Quote

Rozhovor vedla: Lenka Gorecká
Rozhovor přepsal: Matěj Nytra
Datum místo: 7. červen 2011, pracovna FAV

Rok narození: 1932, sourozenci: mladší sestra a bratr – oba
„z druhého manželství“, avšak bratr údajně narozen 1930.
Rodiče: Otec Žid, matka křesťanka. Rodiče se rozvedli, 1942 se matka
znovu vdala za Rakušana. Narátor vychován jako křesťan.
Povolání rodičů: otec obchodní cestující, matka v domácnosti.
Bydliště do roku 1945: Marxova (dnes Spolková - Zábrdovice), poté
Koliště (Brno-střed)
Povolání narátora: Navštěvoval základní školu na Vranovské, poté
školu na Lidické. V letech 1947 – 1950 se vyučil autoklempířem.
Pracoval u dopravních podniků do roku 1955, poté byl řidičem u ČSAD
do roku asi 1957. Pak pracoval v plynárně do roku 1969. Do 1974
řidičem v Jednotě. Pak do 1992 řidičem autobusu u dopravních
podniků.

LG: snad. tak jo, tak já se vás zeptám na vaše jméno a příjmení,

FR: e R. F.,

LG: rok narození,

FR: devatenáct set třicet dva a ee chcete přesný datum?

LG: no, (to) já myslím že stačí rok.

FR: to stačí.

LG: a kde ste bydlel do roku čt- devatenáct set čtyřicet pět, (.)
[kdybyste to mohl zrekapitulovat]

FR: [do roku] devatenáct set čtyřicet pět jsem byl bydlel, kdysi to
byla Marxova, (a) dneska to (je) Spolková,

LG: mhm

FR: a pak sem bydlel e Koliště sedmnáct, jo to je e tam (byla) e tam
barák (teď) nedávno tam zbourali,

LG: mhm (..) a hm které školy ste navštěvoval,

FR: navštěvoval sem ee e základní, na Vranovské, a

LG: mhm

FR: na Vranovské a potom e na dnešní Lidické, byla to Nová ulice, se
to menovalo.

LG: jo a tam tam ch- tam jakoby hm byly převážně jakoby české děti?
nebo jako [( )]

FR: [no tak] e tam se tam to bylo míchaný, protože e třicet devět
oni (si) zabrali všechny školy [tak jako]

LG: [mhm]

FR: ale (ta Vranovská) ta zůstala do dnešního dne česká.

LG: mhm (.) a hm potom ste měl ňáké zaměstnání? [po té škole]

FR: [zaměstnání] vyučil sem se [autoklempířem]

LG: [mhm] a to bylo v kterém roce?

FR: e roku čtyřicet e (..) přesně abych řekl hm (..) moment,

LG: [( jo)]

FR: [abych to] správně řekl,

LG: já počkám.

FR: čtyřicet sedm až padesát,

LG: mhm

FR: vyučený autoklempířem, potom sem dělal e ee děl- u dopravních
podniků do roku padesát pět

LG: mhm

FR: jo (.) pak sem še- šel jezdit jako řidič tam sem byl do (.) roku
čtyřicet sedm to sem (byl u) čé es á dé ((ČSAD)) (.) čtyřicet sedm
pak sem šel (.) do plynárny. hm tam sem byl do roku šedesát devět

LG: mhm

FR: a od roku šedesát devět ee do s- e do roku sedmdesát čtyři sem
byl v Jednotě jako řidič, a e pak sem šel do dopravních podniků
v roce sedmdesát čtyři, tam sem byl do roku devadesát dva.

LG: mhm

FR: řidič autobusu. stačí?

LG: stačí, nejlepší. a jaké bylo povolání vašich rodičů,

FR: e můj otec byl ee obchodním cestujícím, matka ta byla
v domácnosti (.) moje matka měla (.) e b- byla narozená de-
devatenáct set tři

LG: mhm

FR: a měla obchodní školu, jo? to se tenkrát říkalo obchodní škola.
otec ee vy- e vyučenej řezník a v roce čtyřicet dva byl deportovanej
do koncentračního tábora

LG: mhm

FR: přesně můžu říct osmého dubna čtyřicet dva a pravděpodobná smrt
byla září říjen e čtyřicet dva. (.) nevím kde

LG: mhm

FR: vůbec nic.

LG: to je mi líto. a hm vaše maminka, vy ste bydlel potom během
války s maminkou?

FR: s maminkou, ano.

LG: a ona byla hm ona jako nebyla židovského původu?

FR: ona nebyla židovského původu. to je abych to řek ee

LG: [mhm]

FR: [to vás] možná bude zajím- zajímat, tady ee tady to bylo vesměs
asimilované. protože to byli (.) žena křesťanka on byl žid, nebo žid
židovka, (protože) těch děvčat židovských nebo chlapců nebylo (.)
tolik,

LG: mhm

FR: e když se vám líbí chlapec, tak si vyberete [koho chcete]

LG: [jasně]

FR: <je to tak?>

LG: <jo jo jo> (jakože na tom) je mi jedno jestli je to [křesťan]

FR: [no] nedíváme se na náboženství

LG: [přesně]

FR: [a tak dále] ale jedno, e Židé byli vesměs chytří lidi. vesměs

LG: mhm

FR: dyť si to vemte, e náš bejvalej (.) předseda vlády fišer ((Jan
Fisher)) (jo) taky Žid. tak to by byla jedna věc teď dál, otázku
klaďte.

LG: jo hm měl jste ňáké sourozence?

FR: bratra. bratra, to by- e matka se potom provdala a z druhého
manželství byli bratra a sestra. jo?

LG: mhm

FR: měl jsem bratra, ten je (.) ten žije dneska ve Spojených státech

LG: mhm

FR: e mluví e anglicky e e rozumí mně česky, ale mluví už anglicky,

LG: mhm

FR: je od roku ee vy- vystěhoval se v roce čtyřicet devět původem do
Izrale coby voják Hagany

LG: mhm

FR: jo? to je e izraelská armáda, a potom ve třiapadesátým se
přestěhoval do států.

LG: jo, a narodil se v kterém roce?

FR: bratr ee devatenáctýho září devatenáct set třicet.

LG: (...) a kdybyste mohl říct, kdy jste jakoby přestal navštěvovat
kina, jakoby

FR: no tak do kdy ee (.) to do té doby e než sem se <oženil, jo?>
((smích))

LG: ((smích)) <to říká hodné pamětníků>

FR: no tak ee od toho hm to sme chodili e (protože) sme bydleli na
té Marxové

LG: [mhm]

FR: [té dnešní] Spolkové, tak tam bylo to kino bio ((Lido bio)) a
pak Lípa, tak tam sme chodili. pak sme chodili do kina Radosť
((Radost))

LG: mhm

FR: to je na Cejlu

LG: jo.

FR: jo?

LG: mhm

FR: na Cejlu (..) a tam sme chodili e hm e do první do třetí řady to
bylo za korunu <nebo za dvě koruny.> ((smích))

LG: ((smích)) takže když ste se oženil a to bylo teda v kterém roce?

FR: patnáctého e patnáctého března devatenáct set (.) devatenáct set
e (.) padesát dva.

LG: jo. (.) dobře. tak teď tu mám dycky různé sady otázek a ta první
sada otázek se teda váže k vaší dětské zkušenosti s biografy, to
znamená jakoby do ukončení obecné školy, tak do těch deseti let, já
vím že to je jakoby

FR: [já vim]

LG: [těžké vzpomenout si]

FR: [no tak je to pravda] e e navštěvovali sme e

LG: mhm

FR: to byly ee e (.) f- filmy který byly pro děti,

LG: [mhm]

FR: [nemohli] sme chodit na

LG: jasný

FR: ty staré e ty co nej- nebyly pro nás

LG: mhm

FR: a to to sme chodili e to by- to hrálo kino o půl čtvrté

LG: mhm

FR: o půl šesté a pak o půl deváté, tak nějak, (.) to už si přesně
nepamatuju. ale (to) myslím že si (tak) dost pamatuju eště.

LG: a hm vzpomenete si na svoji první návštěvu kina? aspoň aspoň
trochu,

FR: (.) to už ne.

LG: to už ne? tak nevadí. a jakoby v tom dětském věku jak často ste
chodil do toho kina,

FR: moment, teď abych to řekl [tak]

LG: [mhm]

FR: mohlo se chodit do toho kina pokud byly na to peníze,

LG: jasně, [mhm]

FR: [protože] ee (.) otec e e tenkrát se tolik nevydělávalo aby

LG: mhm

FR: děti mohly chodit do kina. takže do (platby) to sme chodili do
těch desíti to bylo vesměs to kino Radosť ((Radost)) a e (.) Radosť
((Radost)) a (.) e kino Lípa, pak byl na Bratislavské kde je dnešní
ee (.) divadlo Radosť ((Radost)) tak tam byl taky ale už si
nepamatuju název, tak

LG: Orania?

FR: ano ano, to bylo vono

LG: <já to tady mám všechno napsané>

FR: to byste mohla vzít s- e prostě e do archívu a najít toho o
hodně toho víc než než vím já.

LG: no m- naši páni učitelé už toho tolik vyzkoumali, už to mají
mají vytvořenou i takovou mapu,

FR: [ano, kde ji- ty kina byly]

LG: [e ( kde to) mají] zaznačené kde byly jakoby během války a
potom jak se se to mě- [měnilo]

FR: [no]

LG: který rok se se [to přejmenovávalo, a podobně]

FR: [no tak to já vím] to věřím, (protože) na to mají čas,

LG: <no, mají na to studenty, kteří jim s tím pomáhají> a s kým ste
chodil do kina, v tom věku dětském,

FR: no s bratrem.

LG: s bratrem?

FR: no (.)

LG: a hm chodila s vama třeba někdy maminka?

FR: ee matka e ta když tak chodila e večer do kina, (protože my sme
chodili to bylo) do těch

LG: [mhm]

FR: [šesti,] ale to to už sme se pohybo- pohybovali svobodně jako

LG: mhm

FR: sice sme nevy- nevyváděli takový lumpárny jako dnešní děti

LG: mhm (...) a hm chodil ste třeba kromě toho bratra i s přáteli
nebo se spolužáky do toho kina?

FR: no tak e e kamarády sem měl, to se vždycky (sešlo) to se sešla
taková

LG: [mhm]

FR: [banda] ňáká a (.) šli sme do kina.

LG: jo. a v tom dětském věku jakoby rozlišoval ste to jestli to sou
jako čeští kamarádi, němečtí, židovští a tak

FR: moment, e no tak ee (..) hm já to řeknu

LG: mhm

FR: hm podle Marxová, Marxová (byla) ryze dělnická čtvrť,

LG: mhm

FR: Marxová (byla) Císařská, Francouzská, Přadlácká, to bylo vesměs
dělnická čtvrť, ti cigáni se tam nastěhovali teprve

LG: jo,

FR: <teprve teď>

LG: <tak o tom mluví každý to je v pořádku>

FR: (.) jo? teprve teď. a to ee (.) díky jednomu že e pan Husák
zaplatil cigánům na Slovensku a e dal jim peníze aby byli tady,

LG: mhm

FR: zůstalo to tady všechno, dělat dělat nebudou.

LG: to je jasný. (.) no a jakoby tam tam byly teda děti těch e těch
dělníků,

FR: tam chodi- e prostě chodily, e prostě děti byly děti, nebyly
[nebyly to ňáký]

LG: [jo jasný] jakože to chápu,

FR: e rozdíl tam nebyl jestli je to Němec nebo Čech,

LG: mhm

FR: převážně to mluvilo česky

LG: mhm

FR: jo? takže ( ) problémy nebyly,

LG: jo jo jo. a hm (.) vyjadřovali ňák třeba vaši rodiče názor na ty
filmy nebo na kino (a tak?)

FR: no tak rodiče věděli že na co deme do kina.

LG: jo. [takže]

FR: [jo?] takže e nás na to pustili.

LG: mhm (.) a třeba ve škole m- mluvilo se ňák o filmech?

FR: ne, ten-

LG: [(o fil-)]

FR: [tehdy] se o tym nemluvilo jako,

LG: mhm

FR: (protože) to byla obecná škola (tak ) to to ne,

LG: a jak pro vás v tom dětském věku byl ten film důležitý,

FR: no tak my sme e před- buďto pohádky nebo

LG: mhm

FR: dobrodružný filmy, ale ne aby tam byla válka, protože té války
tenkrát nebyl tolik zavedený v té v v těch kinech jako je dneska.

LG: mhm (.) a e já nevím měli ste v tom věku ňáké oblíbené herce
nebo herečky?

FR: tak to ne, to ne, protože my my kluci my sme měli e (tak)
nevyhraněnou e nebyli sme vyhraněný ten nebo ten herec,

LG: jo

FR: bylo to pěkný, tím to končilo.

LG: mhm (.) dobře. (.) tak. (.) jo vy ste říkal, že ste přestal
navštěvovat kina poté co ste hm (.) se oženil

FR: ee to

LG: a

FR: to to sem bydlel potom

LG: mhm

FR: když sem se oženil, tak sem bydlel ee opět (.) na té Marxové
těsně vedle kina. to sme e e protože (..) dítko sem měl hodně brzy e

LG: mhm

FR: ženil sem se (.) dítě bylo dřív než já sem se oženil, [o to
nejde ale]

LG: [mhm] mhm

FR: takže (doopravdy) to sme chodili s manželkou, ale to sme e buďto
ona šla nebo já, a to sme některý filmy, (.) ale jináč (.) ne. a
mimo jiné, musel člověk se snažit aby tu rodinu uživil,

LG: [mhm]

FR: [protože] (doopravdy) těch peněz nikdy nebylo dosť.

LG: (...) jo, a kromě těch kin co ste navštěvoval jakoby do těch
deseti let potom jako myslím po ukončení té obecné školy ste
navštěvoval ta samá kina nebo ste chodil i do ňákých [jiných]

FR: [no tak] ee

LG: (potom) když ste byl [(starší)]

FR: [potom] sem bydlel e na Kolišti, tak to sme navště- e to bylo,
kino Kapitol, skala ((Scala))

LG: mhm

FR: skala ((Scala)) ee a e někdy se chodilo do (Králova Pole) kde
byla e kino Morava a pak (jak se menuje) to druhý kino si
nepamatuju, to zlikvidovali ((Bio Besední dům)),

LG: mhm

FR: (..) byly tam dvě kina, to vím. (.) e naproti tomuto, jak se
tomu říká, naproti Slovanskému náměstí. tam bylo kino ((Bio Besední
dům)).

