moderna je dneska ee
em ten pověstnej, jak se tomu říká? je to ten palá- ten palác e em,
počkejte c- t- tam bylo kino done- donedávna. jakpak se menuje? nebo
menovalo? já tady mám vlastně [jenom ty sta- starý názvy]
LS: [počkejte, já tady mám seznam]
SM: no
LS: seznam kin
SM: e jal- Jalta [se to menovalo]
LS: [kino Jalta].
SM: za za Rusů teda.
LS: mhm
SM: a myslím, že dodneška se tomu říká Palác Jalta a že je vokolo toho
velký velkej šruml, protože ee em se to em nějak ee mělo rušit a á em
ty úřady tam a potom zase se tam chtěly nastěhovat nazpátek, no kino
Jalta, to bylo jako myslím že poslední název než se to tam rušilo,
protože von ten ten dům totiž ňák hrozně chátral,
LS: mhm
SM: říkali, že se tam nemůže dál provozovat, že, aby se to jednou
nespa- aby to někoho na někoho nespadlo a takhle takže, ale ta pasáž
Jalta tam byla dlouho. vím, že tam byl, byla prodejna Tuzexu á takže
sme se tam dycky chodili dívat, co tam mají, no.
LS: dobře. já se vás zeptám eště jak často ste jako dítě do těch svých
deseti let chodila do kina?
SM: e nó em to se [nedá říct jak]
LS: [(kdybyste to měla)]
SM: často. ehm když byla příležitost. protože jako dítě e em sem neměla
svojí svoje peníze, že
LS: mhm
SM: e čili ee sme jako využívali toho, že sme se tam někdy dostali
takhle prostě bez placení.
LS: a když byste měla tak odhadnout zhruba třeba kolikrát týdně nebo
měsíčně?
SM: nó to bylo e to nebylo zas tak ee řekněme dvakrát do měsíce.
LS: mhm dobře.
SM: asi tak.
LS: a s kým ste tedy chodila do těch deseti let do kina?
SM: em nó to byly ty kamarádky tam z těch Černovic a ta jedna, co má to
toho tatínka, co měla <tím řiditelem tam v tom kině>.
LS: a třeba e s rodiči ste do kina nechodila?
SM: e nó chodila. můj tatínek, ten byl teda em dost jako takhle, pokud
se týká vůbec kultury. hudebně byl na- založeném, takže sme určitě
chodili, jenomže já už to asi dneska nerozeznám, kdy sem byla s
rodičema a kdy sem
LS: jasně.
SM: byla tam, poňač já sem dvakrát do měsíce mohla dycky na něco tam se
jít podívat, takže, no ale e em počkejte, jak bych to řekla? vím,
pamatuju si určitě, když se objevila e objevil film Sněhurka a sedm
trpaslíků, [americkej film]
LS: [ano ano].
SM: ano.
LS: ((smích))
SM: tak to vím, že sme sli šli s rodičema a dokonce si pamatuju, že to
uváděli někde na Dornychu v [ňákým kině, co tam bylo]
LS: [ano ano ano].
SM: na za kino to už nevim, ale tam byla premiéra toho filmu a tam, to
si na na to pamatuju, že to byl jeden z prvních filmů teda. ee ne tak
pardon to ne, protože, to už sem předtím chodila tam do té do té ávie
((Avia)), ale to sem jako šla s rodičema,
LS: mhm
SM: takže to byla jako rodinná záležitost a em ale nebyla to jediná em
potom ((smích)) byl takzvanej strejček Křópal ((stréček Matěj Křópal
z Břochovan)) to vám, jestli ste to už neslyšel od někte[ré pamětnice]
LS: [ne ne ne ne ne]
SM: ne?
LS: ne.
SM: to (ty) se e to byli dva herci brněnskýho divadla, menovali se
Šindler valneti- byli to bratři, Valentýn ((Valentýn Šindler)) a a
Josef Šindler
LS: mhm mhm
SM: a e ti e hráli v brněnským divadle a hráli komický postavy strejčka
Křópala a jeho e jeho synovce.
LS: mhm
SM: ale pak se dokonce aj vobjevila tetička Křópalová a e to bylo hodně
ee to vysílalo rádio tehdy tehdy nebyla televize, tak si pamatuju, že
když to mělo být, tak tatínek už to věděl a všichni tři sme si lehli do
postele, protože byly sluchátka na uši a poslóchali sme to všichni tři,
každý měl svoje sluchátka a toto sme poslouchali a ono to pak bylo
nějak zfilmovaný
LS: aha.
SM: a objevilo se to, ve filmu
LS: no.
((rozhovor krátce přerušen jinými osobami))
SM: e no eh je počkejte tak to sem řekla že e že e
LS: že to bylo zfilmováno [ste skončila]
SM: [že to bylo] zfilmováno a tak to sme zase šli celá rodina, páč
tatínek to strašně obdivoval, no. ((smích))
LS: mhm hm hm
SM: na takový e naši chodili pravděpodobně taky někdy, protože e vím,
že ehm jak už sem potom byla em starší, ale tak v našem domě bydlela
taková starší paní, která když bylo potřeba přišla k nám a byla tam
jako se mnou, abych tam nebyla jako sama, takže rodiče chodívali,
tatínek hodně do divadla chodil,
LS: mhm
SM: to taky měl rád em na no tak hlavně aby jak řekla operety.
LS: mhm
SM: tedy té v té době to byl takovej hlavní tenhle no.
LS: jasně.
SM: von von sice em ee hrál na housle a a pak ee mně koupil klavír
proto abych ho já doprovázela zase a no prostě takhle von byl na e na
hudbu teda dost byl dobře, byl tak založený, že sem to aj já po něm tak
trochu podědila, takže jako e si na to vzpomínám dycky v dobrým, no.
LS: a můžu se teda zeptat, jaký byl váš názor rodičů na film?
SM: em no. (..) tak ee počkejte, myslíte už vůbec?
LS: celkově.
SM: ne v to těch dětských letech?
LS: no mluvíme pořád o těch dětských letech, takže se můžete
SM: aha.
LS: vyjádřit k tomu, ale
SM: no tak ale myslím, že e v té době e em se nedá říct, že by em když
sme vodněkud přišli z toho filmu některýho, tak (.) pak teda si
vzpomínám, že byl film otec Kondelík a ženich
LS: [ano].
SM: [Vej]vara ((Otec Kondelík a ženich Vejvara))
LS: ano.
SM: to byl Pištěk ((Theodor Pištěk)), že a
LS: ano.
SM: ten jeho z- zeť byl, ale počkejte Jiří Dohnal, Jiří Dohnal, jo to
byl další, teda tehdy herec v té době. no, takže na tom sme byli taky.
to už sem jako asi em nebyla nej- úplně děcko nejmenší
LS: mhm
SM: ale
LS: no.
SM: vím, že to sem s nima na tom taky byla a a že hrozně obdivoval pani
nedošínskou ((Antonie Nedošinská)) hrozně no a teda Pištěka ((Theodor
Pištěk)) jako teda ty dvě hlavní postavy, který tam byly. ale jinak
teda jez- když chodili a určitě chodili, protože ee em my sme tam
bydleli v tom ústavě, jak říkám, to byl velkej dům tříposchoďovej, kde
bydlelo asi vosm nebo deset partají, takže naši se kamarádili tam s
těma a když tak někam šli třeba společně, že si šli sednout, to já vím
aj třeba někdy jako do kina a potom si šli do vinárny na to vínečko
nějaký a a to sem jako byla s tou paní, sem si pravě na to vzpomněla,
na to už sem taky tro- za- trochu zapomněla. nó e takže em chodívali
takhle ven, no. ovšem ne nijak často, protože maminka nebyla
zaměstnaná, byl jenom jeden plat, že,
LS: mhm
SM: takže to zase nebylo, aby si mohli dovolit nějaký takový velký
výskoky, no, ale tak vím, že že třeba věděli vo tom, že já chodím do
toho kina, no ale protože zas to byl e pan ředitel, kterej s tatín- s
tan- tatínek byl v Sokole taky, aj ňákým funkcionářem tam byl, takže em
se tam stýkali, znali se, takže věděli kam chodím, [tak jako]
LS: [jasně].
SM: em mně to dovolovali, no.
LS: a eště bych se zeptal, jaký byl vlastně do těch deseti let postoj
školy k filmům? to znamená, jestli se učitelé třeba vyjadřovali ke
kinům a jak?
SM: ne, vůbec si nepamatuju, že by se o tom ve škole mluvilo, [ne].
LS: [hm], mhm. a vy ste teda zmiňovala, že ste chodila do kina ávia
((Avia)) do těch deseti let a [ještě]
SM: [ano]
LS: do některého dalšího kina, ste chodila?
SM: no zrovna teď sem si vzpomněla, že tam v tom ee v těch, ale ee do
těch deseti roků ne rozhodně, jedině s těma rodičema na tu Sněhurku
((Sněhurka a sedm trpaslíků)). ovšem nevím em
LS: a ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) se promítala kde?
SM: no já říkám, [jeli sme na Dornych]
LS: [to ste říkala na (tom) Dornychu]
SM: na Dornych, [ale jaký tam bylo]
LS: [na tom Dornychu].
SM: kino, to si vůbec už nepamatuju.
LS: počkejte, já se můžu zkusit tady podívat,
SM: no
LS: podle ulice, že bychom to dohledali.
SM: (...) protože to zřejmě
LS: em, kino Edison? Edison?
SM: ano. [ano ano].
LS: [kino edizon ((Edison))]. tam [bylo kino edizon ((Edison))].
SM: [bylo to kino ed-]. tak tam tam teda, ale pak teda si vzpomínám, že
em rodiče občas taky chodili do té ávie ((Avia)).
LS: taky.
SM: protože to měli kousek že na naší ulici to bylo, takže chodívali
tam.
LS: dobře. teď bych se ještě zeptal na otázku, jestli v tomhle dětském
věku byl pro vás film důležitý? a pokud ano tak proč a jak se to
projevovalo třeba ve vašem chování, zvycích e rozhovorech s kamarády a
tak dále. takže byl pro vás důležitý film v tomto dětském věku?
SM: em no tak e ((smích)) to se nedá říct, jestli důležitý, ale e
rozhodně sme se bavívali,
LS: mhm
SM: o tom obsahu toho filmu. a na hlavně teda na o výkonech herečky,
protože dříve sme ještě na na tych mužský role sme tak nebyly zvědavý
jako na tu třeba tu golovou nataš- ((Nataša Gollová)), ačkoliv nataša
golová ((Nataša Gollová)) nebyla v úplně dětským věku, ta ještě tehdy
nežila, ale byla Hana Vítová, Zita Kabátová em šajnflugová ((Olga
Scheinpflugová)) em kdo ještě, (mě) ta c- co zemřela ta a ta byla
hodně, to byla zpěvačka, to byla taková šansoniérová zpěvačka a zemřela
asi tak před deseti lety.
LS: před deseti lety?
SM: a eště eště do posledních, zemřela asi v pětavosmdesáti letech,
byla velice agilní, ee předváděla třeba svoje všelijaký roznožky em
[baletní a takhle]
LS: [ahá, to byla ta] Ljuba Hermanová
SM: správně. [Ljuba Hermanová]. ((smích))
LS: [Ljuba Hermanová]. ((smích))
SM: <vy to znáte lepší než já>.
LS: <to určitě ne>.
SM: <protože já, mně už ta paměť tak nes- neslouží, no>. ((smích))
LS: ((smích))
SM: ano, tak ee em ta taky a ona dříve ona nehrávala vždycky takový
role teda e co vlastně ona byla ve skutečnosti skutečně taková spíš
varietní umělkyně, ale em e hrávala i ve f- ve filmech em takový co
bych řekla normální role. ale tak se nám dycky líbívala, že je taková
šikovná, že
LS: ((smích))
SM: dobře cvičí, t[ančí]
LS: [ano].
SM: a to se nám jako líbilo no. ((smích))
LS: takže třeba napodobovala ste nějaké herečky v jejich oblečení nebo
[chování, účesu]?
SM: [no to vůbec né] ne
LS: ne.
SM: to se vůbec nedá říct, protože já sem byla dost přísně
vychováva[ná]
LS: [ano] ano.
SM: takže em taky vím, že em maminka byla velice šetrná ((smích))
takže, aby mě nějak tak chtěla zpovykat, jak se říká ne ne to teda. ona
mně šila šaty ještě já nevim do kolika roků, sama, protože ona zase
měla em na to takovou školu, tu světlou a takže ((smích)) teda ne, to
ne, to si myslím, že ee že to na moje oblíkání ani si myslím, že
chování, na moje chování, že to taky nem- nemělo vliv.
LS: a ta vaše znalost těch filmů, když ste na ně chodili, byla nějak
důležitá v těch rozhovorech s e s vašimi kamarády?
SM: no tak dycky sme znali názvy těch filmů, znali sme postupně em ména
herců hereček tam, který se nám teda až dodneška zachovali, pokud ty
herci ještě teda teď v této době někdy hráli, že em takže em to já
dodneška sem vo nich dost věděla a ee dokonce teď si vzpomínám, že e
sem ani ne já, ale měla sem sestřenici ee kteří teda na tom byli
finančně dobře oproti naší rodině a ee vím, že ona em rodiče jí platili
kinoreví ((Kinorevue)).
LS: ano ano.
SM: kinorevué ((Kinorevue)) ano.
LS: mhm
SM: takže my my sme tomu říkali Kinoréva ((smích))
LS: ((smích))
SM: a ona vždycky když si to přečetla a prohlídla, tak mně to dala.
čili já sem měla tako[vý štosy]
LS: [aha aha].
SM: kinoreví ((Kinorevue)), kde sem dlouho jako listovala a věděla sem
a tam dokonce se objevily adresy herců, tak vím, že sem jednou em Rolf
Wanka, to esli víte, kdo to byl?
LS: ano.
SM: to byl rakouský herec
LS: no.
SM: ale von se vobjevoval pořád v českých filmech.
LS: mhm
SM: on uměl perfektně česky, že, čili hrával a dodneška, před rokem sem
viděla, myslím sem vám to už asi řekla, ne, před rokem se objevil na v
té, ani ne před rokem, to eště míň, se objevil najednou film, který
vůbec sem z toho mládí neznala.
LS: no vidíte.
SM: ale jenže já (.) a opravdu sem si uvědomila, jakou jakou ten film
udělal ohromnej skok
LS: mhm
SM: z e ten rakouskej třeba ano, páč ten sme zase neviděli, za války to
nesmělo, za komunistů, e tady rakouský filmy žádný nebyly, čili já sem
ho dlouho neviděla, snad jenom opakování, jestli bylo ňákýho toho
starýho filmu z té první republiky, ale toto se objevilo jako to byl
nový film ale em hrála tam eště s nim Hana Vítová, čili em nebyl to tak
novej, protože vona zemřela tak deset, patnáct roků už to je. no, takže
a ta tam byla s ním jako jeho partnerka a em byl to e film e který už e
měl úplně jiný téma, víte, už to nebylo jenom to zamilování a e jenom
takový ty em povrchní věci, ale em ona byla propuštěná ze zaměstnání a
nemohla dostat nový nový zaměstnání a nějak potom pomocí toho herce
tedy, který tam měl ňákou roli někde, takže em se pak nakonec dostala
někam a e pr- a me- menovalo se to, mělo to takovej dobrej název, že
třeba jestli se vám už někdo vo tom nezmínil, kterej prostě em jako
vobsahoval to, že ee jakoby ženy em e že byla v takové situaci, ona
dost dlouho nebyla zaměstnaná, takže se jí dařilo špatně a takhle a em
rozhodně to b- v tom názvu byl dvou dvouslovní a byly to ženy, ale
LS: Výdělečné ženy? nebyly to Výdělečné ženy?
SM: možná že ano.
LS: to se mi vybavuje název jako takového filmu
SM: ano.
LS: Výdělečné ženy, ale nejsem si [jistej, jestli (sto pro-)]
SM: [ale on se obje]vil řikám určitě poprvé se u nás objevil [takhle]
LS: [mhm mhm mhm mhm]
SM: [rok to slabě] bude. že sem byla, jak sem uviděla e v televizi em
mám taky program, že, tak sem uviděla, že tam hraje <Rolf Wanka jako
první,> tam byl jako na prvním místě a Hana Vítová, no tak hned sem si
řekla, no to je pro mě, takže to sem si určitě ten čas našla, abych se
na to dívala a že se mi to moc líbilo, že to bylo už úplně jinýho rázu
než to, co sem viděla za svých dětských a mladých let.
LS: dobře, takže teď už můžeme přejít k tomu druhému okruhu otázek,
který se už týká toho období po skončení obecné školy, to znamená [od]
SM: [né].
LS: těch deseti let dál. takže se vás znova zeptám, jak často ste
chodila v tomto období do kina, po tom skončení obecné školy?
SM: no tak asi moc často ne, protože to sem dělala ten gympl a e rodiče
teda samozřejmě dbali na to, abych se učila a prospívala. ((smích))
LS: jasně hm.
SM: takže, ňáký moc velký chození nebylo, ale občas určitě jo. do
města, to sme se řikám domlouvaly už zase, to sem měla další kamarádky
z toho gympla, takže jako em tam vod tuď, no.
LS: tak zkušte zase odhadnout, kolikrát třeba za měsíc to [asi mohlo
být].
SM: [em nó] <možná jednou> ((smích))
LS: jednou za měsíc mhm.
SM: už taky, protože kvůli finanční situaci, protože em říkám, tatínek
em nás živil sám, maminka nebyla nikdy zaměstnaná, takže ona totiž
dělala a vona vím, že e že em zrovna naproti nám jak sme bydleli pak na
té ulici Štolcové naproti u toho ústavu e tak naproti byla poradna pro
matky a děti á em tam chodila pani doktorka pravidelně a jednou se tam
objevila cedule, jestli by někdo neměl zájem tam té pani doktorce
pomahat.
LS: mhm
SM: jako taková sice maminka nebyla sestra, nic, ale prostě se nějak
zřejmě e asi už sem byla tehdy tak odrostlá, že e tó že mě neboc-
nepotřebovala nějak už vychovávat, takže ee se tam na to přihlásila,
bylo to ovšem bezplatný. vím, že za to pak dostala ňákou odměnu a ňáký
vyznamenání kdesi potom bylo e že to že byla jako sociální pracovnice
ju teda em
LS: jasně.
SM: jako nazvali, no. takže em ovšem říkám, bylo to bezplatný, čili
pořád jako to bylo, sme byli rodina živená jenom tatínkovým příjmem,
takže, on byl státní zaměstnanec, [čili nic moc to nebylo, že].
LS: [mhm mhm mhm]. a změnilo se to teda potom, když ste nastoupila po
tom gymnáziu do zaměstnání? že byste chodila častěji?
SM: ee
LS: do toho [kina]?
SM: [ano] ano. to sem byla ty dva roky v té drogerii a e pak sem b- jak
to bylo? já sem byla, na na tom policejním ředitelství
LS: to už bylo po válce ale, že? na tom policejním ředitelství.
SM: to bylo po válce, ano.
LS tak to už nás [vlastně ani nezajímá].
SM: [když ne] když to v té drogerii sem byla za války.
LS: ano ano hm hm.
SM: to to bylo jako utečení, protože já sem byla štyřiadvacátej ročník
LS: mhm
SM: a ten byl takzvaně prodanej Moravcem ((Emanuel Moravec)), to byl
náš ministr kultury zaprodanej Němcům ee kterej se jednoho krásnýho dne
řekl, že jako aby aby dokázal svou ee Němcům ee em svou sympatii, tak
řekl, že všechny děti český, narozený v roku čtyřiadvacet, si můžou
Němci prostě vzít do svýho registru nějakýho a budou posláni na práci
do Německa,
LS: mhm
SM: což ovšem za války bombardování a tak dál, že, tak nebylo nic moc,
no takže em sem jako em se em to zase tatínek zřejmě měl, no protože on
byl v tom ústavě a tam bylo hodně lékařů a prostě takových nějakých ee
lidí vlivných třeba e nějak ne teda, no ale takže měli hodně známých a
tak a ti právě ee tatínkovi doporučili, aby mě tam dal do té drogerie,
že to je takový jako schování se
LS: jasně.
SM: a já sem měla trochu ruku takovou pochroumanou, takže em jako se z
toho udělal, dostala sem velký vysvědčení lékařský a e ten majitel té
drogerie to všecko zařizoval na pracovním úřadě á prostě sem byla
osvobozená nakonec. takže sem do toho Německa nemusela, no takže.
LS: tak to bylo štěstí.
SM: tam sem byla, to bylo teda pro mě velký štěstí a tam sem byla jako
z takové jako em vděčnosti až do konce války em no tak pochopitelně,
páč sem měla strach, že, se někde jinde objevit, no.
LS: takže a říkala ste, že ste chodila víc, když ste nastou[pila do
toho zaměstnání].
SM: [ano, to sem už] si vydělávala, tam sem byla <placená už>, takže to
sem chodívala do kina víc, no ale tak em zas to bylo tak že em že pořád
sme měly kontakty s těma kamarádkama á (.) to sme prostě kde kde dávali
ňákej dobrej film, kterej se nám zdálo, pravděpodobně to byly jenom ee
český, no ale e voni už em e v té době dělali Němci em i Rakušani,
hlavně Rakušani e docela takový dobrý filmy hlavně e hlavně ty
muzikály, to tomu se dneska se tomu říká muzikál, ale tehdy to byly
filmy, kde byla prostě jedna herečka nebo herec jako zpěvák nebo e ta
marika rek ((Marika Rökk)), že jako
LS: mhm hm
SM: em tanečnice a z toho byly a dokonce už tehdy barevný filmy to
byly.
LS: ano.
SM: čili to bylo pro nás teda úplně něco nového, že a naši, teda Češi,
to samozřejmě nemohli takového něco dělat, takže em vim, že sme chodili
hodně na ty rakouský filmy.
LS: a proč ste chodili zrovna na ty rakouské filmy?
SM: e no protože sme uměli německy.
LS: aha aha.
SM: my sme měli povinnou němčinu.
LS: mhm. a to znamená že ty filmy byly bez titulků? na které ste
chodili.
SM: e no né ale byly namluvený.
LS: aha.
SM: jo to nebo né. to asi t- to to [to bych vám]
LS: [jako myslíte] dabing, že by měly?
SM: e no.
LS: český dabing?
SM: to [asi těžko].
LS: [ne ne].
SM: to sem asi řekla blbost, ne, protože já sem prošla tolikama érama
LS: jasně jasně.
SM: že ((smích))
LS: ((smích))
SM: <já už přesně nevím jak to teda> em
LS: nevadí.
SM: protože jednak to bylo za první republiky, pak to byl německá
okupace, ano,
LS: ano.
SM: pak to byla komunistická opuka- okupace štyry sta štyrycet roků,
čili
LS: mhm
SM: em sme toho prožili tolik, že toto to sem řekla asi blbost teda,
ale ale vím, že em že třeba em určitě e i když tam em byly ty titulky
(.) tak třeba ona tam bylo hodně písní, který potom za- strašně
zpopulárněly, to sem si aj kupovala noty a na klavír sem si hrávala ty
e ty písně hlavní, páč ty vopravdu říkám, jako dneska když se ňákej em
ujme že a pořád se to všady č- že jo (člověk) to zpívá, slyší teda, tak
e to bylo taky tam a e ty písně ona zpívala v němčině jenom
LS: mhm
SM: a ty noty se taky dostaly koupit v němčině. no ale protože my sme
měli tu výhodu, že sme měli povinnou tu němčinu, rodiče na to moje
hrozně dbali, já sem chodila do několika hodin a
LS: mhm mhm
SM: dokonce se zorganizoval na škole takovej kroužek e že se n- me
nechodili k j- jednim německým manželům, to bylo za Německa teda na na
něme- ne němčinu a tam sme se teda nejvíc naučili, páč to bylo formou
hry, tam e ta pani nás tam posadila do dětskýho pokoje, dala nám k
dispozici hračky po svých dětech a tam sme si hráli prostě v němčině,
no, takže to jako dost dost jako nám napomohlo, no. takže proto asi to
bylo no. já ( )
LS: a když byste teda měla říct, kolikrát asi ste chodila do toho kina,
když ste nastoupila do té práce, třeba zase za měsíc, kolikrát to bylo?
SM: no tak e (.) možná jednou nebo dvakrát, za týden. ne za mě-
LS: za týden? dokonce. [za týden]
SM: [počkejte]
LS: nebo za [měsíc]?
SM: [počkejte] ne ne ne to to asi ne, protože jak říkám, měla sem
rodiče pořád, který i když sem už byla jako zaměstnaná, tak em pořád
sem s nima žila, že a byla sem prostě vychovaná v jejich duchu. ne
takže to asi sem em řekla blbost. takže tak (.) no ale ale skoro bych
řekla že e každej týden, tehdy soboty nebyly, ale v neděli.
LS: mhm
SM: ano ano a to je docela možný, páč si teď vzpomínám že em my sme
bydleli v tom ústavě teda kde byly telefony jako úřední a em měla sem
tu jednu kamarádku, která se potom e přestěhovala em do Pisárek a vím,
že s tou sme a ti měli telefon zavedenej, takže em sem si dycky z toho
úředního telefonu v tom ústavě e tam šla zatelefonovat, abych se s ní
domluvila, ano a s tou sem pak dost chodívala, no.
LS: a která kina ste teda navštěvovala? [(v) těch]
SM: [no jak řík-]
LS: deseti letech. když vám bylo už těch deset let a více. tak která
kina to byla?
SM: no tak to em určitě, to je jak sem vám to už jednou řekla. Moderna,
to byla teda Jalta teda po to pozdější, že. Kapitol (..) Alfa, Kapitol,
no ve vnitřním městě, do skaly ((Scala)) sme taky hodně chodili, ale to
se menovala
LS: dops ((Dopz)).
SM: dops. dops ((Dopz)), ano správně. ano.
LS: a potom když ste e nastoupila do toho zaměstnání, došlo k nějaké
změně, v tom výběru těch kin, kam ste chodila?
