Citát
03.395
1499:1615
JV: myslíte, že ste byla ještě eee před začátkem války na nějaký
taneční zábavě?
BK: no my sme prostě jenom na té sokolovně si mohli dělat takový
zábavy
JV: i za války?
BK: skoro tajně, protože
JV: mhm
BK: to nic nebylo to se prostě udělal, řeklo se to je čaj o páté
JV: hm
BK: nebo se udělaly sokolský šibřinky nebo nějak se to spojilo, aby
nám nikdo to nemohl zakázat ale...
JV: myslíte teď ee období protektorátu?
BK: ano ano ano ano
JV: takže ste tam vlastně jakoby [tajně se bavili]
BK: [(něco )] sme jako pro- prožívali tady todle, protože
vlastně sme taky byli postižení tím totálním nasazením, že
JV: no neměli ste strach, že by třeba se to mohlo nějak dostat ven
nebo jen tak, že by na to mohl někdo přijít, že se tam jakoby bavíte
v té sokolovně?
BK: ne ne ne to to se prostě muselo udělat tak, aby nám to povolili
JV: mhm už bylo oficiálně povoleno
BK: oficiálně to bylo povolený záminka a potom samozřejmě to už
nikdo nemohl kontrolovat
JV: měla ste jakoby nějaké vlastní koníčky co ste třeba ráda eee
dělala ve volném čase kromě té četby, jak ste říkala, že ste ráda
četla?
BK: tak to byly doby právě ty vycházky a sporty jako
JV: s tím Sokolem
BK: s tím Sokolem
JV: jo
BK: to všechno ve spojení se s tím [Sokolem]
JV: [hm a kromě Sokola no]
BK: protože tam tam totiž byly taky všechny moje [kamarádky]
JV: [aha]
BK: a všichni moji kamarádi, takže my sme byli velká taková
[společnost]
JV: [takže vy] ste vlastně nepotřebovala jako po Sokolu se vidět
jako s kamarádkama nebo s kamarády, protože [ste je všechny měla v
tom Sokolu]
BK: [my sme my sme] měli cvičení, tak sme se sešli [večer]
JV: [mhm]
BK: sme třeba šli sednout, někde seděli sme, zpívali, hráli na
kytaru a takhle, to byla pořád taková společnost, takže mě to nijak
nic nikam netáhlo
JV: to byli současně i vaši spolužáci ze školy nebo?
BK: no tak tam už se to ne jak sem právě vod spolužáků ze školy tam
no samozřejmě když to byli z toho okruhu, no takže chodili všichni
do Sokola všichni všichni do těch kin, tak to sme chodili takhle,
ale nebyl to nijak ničim, samozřejmě že že sme se potom upnuli každá
na toho svýho, že, takže to potom tím to [všechno]
JV: [jo] áá
BK: a zase zase když naš- nastala ta doba, že sme byli věděli, že
budeme předvolání na ( )
JV: hm
BK: tak se to zase všechno na té sokolovně, že sme se skoro všichni
tam vdávali a ženili
JV: hm
BK: jo? <takže to...>
JV: jako mezi sebou jo?
BK: no zase ti sokoli zase to bylo tak
JV: ja sem...
BK: to byl to byl to se
JV: tak asi je to [přirozené, když ste spolu trávili většinu času,
tak]
BK: [tak je ano ano] kluci hráli třeba házenou
JV: hm
BK: fotbal my sme s nima jezdívaly po těch po těch okolích
JV: hm
BK: městech a dědinách zase sme jezdily fandit, takže to byl taková
doba, prostě se udělalo to to, že sme (viseli se)
03.395
1709:1711
BK: ale my sme my sme žádný taneční taky neměli, protože to byla
taková doba, že se nedalo, nevim, my sme taneční neměli, tak sme si
to vynahrazovali tim čajem o páté.
03.395
1807:1818
JV: bavily vás třeba ty doprovodné části, třeba ta reklama, těšila
nebo ten týdeník, těšila ste se na to, nebo vám to spíš bylo jedno,
zajímal vás jenom ten film.
BK: nevím, podle čeho, no tak když to byl už když sme tady měli ty
Němce, že, tak tak to už byly, to už byly
JV: mhm
BK: válečný, to už nebylo hezký, [to už sme...]
JV: [jasně, ty byly zabarvené] ideologicky,
03.395
1897:1978
BK: báli sme se večer vycházet, samozřejmě byl zákaz, že, zatemnění
JV: a chodila ste do kin i v té době a jestli ano, chodila ste méně
nebo víc málo.