LG: jo.

FR: dneska tam e prodávají hadry a tak dále.

LG: (..) a měl ste ňáké oblíbené kino?

FR: (..) ne, to to sem ee podle výběru filmů sme šli [do kina, ne]

LG: [jo] mhm (.) a bylo v Brně nějaké kino jako do které ste jako
vyloženě neměl rád, že ste tam (i) nerad chodil?

FR: hm to ne, to to bylo stejný, pokud tam byl dobrej film

LG: jo,

FR: tak se tam (doopravdy) šlo.

LG: mhm (.) a tak teda v tom případě já tu mám otázku jestli e (.)
jestli ste si třeba vybíral typ kina podle toho s kým ste šel,
jestli ste šel s ňákou slečnou, [nebo s kamarády]

FR: [no tak v té době] e slečny to nebyly,

LG: mhm

FR: (protože doopravdy) ee to byla víc (vícero- méně) ee (.)
chlapecká parta,

LG: [<jo>]

FR: [a tak dále]

LG: mhm (.) a hm jak ste se teda jakoby v tom kině chovali, s tou
partou,

FR: pokud se hrálo kino e tak tak to bylo slušný,

LG: [mhm]

FR: [ee] občas se tam ee ne během filmu, ale (ten) film než se začal
promítat

LG: [mhm]

FR: [tak tam] ňáký ty řečičky byly

LG: [jo]

FR: [ne teda] (.) ňáká ta lumpárna se udělala, [ale]

LG: [mhm jo] (.) a hm (.) konzumovali ste tam jídlo nebo pili ste
tam nápoje během toho [filmu?]

FR: [ne] to neexistovalo, (.) jo, potom, (to) zavedlo jednou, když
byly e večerní [programy]

LG: [mhm]

FR: (.) tak chodili a prodávali prostě jak je dneš- dnešní le- le- e
Ledňáček,

LG: [jo]

FR: [a to byla] prostě zmrzlá voda e a to se lízalo,

LG: jo. mhm. a to bylo u těch večerních projekcí [jenom?]

FR: [e u u] pouze u těch večerních.

LG: mhm. a (.) to fungovalo jak, to (jakoby) přímo před tím filmem
[tam přišla ňáká slečna]

FR: [moment e před] filmem ee e to obcházely

LG: mhm

FR: a prodávali a potom během přestávky, ne během filmu ne.

LG: jo, mhm. (.) a bavili ste se třeba s tou partou těch kluků během
té projekce o tom filmu?

FR: ne.

LG: a zažil ste že by třeba (.) nemyslím ta vaše parta, ale nějací
jiní lidé v tom kině ňák reagovali na ten film hlasitě

FR: to se nedá říct, protože tehdá byly úplně ee úplně jiná ee (.)
jiný filmy, úplně něco jinýho než [je dneska]

LG: [mhm]

FR: jo?

LG: [jo]

FR: [(protože)] doopravdy, e to byly e zábavný potom byly e potom
byly filmy jako kde hrála e Věra Ferbasová,

LG: mhm

FR: ee (.) Hrušinský ((Rudolf Hrušínský)), Korbelář ((Otomar
Korbelář)), (.) e všechny jména už si [nepamatuju]

LG: [mhm] (.) a bývalo běžné, že se po skončení filmu tleskalo?

FR: em-em, prostě, zhaslo se a e

LG: [jo]

FR: [odcházelo] se.

LG: mhm a (.) kromě těch kamarádů třeba se kterýma ste do toho kina
šel, potkával ste tam jiné známé v tom kině?

FR: no tak

LG: [na těch filmech?]

FR: [vesměs] to byl e to byl vesměs ee tam z okolí,

LG: jo,

FR: jinač že by se pře- přesouvalo z jedné čtvrti do druhé to to
neexistovalo.

LG: mhm (.) a třeba potom když ste šli z toho kina, bavili ste se o
těch filmech?

FR: ne, to to sme se rozešli <a šli sme dom>

LG: <jo> tak jo. tak byl ste jako dítě někdy na na nepřístupném
filmu?

FR: (.) to sme se nedostali, (protože) ti uvaděči to hlídali do-
doopravdy dobře

LG: <a zkoušeli ste to?>

FR: no, snažili sme se,

LG: ((smích))

FR: <jenže oni nás vyhodili> ((smích))

LG: a hm třeba ňákým vašim kamarádům povedlo se to? chlubili se nebo
tak ňák? [věděli ste o tom?]

FR: [ne ne] e nezdařilo se, (protože) ti uvaděči z- nás znali,

LG: <jo> ((smích)) jo, a byl ste někdy v kině bez placení?

FR: <tak to sme se nedostali> ((smích))

LG: ((smích)) jo, a (.) já teda nevím, mně vy ste teda byl
vychováván jako křesťan?

FR: ano.

LG: jo.

FR: protože, abych to [řekl tak]

LG: [mhm]

FR: ee (.) ee stalo se mně ee toto, že e teď teda, je to e v nedale-
e v nedale- nedaleké minulosti, mně prostě řekl e to byl jeden ten e
vona byla rabín von byl kazan, no to nevíte co to je že?

LG: nevím,

FR: (.) tak to vám pak vysvětlím [taky]

LG: [dobře]

FR: ten prostě řekl e protože věděl že otec byl Židem, říká, vy
byste měl konvertovat, a já říkám, já v tom e já nevidím v tom
nutnost,

LG: mhm

FR: abych konvertoval, a on on říká, no jo ale, tatínek byl Židem, a
já říkám podívejte se, ee ( hned se) tam posadil a říkám d-
desatero říká, cti otce svého i matku svou, já si svých rodičů vážím

LG: mhm

FR: a vážil (.) a proto já nebudu konvertovat, (protože) rozhodnutí
(.) rodičů bylo tehdá, a ctím to co oni chtěli. ne to co

LG: jo,

FR: to co ee a on říká, no jo ale tenkrát ste byl malej, dneska je
to něco říkám to je blbost to co říkáte, jo to (abych) to řekl to to
byl inženýr ee vystudoval gumárenství konvertoval. jo?

LG: mhm

FR: to je (.) to je nejhorší banda.

LG: jo a (.) teda jako když ste byl malé dítě, tak vaši rodiče se
rozhodli společně že budete vychováván jako křesťan

FR: no jako křesťan

LG: [mhm]

FR: [protože] otec neměl (proti tomu) námitky.

LG: jo, jasně. a e chodíval ste teda do kostela?

FR: no tak e (.) protože jsem navštěvoval e školu, takže sem musel
chodit do do náboženství

LG: [mhm]

FR: [tak] sem chodil sice (jsem měl) problémy s tím ee s katechetem
jak to že nechodíš do kostela a tak dále, je sice pravda že dneska
(.) e du do kostela ale jenom kvůli historickým památkám.

LG: aha

FR: ne

LG: mhm

FR: abych tam šel prostě e (.) toto. jo? protože doopravdy (..) kde
sou historický památky? umělecký, sou v kostelích.

LG: mhm

FR: e e byla ste někdy (v židovské) synagoze?

LG: (.) e e v Praze myslím že sme byli se školou na [výletě]

FR: [ta je] to je úplně (něco) jinčího než tady brněnská, v Brně sme
měli e tři synagogy, jo?

LG: mhm

FR: jedna je na Skořepce, jedna byla jak je (.) naproti tesku
((Tesco)) to ten ta byla vypálená a třetí byla Na Ponávce. z tou
udělali prvně, sklad nábytku, a dneska jak je ten (.) pavilon, Na
Ponávce, jo?

LG: mhm

FR: tak tam byla e synagoga. tu zbourali, jo, už za komunistů.

LG: (...) a hm stalo se třeba někdy že ste místo toho abyste šel do
kostela navštívil kino?

FR: no tak dopoledne se nepromítalo.

LG: jo. mhm a tak podle čeho ste si vybíral ten film na který ste
šel do kina,

FR: no tak to sme si dycky vybírali to abysme se pobavili

LG: mhm

FR: abysme se pobavili, ne že bysme spe- něco specielně, to ne.

LG: (...) a hm (.) jak jste získával o těch filmech informace

FR: no podívejte se, ne- e dřív bylo, e byly prostě, u každýho kina
byly prostě obrá-zy film- obrázky filmový

LG: mhm

FR: z toho filmu co tam jako je, to to bylo. dneska když dete do
kina, tak nevíte pomalu (na co) dete.

LG: a třeba v novinách a v časopisech

FR: to bylo prostě (.) byly prostě seznam (.) kin

LG: mhm

FR: jo? a tam byly ten a ten (.) ty filmy.

LG: jo. (.) a hm (.) teda ale nejčastěji jste chodil k těm k těm
kinům číst si to

FR: ty ty co byly

LG: jo,

FR: to bylo na na bejvalým cej- teda dneska je to zas Cejl ((kino
Radio)) a na tu Marxovou ((Lido bio)), jo?

LG: mhm (.) a hm bylo jako při tom výběru toho filmu důležité kdo
tam hrál?

FR: no tak my sme neměli neměli sme vyhraněný názory na herce.

LG: jo, takže jste neměl oblíbené herce [( )]

FR: [ne ne]

LG: mhm

FR: e ty oblíbený her- herce sme měli ee prostě, až e (.) až potom
ve stáří (kdy to byl) e tento, Ladislav Pešek,

LG: mhm

FR: a ta e herecká skupina ta co tady byla,

LG: jo.

FR: jo? Otomar korbe- Korbelář ((Otomar Korbelář)), hm moment, jak
von se menuje, karel hégr ((Karel Höger))

LG: [mhm jo]

FR: [karel hégr] ((Karel Höger)) je původem z Králova Pole,

LG: (..) ale to bylo potom teda až později [jako když ste byl (
)]

FR: [to bylo pozděj] ale v těch filmech oni už hráli.

LG: jo. mhm (.) a pamatujete si na první barevný film, který ste
viděl v kině?

FR: první barevný film, ten byl až (.) po tom e (.) těsně před (.)
to byl Ali Baba a čtyřicet loupežníků ((Ali Baba a 40 loupežníků))

LG: mhm

FR: a a Pán sedmi moří. to byly poslední americký filmy, který se
tady promítaly, pak už se proma- promítaly sovětský filmy a tak
dále.

LG: a to bylo kdy?

FR: to [byl rok]

LG: [(když ste byl]

FR: čtyřicet devět.

LG: mhm

FR: jo?

LG: (.) jo. (.) a hm jakou roli pro vás hrálo to, jestli ten film
byl němý nebo zvukový

FR: no tak němý byl e byl tak e za nás,

LG: mhm

FR: už e ta e ty němý filmy nebyly tolik.

LG: jo.

FR: jo? to byl jedině kdo to byl laurel a hárdy ((Laurel a Hardy))

LG: mhm

FR: jo? to byla ta éra [těch němých]

LG: [jo]

FR: filmů, laurel a hárdy ((Laurel a Hardy)) (.) Frigo na mašině

LG: [jo jo jo]

FR: [no prostě] ty

LG: [jo já vím co myslíte mhm]

FR: [ta je ta ta éra] těch filmů.

LG: (.) a bylo pro vás důležité, z jaké země ten film byl?

FR: to ne to by- to e to nehrálo roli, (protože doopravdy) šli sme
se pobavit

LG: [mhm]

FR: [a nedívali] sme se na to jestli to je Amerika nebo Německo a
tak dále.

LG: jo. (.) a kdybyste měl popsat, co v té době pro vás byl jakoby
dobrý film, jakoby co ten film musel mít, abyste se rozhodl, že na
něj do toho kina pudete,

FR: (.) to (je těžké) můžu e to těžko můžu e toto odpovědět,

LG: [mhm]

FR: [protože] (.) toto (..) mám sice kamaráda, ee e ňáký (.) Petr
Žák, vystudoval historii a e archivnictví, velmi dobrej kamarád e e
jezdím k němu, von je ze Znojma, vystudoval tady (.) tady vystudoval
tu e e akademii

LG: [mhm]

FR: [věd] e akademii jo? a teď žije ve Znojmě má byt, a jezdím
k němu na Vranov.

LG: mhm

FR: občas dělá hm dělává, občas přišli ty ňáký e ty studenti on
s nima dělal e diplomový práce.

LG: mhm

FR: že potřebovali něco tak tak ( ) tak jim radil, (...) tak to
byly to byly takový prostě e s Petrem bylo dobrý, (.) on je velmi
inteligentní (.) velmi inteligentní a on se zajímá o judaistiku,

LG: mhm

FR: přitom (žije) on je křesťanem a to se zajímá,

LG: mhm

FR: jo? společně jedeme teď patnáctýho do Terezína, (.) e byla (ste)
někdy v Terezíně?

LG: em-em

FR: ne. já sem tam byl mockrát. ale o to nejde. a tak e on e jedeme
do divadla

LG: mhm

FR: to je (.) kde se hrálo divadlo, v Terezíně, to bylo na půdě, to
byla e to je velká půda, a tam se hrálo divadlo. tam se taky hrál
Brundibár a tak dále. (.) patnáctého tam jedu, na třetí hodinu
odpoledne a pak se budu vracet dom.

LG: (..) mhm (..) hm (..) tak teda pro vás bylo jakoby
nejdůležitější, abyste se při tom filmu pobavil,

FR: pobavil.

LG: jo.

FR: podívejte se, dneska e (.) byl sem (teď) nedávno na tym Avatar,
mně to nic [neříká]

LG: [jejda] <vy ste v- já sem to ještě neviděla a ani to nechci
vidět>

FR: e moment, to je to dé trojka ((3D)) [jo?]

LG: [jo jo jo]

FR: ale, podívejte se ee doopravdy,

LG: mhm

FR: to e oni to mají tak hlasitě puštěný, že vám to utrhne uši,

LG: no mně to trochu vadí v těch multiplexech.

FR: no, jeden velmi krásnej film, na ten se běžte podívat, je
Králova řeč.

