Quote
02.394
766:772
PV: a můžu se zeptat em učitelé, říkali něco o filmech? nebo...
LH: ee co myslíte o učitelích, že nám něco radili?
PV: no, nebo jestli [jestli nějak mluvili o filmech, nebo]
LH: [ale kdepák. učitelé] neměli zájem o nic [takového.]
02.394
810:819
PV: no, já bych se ještě zeptala, když už ste byla starší, třeba když
vám bylo dvanáct, třináct, patnáct, jak často ste asi chodívala do
kina? jak často.
LH: no tak jak často, to vám nemůžu říct. když nás napadlo, parta
řekla, že se de do kina, tak se šlo do kina.
PV: hm
LH: když sme ovšem měli peníze,
02.394
827:828
ale kdepak jednou za týden, to bývalo tak bych řekla do toho
měsíce, když sme šli třikrát do kina.
02.394
848:849
to, to se nedalo, když ste šla třikrát do měsíce, tak to byl
vrchol.
02.394
859:863
takže, nemyslete si, že sme mí- my děti, kteří sme žili na dědině,
tak že sme byli nějak bohatí a mohli sme chodit každej týden, nebo em
tohle. a tam se stejně dycky byla sobota, anebo vůbec jenom neděle,
podle toho, a em to se chodilo do toho kina, ve všední den kino vůbec
nehrálo.
02.394
1033:1041
PV: keré se vám nejvíc líbilo tenkrát. z těch kin, do kterých ste
chodila.
LH: ňáký program? jako [nebo]
PV: [ne ne,] budova, a vůbec všechno. jako...
LH: ale no tak do těch patnácti to, to bylo ještě ty Řečkovice, byly
dobré,
02.394
1045:1056
[no a] do toho Králova Pole sme se dostali jednou za čas. když sme
měli peníze.
PV: hm
LH: takže to bylo tř- to to to sme si museli teda všichni pěkně
ušetřit. nebo sme si domluvili teda, tak sme
si honem našetřili peněz a to taky nebylo tak často.
PV: hm
LH: tam to bylo moc drahé pro nás, v Králově Poli.
02.394
1060:1071
a ty Řečkovice
byly takový prostě, aby se něco, a ti staří lidé, aby měli kam chodit a
tak. takže to, v Řečkovicích, no, [jako]
PV: [a a jak] to vypadalo, třeba v Řečkovicích, když se promítal film
LH: no tak nic, no, tak plátno, a někde to pouštěl, a židle se tam
nanesly, který byly v Řečkovicích, když tam třeba byla ňáká zábava nebo
něco, sál byl dosti velkej, takže málo kdy myslím to bylo plné, abych
řekla, to prostě bylo takové provizorium, aby teda ty Řečkovice taky
nějak žily, to nebylo jak dneska tisíc, statisícové Řečkovice. to bylo
taky sedláci, a a a domkaři a takový.
02.394
1126:1127
takže nemohlo si myslet, že by chodil nějak do toho kina. když teda
jednou za čas šel v neděli do toho kina, nebo, to byl svátek.
02.394
1133:1142
PV: jak probíhalo to představení, když ste [byla v Řečkovicích.]
LH: [no tak] představení, no normálně. sedla ste si na židli a koukala
ste, co bude.
PV: ((směje se))
LH: takže, jak probíhalo, normálně. dívala ste se na to, neměli sme
rádi moc aby před tím byly ty zprávy, jak voni to jako vysílali, no
prostě sme byli, byli sme rádi, že sme v kině.