SM: (.) e no tak ve výběru kin ne, možná ve výběru filmů, ale e v-
pořád to bylo pro mě nejblíž dosažitelný,
LS: mhm
SM: e protože e sem pořád bydlela em do toho (.) padesátýho roku asi em
v těch Červnovicích, čili odtuď to bylo dost jako e týž k dosažení, že,
e když člověk se chtěl dostat do města, no ale tak e sem teda většinou,
to říkám, hlavně tady ty čtyři kina, to byly.
LS: jo.
SM: tam sme si dycky, a to sme si museli lístky v předprodeji, protožé
ee přijít tam před začátkem kina, to bylo, zvlášť u takových těch
známých filmů, ty třeba ty
SM: český em co byly ty český tyhle em mně zvoní telefon [promiňte,
no].
LS: [jo jo jo].
((odchází))
(..)
SM: no už né? ((vzdálený hlas))
(..)
((vrací se))
SM: (no tam někdo zazvoní a)
LS: tak už nic?
SM: že já já bych vám měla udělat [tu kávu už tady sedíme a]
LS: [né ne ne ne ne ne ne ne] to je dobrý, fakt [ne ne ne ne ne]
SM: [vopravdu né?]
LS: já sem snídal předtím, takže já sem m- měl [kávu doma].
SM: [(ne- nejste zvyklí)]
((bouchnutí dveří))
SM: ste ještě na to mladý na to [<na takový to kafování>]
LS: [((smích))]
SM: <to je pravda>. můžu vědět kolik je vám roků?
LS: dvacet šest.
SM: nó.
LS: ((smích))
SM: ale vypa[dá to]
LS: [nevy]padám na to, že?
SM: né ((smích))
LS: ((smích))
SM: <fakt ne ne že bych chtěla nějak lichotit, ale sem si myslela, že
ste na začátku>,
LS: já vypadám pořád na patnáct.
SM: e těch studijí, jo.
LS: tak a teď bych se vás zeptal, jestli z těch kin, co ste měl-
menovala ste měla úplně ňáké svoje nejoblíbenější kino a co se vám na
něm líbilo?
SM: (...) no (..) (si) tam, právě si to představuju, jak to tam asi
tehdy vypadalo,
LS: no.
SM: no rozhodně ne tak jako dneska, když sou vyčalouněný všecky tyhle,
to byly <dřevěný sedadla, který klaply, když člověk se zvedl, že>
((smích))
LS: mhm hm
SM: <tak že>. nó tak já nevím, ale já si myslím, že to nebylo kinem,
ale že to bylo filmem. že prostě když v tom některým fi- em kině dávali
film, kterej sme chtěli vidět ee říkám, to byly většinou ty em no tak
LS: mhm
SM: český aj rakouský, že německý teda, tak eee sme šli do kina do toho
k- kde to dávali právě. no.
LS: mhm. a bylo naopak v krně e v Brně teda některé kino, které ste
vyloženě neměla ráda? kam byste nikdy nešla? do kterého ste nechodila
zásadně?
SM: em no tak to byly ňáký možná předměstský, ale na opačné straně než
sem já bydlela, že,
LS: mhm
SM: takže sem ani je neznala třeba jak vypadaly, jenom sem podle názvu
toho kina že se to objevovalo na plakátech většinou, že, to byl dycky
hromadný, no vlastně dneska je to taky hromadný plakát na všecky kina
takže em tam sme si dycky vybírali podle toho, takže e ne podle kin,
ale podle filmu, kterej tam dávali.
LS: podle filmů, které hráli. a chodila ste do těch různých kin podle
toho, jestli ste šla sama e nebo právě s rodiči nebo s kamarády?
SM: e sama sem nikdy nešla,
LS: mhm
SM: buďto sem teda někdy s těma rodiči, alé jinak dycky s kamarádkama
nějakýma. z kraje s kamarádkama a potom teda až zase s kamarádama, ale
to už sem potom byla dospělá, tak to už
LS: hm
SM: bylo zase jiný.
LS: tak a teď bych se vás zeptal, jak ste se v tom kině chovala
obvykle?
SM: no.
LS: jako divačka. jak ste se chovala v kině tenkrát?
SM: jako jestli sem ňáký projevovala ee
LS: třeba.
SM: emoce
LS: třeba.
SM: a takhle nad [dějem toho]
LS: [nó no no].
SM: filmu?
LS: třeba.
SM: ((smích))
LS: na co si vzpomenete. cokoliv.
SM: no tak když to bylo něco e no tak ale to em ee když to bylo něco e
veselýho, což většinou to byly ty veselohry
LS: mhm
SM: český, že, no tak sem samozřejmě s tím prožívala taky tu radost a
smály sme se, zvlášť když sme byly s kamarádkama ještě e tak tima em ne
úplně odrostlejma, myslím si e no tak bylo to v tom gymplu už teda to
už člověk byl potom, že ((smích)) dospělej aj a už se musel chovat
taky, protože e teda ee tam taky nám na nás dbali teda, na naše takový
vychování, my sme měli takový kantory teda to bylo klasický gymnázium a
e latina, řečtina a em němčina samozřejmě pořád, že e no ale měli sme
ohromnýho třídního, na toho moc em m- moc ale to to vlastně vod ale že
který prostě em dbal i na to, aby sme se i tam teda jako chovali, čili
čili to em ňák bylo, no ale tak em když bylo něco v tom kině veselýho
em v tom filmu, tak sme se zasmály, zařehtaly sme se, česky řečeno, ano
jako takový děvčata mladý ještě, no.
LS: já sem myslel třeba i jestli se tam
SM: a
LS: jedlo jídlo ee nebo e jestli po skončení
SM: v tom kině?
LS: byl potlesk a
SM: né tak to určitě né.
LS: ne?
SM: no to byl na dvě hodiny, to nebylo potřeba. možná že e že em ňáký
takový oplatek nebo kousek čokolády, to snad ano, ale né abychom jedli
v kině, to teda já sem nezažila.
LS: mhm mhm
SM: to ne.
LS: á potkávala ste v kině svoje známé?
SM: ano ano, to sme se často potkávali. pak sme se třeba zase e em
domluvili zase s dalšíma s někým, koho sem dlouho neviděla a hned sme
se domluvili zase em že půjdeme někam a nebo ňáký další film až bude a
nebo že e když se o tom dovím, že bude em někde hra, protože my sme
museli vopravdu si jít stoupnout do fronty k pokladně
LS: mhm
SM: na ty lístky. protože to tehdy z- zajímavý, že to že byl takovej
zájem, no protože nebyla televize, [to bylo ono no].
LS: [asi přesně tak, no] no.
SM: takže bylo hlavně kino no kde člověk teda, rádio a kino.
LS: á mluvili ste potom třeba i když ste šli z toho kina spolu, jestli
ste o těch filmech spolu mluvili?
SM: ano ano určitě určitě.
LS: mhm á chodila ste jako dítě na nepřístupné filmy taky?
SM: ne.
LS: ne?
SM: ne to ne teda. ((smích))
LS: ((smích))
SM: nes- ani sem se nesnažila. já sem prostě e byla tak vychovaná, že e
že to né. ((smích)) no protože by mě tam klidně mohl někdo vidět a
třeba donést rodičům a to by pak nestálo za to, to sem věděla.
LS: a chodila ste do kina bez placení? vy ste teda zmiňovala vlastně že
ste měla tu kamarádku, která měla tatínka
SM: ano.
LS: a jinak potom třeba později ještě? e dostala ste se někdy bez
placení [do kina]?
SM: [ne, tak] pokud se týká toho kina ávia ((Avia)), tak to bylo tak e
ten tatínek tam byl ředitelem asi štyři roky
LS: mhm hm
SM: to bylo tak to to dětství moje eště, ano. no ne dětství, jak už sem
začala chodit do školy, do obecné, že, tak po po ano po dobu trvání té
obecné e školy, ale potom on už tam nebyl tím ředitelem, čili už se to
nedalo e no nic méně ee známý sem tam měla, páč to bylo sokolský kino,
já sem byla v Sokole, takžé sem se tam znala i s těma zaměstnancema, no
takže možná že někdy se to stalo, ale abych to dělala pravidelně, to
né.
LS: to né.
SM: to ne.
LS: hm. a můžu se zeptat, jestli ste chodila do kostela?
SM: ano.
LS: v té době.
SM: ano.
LS: á jak často [to]
SM: [já]
LS: bylo asi?
SM: e no tak to je tak, já sem bydlela v tom ústavě
LS: mhm
SM: aspoň to svoje mládí, že, do toho třiaštyrycátýho a tam byla kaple.
a v té kapli ka- se každou neděli ee dopoledne sloužila mše.
LS: mhm
SM: čili a já sem měla v domě n- nad náma bydlel, to byl nadřízený mýho
tatínka, ňáký pan ředitel á ee ten nemě- měl už od dospělýho syna
odrostlýho, který nebyl doma, čili on neměl děti a von si ňák tak
prostě em dycky když sme se někde potkali, tak se mě vyptával co gympl
a takhle, jak de študijum, pač von taky měl ten gympl, že a takže em
eee ten prostě si navykl, že každou neděli před devátou hodinou u nás
zazvonil.
LS: mhm
SM: a (zlatuško), já už du do kostela, poď. a šla sem s ním a rodiče to
podporovali em takže já sem byla ráda, protože my sme museli třeba na
gymplu, tam to přesně sledovali, tam sme měli e náboženství vyučování a
e on byl to ňákej farář od svatýho Jakuba ((kostel sv. Jakuba)), to
bylo, protože to bylo ve vnitřním městě, že, to to ten gyn- ten gympl a
e ten přesně sledoval návštěvu kostela. to tehdy tak bylo. a e chtěl
prostě, aby všichni chodili k tomu Jakubovi ((kostel sv. Jakuba)), aby
von <měl možnost to kontrolovat> jestli nelžou,
SM: když řeknou že že byli v kostele. jenomže já sem mu hned z kraje
vysvětlila mou situaci, že teda bydlíme tam a
LS: jasně.
SM: a že prostě [chodím tam každou neděli]
LS: [no no no no]
SM: a takže von mě jako mě nechal na pokoji, bych řekla. takže já sem
vopravdu chodila dost.
LS: a mě by zajímalo, jestli se třeba někdy stalo, že by vám ta
návštěva kostela zabránila v tom jít do kina?
SM: né to né to bylo v neděli dopoledne.
LS: a nebo že byste šla do kina místo do kostela.
SM: ne ne to rozhodně ne.
LS: mhm. á
SM: no j- já sem potom abych vám řekla pravdu ee em ten pan ee ředitel
potom šel do důchodu dřív než tatínek, čili se odstěhoval a já už sem
takový to pravidelný a potom sme se už potom přišli ti Němci a a
myslím, že tam ty bohoslužby byly dokonce zrušený
LS: hm
SM: za německýho teda režimu a em takže já sem už to tak e prostě em
tak pravidelně chtěla sem říct nepřeháněla, ale no to [nemůžu],
LS: [jasně].
SM: ale takhle prostě ee zůstalo mně to samozřejmě z toho mládí, ale
ale pak už sem to tak moc teda
LS: hm hm
SM: em neopakovala, abych chodila třeba každou neděli ee
LS: jasně.
SM: do jinýho kostela, poňač já sem taky tam em v těch Černovicích, co
my sme bydleli em tam kromě té kaple vokolo žádnej kostel nic nebylo
že, čili bych to měla dost daleko, musela bych někam, tam se totiž když
já sem se chtěla dostat do města, tak sem musela projít celou tou em
Charbulovou ulicí, ta dodneška se teda menuje Charbulova a em ta
končila až na Olomoucké, to byla dlouhá ulice a tam byla první zastávka
tramvaje. čili já sem musela takové skoro <štvrt hodiny jít pěšky> [po
té]
LS: [( )]
SM: Charbulové než sem došla na Olomouckou a sedla na tramvaj a jela do
města. čili ee sem zase to tak nechtěla přehánět, no takže sem to
prostě asi už tak potom. to sem rozhodně, ale že bych ee spojovala
kostel a teda nebo místo toho do kina to ne teda
LS: to ne.
SM: protože to [to ani nešlo].
LS: [takže pře]dpokládám, že to byla Římskokatolická církev, ke které
ste se hlásila?
SM: ano.
LS: a jestli, by mě ještě zajímalo, jestli vaše vyznání něják
ovlivňovalo i to e jak často ste chodila a na jaké filmy do toho kina.
SM: aha. no e tak e (.) jak bych vám to řekla? v té době, vy myslíte
takový ee filmy mládeži nepřístupný
LS: třeba.
SM: třeba kvůli ňákým sexo- se[xu a takhle, jo]?.
LS: [třeba hm ]hm.
SM: e no <já ani nevim jak bych> se k tomu vopravdu vyjádřila, protože
e em nevím, počkejte, jak to mohl, no tak e pravděpodobně když sme se
dívali na takový ty rakouský nebo americký filmy, no tak tam určitě sme
se vo tom sexu něco dověděli, to teda určitě. no takže em počkejte, ale
jak zněla otázka? e jak
LS: e jestli to vaše vyznání ovlivňovalo to, jak často ste chodila na
na jaké filmy ste chodila?
SM: aha. nó nemůžu říct, že bych si vybírala firmy filmy e kde teda
toho sexu bylo hodně nebo víc, to rozhodně né, já sem vopravdu em
hleděla na ten děj hlavně, no ale jak, říkám, vono se to opravdu
postupně e víc a víc objevovalo ale hlavně v těch zahraničních filmech,
který teda tady byly pořád k mání, že. [i když]
LS: [jistě no].
SM: i když teda, to už později. no a takže e em né rozhodně né e že
bych ee nějak byla ovlivněná e tou církví, ono abych řekla pravdu čím
sem byla starší a dospělejší, tak ee sem em to teda em ňák se
odkláněla, ne odkláněla, to nemůžu, já v- věřím a takhle, ale chodění
do kostela třeba em sem si řekla, no zvlášť když sem to měla tam tak
daleko že a tak tak spíš když sem byla v tom městě, že sem třeba se
zastavila v tom kostele
LS: mhm
SM: na tu štvrt hodinku a tak ale ale jinak jinak teda né. á tak to asi
nějak n- nesouviselo (...) nesouviselo, že bych s- vyhledávala třeba
řekněme filmy, kde bylo hodně sexu ee a [jestli to]
LS: [jasně].
SM: mně nevadilo to moje vyznání,
LS: mhm
SM: ne tak toto to né, protože říkám, čím sem byla dospělejší, tak tím
sem se od toho jako víc odkláněla tady od toho.
LS: a ještě bych se zeptal, jestli si vzpomínáte, že by se třeba někdy
promítaly filmy přímo na faře.
SM: aha tak to nevím.
LS: nevíte.
SM: protože em faru, já sem tam nikde neměla v okolí,
LS: mhm
SM: takže to teda nevím.
LS: dobře, takže teď můžeme přejít už k té třetí sekci, která se týká
filmů a jejich výběru a jako první otázku bych se vás zeptal, jak ste
si vybírala konkrétní film, na který ste šla do kina? podle čeho ste si
ho vybírala?
SM: no tak ee obyčejně n- někde e třeba e tu kinoreví ((Kinorevue)) sem
e teda em sem se k ní dostala, čili, potom sem si ju myslím kupovala
sama, až sem byla ee no né teda často, že bych zrovna každou, ale když
mě tam zaujal třeba fotka ňákýho známýho herce a tam se člověk dost
dověděl aj o obsahu filmů, tak možná že to bylo i toto em a (.) e no
potom teda em (.) možná takový filmy potom em no to v tom
třiaštyrycátým právě přemýšlím, jak to bylo s tou maturitou, ta byla
ještě teda (.) za Němců. no ba no v pětaštyrycátým byl konec války, <já
už to> ((smích)) <pomalu> přestávám si takhle sledovat. ee no em
LS: takže ste řík[ala]
SM: [ono]
LS: ten časopis, že ste vlastně teda [z toho časopisu]
SM: [ten časopis, ano] kde sem teda ano a
LS: a dál třeba ňáké, kde ste získávala informace o těch filmech?
SM: (.) no tak em když si člověk š- šle k tomu kinu a tam byly ty
obrázky a takhle, tak si to trošičku projel, takže podle toho sem si
mohla udělat představu asi jakej ten děj tam je.
LS: mhm
SM: no jinak teda.
LS: a em to už sme vlastně naťukli, vy ste zmiňovala ty svoje oblíbené
herce a filmy, takže se vás zeptám, jestli při tom výběru bylo pro vás
důležité, kdo v tom filmu hrál?
SM: hrál, ano.
LS: to bylo pro vás
SM: rozhodně
LS: důležité.
SM: ano.
LS: takže e jestli můžete říct ňáké svoje oblíbené herce nebo herečky,
na které ste do toho kina chodila teda pravidelně?
SM: no <tak to byla nataša golová ((Nataša Gollová))>. já už mluvím teď
tady ty, protože třeba pokud eště sme sem i chodily filmy té šerly
templové ((Shirley Temple)), tak to sem na to chodila na každej film.
to se...
LS: a proč se vám líbila zrovna širly templová ((Shirley Temple))?
SM: em no tak to bylo ((smích)) takový za prvé krásný dítě to bylo, teď
samozřejmě chodívala vždycky oblečená, hlavně převlíkala se všecky
svoje tyhle tam měla, no to bylo spíš takovýho něco marnivýho, ženskýho
asi pravděpodobně v tom. ale von v tom dycky ňákej děj byl, vono to
nebylo kor tak teda e že ona někdy aj se dostala do ňáké třeba špatné
společnosti, že pro ní hrozilo ňáký já nevim eee potom vím, že aj (.)
počkejte jak ( ) musím na to tak moct teda zase já sem, říkám
((smích)) kdybych tady tak, kdybych nebyla no to se totiž stalo tím, my
sme přestavovali, z půdy se dělal eště jeden pokoj nahoře a všecko co
tam bylo, tak muselo ven
LS: mhm mhm
SM: a já sem tehdy na to tak ňák moc sem se nestarala, ani sem si
neuvědomila, co tam všecko z toho mládí mám, páč to se dělalo, když se
narodil e narodil mu- můj druhej vnuk e takže em byli bylo nás tady
zase víc vo jednoho, tak se musel ten pokoj tam přistavovat a em tehdy
už teda e sem na to tak nehleděla, jestli tam mně zmizne něco z mýho
mládí takovýho, no tehdy sem měla jiný starosti, byli tady byla tady
dcera a její rodina, byli tady ti vnuci, že, takže který já sem spolu
vychovávala, protože dcera chodila pak do zaměstnání, já sem tady s
nima zůstala sama, čili e sem s- e je jako vychovávala, no chodila sem
s nima ven a tak dál. takže už prostě sem na to tak nedbala a tím se
stalo, že až po čase sem si uvědomila, že tam sem měla to a to, tam
byla velká krabice, kde sem měla fil- e fo- fotky teda aj programy kin
sem si skovávala
LS: to je škoda.
SM: no bohužel bohužel to všecko přišlo přišlo teda pryč. no takže em
ta otázka byla jak? teď ta poslední.
LS: e z- mluvíme vlastně o těch vašich oblíbených hercích a
SM: [aha]
LS: [(kde)] si na ně vzpomí[náte]
SM: [aha] takže ste se ptal, proč ta šerly ((Shirley Temple)). no tak
nevím, no. to bylo to byl americkej způsob života tam to bylo pro nás
něco úplně jiného, že,
LS: mhm
SM: takže asi proto, no.
LS: mhm. a z těch dalších herců třeba? zmiňovala ste natašu golovou
((Nataša Gollová)), proč zrovna naš- nataša golová ((Nataša Gollová))
[se vám líbila?]
SM: [e Natašu e Na]tašu? no protože ((smích)) em se tolikrát opakovaly
ty její filmy, že, Eva tropí hlouposti a a em co ještě? já už si to
nepamatuju, jak se to všecko menovalo, ty její filmy, ale em né řekla
sem asi tu Natašu ((Nataša Gollová)), jenomže Nataša, ta nebyla za mýho
mládí.
LS: nebyla?
SM: (.) to já právě, [kdybych tak věděla, kdy ty]
LS: [nataša golová ((Nataša Gollová)) to byly] ty filmy Kristián, Eva
tropí hlouposti, Ho[tel]
SM: [ano]
LS: Modrá hvězda ((Hotel Modrá hvězda))
SM: aha
LS: to sou štyrycátý, třicátý léta.
SM: jo, takže aha
LS: no.
SM: takže vona tehdy začínala.
LS: tehdy vlastně začínala, [no, no].
SM: [vona tehdy začí]nala, ano, takže to potom, tak potom ano. pak
teda, možná že po té ee šerly ((Shirley Temple)), že vona jako em jako
byla další, vona jí byla tak trošku podobná, to byla taky taková ještě
d- dítě a a vona teda taky měla takový ty role bláznivý ze z kr[aje,
že],
LS: [no no].
SM: takže ((smích)) pravděpodobně asi proto, no, ale em myslím, já sem
měla i dalších teda, počkejte, já tady nemám brejle na čtení.
((jde pro brýle))
(...)
((vrací se))
SM: sem si tady vypsala honem, abych protože to si takhle člověk ná e
na todle okamžitě nevzpomene, ale jó, Věra Ferbasová. a ta byla
současně, myslím že s ní, možná o trošku dřív.
LS: mhm
SM: než než nataša golová ((Nataša Gollová)).
LS: mhm
SM: no čili ta, mám ju tady na prvním místě <napsanou>. takže to
znamená, že ta opravdu,
LS: takže ta byla nejoblíbenější vaše?
SM: no asi ano. tak to tam udělejte, tak napište. no je to em no nataša
golová ((Nataša Gollová)) lída bárová ((Lída Baarová)) em Hana Vítová,
Vlasta Matulová, to všecko, Zita Kabátová, no pak Dana Medřická, ta už
byla později, Zorka Janů, to byla sestra lídy bárové ((Lída Baarová))
no potom Vlasta Fabianová, ale ta už hrávala takový, to byl už zase
úplně jinej druh filmu, kde hrávala Vlasta Fabianová a měla sem ju
velice ráda teda. to sem taky ráda chodila na její filmy. Jiřina
Štěpničková, ta potom trošku přestala, ale e tak to bylo asi ono. tady
mně ještě, to mně diktovala ta em kamarádka. no ale dá se říct teda ta
Věra Ferbasová, nataša golová ((Nataša Gollová)) em vlastu maturovou
((Valsta Matulová)) sem měla taky moc ráda, a to bylo z toho důvodu, že
byla Brněnka,
LS: mhm
SM: takže to bylo takový, takovej patritickej tendle. no Zita Kabátová,
ta v tom filmu muži nes- Muži nestárnou?
LS: Muži nestárnou.
SM: no tam hrála ty trojrole vlastně, že,
LS: no no no.
SM: takže tam sem ju taky strašně obdivovala. dodneška vona ee eště
žije teda, [že],
LS: [ano] ano.
SM: sice vypadá úplně jinak než tehdy. tehdy to byla moc hezká ženská.
no em tak bohužel leta dou, vona je starší asi jak já,
LS: hm
SM: pravděpodobně. ee no tak Vlasta Fabiánová, Pešek ((Ladislav Pešek))
(byl) Hrušinský ((Rudolf Hrušinský st.)) Štěpničková ((Jiřina
Štěpničková)). (to) to tady ještě mám některý filmy. no Falešná
kočička, to byla teda Věra Ferbasová, že, no Dívka v modrém byla e lída
bárová ((Lída Baarová)), Muži nestárnou, to teda byla ta em Zita
Kabátová, Eva tropí hlouposti tady mám taky napsa- napsáno, tak to je
Nataša ((Nataša Gollová)), no takže to asi tak e bylo.
LS: a proč zrovna tyhle filmy, proč si vzpomínáte zrovna na tyhle
filmy? čím vás tak zaujaly?
SM: ((smích))
LS: ((smích))
SM: no tak to herectví nataši golové ((Nataša Gollová)) i řekněme té
Věry Ferbasové ((Věra Ferbasová)), to sem byla tehdy ještě hodně mladá
a e prostě em mě zaujmuly no že e že em dovedly e předvést takový role,
ovšem tehdy sem to em spíš sem se bavila u toho dobře,
LS: hm
SM: takže to asi bylo, že sem to nedovedla vodhadnout ty hodnoty těch
filmů
LS: jasně.
SM: to ty přišly až později, no to sem si až uvědomovala teda potom
později samozřejmě. no takže tak asi ty, to bylo (..) co to tady je. no
potom, no tak to byl, to byly zase jiný druhy hugo hás ((Hugo Haas))
taky když začal hrát, tak to ten taky mě dost zaujal,
LS: mhm
SM: a em bohužel až teda do toho roku když m- (než) musel vodejet, že,
LS: hm hm.
SM: musel o-. to sem litovala teda, protože toho sem měla taky ráda v
těch filmech. on teda em vopravdu, to byl pan herec, no to to dovedu
vodhadnout dneska, tehdy sem to ještě ne em protože oni ho obsazovali
do takovejch rolí toho ňákýho zamilovanýho vždycky, který měl ňákou
ženu, nebo o ni usiloval a a nemohl ju dostat a pak teda ju dostal a
pak to nedopadlo dobře, no prostě e takový ňáký děje to byly, který e
který z- zrovna člověk jak říkám, to sem tehdy nedovedla tak ocenit, no
ale, protože sem si vybírala většinou filmy podle, tehdy v té době
podle herců em tak e že em někdy to byl film aj kterej třeba za moc
nestál, ale to už dneska nedovedu vodhadnout a ani mě ani mě takovej
ňákej nenapadá (..) em že bych si byla řekla tehdy, no toto je teda
kravina, jak sem si e dycky říkávala ((smích)). sama sobě ((smích)). no
takže to vám v t- v tomto vám [teda]
LS: [to ne]vadí.
SM: (neřeknu).
LS: můžeme jít klidně k další otázce,
SM: ano.
LS: zeptal bych se, jestli pro vás bylo důležité, jestli ten film byl
černobílý nebo barevný?
SM: em no, jakmile začaly barevný fi- aha počkejte, ale ee em vím, že
třeba ty rakouský filmy
LS: mhm
SM: jak sem zmiňovala tu mariku rekovou ((Marika Rökk)), ty byly všecky
barevný a em v v ale u- zase když sem potom šla na normální film, tak
byl černobílej, takže sem si musela e jako em uvědomit, že to je jenom
mimořádný, no a taky dycky byl hodně drahej, ty vstupenky byly na to,
že, páč to byl barevnej film,
LS: na ten barevný film [byly]
SM: [na ten]
LS: dražší [vstupenky].
