Citát

ML: a potom tam byly německý filmy a na ty se nechodilo.

LR: hm

ML: jo, páč ty nás vůbec nezajímaly.

LR: hm proč vás nezajímaly?

ML: no to byly německý filmy.

LR: hm

ML: to bylo jako to em no to byla mentalita Čechů, ignorovat prostě
všechno co bylo německý, obzvláště tady v Brně.

LR: hm

ML: kde bylo Němců jak dobrejch.

to až potom, když sem byl
na tom gymnáziu, a vůbec když sem se začal trošku rozhlížet po Brně.

JV: hm

CN: mělo to i patrně větší stimul pro nás byla i ta okupace německá.

JV: hm

CN: že člověk jaksi začal víc vnímat, když něco bylo český, že. tak tam
tam asi potom, tam už si pár filmů pamatuju teda, že sem už vyhledal
sám nebo s kamarádama, nebo, nejspíš s takovou partičkou ňákou.

vím, že když teda sem jezdil potom tramvají do gymnázia, že, do,
až na Starý Brno, tak že když em v Metru ((kino Metro)) zase vyvěsili
novej _dpoled ručně malovanej, docela schopně, plakát,

JV: hm

CN: s názvem dalšího filmu, tak vo těch, to že nás vždycky zajímalo, co
se právě dává, vždycky to bylo dvojjazyčný, a tam si člověk čet i tu
němčinu, a tak jako připasoval, nebo někdy taky se podivoval, že českej
překlad _dpoledne filmu se vůbec nekryje doslovně, ale že to má zase
úplně jinou myšlenku, takže jako určitý takový momenty si člověk
pamatuje. Ale ale pro život teda důležitý to asi nebylo.

byly to asi filmy takový jako s
Vlastou Burianem ((Vlasta Burian)) třeba, to sme em se snažili jít, pak
tam byly takový ty sentimentální český klasický filmy, Pantáta Bezoušek
třeba, nebo To byl český muzikant,

JV: hm

CN: em to všechno na nás působilo trošku takovým, utvrzení té české
identity,

JV: nebo ňáké jiné atmosféry? za protektorátu.

CN: já myslím, že vytvořila se v osumatřicátém roce před protektorátem
taková semknutost, že, toho českýho sebevědomí, a mám dojem, že to pak
pokračovalo ještě i do protektorátu, přirozeně, že sme asi nějak to
český sme akcentovali velmi silně, ale opatrně přitom, samozřejmě.
takže sme pro žádnou k ňáké takové demonstraci to nedošlo, jo, to bylo
opravdu takový dost, takový měšťanský, zdrženlivý.

JV: hm

CN: ne ne velice hrdinský, musim říct. bylo to vlastenectví, který se
snažilo teda nepodráždit.

CN: no, my sme chodili na ty český filmy, který nebyly teda, zase
myslím, že tam neprobíhal em neprobíhal překlad, do němčiny, nevim,
myslím, že ne. takže ta společnost, kterou já sem nacházel v kině kam
sem šel, to byla dycky česká společnost. nějak se to vyvinulo, nějak
přirozeně, ne ne že by to byla ňáká programová izolovanost proti
Němcům. ale vono je to na českej film asi ani nijak netáhlo.

JV: dobře. a teďka, jestli se nějak změnilo chování diváků za
protektorátu oproti tomu, oproti té době před protektorátem. jestli
třeba byly nějaké projevy em hlasité.

CN: ne. to hlasitý projevy jistě ne, ale že sme si mezi sebou taky
mrkli někdy na sebe nějak, nebo em prostě češství bylo jaksi naivně
bráno jako, jako bezpečná základna úplné otevřenosti, takže nějak úplně
otevřeně sme spolu někdy dovedli mluvit, ale do filmu, nebo do návštěvy
kina se to asi moc ne- nedostalo, nepromítalo. myslím že, že se tady
taky těžko dá ňáká taková aktivita najít.

JV: a proč teda ty české víc než ty německé ste měli radši?

ZP: z národnostních důvodů sme preferovali němec- český filmy.

To byl český muzikant, kdy to bylo? čtyrycet. em to byly
filmy, na který sme chodili a který sme oceňovali hlavně proto, že
em to jaksi povzbuzovalo národní vědomí.

JV: ehm.

ZP: že to byl takovej teda to je vo Kmochovi ((František Kmoch))
myslim, že, ten českej mu- ((To byl český muzikant))

JV: ano...

ZP: že?

JV: ano, ano.

ZP: to je vo Kmochovi ((František Kmoch)), čili tam ukazoval, jak je
to to národní sebevědomí zvyšoval, čili to byly filmy, který
povzbuzovaly em em národní uvědomění.

ZP: myslim že to bylo německý. že to bylo německý.

JV: a třeba Židé tam taky mohli jít?

ZP: ne, ne, kdepak, ne. Židi měli vůbec zakázaný veškerý kulturní
požitky, ty nesměli ani do kina do divadla, nikam. ani tramvají
nesměli jezdit, museli stát jenom na jak se to řekne platforma na no
prostě tam jak sou sedadla tak mohli stát jenom venku, venku,
nesměli ani dovnitř do té tramvaje, nesměli.

JV: takže myslíte, že neměli nějaké kino aspoň jedno, kam mohli
chodit?

ZP: po, ne. po okupaci rozhodně ne, ale za první republiky byly
židovský kina, kam chodili Židi. mám dojem, že to Excelsior, zrovna,
co sem o něm mluvil, že to bylo takový židovský kino.