Quote

Displaying 1 - 7 of 7

Svatava (1924) 379.42146 1979:1992

SM: (.) no (...) možná možná na některé ano. na Vlastu Buriana ((Vlasta
Burian)), ale to už bylo později, Katakomby, ty už byly potom e

LS: to bylo myslím že taky rok štyřicet dva? nebo tak ně[jak].

SM: [jo?]

LS: určitě, no.

SM: no tak na tom na tom sem byla teda taky ((smích))

LS: taky [víckrát].

SM: [dvakrát], ano. taky víckrát. ale

Svatava (1924) 379.42146 3227:3228

(..) Lelíček ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)) Katakomby, no
to je to sou t- to je teda Vlasta Burian (..)

Peter (1922) 379.30001 266:274

PD: a jenomže, já si pamatuju na Central, kde bylo hodně německých
filmů, tam taky promítali Brechtův ((Bertolt Brecht)) drajgrošnoper
((Die 3 Groschen-Oper – Žebrácká opera)) takže rozlišovat mezi českým
filmem a německým filmem před třiatřicet, em je trochu, no zkrácená
perspektiva, páč mezi těmi německými filmy byly taky důležitý jako em
Brecht, ((Bertolt Brecht)) drajgrošnop ((Die 3 Groschen-Oper – Žebrácká
opera)) hudba, hudbu dělal jeho, já už si teď nepamatuju kdo, dvorní
kapelník hrál foster ((Rudolf Forster)) a tak dále, to byla úžasná
událost.

Emilie (1922) 379.39447 453:455

EF: ano. tak když hráli Světlo jeho očí, ee, ten, em eh, Dohnal,
Jiří Dohnal ze Zitou Kabátovou ((Zita Kabátová)), on byl slepej, ona
ho ošetřovala. no vite, to byl slaďáček, nádhernej slaďáček,

Ctirad (1931) 379.39447 1415:1425

asi teda tematika, například
taková ta, ta národní, nebo nebo taková ta rodinně sentimentální, ale
to sem byl nekritickej a líbily se mně takový kýčovitý filmy, který by
asi dnes vyvolávaly úsměv. Světlo jeho očí třeba.

JV: hm

CN: em nebo Noční motýl, že, to taky byl protektorát, to byly takový,
takový sentimentálně operetní skoro kusy, ale byly nastaveny na co
největší působivost citovou, a to sem teda si dal líbit, to myslím že
sem v tom viděl hodnotu,

Ctirad (1931) 379.39447 2142:2148

CN: no jo, tak to bylo právě to Světlo jeho očí, to byla ta Maryna ra-
radiměrská, nebo Radoměrská ((Maryna Radoměrská)) nebo jak se menovala
ta autorka, em tý předlohy, tak to bylo silně sentimentální, tam asi
opravdu docházelo k tomu, že se českej divák jaksi přenášel do takovýho
úplně jinýho rozměru životního, vod těch věcí, který nás venku před
kinem a jinde strašily, tak tam sem prožíval takovej sentimentální
citovej příběh,

Jaroslav (1926) 379.126578 725:741

LG: a měl ste ňáké kino do kterého ste chodil jako nerad? které se
vám nelíbilo, nebo ňáké neoblíbené kino jestli ste měl.

JB: já sem neměl rád takový ty drahý kina, no, to bylo zkrátka, to
bylo drahý zajedno a hráli tam kolikrát takový filmy, který se mně
nelíbily no, Občan Kane, třeba si pamatuju, to je amerikej film,

LG: no to znám.

JB: já sem tomu nerozuměl tenkrát, ale chtěl bych to vidět teďka,
no, když už su staré a porovnat to jestli bych tomu teda porozuměl
nebo takhle.

LG: no ten nám pouští povinně ve škole.

JB: no Občan Kane, to si pamatuju na to sem byl, a že že se mně to
nelíbilo, no tak nelíbilo, já sem tomu nerozuměl zkrátka, no,