SM: [byly dražší] vstupenky, určitě ano. takže e tehdy em ale přesto
sem teda na něj si ty peníze obětovala a jak sem slyšela, že je nějakej
barevnej film tady z venku, tak sme na to určitě šli.
LS: takže to byla pro vás taková velká atrakce?
SM: velká atrakce tak, ano.
LS: mhm
SM: bych řekla. protože co jinýho neexistovalo barovný barevnýho
takhle, že. aj americký filmy tehdy byly barevný už některý, ale em
myslím, že ty americký k nám nechodily zrovna ňáký hodnotný filmy jak
sem aspoň e později, no pokud to nebyly teda ňáká, ale jo tak mohly to
být ee (..) třeba em ty filmy těch e no ale to nebyly ale byly byly to
americký filmy em em myslím co tam hrála ta herečka norská, Norka.
velice se proslavila v Americe hlavně. a moc
LS: ta krasobruslařka myslíte, ne?
SM: e-e ne ne ne.
LS: ne ne ne ne ne.
SM: ne ne né.
LS: jo tak to nevím.
SM: a víte, že [vona]
LS: [gréta] garbo ((Greta Garbo))?
SM: e né, [to taky ne].
LS: [to byla] Švédka.
SM: to byla Švédka, ale em teď zrovna e kdy to bylo? potom hrála
šepoty, výkřiky ((Šepoty a výkřiky)) v tem v tom filmu. v tom a to byl
totiž e Bergman ((Ingmar Bergman)) byl režizér a ona byla jeho manželka
[a jak se]
LS: [to byla] liv ulmanová ((Liv Ullmann)).
SM: liv uvlanová ((Liv Ullmann)), ano, liv ulmanová ((Liv Ullmann)). no
tak ti aj při- ty byly barevný. ty filmy byly barevný a to sme teda na
ně velice jako chodili. ona byla teda výborná. to se nám strašně tam
líbilo a ona myslím že aj, pak sem si to později, já mám dokonce její
ňákou takovou životopisnou knížku, sem se dočetla, že ona si vybírala,
no ona měla manžela režizéra, čili ten to zařídil, že aby nedostávala
ňáký brakový filmy. em takže to vopravdu co vona tam a vím, že sem
viděla asi všecky filmy s ní a nebylo jich málo. ona tehdy
LS: ale to už bylo potom v pozděj[ším]
SM: [ale]
LS: období, že jo.
SM: to já nedovedu vodhadnout, kdy to bylo.
LS: to určitě, protože ona potom hrála až v šedesátých sedmdesátých
letech liv ulmanová ((Liv Ullmann)).
SM: aha.
LS: takže to už bylo asi pozdější [období, hm].
SM: [to už bylo] pozdější. tak to už bylo,
LS: nevadí.
SM: to bylo za komunistů teda, no. no a [tak].
LS: [tak] a teď bych se zeptal ee jestli pro vás hrálo roli to, v jaké
ten film vznikl? na který ste šla do kina.
SM: v jaké?
LS: v jaké zemi vznikl ten film.
SM: v jaké zemi.
LS: jestli to pro vás hrálo roli.
SM: e no já von, já si myslím, že celý to moje mládí velkej výběr em ne
ž- nebyl, protože to ovlivňovali nejprve Němci, pak komunisti.
LS: mhm
SM: takže to co sem dovolilo, oni dovolili aby sem přišlo, tak to se
promítalo.
LS: (..) mhm dobře á e teď bych se zeptal, které filmy ste měla ráda a
které ne. to znamená, co pro vás osobně dělalo film dobrým filmem?
SM: hm. no, já bych to řekla tak, neměla sem ráda tragický filmy.
LS: mhm
SM: (..) ty ostatní celkem jo, ale em prostě vím, že mně to nějak em
dělalo zle doc- docela a že sem aj někdy, když tam byly takový ňáký
scény, tak sem zavírala oči a takhle, já sem na to dost byla, no
prostě, já to vím, byla sem jedináček vychovávaná teda e rodičema v
určitým <stylu, takže> e to asi byl následek toho taky.
LS: mhm
SM: že když sem o tom dopředu věděla, že v tom filmu sou takovýdle ňáký
scény, tak sem raději na něj nešla. což teda, dneska už to vím, no.
((smích))
LS: ((smích)) a stávalo se třeba, že byste na ňáký film šla víckrát? do
toho kina?
SM: asi ano.
LS: a které filmy třeba to byly? nebo vzpomenete si?
SM: ((smích)) no, na tu na té Sněhurce ((Sněhurka a sedm trpaslíků))
sem byla ještě dvakrát potom z e kromě těch rodičů z kraje.
LS: mhm
SM: (.) no (...) možná možná na některé ano. na Vlastu Buriana ((Vlasta
Burian)), ale to už bylo později, Katakomby, ty už byly potom e
LS: to bylo myslím že taky rok štyřicet dva? nebo tak ně[jak].
SM: [jo?]
LS: určitě, no.
SM: no tak na tom na tom sem byla teda taky ((smích))
LS: taky [víckrát].
SM: [dvakrát], ano. taky víckrát. ale
LS: a stávalo se to pravidelně, že byste chodila?
SM: ne [ne]
LS: [ne].
SM: ne to se nestávalo pravidelně, to už muselo být.
LS: (.) a teď bych se zeptal je- jestli ste měla i jiné druhy zábavy,
které vy ste měla ráda tehdy kromě kina?
SM: (..) no, tak e em ten em když sem byla v tom Sokole,
LS: mhm
SM: tak tam vedle toho kina bylo velký hřiště, kde se bruslilo, celou
zimu. takže sme chodili bruslit a tam dokonce sem mohla aj v osm večer
eště a to bylo s hudbou a tam s- tam sme aj tancovali valčíky a to se
tancovalo na ledě, víte, dneska když sem to řekla jednou před
<(vnukama), ten prósím tě, a jak ste tam tancovali na na bruslích>, já
řikám, to bys byl překvapenej. valčík a tango
LS: mhm
SM: to sem uměla úplně perfektně. to to se tehdy dělávalo, no. no tak
to to sme jako tam na tom Sokole, potom ee v tom Sokole dost bylo
všelijakých aktivit e e pokud teda to bylo dovoleno, protože e em Němci
teda ty to nedovolili to nebylo určitě za Německa,
LS: mhm
SM: páč ten Sokol nebyl za Německa, tak ee to bylo až za komunistů, no
tak komunisti em takový ňáký sem tam e ty em třeba sokolský ňáký plesy
nebo takový ty tancovačky, abych řekla, no tak to voni dovolovali e
takžé to sme a to obyčejně se nacvičoval tam ňáká ta polonéza nebo to
zahájení toho plesu, tak to tady toto. to už sem chodila do tanečních
samozřejmě předtím, že, takže em taneční v gymplu to bylo celkem takový
dost, jo. jenomže nám je zarazili ně- Němci? e né Němci, komunisti (.)
ne-e když byl popravenej hajdrich ((Reinhard Heydrich)) popravenej
zabitej,
LS: hm
SM: zabitej hajdrich ((Reinhard Heydrich)) takže e to bylo asi v té
době, že byly zakázaný
LS: no
SM: takovýdle akce teda. no takže to sme museli (..) ee teda, no a
jinak teda e sem lyžovala,
LS: mhm
SM: ho- dost teda a v tom podniku sme měli chatu v Jeseníkách a em
dokonce bylo možno aj ňáký poukaz eróháckej ((ROH)) dostat, že, tak to
sme em s mým manželem, prvním teda, já sem byla dvakrát vdaná, tak s
prvním manželem sme jezdili na každej tendle, kde k jak bylo možno em
tak sme jezdili lyžovat, no a em takže to bylo v zimě. to bruslení to
to pak přestalo, jak začalo to lyžování no a manžel se vobjevil tady že
to už sem potom sem se vdala aj, takže takže em to zase bylo jinačí. no
v v letě sme začali jezdit na poukazy eróhá ((ROH)) do Bulharska k moři
a takhle, takže celkem, [manžel si pořídil motorku, takže sme]
LS: [to už bylo zas to už bylo zase potom později, že]
SM: jezdívali na motorce, ano.
LS: a mě by zajímalo, ještě když se vrátíme před ten rok devatenáct set
čtyřicet pět, jestli tady těm aktivitám, o kterém ste říkala, to
znamená ten Sokol, jestli ste jim dávala přednost před tím kinem?
SM: no tak abych řekla pravdu em to filmu ani nijak nemusela, protože
to se dalo všecko skloubit.
LS: dalo se.
SM: to se dalo skloubit, určitě určitě. protože to nacvičování třeba na
ňáký ty em zahájení tam těch plesů a toho, to bylo večer vždycky, že no
e do kina ee sem chodívala nejpozději na šestou, to sem ani sama
nechtěla, páč sem měla dalekou cestu domů, že, takže em em to sem takže
celkem né, nemusela sem nějak e dávat jednomu přednost před druhým. to
sem mohla všecko najednou.
LS: mhm dobře. teď tady máme další oddíl, který se týká teda už těch
brněnských kin a filmových představení. a zeptal bych se vás, jestli si
vzpomínáte, jaké byly e rozdíly v těch místních kinech? cokoliv si
vzpomenete.
SM: no to vybavení určitě. protože vím, že některý kina měly jakoby
lóže,
LS: mhm
SM: vzadu,
LS: mhm
SM: to bylo dycky tak nějak oddělený, že. a to bylo u- určitě to měl
kino Kapitol, kino skala ((Scala)) a ta Alfa? (.) no možná že i ta Alfa
to měla,
LS: mhm
SM: to si úplně pamatuju, tam to bylo takhle dokulata všechno. (.) a
Kapitol, Kapitol ten to měl ten měl e nahoře balkóny jako a to bylo
považováno za, tam se platilo víc, takže to bylo považováno za takový
to to vybavení lepší, no a jinak em co sem tady tyto štyři menovala,
kam sem vlastně nejvíc chodívala, tak všady bylo ňáký bifé, tam kde se
prodávaly cukrovinky nějaký a nebo aj zmrzlina v letě em a takže to
vybavení no e em některý kino nemělo šatnu třeba <a ale> to bylo
zrovna, ale počkejte, ale vlastně aj to ávia ((Avia)) chtěla sem říct
ta ávia ((Avia)), ta měla šatnu.
LS: hm
SM: možná něják později, když se tam vcházelo takhle na levé straně
měla šatnu. čili šatnu se dá říct měla všich- všechna kina. ((smích))
LS: á takže ten interiér teda se lišil těch kin a třeba přístup
zaměstnanců? k návštěvníkům a návštěvnicím?
SM: no tak tady v těch e čtyřech, co teda sem tam hlavně chodila, tak e
em dostal, dala sem jim vstupenku do ruky a voni se mnou šli třeba až
do s- ve skale ((Scala)) to bylo po schodkách dolů až někam dopředu. a
tak když sem potom už vydělávala, tak už sem si tam dopředu nekupovala
<lístky,> takže. (..) no vím, že někde byly závěsy, před ee filmovým
plátnem, který se z- byly zahrnutý, když sme tam přišli trošku dřív, že
a když jako už začala hrát e hudba doprovodná ňáká, tak se to rozdělalo
a objevily se tam reklamy na tom plátně, no a potom vlastní film aj.
LS: mhm
SM: takže rozhodně bylo roz- byl rozdíl v těch vybaveních.
LS: to by mě právě zajímalo, teď můžeme navázat vlastně, jak ste
zmínila, že opona se rozhrnula, začala hrát ňáká hudba, byly reklamy,
SM: ano.
LS: tak vlastně jestli si vzpomenete, z čeho vlastně ten program té
projekce se ze všeho skládal? kromě teda toho hlavního filmu.
SM: no tak rozhodně reklam.
LS: hm
SM: protože to ti si to pravděpodobně platili,
LS: mhm
SM: takže to kino usilovalo vo to, aby mělo ňákej příjem takovejdle
ještě mimořádnej kromě vstupenek teda, takže em mysi- myslím, že ty a
n- a někdy tam dali ukázky e z filmu, který budou dávat příště. ano
ano. teď sem si to vzpomněla.
SM: a co třeba o přestávce? když byla přestávka.
LS: no em když byla přestávka, tak sme šli většinou ven a buďto sme si
tam koupili n- něco teprve páč na začátku n- nebyl čas, že. á na to
mlsání. no a aj sme tam e to vím hlavně v ve skale ((Scala)) to bylo,
ano, tam se sešlo dokonce dvojíma schodama až do suterénu jakoby a tam
před tím vchodem do toho dovnitř e byla taková prostora, že sme tam
mohli se zastavit, pobavit se, když sme tam objevili někoho známýho a
nebo aj s tím, s kým sme tam byli, tak sme e se mohli chvilku bavit,
ano. to trvalo rozhodně těch št- takových dvacet minut si myslím, že to
asi trvalo, ta přestávka. no vidíte, na to sem si úplně zapomněla, že
to bývalo.
LS: a byly tam třeba ještě ňáké další jako třeba živé výstupy, hudební
doprovod
SM: ne to já už sem nezažila.
LS: to ste nezažila hm.
SM: to sem nezažila. ono kdysi sem o tom slyšela, že dříve třeba tam
seděl <jenom houslista> nebo klavírista a
LS: ((smích)) jo jo jo
SM: prostě, aby to nebylo takový hluchý tam, že tak asi tak e tak to
tam bývalo. to sem o tom slyšela, ale už sem na to e už sem to
nezažila.
LS: mhm á a vlastně ještě jak sme se zmiňovali o těch rozdílech v těch
interiérech kin, tak by mě zajímalo, jestli to pro vás hrálo roli při
tom výběru kina, jak to vypadalo vevnitř v tom kině?
SM: no myslím, že ani né. protože em zase jako sem tolik těch peněz
neměla, a tak sem si řekla, no když to bude ee bude ňáký ale e jako
říkám, ale vopravdu sme hodně hlavně do těchto čtyřech, co sem tak
menovala, aj možná ta Jalta, tam sme taky někdy byli. ta v tom nebyla,
myslím, že sem říkala Alfa, skala ((Scala)), Kapitol á Alfa, skala
((Scala)), Kaptiol, no [ta Jalta]
LS: [Moderna?] Moderna ste říkala?
SM: Moderna je Jalta. to je totéž.
LS: mhm
SM: tak ta Moderna, ta Moderna, ano. tak to bylo. no takže em ee jako
sem si nekupovala ňáký moc drahý vstupenky a á tak ve středu asi, dycky
sem hleděla, abych někde tak a asi ve středu a á to mě jako nějak, že
by mě to zvlášť em vím, že sem si to uvědomovala, totiž ta ten interiér
té skaly ((Scala)) se jednou vylepšil
LS: aha
SM: během té doby, co sem tam chodívala a a vím, že sem tím jako byla
příjemně překvapená, to už nevím s kym sem tam byla, jestli už s
manželem nebo ještě s těma holkama e takže sme se aj o tom bavili a že
je to tam jako pěkný, že se to tam vylepšilo a
LS: a to bylo až po válce teda?
SM: to bylo zřejmě po válce, (páč) vdávala sem se po válce, ano.
LS: mhm
SM: ano.
LS: jo a měla ste e zájem o ty doprovodné části toho programu? to
znamená ty reklamy, upoutávky, bavilo vás to sledovat?
SM: no tak ee ty reklamy ani tak ne, ale když tam dávali už ten
nastávající film, co tam bude, tak to sem byla na to zvědavá, možná
podle toho sem si vybrala už příští film kam půjdu. když se mně to
líbilo. to rozhodně mělo svůj účel a účinek, ano.
LS: a ještě pokuď se nepletu tam byly i týdeníky. před těmi filmy.
SM: ano. ano. týdeníky samozřejmě. byly. a to byly v té ávii ((Avia))
aj tam tam, dokonce čili v každým k- to zřejmě a pač ávia ((Avia)) bylo
jedno takový z předměstských kin. a bylo sice hezký, vybavený em měli
tam taky tu oponu, to vim, že tam ee z- rozhrnovali a zahrnovali ale em
ano ty týdeníky byly i tam teda. takže všady a em ty týdeníky, protože
za války to byly válečný
LS: no.
SM: týdeníky, že.
LS: no.
SM: e za komunistů to bylo komunistický. takže em to mě jako vůbec
nebavilo. tak sem si říkala, no ale protože to bylo součást, člověk se
musel na to podívat, jestli že chtěl vidět film hlavní, že, takže
LS: a nemohla ste přijít dýl třeba do toho kina?
SM: a to mohla. to mohla. ale zase se asi kvůli tomu usazování v té
řadě potom,
LS: mhm jasně.
SM: to sem nechtěla vobtěžovat takhle. takže e takže to sem asi
neudělala. Ne, to sem to mě nenapadlo prostě nikdy, no. protože voni z
kraje byly ee jak říkám e tak e to e jak ee za Německa tak za komunistů
byly ty jejich tendenční, ale potom tam se dycky vobjevilo nakonec něco
aj zamí- zajímavýho ee co se člověk na to třeba rád podíval, no.
LS: mhm. a teď by mě zajímalo, jestli ste někdy byla přítomná promítání
filmů v domácnosti? to znamená, že by měl někdo buď vy a nebo vaši
známí doma filmovou promítačku.
SM: ne ne.
LS: ne.
SM: tehdy ne.
LS: tak teď se dostáváme teda už k protektorátu
SM: hm [( )].
LS: [á tady bych se zeptal] e jak na vás působily změny po roce
devatenáct set třicet devět, kdy i v kinech vlastně začaly platit
protektorátní předpisy?
SM: no no jo jenomže, třicet devět, aha to sem byla to sem byla kde?
(..) v té drogerii.
LS: to ste byla, to ste pracovala v té drogérii, no.
SM: ano čili to byl soukromém, no takže e tam
LS: (.) jak v těch kinech to vypadalo ta změna, jak se tam projevila?
jak vy ste to vnímala?
SM: no určitě hlavně těma týdeníkama, protože tam to do nás hustili
z kraje, že ten e první část teda toho týdeníku byla vždycky tendenční,
ať už to byla e
LS: jasně.
SM: válečná nebo komunistická.
LS: mhm
SM: em takže em mně to mně celkem em no em totiž my sme na to začali
být všichni em nás na to em přivá- převádělo to ten režim,
LS: hm
SM: který teda se snažil, abysme teda s něma sympatizovali, že, takže
to bylo takhle, ale ee vím, že to jako em nám nebylo příjemný a že e že
sme třeba aj si ř- něco povídali mezitím a tak, abysme se na to
nemuseli dívat. no tak ta válka tam kolikrát byly ty záběry byly drsný,
že někde takže to takhle bylo. no ale tak voni potom to stejně ee na
všech frontách, jak se říkalo, voni pak ty filmy samotný byly tendenční
aj, že,
LS: mhm
SM: měly takovej děj, aby prostě to člověka zaujalo a tak, takže hlavně
komunisti, takže tam se vobjevily takový tyhle že scény kolikrát, že si
člověk se tomu musel smát aj, no tak.
LS: hm
SM: bohužel.
LS: a mě by zajímalo třeba jestli v té době byla některá kina takzvaně
německá a některá česká?
SM: no jo. jenomže to já o tom nevím. určitě byla. určitě byla.
LS: a vy sama ste se s tím teda nějak nesetkala? nebo nevíte, že by
třeba Češi odmítali chodit do německých kin? a tak dále.
SM: jenomže (..) myslím si, že to ty velký kina nebyly, nebyla abych
mluvila česky. ee počkejte, no tak e (.) ta skala ((Scala)) (.) hm ani
ani si na to nevzpomenu, že by někde byl ňákej náznak toho e že bych
teda vo tom věděla. Alfa? no Alfa bych řekla, že by byla, že byla
česká. Kapitol? ne-e. (..) Kapitol, počkejte e ten Kapitol se menoval,
vy to budete asi vědět, menoval se za všech režimů Kapitol?
LS: počkejte, já si to tady vyhledám. Kapitol.
LS: (...) Kapitol tady mám jenom jeden název Kapitol.
SM: Kapitol.
LS: mhm
SM: (..) no tak.
LS: (..) ale to nevadí, jako pokud vy sama si na to nevzpomínáte, že
by[ste s tím někde]
SM: [ne ne]
LS: setkala, tak...
SM: nevzpomínám si na to.
LS: dobře. a třeba jak na vás působilo, ono vlastně i ta němčina musela
být povinná v titulcích, že jo, v názvech
SM: ano.
LS: v názvech kin, v názvech filmů. tohle vám třeba nevadilo nebo
nevnímala ste to nějak?
SM: em no e když to bylo v- v těch titulcích, počkejte, tehdy už bylo
na mluvení? no museli to překládat do čeština, protože by jim lidi na
to asi nechodili, kdyby se [to]
LS: [no] no [no]
SM: [ne]dověděli ten děj e z těch em ať už titulků a nebo nebo toho.
LS: tam určitě musel být ňáký překlad, no.
SM: musel muselo tam něco být. takže no nic, poslouchala sem ten
překlad, ale em já sem celkem jako em díky teda starosti mých rodičů tu
němčinu jako dost znala, takže em někdy třeba vím, že sem si aj to
přečetla tam em no protože když to byly řekněme e no německý filmy, no
ale tak jo mohly být německý filmy i za komunistů. ee když to byly
německý filmy e tak ee (.) no a ty né to to to říkám blbě to titulky
nebyly potom. když to byl německej film, tak se tak to bylo namluvený
německy a titulky byly český.
LS: mhm
SM: ale no tak třeba to byly jinojazyčný filmy,
LS: no no.
SM: kde teda ee byl, no ale titulky em za zase když to přišlo k nám,
když to byl cizojazyčnej film e tak ee se tam musely dat český titulky.
LS: to určitě, [to určitě].
SM: [třeba] já vím, že bulharský filmy tady ňáký byly á a e jaký
polský,
LS: mhm
SM: takže tam musel rozhodně překlad ňákej být, buďto teda titulky a
nebo e sluchovej teda. takže...
LS: já sem se setkal třeba právě s tím,
SM: no.
LS: že ty kopie za toho protektorátu měly e jednak německé titulky a
pod tím ještě české.
SM: a tak to ano. tak to ano. to sem se taky s tím setkala.
LS: hm
SM: no ano určitě. teď sem si na to vš- na to vzpomněla. ano tak to
bylo tak, že to že to prostě voni zařídili, aby no aby (..) no a Němci,
když sem posílali německý filmy, no tak ee samozřejmě. no posílali,
vlastně už sme byli jejich součástí.
LS: to je pravda.
SM: za války, že.
LS: no no.
SM: takže em to bylo zařízený vše-li a všady už na těch postech těch
ředitelů byli určitě Němci, to bych řekla, že jo, i když třeba kino
samotný nebylo, jó, tak se všady všady em no jo em se určovali e
správcové,
LS: mhm
SM: Němci. ano a kteří teda vlastně zodpovídali tam za ten děj řekněme
v tom kině konkrétním, že e takže em ti to tam určovali, jak to tam
bude třeba s těma titulkama a z na to nebo e ja- jak se to prostě těm
českým eh obyvatelům umožní, aby teda ee
LS: hm
SM: protože každej teda to neměl někdo e sice dost lidí z té doby znají
němčinu, ale sou, byli lidi, kteří prostě k tomu neměli, buďto se k
tomu nedostali, aby se učili a nebo tak nějak, takže em v tom případě
teda ano, pak se stalo, že tam byly dva titulky, ano.
LS: a vy ste teďka zmínila, že fungoval ňáký správce v tom kině.
SM: správce.
LS: a býval přítomný třeba i na projekci těch filmů, mezi diváky?
SM: no je to možný, to bych aj, ale my sem jako nějak e je přímo e že
by nám třeba stáli někde v pozadí nebo tak, ale aby třeba, jo vidíte,
to bylo možný jistě, protože e se třeba někdy stalo, že tam někdo k
tomu dělal poznámky.
LS: no no ( ).
SM: a to byli, ano to potom byli gestapáci teda a ty jejich nohsledi a
to určitě byli i ti ředitelé těch kin němečtí, kteří měli za úkol teda
toto zjišťovat ano ano toto máte pravdu teda.
LS: a setkala ste se třeba někdy s tím, že by někdo v kině právě dělal
takové poznámky a pak to mělo ňáké následky?
SM: no e já sem e se setkala s těma poznámkama, ale o následcích sem
nevěděla teda. jestli byly.
LS: a co to bylo [třeba za]
SM: [zrovna tam]
LS: poznámky? na co to byly poznámky nebo
SM: em no tak ta dyť to mohl být ňáký film ty se e často vodehrávaly z
nějakých německých rodin a tak, kde se prostě něco kritizovalo a kde
třeba někdo z rodiny em se nesnášel s druhým, protože ten jak se to
stávalo i v rodinách byl tam Čech a byl tam Němec, že.
LS: no.
SM: národnosti teda. takže em tó určitě teda vyvolávalo tady tyto
poznámky nějaký, no ale jak říkám. konkrétně vím, že to bylo určitě to
bylo teda ale nevzpomínám si už na ňákej konkrétní případ.
LS: [to nevadí].
SM: [ale vím, že] teda toto bylo.
LS: a eště vlastně když teda sme u toho, tak by mě zajímalo, jestli ste
sledovala, že by se ňák změnilo celkově chování těch diváků v tom kině
za protektorátu? (.) právě jak ste zmiňovala ty [poznámky],
SM: [takový], aha.
LS: e hlasité ňáké projevy [smích]
SM: [ano].
LS: potlesk v určitých místech.
SM: ten smích možná když tam někdo něco řekl ten Němec ňákej třeba tak
to určitě, potlesk to né, to sem teda nezažila. no ale určitě em to
taky záleží, že, na individualitě těch lidí, kdo tam zrovna byl, kdo
měl odvahu toto udělat, protože e li- potom postupně jak to postupovalo
ee tak e ty represálie všelijaký, tak e člověk měl obavu, že,
LS: hm
SM: takže, můj tatínek v tom Sokole byl, že. ten byl internovanej,
nebyl sice zavřenej, ale tam internovali celý to vedení a a potom je
postupně e po prověření ňákým zase pouštěli. takže ee doma rodiče mě k
tomu nabádali, abych teda nic takovýho sama nedělala, takže em možná to
bylo sko- to bylo jistě v rodinách hodně, v českých rodinách, takže e
sme takhle museli se chovat, no.