BK: málo, možná že vůbec
JV: to už ste právě byla ve věku, [kdy vy ste byla taková jakoby v
nejlepších letech, ale]
BK: [no no no no ano ano no no] no to právě už tady bylo plno vojáků
a to mě naši nepouštěli, tak proto se to všechno stahovalo
JV: hm
BK: jenom do té sokolovně, tam sme věděli, že se nic takovýho nemůže
[( )]
JV: [a třeba by vás nepustili] ani za nějakým chlapcem nebo z
nějakou partou ee lidí ze Sokola myslíte
BK: to ano to by mě pustili, to určitě, ale to sme samozřejmě to
bylo taky dobrodružství, když takovýho něco se podniklo
JV: no
BK: když sme šli někam, ale zase to zase to byl takový film, který
už sme ani tak nemuseli.
JV: a jinak jak ste vlastně říkala, že ste chodila s těmi kamarády
nebo s tou partou, tak to byli ti lidé z toho Sokola, abysme si to
ujasnili.
BK: no většinou
JV: většinou ano
BK: to byli
JV: a chtěl sem se zeptat, jako vědělo se o nějakých kinech tenkrát,
že sou třeba jakoby česká nebo německá, že tam spíš chodí Češi a tam
zas že chodí Němci?
BK: určitě ve městě to tak bylo.
JV: bylo to tak jo?
BK: určitě.
JV: mhm vzpomněla byste si třeba které takové kino bylo?
BK: (.) no protože tady toto byly ty čtvrtě Židenice Juliánov
JV: mhm
BK: Husovice, to všechno byly české
JV: české čtvrti
BK: české čtvrti, takže se snažili i ti majitelé kin co nejvíc se
bránit, aby aby se jim tam takovýhletonc...
JV: ale naopak si myslíte, že v tom centru, kde byli spíš Němci, že
tam do těch kin chodili spíše Němci, [že tam Češi moc nechodili]
BK: [no jistě, no] (..) jestli samozřejmě se stahovali všude, že
JV: mhm
BK: takže Češi rači se drželi stranou
JV: takže myslíte, že Češi v tý době toho protektorátu ani příliš
nejezdili do toho centra do těch hlavních kin, ale spíše když už
teda bydleli
BK: když už tam bydleli, tak možná určitě tam...
JV: ale když bydleli tady v těch Židenicích, jako vy podobně, [na tý
periférii, takže neměli chuť moc nejezdit...]
BK: [tak sme se nijak] no nijak sme tam moc nechodili, protože
nevěděli sme, co večer se může přihodit,
03.395
2024:2050
JV: a třeba teď ještě k tomu kinu, myslíte, že v chování diváků
došlo k nějakým změnám, že se chovali jinak než-li dříve, že ta
atmosféra byla [třeba stísněnější]
BK: [no určitě určitě určitě]
JV: lidé byli zamlklejší...
BK: no určitě, protože ee to když si někdo trošičku dovolil, uvolnil
se, tak potom měl s tím potíže,
JV: jo
BK: že zase se našli že někdo se našel, kdo to na něho řekl
JV: myslíte uvolnil se jako [opil se]
BK: [no]
JV: nebo [byl hlasitější]
BK: [buď buď to se] buď to se opil a nebo někdo má prostě povahu, že
se já mužu si dělat co chci a
JV: mhm
BK: a pak na to třeba doplatil.
03.395
2068:2094
JV: a jinak co se týče tý němčiny jako jazyka, tak ten zřejmě
proniknul [i eee do myslím do těch kin, že ty filmy byly v němčině
případně titulky]
BK: [no ten sme museli povinně ve školi sme se ho museli učit no
taky no jasně no] no no titulky .
JV: i na českých filmech
BK: no
JV: byly neměcké titulky
BK: tak to sem nevnímala ne
JV: nevzpomínáte si
BK: ne já si na to nevzpomínám
JV: (..) takže myslíte, že všechny filmy nebyly otitulkované do
němčiny, které se promítaly v protektorátu
BK: nevim, to sem nikdy ani sem si to
JV: mhm
BK: neuvědomila, že bych toto si měla pamatovat
03.395
2096:2164
JV: a eee ty vaše návyky nebo vlastně změnil se tenkrát nějak výběr
těch filmů e potom e nebo dokázal to ten protektorát nějak ovlivnit
ty filmy, které ste si vybírala nebo vlastně ste si vybírala filmy
jako předtím, že tak k nějaké změně nedošlo
BK: to ne to určitě sme si vybírali určitě určitě to byla ale zase
vám to z této doby [vám nemůžu takhle moc řict]
JV: [hm hm]
BK: protože já sem vlastně vychovala děcka, jo, takže sem
JV: hm ale třeba ta obliba těch veseloher u vás asi neklesla [nebo
navštěvovala ste pořád...]
BK: [ne to ne to] vlastně byly takový věci
JV: hm
BK: který člověk kterýma se aspoň povzbuzoval.
JV: chodila ste i na německé filmy nebo ste je třeba bojkotovala ze
zásady?
