Quote

MB: tak i když to nebude ve vztahu vlastně k Brnu, tak já tady mám
takové otázky jako je třeba jestli si vzpomínáte na svoji první
návštěvu kina?

LM: no to si vzpomínám. a to bylo zajímavé, já sem to sme byli o
prázdninách v Sušici v Čechách

MB: mhm

LM: a tam dávali film příšera jezera lochnes ((pravděpodobně
Tajemství jezera Loch Ness)). no tak já sem nevěděla co to, co to
je, ale byla sem poučena, co to co to je a taky sem byla poučena, že
to bude asi takové hrozně, no fantasie, co sem zas nevěděla co je
fantasie, to nevadí, ale že to bude něco umělýho takovýho, že se
nemám bát, že to je prostě tam ňáká pověst kolem toho a tak dále. no
a teď sme přišli do toho kina a jak emm a jak (biletář) povidá, ale
to děvčátko tam nesmí. no co se mnou v cizím ee na dovolené v cizím
e městě, že. bydlili sme v hotelu. no ale byl poučenej, že já vím o
co de a že rozhodně nebudu ani plakat ani se bát a no a tak mě tam
pustil, no a tak sem to viděla.

MB: a to bylo asi v jakém roce?

LM: (..) třicet, třicet, třicet dva, třicet dva, no tak tak nějak.

MB: mhm

LM: ale to si ne to si opravdu už

MB: [mhm jasné, už je to dost dlouho].

LM: [to už mně tak jako dost (nepromítá)]

MB: a takže vlastně do do teda tady toho období, co sem říkala,
zhruba do těch deseti let ste [ňák chodila]

LM: [a tak v těch] v těch Hovoranech, kde sme bydleli, tak protože
můj (tať- sme) byla velká sokolská vlastenecká rodina ee tak ee v,
můj tatínek zařídil, že v sokolovně, ze sokolovny teda, že se tam
udělal to em pro- promítací kabina a že tam bylo kino.

MB: mhm

LM: no a tam byly všechny ty, to zase si ne- nepamatuju ty názvy
těch ee těch filmů, ale vím, že byl krásný film o Štefánikovi
((Milan Rastislav Štefánik)) tenkrát. ten (zná- znám) velice na něj,
Psohlavci a prostě takové takové ee tyto filmy, které se vztahovaly
ee k našim dějinám a em a teda k poválečným dějinám. a em no a pak
sme chodili em pak to tam nějak ne ne sme jako, ale chodili sme eště
do Čejče, to je dva kilometry od od Hovoran a tam sme zas chodili do
sokolovny na jiné filmy, to se tak prolínalo, ale já si to to je tak
dlouho, že že vopravdu ty názvy už mi nic ee ne kdybych je viděla
napsané, tak bych na to, to by mě upozornilo, ale tak když to mám
hra- vyhrabat v hlavě, tak to už nemám, nemůžu. ((smích))

MB: a vzpomínáte si třeba v ee v té době právě do do těch deseti
let, s kým ste do kina chodila?

LM: ano ee s maminkou.

MB: s maminkou.

LM: s maminkou s maminkou a s tetou. to byla teta mojí maminky, tak
to řeknu. no [ale tak].

MB: [mhm], mhm

LM: můj tatínek, tak ten měl em sokolské starosti e em protože byl
funkcionářem takhle, takže hlavně hlavně s maminkou a s tetou.

MB: mhm. takže teď jenom, to ste vlastně ste mi už říkala, že to
bylo to vlastně v té sokolovně [a potom v té Čejči]

LM: [ano, ano, ano]

MB: mhm. takže pak tady je vlastně otázka, proč to byla tato kina,
takže u vás to, tím, že ste nebyla v Brně, tak to byla prostě ta
dostupnost [ta místní, takže vlastně tam]

LM: [no to byla ta, ta dostupnost,] tak my sme sme sem jezdili a to
velice často, protože sme tady měli hromadu rodiny, tak ee sme
jezdili jezdili i sem, ale nemůžu říct, že bych si tak něco velice,
chodili sme do kina, to ano, ale že bych si to pamatovala, to zas to
[zas]

MB: [nevíte]

LM: ne, ne [to nemůžu]

MB: [mhm mhm dobře]

LM: to bych, abych si vymýšlela, nemá smysl.

MB: ((smích))

MB: ee potom ee vlastně jaký byl názor vašich rodičů na film a na
kino. tak zřejmě asi kladný, [když]

LM: [no tak] tak kladný samozřejmě, protože v té době, to bylo kus
kultury. jednak při všemu byl žurnál, aktuality v tom před před
filmem, že

MB: mhm

LM: aktuality různé, což byly vždycky velice zajímavé, to se pak
nebyla televize no a rozhlas byl sluchový vjem, že, ale tam byl, to
bylo s obrazem. tak ee to teda se chodilo dá se říct každý týden do
kina.

LM: ee no tak my sme, to bylo v těch, když sem chodila do tich
čtrnácti let, tak to bylo v těch Hovoranech, takže tam já sem každý
týden chodila.