LS: vzpomínáte si třeba, že že by se za toho protektorátu v kině
hajlovalo? někdy? třeba u týdeníku, když se tam objevil Hitler nebo
[nesetkala ste se s tím].
SM: [ne ne ne ne,] to sem se nikdy nesetkala.
LS: á obecně za toho protektorátu zase když bychom to měli s- srovnat s
tím předchozím obdobím, chodila ste více nebo méně do kina než předtím?
SM: no protože sem přestaly chodit filmy takový ty co mě hodně bavily.
takže e určitě to asi bylo míň, no ale em ee em řeknu vám, že někdy
přišel německej film s dobrýma německýma hercama ee kde teda, vůbec
nebyl tendenční, víte, vůbec ž- že to bylo normální ňáký rodinný drama
třeba nebo [takovýho]
LS: [jasně]
SM: něco. nebo lás- ňákej zamilovanej. e takže em to ani nebylo, jak
ste se ptal? teda teď nevím.
LS: e jestli se to změnilo e ta vaše četnost návštěvy v [oproti]
SM: [aha]
LS: minulému [období].
SM: [aha]. [no tak asi]
LS: [( )]
SM: že né, protože sem si pak asi vybrala film, kterej mně teda
vyhovoval.
LS: mhm. a změnil se ten výběr filmů, na které ste chodila za
protektorátu?
SM: no tak ee za- začalo sem chodit hodně těch německých filmů ano a aj
teda tendenčních, ale to už se vědělo dopředu a nebo válečných, kde
vyhrávali voni pořád, že jo, na všech frontách e takže to už sme
dopředu na to nechodili. na takovýdle filmy.
LS: takže které spíš ste si vybírala ty filmy za toho protektorátu
Ö
SM: e nó tak ee (.) no tak když sem viděla, že to byl německý, protože
em byli třeba takoví herci, víte jako třeba a ale rakouští to byli
třeba, tak sem to řekla aj že paula veselý ((Paula Wessely)) nebo e
nebo t- t- ee em ten její komplic, co vždycky s ní hrával herbigr
((Paul Hörbiger)). to byli prostě, pak se ukázalo i po válce, že to
byli herci, kteří teda nesouhlasili s tím obsazením se tam, že že tam
měli ty Němce a tak takže e prostě existovaly i takovýdle filmy. takže
sme pak se pak už dál člověk opravdu vybíral a hledal o tom filmu
dopředu už ňákou informaci vo co tam asi de a jestli teda se to hodí
teda na to jít, no.
LS: jasně. tak a teď když se přesuneme už jakoby ke konci války, tak ee
jak se zase měnilo vaše chování s tím blíže s tím blížícím se koncem
války v kině? chování v kině s blížícím se koncem války.
SM: no.
LS: byly tam změny?
SM: eee možná že takových ňákých těch e polohlasitých poznámek nebo tak
že se ozývaly. ovšem ee víte až do konce války sme byli pořád teda
doplašení. by člověk řekl. protože em to bylo teda vopravdu em dost
jako, my sme dokonce, protože sme bydleli už v soukromým domě potom,
když sme museli odejít z toho ústavu, tak e tam se jim uvolnil byt, tam
to byl dvouposchoďovej dům a jeden byt se uvolnil a tam se nastěhovala
manželka e německýho důstojníka.
LS: mhm
SM: měla dvě děti. a e čili ee bylo těžký, a vona třeba věděla, moje
rodiče uměli německy, já sem taky dost uměla, takže vona to věděla a ee
třeba ty její děti se s náma bavily německy.
LS: mhm
SM: jenomže jak se tomu vyhnout, že. věděli [sme kdo ona]
LS: [no jasně]
SM: je, on přijel dycky jednou tak za půl roku na návštěvu domů a
bydlel tam, tak ee to člověk už byl v takové pa potom ee já sem bydlela
v těch Černovicích teda, že a tam bylo ee tam bylo hodně ilegálních
skupin, který byly popravovaný, konkrétně sme měli moc známých mezi
něma. teď sem zrovna vykládala kamarádce, byly sme na hřbitově náhodou
a a c- ta em tam je velikánskej pomník, kde sou jen ména černovických
občanů, čili každej druhej s (cen- se ho) sem ho znala. takže em člověk
jako m- měl strach. dyť v rádiu, každej den bylo hlášení, kdo byl
popravovanej. takže em to e se opravdu em člověk bál něco někde říct,
no i když už to bylo, ten konec války sice se blížil, no ale pořád
tady, oni byli mezi náma pořád, že, pořád ste všady plno uniforem
chodilo, německých. všady na úřadech byli ještě Němci, že, takže em to
em museli být, já teda sem mezi ně nepatřila. jako ženská teda a ee aj
teda nabádaná doma od rodičů, že a takže to to sem teda jako e se ne-
si netroufla nikdy, no.
LS: tak a ještě je tady otázka ee jestli si vzpomínáte na první
návštěvy kina po po po osvobození a na jejich atmosféru?
SM: (...) no tak určitě to byly (.) hlavně teda ale ty týdeníky teď
zase byly. protože tam se nám třeba pražská revoluce že jo o tom tady
my sme moc nevěděli. nebo sme to neprožili. televize nebyla, <aby se
nám to ukázalo někde>. čili chodili sme hlavně na týdeníky, abychom
teda se dověděli ee jak to tam vlastně bylo a teď se ukazovali
samozřejmě aj ti postižení, co byli že co em co byli popravení a tak,
takže t- tam sme se teprve e o všem pravdivě dovídali z těchto
týdeníků, no. ovšem to bylo to to tak pravdivý bylo myslím tři roky vod
toho pět a
LS: no [no no no].
SM: [do osmaštyrycátýho] a potom se to tak převrátilo, <že teda> už nás
to zase přestalo hned bavit. <ty týdeníky> ((smích)).
LS: a jaká byla atmosféra v těch kinech, těsně po tom osvobození?
SM: no tak e ta byla dobrá. já sem to určitě teda e asi n- n- zažila v
té ávii ((Avia)) protože em sme se zase všichni dávali dohromady, že,
Sokol teda a e tak takžé em tam sme to teda všechno prožili, no a tak
to sme byli mladí lidi mezi sebou, hned se dělaly ňáký e vytáhly se
kroje třeba a udělaly se takový ty, já mám plno fotek z toho a á em to
se tancovalo a aj venku na tom sokolským hřišti, co sme tam měli na
tam, to bylo jako kluziště v zimě, tak to bylo jako hřiště, no takže,
to se teda atmosféra velice změnila. no jenže bohužel to, my už na to
máme zas takový e jako špatnější, páč v tom osmaštyrycátým se to tak
[převrátilo, že teda],
LS: [jasně, no].
SM: bohužel no.
LS: tak a teď je tady úplně poslední záležitost, já tady mám připravený
pro vás takovýhle seznam filmů. kdybyste se na to mohla podívat,
přečíst si to, které vlastně byly promítané v českých kinech do roku
[devatenáct set čtyrycet pět].
SM: [které patřily k vašim] oblíbeným?
LS: a [jestli můžete označit]
SM: [( tyto hity) viděla?]
LS: které byly oblíbené a e případně jestli si vzpomenete, kde, kdy, s
kým ste je viděla a proč se vám líbily?
SM: (.) ten polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) urči- á ee mám to
nějak tohle, nebo
LS: můžete to komentovat.
SM: komentovat?
LS: s kým ste to viděla, proč se vám to líbilo.
SM: e n- no polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) e ten asi
pravděpodobně, ale ten byl s rodičema vlastně tak. páč můj otec velice
miloval Buriana ((Vlasta Burian)),
LS: mhm
SM: takže em můžu říct, že ty první filmy, který se tady vobjevily, tak
byly určitě, no To neznáte Hadimršku ano. e to taky s rodičema, Kouzlo
valčíku, to byl rakouskej, nebyl?
LS: to myslím že byl [rakouský film].
SM: [to byl ten jeden] z těch, co je [co já]
LS: [to byla]
SM: sem měla ráda.
LS: takový ten muzikálek.
SM: ano, já sem muzikály měla, ano. takže no to taky. em to no ale to
bylo to bylo ještě kdy to bylo?
LS: to je začátek třicátých let.
SM: aha to je začátek třicátých let.
LS: to je vlastně od začátku třicátých let dál, až do roku štyrycet
pět,
SM: aha.
LS: ten seznam.
SM: no ale tak já sem ho pravděpodobně, protože ty filmy se pak dávaly
opakovaně, to už mně bylo víc roků
LS: no no no, no.
SM: kdy už sem, protože rozhodně ve třiceti mně bylo šest roků ve
třicátým ee takže to sem rozhodně nechodila, ale protože se to pak
opakovalo a takže em sem na to chodila, jak říkám na em na Buriana
((Vlasta Burian)) teda s rodičema, no tady je jich tady je, to je samej
Burian ((Vlasta Burian)). pobočník ((Pobočník Jeho Výsosti)) lelí-
Lelíček ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)). šest žen Jindřicha
se- e osmýho ((Šest žen Jindřicha VIII.)) to sem viděla, ale už později
teda. [to nebyly]
LS: [až později?]
SM: třicátý leta.
LS: to sou třicátý léta. to je britský film, myslím že někdy kolem
třicet pět, natočený,
SM: aha.
LS: ale možná že pak byla [ještě ňáká další]
SM: [třicet pět natoče-]
LS: verze později natočná.
SM: e na no určitě teda protože to sem viděla, to sem viděla. Zlatá
Kateřina. nebyla to em tahle em Antonie he-
LS: Nedošínská ((Antonie Nedošinská)),
SM: Nedošínská,
LS: s lídou bárovou ((Lída Baarová)) tam hrála myslím.
SM: s lídou bárovou ((Lída Baarová)).
LS: hm
SM: no ovšem, ale asi až p- ale možná že kvůli tomu, že tam hrály teda
oni, tak na to rodiče dost sem em m- možná ani nezdůraznila, že e
Vlasta Burian a teda tito em partneři ta e he- [já jí pořád pletu s]
LS: [Anotonie Nedošínská ((Antonie Nedošínská))].
SM: hegrlíkovou ((Antonie Hegerlíková)). protože je taky Antonie.
LS: no no.
SM: e tak nedošínská ((Antonie Nedošinská)) a teodor pištěk ((Theodor
Pištěk st.))
LS: ano
SM: otec dnešního výtvarníka televizního, že,
LS: hm
SM: tak ti tam hráli jako hlavní roli, takže e je možný, že sem tam s
rodičema na tom byla. (čibi) to nevim co to je. der frac ((Csibi, der
Fratz)). tak to byla ňáká em em ale to em nebyla to asi Ferbasová
((Věra Ferbasová))?
LS: ne ne ne ne. to byl, dycky je to jeden český a jeden zahraniční,
takže [tenhle pod tim je německý].
SM: [jeden zahraniční, aha tak], tak to byl asi německý, aha tak to sem
teda neviděla.
SM: jo to se dá takhle otočit hm.
LS: (já si to tady otočím).
SM: (..) Mata Hari sem viděla, ale až mnohem později.
LS: mhm.
SM: Cácorka, to zase bylo ňáký, to nevím teda. to sem asi neviděla. Tři
muži ve sněhu, to bylo dobrý. Moderní doba, to už byl Voskovec a Werich
((Jiří Voskovec a Jan Werich)), ne?
LS: Moderní doba, to je čeplin ((Charlie Chaplin)).
SM: čeplin ((Charlie Chaplin)). aha. no abych řekla pravdu, když sem
byla hodně mladá, tak sem čeplinovi ((Charlie Chaplin)) nemohla přijít
nějak,
LS: jo?
SM: nelíbil se mně. víte? zajímavý.
LS: mhm
SM: von totiž em ně- někdy přeháněl, no dost v těch svých
LS: ((kýchnutí)) pardon ((pousmání)).
SM: ((smích)) [<to (byla) svatá pravda>]
LS: [<je to pravda>].
SM: <vám na to řeknu> ((smích)). takže em ee to se mně jako u toho
nelíbilo, ovšem později, až sem uznala jeho herecký kvality, no tak to
už bylo něco úplně jinýho, pak on natočil fůru ještě potom, který sem
viděla. ale taji tydle tydle ty z kraje hned teda né. ee Tři muži ve
sněhu, to byl kdo? to byla to byl německej film.
LS: to byl český film. tam myslím, že dokonce hrál hugo hás ((Hugo
Hass)) v tom.
SM: aha. hugo hás ((Hugo Haas)). tak to už sem na to úplně zapomněla.
Dobrá země, to je to zfilmovaný? ta tén román?
LS: to je americký film.
SM: ano ano a to bylo ono. ale to sem viděla až ňák pozděj, až už sem
si přečetla knížku, tak sem se rozhodně šla podívat na to. Svět patří
nám, no to je Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)), že?
LS: mhm mhm
SM: no i oni dvá mně tak trošku jako vadili v tom přehánění, no
přehánění, to byl ovšem jejich e způsob humoru.
LS: přesně tak.
SM: to dneska já už vím, ale tehdy v té době, když sem byla mladá, tak
tak jako ne, tak sem si myslela,
LS: mhm
SM: tak jako ten čeplin ((Charlie Chaplin)), to je zajímavý.
LS: mhm
SM: no Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) samozřejmě třikrát
((smích)). Ducháček to zařídí taky asi dvakrát, určitě dvakrát. Tři
děvčátka pokračují? to je českej? na [prvním místě by to],
LS: [ne ne ne ne].
SM: ne vlastně cizí n- nebo.
LS: tady e český je U pokladny stál.
SM: U pokladny stál aha tak no tak to je Burian ((Vlasta Burian)) tak
samozřejmě. To byl český muzikant, to byl kmoch ((František Kmoch)) á
hrál ho e hrál ho e š- e Zdeněk Štěpánek? ne-e. ne ne ne ne ne.
LS: teď si nejsem jistý teda. [kdo byl český muzikant].
SM: [no prostě byl to už n- starší] člověk, že. bělovlasej aj potom. no
tak nevim. buďto Zdeněk Štěpánek (nebo někdo jinej), ale toho sem a
myslím že aj s mým tatínkem zase, protože ten takovýdle filmy byl
velice zaměřenej. em Město ztracených, tak to vůbec nevim co to bylo.
LS: hm
SM: to je něco zahraničního, že?
LS: hm
SM: e Opereta jako jako film?
LS: mhm, to by měl být název filmu, no.
SM: aha. no tak to asi né.
LS: taky si nevybavujete.
SM: Roztomilý člověk samozřejmě, Vídeňská krev ano. muži- Muži
nestárnou, Dobrodružství Barona Prášila, Tanečnice e s Jarmilou
Grázlovou ((Marie Glázrová)), ano.
LS: Marie gla- e [Glázlová ((Marie Glázrová)) asi jo jo].
SM: [ma- Marie, Marie, Jarmila ((Jarmila Glazarová)) je spisovatelka]
LS: jo.
SM: Marie ano ee Marie Glázrová byla to manželka našeho brněnskýho
LS: mhm
SM: basisty. ee ježiši, já si na něj nevzpomenu né em není naše- náš
brněnskej, ale začínal tady
LS: aha
SM: a pak se dostal do Prahy.
LS: aha aha.
SM: ee ježiši, já sem ho měla strašně ráda. a by- pak sem se dověděla,
že sou to manželé a měli dokonce dceru, ani nevím, co se s tou dcerou
stalo. ee Tanečnice)), La Paloma (..) no La Paloma je teda em skladba
hudební, teda melodie (..) byl vokolo toho film, to byl e to byl
zahraniční film?
LS: [to je zahraniční].
SM: [ne náš], náš?
LS: to je zahraniční.
SM: aha je je zahraniční?
LS: mhm mhm
SM: ale je docela možný, že sem ho viděla, protože já sem teda jako po
otcovi, tak to e tů em lásku k té muzice e z- zdědila, takže si myslím,
že jo. Neviděli jste Bobíka? no v tom už zase byl můj oblíbenej
Svatopluk Beneš, kterýho <sem miloval, v té době>.
LS: jo?
SM: no tak platonicky samozřejmě.
LS: ((smích)).
SM: takže em to sem viděla. myslím, že sem taky to viděla. a dokonce
ještě, já mám tu knížku.
LS: jo?
SM: jo jo. to totiž vycházelo v časopise Ahoj, to byl takovej dobrej
časopis, em sportovní mládežnickej em aj ty a tam najednou začal
vycházet na vystřihování tady tento román. [tak]
LS: [a to] bylo to bylo př- před rokem štyrycet pět? když to vycházelo?
SM: tak asi že ano, protože tam [nic]
LS: [jo?]
SM: závadnýho ee ani komunistickýho ani německýho nebylo, takže je to
docela možný, ano.
LS: hm
SM: já přemýšlím, jestli ho mám tady, nebo jestli ho mám na chatě. sem
ho možná dala na chatu. Její oběť, to nevím co by bylo a Sobota, to byl
českej film, kde hrály štyři přední český herečky. hlavně tam byla
Jiřina (..) [její syn její syn hraje]
LS: [Jiřina Štěpničková?]
SM: Štěpničková, ano.
LS: Štěpničková.
SM: Štěpničková, no em prostě byly tam čtyři. a bylo to dobrý.
LS: Hana Vítová,
SM: je to docela
LS: Adina Mandlová tam hrála taky.
SM: jo hrála tam aj [Mandlová?]
LS: [myslím].
SM: protože Mandlová em mě sem měla, že ta měla spíš takový ty e
humorný role ale né třeba ee Kristián a tak, to nebyly moc humorný
teda, no, takže ano a to sem viděla teda taky ty Sobota. (
).
LS: takže to je všechno.
SM: ano.
LS: ještě je tam, jestli chcete sama něco doplnit nebo dodat? v
souvislovsti [s brněnskými kiny].
SM: [no tak pokuď sem na něco přišla], jako třeba taji v tom čtení
toho, takže sem to hned, o tom mluvila, tak em
LS: ale i obecně, celkově o čem sme se vlastně celou dobu bavili,
jestli sama byste chtěla něco doplnit? co sme nezmínili, co byste
chtěla říct o těch brněnských kinech a vašim [a vašich návštěvách?]
SM: [no já vám řeknu,] ono to víte, v té době bylo takový pro nás em
skoro někde jenom jediná možnost ňáké zábavy, protože bylo všecko
zakázaný, že. za války i i z kraje za komunistů teda, takže ty k- filmy
jedině teda tady byly, kam člověk mohl chodit a em že se pobavil, že
uviděl něco jinýho, jiný prostředí, tam často bývaly zvlášť u těch
zahraničních filmů, že. taky se dověděl něco vo životě lidí tam,
protože do určité doby sme neměli vůbec ponětí, co jak to v Americe
vlastně vypadá, že. takže to až potom tam začalo no takže takže, jo.
tak sme tak já sem chodila ráda do kina. já sem byla kinovej fanoušek
se dá říct a i později. no potom, jak třeba se mně narodila dcera, tak
sme nemohli, že, takže sem jako ani nechtěla, ale ale jo dycky sem jako
ten em když byl ňákej dobrej film, tak to už se o tom mluvilo, pak už
sem byla v zaměstnání, tak tam už se to em co co je dobrý a co není
dobrý, takže takže, jo, takže ty filmy já sem, patřila sem mezi filmový
fanynky. dá se říct.
LS: tak a eště musíme zmínit, vy ste ee údajně si přehrávala filmové
písně na e na piáno doma?
SM: no.
LS: je to tak?
SM: no je.
LS: jo?
SM: je ale já k- klavír nemáme už
LS: ale v té době ste si hrála,
SM: ale v té době ano, já sem dokonce ee všecky, který vycházely e z
filmů ty e který měly doprovody ňáký a obyčejně v každým českým filmu
vznikl ňákej novej šlágr, to se říkalo tomu šlágry tehdy, že,
LS: no.
SM: tak em byly k dostání e v takovédle podobě hlavně kvůli zpívání,
aby tam člověk si našel ty em ee prostě em názvy nebo slova slova té
písně, ano?
LS: jo jo jo.
SM: aby člověk tam poněvadž tam to p- bylo po- to byly noty teda a
potištěný to bylo těma e veršama. to vlastně byly verše, že, všecko. no
tak to sem si všecko kupovala a měla sem toho takovýdle štosy,
LS: jó.
SM: představte si.
LS: a to se prodávalo normálně v obchodech [(takovýdle)]
SM: [to stálo korunu osmdesát.] <to vám řeknu hned>. takže to jako, jak
se to objevilo, jak ten film vyšel em byl někde uvedeném, tak okamžitě
se tiskly aj noty veliký, ale to by bylo moc drahý
LS: aha.
SM: takže já sem si kupovala tady ty malý a ee ty sem si ty sem měla
pořád někde na klavíře položený a jak sem měla chvilku, tak hned sem si
to a zpívala sem si k tomu aj a takže to jako...
LS: a kde se to prodávalo? tady ty noty.
SM: no asi tam kde velký noty. byly knihkupectví, notový knihkupectví
[byly].
LS: [aha] aha aha.
SM: na české myslím že byl zrovna dnešní ten největší knihkupec ((Knihy
Dobrovský)), co je. u tram- tramvaje tam,
LS: no no.
SM: tak e tam se prodávaly noty a to dneska neexistuje safra? já teda
[bohužel už si]
LS: [já myslím, že] sou jako oddělení v těch knihkupectvích, [kde taky
prodávají takový notový materiály. hm]
SM: [oni ano správně ano a mají to někde bokem, ano] a tam tak tam se
to prodávalo. takže e přece tam existují takový antikvariáty.
LS: a ještě to.
SM: že tam by to asi
LS: no
SM: teda
LS: no no [no no no].
SM: [bylo]. no já vím, že sem teda jich měla hodně a že sem teda
LS: a co vlastně gramofonové desky? na těch vycházely taky ty písničky,
že jo?
SM: no.
LS: to ste si nekupovala?
SM: no taky taky.
LS: jo.
SM: a ty gramofonový desky ještě ňáký mám.
LS: vopravdu?
SM: ale písně? hlavně já sem potom si Wericha ((Jan Werich)) kupovala,
ty jeho ee tyhle nahrávky, ty jeho bavi- bavení se s ňákým, von měl
partnera, že e
LS: mhm
SM: potom Voskovec ((Jiří Voskovec)) už byl pryč, takže Horníček
((Miroslav Horníček)) byl [jeho další]
LS: [jo jo jo].
SM: partner, že. když sem byla v Praze, já sem pak jezdila, když sem
byla už v u té firmy em co sem tam byla těch pětadvacet roků, tak sem
jezdila služebně do Prahy a a vždycky sem si ňáký e divadlo tam
zařídila, abych teda, kina byly pro nebyly pro mě tak vzácný, tam sice
dávali spíš ňáký ty premiéry než tady u nás v Brně, ale to mě jako spíš
ty divadla sem chtěla a takže sem byla několikrát u Wericha ((Jan
Werich, Divadlo satiry, později ABC)), no několikrát u Suchýho ((Jiří
Suchý, divadlo Semafor)) samozřejmě potom tak sem to dycky využila,
když sem tam byla, jenže tam, no naštěstí to tam existovalo, že člověk
tam přišel a dostal z- vstupenku em a šel za dvě hodiny do divadla,
LS: no.
SM: což teda ee že? dneska třeba, ale tak já myslím, že i to na toho
Suchýho ((Jiří Suchý)) já nevím jak to tam teď von má to nový divadlo
((Semafor)), sem tam nebyla [teď se to má]
LS: [já taky nebyl].
SM: e po tom vytopení tam, že [jak to jak měl]
LS: [no no no].
SM: takže em ee ale myslím si, že že teda em on je pořád on bude až do
smrti váženej a [tak jak byl]
LS: [to určitě].
SM: za mlada, tak von je dneska a von je ještě pořád takovej čupr, že
že prostě je takovej mladickém, že i když už má já už nevim kolik má,
sedmdesát nemá [myslím].
LS: [to už] asi jo.
SM: jo myslíte že jo. hm.
LS: a to vy ste taky.
SM: ((smích))
LS: ((smích))
SM: no a tak já tady tyhle ty, pořád si to pěstuju a mám ráda em pořád
mám, v kuchyni mám rádio, tady mám televizi. takže v kuchyni vařím
dopoledne, tak pořád si pouštím, teď je tam zase ňáká ňáký nový to a z-
e když oni mají i em ee v určit ee písně, který tam vysílají,
LS: mhm
SM: mají z určitýho období a tak se to něják dělí. teď třeba e vzniklo
to nový rádio s-, jak se to menuje? je to je to jenom jednoslabičný
slovo. (já to) já už teď tu paměť nemám dobrou a tam teda vím, že já
teda ee si ráda i poslechnu em zprávy
LS: hm
SM: takže sem dost si pouštěla (.) Radiožurnál ((Český rozhlas 1 –
Radiožurnál)) páč tam sem se dost dozvěděla, tam je ten dobrej hlasatel
no ale em teď sem objevila tady toto, kde se dozvím každou hodinu
LS: jo hm
SM: nejdůležitější zprávy, to je pětiminutový a pak už se pustí jenom i
ty jejich nahrávky, ty desky. a ty ty sou teda právě tak z toho em
období těch sedmdesátých, osmdesátých let,
LS: mhm mhm
SM: ale existuje zase jiný rádio, který teda má eště starší třeba a
nebo zase novější, takže to já tam mám pořád v kuchyni puštěný když
vařím, no a a vodpoledne a em vodpoledne, ale já ne odpoledne ne ne
nech- nesedám u televize, já dost aj chodím ven, takže em až večer no
ty programy, který si člověk dneska může naťukat a...
LS: a co ty písničky teda, měla ste oblíbeného třeba ňákého autora nebo
ňákého interpreta, které v těch filmech zazněly? vzpomenete si ještě na
ňáké konkrétní?
SM: to asi, ačkoliv e
LS: na ňáký šlágr?
SM: (..) ježíši, kdybych já to tak měla schovaný <to bylo šlágrů>.
samozřejmě to bylo e nahoře obrázek toho
LS: hm hm
SM: em co tam hlavního představitele a em no
LS: (...) to nevadí.
