Quote

takže vím, že na Emu
Destinovou ((Ema Destinová)) sem šla až do Jundrova do takového
moderního kina ((pravděpodobně kino Světozor)), kde byly daleko od
sebe ty židle,

LS: hm

MH: a em to prostředí bylo takové (.) poprvé a naposledy sem tam
byla.

ML: no potom to byly pochopitelně filmy s válečnou tématikou.

LR: to vás taky zajímalo. [ale to bylo až po tom roce devatenácet
čtyřicet pět.]

ML: [gvadalkanal ((Guadalcanal)) a tak dále, jo, to bylo u toho.] to
bylo prakticky do toho roku, já nevim, štyrycet osum, čtyrycet devět
a potom už byly ty budovatelský, no tak to,

ML: Dobrodružství barona Prášila, to bylo pozdější potom,

LR: hm

ML: poněvadž tam hrál ten, tam hrál přeci Kopecký ((Miloš Kopecký)).

LR: ee tohle je myslím nějaký německý film, ale o baronu prášili
((Prášilovi)) [prá-]

ML: [to] bude to samý. já mám takový dojem, že to bylo to s- že to
bude to samý.

JV: a na ty německé filmy ste taky chodili.

CN: to bylo v té škole, no, jestli sme někdy sami vod sebe, kromě na
toho, na toho Prášila ((Dobrodružství barona Prášila)), na ňákej
německej film šli, vůbec se nevy- nevybavuju. myslím že ne.

já vím že to dost dávali, to to Magdino štěstí
((pravděpodobně Lízino štěstí)) nebo jak potom Madla zpívá Evropě,
tak to se mně moc líbilo, to všechny tři, to byly asi tři díly,
děvčátko ((možná Bláhové děvče)), nebo ňák takový, tak to sem, tak
to sme tam taky, to sme tam chodívali taky, pak sem to viděla ještě
jinde. to že sme bydleli na té Obřanské, tam sme to měli kousek
teda.