Quote

JG: my třeba sme sem chodila tady na to klasický gymnázium, že

JG: protože náš tatínek zemřel ve dvaačtyřicátým.

no ale v pětaštyrycátém roku já po té na konci té
války sem byla těhotná e s ee prvním synem potom ee v tom
pětaštyrycátém roku, tak sem už nechtěla jít studovat, tak teď se
dostaneme k tomu, nechtěla sem jít studovat a že budu, že musím být
d- doma, no. tak sem byla v sedmaštyrycátém roku sem měla druhého
chlapce, tak sem je chtěla ee prostě dotáhnout tak daleko než půjdou
do školy, aby ee nemuseli, protože tenkrát ty zařízení eště takové
jako dneska sou, tak nebyly, že, to bylo po té válce, tak to bylo
velice skromné a dostalo se tam málo kdy. no ale já sem naštěstí
měla rodiče tady potom v Brně přestěhované, tak je měl kdo opatrovat
a chtěla sem jít studovat.

MB: mhm

LM: no a protože sem chtěla kantořinu dokončit, no tak sem se teda
přihlásila a za štrnáct dní mně přišla po velikém vyšetřování, o
kterým sem vůbec nevěděla, přišlo vyjádření, že nejsem (.) vhodná
pro výuku socialistické mládeže.

MB: hm

LM: tím sem ukončila svoje studia, vlastně sem sem se už k nim
nedostala, no ale potom sem přešla do ee napřed sem byla ňákém
právním oddělení, ne, napřed sem musela em kvůli tam ňáké bábě
v okolí jít do Královopolské, ale naštěstí mě dali do odbytu, že sem
nemusela do výroby. a tam odsud sem potom přešla do projektového
ústavu, kde sem byla do konce. takže sem se dala pak na technický
směr

MB: mhm, mhm

LM: právně technický směr, tak to řeknu.

MB: takže tam ste pracovala vlastně až ee

LM: až do důchodu.

MB: do té doby než ste šla do důchodu.

LM: ano, ano

my sme potom, jak byl ten
velký nálet v tom čtyřiačtyřicátém roce, toho dvacátého, nebo
jednadvacátého listopadu, tak my sme byli vybombardovaní. to bylo
hrůza, nám padla bomba. to byl skoro největší nálet na Brno, to
bylo, my sme, to si pamatuju,

JG: a to to bylo, no to se, ne, to sou takový vzpomínky em ee a to
sme nebyli nikdo že by měl peníze, i když ten můj tatínek byl třeba
zubař, ale byl velmi brzo jako dostal rakovinu, jo, taky vám řeknu,
von byl v (norovi) z pěti dětí,

JV: hm

JG: a jeho tatínek vodjel do Ameriky za prací, dostal tuberkulózu,
hned ho poslali zpátky, že, a von že se dobře učil, a fakt si
řeknete tak jak to někdy je psaný, že ten farář a ten učitel, když
ten kluk se učil, von se dostal sem potom do semináře, jo, no a a
vystudoval nakonec medicínu. ale to jídlo a todle,

JV: nebylo to asi úplně [(zdravé)].

JG: [no a tak] měl teda rakovinu jícnu, a tak právě brzo zemřel, že.
takže u nás taky nebyly ňák taky peníze, u těch druhých taky ne, a a
přesto to drželo aj [dneska ještě,]

JV: [ste drželi pospolu.]

JG: pořád jako.

LS: ( ) to budeme nahrávat. takže první, co bych se vás zeptal, je
takové ověření jenom vašich osobních údajů. co se týče té školy, do
které ste chodila. (.) mám tady napsáno obecná škola Kounicova
ulice.

ES: ano.

LS: a to bylo v letech devatenáct set třicet-

ES: třicet čtyři.

LS: devatenáct set-

ES: až třicet osm

LS: až třicet osm

ES: a potom sem chodila do Králova Pole,

LS: no

ES: a to bylo,

LS: a to bylo v letech?

ES: no v těch třicet osm.

LS: třicet osm až asi zřejmě čtyřicet.

ES: a potom sem chodila do gymnázia,

LS: hm.

ES: v Králově Poli,

LS: hm.

ES: do roku čtyřiačtyřicet.

LS: do roku devatenáct set čtyřicet čtyři. (.) a ještě tady mám
napsáno, (.) asi pan Skopal, když s váma telefonoval. Kotlářská
ulice, dva roky.

ES: to sem chodila na obchodní školu na Kotlářskou.

LS: takže to byly ještě potom další dva roky?

ES: dva roky obchodní škola při Obchodní akademii.

LS: hm. (.) a potom? potom už ste nastoupila do zaměstnání?

ES: ano.

LS: a kde ste pracovala?

ES: pracovala sem (...) v pojišťovně.

LS: hm.

ES: potom sem pracovala v Lidových novinách. potom sem pracovala
tady na rektorátě.

LS: a co ste tam dělala?

ES: všude sem byla v účtárně.

LS: hm. to úplně stačí. teď bych se zeptal, jaký byl povolání vašich
rodičů před tím rokem devatenáct set čtyřicet pět.

ES: živnostník. můj tatínek byl živnostník. měl obchod s kl-
s koloniálním zbožím.

LS: hm. a maminka?

ES: maminka samozřejmě byla v obchodě též.

LS: takže pracovala v rodinném, rodinném obchodě?

ES: ano. a začínali (.) začínali tady, na Zelném trhu.

