Quote

nó, tak byli sme naposledy, sme možná byli buďto na Babím létě
((Babí léto)),

JV: hm

JC: anebo na Kytici ((Kytice)), což se mně teda nelíbilo,

JC: [a to už] sem, to už sme teda chodili míň, ale dokud sem byla
v tom Oku ((kino Oko)), tak já sem viděla co hrají, a tak vždycky
sem si tak ee, on s- on ee opatroval děti, a tak sme jako společně
už pak nechodili, to je pravda, ale na tom Babím létu ((Babí léto))
sme byli společně,

a tak na to
sem chodil rád a potom když sem přišel na to Slovensko, tak tam bylo
jedno kino a to bylo porád narvaný a Slováci měli strašně rádi český
filmy, jo,

LG: jo?

JB: to si vzpomínám když tam hráli třeba Valentin Dobrotivý, tam tam
se to menovalo Šťastlivý milionár, jo.

LG: <to sem nevěděla>

JB: jo název toho filmu, jo, tak to bylo vyprodaný totálně, jo, a my
sme tam byli no tak e s rodičama e a s jeho, co byl zaměstnané u
otca a jeho manž- můžu to vykládat? zajímá vás to?

LG: jo jasně, [nemusíte se ptát]

JB: [a jeho manželka byla] židovka a vona se nechala pokřtít, jo.
voni bydleli ve Velké Bystři a my sme jí byli na tech křtinách, no
to musela velká byca na nohách, jak budó křtít židovku, prže židi se
absolutně nechtěli nechat pokřtít, ale vona se nechala pokřtít a tím
se zachránila, že, vod toho dep- deportování do koncentračního
tábora, tak tenkrát si pamatuju no že, vidíte aj fotky mám z toho
doma. to si pam- pamatuju jak sme byli na tom filmu Valentin
Dobrotivý, že

LG: to bylo na [tom Slovensku...]

JB: [Šťastlivý milionár], a jak se nám to lí- líbilo a všem tem
lidem tam, no.

PD: to až pozdějc pamatuju, snad, no jo, taky v Americe v Berlíně
jednou sem byl na pancerkrojzer potěmkin, ((Panzerkreuzer Potemkin –
Křižník Potěmkin)) na luxembu- Luxemburgu je náměstí, takový pietní,
PSz: hm
PD: trochu demonstrativní představení,
PSz: hm
PD: a tam hráli na piáno jako.
PSz: hm
PD: živě.

pak nás tam zaujaly, to sem tam
taky psal, že semka přišly sovětský filmy, že toho ejznštějna
((Ejzenštějn)) ten em jak se to meno- no...

JV: Křižník Potěmkin.

ZP: Křižník Potěmkin. to vidim dodneška vidím, jak ten kočárek tam
jede po těch schodech v té Oděse.

JV: ehm. a proč to na vás takhle působilo ten film?

ZP: to byly silný filmy. to bych řekl, to nebyla, myslím že to bylo
dost profe- po profesionální stránce prove- a po technické stránce,
ale po té technické stránce, to bylo už po válce, jo, po té
technické stránce to už to nedosahovalo těch kvalit těch amerických
filmů, to byl rozdíl. ty sovětský filmy byly po té technické stránce
jako horší. ale po em ta náplň byla ohromná, vim, že nás to teda
zaujalo.

EF: ano. tak když hráli Světlo jeho očí, ee, ten, em eh, Dohnal,
Jiří Dohnal ze Zitou Kabátovou ((Zita Kabátová)), on byl slepej, ona
ho ošetřovala. no vite, to byl slaďáček, nádhernej slaďáček,

asi teda tematika, například
taková ta, ta národní, nebo nebo taková ta rodinně sentimentální, ale
to sem byl nekritickej a líbily se mně takový kýčovitý filmy, který by
asi dnes vyvolávaly úsměv. Světlo jeho očí třeba.

JV: hm

CN: em nebo Noční motýl, že, to taky byl protektorát, to byly takový,
takový sentimentálně operetní skoro kusy, ale byly nastaveny na co
největší působivost citovou, a to sem teda si dal líbit, to myslím že
sem v tom viděl hodnotu,

CN: no jo, tak to bylo právě to Světlo jeho očí, to byla ta Maryna ra-
radiměrská, nebo Radoměrská ((Maryna Radoměrská)) nebo jak se menovala
ta autorka, em tý předlohy, tak to bylo silně sentimentální, tam asi
opravdu docházelo k tomu, že se českej divák jaksi přenášel do takovýho
úplně jinýho rozměru životního, vod těch věcí, který nás venku před
kinem a jinde strašily, tak tam sem prožíval takovej sentimentální
citovej příběh,