MB: né, teď sem myslela [ee]

LM: [nebo jak ste to myslela]

MB: ten vztah té školy právě k tomu kinu, jestli si [vzpomínáte
právě]

LM: [em no tak] samozřejmě že ve škole bych řekla nám bylo
doporučené, protože to byly to byly kvalitní výchovné filmy. e
z našich dějin z českých a takhle, takže o tom se dycky mluvilo a a
řeklo se běžte běžte na to nebo běžte na to.

MB: mhm, takže přímo vám [jakoby doporučili].

LM: [a přímo, ano,] doporučené ano, doporučené na co.

MB: vlastně k té tématice, takhle, [mhm mhm]

LM: [ano, ano] ano

MB: ne, ne jde to výborně. ee potom tady mám vlastně ještě poslední
otázku jakoby k tomu období do těch deseti let a a to je em jestli
můžete ňák říct ve vztahu právě jenom tady k tomu období ee jak pro
vás ten film, jestli p- pro vás byl ten film důležitý. jestli to
můžete ňák popsat.

LM: no tak em dětská zvědavost.

MB: mhm

LM: asi tak bych to em jako nasadila na tu dětskou zvědavost,
protože rozum eště teda nedospěl tak, tak daleko tak se šlo ze
zvědavosti, co to bude.

MB: mhm, mhm (..) takže ňáké takové věci jakoby ž- že em by vás
třeba ňák inspirovalo em nebo, že byste [někoho napodobovala, ňáké
herce a takovéhle věci. to ne, mhm.]

LM: [ňáké herce ne, ne tak to to ne ne na to já sem ne, protože my]
sme byli sp- jako sportovně založená rodina, takže a a spíš k té
kultuře, o které sem mluvila, ty divadla a koncerty, takže já sem em
byla po této stránce vedená, ale hlavně hlavně to protože to Sokol
znamenal dvakrát týdně e cvičení a všechno všechno se točilo kolem,
kolem vlastně tělovýchovy a sportu.

MB: mhm mhm. a třeba ve vztahu em s kamarády nebo ňák vrstevníky to
chození do kina [ňáké tam bylo provázané].

LM: [no tak to sme chodili], to sme chodili ee do toho v Hovoranech
a v a v do Čejče.

MB: em i [vlastně]

LM: [takhle]

MB: no, pardon

LM: tak to sme chodili s těmi s těmi spolužáky vlastně, protože to
sme byli těch třináct, dvanáct třináct čtrnáct patnáct roků, tak
v té době to sme byla taková skupina, my sme jednak em sme spolu
hrávali tenis a to už sme byla taková uzavřená skupina, takže to zas
sme si šli do kina všichni a zas smečka šla lyžovat a takhle, no.

MB: že vy ste, vy ste mi vlastně předtím říkala ee že ste chodila
s maminkou a s tetou do [kina, takže mhm]

LM: [to sem chodila,] ano taky, ale to bylo eště eště před tím než e

MB: dříve

LM: dřív, [jako malý děcka]

MB: [a zhruba ee] mohla byste to ňák trošičku časově

LM: no tak do dva- do dvanácti do třinácti let a potom už teda em
byla ta študácká ( ) ee tlupa. ((smích))

MB: ((smích)). ee jestli ee ňák ste volila kina podle toho ee právě
s s kým ste šla do kina.

LM: no tak sem chodila nejdříve nejdříve teda jak sem vám říkala
s maminkou a von tatínek na to neměl čas, že, tak sme chodily
chodily my, no.

MB: ((smích)) byla ste třeba právě na ňákým filmu víckrát, to ste
říkala o tý Sněhurce ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), [že tam ste byla
víckrát]

LM: [no ta to, na to na toto si] pamatuju, že opravdu to ee na to
jako děcko, že, no tak to je samozřejmé, že to že to bylo bylo
krásné, protože vždycky se mně to o tom doma vykládalo a najednou
sem měla možnost to to vidět. no tak to to na mě velice působilo.
no, některé filmy (.) možná že sem viděla víckrát, vím že v- sem
viděla dvakrát o tom Štefánkovi ((film Milan Rastislav Štefánik)),
to bylo to byl zvláštní film, to hrál tenkrát ňákej herec, už si
nevzpomínám na jeho méno, ale skoro, ona totiž naše naše r- rodina
ee em moje teta, právě ta ta která se mnou chodila, tak se znala
s rodičema, mě mrazí z toho Štefánika ((Milan Rastislav Štefánik)) a
tak to byl takový, protože sem k tomu měla ňákou em přípravu, ale
zas né žádné podrobnosti, ale že sem věděla, že ona se s rodičema
znala. takže to mně bylo tak přiblížené nějak.

LM: no tak byla sem tam, chodila sem s tou maminkou a s tou tetou,
(povidam vam,) jako otec neměl na to čas, aby chodil. když byly
historické filmy, tak to chodil.