BK: to ne to ne ne ne to byly rakouský filmy ten hanc rýman ((Heinz
Rühmann))
JV: mhm
BK: a a to byly německý filmy taky veselohry taky byly moc hezký
JV: takže vám tam nevadilo z toho hlediska, že st- že ste na
[německém filmu]
BK: [ne ne] nemohli jistě že ne my sme t- tu němčinu [museli]
JV: [hmm]
BK: ve školní ( ) také
JV: (..) a e pamatujete si, jak se diváci tenkrát chovali v tom kině
za protektorátu, třeba nějaké hlasité projevy nebo potlesk, jestli
třeba někdo nehajloval, protože my víme jakože že diváci i během
[představení hajlovali]
BK: [ne ne ne]
JV: že třeba Hitler ukázal v nějakém tom týdeníku
BK: ne to ne ale ale když někdo udělal nějaký poznámky, tak to vím,
že se rožnulo a hned se pátralo, kdo kdo tam dělal něco, jo
JV: mhm
BK: takový že že sme se [ztratili]
JV: mhm
BK: co by se mohlo stat
JV: když někdo řekl něco během promítání, [tak se to jako
registrovalo a vyšetřovalo]
BK: [no no něco jo ano ano] někdo třeba si udělal poznámku takhle,
jo jak se dycky může udělat, ale
JV: měla ste teda strach během toho [představení]?
BK: [no určitě] určitě ano (...)
03.395
2166:2180
JV: a eee jak se začal jak se blížil už konec války, myslíte, že to
bylo znát i v ee chování ee lidí respektive teda návštěvníků ee kin,
že už to bylo uvolněnější nebo pořád byl strach, co teď příjde, že
se ta fronta blížila do Brna.
BK: no tak to to sme se zase báli, protože to bombardování
JV: mhm
BK: a to (všechno) to se zase hlídaly zprávy, kde kde se bojuje a
toto potom byla taková hodně hodně těžká doba.
JV: takže ta frekvence už asi byla trošku jiná na chození do kina
BK: to byla řikam teda s těma dětima malejma tehdy
03.395
2206:2214
BK: nebo třeba nám sebrali ve válce Němci, že potřebujou vojáci
lyže, voni nám vzali nám lyže, museli sme museli sme dobrovolně
darovat, potom zase nám kola kola, jo, to byly takový věci, který
sme divný divně snášeli, no takže to se myslim do kin ani nechodilo
moc.
JV: teď mluvíte už o konci války
BK: no tak otce mně to, no.
02.394
195:254
LH: nevadí, nevadí emm jak často ste jako dítě, zhruba do těch svých
deseti let, to jest do ukončení té obecné školy, jak často ste
chodila do kina?
MB: no to vůbec nevím, to s- sem spíš chodila jako do divadla ee na
(.) kašpárka a na (.) takový e bylo tady kašpárek (ferína) a
kašpárek, nevím jak ten se menoval, tak to spíš tam.
LH: takže do těch deseti let ňák častěji ste do kina [nechodila?]
MB: [ne,] ne.
LH: ehm. a pokud ste v tomto období šla do kina, šla ste spíš sama,
nebo třeba s rodiči, nebo s kamarády?
MB: mm nó tak, te- tehdá to bylo ještě nepřístupný, tehdá mně ještě
nebylo tolik roků, tak vždycky sem musela z- jít ee s rodiči...
LH: ehm.
MB: nebo prostě s někým starším.
LH: jasně, a do těch svých deseti let, takže v podstatě to máme tak
zhruba do doby d- do začátku války, ee která kino ste navštěvovala v
té době, když ste šla do kina, do kterého to bylo?
MB: nó to v těch Řečkovicích ((Kino Sokol v Řečkovicích)), ale to
bylo ee kino jako takový v sokolovně, víte...
LH: [ehm.]
MB: [se] tam promítalo.
LH: á jaký, nebo proč to bylo právě toto kino, bylo to tím, že bylo
nejblíž to kino?
MB: ano.
LH: á jak se mm jak se vyjadřovali třeba vaši rodiče ó kině, jak h-
jestli se jim ee jestli chodili sami do kina, nebo jestli vás
podporovali v chození do kina?
MB: no tak jo, ale oni sami moc nechodili do kina.
LH: ehm, takže k- vás ňák v tom neomezovali, nebo...
MB: [né, né.]
LH: [nevím jak] to říct. ne? á ee jaký byl postoj, nebo jak se
chovali třeba učitelé ve škole, mluvili třeba o filmech, o kinech,
říkali vám třeba, že v tom kině něco hrají a podobně?
MB: em-em.
LH: vůbec? ták á v- vy ste říkala, že moc do kina nechodila v tu
dobu, takže ee dá se říct, že ten, to kino vás v tu dobu do těch
deseti let ňák pro vás nebylo důležité, že ste ňák mm častěji
nechodila do kina...
MB: ne.