LG: to sem viděla, to bylo nejlepší. tam hraje můj oblíbený herec,
já sem se nejvíc těšila na to, (.) to bylo fakt <bylo to úplně
super, ta Králova řeč.>

FR: to bylo slyšet e e (.) jehlu spadnout, [jak ( )]

LG: [to bylo] nejlepší,

FR: on hraje velmi dobře,

LG: [<jo, ten konec je super>]

FR: [jeho paní ta] jeho paní ee

LG: mhm

FR: prostě to e e (.) on nastoupil v době v začátku války

LG: [mhm]

FR: [kdy] doopravdy musel být, a von ten člověk kterej učil, tu řeč,
jak nakonec [víte]

LG: [mhm]

FR: nebyl žádnej profesor, žádnej [doktor]

LG: [jo jo jo]

FR: [a] naučil ho to.

LG: mhm

FR: je to doopravdy e krásnej film. e s tou dámou, tou co sem vám
ukazoval,

LG: mhm

FR: občas deme spolu ee do kina,

LG: [mhm]

FR: [a tak] spolu sme byli na tym (.) na té Králově řeči, e a
doopravdy sme e odcházeli velmi spokojeni,

LG: [mhm]

FR: [(protože)] doopravdy herecký výkony všechno co tam to nemá
chybu. teď sem zvědavý chce- chceme se podívat na ten na Lidice co
[z toho]

LG: [mhm]

FR: udělali nebo neudělali

LG: na to sem taky celkem zvědavá,

FR: no, takže na to jako sem e na tom sem zvědavý, doopravdy. tu
dobu znám, protože v té době když sem vyrůstal, tak chodili e měli
složku, měli, fotky,

LG: [mhm]

FR: [papír] podepsat jestli sem to neviděl, jo? to kolo, ten plášť

LG: [jo]

FR: [tu] kabelu, to, no prostě všechno to co tam jako našli. (..) to
byl e to je takový zajímavý že do- a doopravdy sem si e nemohl sem
si dovolit e moji rodiče se rozešli v roce třicet devět,

LG: mhm

FR: o- rozvedli se důvod jeden, protože (kdyby byl) otec Židem, jo?

LG: mhm

FR: takže bysme se mohli dostat do koncentráku,

LG: mhm

FR: a (..) tak e se rozešli, ale stýkali sme se jako rodina stále
dál.

LG: mhm (.) takže to bylo jakoby hm

FR: (.) prostě

LG: jako [e formální rozvod]

FR: [e z nouze] z nouze ctnost.

LG: mhm

FR: a to nebylo (jen) jedno manželství který toto e e se rozešlo,
ale v tom okamžiku jakmile se roz- e rozešli (.) otec odcházel
osmého dubna čtyřicet dva (.) e do koncentráku a (.) nejprve do
Terezína a za šest dnů z Terezína odjížděl e e už na východ.
poslední dopis který sem dostal, tak byl z rejověc ((Rejowiec)) to
je okres Lublin (.) tam bylo těch koncetráků moc.

LG: mhm

FR: jo? pravděpodobná smrť Majdanek Sobibor (...) (nechtějte se)
podívat někdy až budete mět čas, jeďte se podívat do toho Osvětima,
Osvětimi jedna. (více- mer-) komerční záležitost ale (.) aušvic
((Auschwitz)) jako, Březinka

LG: mhm

FR: to už je tvrdá re- realita.

LG: já se těmhle věcem já se tomu jakoby strašně vyhýbám, protože
moje sestra tam byla, a ona prostě měsíc potom měla úplně jako
největší noční můry a

FR: [min- mindráky, já to vím]

LG: [kři- křičela] prostě ze spaní a bylo to (fakt) jako strašně
hrozný,

FR: podívejte se, ty obvodový stěny, těch baráků byly takový prkna,

LG: mhm

FR: voni neměli prakticky nic na sobě. jo?

LG: (...) hm a byl ste na ňákém filmu jakoby víckrát?

FR: (..) no tak tehdá to bylo Ali Baba a čtyřicet loupežníků ((Ali
Baba a 40 loupežníků)),

LG: mhm

FR: to byl americkej film, tak na ten na ten sme byli ale to

LG: a to bylo ale až po válce,

FR: [to bylo po válce]

LG: [a během] a během války?

FR: během války (.) to sme moc nechodili.

LG: jo jo.

FR: to byly sice to byly víceméně takový limonádky, jo?

LG: [mhm]

FR: [červená] knihovna bych to řekl,

LG: <mhm>

FR: jo? některý filmy mám doma. e velmi dobrý to byly předválečný
filmy byl hugo hás ((Hugo Haas))

LG: mhm

FR: (.) e některý a von hrál (.) Okénko to hrál tam rasa (.) no
prostě, a jestlipak víte kde bydlel v Brně

LG: to nevim,

FR: (.) Biskupské náměstí ((Biskupská)).

LG: jo?

FR: když jdete e nahoru na Petrov

LG: jo jo jo, já vím [kde to je]

FR: [tak je] tam je takový plácek (zprava) a když tak tam je pamětní
deska, kde oni žili.

LG: jo?

FR: Pavel a p- Pavel a hugo hás ((Hugo Haas)) pavel hás ((Pavel
Haas)) ten zahynu- ten zahynul v koncentráku

LG: mhm

FR: jo, a ten e byl spoluautorem hudby e to vám můžu půjčit knížku
pavel hás ((Pavel Haas))

LG: mhm

FR: u (.) to co jako e to co bylo, jo? a ten zahynul. pak e jednom e
(...) Karel Poláček.

LG: mhm

FR: e z prvního manželství neměl žádnou dceru (.) pak žil s ženou
kde měl dceru,

LG: mhm

FR: Jiřinu. a oni mu řekli před válkou aby odjel, jo? on řekl že ne,
nic se nemůže nic stát, jenomže, dceru dceru poslali do Anglie, ta
tam žije dodneška

LG: mhm

FR: jo? a ta se menuje Jiřina. nevím kde bydlí (nebo) něco takovýho,
ale je pravdou že ta dcera tady je.

LG: (..) mhm

FR: to sem se dozvěděl až dodatečně, protože doopravdy e to sou lidé
e s kterýma ste se tam setkali setkala teda, to sou (vesměs) někteří
to sou Brňáci, někteří ne, ale to to sou vesměs kteří prošli
koncentrákem.

LG: mhm

FR: jo? Terezín, Osvětim, e měl jsem jet e dvanáctýho do e tento
měsíc do (.) h- e Nové Cerekve tam je pěkná synagoga která se uvádí
do do provozu zno- e

LG: mhm

FR: až někdy se tam budete chtět do synagogy, tak vám to zařídím.

LG: dobře.

FR: tam totiž nejsou takoví andílci nebo něco takovýho, [tam to]

LG: [mhm]

FR: ee Židé nemají naprosto nic. když si budou chtět ee ten svůj
šabat, jo? to sou ten oslavy, tak normálně tady dají dvě svíčky on

((nahrávka pokračuje po přerušení))

LG: já to znovu zapnu,

FR: tak můžete.

LG: jo. hm kromě teda, během té války jestli ste měl ňáké (prostě)
ji- záliby, nebo koníčky, nebo tak něco,

FR: podívejte se e (.) e byl- e ee někdy mě titulovali taky že su
Žid a tak dále, (o to nej-) protože věděli že otec byl Žid

LG: mhm

FR: tak mě titulovali taky že sem Žid,

LG: aha

FR: ale, (.) že by e ňák naši lidé (.) naši lidé nej- e prostě byli
horší někdy než ti Němci, protože jak se říká Turek, (.) ee člověk
poturčenej je horší Turka.

LG: jo, rozumím. takže jakoby hm (.) ste

FR: někteří nadávali, někteří ne, e to to bylo e podle podle nálady
to měli, pokud sem se jim líbil nebo nelíbil, tak takovýmto
způsobem.

LG: a já to nechápu, to bylo jakoby běžné že prostě takhle li- lidi
druhým lidem prostě nadávali (já nevím) na ulici

FR: to je běžný, to bylo běžný, to ee když chodili ti hitlerčici

LG: mhm

FR: jo, tak když oni šli ee oni měli bubínky a měli vlajky a jestli
někdo nesundal (.) e čepici a nepozdravil tak šel a

LG: (..) to je hrozný, (fakt)

FR: no, (..) (tady) v té budově (to co) ste byla tam,

LG: mhm

FR: tak tam za války e sídlil Hitlerjugend.

LG: aha, to sem vůbec nevěděla.

FR: to ví málo lidí ( to tam) já sem totiž jak je e tady máte e
Kapitána [Jaroše]

LG: [mhm]

FR: tady máte tramvaj tady bylo Koliště sedmnáct

LG: mhm

FR: tak já sem byl tady, a tady, sídlil Hitlerjugend.

LG: mhm

FR: a tam se centralizovaly ty e transporty prostě (vystěhovali)
nejprve ty,

LG: mhm

FR: stávající nájemníky, pak tam ee nastěhovali do (jednoho) do
jednoho bytu čty- tři až čtyři rodiny a potom ((přerušení: krátké
vyřízení s příchozí)) jo, a tak ty jich tam dávali dycky sebe dycky
jich vystěhovali e centralizovali (teď u nás) ve škole, na
Merhautové, tam je pamětní [deska]

LG: [mhm]

FR: z brn- z Brna bylo deportovaných pomalu jedenáct tisíc (.) Židů,

LG: mhm

FR: jo? a (ty) dycky odvezli na nádraží tramvají a a (.) buďto se
vrátil nebo nevrátil, převážná většina se jich nevrátila. z toho
transportu to co je šel otec (.) se vrátili dva. (.) a tam jich bylo
tisíc.

LG: (.) týjo tak to je hrozné, fakt. (...) no. já sem úplně teď
ztratila

FR: (.) já vím, niť.

LG: jo. no já tam mám otázku ee jestli byste mohl ňák popsat, jaké
byly rozdíly v těch kinech, jako jestli byly ňáké lepší horší...

FR: no tak e (.) byly lepší, to byla e kino skala ((Scala)) [kina]

LG: [mhm]

FR: Kapitol,

LG: jo.

FR: Moderna, na Dominikánským náměstí (.) to byly klasický kina.

LG: jakoby ty premiérový?

FR: co?

LG: [ty premiérový?]

FR: [to by-] tam se taky promítaly premiéry. a pak e předměstí, tak
tam přišly už ty e došly ty filmy kde běžely kde prostě už to
běželo, v těch velkých kni- kinech.

LG: mhm (.) a hm (.) jak to třeba v tom lepším kině vypadalo, jakoby
vevnitř.

FR: podívejte se, ee kdy- (.) v těch normálních kinech,

LG: (no)

FR: byly e dřevěné [lavice]

LG: [mhm]

FR: a tam už to bylo polstrovaný.

LG: jo. (..) a hm z čeho se obvykle jakoby skládal program té
projekce, (jako) kromě toho hlavního filmu,

FR: e byl e byly tyto, (.) byla reklama a potom e byl e týdeník.

LG: jo. a ty reklamy byly byly jakoby jaké, nebo jak ste o o tom [(
)]

FR: [e ty reklamy] byly e (.) ty reklamy byly e tyto, e co se kde
prodává kde se co vyrábí,

LG: mhm

FR: e e zubní pasta a různý věci,

LG: jo.

FR: ale moc toho už e na jídlo nebylo, protože doopravdy

LG: [mhm]

FR: [nemohli] si toto dovolit.

LG: (.) a hm (.) bývaly běžné (.) ňáké třeba jakoby ukázky z jiných
filmů, jakoby třeba příští týden vám promítneme,

FR: ne ne. [nic]

LG: [ne?]

FR: takovýho.

LG: a nebo ňáké krátké filmy? (.) před tím hlavním?

FR: (.) to někdy bylo, někdy ne.

LG: mhm ale nebylo to pravidelné.

FR: nebylo to pravidelný, a když byly ty krátký filmy, to bylo e na
náměstí Svobody ((kino Central))

LG: mhm

FR: a potom u di- e potom u nádraží ((kino Ohne Pause)).

LG: jo. a to tam probíhalo jak třeba u toho nádraží,

FR: to šlo vod desíti od rána do desíti do večera,

LG: jo.

FR: (furt) se to střídalo.

LG: jo. (..) mhm (.) a hm přitom hlavním filmu byla tam nějaká
přestávka?

FR: hm někdy jo, ee

LG: [jo]

FR: [e kvůli] tomu protože tam neměl dvě pro- e neměl e dva
promítací přístroje, takže aby prostě najel na druhej tak to

LG: (.) jo a o té přestávce se dělo v tom kině jakoby [většinou (
)]

FR: [nic] převážně sedělo se [nebo ee]

LG: [jo jo jo] a čekalo

FR: (..) e děti kecaly a...

LG: mhm

FR: <však to znáte>

LG: <jo jo jo> eště sem se chtěla zeptat na ty rozdíly v těch
kinech, jestli jakoby hm (.) během té války potom byly ňáká kina e
která byla jakoby spíš německá, a některá která byla spíš česká,
protože někteří

FR: [no]

LG: [pamětníci] to jakoby zmi- zmiňovali.

FR: (.) e podívejte se, byly filmy který byly ee kde byly německý
titulky

LG: mhm

FR: potom se dovážely ňáký německý filmy jako řekněme e žid sís
((Žid Süss))

LG: mhm

FR: slyšela ste o tym filmu?

LG: mhm

FR: e musím za Petrem, ten mně ho natočí, von ho má.

LG: mhm

FR: jo? takže doopravdy on má hodně těch filmů, (.) ty který byly,
(.) vždycky se chválili Němci, že ničili všechno na co přišli.

LG: (.) a během té války já sem si teda myslela že (.) jakoby u
všech filmů byly povinné ty německé titulky. tak to to nebylo?

FR: u všech českých filmů ano.

LG: jo.

FR: no,

LG: (.) a

FR: a z německých to za- e to když bylo německy, tak se tam dávaly
český titulky.

LG: jo. mhm a ty e potom během války ty třeba (.) jakoby ty plakáty
k těm filmům (.) ty popisky u těch e kin bylo to německy nebo česky?

FR: bylo to obou- e hm dvoj- dvoujazyčný.

LG: jo, mhm. (.) a když byly ty týdeníky? hm

FR: tak se (vychvalovali) [Němci]

LG: [jo] jasný. tomu rozumím. ale, ee jak se třeba (.) když se třeba
na na plátně objevil Hitler nebo já nevím nějaký důležitý
představitel

FR: lidé byli ticho.

