Quote

JC: a pak, nebo pacientka doktora Hegla ((Pacientka Dr. Hegla))
taky. to bylo, no to byly vlastně takový by se dalo říct, ale když
byl člověk mladej, tak to ani tak [nějak]

Sobota, to ta Sobota už byla ke konci války.

JV: hm

JC: ta byla, to byly ty děvčata jako v tom, obchodním domě mám dojem
nebo něco.

a Sobota, to byl
českej film, kde hrály štyři přední český herečky. hlavně tam byla
Jiřina (..) [její syn její syn hraje]

LS: [Jiřina Štěpničková?]

SM: Štěpničková, ano.

LS: Štěpničková.

SM: Štěpničková, no em prostě byly tam čtyři. a bylo to dobrý.

LS: Hana Vítová,

SM: je to docela

LS: Adina Mandlová tam hrála taky.

SM: jo hrála tam aj [Mandlová?]

LS: [myslím].

SM: protože Mandlová em mě sem měla, že ta měla spíš takový ty e
humorný role ale né třeba ee Kristián a tak, to nebyly moc humorný
teda, no, takže ano a to sem viděla teda taky ty Sobota. (

e em ta závadnost toho filmu nebyla nikdy taková, jak sou
třeba dneska filmy, to nebylo, že tam něco se vodehrávalo, nějaký ty
milost- ty milostný scény tam bylo, ale jak řikám, takový nějaký
milování <tam> to si nevzpomínám. vim na jeden film, na kerej sem
ale tehdá nepřišel, to sme to byla ta extáze ((Extase)) Machová, jo,
to sem ten film sem neviděl, a eště byl jeden jeho film, to se
menovalo něco nějaká neděle ((Ze soboty na neděli)) to byla.
nevzpomenete si, jak se menoval Machatého ((Gustav Machatý))...

JV: neděle, em...

ZP: nějaká neděle.

JV: teďka nevim.

ZP: to je jedno, ale byla extáze ((Extase)) a eště ten jeden film,
tak ty sem neviděl ani jeden. to sem neviděl ani jeden z těch filmů.
nevím kdy ta extáze ((Extase)) byla, jestli to bylo ještě za prvn-
to bylo ještě za první republiky, že? před válkou ta extáze
((Extase)) byla.

JV: ano.

ZP: Machatého ((Gustav Machatý)).

EF: ano. tak když hráli Světlo jeho očí, ee, ten, em eh, Dohnal,
Jiří Dohnal ze Zitou Kabátovou ((Zita Kabátová)), on byl slepej, ona
ho ošetřovala. no vite, to byl slaďáček, nádhernej slaďáček,

asi teda tematika, například
taková ta, ta národní, nebo nebo taková ta rodinně sentimentální, ale
to sem byl nekritickej a líbily se mně takový kýčovitý filmy, který by
asi dnes vyvolávaly úsměv. Světlo jeho očí třeba.

JV: hm

CN: em nebo Noční motýl, že, to taky byl protektorát, to byly takový,
takový sentimentálně operetní skoro kusy, ale byly nastaveny na co
největší působivost citovou, a to sem teda si dal líbit, to myslím že
sem v tom viděl hodnotu,

CN: no jo, tak to bylo právě to Světlo jeho očí, to byla ta Maryna ra-
radiměrská, nebo Radoměrská ((Maryna Radoměrská)) nebo jak se menovala
ta autorka, em tý předlohy, tak to bylo silně sentimentální, tam asi
opravdu docházelo k tomu, že se českej divák jaksi přenášel do takovýho
úplně jinýho rozměru životního, vod těch věcí, který nás venku před
kinem a jinde strašily, tak tam sem prožíval takovej sentimentální
citovej příběh,