Quote
3.354
590:631
LM: [no] takže a pak sme chodili eště do Alfy ((Alfa)), já nevím jak
už se to tenkrát jmenovalo si to vůbec nepamatuju. Alfa, která byla
ee která byla na ee na Poštovské.
MB: mhm, [jo já tady]
LM: [je to stále]
MB: mám, já tady mám napsanou tu Alfu ((Alfa)), no
LM: [ano]
MB: [my] eště vlastně ty údaje o těch kinech nemáme
LM: ano
MB: přesně [kompletní, ale mám to tady poznamenané]
LM: [no ano a pak sme] chodili do skaly ((Scala)) ale to se taky
menovalo jináč na náměstí na Moravském náměstí
MB: mhm, to se dřív menovalo ňák něco bio něco ((Dopz)), jo, [(já
tady ten název mám tak tak zvláštně)]
LM: [já nevím, já nevím,] protože nás jako študáky vůbec nezajímalo
((smích)) b- bych řekla kam jak se to menuje. já to opravdu
nepamatuju. a potom teda po válce se to menovalo menovalo skala
((Scala), ale myslím, že eště za toho protektorátu, že se to
menovalo, [psáno]
MB: [já tady mám]
LM: scala ((Scala))
MB: mhm že to byla skala ((Scala)) od roku třicet pět
LM: no
MB: a od roku čtyrycet osm už to pak byla Moskva
LM: to byla potom ano, to bylo přeměněné, no, ale ono se to eště
před tím nějak menovalo, na tom nezáleží.
3.354
1588:1597
LM: ano sou úplně úplně jiné a ztratily, mnohé ztratily výchovný
charakter. protože dřív bylo, byl film považovaný za určitý způsob
výchovy. ať ať už to, jak sem se vracela k těm historickým anebo
citovým, ale vždycky tam bylo něco pěkného, co si člověk mohl
osvětlit u sebe, prohloubit si to, uvažovat o tom, ne. dneska dete
z kina a no tak jo.
MB: ((smích))
LM: nepršelo na nás. ((smích))
3.354
296:302
LS: dobře, teď už se teda můžeme dostat k první otázce, která se týká kin a já bych se zeptal, kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kina. zhruba období rok,
OH: no, (..) my sme (..) my sme pak chodili toto už (.) no po osvobození teda sme muse- sme chodili do kina to eště bylo, přesně (..) no potom (.) já nevím (.) kerej rok by to byl
LS: můžete nemusíte přesně rok můžete říct jenom třeba desetiletí
OH: šedesátej rok kdyby byl tak potom začaly ty televize
3.354
128:143
LS: dobře, to uplně stačí, teď bych se vás zeptal, kdy pro vás
skončilo pravidelné navštěvování kina.
JN: kdy skončilo? (..) no to sem...
LS: zkuste tak přibližně tipnout rok.
JN: no to, to bylo snad v pětaštyrycátým roce.
LS: v pětaštyrycátým rocem, potom už jste...
JN: pak už sem neměl žádný zájem ani čas, jo.
LS: hm, hm.
JN: chodil sem do kina, já jenom čím dál to bylo míň, jo,
3.354
1694:1706
LS: hm a potom těsně po roce štyrycet pět po osvobození, vzpomínáte
si na atmosféru v těch kinech, nebo na vaše zážitky první po tom
osvobození.
JN: no tak snažili sme se, pamatuju si, že sme se snažili, abysme
sehnali nějaký filmy ty ty novější třeba z války a no tak stávalo se
třeba, že třeba tam někdo vystoupil a řekl k tomu, jo, em em k tomu
průběhu konce tý války a podobně a že jako tam bo- bojovali třeba
naši letci a nějaký takový...
LS: jo.
JN: zmínky, to byly spíš takový dobrovolný vystoupení
3.354
811:825
LS: hm. (..) a stávalo se někdy, že byste šel na ňáký film víckrát? vy ste říkal, že ste chodil do toho Světozoru ((Světozor)), tam že ste [chodil]
OH: [no no tak tam] sem viděl ee tam se to opakovalo, ten stejnej film třeba, jo? několikrát no tak (se) podruhý tam zas dával ňákej jinej film, no tak ono mě to aji přestalo bavit porád se na to stejný dívat dycky,
LS: hm
OH: no asi esi sem viděl takový esi tam byly tři nebo štyry nebo, pět těch filmů jsem viděl, potom ten Vozivoj zkrachoval, takže tím to končilo.
LS: mhm mhm, a vy ste teda vy ste tam musel být celou tu dobu té projekce
OH: [ano]
LS: [v tom kině]
OH: jistě, až to ee až bylo ukončený, protože já sem to vlastně hlídal ten (pří-) ten tu promítačku.
3.354
154:171
JV: bych se zeptala na to e kdy pro vás skončila pravidelná návštěva
kina?
MJ: no v já trvale chodím,
JV: mhm
MJ: do kina, hlavně teď a hlavně chodím do Kina Art, nebo skala
((Scala)), to sou ty filmy, kde ee sou podle mýho názoru kvalitní,
to neni (.) ta masová <bych řekl> ee média, ty filmy, který e sou
vz- mu- musí mít vzrušení a ee no prostě e to nejní em žádnej bulvár
nebo tak bych to řekl, to sou opravdu filmy, kde je jenom několik
diváků, to je dotovaný městem
JV: mhm
MJ: a sou to vopravdu psychologický a e kvalitní e filmy, které mně
velice sedí. já kromě toho sou to většinou zahraniční,
3.354
554:560
JV: dobře em tak teďka eště jestli ste si zpívali třeba filmové písničky. vy ste si vzpomínala na ten film kukuruku ((neidentifikováno)), a
LH: ano.
JV: a tak třeba zpívali ste si z toho ty písničky?
LH: no to je známý, to kukurukuků, ty jak tady to zpívali ty, em to bylo nabitý kino, a em to potom, už teď nedávno tady byli. už to není vono, tak jak to zpívali oni, tak nemůže už to být ono, protože už to ti co to zpívali v tom filmu, tak to už je delší dobu. ale ty ještě někteří žijí a zpívali.
3.354
666:668
JV: dobře, a teďka bych se zeptala jestli ste chodila do různých kin podle toho jestli ste šla třeba s rodiči nebo s kamarády, nebo s přítelem. jestli ste šla do kina, do jinýho kina s rodiči než s kamarády. bylo to tak?
LH: no ne. maminka em maminka em kdyžtak řekla, podívej se tady se to, to moc hezký není, maminka si taky vybírala filmy.
3.354
550:552
JV: dobře, ale třeba vzpomínáte si že by nějaké vaše hry byly ovlivněné filmem?
LH: no, často sem chtěla em často sem chtěla napodobovat taky, ňáký ty em ale přesně teď nevím ale hrozně se mně to líbilo, ty filmy, no a to sem se taky kroutila, třeba potom už taky pozděj, hodně pozděj, už potom byla, už i Věra Ferbasová, to už potom sem byla stará, já povidám já budu taky tak zpívat, dělali sme legraci s manželem. takže ráda, ráda sem měla všechny naše herce,