LG: ticho, [takže ani jako]

FR: [protože nikdo] nevěděl jestli tam nejsou agenti, gestapo a tak
[dále]

LG: [mhm]

FR: protože ti (.) ti chodili do kina sledovali lidi (.) a pak e po
případě zabra- sebrali a tak dále.

LG: a a slyšel ste třeba o někom koho takhle sebrali nebo viděl ste

FR: to sem osobně sám neviděl.

LG: neviděl, mhm. (.) a e (.) a nebyli tam třeba na ňákým (německým)
filmu nebo při tom týdeníku německém, nebyli tam třeba lidi, kteří
jakoby projevovali sympatie? jako [k té ideologii?]

FR: [no tak] (.) to se nedá říct, protože lidé e (.) někteří ano,

LG: [mhm]

FR: [někteří] ne.

LG: jo.

FR: to bylo e (.) ne- neobvyklé. ale, aji ti Němci nedávali e ty
filmy válečný nedávali.

LG: [mhm]

FR: [protože] doopravdy museli by dokázat že taky prohrávali.

LG: mhm jasně. a (.) jak na vás jakoby ty doprovodné části toho
programu působily, jako bavilo vás to, nudilo,

FR: no tak e co byly reklamy, tak sme se na to dívali

LG: mhm

FR: a říkali sme si co? potom přišel týdeník e tam sme e viděli
akorát že stále e stále Němci vyhrávali, že

LG: mhm

FR: i když bylo poz- e konec pomalu války, tak

LG: mhm

FR: (.) tak nik- ee (.) oni neřek- nepřiznali pravdu.

LG: jasný (.) mhm. a vy ste a vy ste jakoby vědělo se že třeba to co
se ukazuje v těch v těch týdenících, že to není pravda?

FR: no tak e e ono se to proslýchalo, protože e protože přece jenom
byli lidi, kteří ten zahraniční rozhlas e m- ňákým způsobem získali,

LG: mhm

FR: ňákým, protože oficiálně to byl trest smrti.

LG: [jo]

FR: [to] (ste měla) na (.) rozhlasový přijímač neposlouchat trest
smrti.

LG: [to je hrozný]

FR: [jo, když vás] někdo udal.

LG: mhm (..) a byl ste někdy na ňákém promítání filmů v domácnosti?
nebo...

FR: ne ne ne.

LG: takže [ste]

FR: [tak] to ne

LG: neznal nikoho [kdo měl]

FR: [ne]

LG: třeba promítačku

FR: ne ne ne, to sem neznal.

LG: jo. (..) mhm (..) jo, a teď tu mám (..) on (..) pan učitel mně
tady napsal, že jakoby e Židům se ten ee se zakázalo chodit [do
kina]

FR: [moment] e

LG: někde mezi

FR: je jedno bylo by dobře aby ste do- nevím jestli by se to sehnalo
ale e pou- e zvlášť e po tom devětatřicátým roku,

LG: jo,

FR: Židé nesměli psát, nesměli (mět) telefon (.) nesměli e se dívat
do ulice, prostě

LG: mhm

FR: navštěvovat kina, nesměli do di- do do parku, koupaliště, to
bylo všechno zakázaný, to je e to byste (.) nevím jestli bych to
sehnal a nebo tak tak že e že ty e zákony e

LG: mhm

FR: protižidovský byly tak tvrdý.

LG: já tu mám totiž napsané, že hm tady mně pan učitel přepsal ten
jeden protektorátní předpis, že (se) v tom srpnu v roce třicet devět
byla ta policejní vyhláška kte- která jakoby zakazovala Židům tyhle
věci, a a u kin to bylo tak že mohli do toho [kina jen pokud to bylo
na tom podniku vyznačené]

FR: [ne ne ne ne ne ne ne ne] no tak, to si nepamatuju že by něco
tak u n- e tam u těch kinech co sem chodil že by

LG: [mhm]

FR: [něco] takovýho [bylo]

LG: [mhm] on to tady píše, že to asi žádné kino nevyvěsilo, že [se
jako]

FR: [ne] to [neexistovalo]

LG: [jo] mhm

FR: prostě, e tam přišli e zákony

LG: jo,

FR: který byly e který schvaloval géring ((Hermann Goering)) v roce
třicet pět, že nesměl (.) to ono a tak dále

LG: mhm

FR: nesměli (mět) papouška, nesměli mět e rybičky, nic nesměl mít,

LG: mhm

FR: a e navštěvovali Židé v Brně to vám řeknu to nevíte kde je, (ů)
e ka- byla kavárna Esplanade

LG: (.) to vůbec nevím, to mně možná potom asi napíšete na papírek (
)

FR: podívejte se, e jak e jak je za státním divadlem, za Janáčkovým,

LG: mhm

FR: tam byly dřív e bytovky,

LG: mhm

FR: tam byla kavárna Esplanade, tam se stalo jedno, že ti e Židé,
voni to obsadili Němci, nosili lyže, no prostě to co to co nesměli
tak museli odevzdat.

LG: jo.

FR: jo? a tam taky e když to bylo sebraný, tak jednou seděli tam e
dá- to eště si dávali kávu přijeli es es ((SS)) a všechny sebrali a
odvezli.

LG: mhm (...) a (...) jakoby (.) věděl ste o někom, kdo měl ten
židovský původ, kdo jakoby e nedodržoval to nařízení co se týče těch
kin [protože]

FR: [ne]

LG: jedna pamětnice mně to vyprávěla, že že jakoby znala paní, která
e o které takhle věděla že (přesto) že to měla zaká- zakázaný, tak
to kino navštěvovala.

FR: no tak to znamenalo že muse- že musela sundat hvězdu,

LG: mhm

FR: a musela (jít) tam kde prostě

LG: [( ) neznali]

FR: [nevěděli] vo ní

LG: jasně,

FR: že je Židovka.

LG: mhm ale vy e znal ste takhle někoho?

FR: ne.

LG: (..) a potom e když už jakoby ti Židi museli nosi- nosit ty
hvězdy hm (.) ta vaše parta těch kamarádů, se kterou ste chodil do
kina, jakoby měl ste ňáké přátele [kteří]

FR: [já osobně] sem žádnou hvězdu nenosil, [jo?]

LG: [jo, já vim] já vim mhm

FR: já sem hvězdu nenosil, jo?

LG: mhm [jo]

FR: [to] sem nenosil, jo? ale (.) tam se to snažili vyhý- prostě e
ti Židé se snažili (.) musí do práce z práce e nikde se e voni měli
e příkaz kdy směli nakupovat,

LG: aha,

FR: oni směli vod e čtyř do pěti odpoledne, to vám můžu říct že (.)
kojenec, (.) dostal šestnáctinku litra mlíka na den.

LG: to je strašně málo,

FR: to je málo, že jo?

LG: to je to je straně málo.

FR: to je málo. pokud měl e měla ta rodina, někoho známýho že jim
pomáhali, protože oni to e e ty e (.) potraviny

LG: mhm

FR: potravinový lístky, ty byly už stavěný jako pro Židy.

LG: mhm jojo.

FR: (.) a to nebylo ee mlí- ee mlíko jako to tři a půl procentní to
bylo odstředěný mlíko, to byla to je voda.

LG: mhm (...) jo, a já tu mám teď otáz- jo, jestli si vzpomínáte na
první návštěvu kina po osvobození.

FR: (...) to už to už tak dalece ne protože to (.) to přijel jeden
můj e příbuzný

LG: mhm

FR: příbuzný ten byl v Terezíně.

LG: [mhm]

FR: [ale] to bylo e smíšený manželství. on měl dvě děti e jednu
dceru a syna (.) ta žena tady zůstala on musel jít. [jo?]

LG: [mhm]

FR: (.) a tak, ee (.) v roce čtyřicet devět patnáctýho června (.)
říkáte že si pamatuju dost, že jo? čtyřicet devět se vystěhovali do
Izraele, jo?

LG: mhm

FR: (..) se vystěhovali do Izraele. a (...) ten hoch,

LG: mhm

FR: na brněnské přehradě se bál že se utopí,

LG: mhm

FR: topím se topím se. a dotáhl to na námořního kapitána. v Izraeli.

LG: to je vtipné.

FR: (.) e on pracoval v Haifě, byl třicet roků na na moři, takže
doopravdy (.) toto, Haifa je nádherné město.

LG: jo?

FR: no. (..) můžete mluvit dál.

LG: jo, tak e já nevím jestli byste mohl popsat tu (.) atmos- vy ste
jakoby bě- během té války už věděli že jakoby váš tatínek je jakoby
že ten [prostě]

FR: [( )] to sem nevěděl vůbec nic,

LG: [(nevěděl)]

FR: [my sme] dostali poslední dopis a tím to končilo, víc už sme
(nedostali) Němci nám nesdělili

LG: mhm

FR: e úmrtí nebo něco takovýho, to (byl) e tím se nezabývali,

LG: jo,

FR: jo, (.) to vůbec, e to nemělo vůbec žádné e to vám řeknu
perličku když sem potřeboval ee od soudu ne- úmrtní list, po mně
žádali naš- ee e naše úřady, a já sem šel na úřad prosím vás (.)
potřeboval bych úmrtní list svého otce, dolo- doložil sem e doklad o
tym že se nevrátil,

LG: mhm

FR: z koncentráku (.) a to to byla první e problém s <paní
právničkou> s advokátkou, (ona) říká za rok vám to udělám, a já
říkám, prosím vás tady to máte jasně,

LG: mhm

FR: že se nevrátil, (.) že se nevrátil (.) a vona (.) já vám to
nemůžu dat a tak dále, a to už mě zdvihalo, já sem vcelku
mírumilovnej člověk,

LG: [mhm]

FR: [a to] už sem zvýšil tón a ona prvně chtěl pět tisíc korun
pokuty že sem byl vůči ní agresivní. ne že bych ju byl ještě to ne,
pak sem tu žádost kterou sem jí dal vzal do ruky a říkám, podívejte
se, urychleně vraťte váš diplom, protože ste blbá. <jo?>

LG: (...) a jaká byla teda ta atmosféra po tom osvobození,

FR: podívejte se, lidé byli rozjaření, český národ pokud je e je pod
(.) knutou, je hodnej.

LG: (.) mhm

FR: (jakmile) uvolníte, vidíte tady výsledky, to to co je dneska.

LG: (...) mhm

FR: ří- říkám to kriticky, doopravdy jinač se to nedá říct,

LG: jo, v pořádku.

FR: no.

LG: a teda na tu první návštěvu toho kina po tom osvobození si už
nevzpomenete asi,

FR: to ne už.

LG: to nevadí. jo, vy ste říkal, že ste bydlel v té dělnické čtvrti,

FR: to byla dělnická čtvrť ryze dělnická čtvrť,

LG: a

FR: tam,

LG: teda tam bydleli Češi,

FR: [Češi]

LG: [Němci]

FR: [Němci] e bez bez [problému]

LG: [jo] prostě tam, vztahy tam byly

FR: ano,

LG: i během války to tam bylo jakoby [v pohodě]

FR: [no tak] e ty vztahy mezi Němci a Čechy byly takový zvláštní,
ale prostě e my děcka sme si hrály, [takže]

LG: [jo]

FR: doopravdy [to]

LG: [jo jo] (.) mhm

FR: akorát ti e co byly ty německý rodiny a ty děcka co šly do toho
Hitlerjugendu, tak ty prakticky my sme a tak dál, protože oni
(chodili) v těch košilích a tak dále.

LG: mhm (..) jo a třeba před tou válkou, bylo nějaké kino, do
kterého (.) spíš jako chodili Židé? jakoby třeba v ňáké čtvrti kde
víc jako (bydleli) židovští [obyvatelé? jestli o tom]

FR: [ee Židé] navštěvovali víceméně divadla a tak dále,

LG: jo, [mhm]

FR: [kina] ani tak ne, protože to ee Židé, i když se říká e e sou
kulturní národ.

LG: mhm

FR: (.) ee jak von se menuje ten ee režisér (..) natočil ty to,
básníky,

LG: ee jejda. <já si vzpomenu> (.) klajn ((Dušan Klein)) (.) ne, já
nevim,

FR: (.) von je tak- asi tak e malej jako já,

LG: já vím ale koho myslíte,

FR: m- co?

LG: že vím koho myslíte, [ale já si ne-]

FR: [no] a e (.) velmi dobrej herec je tomáš tepfr ((Tomáš Töpfer))

LG: mhm

FR: (.) e známe se spolu dobře e byl sem tam na ně- až někdy budete
mět možnost, (.) buďto v Brně, tady to hraje e Zdeněk Junák a
v Praze to hraje tomáš tepfr ((Tomáš Töpfer)) hraje toho e v tym
divadelní hře (.) Šumař na střeše.

LG: mhm

FR: doopravdy pěkný, je to divadlo (..) někde sem někomu sem pučil
prostě ty písničky který se tam hrají e (.) a tam hraj- hraje
s Eliškou Balzerovou ((Eliška Balzerová))

LG: mhm

FR: e (.) sme přátelé, jo? a jeho rodiče

LG: mhm

FR: oba dva byli v Terezíně.

LG: jo.

FR: on je totiž Žid.

LG: [mhm]

FR: [(jo)] maminka jeho taky, jeho bratr e ten vede restauraci a on
vede vede divadlo s Eliškou Balzarovou e Na Fidlovačce.

LG: mhm

FR: (...) když e to když prostě e měl oni ho navrhovali na
primátora, a (já) říkám, Tomáši, prosím tě, ty chceš dělat
primátora? a on říká seš blbej, <takže takový vztahy zn- spolu znám>
ee máme spolu.

LG: mhm

FR: prosím, můžete dál klidně.

LG: jo, teď tu mám otázku, jestli ste byl členem nějaké organizace,
já nevím dětské, mládežnické, [a tak]

FR: [no tak] e (.) jako kluk ne, pro- e po válce (.) až e to taky
ne, ale š- když sem šel do učení, tak mě e navrhli e do byl sem
v ČSM a byl sem dokonce funkcionářem, funkcionářem v dě- e dělnickým
referendem, mě poslali do e (.) na měsíční školení ká es čé ((KSČ))

LG: <a jaké to tam bylo?>

FR: (.) e no tak e lili do nás toho hodně,

LG: ((smích))

FR: jo? ale ee v jednom s- e on říká, že prostě že to bude všechno
v pořádku, že nebude závist, a já říkám, podívejte se, nemáte
pravdu, (.) budu mět čtyři děti, do každého rohu dám jedno dítě dám
mu hračku

LG: mhm

FR: (.) a jedno druhýmu si tu hračku bude brat.

