JV: hm děkuju, a potom další, rok vašeho narození?
LH: dvacátého prvého jedenáctý, dvacet dva.
JV: hm dobře, a em potom bydliště, kde ste bydlela do roku čtyrycet pět.
LH: čtyrycet pět, no tak než sem se vdala, tak sem bydlela tady u rodičů,
JV: hm to je kde?
LH: to bylo v jiným bytě, tady, v domě.
JV: na které ulici?
LH: tady, ano.
JV: em tady to je ulice em která?
LH: Husovická šestnáct.
JV: jo, hm.
LH: ano, Husovická šestnáct.
JV: hm
LH: a potom em sme, jak sme se vzali, tak tatínek jeho nám koupil tam, ne koupil, ale našel nám v té vile byt.
JV: hm
LH: a tak to dopadlo, radši ho neměl najít. já sem měla všecko krásný a (.) o tom nebudeme hovořit.
JV: hm dobře a v kterém roce ste se vdávala?
LH: v kterém roce <to teď honem nevím v kterým roce,> ale měla sem devatenáct. proč, protože sme se raději honem brali, protože všichni ten- tento ročník byl sebrané do Německa.
JV: hm
LH: a tak měl manžel, my sme spolu chodili asi tak dva roky, a von říkal, tak musíme se vzít nebo tě odtáhnou do Německa.