SM: ne.
LS: jestli si nemůžete [vzpomenout]
SM: [bohužel] teda to už po mně bohužel [nemůžete chtít].
LS: [takže můžeme] rozhovor ukončit, jestli sama ještě chcete něco
dopl- doplnit a nebo
SM: no tak myslím, že sme to tak asi všecko probrali e
LS: mhm
SM: em no ty (jo) taji sem si psala, jo, Moderna, Alfa, centrál
((Central)), skala ((Scala)), Světozor, vy máte ty starý názvy těch kin
LS: hm
SM: aj že?
LS: no.
SM: Jadran, tam sme taky občas, to bylo Královo Pole,
LS: mhm
SM: manžel pocházel z Králova Pole, takže sme tam často aj taky když
sme byli u jeho rodičů, tak sme si tam třeba šli taky na na ňákej film.
em (..) Lelíček ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)) Katakomby, no
to je to sou t- to je teda Vlasta Burian (..) Mravnost nade vše, to mně
připomněla ta kamarádka, to byl hugo hás ((Hugo Haas)). no pak Prstýnek
s Vlastou Fabiánovou ((Vlasta Fabianová)) a s Gustavem Nezvalem
((Gustav Nezval)). no tak to sou, to člověk ale em víte, když si em ten
film e starej, třeba Prstýnek je strašně starej film, vybavím, tak hned
vím, kdo tam hrál, protože se mně líbil ten film zřejmě a a na ty herce
sem jako nezapomněla. Jan Cimbura, no ano to byl ee taky Gustav Nezval
((Gustav Nezval)) myslím ho hrál.
LS: jo [jo jo jo].
SM: [protože to už] sme měli, mezitím sem to myslím četla jako povinnou
četbu nebo co, takže em to sem si Hordubal, no, ale to byl těžkej film,
viděla sem ho, to bylo odněkud že Slovenska nebo z pomezí,
LS: mhm
SM: kde byly takový ty rody a em rodiny všelijaký, tragédie, takže to
vím, že em to byl dost známej, Vlčí jáma, nádhernej film
LS: ten už je ale z pozdějšího období, to je myslím že padesát [sedm].
SM: [ten byl] em
LS: to už sou padesátá léta.
SM: to už sou padesátá léta. takže to už je hodně pozdě. Divá Bára a
Vlasta Fialová ((Vlasta Fialová)) teda e Vlasta, ano, [Vlasta Fialová
].
LS: [Vlasta Fialová]. mhm
SM: naše brněnská, takže
LS: ano ano.
SM: to sme ju taky obdi- na té sem taky byla určitě aspoň dvakrát, to
mě a hrál tam dokonce se objevil jako novej herec Vrchota ((Robert
Vrchota))
LS: hm
SM: to byl tehdy krásnej vysokej mladík štíhlej, dneska když se objeví
ještě sem tam v ňáké podružné roli tak, váží aspoň metrák.
LS: ((smích))
SM: tak si člověk říká, jak mu
Konec rozhovoru
1
0.0
3:3248
Rozhovor vedl: Jiří Vraspír
Rozhovor přepsala: Blažena Stránská
Datum a místo:
Rok narození: 1925, bez sourozenců
Bydliště do roku 1945: Veslařská (Jundrov), asi roku 1930 se
přestěhovali na jinou ulici v Jundrově.
Povolání rodičů: Matka byla v domácnosti, ale měla domovnictví a
občas chodila na posluhu. Otec kostelní zámečník, později pracoval
ve Sfixu (výrobna nádobí).
Povolání narátora: Tři obecné v Jundrově, čtvrtá a pátá
v Pisárkách. Měšťanku dokončila 1939, pak dva roky v učení na
švadlenu. Pracovala v hračkářství v Žabovřeskách, pak v květinářství
na Masarykové, následně totálně nasazená v Kuřimi. Od roku 1944, kdy
se ji narodil první syn, byla v domácnosti. Nejmladší potomek
narozen 1959, když děti „odrostly“, pracovala jako uklizečka
v nemocnici, poté roznášela poštu.
JV: tak (...) ee paní J. J.
JJ: [mhm]
JV: [vy ste] teda ročník dvacet pět ste [mi říkala]
JJ: [pětadvacet], no
JV: chtěl bych se vás zeptat, vy ste se ee vy ste žila do roku
čtyřicet pět kde všude? [na jakých místech?]
JJ: [no já su] pořád v Jundrově
JV: [vy ste celý život...]
JJ: [já su rodačka] a pořád [žiju]
JV: [jo a] pořád žijete v Jundrově?
JJ: akorát přes válku sem byla ee sem bydlela ee kousek tady a za
války sem byla tady
JV: ale pořád [v Jundrově]?
JJ: [pořád] na té stejné ulici jo (.) se nic nemění
JV: ee takže vlastně i školu ste navštěvovala v Jundrově?
JJ: [já sem na]
JV: [obecnou?]
JJ: chodila do první do druhé do třetí v Jundrově
JV: aha
JJ: a pak sem chodila do Pisárek
JV: a to už bylá (.) teda měšťanka?
JJ: tam byla dvojtříd- udělaná nová dvojtřídka (..) že tam byla (.)
škoda že sem to nevzala, já mám aj takovou fotografii
JV: [mhm]
JJ: [jak to] kdysi tam vypadalo (.) jo (.) tam byla dole taková
stará budova (.) a tam byla první třída a mateřská školka
JV: v Pisárkách?
JJ: v Pisárkách
JV: mhm
JJ: jo jak je dneska tá [škola]
JV: [mhm]
JJ: tak tam na tom mistě (.) a nová budova byla přestavěná na
hroznovu, tam byla štvrt- e třetí štvrtá
JV: mhm
JJ: a štvrtá pátá
JV: [a tam ste chodila?]
JJ: [vlastně ne] počkejte druhá třetí
JV: mhm
JJ: jo (.) a štvrtá pátá
JV: a vy ste tam chodila do té štvrté?
JJ: tam sem chodila do štvrté a do páté
JV: mhm
JJ: sem chodila do těch Pisárek (.) a pak sme chodili na Starý Brno
(..) naproti pivovaru
JV: em
JJ: zrovna jak je
JV: jo
JJ: tady je pivovar [a zrovna n- jak sou ]
JV: [(do měšťanky)]
JJ: tam ty nový budovy tam bývala (.) aj německá škola
JV: mhm a...
JJ: my sme byli tak a za nama taklenc byla celý to byla německá
škola
JV: a em (.) vaše zaměstnání vlastně do ro- do roku čtyřicet pět (.)
ee vy ste stihla už za války pracovat?
JJ: za války sem byla zamě- já sem se
JV: [( ) nastoupila ste...]
JJ: [když sem vyšla školu], tak sem se dva roky učila
JV: mhm
JJ: jako švadlena
JV: mhm
JJ: jenomže ze zdravotních důvodů sem toho musela nechat
JV: jo
JJ: no pak sem nastoupila do hračkářství
JV: mhm
JJ: v žabinách ((Žabovřesky)) (.) tam sem dělala, jenomže (.) že jo
maminka pořád nadávala, že chodím jak mlynář (.) jo vod toho dřeva
JV: mhm
JJ: tam byl ten prach a všechno, tak sem pak dělala v květinářství
JV: a to to to teda teď mluvíme o jakých letech?
JJ: to bylo za války jako
JV: pořád za války?
JJ: [no]
JV: [mhm] a...
JJ: to bylo za války no a pak sem byla z toho květinářství sem byla
totálně nasazená (.) pak sem byla jako ee napřed na takový
přeškolení to sme měli jak je Královopolská tak kousek za ní
JV: mhm
JJ: tam taková budova (.) a pak sme šli, já sem měla jít do Hamburku
(.) jenomže (.) já sem mě se rozbolavěl palec
JV: mhm
JJ: tak tím pádem sem se tomu jak se říká uhla
JV: mhm
JJ: jo a choď- byla sem v Kuřimě (..) no pak už sem byla s děťma
doma
JV: a vaše vlastně děti se narodily kdy?
JJ: no tak ten nejstarší kluk ten byl ve štyryaštyrycátým
JV: mhm
JJ: se narodil (.) no a pak sem měla v sedumaštyrycátým
JV: jo
JJ: třiapadesátým (..) a (.) ta (.) nejmladší je v devětapadesátým
JV: (jo (.) takže) máte štyry děti?
JJ: štyry no (.) no nejstarší bohužel už mně zemřel
JV: a em do důchodu pak ste vlastně pracovala na jaké pozici, jako
(švad-)?
JJ: no tak ee já sem byla většinou doma kvůli děckám, že
JV: mhm
JJ: no a pak (.) vždycky jenom tak nějak řekněme ee nějak tak, pak
sem až už byly děcka jako bych řekla vodrostlý, tak sem dělala (.)
napřed (.) všelijaký ty práce, jo
JV: mhm
JJ: jako uklizečka sem byla v nemocnici
JV: mhm
JJ: pak sem byla aji u pošty (.) tam sem byla šestnáct roků
JV: mhm
JJ: u té pošty jako, roznášela poštu
JV: jo
JJ: jako
JV: [poštačka, jo?]
JJ: [v Jundrově] tak v ku- tak v Lískovcu, v Kohoutovicích, jo,
takže ja znam jak Lískovec, <tak Kohoutovice>
JV: věřim (.) ee ještě bych se zeptal, povolání vašich rodičů (.) (
)?
JJ: maminka maminka byla d- doma, že, chodila sem tam na nějakou tu
posluhu, ale věčinou my sme byli (.) ee před válkou
JV: mhm
JJ: sme byli, když mně bylo pět roků, tak sme se pravě nastěhovali
na tu, já sem se narodila vlastně taky na Veslařské, ale dole, pak
sme se přestěhovali tam ee naši dostali jako (domovnictví)
JV: mhm
JJ: to patřilo nějakýmu Hérusovi, voni měli rukavičkářství (.) velký
jo (.) byli jak se řiká (.) tenkrát milionáři (by se řikalo)
JV: ((pousmání)) a povolání tatínka teda?
JJ: hm?
JV: povolání vašeho tatínka bylo jaké?
JJ: tatinek byl kostelní zámečník, dělal v ple- ee napřed byl jako
voják, že (.) a když přišel z vojny, z te první jak se říká, jo
JV: mhm
JJ: no tak pak dělal v tým (.) co se dělalo nádobí jako (.) s-
svinks ((Sfinx)), se to teď nějak nějak menuje ( )
JV: mhm (.) a měla ste sourozence?
JJ: ne (.) já sem byla sama
JV: jedináček
JJ: (já sem) byla jedináček
JV: ee jo vzpomněla byste si kdy ee v jaké době em nebo období možná
se to nedá říct (.) úplně přesně rokem, ale kdy pro vás skončilo
pravidelné navštěvování kina? kdy už ste do kina [přestala chodit]?
JJ: [no tak ee] až už vlastně do kina sem přestala chodit až vlastně
byly děcka, že
JV: [mhm]
JJ: [no tak] (..) už mně to pak tak nešlo (..) já sem byla naposledy
v kině
JV: mhm
JJ: to sem už byla (.) ( ), já sem vlastně byla ee v
osumaštyryceti už jako (.) vdova to sem potom měla (.) další
manželství
JV: mhm
JJ: jo no a (.) to sem tenkrát (.) man- manžel, co zemřel teď ten
druhý
JV: mhm
JJ: a náš tatínek mě vytáhli mě (poď) pudem do kina (...) my sme šli
do kina (.) a přišli sme po sedmi hodinách ráno domů, tak to už
konec, šlus! <už s vama v životě do kina nejdu (.) a vod té doby> už
sem v kině nebyla, ale tak (.) [možná]
JV: [a to bylo jaký rok (todle)]
JJ: tak namátkově sem někdy byla v tom Jundrově [se podivat ( )]
JV: [jaký jaký byl] vlastně rok, jak ste řikala tady tu příhodu, že
ste se vrátila ráno?
JJ: to sme byli já nevim to sme byli někdy (.) na ňákým filmu (..)
ježiši já si nevzpomenu co už to bylo
JV: a kdy to mohlo tak být, v jaké době, kolik vám mohlo být let?
JJ: to bylo někdy (..) počkejte v šestapa- někdy v sedumapadesátým
JV: mhm
JJ: no tak nějak [to mohlo být]
JV: [jo jo ke konci] padesátých let dejme tomu
JJ: no no tak (.) tak nějak v sedumapadesátým
JV: hm
JJ: osumapadesátým [roku]
JV: [a pak] už vás to moc do toho kine [ne ne]...
JJ: [pak] už sem <nešla> (.) pak sem tam někdy
JV: [mhm]
JJ: [sem] zabrousila, že pudem na něco pěknýho v tym Jundrově, ale
tam sem byla myslim ale dvakrát jenom
JV: aha
JJ: ale nejvíc co sme jako (.) chodili do kina, tak sme chodili když
sem byla v tom květinářství, tak jako kamaradky sme se vždycky
JV: mhm
JJ: domluvily (.) a šly sme (nětam), sme šly třeba (.) ve tři hodiny
ee po- prostě vodpoledně do kina do jednoho
JV: aha
JJ: a tam skončili (.) a honem sme utikaly že do <druhýho>
JV: [a to ste to ste]
JJ: [tak bylo to] mládí, že
JV: to bylo za války ještě?
JJ: no to bylo za války
JV: mhm a to ste pracovala tenkrát kde, v tom květinářství?
JJ: ee na Masarykové, teď to tam už není (.) jak je (..) je
květinářská a tak byl na rohu Popr a vedle na té Masarykové bylo
[květinářství]
JV: [tudíž ste vlastně] šly do jakého kina (.) ne- (nejbliž)?
JJ: no my sme většinou se domluvily, zašly sme si na naměstí Svobody
že
JV: mhm
JJ: a to sme šli (.) podle toho jak, většinou sme byly v Alfa pasáži
((kino Alfa))
JV: mhm
JJ: ne (.) a teď třeba v Moderně ((Moderna)) to bylo zas v Jaltě
((Jalta)) ne
JV: mhm
JJ: tak sme zas honem utikaly <tam do kina>
JV: [(šly ste) ( )]
JJ: [na na dalši] tohle, to nam tak akorát vyšlo, jo
JV: mhm
JJ: no tak podle toho, jak co kde dávali, no (.) tak
JV: jo
JJ: pač tenkrát se za války nehodilo nikam do kavárny
JV: mhm
JJ: nebo někde (.) zábavy nebyly (.)
JV: mhm (.) [k tomu]
JJ: [až]...
JV: se ještě dostaneme a em tak todle je takový úvod vlastně, teď
sme jakoby načali a tak sme si zrekapitulovali ten váš ňáký příběh
(.) á teď bych se zeptal, teď bych se ptal chvilku na tu em vyloženě
dětskou zkušenost, to znamená do ňákých těch devíti deseti let (.)
jestli tam máte ňáké vzpomínky rané (.) a zeptal bych se, jestli si
pamatujete na svoji první návštěvu kina?
JJ: (první návštěvu (.) si (nevzpomínám jako) poněvač (..) (to sme)
to už sem chodila myslim do měšťanky
JV: mhm
JJ: (pač) tenkrát jako děcka sme (.) tak nechodily po těch kinách,
jak chodí dneska, že (.) tenkrát to nebylo (.) ale mám dojem, že to
bylo poprvně když sme byli v první měšťance
JV: mhm
JJ: a to sme byli jak sem vám vzpomínala na tom Výstavišti
((Výstaviště))
JV: mhm (.) tam ste šla tenkrát ze školou nebo s rodiči?
JJ: to sme byli ze školou
JV: ze školou
JJ: tam jako
JV: mhm
JJ: sme byli tam bylo nějaký to byla nějaká (..) nějaký výročí nebo
nějaký (.) něco tam prostě
JV: mhm
JJ: bylo (.) [no a tak]
JV: [a to už ste vlastně] chodila e (na tu)
JJ: do měšťanky
JV: měšťanku (.) a ta byla v Pisárkách (.) nebo...?
JJ: ta byla naprotí (.) pivovaru
JV: naproti pivovaru ste říkala, na Starém Brně
JJ: no no no (.) tam sem chodila do první a do druhé [měšťanky]
JV: [takže vy ste] to vlastně měli kousek?
JJ: no (..) no my sme obyčejně z té školy sme chodívali stejně tama
(.) dom (.) (poněvač) my sme vyšli ze školy, vobešli sme tu německou
JV: mhm
JJ: a teď (vedla) byla Výstavní a zrovna pokračovalo se dál, tenkrát
to tam nebylo za- (.) hrazděný, jo
JV: mhm
JJ: pač tam byla normálně silnic
JV: jo
JJ: až dál ješče (.) až jak sou ty schody tam nahoru
JV: mhm
JJ: tak tama sme tam už ty schody bývaly za nás, jo
JV: jo
JJ: to sme vždycky tama vylezli nahoru a šli potom po hlinkách
JV: vy vy ste mi říkala ee tuším, že ste tam chodili ze školou
poměrně často ee [(do toho kina)]
JJ: [no my sme] ee (poněvač) tam (.) voni tam potom se tam (.) tam
se nebylo jenom kino [tam]
JV: [mhm]
JJ: prostě byly třeba když bylo něco tohle s- tak vím, že sme tam
byly na nějaké (.) ee nějaká slavnost tam byla
JV: mhm
JJ: nebo něco, nějaký takový jak divadlo něco tam bylo tako jo v tom
kině (.) ale vím, že to kino bylo hodně dlouho a chodilo se tam jak-
s rodičama já sem moc do kina nešla, protože rodiče na to neměli čas
JV: mhm
JJ: pač maminka, ta byla (.) vod jara do zimy (.) na zahrada [že]
JV: [mhm]
JJ: tam byla strašně veliká zahrada, měli jako domovnictví ee
vlastně měli na starosti celou zahradu
JV: [mhm]
JJ: [takže] (.) rodiče neměli ani čas, aby (se mnou)
JV: jo
JJ: to sme tak v sobotu v nedělu šli akorát [na procházku]
JV: [s kamarádkama] nebo (.) s kamarády?
JJ: no až potom s- sem byla větší, že (už tohle) tak už sem s těma
kamarádkama
JV: mhm
JJ: šla taklec
JV: mhm (.) ale zatim tady pořád v tom dětství ste pořád chodila
[vlastně (asi nejčastěji)]
JJ: [no v tom dětství] akorát [jako co sme]
JV: [(v rámci školy)]
JJ: měli nějak tohle, tak to si pamatuju taky, no (.) jako to sme
tam byli, pak tam byla nějaká voslava
JV: mhm
JJ: tak to sme tam taky byli [(nějak něco tam)]
JV: [nevzpomněla] by ste si, jak často třeba sté (.) s tou školou na
ten film šli?
JJ: no tak tenkrát to mi bylo tolik (..) tenkrát to tak nějak (.)
pak začala ta válka, no tak ( ) v ( ) třicátým sem končila, že
(.) tam bylo takový...
JV: a to už ste možná chodila pře- před válkou už jakoby sama třeba
s s přáteli?
JJ: ne ne ne
JV: ne
JJ: (to ješče) víc jako (..) (to sem) končila školu akorát v tom
JV: mhm
JJ: devětatřicátým roce že a (.) pokuď ee tak (.) to vite, než (
) já sem, my sme bydleli tam vlastně tenkrát to bylo vic takový (.)
vopuštěný
JV: hm
JJ: jo (.) my sme bydleli (.) až tak jako bych řekla až (byste vzal)
za Veslařskou až tak
JV: mhm
JJ: jako tenkrát to bylo strašně vopuštěný, to si (.) ste si
netroufal tam chodit
JV: hm
JJ: to (.) jako děcka že (...) až potom sme byli starší v tom učení
no tak pak sme chodili teda jako tam do toho kina hodně jako
JV: a vzpomněla byste si, jaký byl třeba názor rodičů na chození do
kina? vyjadřovali se k tomu nějak?
JJ: tak ee nějak (.) nebyli proti tomu
JV: hm
JJ: nějak
JV: a škola třeba? mluvilo se o tom ve škole?
JJ: no tak ve školách se nějak zvlášť moc bych řekla (pokuď) sme
chodili do školy, tak se nějak tak moc vo těch kinách nemluvilo
jako, jo (.) to nebylo tenkrát to nebylo tak propagovaný
JV: hm
JJ: jak je to třeba dneska, jo
JV: em vzpomněla byste si, jestli ee vlastně tenkrát byl pro vás
film důležitý nebo považovala ste ho za něco důležitého? mluvila ste
třeba o něm, o o nějakých těch hercích nebo
JJ: [no tak]...
JV: [různých] scénách třeba s kamarádkami nebo se spolužačkami,
které vlastně, vy ste ten film viděly společně, [(že)]
JJ: [(tak)] my sme tenkrát jako děcka (.) vlastně to sme byly jako
děcka
JV: mhm
JJ: že (.) tak sme nějak tak ee tohle (.) až potom větší už
s kamarádkami, tak spíš už
JV: mhm
JJ: ten se nám líbil nebo to se nám líbilo, jo, to už prostě jako
víc taklec (.) aji sme měli všelijaký brali sme si tenkrát byli
JV: mhm
JJ: ten (.) nevim jak se to jmenovalo (.) Kinorevue
JV: mhm
JJ: nebo tak něco, tak sme si to kupovali
JV: kupovali (ste si)?
JJ: jo a tak, tak sme ee jako (..) to už potom bylo že (.) (člověk)
byl větší, to už vlastně bylo (.) bych řekla (.) za války (.) po
válce už potom (.) člověk už tak málo
JV: hm
JJ: to sem byla většinou doma [(s dětma)]...
JV: [vy ste] se vlastně vdala v roce?
JJ: já sem se vdávala v šestaštyrycátým
JV: mhm
JJ: po válce
JV: po válce až (.) a (.) ee takže takže em v rámci toho té návštěvy
ee kina na tom Výstavišti ((Výstaviště)), přes to ňáká vzpomínka vám
vytane na mysli? třeba ňáká silná opravdu? (z té dětské) ( )?
JJ: to já si ani dneska už nevzpomenu, co to tenkrát bylo za [film]
JV: [mhm]
JJ: jenom vím, že to potom bylo docela dost navštěvovaný, to kino
tam jako (..) jako že tam poblíž (co s-) ( ) bydleli, že
JV: mhm
JJ: tak tenkrát vlastně (.) za války když to vezmete, co byla ta
mládež taková (.) tak kam měli jít?
JV: mhm
JJ: (jedině) do kina, že, no a my sme bydleli, pro mě to bylo z ruky
JV: mhm [rozumim]
JJ: [někam] tam jit do kina
JV: hm
JJ: jo, poněvač já sem měla ee já sem (.) rodiče byli dosť přísní
JV: mhm
JJ: bych řekla, já sem měla poručený být v devět hodin doma
JV: hm
JJ: anebo v deset hodin v letě (.) jo (.) a v zimě v devět hodin,
protože (.) naši rodiče nebyli rádi, když sme (.) potmě někde se
courali nebo tak že (.) to (.) tenkrát to nebylo tak jak je to dnes,
dnes vám na tom nezáleží (..) děcko de do š- do toho, chodí ještě do
školy a de do kina a příde třeba až ráno, že
JV: hm
JJ: rodičům je to jedno
JV: vzpomněla byste si, jak to kino (.) vypadalo, jak na vás
působilo (.) to na tom Výstavišti ((Výstaviště)) myslím?
JJ: tak tam bylo pěkný to kino, šikovný to tam bylo (.) jinak já už
si tak nějak moc
JV: [hm]
JJ: [nepamatuju ( )]
JV: a tam ste teda chodila (.) ee v rámci té měšťanky
JJ: no
JV: a pak ste tam už přestala chodit?
JJ: no poněvač pro mě to bylo z ruky
JV: hm
JJ: jo, pro mě to bylo z ruky taklec chodit do města do kina (.) to
sme chodili akorát kdyžtak když něco dávali v té sokolovně u nás v
Jundrově ((kino Vesmír))
JV: hm
JJ: se promítaly filmy v te sokolovně (.) tak sme (řekneme) jako
děcka třeba šly
JV: [hm]
JJ: [do te] sokolovny, jo
JV: takže ste občas šla i s kamarády?
JJ: no tak to sme se jako ze školy bych řekla, ale (.) to už sme
byli větší
JV: mhm
JJ: že, to bylo už jako ve válce
JV: jo
JJ: tak (.) to ještě sem tam do toho (tohle tam), pro mě to bylo (.)
my sme bydleli (.) do toho devětatřicátýho roku (.) tam na tom bych
řekla to už je víc k Pisárkám
JV: mhm
JJ: jo, to je tak v polovině bych řekla té Veslařské (.) no a tam to
byla taková spíš samota
JV: hm
JJ: tam nebylo těch domů tolik, tam byly (.) ze začátku máte byly
samá vila
JV: [hm]
JJ: [jo] (.) takže tam (.) to bylo všechno, (dyť to) spojení nebylo
takový
JV: hm
JJ: jo, my sme museli až do (.) e až do žabin ((Žabovřesky))
JV: hm
JJ: na konečnou (.) jo, anebo do Pisárek na konečnou
JV: ee dostala ste se třeba někdy v životě v tom dětství nebo (.)
dospívání na nepřístupný film?
JJ: ((nejspíš kroutí hlavou))
JV: ne?
JJ: em ((zamítavě)), (to sme šli většinou) to co (.) vybrali
JV: hm
JJ: pokuď sme chodili do školy, tak sme prostě tak nějak nechodili
JV: hm
JJ: po kinách (.) jo
JV: třeba někdy bez placení, (dostala ste se)?