LG: no tak to je jasný.

FR: ((pousmání)) [(no takže)]

LG: [<já mám dvě] sestry, my sme si nejvíc braly hračky>

FR: ((smích)) <takže to znáte [co to je>]

LG: [<jo jo jo>]

FR: takže doopravdy a on říká, to není pravda, to všechno přestane,
<říkám, není pravda>

LG: ((smích))

FR: (.) (takže) e do ká es čé ((KSČ)) (si mě) nemohli vzít protože,
bratr ten byl v Izraeli původně

LG: mhm

FR: strýc Rakousko, (.) teta západní Německo.

LG: mhm

FR: takže doopravdy ((pousmání))

LG: jo, jasně

FR: <sem nebyl dosti či- e čistej>

LG: <neměl ste dobrej profil>

FR: no.

LG: jo, a hm jaký byl osud vaší rodiny na konci války,

FR: matka se e provdala a (.) takže doopravdy si svoje užila,
protože e to byl e z- e z vesnice kde ona bydlela

LG: mhm

FR: a kde tak to byl ňákej známej, ale e on protože to byly
Pohořelice zabraný území, musel narukovat do německé armády.

LG: aha

FR: jo? takže ona (.) e prošla ten pochod smrtí z Brna do Pohořelic.
jo? já e to byl ten e divokej odsun.

LG: jo, o tom sem slyšela už. ale já to [já to nějak nechápu]

FR: [nevěděla ste] vůbec nic, [že jo]

LG: [já to ale] nechápu jakoby pro- ona kvůli tomu že ten její
manžel

FR: byl Němec, on byl německým vojákem tak

LG: jo,

FR: prostě musel jít.

LG: aha

FR: a že že sme tam žili my sme dostali jí- e <potravinový lístky>

LG: [mhm]

FR: [že] nás považovali jako Němce, to máte e z majetkama tady, e
existujou domy,

LG: [mhm]

FR: [vily] který sou v Pisárkách

LG: mhm

FR: to byly židovský vily (.) e (.) a e potom se tam nastěhovali
Němci

LG: mhm

FR: po válce, to už nebyl židovský majetek, ale byl to německý
majetek. takže se to zabavilo. vykradlo se co se dalo. protože e (.)
Židé dosti mluvili německy,

LG: [mhm]

FR: [jo?] a oni ma- e všimněte si e moje méno taky není čistý český,
čistě český,

LG: mhm

FR: to vám můžu říct co znamená R.

LG: [co znamená?]

FR: [v němčině] co?

LG: co to znamená?

FR: spravedlivý, čestný,

LG: ((smích))

FR: <jo?> to je ee Sylva by vám to řekla, protože ta to zná dobře.
vona e vona tady vona je docentkou, jo?

LG: mhm

FR: Sylva (S.)

LG: mhm

FR: my se známe vcelku dobře takže (protože) ona bydlí tady kousek
[taky]

LG: [mhm]

FR: (takže) s tou to bylo, (.) deba- a e byly sme prostě deba- e
něco sem tam zařizoval v domě a setkali sme se, a já sem vešel do
jejího bytu a kde byl regál knih. a říkám, dovolíte? (no tak) e
člověk se ptá,

LG: mhm

FR: prosím, a stejně to nebudete umět číst. otevřel sem knížku a
četl sem, protože já umím německy.

LG: mhm

FR: (..) proto když jedu do Rakouska mluvím německy, nikdo za mnou
nechodí,

LG: mhm

FR: aby neřekli, Češi nekraďte.

LG: no. teď máme takovou nejlepší pověst. po světě.

FR: (nojo)

LG: a já sem si totiž ale myslela, že díky tomu, že vlastně váš
tatínek byl Žid,

FR: ano,

LG: že jakoby že že ste kvůli tomu měli třeba jako během války
nějaké problémy,

FR: e díky tomu že se matka vdala, my sme [byli ti co]

LG: [a ona se bra-] ona se vdala v kterém roce jakoby znova,

FR: e e ve dvaačtyřicátým už

LG: mhm [jo]

FR: [to už] e o otci sme nevěděli nic [tak]

LG: [mhm]

FR: (toto) tak se vzali,

LG: [jo]

FR: [protože] matka byla rozvedená, takže se [vzali]

LG: [jo]

FR: a (.) můj bratříček e e vystudoval, matematiku fyziku, loňského
roku zemřel (.) jo? sestra ta bydlí v Rosicích, hrozně držkatá
ženská, (.) <je to ženská>

LG: (...) a teda potom potom co se vaše maminka znovu provdala, tak
e

FR: e tak to bylo, protože potom ten e ona zemřela v roce šedesát
osum.

LG: mhm

FR: jo? ten o- e ten nevlastní otec kte- (kterého) sem měl tak rád
jak prase kudlu, promiňte že to tak řeknu

LG: mhm

FR: sem ho neměl taky rád,

LG: mhm

FR: bratr když (jel) e osmého dubna čtyřicet devět z Mikulova, býval
( ) už e českýma zbraněma když jel do Izraele.

LG: mhm

FR: (.) Izrael je krásná vě- e krásná zem, nedomluvíte se tam
německy, rusky se domluvíte, anglicky (..) tady studujou totiž hm e
izraelští studenti, studujou medicínu a veterinu,

LG: mhm

FR: ten jeden e e velmi inteligentní ten s- e (.) na podzim skládal
státnice z medicíny, menoval se šaj rá nevím (.) (no byl) prostě
domluvili sme se.

LG: mhm

FR: z hebrejštiny znám akorát dvě slova, (.) ano a ne.

LG: (.) jo. a teď tu mám seznam filmů, od roku dvacet devět do roku
čtyřicet pět, které byly ee dycky v těch kinech

FR: [ano]

LG: [brněnských] jakoby nejúspěšnější, tak se vás vždycky zeptám,
jestli ste ten film viděl

FR: [ano]

LG: [ale] jakoby během války ne třeba potom v televizi, [protože]

FR: [dobrý, já vim]

LG: [jo, jo] dobře. tak první tu mám singing fúl ((The Singing
Fool)) to je ňáký americký film.

FR: tak to nevím, to ne.

LG: Zpívající klaun se to menuje [česky]

FR: [em-em]

LG: pak tu mám Pražské švadlenky, to je český němý film,

FR: to sem neviděl,

LG: neviděl, cé a ká polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)),

FR: ano, to sem viděl,

LG: v kině,

FR: v kině,

LG: mhm

FR: dokonce vám ho můžu (dat) já ho mám natočenej.

LG: ((smích)) a Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu

((nahrávka pokračuje po přerušení))

FR: a to sem tam byl loni.

LG: jo?

FR: nepoznala byste to. (..) prosím, můžete dál.

LG: jo, tak Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu to je ňáký [německý
film]

FR: [to to to je] jo to to byl e cvaj hercn im e drajfírtl takt
((Zwei Herzen im Dreiviertel-Takt)) [jo?]

LG: [jo], přesně

FR: a to sem neviděl, to bylo to bylo vesměs e to to limonády, [jo?]

LG: [jo] mhm tak, e To neznáte Hadimršku,

FR: ano, to to byl českej film, vcelku hezkej

LG: [mhm]

FR: [jo] tak ten sem viděl, protože to na to sme mohli.

LG: jo. Kouzlo valčíku.

FR: [to sem neviděl]

LG: [od lubiče ((Ernst Lubitsch)) Lelíček ve službách šarloka holmse
((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese))

FR: to byl to byl e tento hm (.) (ten) ten náš nejlepší komik, jo
(.) Vlasta Burian.

LG: mhm takže to ste v kině viděl?

FR: ano.

LG: pak tu mám ňáký asi německý film kvik ((Quick)) z roku třicet
dva

FR: (...) e nebyl to kv- e nehrál tam náhodou

LG: třicet dva, já se podívám já já bych to tady měla mít napsané,
třicet dva, koho myslíte, já to tady mám tady toho

FR: já vím (...) t- ten sem neviděl, doopravdy ne.

LG: mhm tak pak tu mám Pobočník Jeho Výsosti, jo, to vidíte,

FR: to ne, já vidím [dobře zatím ještě]

LG: [jo jo]

FR: ne [ten sem taky neviděl]

LG: [tak pak tu mám] Šest žen Jindřicha osmého ((Šest žen Jindřicha
VIII.))

FR: ne.

LG: Zlatá Kateřina,

FR: taky ne.

LG: jo, pak tu mám z roku třicet čtyři, já neumím německy, když to
možná otočíte, jo tady pod tou Zlatou Kateřinou tady tenhle film,

FR: moment, Zlatá Kateřina a to (.) to je moment, to na- to byl
českej film a hrála tam Antonie Nedošinská e s tímto moment e (.)
lída bárová ((Lída Baarová)) (.) a pak tam byl e Jindřich Plachta,
(.) to (.) voni spolu hráli e hodně, moment, já se podívám tady,
(...) ne, to ne, tak to sem neviděl doopravdy.

LG: jo, [a ten]

FR: [( )]

LG: film pod tím?

FR: síbí ee e síbí frac ((Csibi, der Fratz)) je to spratek, [česky]

LG: [jo jo]

FR: je to tak?

LG: asi jo, já bych řekla že jo.

FR: a je to z roku třicet čtyři, tak to sem já neviděl.

LG: jo, a pak tu [(mám)]

FR: [Mata Hari] to sem taky neviděl, protože to byly vesměs filmy e
už v roce třicet pět, to sem byl e takovej malinkej.

LG: mhm jo, pak tu mám Cácorku ((Cácorka)),

FR: (...) no, to hm to ne, to sem taky neviděl, to so filmy který
sem neviděl.

LG: a tu Moderní dobu ((Moderní doba))?

FR: taky ne.

LG: (..) pak sou tam ti Tři muži ve sněhu,

FR: (.) e to hrál, (..) hugo ház ((Hugo Haas)) (.) e Jindřich
Plachta a (.) Jaroslav Marvan.

LG: (...) jo. já [sem ( )]

FR: [a byl to] velmi srandovní film kde kde hrál hugo ház ((Hugo
Haas)) ten hotel chtěl koupit a von mu patřil, ale, to mám taky doma
natočený, [na]

LG: [a viděl] ste to v kině?

FR: (.) to ne.

LG: ne,

FR: [ale]

LG: [mhm]

FR: potom sem to [natočil]

LG: jo jo jo

FR: toto.

LG: a Svět patří nám, od Friče ((Martin Frič)),

FR: tak to sem viděl. kde prostě ee (.) e mají ten ruční granát
v ruce e viděla ste to?

LG: jo jo jo.

FR: maj e e (.) krup esn ((Krupp Essen)), tak si to zača- e začnou
s Voskovcem ((Jiří Voskovec)) házet mezi sebou.

LG: (.) jo a pak je tu americký film Dobrá země,

FR: ne

LG: em-em

FR: to sem neviděl.

LG: pak je tu Sněhurka a sedm trpaslíků, od diznyho ((Disney))

FR: (.) tak ten sem viděl, jo? to už je to už sem začal to byl
prostě ten film než se dostal do do normá- prostě e přes všechny ty
kina,

LG: [mhm]

FR: [tak] to trvalo rok, dva.

LG: jo. mhm takže ale viděl ste (ho) v kině,

FR: ano.

LG: jo. a Ducháček to zařídí,

FR: to ano.

LG: jo. Tři děvčátka pokračují, americký [film]

FR: [to ne]

LG: U pokladny stál,

FR: to sem viděl, mhm

LG: To byl český muzikant.

FR: to byl Otomar Korbelář a e

LG: [mhm]

FR: [hraje] tohoto e

LG: Kmocha ((František Kmoch))

FR: Kmocha.

LG: (.) jo, takže to ste viděl?

FR: to ano.

LG: Město ztracených, ňáký americký [film]

FR: [to sem] neviděl,

LG: (.) e Opereta,

FR: ne.

LG: Roztomilý člověk, (.) od Friče ((Martin Frič))

FR: e to byl Oldřich Nový,

LG: mhm (.) jo. Vídeňská krev,

FR: Vídeňská krev, to sem neviděl, to b- e to byl film, ale e e
viděl sem potom Vídeňskou krev ale originál v němčině. ale
v televizi.

LG: jo, mhm (.) pak je tu film Muži nestárnou,

FR: no jo, to je ee hugo ház ((Hugo Haas)) kde hraje e takovýho
puritána

LG: (.) mhm

FR: puritána celou rodinu terorizuje a tak dále, (.) a kdy potom u-
odhalí ee viděla ste to?

LG: em-em myslím že ne.

FR: kdy (odhadnou) jeho sochu e ne že se jako (jeho socha) von má
totiž e (.) je ženatej, všude z- e ňáký ty ty plastiky, zakrytý, a
von má ale e dceru,

LG: mhm

FR: a která přijede, a ona si ee to hraje lída ferbasová ((Věra
Ferbasová, film Mravnost nade vše)),

LG: mhm

FR: je to tam?

LG: já se kouknu, hm to je to Muži nestárnou, tady nahoře,

FR: no,

LG: od [Slavinského] ((Vladimír Slavínský))

FR: [Zita] Kabátová ((Zita Kabátová)) (.) jo, (...) ji- moment, tak
to je něco jinýho. on totiž e

LG: mhm

FR: (nejprve) se ee zajímá o s- o star- star- jako mladá to byla,
potom [se]

LG: [mhm]

FR: zajímá o její dceru, [a]

LG: [jo]

FR: e ona řekne, prosím vás (ať si ji) radši vezme ať už mi dá
pokoj, ((smích))

LG: ((smích)) (.) a ty, Dobrodružství barona Prášila?

FR: to sem neviděl, ne.

LG: tu Tanečnici ((Tanečnice))?

FR. ne.

LG: e La Paloma?

FR: taky ne.

LG: Neviděli jste Bobíka?

FR: jo, tak to je e to byl e byl byla to veselohra, kde prostě
kšeftovali se psem.

LG: jo. (.) teriér.

