JV: a za druhý světový války, jak se třeba změnilo to vaše chození
do kina, chodila ste em [méně častěji?]
JG: [to sem zase] chodila stejně.
JV: chodila ste stejně.
JG: protože já jenom tady do těch,
JV: hm
JG: a to většinou, a vždycky tak kačka se sehnala, [(zas to stálo
málo)]
JV: [takže žádnej zásadní rozdíl] tam nebyl třeba.
JG: tam jako ani, ani řikám ne, ale, ale em věděla sem, že,
JV: hm
JG: anebo sme věděli aj od toho, co u nás bydlel, řekl na to běžte,
to je dobrý, to se bude, tak sme šli.
JV: [na doporučení.]
JG: [i když to byl,] i když to byl německej film,
JV: hm
JG: ale rozhodně ne ňáký zfanatizovaný filmy.
JV: a třeba vzpomenete si, už se blížil konec války, rok čtyrycet
pět, květen, osvobození, em změnilo se nějak em to chování? tady v
tý době, jako vlastně už už ste jako věděli, že fronta se blíží, že
jo, takže jestli ste už jako vůbec nechodili, [nebo ste se báli,]
JG: [no tak,] to se už nechodilo,
JV: ne
JG: protože byl vopravdu strach,
JV: hm
JG: páč to ste z dálky slyšel,