JJ: ale (.) potom až už sme byli (.) prostě velcí, když už sme byli
(.) já sem byla v učení (nebo) sem byla v tom obchodě, no tak tam už
sme víc jako
JV: mhm
JJ: chodili, [že, ale]
JV: [(za té války)]
JJ: někdy zas nějaký takový to (.) nás netáhlo
JV: hm
JJ: nás třeba tahly nějaký takový bych řekla (.) ee co sme to sme
byli myslim ale štyrykrát na tom to Krb bez ohně (.) jo
JV: mhm
JJ: (ten) nějak hana Hana Vítová s tým (..) Dvorským ((Alois
Dvorský)), ne
JV: mhm
JJ: to sme byli myslím ale <pětkrát na tom se nám libilo> a pak sme
většinou (.) takový nějaký ty dobrodružný filmy, pak dávali film (.)
to si pamatuju (.) Mzda strachu
JV: mhm
JJ: to byl takovej nějakej bych řekla napínavej film (.) jak voni
(.) převáželi nějaké (.) prostě nebezpečné náklad
JV: hm
JJ: to si pamatuju ještě ten film, že voni to byli jako (.) vezli
nějaké nebezpečné náklad přes nějaký takový tyto (bylo) jak někde v
pralese
JV: mhm
JJ: nebo tak někde na nějakou končinu
JV: mhm
JJ: no a ee museli (.) přejíždět (.) přes takový prostě a teď museli
vopatrně poněvač (.) to se nesmělo (.) ten náklad nějak ee dostat do
toho ž- to mohlo vybouchnout jo, tak to si pamatuju jako jo, že to
byl to byl taky dobré film jako no a jinak tak si nějak zvlášť moc
toto no tak (.) tenkrát byla voblíbená ta (.) Ferbasová ((Věra
Ferbasová))
JV: mhm
JJ: jo, tak to sme většinou, kde byla Ferbasová ((Věra Ferbasová)),
<tak sme tam šli>
JV: (to byla) vaše oblíbená herečka?
JJ: no tak (.) tenkrát za mládí (.) byla t- to bylo víc těch
hereček, co byly taklec voblíbený
JV: hm
JJ: že
JV: já (sem sem) chtěl zatím ujasnit, mluvíme teď už o o válce, o
protektorátu?
JJ: no no no
JV: k tomu by sme se ještě kdyžtak dostali (.) chtěl sem se zeptat,
vy ste (.) chodila do kostela nebo chodili ste do kostela jako
rodina?
JJ: tak (.) my sme měli, pokuď sem chodila do školy, tak bylo
povinný náboženství
JV: hm
JJ: to sme chodívali (..) no a já sem chodila bych řekla jako děcko
JV: mhm
JJ: my sme měli tam byl na Veslařské byl klášter
JV: mhm
JJ: (tak sme) většinou do toho kláštera chodivali do kost- dneska je
tam nějakej vojenskej tento (.) (to přebrala)
JV: [a]...
JJ: [a] tenkrát tam vlastně (.) to byl klášter
JV: mhm
JJ: tam vychovali, tam byli aji (.) hráli divadlo ty schovanky (.)
jo co tam vlastně (.) se u- oni tam chodili do školy v té v tym
klášteře a všechno, jo, tam bylo tenkrát to bylo veliký
JV: hm
JJ: tam (.) byl hromadu těch schovanek tam bylo, jo
JV: hm
JJ: no a tak to sme chodili do toho k- do toho kostela tam do toho
no a pak (.) pak už sem málo šla, protože (.) když už sme byla v
Jundrově za války už (.) to tak netáhlo, [jo]
JV: [a] rodiče teda nebyli věřící, (jako že by)...?
JJ: no byli taky, no ale tak nějak (snad) že by (.) se
JV: hm
JJ: se chodilo do kostela (..) se nechodilo (..) no (..) (my sme)
byli jako katolíci
JV: mhm
JJ: rodiče byli to (.) jenomže tenkrát už ty rodiče ee naši třeba
neměli nějak moc toho času
JV: hm
JJ: jít do (.) se zebrat a jít do toho kostela (.) sem tam, v nedělu
sme třeba do toho kláštera šli, ale že by se chodilo pravidelně
JV: hm
JJ: jo (.) tak to u nás nebylo jako
JV: (takže) si nepamatuje (.) nepamatujete, že by se třeba na
farnosti promítaly nějaké filmy? že by pan farář ee [promítal]
JJ: [nee]
JV: dětem (.) ne?
JJ: ne (...) ne to si nepamatuju (tam nic) to ani (.) ani pokuď vím,
tak my sme měli farnost v Komíně
JV: mhm
JJ: tam byl farář nějaký pan Růžička tenkrát, jo (.) ale jinak takle
co že by tam nějaký to nebylo
JV: mhm (.) em nevzpomínáte si, jestli třeba měl ee někdo z vašich
spolužáků (.) ee rodiče, kteří by vlastnili ee promítačku (.)
domácí?
JJ: těžko (..) za nás za tech mladejch let tomu taklec nebylo, teď
už to je víc
JV: hm
JJ: rozmnožený, ale (...) tenkrát
JV: hm
JJ: to nebylo taklec
JV: a když teda teď se ee posuneme vlastně už do toho dospívání, to
znamená vlastně do té druhé poloviny třicátých let (.) jak ste
začala navštěvovat měšťanku, došlo tam k nějaké změně výraznější než
ee v tom uplynulém období, které sme teď tak jako [( )]...?
JJ: [(tak to nevim)] to byly furt tenkrát (...) to byl ještě
(povídám) sme byli (.) děcka tenkrát
JV: mhm
JJ: byli úplně jinačí, bych řekla jinačí režim toho (.) já si akorát
vzpomenu na nějakýho učitel Černý (.) on byl potom popravenej (.) v
tom devěta- ee v tom, no prostě hned mezi první- jak začli
popravovat
JV: hm
JJ: hned mezi prvníma (.) já si vzpomenu v té první měšťance, tam
nás učil ešče (...) ee pisničku (.) teď nevzpomenu jak se ten
(korasin)
JV: mhm
JJ: jo, to si na to a já sem to znala celý, jo, ale to už si za ty
leta už se mně to vykouřilo z té hlavy, jo
JV: hm
JJ: (no) von byl spíš von byl jesi byl (.) ruskej legionář nebo já
nevím prostě jako ale on byl mezi prvníma, co byli popraveni, to si
akorát pamatuju jako ze školy ješče, ale (.) jinak taklec tam žádná
taková nějaká (..) takový spíš bych řekla dětský, jo (.) my sme
třeba ee měli (.) v první měšťance to bylo (.) měli sme byly Vánoce
JV: hm
JJ: Mikuláša bylo
JV: mhm
JJ: tak učiteli (.) přišli donesli, to byly takový ty bílý polívkový
talíře, ty hluboký, tak donesli dva ty talíře, takovou čokoládu (.)
jo, takový (.) ty na jednom byly takový tyčinky a na druhým byly zas
takový jako (krkle) (.) nám to donesli a přišli z třetí měšťanky
holky přišly voblečený jako <Mikuláš, jako čert, jo>, (a fakticky)
bylo to něco, mělo to něco do sebe
JV: hm
JJ: tenkrát (.) jo.
JV: (takže vlastně) to byla taková besídka jakoby
JJ: no (.) no tak jako takový slavnostní
JV: hm
JJ: jako přišel ten čert s tým Mikulášem a já si vzpomenu, vona
bydlela kousek vod nás ee ta Věrka Kadlecová (.) a vona se strašně
bála (.) ta z toho měla hotovej šok
JV: hm
JJ: jo, já sem s ňou měla co dělat, já sem s ňou potom vona se mě
držela jak klíště, já sem s ňou šla, musela jsem ji zavest až k nim
do kuchyně (.) jo
JV: čeho se myslite bála?
JJ: no bála se toho čerta, Mikuláše (vona prostě) se toho ješčě bála
jo (.) (no povídám) v těch letech ješčě my sme byli (.) jak se řiká
takový ee takový dětský ješče, jo, všechno (..) sme šli po
(Hlinkách) ((V Hlinkách)) my sme chodívali pěšky z té (.) vod toho
st- ee vod toho pivovaru
JV: mhm
JJ: až do Pisárek až na Veslařskou, že (.) tam jezdila sice tramvaj,
no ale rodiče nam ee máte nohy, choďte po svéch (.) no (.) tak sme
chodívaly pěšky, no a (povídám) to sme šly tenkrát ee z toho a to si
pamatuju dodnes (.) vona se mě držela jako kliště a jak tam někde
něco zazvonilo, jo
JV: hm
JJ: jak šli třeba byli partyje nějak domluvená (.) já (sem myslela
že) ((smích)) <(že vona mě) (.) (já sem nevěděla)> co s ňou mám
dělat, (já povídám) Věri, prosim tě, dyť se neboj (.) (tak sme) vona
mě stáhla do žundru jo (.) do (dveří), aby nás nebylo vidět
JV: zeptal bych se (.) vy ste vlastně trávila tenkrát (.) čas jako
dítě (.) měla ste nějaké koníčky nebo četla ste knížky třeba (více)?
JJ: [hm to]
JV: [vy ste] řikala, že ste (méně) chodila teda do toho kina, tak
jestli ste se nějakým dalším zábavám věnovala?
JJ: tak tenkrát ee (.) byla všelijaká ta zábava že [no tak já sem
(chodila)]
JV: [chodila ste třeba na výlety] nebo sportovat?
JJ: zvlášť tenkrát (.) chodila sem do Sokola
JV: mhm
JJ: jeden čas (.) no ale potom jak už ee dokuď žáci jako, no a potom
když sem měla jít do už jako do dorostenek
JV: mhm
JJ: tak sem toho nechala, protože (.) to už bylo pozdě večer, a když
já sem měla přijít tam na ty Kopaniny
JV: mhm
JJ: to tenkrát tam byla Veslařská vlastně (.) vobydlený (.) končilo
(.) kousek, jak je dneska to kino, tak kousek ješče tak za ním
JV: mhm
JJ: jo, a jinak to tam bylo pustina samota (.) takže (..) ee nás to
netáhlo někam (.) že
JV: a třeba rozhlas ste poslouchala?
JJ: no tak rozhlas tenkrát ešče vlastně byly (.) ee sluchátka
JV: mhm
JJ: (krystálky) (.) hledalo se to, tak to sme se vo to kolikrát
handrkovali, když tam něco bylo, jo
JV: mhm
JJ: děda mně to zebral, že chce poslouchat to nebylo (.) bylo tak
nějaký ty knížky takový ty pohádky nebo tak něco bylo
JV: hm
JJ: že
JV: do divadla ste třeba šla někdy (.) v tom dětství?
JJ: (já bych) vám řekla upřímně (.) tenkrát (.) nás rodiče víc ee
vedli k takové nějak (.) prostě, jak bych vám to vysvětlila, nějak
ee (k) práci
JV: mhm
JJ: jo, my sme museli spíš bych řekla pomáhat těm rodičům
JV: mhm
JJ: jo, poněvač (.) já sem třeba přišla ze školy (.)
JV: mhm
JJ: a maminka neměla když byla práca na zahradě (.) tak sem
(neměla), musela sem ledasco (.) nádobí umýt a to udělat a to udělat
jo, (měla) sem prostě nachystanou prácu, že (...) takže tam (.) to
bylo to dětství úplně něco jinýho, [já ( )]
JV: [takže ste] neměla tak čas na tu dětskou zábavu jako třeba
[(dnešní děti)]
JJ: [no právě] a pak já sem byla sama
JV: mhm
JJ: tam ee sice sem kolikrát utekla k babičce, babička bydlela hned
vedle
JV: hm
JJ: a tam bylo už víc děcka co tam bydlely, jo, tak sme se tam jako
hráli sme, no tak hrály sme, jak se tenkrát, to bylo takový hrálo se
třeba tichá pošta
JV: [hm]
JJ: [nebo] takový nějaký ty (.) voloviny, jak se říká dneska, dneska
když byste to tak to se nám děcka budou smát, jo (.) no, ale my sme
fakticky tenkrát jinou zábavu neměli
JV: mhm
JJ: a byli sme spokojení (...) to e
JV: a teda než ee ta začala válka (.) nebo než sme, než začal
protektorát
JJ: no
JV: tak ee do té doby (.) byste si třeba vzpomněla, jestli ste (.)
chodila do ňákého kina (teď)? jestli vám něco vytane na mysli
JJ: no řikám, já sem začala ch- potom jak sem (.) poněvač pokud sem
byla ee (.) napřed sem byla v učení
JV: mhm
JJ: že (.) pak sem byla zaměstnaná u toho Hrdličky (.) no tak tam až
pak sem byla v tom květinářství, tak tam jaksi s těma holkama
JV: [mhm]
JJ: [sem] už víc (.) [přišla na ňákou tu...]
JV: [ale ještě] jakoby na té měšťance, jak ste byla, [(v těch
patnácti)]
JJ: [v té měšťance] sme málo (.) takto, to sme se akorát tak
kamarádili, pokuď sme byli v té školi, že
JV: mhm
JJ: a jinak (zas povídám), poněvač já sem to měla daleko, voni byli
většinou ze Starýho Brna nebo byli z Liskovca ((Lískovec)) (.) takže
my sme to tam měly poměrně jako kamarádky k sobě jedna k druhé
daleko
JV: mhm
JJ: já řikám sme já sem třeba s těma kamarádkama (.) sme se bavily
po té cestě, jo, my sme třeba šly (.) z tych ee p- pisá- z ty- vod
toho starýho (tam) vod té Pisárecké, my sme skoro každý den se si
sedly a vykládaly sme si (.) jo...
JV: takže ste vlastně žádné kino (.) kromě (.) kina [na Výstavišti]
((Výstaviště))
JJ: [no]
JV: neznala tenkrát (.) (osobně)?
JJ: tenkrát ne, tenkrát nebylo nic toto (.) no...
JV: až teda za té války [(a to jak ste začala...)]
JJ: [až potom v té válce tam] pak už sme víc jako, poněvač to už nám
bylo těch (.) ee řekněme těch štrná- ee těch patná- šesnáct
sedumnáct, že (.) to už potom už víc jako (.) (povídám) to už sem
přišla víc do toho města
JV: mhm
JJ: poněvač my sme (.) rostli (.) tenkrát to bylo předměstí (.) že
(.) tenkrát to nebylo tak vobydlený, jak je to dneska vobydlený a
bylo to jako předměstí, takže sme vlastně tenkrát nepřišli tak nějak
(.) moc ee do styku s těma (..) řikam, no až po té válce tam už
potom, zas po válce když to vezmete zas, človek už měl starosti,
byla rodina
JV: hm
JJ: že a bylo zas jiný [starosti]
JV: [co třeba] vaši spolužáci nebo kamarádi, myslíte, že oni chodili
do kina víc tenkrát (.) než vy?
JJ: no tak možná kdo to měl blíž ee ty spolužáci, pokuď byli v tom
jak třeba na tom Starým Brně, ale jo, tenkrát taky nebylo tolik tych
(.) jako
JV: hm
JJ: bych řekla [( )]
JV: [vite, jestli] třeba o tom o tom pak třeba mluvili ve škole o
tom, že byli ee př- e před tím ee den v kině?
JJ: tak řekla bych, že ani tak nějak [se]
JV: [ne]
JJ: (zvlášť) se (vo tom) nijak nebavili
JV: hm
JJ: sme vo kinách nebo to
JV: [takže]...
JJ: [tam třeba] sme byli úplně
JV: hm
JJ: ještě někdo kupoval si ten časopis (.) [to kinorevue]
JV: [kinoreví] ((Kinorevue))
JJ: jo
JV: mhm
JJ: takže sme třeba to donesli do školy a voni to neměli učiteli
rádi
JV: hm
JJ: [jo (.) učiteli to]
JV: [zakazovali...]
JJ: kolikrát zabavili
JV: (to ste) právě vy si kupovala, že? ste řikala
JJ: no tak já sem tam někdy sem si ho taky koupila
JV: mhm
JJ: jo jak tam byl někdo (.) nó ale (..) tak nebylo to nijaký, že by
tam byli nějaký ty (.) no ale učitelé prostě nám
JV: hm
JJ: ledasco zabavili (..) když něco...
JV: a (..) teď teda když se posuneme dál (.) ee nebo teda eště
vlastně ještě bysme se mohli ee mohli zastavit chvilku u toho ee
kina na na Výstavišti ((Výstaviště)), jak ste chodili hodně ze
školou nebo (.) relativně hodně (.) tak ee vzpomněla byste si, jak
se třeba (.) ty děti chovaly tenkrát ee při představení?
JJ: no tak (my) sme se chovali normálně prostě
JV: jesi třeba pokřikovali kluci nebo (.)
JJ: ne ne ne
JV: hvízdali nebo se smáli [nahlas]?
JJ: [ne ne] (..) ja vam něco upřímně řeknu, tenkrát byla ta mládež
(.) jinak vychovaná
JV: hm
JJ: prostě, jo, tenkrát [(to neexistovalo)]
JV: [jako myslíte,] že si třeba děti tenkrát tolik nedovolily jako
dneska, jo?
JJ: no no no, to bylo úplně něco jinýho
JV: mhm
JJ: (..) my bysme si nedovolili ani nijak tak, protože by nás
učitelé hned (.) hned sme byli volaní k raportu nebo něco
JV: [mhm]
JJ: [když] kluci třeba něco z voloviny vyvedli nebo něco takovýho
JV: hm
JJ: tak byli hned k raportu
((pausa; 5 vteřin, doplnění nápojů))
JV: takže třeba ste se ani nebavili, jako měli ste strach (.) během
ee
JJ: ne, řekneme né strach, ale prostě tenkrát nás to (.) já nevím
jako
JV: hm
JJ: děcka ani nenapadlo nějak taklec ee (...) prostě měli sme ee
jiný
JV: hm
JJ: jiný smysl pro život, jak se řiká (..) poněvač sme byli jinak
vedení
JV: hm
JJ: jinak [toto]
JV: [a myslíte,] že byly všechny děti (.) vedené podobně jako třeba
vy?
JJ: no tak já, co si pamatuju, co sem znala (.) kamarádky a sešly
sme se ve školi, tak sme byly skoro všichni tak stejně (na tom)
JV: mhm
JJ: (.) nikdy tam nebylo nějaký že by některá byla... (..) co se nám
stalo akorát v první měšťance (.) to bylo už ee vlastně (.) tenkrát
už začli ti (.) ee Němci taklec už (.) taklec už tohle (.) ale si
vzpominam, že ee se učiteli zlobili, protože když končila škola
JV: mhm
JJ: tak našli (.) vete- vyrytý hakový kříže v lavicích (.)
JV: hm
JJ: a takový, tak to (.) bylo (nějaký takový) a když sme přišli do
druhé měšťanky, když sme nastoupili, tak vlastně, tam nikdo z nich
nebyl už (.) přestoupili prostě k Němcům a (.)
JV: hm
JJ: už chodili do německé školy, jo (..) a to vím, že se tenkrát
učiteli na tom hrozně zastavovali, protože (.) to museli potom
čistit jo že
JV: mhm
JJ: by to bývali do těch žáků ani neřekli, že taklec
JV: hm
JJ: se zachovají (...) (to konec to byli) jediné takové bych řekla
přestupek tenkrát, jo
JV: hm
JJ: že ee (..) no ale (povídám), to byly to šli potom (na druhej
den) ee druhej rok už s nama ve školi
JV: jo
JJ: nebyli, už byly v německé [školi]
JV: [hm vy] ste vlastně [měšťanku]...
JJ: [to bylo] akorát ten překlon
JV: hm
JJ: tych (.) toto jo, pač to už začly (.) v tom osumatřicátým
JV: jo
JJ: už začly ty Sudety a [takový a...]
JV: [a vy ste] do měšťanky té vy ste ji vychodila v roce třicet
devět
JJ: já sem vycházela v devětatřicátým roce
JV: hm
JJ: to už tady byli [Němci]
JV: [pak ste] se do roku jednačtyřicet ee vyučila ještě, chodila ste
do učení
JJ: no sem chodila do učení jako
JV: mhm
JJ: hm, a to sem chodila na veslař- ee na (.) ee Smetanovu, tady na
Veveří
JV: hm
JJ: takže to zas (.) do učení a z učení [dom a...]
JV: [a (.) od té] doby, od těch nějakých sedumnácti let ste si už
třeba vydělávala teda sama pak (.) ste pracovala (.) (nebo)
[osumnácti]?
JJ: [(ješče) tenkrát] když sem se pokuď sem se učila, tak ne
JV: no a potom právě...
JJ: až potom sem byla u toho zaměstnaná, když sem (.) musela nechat
toho učení
JV: hm
JJ: tak sem byla zaměstnaná u toho Hrdličky
JV: mhm
JJ: to bylo hračkářství
JV: mhm
JJ: [no a tam (už sme se)]...
JV: [to bylo] kde to hračkářství?
JJ: e v žabinách ((Žabovřesky))
JV: v Žabovřeskách (.) mhm
JJ: ee vite kde (.) to bylo (..) ee jak bývalo sta- jesi si
pamatuje- (bývalo) starý hřiště (..) fotbalový (.) dole
JV: (to) spíš ulice kdyby takle byla ale...
JJ: eh (nevim), jak bych vám to [vysvětlila]
JV: [nebo u jaké] zastávky tramvaje?
JJ: jak je (.) teď bych řekla je to (...) em to je teď taklenc vede
Horová a ta spodní ja si nevzpomenu, jak ta se menuje (..), jak
jezdí tramvaje a (.) dete dólů
JV: hm
JJ: tak ta ulic tak se šlo (.) kousek jako a to už bylo tak jako do
polí tam
JV: [mhm]
JJ: [jo] to bylo ten konec tech žabin ((Žabovřesky)) (.) jako [( )]
JV: [jaká] to byla zastávka (.) netušíte?
JJ: vite, kde je bych řekla, to bylo tak je (.) (...) dole, jak jede
(.) ja nevim, jak bych vam to vysvětlila
JV: kolik zastávek třeba od Svratecké?
JJ: od Svratecké je to em...
JV: nebo...
JJ: to bylo (tak jak je) ( ) k Pisárkám
JV: mhm
JJ: (.) (to je buď prostě) to je až jak je tam (.) takové ten most
JV: mhm
JJ: tak bych řekla, že to bylo tak za tým mostem
JV: hm takže jak je dé jednička
JJ: jak je dé jednička přes ten most
JV: mhm [tak tam]
JJ: [taklenctak] jako (.) jo
JV: mhm
JJ: tak to bylo tak nějak za ním
JV: dobře e v Žabovřeskách, (když) ste pracovala, chodila ste taky
třeba (.) do kina (.) tam- tamější-?
JJ: tak tam s- ne
JV: do Lucerny ((Lucerna)) třeba?
JJ: my sme tam většinou pracovali tenkrát nás tam bylo hodně
JV: mhm
JJ: právě z Jundrova hodně děvčat, takže my sme šly zase zpátky, to
sme kdyžtak třeba náhodou v tym Jundrově, když něco pěknýho dávali,
že sme ze zešly, ale jinak (tak nějak)...
JV: mhm (..) a vlastně tam tam ste chodili do sokolovny do Jundrova?
((kino Vesmír))
JJ: no (.) pač tenkrát já (.) my sme za války potom bydleli už (.)
blíž k Jundrovu jako (.) kousek od kina, tak bych
JV: [mhm]
JJ: [řekla] jo takže my sme to měli (.)
JV: [mhm]
JJ: [to už] sem spíš s těma holkama šla (.) do toho Jundrova třeba
do kina ((kino Vesmír)) nebo když bylo pěkně, tak, nás to ani tak
netáhlo do kina
JV: mhm
JJ: jo, my sme třeba šli (.) tenkrát ešče v Pisárkách byly kolotoče
JV: [mhm]
JJ: [byly] ee takový [ty...]
JV: [takže] na zábavy
JJ: dráhy lanová, jo a takový, tak my sme třeba se [zebrali partyja]
JV: [(.) mhm]
JJ: co sme se třeba dvě tři hol- s holkama domluvily a šly sme do
těch Pisárek na vodpoledne, na večer už sme musely být doma (.) že
to
JV: mhm
JJ: se rodiče zas hlídali
JV: na na nějaké taneční zábavě ste třeba byla?
JJ: tenkrát nebyly, akorát sme chodili potom (.) do tanečních
JV: mhm
JJ: jo
JV: a to bylo za války?
JJ: byl- to bylo za války, protože zábavy nebyly
JV: mhm
JJ: a byly akorát ty taneč- a to sme vlastně toho využívali
JV: [mhm]
JJ: [chodili] sme do těch tanečních (.) a to sme to taky sme chodili
vodpoledne
JV: mhm
JJ: večer už málo, no některý ty holky, já vím že (.) mně se stalo
třeba my sme byli (.)
JV: hm
JJ: v Králově Poli v Besedním domě (.) a my sme vlastně tenkrát
chodili pěšky
JV: mhm
JJ: z toho Krpole ((Královo Pole))
JV: mhm
JJ: že [my sme šli přes to]
JV: [to ste řikala]
JJ: po té Královopolské
JV: hm
JJ: byli sme doma, jo (.) nám se to nevyplatilo objíždět (..) a to
si pamatuju, to sme byli (..) ešče kama- kamarádky (.) a (voni furt)
a Jarko, prosimtě, chvilu tady ještě zustaneme večer
JV: hm
JJ: no tak mě přemluvily, tak sme tam..., no ale já sem voni potom
se k tomu neměly (.) pač ono to končilo (.) až ale vo devíti nebo vo
desíti tenkrát večer jako
JV: mhm
JJ: jo (.) a já sem (naši) já sem měla nařizený vod rodičů být
JV: mhm
JJ: do devíti hodin doma
JV: [mhm]
JJ: [jo] tak já [sem třeba tam] chvilku zůstala (..)
JV: hm
JJ: (a pak se mně stalo), že sama jediná sem <mazala po té>
Královopolské tenkrát to tam taky bylo
JV: hm
JJ: tak vopuštěný, mazala sama dóm (.) že (.) to se nedalo (.) ten-
tenkrát, povídám, rodiče za jedno byli přisnější, že (.) nenechali
nás tak jako (..) lítat třeba dó (.) dvanácti
JV: (jasně no) hm [rozumim]
JJ: [nebo tak] jo (sme) museli být v těch devět hodin v deset hodin
doma
JV: hm
JJ: jinak (.) jak se řiká byl mazec
JV: hm (.) (když) se zeptám, vy vlastně ten hlavní zdroj těch
informací ee to bylo to kinoreví ((Kinorevue)), které ste si
kupovala?
JJ: (mně se zdá), (že se to) jmenovalo Kinorevue
JV: mhm (.) a třeba [ee]...
JJ: [(tam)] vycházely já sem to (..)