FR: teriér. <a barvili ho> ((smích))

LG: <jo? já sem e sem to neviděla, oni ho tam barvili?>

FR: a to byl e on byl vybarvenej, prostě (určitá) voni ho hlídali,
von sem jim ztratil,

LG: aha

FR: tak e že dostanou odměnu a tak dále, no tak e (.) viděli fotku
jak vypadá ten pes,

LG: mhm

FR: tak to sehnali podobnýho psa a namalovali ty barvy <který ten
pes měl mít>

LG: ((smích))

FR: ale jenomže ta e panička toho psa prostě (.) pes za ní nešel.

LG: <jo, jasně> (.) a pak tu mám poslední dva filmy, Její oběť,

FR: to ne, to sem neviděl [vůbec]

LG: [a] v Sobotu ((Sobota)),

FR: taky ne.

LG: jo. tak, (tak to sme) dokončili dotazník, a ještě, jestli nemáte
třeba ňákou já nevím, dětskou historku z kina, nebo, tady pořád ty
auta, nebo něco takhle o filmech [o čem sme nemluvili]

FR: [to ne] ne ne, to nic.

LG: tak jo, tak v tom případě vám děkuju, za [rozhovor]

FR: [za málo]

LG: (já to) vypnu.

konec rozhovoru.

Rozhovor vedla: Lucie Česálková
Rozhovor přepsala: Jana Volková
Datum a místo:

Rok narození: 1924, měl dva mladší bratry.

Bydliště do roku 1945: Narodil se v Šidbořicích, roku 1930 se přestěhoval do Brna. Nejprve bydleli v Juliánově, pak na ulici Nezamyslova (Židenice).

Povolání rodičů: Matka v domácnosti, otec švec.

Povolání narátora: Školy na Táborské, měšťanka na Kamenačkách, školu ukončil 1938, poté se učil na natěrače a lakýrníka v Šidbořicích, poté, od roku 1941 nebo 1942, toto povolání vykonával u firmy Skřivánek na Francouzské ulice. Pak dostal předvolání na práci do Zbrojovky, kde zůstal minimálně do konce války.

LČ: a vaše jméno?

AU: no U., U.A.

LČ: a kdy ste se narodil? rok narození?

AU: dvacet čtyry. devatenácet dvacet čtyry.

LČ: a kde jste bydlel do roku devatenácet čtyřicet pět.

AU: jo, tak těch míst je dost, co sem bydlel. já sem se narodil v Šidbořicích, to je tam na jižní Moravě, no a byl- bylo mi šest roků, když sem začal chodit do školy, tak sme se přestěhovali do Brna. a bydleli sme v em Juliánově tehdy to se menovalo Juliánov, tam byl em byly Vinohrady, em Špačkova vila to byla tenkrát v tech Vinohradech. a tam bylo asi třiapadesát schodů, vždycky se muselo jít. ste zapomněla koupit kvasnice, tak znovu dolů <a znovu nahorů.> em potom sme se přestěhovali do Nezamyslové, tam sme měli domovnictví,

LČ: a to vám bylo kolik?

AU: em to mně bylo, no to sem chodil do školy.

LČ: hm

AU: no to sem chodil asi tak do, do třetí čtvrté třídy nebo tak.

LČ: hm

AU: protože vím, že sem ho- ha- hodně pamatuju si, že sem vodhraboval sníh. to byly haldy sněhu, že nebylo vidět přes silnici, tak sme to házeli z chodníku, že. no a tak sem chodil do školy na Táborské, anebo, no ještě Táborská taky a tam sou dvě školy, jo, nahoru, nahoře, kolem u (tratě) a potom tady dole, kde byla potom měšťanka aj. no a pak sme se přestěhovali, a to bylo po válce. za války sme ještě bydleli tam, na té Nezamyslové, a potom to domo- domovnictví sme pustili, tak dostali naši dostali em tady, jak je jak je ta Svitava, ten splav,

LČ: hm

AU: tak tady u Tkalcovské, tak tam se chodilo, a tam sme bydleli, no tam sem bydlel vlastně dlouhou dobu. až sem se voženil. až sem se voženil, tak sem dostal v Královopolské byt v Řečkovicích. no, a tam sme bydleli hromadu let, než, no, nevim už přesně kolik, než se nám narodil jako chlapec. napřed bylo děvče potom chlapec, a tak sme dostali byt, páč tam to bylo špatný, jo, pro děcka, takový tmavý a, no nevyhovovalo to podle mě. tak nám dali byt potom v Královopolské, přidělili nám tady v Lesné.

LČ: a em

AU: vlastně v Lesné, em v Bohunicích, v Bohunicích. no a tam su dosud, v těch Bohunicích.

LČ: a ženil ste se teda po válce.

AU: ženil sem se, ano, po válce. protože po válce sem šel na vojnu teprve. no, protože Němci nás na vojnu nebrali, že, takže po válce sem se voženil, a to už sem byl, no, to bylo kdy, někdy po čtyrycátým roce, v šestačtyrycátým roce sem přišel z vojny. ne. to bych vám, v šestačtyrycátým roce sem, já sem ďál ve Zbrojovce potom, za Německa, tak to bylo. já sem vyučenej jako natěrač a lakýrník, tak sem pracoval u ňáké firmy v Brně Skřivánek. a my sme dělali hodně státní práce, a tak já sem dostal potom předvolánku do Německa. jo, a ten můj mistr, jelikož ďál státní práce, tak mě vymodlil, jo, no a když to došlo podruhý, a tak já už sem potom říkal nezlobte se, já už pudu vod vás pryč, šel sem do zbrojovky, to sem dostal tam předvolání. v Zábrdovicích. protože já říkám Zbrojovka mně je milejší jako když mě vymodlíte a já znova dostanu do do Německa, že. no a tak sem přešel do té, do té, a tam sem ďál teda hlavně odpolední a nebo noční práce, protože přes den sem chodil, když bombardovali, tak sem si povidal, kdyby to sypali na Brno, tak sem chodil tam do (agátek), tam byla (térovna) pod letištěm, tak sem tam chodíval vždycky třeba si lehnout vedle, jo, no a tam sem se potom, tam sem se voženil. když sem dělal. no, no a...

LČ: a ty školy ste vystřídal před před válkou jak vlastně. nejdřív když ste bydleli v tom Juliánově, tak ste chodil do školy tam,

AU: to sem chodil, jo, do školy ano, počkejte to sem měl kamaráda na Kamenačkách, ale ta škola jestli byla na Kamenačkách nebo jak, buďto to byla Táborská, anebo roh Kamenaček. já už si přesně nepamatuju. tak, no ty školy, ty školy sem vystřídal dvě. to by- to bydlení to sem vystřídal myslím čtyry nebo pět, a do školy dvě. v té horní škole, tam v té jak přejíždí vlak přes Táborskou, tak tam sem chodil dříve, a pak sem přestoupil do měšťanky tady dolů.

LČ: hm kam přesně?

AU: no té, blízko té Životské ((Životského)) ulice jak se otáčí
elektrika, jak jede, jestli jestli to...

LČ: hm

AU: znáte trošku. u kapličky se tam říkalo. tam byla hospoda U Sládků, a byla tam kaplička. kříž s Ježíšem tam byl. tak tam byla škola. Nezamyslová, já sem byl na Nezamyslové, vedle byla ajmová, ((Eimova)) ta škola vlastně patřila do ajmové ((Eimova)). vchod, podle vchodu myslím. no, tam sem to vychodil. tři měšťanky, no a, to bylo před, ano, já sem vychodil školu myslím v osumatřicátým roku. protože si pamatuju, že chodily průvody lidí po ulicích v té (lidlové), ta politická situace, lidi křičeli dejte vládu Syrovému! dejte vládu Syrovému! to byl ňákej jednovokej takovej generál,

LČ: já vim.

AU: chodil s- jak Žižka, s jedno voko zavázaný. no a em sem se rozhodoval co bude, já sem porád chtěl být vobchodníkem. ((smích)) a i sem někdy chodil tam k jednomu vobchodníkovi vypo- vypomáhat trochu. no a jelikož sem měl přízeň, matčin bratr měl živnost, jako natěrač, tak jednou sme byli v Šidbořicích, a von mně povidal, Gusto, co budeš dělat? a já povidám no tak ještě nevim, ještě zatím nemám nic. a von mně povidal, nechceš ke mně? jako? s celým zavopatřením. tak sem tam byl, teď nevím jestli tři nebo čtyři roky, to už si nepamatuju, takový jednoduchý věci, a člověkovi se to vytrácí z hlavy. tak sem šel k němu, no, tam sem byl s celým zaopatřením, až sem se em vyučil prostě, tak sem přestoupil k té firmě Skřivánek,

LČ: ano.

AU: to bylo em Francouzská ulice nebo tak se to ňák menuje. no a tak, voni ďáli taky, my sme ďáli právě ty státní práce a všecko taky, že

LČ: hm

AU: nemocenské, a em no prostě všecko možný, no.

LČ: a jaké bylo povolání vašich rodičů.

AU: em moje matka byla v domácnosti, ta chodila po em po lidech drhnout parkety prát a takový, ta se udřela vlastně. a až z toho potom vonemocněla, no, a otec ten byl švec. ten pracoval u Batě. ale u Batě jako ne ve Zlíně, ale tady, jak je Baťův palác, jak ste říkala, na Kobližné, ta vysoká budova, jo, to tenkrát bylo Baťovo, voni to potom přestavěli až to, estli mu to, já nevim jakým způsobem to přešlo na Brno nebo čí to je. tak tam pracoval, no, ale výdělky teda, no, jak Baťovci. organizace tam byla dobrá u Bati, líbilo se mně, že Baťa rok co rok dycky, si myslím že to bylo na prvního května, pozval všecky svoje zaměstnance em vzal autobusy a navozil je do Zlína. tam to slavili, jo, a vím že otec dycky přijel, tak nám dovezl pomeranče, no a prostě dostali balíčky kdo měli jako děti. no, bylo to špatný, no, byla bída za první republiky. já sám sem poznal hladu dost, když to přirovnám k dnešku, tak žijeme dneska jako rokšíldi ((Rothschild)).

LČ: a měl ste sourozence?

AU: měl sem. měl sem dva bratry. měl sem tři, ale ten jeden zemřel hned tak brzo po narození, toho sem vůbec neznal. ti dva už taky umřeli, já su sám.

LČ: a byli starší nebo mladší.

AU: mladší.

LČ: mladší.

AU: oba byli, oba mladší. no, bohužel.

LČ: a kdy ste přestal chodit do kina, jako obecně vůbec [v rámci vašeho života.]

AU: [kdy sem přestal chodit?] no em já sem, abych tak řekl, když sem šel do učení. tak už to bylo slabý, protože já sem dostával pět korun za týden, a to sem na nedělu jel dycky dom. tak dvě koruny autobusem tam, dvě koruny zpátky, a za korunu sem šel do kina. <to byl můj vejdělek.> ale když potom už nevím kdy to bylo, když sem měl čas nebo něco, tak sem chodil stavět kuželky tam ke Sládkům do hospody. protože sem potřeboval ňákou korunu taky rodičům při- jako jednou sem vydělal za večer šest korun. to si nedovedete představit co to bylo, že. já sem byl rád, když hráli kuželky, čím víc srazili, tím pro mě to šlo víc, páč já sem měl třeba dvacet halířů za hru. no, a když sem přinesl domů šest korun a vysypal to na stůl, tak, anebo když byl leteckej den, tak ten hospodskej přišel za mnou a povidal poslouchej, nechtěl bys tam stát s reklamou pod letištěm v Černovicích jak je ten kopec Černovickej. tak sem tam stál u příkopu, držel sem reklamu, že u Sládků se dobře najíjó a napijó. tak aby tam lidi chodili. tak sem dostal za to sodovku, a em jeden řez z vánočky, ne z vánočky, z bábovky. tam měli nakrojenou bábovku. jestli to zbylo vod druhýho dne, já nevim, ale já sem byl šťastnej, páč já sem se, mohl sem napít a mohl sem se najíst. em takže sem hleděl prostě rodičům kde to de, hladu sem zažil dost.

LČ: takže potom v tom učení už ste do kina tolik nechodil.

AU: do toho tam sem potom omezil to protože to, to mně zbyla koruna jenom dycky, že,

LČ: hm

AU: tak někdy sem ani do toho, do toho kina nešel, podle toho co hráli.

LČ: a teďka se podiváme teda na to dětství úplně, když ste jestli si vzpomínáte na svoji první návštěvu kina.

AU: to si nevzpomínám.

LČ: anebo jaké jsou vůbec ty nejstarší vzpomínky na kino.

AU: no nejstarší vzpomínky na kino to byly kina em na Rokycanové, to se menovalo myslím Slávia ((Kino Slávia Židenice)). voni tomu říkali blechárna, protože tam chodili, nechci říct, ty přičmoudlíci, že, ale, anebo v Černovicích ((pravděpodobně Slovan)), ale to už si dneska nevzpomenu jak to kino se menovalo. prostě co byly ty kina nejbíž. já sem nemohl do drahého kina, že. takže za korunu, za dvě koruny nejvejš. to sme chodili někdy aj dokonce do první řady, tam se nám smáli, to sme museli polosedět a pololežet v tom sedadle, páč to sme blízko plachty, ne, ale, no jako děcka nám to bylo jedno, hlavně když sme to viděli.

LČ: a

AU: a jestli chcete ty filmy nějaký, jak ména nebo,

LČ: tak k tomu se asi dostaneme,

AU: jo.

LČ: a jak často v té době ste chodil jako dítě takhle kolem těch deseti let třeba.

AU: jak často?

LČ: hm

AU: no bylo to málo, řekněme jednou za měsíc, to už bych lhal, kdybych vám řekl přesně, protože už si, já už si moc věci nepamatuju. protože kolem toho se nemluví už, na to se nikdo neptá, tak se vám, tak vám to z té hlavy jako vyprchá.

LČ: a s kým ste v té době chodil.

AU: no, většinou sám. anebo jestli s kamarády, ale kam- kamarády sem měl, a to sme chodili, my sme chodili víc na na trampy jak se říkalo. do lesa na Říčky a tam, ty jeskyně sme tam prolízali a takový. to byl náš život vlastně, sem se tam bydlel jeden taky takovej, menoval se Štach, a tak von se snažil jako dělat vedoucího prostě v té partě kluků, ne, a tak poďte poďte do lesa. chodili sme na Macochu, na Říčky, prostě na Býčí skálu a takový. my sme byli, co se, co bylo volno tak hodně v lese. tam nás to táhlo.

LČ: a do toho kina ste teda chodil sám rači.

