Quote

LS: stejně? hm. a změnil se nějak ten výběr filmů, na které ste
chodila v tom protektorátu, oproti tomu předchozímu období?

ES: tak to víte, že sme navštěvovali víc český film.

LS: jo? a proč ste navštěvovali víc český film?

ES: protože ee citově sme jako k tomu byli mm blíže.

LS: mhm.

ES: a když teda sme se doslechli, že třebas je to ee závažný v tom
německým, tak sme šli na ten německej film.

LS: mhm.

ES: dyž byla kritika jako třebas, jak sem vám říkala. to si dodnes
pamatuju, to (Ich klage an). a potom tedy sem teda měla ráda tu
Mariku Rek ((Marika Rökk)), protože to byla druhá Ljuba Hermanová
v německým vydání.

LS: aha, takže na její filmy ste chodila ráda?

ES: ano.

LS: no tak ee bylo, ee, já myslím, podle mého, že sme věděli, že to
Němci prohrají, tak ke konci války už sme teda ty německý filmy
úplně ignorovali.

AV: ((smích)) takže vy říkáte, chodil jste do těch kin, co se hrálo,
co vás nalákalo.

MH: ano.

AV: nevybíral jste si nějaké speciální kino.

AV: bylo pro vás důležité, jestli šlo o film černobílý, barevný,
němý, zvukový...

MH: tak ně- němý už jsem nezažil,

AV: hm.

MH: no a původně byly černobílý a teprv po válce začaly barevný.

AV: hm.

MH: že první český barevný film byl ten Jan Roháč z Dubé, (že),

AV: ano.

MH: do té doby (.) potom začaly ty americký, no jak říkám, původně
to byl černobílý, za války,

AV: hm.

MH: nepamatuji, že bych viděl barevný film.

AV: a jakou roli hrálo pro vás to, v které zemi daný film vznikl,
jestli šlo o francouzský film, anglický...

MH: tak to nedělalo roli.

AV: žádnou roli.

MH: ne.

LČ: a ta kina, když ste si je teda vybírala, tak ste si je vybírala
podle toho, s kým ste tam šla nebo em že třeba...

MD: no, tak podle toho, co se mně jako líbilo, co hrají, že.

LČ: a ten, ten názor těch sourozenců nebo kamarádů, když vás, když s
vámi [chtěli někam jít]?

MD: jo, tak to když sme se prostě domlouvali, když sme se
domlouvali, no tak em každej ten řekl, tak je to hezký, já už sem to
viděl, tak bysme na to mohli jít, že, tak sme tam prostě šli.

LČ: a bylo pro vás důležité, jestli ten film byl černobílý nebo
barevný?

MD: no tak to bývalo černobílý. to nebylo nějak to.

LČ: a potom, jestli němý nebo zvukový, jak se to změnilo.

MD: no ze začátku byly němý a pak už byl zvukový.

LČ: a potom ste si teda vybírala raději ty zvukové, nebo...

MD: no určitě, určitě.

LČ: a mělo pro vás roli i to, v jaké zemi ten daný film vznikl,
jakého původu byl?

MD: tak to já si myslím, že to ani tak to, že to nás ani tak
nezajímalo, nějak to.

LČ: jestli byl český nebo německý nebo to...

MD: no tak to většinou bývaly, no bývaly s titulkama, že, to bývalo
s titulkama, no. tak, já nevím, nám to to nevim, to nevim, jestli
nám to vadilo nebo ((směje se))

LČ: a změnil se třeba výběr filmů, na které ste chodila v té době, v
té protektorátní už.

MD: jako jiný filmy?

LČ: jestli ste si vybírala jinak.

MD: tak to ještě, to ještě, tak když už bylo potom to, to já sem
byla pryč, takže jaký tady byly filmy nevim.

LH: ee bylo pro vás důležité v té době, jestli šlo o film černobílý,
nebo barevný, nebo vzpomínáte si třeba na ňáký barevný film tady z
této doby?

MB: no tak to nebyl ještě b- barevný film.

MB: no tak spíš, spíš se mně é spíš se mně líbily český filmy...

LH: [ehm.]

MB: [protože] ee ee jako s těma titulkama to bylo takový aj mm
prostě ne- nebylo možný tak sledovat ten film, když tam byly
titulky, tak přece jenom to bylo mm vel- když ste chcel titulky
přečíst všechny, tak potom jako ó s- nebylo, nebylo to ono.

LH: tak já se omlouvám za to přerušení, (.) ee poďme se vrátit k těm
filmům, vy ste říkala, že hlavně ty české filmy ste [si vybírala.]

MB: [no o rozhodně] radši.

LH: ehm. ee kt-...

MB: ono tehdá se ani tolik cich- cizích filmů nehrálo.