Quote
02.394
739:752
JV: a vzpomenete si do těch deseti let, to ste chodila s maminkou?
do kina?
JC: ne, právě vám říkám, že s maminkou ne.
JV: s [maminkou ne.]
JC: [ta měla,] ta vlastně byla pořád zaměstnaná, tak tu sobotu
nedělu,
JV: takže s tatínkem?
JC: sme, ale kdepak tatínek, můj tatínek, to, to bohužel takový je,
von rád chodil do té hospody a hrál karty.
02.394
766:775
JV: a takže vy ste chodila s ňákými třeba staršími kamarády nebo,
nebo...
JC: no tak musela sem s ňákou, ale tak já vám, nebo sem šla i sama
třeba, to protože to bylo tak blízko, že se nemusel člověk [bát,
jo.]
JV: [že se nebáli.]
JC: na tu sokolovnu.
02.394
793:801
JV: takže v tom dětství ste spíš chodila sama?
JC: no, sama.
JV: jo
JC: tak jako tak já vám, tak kamará-, tak možná voni tam bydleli,
tak blízko, tak sme tak sme třeba šlo nás, ale, ee tak nějak si
to...
02.394
855:868
JV: a vzpomněla byste si, jaký třeba byl postoj vašich rodičů?
k chození do kina, vadilo jim to ňák nebo zakazovali vám to [anebo
jim to bylo jedno, nebo vás v tom naopak podporovali,]
JC: [né, to vůbec ne. maminka,] ona byla taková hodná, ona měla
akorát té práce dost, protože měla v tom tejdnu pracovala, a pak ta
neděle, sobota, to bylo na úklid zas, a na praní, a tak, a tak taky
možná někdy šla, nebo měla sem dvě tety, co tam bydlely v tom malým
domečku, tak sem s nima taky někdy byla, jo, třeba, voni ještě to,
vono nebylo každej den, to kino. bylo sobota, neděle, pondělí.
JV: hm
JC: a pak bylo zase sobota, neděle a pondělí.
02.394
931:947
JV: a vy ste se hlásila k římskokatolické církvi?
JC: ano, ano.
JV: a takže vlastně ste chodila každou neděli, do kostela.
JC: nó, tak, tak asi do těch, no, no co sem chodila do školy, no.
JV: do těch patnácti, [čtrnácti let.]
JC: [nó, nó, pak už] to víte, pak už to nějak...
JV: stalo se vám, že by vám někdy zabránilo jít do kostela kvůli
kinu? že byste dala [přednost třeba filmu?]
JC: [to né, to] dopoledne nebylo, a to. aj pak byly májový
pobožnosti, že, v květnu, a tak taky sme tak jako žili tím [víc.]
02.394
1035:1037
JC: to, to spíš sem, spíš jako když si vzpomínám, říkáte to, když
sem začla, tak to si nevzpomínám s kým chodila, ale s maminkou
určitě ne,
02.394
1077:1084
JV: ještě taková doplňující otázka ee nepamatujete si, že by se
promítaly filmy na faře? nikdy?
JC: to ne, to nevim.
JV: dětem jako.
JC: to né,
02.394
1102:1115
JV: co se týče těch vašich diváckých návyků, tak od té druhé půlky
třicátých let ee vlastně, poté, co ste vyšla ze školy, z obecné
školy, tak to ste chodila, tak můžeme říct jednou, dva- jednou
týdně, jednou za dva týdny do do kina? [nějak pravidelně to bylo?]
JC: [nó, určitě.] určitě, to sme chodili, no, to sme chodili.
JV: takže i třeba [jednou]
JC: [protože] to se měnilo po týdnu se měnil ten program.
JV: takže každý týden.
JC: nó, to sem chodila, to...
02.394
1371:1402
JV: [pamatujete si, když ste] ještě jako dítě, chodila ste třeba na
nepřístupné filmy?
JC: nó já si nepamatuju, že by mě někdo za-, né, asi né.
JV: ne.
JC: a voni to, si nepamatuju, že by mě někdo zahnal nebo něco. ne,
to ne.
JV: počkejte, jako že ste teda chodila a nikdo vás nevyhnal, nebo že
ste se nedostala nikdy. dostala ste se na nepřístupný film nebo
nedostala.
JC: já sem myslím ani nešla, protože tak ňák, tak ňák, ale tak...
JV: nebo si toho nejste vědoma, že byste byla na <nepřístupným
filmu.>
JC: tak, že by nás, to si vůbec nepamatuju [že by nás]
JV: [a chodila] ste třeba do kina bez placení?
JC: taky né, to sme vždycky, to sem ňákou tu korunu vždycky měla.
říkám, i když sme třeba neměli, maminka se hodně nadělala a to, ale
tak na to kino, to kino bylo velmi levný. to, kdo to mohl podporovat
tak jako, že to bylo tak tenkrát, nebo já nevím, jak si to
vysvětlit.
JV: přišlo vám to levné.
JC: to bylo, bylo to levný, no.
02.394
1408:1415
JV: a předtím v těch třicátých letech? to ste tak platila kolik?
JC: no tak si myslím, že korunu [nebo ee]
JV: [třicátá, čtyřicátá léta.]
JC: mně se něco plete, že děti platily padesátník.