AU: no do toho kina em

LČ: ani se sourozenci teda nebo s...

AU: ne, no, ten mladší sourozenec ne, poslední co byl, ten už neměl jako vo ty kina, nebo vo tu společnost moju tak zájem. ale ten druhé, to někdy sme šli spolu ale už si to nepamatuju tak.

LČ: a chodili ste teda hlavně do té Slávie ((Kino Slávia Židenice)),

AU: no to byly tak to bylo ano. ta Slávia ((Kino Slávia Židenice)), a nebo potom tam bylo modernější kino, tam bylo dokonce ta podlaha šikmá taková, aby viděli aj z toho zadu, že, to bylo kino Hvězda. a to bylo potom za války vybombardovaný. tam padla, to dostalo přímej zásah bomby. no a nebo do těch Černovic ((pravděpodobně Slovan)). to byla ta kina bych řekl dosažitelný pro nás, pro děcka.

LČ: takže ste tam vlastně chodili, protože to bylo blízko.

AU: blízko. a tam do města, jako do skaly ((Scala)), nebo tak tam byly potom lístky dražší, tam ste nemohla za korunu.

LČ: hm

AU: tam byly myslím šest korun nejnižší lístky nebo tak.

LČ: em jaký byl názor rodičů na na film a na kina.

AU: no em jaký, no bych řekl normální, jim to bylo, oni se ani neptali poměrně, nebo nestarali se o to, prostě tehdy byly jinačí starosti, tehdy byly starosti abysme žili. aby aby se děcka mohly oblíknout, najest, že, to byla hlavní starost, no, a vo a vo a my děcka sme hodně lítaly po ulici, měly sme takovou volnost. takže třeba sem řekl já du do kina, nebo kdes byl, a byl sem v kině, a to. a co hráli, tak sme řekli třeba nějakej ten (Tom Mix) Můj přítel král ((neidentifikováno)), nebo něco, samý takový ty divočiny. nebo čapájev ((Čapaje)), to sme si mysleli bůh ví co je to za film, <že tam ležel za kulometem a chladil, chladil (chlazenit).> no jako děcka, to víte, sme mysleli bůh ví co to je.

LČ: a peníze ste dostával od rodičů na to?

AU: peníze nikdy vod rodičů myslím. ni- nepamatuju si ani jeden případ, že bych dostal vod rodičů peníze. voni neměli sami.

LČ: takže ste si ňák vydělával nebo?

AU: já sem si přivydělával, já už ani nevim. a já sem taky měl malý útraty, za co, že.

LČ: já sem myslela na to kino právě.

AU: jo na to kino? no to si pamatuju právě z toho když sem se učil, tak za tu korunu že sem dycky šel do kina, jo, ale takhle kde sem bral peníze, co sem si asi někde někde přivydělal. nebo já si pamatuju, když sme bydleli v té Nezamyslové, tak tam bydlela ňáká rodina, mám dojem, že se menovali Faltusovi. a ta paní byla hodná, ale už byla stará. a vona vždycky em jak mně říkala Ggustíku nebo jak, skočil bys mně tam nebo tam do obchodu nebo něco, a když ste jí prostě poslechli, vona mi dala ňáký ty halíře, že, třeba tu korunu, nebo já nevim jako, tenkrát. a tak sem získával prostě peníze.

LČ: jasně.

AU: že sem se snažil někomu něco udělat, a tak tak byly takový, no, já když dneska pošlete kluka, tak mu dáte bonbón nebo čokoládu nebo em

LČ: a třeba ve škole se o kině nebo o filmu ňák vyjadřovali?

AU: em ve škole ne, to si nepamatuju vůbec. akorát že sme byli em nabádaní, abysme se chovali slušně nebo tak, no ale to víte, jako kluci.

LČ: a byl pro vás v tom dětském věku film důležitý nějak jako zlvášť?

AU: no, důležitý, řekl bych důležitý bylo to, že sme se bavili. bylo to lepší jak když sme lítali po ulici. že, dělali nějaký lotroviny. sme, já si pamatuju, že když sme tam za pár halířů tam bydleli takový výrobky říkali to- řikali tomu blechy. jo, to byl fosfor, červenej, a ještě něco, to je prostě výroba byla ta že to dycky dali jako kapku na papír, jo, no a vono jak to uschlo, tak my sme to lámali třeba, a když ste škrtla v něco, tak jakoby to chytlo a pustilo se a vono to lítalo a prostě po místnosti, skákalo, tak dost často em anebo hlavičky vod sirek. to se kladlo na koleje. tam byla vostuda ve škole skoro pořád. ačkoliv to sme neďáli my tak pořád. někdy sme to uďáli, a já sem poznal že ten, až nám to ve škole vysvětlili proč, protože tehdy jezdily tramvaje, a nebyly zavírací dveře. ty plošiny byly otevřený, že, já sem taky málokdy nastupoval když sem jel do města nebo kam, na zastávce. já sem si na tramvaj počkal v zastávce, a jak zpomalila, trošku v tým oblouku, tak já sem se rozutíkal, chytl madla a naskočil. a to sem dělal tak dlouho než se mi jednou podlomily nohy a já sem si pomalu rozbil nohu. jo, vono to vono to nemá cenu toto. a že když sme dali ňáký ty blbosti na koleje třeba, mohli vypadnout lidi. protože to se nemáte zdání co to bylo za rány, to bylo jak když střílí. a kdo stojí někde na kraji, tak sme vlastně mohli ohrozit člověka. tak sme toho zanechali takovejch blbostí, no, ale na denním pořádku to bylo ve škole furt. někdo si stěžoval.

LČ: a to kino vás teda neinspirovalo v nějakým, k nějakému em

AU: ne,

LČ: zvláštnímu chování.

AU: v tom, já sem se v tom kině viděl takhle jako mimo svět tento, jo? ste se do toho filmu vžila, tak ste byla hrdinkou nebo hrdinem, že,

LČ: ale nepřenášel ste si to jako do života úplně, jenom v tom kině.

AU: no nemohl, protože tam se odehrávaly jiný věci, tam jezdil na koni toreador, nebo co všade, a abych si z toho vzal do toho.

LČ: takže byste na to hráli třeba.

AU: já sem si přišel, no to sme taky, taky si zkoušeli udělat laso, a točit s tím a házet, no, to jako kluci všecko napodobujete. ale nikdy sme nedělali takhle škodu. nebo sme zazvonili někdy na zvonky a schovali sme se, no, zazvonili sme na štyry, a teď sme měli radost z toho, že vyšlo víc lidí, nebo se hlásilo, no, bohužel, to je, nebo bohudík je to takový zábavy co dělaj dodneska všecko možný takový. ale dneska je ten svět daleko hrubší, tehdy nebylo tolik. nebo sme neměli pojem vo tom, že je tolik násilí to co je dneska. dneska je, dneska je strašné. člověkovi se nechce ani žít vám řeknu v této době a v této zemi.

LČ: a bavili ste se s kamarády o kině, nebo o filmech vzájemně?

AU: no to sme někdy spolu vykládali, třeba když tam byl ten Čapajev, že jo, to byl dneska vím, že to byl politickej film sovětskej. tehdy nám to bylo jedno jestli to byl americký, sovětský, to co se prostě, že tam jezdili na koních, tam se střílelo, to bylo něco. kdežto dneska když to vidím v televizi, tak to přepínám. protože mě to násilí už tak otravuje, že bohužel je to jediná má zábava že, do kina nemů- no mohl bych jít, ne že bych zas neměl třeba na to vstupný, ale přes sto korun do kina jak ve Špalíčku je, to teda se nezlobte. to radši nakoupíme něco, a podělím nějaký chudáky. to ne.

LČ: a zpívali ste si třeba písničky z filmů? nebo...

AU: jo, to už si nepamatuju, ale asi že ano. asi že ano, páč jako kluci sme kolikrát zpívali.

LČ: a em teďka bych se vlastně zeptala na to období vlastně po roce když už vám bylo deset, deset let, em změnilo se nějak potom když ste říkal, že když ste začal chodit do učení, tak potom ste vlastně přestal chodit tak často.

AU: no jo, no.

LČ: tak jak často ste chodil potom.

AU: no potom už si nepamatuju. myslím že sem s kinem skoncoval. a dneska vůbec. už nemám vo kino zájem ani kdyby mě tam zvali dobrovolně.

LČ: a když ste začal chodit do práce tak se to taky ňák ještě zmenšilo nebo?

AU: no, já sem hleděl hodně pracovat. prostě kde se dalo, přesčasy a kvůli kvůli výdělkům. tehdy si pamatuju že sem měl, u té firmy u Skřívánka kolem čtyřech korun něco, pak sme si jednou, to to bylo jednou totiž ten sta- staré pán, ten Skřivánek, on byl jako majitel, on vedl to jako, ale za něj prostě s náma chodil ten jeho syn. my sme mu říkali pane Jeník, jo? a voni se jako neshodli ten starej pán chtěl, abysme drželi hodinu přestávku třeba polední, a ten mladej zas říkal půl hodiny, jo? a tak sem jednou jedl, a už bylo půl hodiny pryč tak přišel a co obědváte? ano. a teď najednou přišel mladej a tak poďte udělejte to a to. já už sem se nazlobil potom jaksi, ve mně se to trochu hnulo, a já povidám proboha tak se domluvte spolu jak to vlastně chcete. ste dva a <tady každý to vedete,> no a řekl bych to byla taková malá hádka, a hned sem dostal vo dvacet halířů přidaný víc. to bylo zajímavý. už sem dostal čtyry koruny dvacet na hodinu. no.

LČ: když ste se teda začal chodit do toho učení a potom ste byl v zaměstnání, navštěvoval ste ňáký jiný kina než předtím?

AU: ne.

LČ: takže ste pořád

AU: nepamatuju si že bych, je to možný, že sem byl v tom kině skala ((Scala)) asi dvakrát. protože si pamatuju, že sme šli po schodech dolů. tak to muselo být v tom kině. to bylo takový jako kino v podzemí, jo, no, ale...

LČ: takže jinak ste...

AU: počkejte jinak mo- možná, ale to, jo, až já bych nelhal, to si nejsu jisté, ale ještě sem byl v kině několikrát, tady na jose- na Josefská nebo jak se to menuje ta ulice. tam je v té jak je ten průchod.

LČ: v Alfě ((Alfa)).

AU: v Alfě ((Alfa)). tak tam vím, tam taky si pamatuju, tam si vzpomínám. tam byly ty galerie, a do toho kina se šlo trochu jako dolů. taky to možná bylo v podzemí. takže ty ty kina městský sem bych zařadil tu skalu ((Scala)), ale tam to bylo málo, to jestli sem byl dvakrát nebo sem spíš šel tady na té mi- na té Josefské nebo Minoristké nebo jaké to, v té Alfě pasáži ((Alfa pasáž)). tam sem byl víckrát, a potom si vzpomínám, že sem byl taky někdy v tom kině Jalta. ne Jalta, Jalta byla v Husovicích. na Dominikánským náměstí. počkejte co to bylo za kino ((na Dominikánském náměstí kino Moderna, později Jalta)). já to tady mám napsaný, už, Židenice Černovice Komárov, em Lucerna se mi zdá že to byla, ale nejsu si jisté.

LČ: Lucerna to je v Žabovřeskách.

AU: to je v Žabovřeskách?

LČ: ano

AU: jó, to je Žabovřesky. tam sem taky byl, myslím aspoň pětkrát. v té lucer- v té Lucerně ((Lucerna)), to si pamatuju. to je tam poblíž té tramvaje, už si, ještě že ste to řekla. víte máte lepší paměť jak my. ale jak se to, mám dojem že je to zrušený že to kino. to byla taky pasáž tady na Dominikánským. to ste z Dominikánského jak je Národní výbor, ten úřad, jo, tak tam byl průchod takové. na jedné straně na Dominikánské ste šla do průchodu a vyšla ste tam na té boční ulici. k internacionálu ((Hotel International)) jak to teď ta ulice tam někde.

LČ: hm

AU: ale jak se to kino menovalo já nevim ale myslím že už je zrušený. já na tu stranu se vůbec nedostanu.

LČ: a tahlecta, tahlecta em městská kina, měl ste mezi nimi nebo vůbec mezi kiny měl ste ňáké oblíbené, kam...

AU: ani ne.

LČ: by se vám jako líbilo chodit?

AU: ne, já sem se spíš díval co hrají.

LČ: hm

AU: já sem hlavně, mě nejvíc bavilo veselohry, jo, jo hodně, no, asi tam přindete na ty, až budete chtět ty filmy ňáký, tak pár takovéch.

LČ: takže ste si vlastně nevybíral podle kina,

AU: ne.

LČ: ale spíš podle filmů.

AU: podle, podle filmu a podle ceny. podle vstupného, kde to nebylo drahý. takový ty...

LČ: vzpomněl byste si třeba jak se vám líbily ty interiéry uvnitř těch kin? jak se ta kina lišila?

AU: no to určitě, to kino na té Rokycanové nebo co to bylo za ulici, ta Slávia ((Kino Slávia Židenice)),

LČ: hm

AU: to bylo prostě dřevěný židle a, prostě abyste si sedla, akorát si pamatuju, že kolikrát chodila ta paní a šplíchala tam nad lidi, jo, procházela tam kolem, buď to byla voňavka nebo něco, aby ten vzduch se osvěžil,

LČ: a to se dělo i jinde, nebo jenom tam.

AU: to se to se dělo aj v těch Černovicích ((pravděpodobně kino Slovan)) mám dojem. to byly kina když ste šla z kina, tak otevřeli to se tam ale dvoje nebo troje boční dveře, to sme šli třeba jako do dvora, a tadyma ven. kdežto vstup do kina byl jako hlavním vchodem. to si pamatuju, akorát, počkejte kde to bylo, myslím že v té Slávii ((Kino Slávia Židenice)), já už si to tak přesně ty kina nepamatuju kde to bylo. ale vím že co byly ty kina třeba kino skala ((Scala)) tak to bylo, tam byly jako bych řekl ne plyšový teda, ale ňáký lepší sedadla tam už to bylo hezčí. no vě- ale většinou co sme chodili na ty dřevěný. a byly to sklapovací. protože ještě vím, že sme se smáli, byl takové vtip, že kdosi přišel nějací manželé, a ten, ta manželka během toho kina porád se vrtěla, manžel jí říká, co prosím tě máš? a vona furt, mě to tlačí. a von povidá jak tě co tě může tlačit prosím tě. až rožali tam, <vona seděla na nesklopené židli, na té hraně.> tak sme si z toho dělali legraci. <jak může> ((smích)) no když to vezmete, tak přindete pozdě do kina, tak vás uvaděči uváděli s baterkou, že, a protlačovala ste se, no a to si člověk nevšiml, že se to sklápí. tak hleděl sem, páč lidi už pšššt, ticho, sedni. hned křičeli. hodně teda co se rušilo že lidi rádi jedli. a já sám sem to měl rád. během filmu něco pojídat, jo?

