JV: a eee ty vaše návyky nebo vlastně změnil se tenkrát nějak výběr
těch filmů e potom e nebo dokázal to ten protektorát nějak ovlivnit
ty filmy, které ste si vybírala nebo vlastně ste si vybírala filmy
jako předtím, že tak k nějaké změně nedošlo
BK: to ne to určitě sme si vybírali určitě určitě to byla ale zase
vám to z této doby [vám nemůžu takhle moc řict]
JV: [hm hm]
BK: protože já sem vlastně vychovala děcka, jo, takže sem
JV: hm ale třeba ta obliba těch veseloher u vás asi neklesla [nebo
navštěvovala ste pořád...]
BK: [ne to ne to] vlastně byly takový věci
JV: hm
BK: který člověk kterýma se aspoň povzbuzoval.
JV: chodila ste i na německé filmy nebo ste je třeba bojkotovala ze
zásady?
BK: to ne to ne ne ne to byly rakouský filmy ten hanc rýman ((Heinz
Rühmann))
JV: mhm
BK: a a to byly německý filmy taky veselohry taky byly moc hezký
JV: takže vám tam nevadilo z toho hlediska, že st- že ste na
[německém filmu]
BK: [ne ne] nemohli jistě že ne my sme t- tu němčinu [museli]
JV: [hmm]
BK: ve školní ( ) také
JV: (..) a e pamatujete si, jak se diváci tenkrát chovali v tom kině
za protektorátu, třeba nějaké hlasité projevy nebo potlesk, jestli
třeba někdo nehajloval, protože my víme jakože že diváci i během
[představení hajlovali]
BK: [ne ne ne]
JV: že třeba Hitler ukázal v nějakém tom týdeníku
BK: ne to ne ale ale když někdo udělal nějaký poznámky, tak to vím,
že se rožnulo a hned se pátralo, kdo kdo tam dělal něco, jo
JV: mhm
BK: takový že že sme se [ztratili]
JV: mhm
BK: co by se mohlo stat
JV: když někdo řekl něco během promítání, [tak se to jako
registrovalo a vyšetřovalo]
BK: [no no něco jo ano ano] někdo třeba si udělal poznámku takhle,
jo jak se dycky může udělat, ale
JV: měla ste teda strach během toho [představení]?
BK: [no určitě] určitě ano (...)