JV: no
JJ: já sem to teda si nekupovala tak často
JV: mhm
JJ: (já jenom sem, když sem měla jako) jak se řiká uškrtili nějakou
tu korunu, tak sem si to koupila, jo
JV: mhm
JJ: (protože) naša maminka dycky nadávala (..)
JV: mhm
JJ: ta (.) nebyla [( ) jo]
JV: [neměla] pro to pochopení
JJ: voni pro to rodiče tenkrát nebyli
JV: hm
JJ: že
JV: a třeba ee e ale povidejte, já sem vás teď přerušil, vy ste o
tom chtěla asi ještě něco říct, o té kinoreví ((Kinorevue))
JJ: no tak to sme si (to povídám), když tam byly nějaký nějaké pěkný
(.) viděli sme (.)
JV: hm
JJ: že tam něco (..) co sme tak trošku měli rádi, tak sme si to
koupili, no ale (..) jinak [taklec]...
JV: [a třeba] noviny ee kupovali vaši rodiče...?
JJ: [hm?]
JV: [že byste...] noviny (.) jestli kupovali vaši?
JJ: [nó] (.) tenkrát my sme (.) ee tenkrát byli no- no- noviny braný
normálně, jo
JV: mhm
JJ: jako (.) a (.) já sem třeba mně vodebírali (.) ten ee (.) ježiš
jak se to menovalo (...) to byl takovej časopis dětské (.) ja si teď
nevzpo- (..) to bylo víc (takový dětský)
JV: hm
JJ: nevzpomenu si teď [jak se to menuje ( )]...
JV: [ale třeba] ty informace o těch filmech ste získávala i mimo tu
kinoreví ((Kinorevue))?
JJ: ten ee no tak (.) to sme zas to už potom (.) když sem byla v tom
obchodě
JV: mhm
JJ: jo, no tak tam už ee sem přišla (víc) do styku s tema..., tak už
to, ale jinak taklec (..) nas to (.) nějak netáhlo [pokuď sem...]
JV: [takžé (.) takže] třeba vlastně jakoby ee v rozhovoru s přáteli
ste (..) [se domluvili, že pudete na ňáký (film)]
JJ: [no právě to no že to] až už potom sem byla v tom obchodě, tak
JV: mhm
JJ: tak tam už potom to bylo víc tohle (..) páč (povídám), to byla
jiná (.) jiný poměry, jiný (.) [(úplně jiný)]...
JV: [dobře a teď] teda když se budeme bavit už o téhle době, kdy ste
vlastně [už]
JJ: [nó]
JV: byla ňák soběstačná (.) a starší, takže ste měla i volnou
ruku...
JJ: no (.) no a potom jako po válce už človek měl zas ee jiný
starosti
JV: mhm
JJ: jiný trampoty, že (...) takže
JV: [(a když...)]
JJ: [já sem] (kór měla nějak) zamotanej ten život, poněvač já sem ee
když sem ee chodila do toho Kuřimu
JV: mhm
JJ: tak já sem, abych popravdě řekla (...), to ještě když sem byla v
obchodě (.) než sem (.) nastoupila do toho Kuřima na to přeškolení
(..) tak sem tenkrát nějak byla nemocná (.) a znala sem jednoho
chlapca, ale on povidá poď se mnou a já du, (si tady) kamarádovi pro
něco (..) a já sem teda s nim šla (.) no a (.) ee voni tam byli
druzí (toto) já sem nechtěla jít dovnitř
JV: mhm
JJ: že tam já dovnitř nepudu no a (.) voni mě tam potom nějak
vodtáhli, no prostě bych řekla, byla sem znásilněná, jo nebo tak
nějak, jo
JV: mhm
JJ: takže (..) sem měla (..) vlastně zas takový (.) trampoty svoje
(..) jo
JV: mhm
JJ: teď to vite, sem se bála rodičům jak to říct, rodičům, všelijak
sem kličkovala
JV: mhm
JJ: jo (..) no (.) nakonec ee (..) nakonec ten chlapec (to) teda (.)
sem měla s ním toho chlapca (.) zas jeho rodina, jeho rodiče, jeho
otec, ne
JV: mhm
JJ: ale matka ta nechtěla, aby si mě vzal, že su pro pro něho
chudobná (..) jo že prostě nic nemám (...) chtěla bohatou nevěstu
(..) tak to máte tak, já sem přišla do takovejch trablů (.) do
takovýho (.) blbýho života
JV: hm
JJ: jo, že sem vlastně ee měla plnou hlavu starostí, plnou hlavu
tohle, (..) otec dělal zle (..) že, no nakonec potom s- se to nějak
vyrovnalo, urovnalo se to v klidu, no ale (.) otec se mnou nemluvil
dlouho se mnou nemluvil a pak teda
JV: hm
JJ: se s tím vyrovnal taky, no ale (.) já sem to přecijenom (..)
težko nesla že všechno
JV: mhm
JJ: no a pak sem vlastně po té válce měla zas furt trable s tím,
protože (.) vona ta matka (.) jela proti mně
JV: [mhm]
JJ: [jo] prostě (.) potřebovala ho z toho... [no]
JV: [jeho] matka?
JJ: jeho matka [jeho matka]
JV: [jo (.) tady k tomu] k tomuto došlo teda vlastně ee až na konci
války, [pokuď dobře ee (počitam)]
JJ: [no no tak] ee to bylo ( ) ( se táhlo) (.) von se narodil ve
štyryaštyrycátým kluk
JV: hm
JJ: takže to už se táhlo ješče ve válce [už jako]
JV: [ještě ve válce]
JJ: no ale táhlo se to až asi do (...) sedum let, to už sem byla
potom vdaná, už sem měla toto, ale než to skončilo (..) (se táhlo)
ale (hrozně) ale (do až) do sedumaštyrycátýho roku
JV: mhm
JJ: s ňó (.) poněvač vona furt si něco vyméšlela a furt si něco toto
a furt něco měla ee tenkrát ee dokonce ee (ten) (.) (vona měla)
nějakýho advokáta (.) no a ten ju prostě
JV: mhm
JJ: vydíral z ní peníze bych řekla, jo (.) (poněvač) to byl a (.) to
aj do Prahy tenkrát ná ty posudkovýho znalce a já nevím co všechno
si vymejšlela
JV: hm
JJ: jo povidám takovýmto (.) nakonec (já sem musela) do toho,
nakonec musela to zaplatit aj otcovi cestu všechno, protože já sem
řikala, že to sama s dítětem nepojedu
JV: mhm
JJ: jo
JV: jo (.) rozumím
JJ: takže sem měla prostě ten život, že sem musela měla furt nějaký
ty starosti, no
JV: hm
JJ: (já povidám), když sem se vdávala, měla sem ee dobře sem se bych
řekla vdala, no taky byl chudák, taky neměl (kdoví) ee jaksi ee
život taky neměl zrovna tak lehké, zas mě von moc měl, zas sem
vlastně byla akorát dva roky vdaná (.)
JV: hm
JJ: jo (.) a to sem (víc) prožila s ním nemoci jak tohle (...) takže
sem měla zas takový (.) trampoty (..) no (.) že to mate ten život už
potom byl těžkej
JV: hm
JJ: to už se nedalo nijak toto, to se s váma furt taklec [toto]
JV: [hm] (.) ale dejme tomu, že do toho roku čtyřicet tři vlastně
ste (.) zažívala ještě takové ee dá se říct šťastné období, kdy ste
si em vydělávala, měla ste nějaký příjem...
JJ: no právě to bylo a
JV: [a]...
JJ: [potom] sem byla v tom květinářství
JV: hm
JJ: tam mě to bylo no a až pak teda jako kamen úrazu byl
JV: hm
JJ: že sem byla taky totálně nasazená, že (.) no (.) na jedné straně
ee že sem byla v jiným stavu
JV: hm
JJ: já sem nemohla dojiždět do toho Kuřima
JV: jo
JJ: (tak sem) že sem se toho (.) jaksi bych řekla (.) během pulroku
(.) vysunula z té (.) jo
JV: hm
JJ: že sem nemusela do toho Kuřima jezdit
JV: a vy ste řikala, že vlastně tenkrát ste ee v éře nebo v době
teda toho (.) ee květinářství, když ste tam pracovala nebo ještě
vlastně v tom hračkářství předtim, tak ste chodila do kina asi
nejčastěji sem pochopil s kamarádkami nebo se spolupracovnicemi?
JJ: no tak většinou sme chodivaly
JV: mhm
JJ: spolu to sme to sme teda hodně užily
JV: jo?
JJ: to bylo období, kdy sme hodně užily jako, pač za jedno (.) my
(sme neměly) kam jít
JV: hm
JJ: sme se zešly odpoledne, jo...
JV: takže to kino pro vás vlastně [bylo takový ee místo...]
JJ: [tam vlastně to kino bylo tak sme dycky] většinou zalezly
JV: mhm
JJ: někde do kina, jo (.) no a (.) [tam někdy]
JV: [to ste chodila třeba...]
JJ: někdy sme šly aj večer, jo, někdy sme n- ee někdy sme byly jenom
akorát to vodpoledne, jo
JV: to ste třeba chodily jak tenkrát často? jak pravidelně?
JJ: no tak my sme většinou (.) to sme chodívaly to bylo období, kdy
sme chodívaly skoro každou sobotu nedělu
JV: mhm
JJ: teda víc v neděli
JV: mhm
JJ: poněvač v sobotu se tenkrát pracovalo
JV: chodily ste třeba i ve všední dny (.) během týdne?
JJ: ne
JV: ne ne, po práci (.) (to ste) chodily
JJ: my sme já sem byla v tom květinářství
JV: mhm
JJ: a tam bylo (..) to bylo (takle) to se nedalo, my sme kolikrát
musely dělat třeba když měly být nějaké ty svátky nebo nějaký ty,
tak sme musely aj (.) vodpo- dělalo se aj vodpoledne
JV: [mhm]
JJ: [(že)] my sme tam měly celý den vlastně zaměstnání (.) jo
[takže]...
JV: [a večer] už ste prostě...
JJ: večer už sem prostě už sme byly rádi, že deme dom
JV: <rozumim> (.) a když ste te teda [tenkrát]...
JJ: [a když sme] třeba byly (..) ee s- na Vánoce jo (.) nebo ee nebo
na toho (.) prostě takový ty zv- nebo byl ten Josef, jo
JV: mhm
JJ: tak tam bylo třeba potřeba dělat aj přesčasy sme musely
připravovat něco (.) to sme kolikrát sem přišla aj pozdě dom, tak
sem [měla]
JV: [mhm]
JJ: co dělat, abych byla do desíti hodin doma
JV: a to vám rodiče i teda jakoby ještě za [války]...
JJ: [no tak] to ešče když ta maminka viděla, že přijdu, tak mně šla
ale naproti
JV: mhm a to už vám vlastně bylo třeba kolem osumnácti let, že?
JJ: no (.) (ježiš já si vzpomenu) já sem šla (.) jela dom, bylo tak
kolem té desáté, taky sme měli nějakou tu o- práci tam
JV: mhm
JJ: a nějaký mládenec se se mnou dal do řeči a jel se mnou no a a
teď sme přijeli na konečnou a mě tam čekala <maminka> jo ((smích))
tak já sem musela, nemohla se k němu hlásit
JV: hm
JJ: jo, (já sem) <vykličkovala, tak sem mu vlastně utekla> jo
[doplnění nápojů]
JV: když ste si vybírali tenkrát filmy, tak byl to bylo [podle toho]
JJ: [tenkrát]...
JV: třeba kdo tam hrál (..) nebo (..) podle em nebo nebo ste si to
kino vybírali, že bylo [nejblíž, ste říkala, že ste chodila do
Alfy]? ((Alfa))
JJ: [ne e e my sme] (.) tak my sme třeba měli některý ty filmy už
sme třeba viděli
JV: mhm
JJ: a libilo se nám to, tak sme šli ešče jednou na to (.) když to
bylo pěkný, jo (.) (a když ne), tak snad podle (.) tak nějak to může
být dobrý, pak se nám to třeba libilo [no]
JV: [hm] ((kašel)) pardon a (.) že byste si třeba vybrali ee film ee
ne ani tak na základě toho ee jaký byl sám o sobě, ale třeba prostě
proto, že ste chtěli jít jenom do toho kina, které ste měli rádi
nebo že ste chtěli jít do ňákého kina, které na vás působilo třeba
dobře, jestli ta atmosféra byla [tak důležitá pro vás]?
JJ: [ne ne ne (.) my sme] prostě jako třeba se domluvili
JV: no
JJ: už v práci, že, že v nedělu se sejdeme (.) sme se většinou sešli
na náměstí Svobody a to taky (.) já sem nemohla jít (.) zebrat se a
a jít jako to já sem (musela)
JV: hm
JJ: když sem chtěla jít, tak naša maminka řekla až umyješ nádobí,
tak můžeš jít (..) jo, to nebylo jak dneska
JV: takže nejčastěji ste chodili
JJ: [no]
JV: [do] ee na náměstí Svobody do kina [a pak do Alfy]? ((Alfa))
JJ: [ne, my sme] se zešli na náměstí Svobody a teď sme šli (.) teď
sme třeba šli se někam podivat a pak sme šli zrovna do kina
JV: hm
JJ: jednou do Kapitolu ((Kapitol)), jednou (.) do do tam věči-
tenkrát taky nebylo ( ) tech, Kapitol byl dole (.) že a...
JV: [(Jalta)]
JJ: [skala] ((Scala)) byla
JV: mhm
JJ: skala ((Scala)) byla, Kapitol byl, pak byla v Alfě pasáži
((Alfa))
JV: mhm
JJ: to sme většinou šli do té Alfa pasáže (..) do toho kina ((Alfa))
(.) a (pak byla) ta Moderna v tym (.) (Jaltě) ((Jalta))
JV: hm (.) takže tady do těchto čtyř kin ste jakoby [takhle nejvíc
chodila]?
JJ: [no většinou sme] si
JV: hm
JJ: vždycky někam zalezli [do]
JV: [mhm]
JJ: toho kina
JV: a neřešili ste teda už moc kam dete, spíš vás zajímal ten film?
JJ: ne no tak my sme, poněvač my sme byli v tom obchodě zaměstnaní,
tak my sme už jako em tak voni tam měli všelijaký takový ty časopisy
tak už sme [třeba]
JV: [hm]
JJ: ty, tam dávají to a to (.) jo, tak dem
JV mhm
JJ: šéf nám třeba (pops- ee když) bylo to nějakej filmu, tak nám
většinou šéf jako vob- vobstaral lístky už, jo
JV: hm
JJ: tak sme šli
JV: aa e...
JJ: takže to bylo jako taklec tam [(to bylo)( )]
JV: [(měla) ste třeba jakoby nějaké] oblíbenější kino než to než ty
ostatní? [nějaké které ste měli měla opravdu ráda?]
JJ: [no tak to bylo tenkrát] ste si nevybrali
JV: hm
JJ: to bylo všechno stejný
JV: jo (myslim)
JJ: to byly kina jako (.) ať to byla ta nebo to bylo to
JV: [hm]
JJ: [bylo] to všechno [stejný]
JV: [jak na] vás ty kina působily tenkrát?
JJ: [(někdy sme...)]
JV: [cítila] ste se tam dobře (.) nebo ta atmosféra byla příjemná?
JJ: tak em (.) bych řekla, že to bylo tak příměrně skoro (.) stejný
nevím
JV: mhm
JJ: ste si nevybral nějak
JV: hm (.) a naopak třeba byly nějaké rozdíly v přístupu zaměstnanců
(.) v jejich chování (.) uvaděčů ( )?
JJ: ne pokuď teda si pamatuju, tak sme si nemohli
JV: hm
JJ: nikdy nějak naříkat
JV: mhm
JJ: ať to bylo tam nebo... no a pak sme jako jako děcka kolikrát
třeba šli ješče bylo (.) já si pamatuju, že naše babička nás vytáhla
(.) do divadla
JV: mhm
JJ: na Veveří
JV: mhm
JJ: do starýho divadla
JV: mhm Na Hradbách
JJ: tam tenkrát hrávali to bylo voblibený, Na tý louce zelený (.) no
tak sme šly s babičkou
JV: mhm
JJ: do divadla (...) teď voni tam (.) ke koncu mě bylo tenkrát eee
myslim sem chodila (..) sem byla ješče jako děcko (..) a házeli
srdíčk- ee srdcata
JV: mhm
JJ: jo (.) na konec perníkový
JV: mhm
JJ: srdíčka a já sem jedno chytla a sestřenice nechytla žádný, tak
sme se <(pak) po celou cestu hádaly> ((smích)) <vo srdíčko> a to
byly takový zážitky [dětský, že]
JV: [bylo třeba] pro vás ee v tom protektorátu důležité, kdo v tom
filmu hrál za herce nebo za herečku? vybírala ste si i na základě
toho?
JJ: no tak (.) pokuď tam hrávali (.) já si pamatuju hrávala Adina
Mandlová, Ferbasová ((Věra Ferbasová)), ee ta (...) ee ježiš
JV: bárová ((Lída Baarová))?
JJ: Mandlová ((Adina Mandlová)) hrála, tako- všechny ty
JV: mhm
JJ: takový ty starý herečky t- hrávaly tenkrát [hodně v tym]...
JV: [a měla ste] někoho opravdu oblíbeného z těch hereč- hereček?
JJ: no tak co se nám tenkrát tenkrát sme vobdivovali bych řekla Hanu
Vítovou ((Hana Vítová))
JV: mhm
JJ: jo (...) a (..) Dvorský ((Alosi Dvorský)), že
JV: mhm
JJ: pak (.) Pešek ((Ladislav Pešek)) (.) jo a taková ee většinou
bych řekla ty starý herce
JV: vzpomínáte si na některé filmy s těmito herci, které ste tenkrát
viděla?
JJ: ježiš já si ( )... už tak moc vám
JV: hm
JJ: to si to si pamatuju ten Krb bez ohně si pamatuju, to sme viděli
aspoň pětkrát, [tak]...
JV: [a čím] vás to tak zaujalo? ja- jaktože ste na to tolikrát
<zašli>?
JJ: já nevim, to bylo em (..) mě se tam třeba strašně líbila ta
pisnička, jak vona zpívá tu ukolébavku [tomu]
JV: [hm]
JJ: děťátkovi (..) jo (.) to se mně tam líbilo (.) (u ní) (.) jak
ona stála u toho a Dvorský ((Alois Dvorský)) stál kousek za ňou
JV: mhm
JJ: to to mám furt to si na to si [nezapomenu]
JV: [to si pamatujete] teda jako [to si-]
JJ: [jo]
JV: silně vidím
JJ: no to bylo snaď ee (.) jinak to byl celkově pak tam hrála
(Miroslava) Milošinská ((neidentifikováno)) (..)
JV: mhm
JJ: já už si nepamatuju všechny ty co tam (.) prostě samí ty staří
herci
JV: mhm
JJ: tam hráli (.) a bylo to skutečně fakt (.) já sem řikala to (.)
snaď (.) by byl (pěkné ale jenom) jesi se to dochovalo (...) [( )]
JV: [ten] film ste pak už neviděla později?
JJ: ne po ee mně se zdá, že po válce to ešče ešče sem někde viděla
JV: mhm (.) ale třeba v televizi že byste...
JJ: ale to už potom po té válce už člověk neměl takové tu
příležitost (..) ale já mám dojem já... to to už si nevzpomenu (..)
že po té válce to ešče (...)
JV: hmm
JJ: a bylo víc těch filmů, já si na to [ne- nevzpomenu (.) už tak na
všechno (.) no]
JV: [(já to po vás nechci) že ono je to i těžké jako] konkrétně si
na ty názvy vzpomenout, tak tady mám ještě ňáký soupis, který bych
vám ukázal (.) filmů a jestli si třeba vybavíte em něco konkrétního,
tak pak můžete říct
JJ: já řikám, já si akorát tak vzpomínám, to si to si to si tak
nějak vybavuju
JV: mhm
JJ: to ee Krb bez ohně a potom potom to Mzda strachu, jo
JV: mhm
JJ: [to mě tak nějak]
JV: [tyhle dva ee hodně...]
JJ: a to se hrálo, to vím, že se hrálo aj po válce
JV: mhm
JJ: protože sem to byl po válce a to sem mně se zdá byla aj v na tom
v tom (..) kinu (..) ježiš jak se to tam jmenuje (..) ee to bylo ee
na (..) Hybešové
JV: mhm
JJ: mě se zdá že kino Mír nebo tak nějak
JV: mhm
JJ: se to jmenovalo (.) na Hybešové to bylo
JV: [na Hybešce]
JJ: [a to vím,] že to sem viděla aj po válce jako to bylo... to byl
taky dobrej film
JV: [a]
Jj: [a] vono bylo víc těch dobrých filmů, jenomže človek si
nevzpomene
JV: tomu to úplně rozumím
JJ: no
JV: a vzpomněla byste si, jestli ste třeba tenkrát viděla barevný
film ještě za války (.) kolorovaný respektive?
JJ: to vám nepovim
JV: ne (.) anebo viděla ste třeba do roku štyřicet pět v kině
barevný film?
JJ: já mám dojem že před válkou
JV: [ne]
JJ: [težko] a ve válce taky težko (.) to byly jenom až po válce to
potom [nějak]...
JV: [nevzpomínáte si] třeba na Sněhurku a sedum trpaslíků ((Sněhurka
a sedm trpaslíků)), protože to byl film, který byl kolorovaný
JJ: protože aj ty dětský filmy
JV: [mhm]
JJ: [co byly] (.) tak vím, že aj třeba ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm
trpaslíků)), když vycházela jako dětskej film (.) jo (.) tak vím, že
to bylo černobílý
JV: černobílá jo (.) byla?
JJ: že to (.) mám dojem, že to po vá- až po válce (.) po válce (.)
to potom mám dojem, že to bylo barevný
JV: mhm
JJ: em tak mám dojem, že (když) se na tom zamyslí, tak že to už
nebylo to barevný už nebylo vono to co bylo (.) to (.) ten původní
JV: jo
JJ: černobílé (...) ten rozdíl tam už v tom byl
JV: no a (.) v v v čem když se zeptám ten rozdíl byl tak zna-
znatelný? nebo (.) jo, rozumíte jakoby vlastně (.) em myslíte si že
(.) [(ty černobílý filmy)]
JJ: [já nevím čím to...]
JV: měly větší kouzlo, když to tak řeknu?
JJ: já nevím, čím bych vám řekla že, to je, ale (.) tak v tom
vycítíte (.) to máte to stejný (.) jak když čtete (.) vemte si třeba
Babičku
JV: mhm (..) [(knížku)]
JJ: [tu dnešní], když přečtete a vezmete si tu původní (.) tak v tom
určitej rozdíl je (...) rozdíl v tom je, jenže nedovedete (.) ee v
čem ten rozdíl... ono je to skoro stejný, jo
JV: mhm
JJ: ale přeci jenom je tam já nevím jesi je to lepší popsaný (..)
než ee (.) nevím, čím to je
JV: (..) dobře (.) a pamatujete si třeba (.) ještě na němý film, že
ste viděla? nebo už ste viděla jenom zvukové filmy?
JJ: tak (...) my sme byli byli sme i na ňákejch těch (.) filmy
takový prostě ee by se řeklo (.) bylo to legrační nebo komický nebo
ee prostě jo a člověk už si nenavzpo- nevzpomene na ty (.) názvy
(...)
JV: bylo pro vás důležité třeba v jaké (.) zemi ten film vznikl,
chodila ste třeba ráda na americké filmy nebo naopak (.) ruské?
JJ: tak ee (..) tenkrát ee tenkrát ne- tady nebyly že za války tady
nebyly
JV: mhm
JJ: a po válce potom už člověk, (povídám), po válce já už sem tak
jako nějak moc do tech kin (.) nepřišla, jo (.) tak ještě tak do
toho (.) bych řekla do toho šestapadesátýho, sedumapadesátýho roku
(...) ješče ale pak už (.) ee to sem ešče chodila dosť takhle do
kina sem tam
JV: mhm
JJ: ale (.) pak už (.) teda (...)
JV: a em (.) které filmy ste třeba měla ráda a naopak které ne?
vzpomněla byste si, [mohla byste ( ) říct]?
JJ: [no tak vono (.) težko] ste si jo (..) voni ty filmy byly [skoro
všechny ( )]...
JV: [možná ani ne] konkrétní názvy, ale spíš jako obecně, kdybyste
měla (.) říct, co ste měla ráda v tom filmu a co ne
JJ: tak spíš no já nevím no tak spíš nás bavily takový f- mě třeba
bavily víc takový nějaký veselejší filmy, takový [nějaký tohle]
JV: [mhm, veselohry]
JJ: a mě třeba (.) takový nějaký ty (..) bych řekla (.) takový ty
dobrodružný nebo takový, to mě tak nějak moc (.) ee nějak mě
nazajímalo
JV: (ale) říkáte, na druhou stranu [ste říkala]
JJ: [anebo]...
JV: že ste si tak pamatovala ee strašně silně tu scénu (.) v nějakém
tom dobrodružném filmu, v té džungli se to [odehrávalo]...
JJ: [jo to to] bylo ee ten Mzda strachu, [to byl]
JV: [ano]
JJ: takovej... em to byl spíš bych řekla film (..) dobrodružnej aj
spíš takovej hodně ee detekti- hodně napínavé
JV: mhm
JJ: jo (.) že skutečně ee ste čekal, jak to dopadne, jesi voni to
projedou nebo prostě (.) to byl skutečně zajímavej film
JV: mhm
JJ: že toto, ale (.) tak nějak jinak taklec ee (povídám) jak které
film (..) bylo to...
JV: ee co podle vás film dělalo dobrým filmem?
JJ: tak voni nebyly ty filmy by se dalo říct tenkrát (.) nebyly ty
filmy z- ne- nedalo by se říct, že by byl nějakej špatnej nebo že by
byl... on byl skoro každej nakonec no tak (.) někdy (.) třeba bych
řekla, že ste čekal, že to dopadne tak a ono to dopadlo <jinak>
JV: mhm
JJ: no takže třeba (.) takový ňáký zklamání v tom bylo jo, ale ee
jinak bych řekla (.) byly všechny ty filmy tak docela (...)
JV: nestěžovala <ste si>?
