SM: dobře. a jak ste se v kině chovala.
LZ: no slušně.
SM: ((smích))
LZ: ((smích)) tenkrát ani nebylo to, tehdá to neby- to bylo takový,
přece se, to se šlo někam do společnosti, že, už to byla takový, už
to něco bylo, že se někam šlo, tak se prostě chovalo slušně, no. sme
nekouřili, a ňák že bysme vykřikovali, nebo, žádný, že to ani
neexistovalo, i když se říká, že to, ty Husovice třeba jako byla
taková dělnický, i do Židenic sme někdy šli taky do toho kina. já
vím že to sme tam jednou byli, a já sem teda měla delší vlasy, a
chodila natočená. a říká, dívej, dívej se, ta vypadá jak Lída
Baarová, no já sem si myslela pán bůh ví co ne to. ((smích))
SM: [takže]
LZ: [tak] takový, to si pamatuju v těch Židenicích, no ale, ale to
je taková, říkám, to sou takový jenom takový blbý ty, to že, ty, ale
málo, málo, většinou to byly ty Husovice ((kina Jas a Sibiř)), a
anebo potom už říkám ta Marxová ((Lido bio)), nebo em nebo na tom
Cejlu ((kino Radost)). no to tenkrát nebyly ještě cigáni tam jak,
nebo Romové teda. nechodili tam tak, ne- to neexistovalo, no sice
byla ta Francouzská taková dělnická, Bratislavská taková dělnická,
by to bylo takový dělnický, taková dělnická ulice, jako, ale
rozhodně ne tak jak to dneska je tam, to je strašný.
SM: hm takže v kině ste se chovala slušně a n- měla ste třeba ve
zvyku konzumovat jídlo nebo ňáké pití? v kině?
LZ: ne. ne. víte že to tenkrát vůbec nevím že by to existovalo