LS: na Zelném trhu. hm. a měla ste nějaké sourozence?

ES: ne, kdepak.

LS: hm. (.) a vaše povolání už ste říkala vlastně, že potom ste
nastoupila jako účetní?

ES: ano, a nakonec sem skončila v Domě pionýrů v Lužánkách jako
ekonomka, jako hospodářka. (.) a do důchodu sem šla z Magistrátu
města Brna.

LS: hm. a ještě bych si ověřil. tady je něco, že vy ste zpočátku
v těch třicátých letech bydlela v [Tivoli]-

ES: ano.

LS: to bylo do roku?

ES: [(je dnešní)] Jiráskova, myslím-

LS: ano.

ES: nemýlím-li se.

LS: hm.

ES: Tivoli třicet sedm ((Tivoli 37)), a tam sme bydleli do toho roku
osmatřicátého roku-

LS: hm.

ES: než prostě přišli, protože tam byla veškerá, veškeré
obyvatelstvo německé.

LS: hm.

ES: a my sme byli Češi. takže otec viděl, že by to velice špatně
dopadlo, takže v tom osmatřicátém roce to prodal ten obchod a
přestěhovali sme se do Králova Pole.

LS: do Králova Pole. (.) takže to úplně stačí na začátek. to sme
projeli úplně bezvadně. (.) a teď už teda přejdeme k těm otázkám-

LS: a čili potom vlastně, vy ste říkala, že ste se přestěhovali
v tom roce třicet osm.

ES: osum. do toho Králova Pole.

LS: do toho Králova Pole.

LS: a kdy vy, kdy ste se vdala, to sem se zapomněl zeptat.

ES: v roce devatenáct set padesát sem se vdávala.

LH: ee narodila ste se v roce?

MB: devatenácet dvacet osum.

LH: osum, á kde ste tedy bydlela do roku čtyřicet pět?

MB: no bydleli sme, ee když sem se narodila, tak sme bydleli na té
Otevřené ulici, to je naproti Lužánkám.

LH: ehm.

MB: (...) a v děvětatřicatém roce ee rodiče koupili v Řečkovicích
domek, a tak sme bydleli tam.

LH: ehm, hm. (..) a kam ste chodila do roku čtyrycet pět do školy?

MB: to sem chodila v Řečkovicích.

LH: v Řečkovicích. (..) ee vzpomenete si, kde to bylo, na které
ulici třeba?

MB: no, no na Terezii Novákový myslím, že to bylo, na konečné jako
ee (.) jak jak byla jako ta konečná za-...

LH: ehm.

MB: stanice, tam byla taková smyčka a u toho byla škola, menovalo se
to Masarykova.

LH: á jaké bylo povolání vašich rodičů?

MB: tatínek byl zřízenec u Dopravního podniku a matka byla v
domácnosti.

LH: ehm. měla ste sourozence? bratra, sestru?

MB: nó bratr mně zemřel. jako měla sem bratra, ale zemřel na
rakovinu a byl taky jakó ee zaměstnanej v tom Dopravním podniku,
jako inženýr byl.

LH: ehm. a bratr byl starší, nebo mladší, než vy?

MB: mm bratr byl o pět roků mladší.

LH: pět roků mladší. á ee jakého vzdělání ste dosáhla?

MB: já sem chodila na obchodní školu.

LH: tady v Brně?

MB: v Brně, no.

LH: hm. a poté, když ste vychodila školu, jaké bylo vaše povolání?

MB: no v administrativě jsem pracovala.

LH: takže úřednice na ňákém [úřadě?]

MB: [ano.]

LM: takže já sem chodila do do měšťanky. no a po tom devětatřicátém
roku po štyřech ročnících jsem přišla do Vesny.

MB: mhm mhm

LM: já sem chtěla být původně archeoložkou

MB: aha

LM: no a můj tatínek říkal podívej se, teď sou tady Němci, za chvilu
se zavřou, on to předvídal, že zavřou vysoké školy, ty musíš být
někde uklizená a pak až to všecko tady skončí, tak můžeš pokračovat
ve studiu. no jenže, život šel jinak, a tak sem tak sem byla ve
Vesně a v té ve e v roce dvaaštyřicet sem byla jako ve štyryadvacátý
ročník totálně nasazená, protože to byl celý ročník dvacet čtyři,
chtěli nás zlikvidovat jako budoucí rozmnožovatele národa, tak sme
museli zmizet. no a to sem, od té doby sem byla totálně nasazená,
nejdříve tady tady v Brně, no a jak mi zjistili, že tam zase to byl
(klekner frug motornbau), to byla továrna na letecké motory
v Kuřimi, tam kde je dneska to, ta věznice a to tam byla velká
továrna a e tak napřed sem měla být tam, no ale potom se nám
povedlo, že sme tady vši- celá třída studentek, sme uklízely. byly
sme jako uklízečky a to byly tři školy, na Kotlářské, e roh e
Kounicové, postaru to budu říkat, tenkrát se to byla Jiskra,
Jiskraštráse ((Jiskrastraße - neidentifikováno)) a eště další, co
šlo k ee po té Kounicové, tři školy.

MB: mhm

LM: no a my sme, my sme teda tím, že na tom osobním oddělení byl
Čech, to e té firmy německé, tak řekl, děvčata, chcete ee do Kuřimi
nebo chcete uklízet v Brně. tak samozřejmě rači uklízet v Brně.