JJ: byly hodně ee voni dneska sem tam někdy dají ty starý filmy
JV: mhm
JJ: že (.) ale hodně jich tedy vypadlo co teda vopravdu...
JV: já se (.) zeptám, jesi třeba právě tam byly nějaká témata, která
vás ee e jako silně zajímala, jestli třeba ste v těch filmech
hledala (.) ňáký romantický příběh (.) nebo ňáký vztah mezi dvěma
lidmi nebo jestli to bylo třeba to co vás opravdu (.) na tom filmu
nejvíc chytlo (..) zaujalo? jestli ten film musel mít nějakou (.)
zápletku dramatickou a pak ste byla opravdu jakoby spokojená?
JJ: tak tehdy byly s takovýma všelijakýma těma zápletkama že
všelijaký tohle, ale tak já (.) bych řekla (..) my sme tenkrát
poněvač tenkrát vlastně jiná zábava nebyla
JV: mhm
JJ: za vál- za války (.) před válkou sme byli děcka (.) že
JV: hm
JJ: a za války žádná zábava taklec nebyla, po válce už zas už začli
trošku všelijaký ty zábavy, tak už bylo už ste měl zas jinou zábavu,
že, (když) ste nešel do kina tak se šlo (.) někam byla někde nějaká
zábava nebo něco
JV: [hm]
JJ: [že] (.) tak tam už to bylo jinačí zas, ale za války ste neměl
[kam]
JV: [mhm] a vzpomněla byste si ee z čeho všeho se skládala ta
projekce, to představení? jestli tam byly ještě nějaké (.) jiné ee
věci, než hlavní večerní film, třeba (.) týdeník?
JJ: tak voni týdeníky byly u všeho
JV: mhm (.) [(před každým) filmem]?
JJ: [to ste] kolikrát sme (.) brblali, že byl dobrej film, ale kdyby
nebylo toho týdeníku (.) jo
JV: že vám to scházelo
JJ: to ((smích)) to muselo být při každým filmu, jo (.) to muselo
být při každý... a to sme kolikrát brblali
JV: mhm a takže vás ty [týdeníky (třeba nezajímaly]?
JJ: [protože ty týdeníky] to tam bylo všechno to vám tam
(předváděli) celou tu jak (.) bojujó ti a ti a to (.) nás nějak
tenkrát moc netáhlo
JV: mhm
JJ: to sme vo to moc zájem neměli (..) [takže]...
JV: [a hlavně] to bylo asi hodně tendenční (.) pro- proněmecké
JJ: no to bylo hodně právě
JV: mhm
JJ: tohle no tak (.) napřed se Němci (.) (tasej) jak vyhrávají a
všechno
JV: hm
JJ: ne a to (.) a tos- to byl (kolikrát) ten týdeník byl delší, jak
ten film
JV: opravdu?
JJ: potom ten film ee (.) to nějak s- kolikrát sme brblali, že to
<zkrátili>, že to není možný
JV: a ty týdeníky opravdu trvaly tak dlouho? já sem myslel, že byly
kratší
JJ: no, ty týdeníky byly (.) to sme vím, že to sme brblali vždycky
na ten týdeník
JV: hm
JJ: a někteří vím (.) že dokonce vím, že hodně chodili lidi až po
tom týdeníku
JV: mhm
JJ: to ste slyšel, že teprve se to vlastně (.) tam jdou lidi
JV: hm
JJ: až vijou, že už bude po týdeníku
JV: to mohlo trvat třeba jak dlouho ten týdeník?
JJ: hm?
JV: jak dlouho to třeba mohlo trvat ten týdeník?
JJ: no tak (.) zabral dost dlouho
JV: hm
JJ: (tam) dycky zabral dost dlouho ten týdeník
JV: například [ještě]...
JJ: [a to sme] neměli moc [v lásce]
JV: [hm]
JJ: ty týdeníky
JV: vzpomněla byste si, jesi třeba byly i reklamy (..) v kinech?
JJ: to si nevzpomenu (.) já vím, že za války byly ty týdeníky byly
ale tak ty reklamy nevím
JV: a nějaké reklamní ukázky z filmů, ty takzvané foršpany?
JJ: ton- to si nevzpomínám
JV: a třeba (.) krátký film že byl? třeba před tím večerním filmem
ještě?
JJ: (..) bych řekla, že to spíš až potom
JV: hm
JJ: až po válce
JV: jako předfilm nějaký že [byl (.) potom dávali]
JJ: [takže tam mám] dojem, že po válce já sem teda už potom tak šla
sem taky do kina že do toho
JV: hm
JJ: sem kolikrát byla (..) ale tam už spíš byl třeba takovej ňákej
krátkej film
JV: hm
JJ: ee taková (.) bych řekla víc to dělali možná reklamu pro děti
nebo tak, jo
JV: mhm
JJ: ale (.) tam taky už nebyly potom ty týdeníky
JV: hm (.) a třeba přestávky byly (.) uprostřed filmu?
JJ: (.) to si nepamatuju
JV: ne?
JJ: za války byly teda za války byly ty týdeníky
JV: hm
JJ: to teda...
JV: a ty vás teda nebavily?
JJ: [hm]?
JV: [to ste] už chtěla mít rači za sebou, už aby byl ten film
JJ: no no no, to sme čekali na film a ne na (.) týdeníky
JV: a byla ste třeba někdy i v kinech mimo to centrum? vyjely ste si
třeba s kamarádkami (.) cíleně někam (.) na periferii? nebo někam
dál od centra?
JJ: to to si nepamatuju (..) to si nepamatuju (...) (to je, povídám)
v sobotu byl většinou pracovní den, že no, to (.) to sme akorát tu
nedělu, jo a to sme se úplně zašli někdy sme šli (..) si sednout,
jenomže tenkrát, když ste si sedl do kavárny, tak to stálo za starou
belu
JV: hm
JJ: jo
JV: jakto?
JJ: ((smích)) já si vzpomí- já sem teda my sme tak na ty kavárny
nebyli, jo
JV: hm
JJ: my sme tenkrát (.) jako v práci tam byli nějací známí a voni nás
pozvali do Nelepeče (.) to je někde u Tišnova
JV: mhm
JJ: a my sme se vypravily s holkama že tam teda pojedem a teď sme
přijely do Tišnova (.) a nemohly sme to najít a ještě nakonec začlo
pršet (.) jo [to sme se vrátly] vlakem zpátky
JV: mhm
JJ: a teď kam pudem? (.) ne
JV: mhm
JJ: bylo vodpoledne (.) tak sme šly (.) ee to už je dávno zrušená ta
kavárna jak je (..) jak bych vám to vysvětlila ee jak je menza na
(.) jak je menza na (.) tym rohu tam naproti teď je tam postavený
nové (.) nová budova na auta (.) na Kounicové
JV: mhm [ano (to ta)] prosklená (.) ee vysoká
JJ: [tohle je dole] (..) no no no, to je tam nový teď tak tam bejval
tam to spíš bejval takové za nás tam bejval takové nízké baráček (.)
JV: [jo (.) a tam byla kavárna]...
JJ: [a na tom] rožku byla kavárna, my sme tam zašli do kavárny a my
sme si dali, co si dáme? tak sme si daly kafe (.) (abysme) se
zahřály
JV: mhm
JJ: pak sme si dělaly z toho legraci, že že nám vyvařili <fusakle>
((smích))
JV: [nebylo dobré?]
JJ: [jo] nebyla vůbec dobrá, tak sme v životě už do kavárny nešly
nikam
JV: tak třeba ste měly jenom smůlu a...
JJ: no (.) to řikám to je takové... to se změnilo strašně moc (to
no)
JV: ještě teda bych se trošičku vrátil k tomu protektorátu (.) a už
vlastně ee už vlastně to máme pro- projeté ee vy ste řikala, že ste
vlastně v tý době chodila nejvíc do kina (..) chodila ste často,
chodila ste ee vlastně každou (.) neděli?
JJ: každá neděle sme byli v kině (.) [to byla naše, protože kam]
JV: [protože v sobotu byl pracovní den]
JJ: sme měli jít? sme se zešly vždycky s holkama a kam sme měly jít?
JV: a (.) vzpomněla byste si (.) jak byly ty změny po roce třicet
devět (.) ve společnosti a vůbec v tom (.) životě rodinném,
kulturním? jestli to na vás nějak (.) ta atmosféra dopadla (.), když
začaly platit ee protektorátní předpisy, jaké to bylo tenkrát?
JJ: no tak (...) prožívali sme to blbě, no tak (.) to vite jak to
bylo
JV: hm
JJ: (.) s- to bylo za jedno byl strach takovej, že, poněvač
přecijenom (.) to máte, my sme bydleli ja sem my sme se potom
přestěhovali (.) protože mně v tom devětatřicátým roce (.) kolem
dubna zemřela babička
JV: mhm
JJ: a (.) moja maminka (.) tam na za- nechala prácu, to bylo akorát
z jara, bylo (vyhrabování), naše maminka toho nechala (.) no a voni
měli nějaký moc řečí, tak děda jim to na hodinu položil a hotovo,
tak sme se stěhovali (.) jako (.) sme bydleli tak stěhovali sme se
blíž k Jundrovu [jako jo]
JV: [mhm]
JJ: zas na Veslařské (.) to byla maminčina známá, co se znaly jako z
(.) ešče (.) jako kamarádky z mládí, jo, tak (to) sme bydleli tam u
nich jako, jo
JV: mhm
JJ: za války, takže (.) sem byla blíž toto, no ale tam máte třeba ee
já si vzpomínám, (vedle) nás bydleli nějací Melikovi (..) a najednó
(.) naš děda řiká... my sme měli vždycky tmu, my sme měli (zadělaný)
vokno (.) ee my sme měli kuchyň pokoj, [jo]
JV: [mhm]
JJ: a z kuchyně do pokoje vokno, to sme měli zadělaný, takže my sme
(.) v pokoju (.) nezatemňovali
JV: mhm
JJ: jo (.) akorát u dveří sme měli takový seddekůvy, jo, takže sme
měli jenom vlastně zatemňenou jenom tu kuchyň, jo (.) a tak naši (.)
tím pádem (.) a teď najednó (.) gestapo tam, né
JV: mhm
JJ: tam vedle (.) právě u těch
JV: [mhm]
JJ: [Maliků] byli jak mladé tak aj staré (.) zatčeni, jo (.) takže
t- ste prožíval
JV: hm
JJ: taky takovou hrůzu, jo takový (.) kde co bouchne nebo co
JV: á když se budeme teď dotýkat těch kin, tak myslíte, že třeba
tenkrát (.) bylo rozdělení na kina česká a německá, že se jako
vědělo, že někam chodí ee Němci (.) a zas tam že jako chodí třeba
Češi?
JJ: já vám něco řeknu, můj otec (.) můj otec měl (.) německý školy
(.) jo
JV: mhm
JJ: on uměl dobře německy
JV: no
JJ: jo (.) no a poněvač von vlastně byl eee voni (.) tenkrát byly
němec- (protože) to bylo za Rakouska [ešče]
JV: [mhm]
JJ: že tak byli (.) no a kousek (.) my sme bydleli tady a kousek dál
tam bydleli v jednom baráku (.) byl v podnájmu jako nějakej německej
oficír a náš děda chodil do práce, tak se s ním kolikrát tak zešel
tak spolu vykládali (..) a mužu vám říct upřímně, že von mu řekl (.)
to nedělají Němci, dělají to naši lidi (.) naši lidi udávali
JV: mhm
JJ: von říká, kdyby nebylo vašich (.) lidí (.) udavačů (..) jo
JV: mhm
JJ: tak by bylo polovina (..) toho všeho, co bylo (.) tak co vám na
to človek může říct a dokonce vím, že byli fakticky vytipovaní lidi
JV: [mhm]
JJ: [a vědělo] se, kdo to dělá (.) všechno jenomže každé (.) raději
držel hubu
JV: hm tak ee asi je to pochopitelné, <že se> bál že (.) takže...
JJ: no, to je právě, to máte právě tady to (.) těžký ( )
JV: co se týče tý jazykový stránky, němčiny, tak ta vlastně byla
[předpokládám ee ve všech]
JJ: [byla to byla povinná my sme] chodili do školy, taky sme [měli
povinnou němčinu]
JV: [(i v titulcích) a přepokládám] tedy i v kinech, že byly titulky
[německé]
JJ: [no no no]
JV: nebo filmy v němčině, tak tam [asi byly titulky, jo]
JJ: [teda já sem neměla ráda filmy] s titulkama, já sem to vždycky
<nemohla přečíst> (.) jo jaksi to
JV: mhm
JJ: to sem neměla ráda filmy s titulkama
JV: a (.) pamatujete si třeba, že ty diváci během těch představení
byli najednou (.) to jejich chování bylo (jiné, že) byli tišší, že
se třeba moc nesmáli nebo (..) ee [netleskali]?
JJ: [tak (.)] já bych řekla, že byl poměrně klid v tech kinech
JV: mhm
JJ: nebylo nějaký [že by tam]...
JV: [ale (.) ee] jesi to třeba ovlivnila ta atmosféra toho
protektorátu nějaká (.) atmosféra strachu?
JJ: já bych řekla spíš, že že žádné každé raději (.) to ste akorát
slyšel zašustět třeba nějakej
JV: [hm]
JJ: [ten] papírek nebo něco, jo (.) [jako bonbóny nebo to (...) no
ale...]
JV: [takže na jednu stranu kino bylo pro ty diváky vlastně místo
nějakého] (.) úniku, na druhé straně ale asi všudypřítomný strach
tam byl jako přítomen? [že zřejmě asi si nedovolili komentovat třeba
něco]
JJ: [no taklec jako že by někdo] aj při tom týdeníku
JV: mhm
JJ: byl poměrně klid
JV: mhm
JJ: jaksi (.) je možný, že (.) to potom kritizovali [ale]
JV: [mhm]
JJ: po straně jako jo [(.) (poněnač se každej se každej)]...
JV: [hm (.) a nepamatujete si,] že by byly nějaké projevy (.) během
(.) [projekce ( )]
JJ: [tenkrát] byla doba (.) bych řekla tak jako zrovna za komunistů
JV: mhm
JJ: raději každý držel hubu
JV: mhm
JJ: jo, bál ste se něco říct (...) no (.) a to stejný bylo (.) za
komunistů taky
JV: ee vzpomněla byste si, jestli byl do ňákého kina třeba zákaz
zákaz ee vstupu Židům?
JJ: (.) to nevím to...
JV: mhm (.) měla ste třeba nějakého kamaráda [nebo kamarádku
Židovku]?
JJ: [no voni v tech] (totiž) v tech týdenících (.) v tech týdenících
někdy (.) prostě ukazovali ty Němce jak ty (.) Židi jo zatýkají a
takový to, někdy když ste se [dozvěděl]
JV: [hm]
JJ: v tech týdeníkách aj jo (..) aj aj když to ty lidi viděli
většinou, tak každý raději držel [toto]
JV: [hm]
JJ: poněvač se bál (..) něco tohle (..) pač ste nevědel, koho máte
za sebou
JV: takže třeba na ňáké [hlasité]
JJ: [to mate] to stejný, jak
JV: mhm
JJ: já vám něco řeknu, jak manžel byl (..) von byl (.) ech vona ee
vlastně začal- v devětatřicátým roce (už) španělská
JV: mhm
JJ: jo, pak e s- museli tam je španělác je i za- zatkli, prostě
[zavřeli je]
JV: [to byl váš] druhý manžel nebo...?
JJ: hm? [ten]
JV: [to byl] váš druhý (.) manžel?
JJ: no no no (.) a (.) pak je nakonec teda jako (.) museli pustit a
voni se museli na vlastní pěst dos- dostat do (.) Francie
JV: mhm
JJ: von v té Francii byl jeden čas ee ve spojení s spionáží (.)
(marijó luisa) (.) a (.) povidá v životě potom nechtěl to dělat, von
říká, já mám raději nepřítele před sebou, jak za sebou (..) pač vono
von řiká to napětí, poněvačs nevěděla, koho máš za sebou
JV: mhm (..) takže prostě ten strach nebo [ta nejistota]
JJ: [ten to je] no to je to stejný, že
JV: mhm
JJ: to (...)
JV: ee vzpomněla byste si, jestli třeba někdo (.) někdy jakoby v
kině nehajloval (.) třeba když se na plátně objevil Hitler?
JJ: [ne, ne, to si nevzpomínám]
JV: [protože my jako víme, že občas se to] stávalo a zřejmě to tady
JJ: [ne]
JV: [dělali] i čeští návštěvníci, ale eee je tady domněnka, že to
dělali hlavně ze strachu, takže se připojili, [ne proto že by]
JJ: [tak já vám řeknu] ze strachu (těžko), já sem měla (.) vona
bydlela kousek od nás (..) se k nám hlásila do rodiny nějaká
Bytešníková (.) to byla Češka
JV: mhm
JJ: byla vychovaná jako chovanka v klášteře, jo
JV: mhm
JJ: pak se vdala, tak bydlela kousek vod nás, vona byla vo hodně
starší ješče jak já (.) a (.) kousek dál (co zas) bydleli, to byli
(.) nějaký Lukasovi, (to) byli Němci (.) ale jak se říkalo za
Rakouska-Uherska, jo, že (.) vona uměla česky
JV: mhm
JJ: ta Lukasová, jo (.) krásně (.) vona když mě potkala, tak vždycky
ahoj Jaruško, jo a (.) mluvila česky (.) a ta Bytešníková (.) jak
semka přišli Němci (..) hajl hitler ((Heil Hitler)) [jo]
JV: [mhm]
JJ: no, tak (.) a byla to Češka (.) a ten (.) ta ju zdra- ta ju
zdravila češky ((přeřeknutí v zapálení)) ta Němka, no tak co potom
na to můžete říkat? no (..) tak to (protože) to byl
JV: mhm
JJ: ja sem říkala to byl... (.) u mě to nebyli lidi, to byli, jak se
říká, podurčenci
JV: hm
JJ: jo? ta na ňu mluví česky, Němka,
JV: mhm
JJ: a Češka na ňu začne hajlovat, no tak co byste pak na to mohl
říct (.) ale po válce byli první komunisti
JV: jo
JJ: no tak (.) pak se divíte dneska, [že je mnoho lidí]...
JV: [jako myslíte po válce] nebo po roce štyřicet osum?
JJ: hm?
JV: myslíte po válce hned, nebo až po roce štyřicet osum, protože...
JJ: ne, no jak toto [tak hned už byli potom komunisti, že]
JV: [jasně, rozumím]
JJ: no (.) to máte to ste pak se divíte, že dneska lidi no tak není
divu (.) kolik takovejch je tady mezi náma?
JV: co myslíte teď konkrétně?
JJ: teď (.) ee já říkám, já ne- nenaříkám na toho ani na toho jo (.)
ale (.) máme chyby každé
JV: (občas)
JJ: mhm (.) tak ale to tenkrát
JV: mhm
JJ: to se mně fakticky nelíbilo, že po válce, když semka přišli
Němci, tak začli naši lidi, začli hajlovat, začli toto, [jo]
JV: [hm (..) ještě]
JJ: [a to ste] viděl vlastně aji v těch filmech
JV: mhm
JJ: jo (.) to když pustili ten týdeník, tak ste viděl, když tam ti
Němci, jak ti naši lidi, naši lidi
JV: mhm
JJ: přímo jim ee (.) toto (.) no (..) a to stejný bylo... teď se
vžijte do toho (.) to semka přišli Němci, bylo to to stejný a když
semka přišli Rusi
JV: mhm
JJ: tak to bylo to stejný (.) zase ti co hajlovali (.) Hitlerovi
JV: hm
JJ: tak potom vítali Rusy (.) tak co z toho může být?
JV: no (.) zřejmě nic dobrého ((smích))
JJ: ((smích))
JV: <když se takhle ptáte> (..) řečnicky (.) ale určitě... ještě
teda, když se blížila [fronta]
JJ: [ježiši]
JV: poslední otázka ee (.) em myslíte si, že tam byly nějaké změny?
chodilo se už třeba méně, jak se blížil konec války?
JJ: no tak (..)
JV: nebo už ste třeba nechodili vůbec, báli ste se, radši ste byli
doma?
JJ: já vám něco řeknu, po té válce to bylo takový všelijaký, jo
JV: ne myslím ještě než jako než skončila válka, když když (.) se
blížila fronta a už se blížil květen, osvobození, [tak (.) jestli už
se třeba]
JJ: [on (.) nebyl (.) člověk to bral...] já si pamatuju, já sem
třeba bydleli teda, voni měli veliký dvůr a když byly nálety, tak
většinou k nám tam do toho dvora přijížděli (.) dělníci
JV: mhm
JJ: z fabrik jako, jo (.) z města to jezdilo ven (.) ale jinak
takles ty změny nějak tak člověk nepociťoval
JV: hm á e vzpomínáte si na první návštěvy, těsně po osvobození,
kina? na tu atmosféru, dobovou?
JJ: tak potym, hned po začátku... já nevím no tak my sme (.) teda
hned tak nějak někam nechodili, že
JV: mhm
JJ: protože to (.) [raději]
JV: [ale jakmile ste se] tam dostali?
JJ: raději člověk byl doma, jo (.) ale tak ee (..) byla taková divná
atmosféra, no (.) takový než se to všechno uklidnilo
JV: mhm
JJ: [že]
JV: [ale] tak asi zřejmě jakoby bezprostředně ee po tom co ee byl
vyhlášen konec [války]
JJ: [no]
JV: tak ta atmosféra [musela být asi hodně eufórická]
JJ: [tak máte, bylo...] eh (.) potom to máte taky, no tak (.) abych
vám pravdu řekla (..) když se člověk na tom zamyslí, nad tema
lidima, nad tím (.) tak (..) byli (.) zas zas byl takovej tak jak
bylo (.) když semka přišli (.) Němci
JV: mhm
JJ: že (.) a když semka přišli potom teda Rusi, vosvobodili všechno
tak hrr, takoví ti kteří bych řekla nejvíc toto tak už si dali pásky
a chodili a chodili po těch vilách, jo (.) a kde co jak se říká kde
co se jim hodilo (.) dělali
JV: hm
JJ: čistku, jo (.) ale co se jim hodilo všechno
JV: jo
JJ: zužitkovali (..) já sem to zažila já (..) t- to nechcu ani tohle
jo (.) protože to (.) vopravdu (.) nebo to máte s tím (.) jak to
vyhánění těch Němců
JV: hm
JJ: to bylo, to nebylo zapotřebí (..) vždyť voni je mohli normální
cestou teda když je chtěli vystěhovat
JV: mhm
JJ: a nepotřebovali dělat takový (.) já vám něco řeknu, já sem znala
(.) vona byla Němka ňáká Baumanová, vona teda mluvila česky
JV: mhm
JJ: von (.) narukoval jako voják, von musel narukovat
JV: mhm
JJ: a vona chodila (.) ta Baumanová, chodila (.) na Právnickou
fakultu, nahoru tam na kouni- jesi víte kde
JV: mhm
JJ: navrchu ná len- (.) na té (..) Leninové ne, nebo jak se [to tam]
JV: [tenkrát]
JJ: <já nevím abych vám popravdě řekla, já si pletu ulice zastara [a
teď
JV: [nevadí]
JJ: vona tam chodila (.) jako (.) uklize- a voni nosili papír dolů
do kotelny (.) a tam chodili z Kouniček, z kolejí ((Kounicovy
koleje)) (.) co byli zavření
JV: mhm
JJ: tak tam chodili vězni (.) jo (.) topit (.) nebylo jednoho dne,
když vona šla do služby, aby nenesla (.) cigarety, nebo vdolky, nebo
buchty a dávala, schovávala to tam těm (.) vězňom a byla to Němka
(.) to by nedokázali naši lidi (.) a ta to dokázala (.) a pak je
nakonec je vy- vyhnali, hnali je (.) že vona byla jedna z těch co u
těch Pohořovic tam tenkrát tohle (.) takže to máte ten rozdíl v těch
lidech
JV: no (.) je [to těžké]
JJ: [je...] je
JV: kdybych vám ještě tady ukázal takový seznam (.) filmů (.) e
vlastně ee (.) tady [třeba (.) rok třicet čtyři tak ee]
JJ: [Sněhurku a sedm trpaslíků, znám] Ducháček to zařídí taky [znám]
JV: [jestli jako byste si] vzpomněla, který z těch [filmů ste
tenkrát viděla]?
JJ: [no] já když to tak taklec si nevzpomenu, víte (.) ňáký...
JV: jestli třeba s ním nemáte spojenou s nějakým ee z těch filmů
silnou [vzpomínku]
JJ: [no] to všechno všechno člověk zná (.) ee Noční motýl (.) jo (.)
to tam bylo taky pěkné film ten (.) ten jak se to přesně, jak se to
přesně vlastně menovalo
JV: mhm
JJ: (...) U pokladny stál mm (..) Roztomilý člověk to byl taky toto
(..) jak se to meno- (.) to bylo ee (.) bylo to Noční motýl, nebo se
to menovalo [jinak]?
JV: [no] Noční motýl no myslím, [ano]
JJ: [to] bylo taky to se taky za války přeci hrávalo
JV: takže třeba nějakou, nějakou silnou vzpomínku tady (.) dobovou
(.) myslíte, že (.) vám to něco evokuje ně- některý z těchto filmů?
JJ: tak ee
JV: třeba u kterého si hodně pamatujete nějakou scénu, nebo (.) mmm
JJ: tak já (.) (povidám)
JV: mhm
JJ: za ty léta se to tak člověkovi vykouří z té hlavy
JV: mhm
JJ: víte (.) to byli, to člověk si třeba vzpomene, když to čtete,
tak si vzpomenete, ale už (.) je to takový vykouřený
JV: jo
JJ: už to není (.) [toto]
JV: [dobře]
JJ: ale je to fakt to byly krásný filmy tyto no (.) víte
JV: takže já vám asi (.) poděkuju, ještě bych se zeptal, jestli
chcete na konec něco dodat, [co třeba sme...]
JJ: [hm?] ne já mám (.) domluvený, nevím jestli tam [dostihnu ještě]
JV: [vy spěcháte] dobře (.) takže děkuji za rozhovor a ukončím to...
konec rozhovoru
1