LČ: aha

AU: to byl takové zlozvyk, ale jelikož ty papírky a to dodneška šustí porád, tak já sem to přestal kupovat, já sem si koupil třeba kilo hroznu nebo něco. a jedl sem ty hrozny. páč to nešustilo a já sem byl spokojenej a přitom sem si pochutnal. já mám hrozny hrozně rád.

LČ: a ostatní diváci také měli ve zvyku konzumovat nebo jíst?

AU: no měli, to jako kolem vás to šustilo, to jako, ale zase když někdo zašustil, druzí ho vokřikli.

LČ: hm

AU: takže tam byly, takový to vyrušování bylo zkrajů dost...

LČ: a kupovali si to lidi jako předem někde, nebo v kině.

AU: ano tam byly em já si pamatuju, ještě že ste to řekla, myslím v tom kině skala ((Scala)) nebo někde byly takový bych řekl, takový stánky maličký, ne stánky, tam prodávali, takové pult, za tím byla paní nějaká a měla tam různý bonbóny.

LČ: hm

AU: to si lidi kupovali předtím. no, já když sem měl hlad, tak sem měl takový voříšky v tom cukru obalený. proto su <taky bez zubů dneska.>

LČ: a třeba nápoje taky se tam prodávaly? na- nápoje.

AU: nápoje jo, sodovky, pití takový, ano. ale jestli víno a takový, to nevim, to možná, ojediněle někde ale nepamatuju si.

LČ: hm

AU: já sem vo alkohol neměl zájem.

LČ: ale tak třeba ňáké limonády nebo...

AU: limonády určitě. tam byly sodovky a různý druhy takový, no prostě někdo se napil předtím, že, protože tam byly všude byly toalety, dalo se aj během představení odskočit, když bylo potřeba, přesto že to teda lidi dělali málo, protože rušili. já sem měl nejradši vždycky takový uprostřed toho někde, jo, já sem si obyčejně vždycky říkal takovou dvanáctou až patnáctou řadu, doprostřed někde. tak pokud to bylo možný, tak mě tam paní dávala. ačkoliv jedna paní byla chytrá, vona říkávala, když přinde ňáké mládenec nebo slečna sám, tak já právě se snažím ten druhé lístek prodat tomu druhýmu. přišel třeba mládenec, tak vona j- jeden lístek dala bokem, až přišla sama slečna tak jí ho dala.

LČ: ((smích))

AU: prostě seznamovala takhle jako lidi, jo. no je to, je to dobrej nápad tady toto, že.

LČ: a třeba reagovali diváci nějak na na film? jako když [se promítal.]

AU: [a jó,] a velice, aj my, dokonce nás jednou vyvedli <z kina.> jak sme se smáli. <my sme,> no prostě jako děcka jako mladí, no, partya nás byla, já už to nepamatuju kdo všecko, ale teď tam něco dávali, tak ste se smála. a lidi se začali smát, tak sme se přidali. smáli sme se tak, že nám <vynadali.> a mám dojem, že nás vyvedli. teď si nejsu jistej kde to bylo, ale v nějakým tým obyčejným kině. a lidi jó, lidi na to reagovali hodně, na film. no proto vlastně tam člověk, dneska bych tam šel jedině proto abych viděl, abych ten film prožíval, že.

LČ: takže ste se smáli, nebo...

AU: smáli.

LČ: a třeba ňáké nadávání, nebo...

AU: né, to né, to sme nikdy nenadávali nikomu.

LČ: a myslíte si, že se... nebo vzpomněl by ste si, jestli se někdy po filmu, nebo během filmu tleskalo?

AU: to hodně, to se stávalo. bylo něco moc pěknýho, no tak se zatleskalo, jak po koncertě. samozřejmě ne dlouho, protože to, kdybyste ten film rušila, tak jako my tím smíchem, a tím povykováním, tak rušíte druhý lidi. protože nepřinde tam každé veselé. že. příde si prožít třeba ten film,

LČ: a to se stávalo běžně u nějakých normálních filmů nebo si vzpomenete konkrétně u jakého.

AU: no to byly nějaké veselohry nebo něco takového. buďto to bylo se šaplinem ((Charlie Chaplin)), nebo em takový ty blbosti, nebo já sem měl nejradši filmy, to byl Laurel a Hardy. ti dva američtí komici. ti jak hráli, tak ((smích)) to kdyby dneska dávali někde v kině možná že bych aj šel. tak lístek do ňákejch třiceti korun, víc bych za to nedal. protože vono už je to přece jenom, ty obleky a to všechno prostředí starý, už to není takový co by člověka dojalo. ale ze sympatie bych tak šel, jako.

LČ: a potkával ste v kině teda svoje kamarády, nebo, ste říkal, že ste chodil sám, ale teďka ste říkal že ste tam byli jako skupina, nebo

AU: tam se dycky ňáká, tam chodilo hodně mladéch.

LČ: hm

AU: zvlášť do té Slávie ((Kino Slávia Židenice)) tady, dolů. do té blechárny. já sem říkal tak tam sem dycky narazil na nějaký ty známý.

LČ: a potom ste si třeba cestou domů povídali o filmu, nebo...

AU: no to, nó, tak když sme si vo něčem povídali, tak se vybíraly ty okamžiky, kdy ten, em něco provedl, prostě komickýho, jo, to sme se ještě smáli dodatečně. ovšem to už bylo zadarmo.

LČ: ((smích))

AU: takový.

LČ: a jako chodili ste na večerní nebo odpolední představení, nebo kdy vlastně.

AU: no na večerní taky sme někdy se propašovali, ale už si nepamatuju na co, no ale spíš sme chodívali tak o čtyrech hodinách nebo jak kdy to bylo. k večeru, kdy se měla mládež, ovšem mládež přístup ale em na film aj, že, když byl ňáké vážné film, tak ste neměla vůbec přístup mládeži do osumnácti nebo do kolika zakázáno.

LČ: a snažili ste se to ňák třeba porušovat? tohle?

AU: no snažili sme se to někdy, třeba když přišlo to ze Švédska nebo co, to Mlčení nebo co to bylo, že, my sme si mysleli bůh ví co to bude, když dneska se na to podíváte, tak sou to <běžný> běžný scény ze života. nó tam když dneska bude něco zakázanýho, tak tím víc to láká. člověk si myslí, tam něco bude, co tam bude, co tam může být. a ste plný očekávání a dete z kina a řeknete si, taková kravina, stálo to za to? podle, vono záleží co, vo co člověk má zájem. já sem měl, já hlavně veselohry, to bylo moje, takže já abych se cpal někde speciálně na nějaký ty filmy pro dospělý, to mně bylo jedno. sem povidal až dorostu, tak stejně to budou hrát. tak nic mně neuteče. a ono opravdu mně nic neuteklo.

LČ: a když ste si teda, když se podiváme konkrétně už na ty filmy třeba, tak jak ste si vybíral ty konkrétní snímky na které půjdete do kina.

AU: no to byly plakáty. plakáty byly různý a upoutávky takový, no hlavně z plakátů. a teď sem potřeboval zjistit, co tam je třeba napsaný, třeba je to životopisné film ňáké, že, já nevim. třeba vo Smetanovi nebo tak něco takovýho. to bylo vážnější, tak to už bývalo takový, většinou na veselohry. jak tam byl Laurel a Hardy, nebo em ten em ty dva, jak se voni menovali, už sem to měl na jazyku. ten vysoké a nižší jestli si pamatujete, nevíte? ((Pat a Patachon)) dva, no to byly takový asi tři skupiny, nebo tři možnosti těch herců. šaplin ((Charlie Chaplin)) Laurel a Hardy byli první, potom byl šaplin ((Charlie Chaplin)) anebo, teď si nevim, jeden byl vysokej a druhé malé. a momentálně mně to uvízlo. ((Pat a Patachon))

LČ: a vybíral ste si teda podle teda podle právě těch svých oblíbených herců, jak říkáte.

AU: jedině podle herců.

LČ: a na které filmy ste s nima si třeba vzpomenete jestli...

AU: no, vzpomínám si na to, Laurel a Hardy třeba to bylo, voni byli třeba na moři nebo v Africe, a různý takový ty, jo, a během toho, nebo tam byli indiáni útočili, voni třeba Angličani tam měli ňákou pevnost nebo něco, nebo ta cizinecká legie, že, to bylo taky, Laurel a Hardy v cizinecký legii. no, voni tam převlečení, to víte. teď vidíte tam tu figurku, a von ještě je to tak legračně do, a ( ) nás, tak vás to rozesměje, no, a, no a, nebo toho Čapajeva ((Čapaje)), to byl, to byl teda ten politickej film, to sme my tenk- tehdy nechápali co to je. ale nám klukům to bylo jedno, hlavně když se střílelo, jo, a dneska to nenávidím ty filmy, kdy zabíjení takový, anebo, to, to bylo, no, třeba tam jel na koni nebo na nějaké ten, bych řekl já nevim jak ho nazvat, no, a von tam zapadl třeba do bahna, anebo do, šel pěšky, padl tam do bahna jako sou ty slatě, takový třeba na hranicích tam, jak to bylo tenkrát u Šumavy jak pro- pře- to byl, a tam najednou von zjistil že zapadá do bahna. a čím víc se snažil vyprostit, tím víc tam zapadal než se zadusil. no. to by- to byly takový trochu drastický až, ale...

LČ: a co se vám na tom vlastně teda líbilo na těch na těch em na těch veselohrách.

AU: no, tam sem měl rád ty, různý ty, takový ty em gagy, nebo gegy nebo jak tomu říkají. von de, třeba zakopne, a třeba se něčeho chytne teď to utrhne, jo, no takový ty mimořádný situace legrační. to máte aj dneska když půjde někdo, zakopne a nic se nestane tak se budete usmívat. ((smích)) dívat se na něj co von dělá. dneska máte taky kolikrát komický situace, ale víc je těch dramatickejch.

LČ: a bylo pro vás třeba důležité, viděl ste ňáký barevný film?

AU: em první můj barevné film byl německé, a tam hrála em marika rok ((Marika Rökk)) nebo jak se to, to bylo, to byl první, ale ty barvy byly ještě dost ubohý. to jestli to byl ten (easkor), nebo co to bylo, to si nepamatuju. to byl můj první barevné film. marika rek ((Marika Rökk)) tam hrála, to si pamatuju.

LČ: a kdy to bylo, nevíte?

AU: to už si nepamatuju. to bylo hodně dlouho. no hodně dlouho odedneška, ale tehdy to bylo zase později, až už sem byl, ale to opravdu nevim, no. mohlo to být tak někde v patnácti letech? nebo tak nějak.

LČ: a em nebylo pro vás třeba tak důležité, jestli je film barevný nebo černobílý, že byste to bral jako ňákou lepší.

AU: barva byla lepší, ale tehdy toho bylo tak málo, že sme na to vůbec nereflektoval. mně to bylo jedno, hlavně když bylo kino a byla legrace.

LČ: a potom

AU: no, pokračujte.

LČ: jestli zvukový film jak ste vlastně vnímal ten přechod z němých filmů na zvukové.

AU: no to bylo dobrý. to bylo něco.

LČ: a co

AU: no já vím, že sme jednou, byla tam moja babička, dej jí pán bůh nebe, a tak sme šli do kina, tak myslím za tři koruny nebo za dvě. no a voni tam ukazovali ty, to bylo, nevím jestli ve filmu nebo před filmem jak byly ty em takový předehrávky, žurnály nebo jak tomu říkali, tak tam měli koně, utíkali koně, najednou ty koně skočili, jo, a ta babička <začala křičet.> ono to bylo tak, byla blízko té plachty, a teď ty koně skočili, vona se polekala, že skočíjou na ně. <tak> ((smích)) to sme se tomu museli smát.

LČ: a vzpomínáte si teda jak vlastně se to změnilo od těch němých filmů na ta, na ten na ten zvukový film?

AU: no hodně, no hodně se to změnilo. ačkoliv už si nedovedu představit kterej byl barevné film potom. já si vzpomínám na ten první, kdy to jako začalo, ale už další potom, některý filmy byly jenom barevný, no ale...

LČ: a ten a ten zvuk vlastně, byl, chodil ste někdy na němé filmy?

AU: no byl, mně to bylo jedno, jestli byly němé nebo zvukové. hlavně když tam byla legrace. to bylo moje, legrace. a to je dodneška. kde je legrace, tam chcu být.

LČ: a takže si vzpomínáte vlastně jak to vy- vypadalo v kinech když eště se promítala promítaly němé filmy, jestli se k tomu hrála ňáká hudba?

AU: to už si nevzpomínám. ale něco tam muselo určitě být, protože v tom kině by bylo, mimo občanů teda, by tam bylo ticho. to už si nevzpomenu, to...

LČ: a hrálo pro vás roli třeba to v jaké zemi ten film vznikl, jestli byl...

AU: ne, ne, protože já sem už věděl že ten, ti komici, Pat a Patachon se menujou ti dva. ten dlouhej a ten malej. Pat a Patachon. to byli tři moji oblíbení ti, jo, ty Laurel a Hardy, šaplin ((Charlie Chpalin)) a Pat a Patachon. ti jak někde byli, tak mně nezáleželo ani jak se ten film menuje, věděl sem že bude legrace.

LČ: a takže co

AU: a myslím že, myslím že tam nějaká hudba hrála, mám dojem.

LČ: a co pro vás teda dělalo ten film dobrým. říkal ste hlavně teda ta zábava.

AU: no pobavili sme se. protože jinak byla bída, byla ste napolo hladná pořád, že, teď dete do školy, tam máte učení, kolikrát vám to někdy nesedlo, že, no a teď pořád ste myslela na jídlo. ačkoliv tehdy to bylo lepší jako dneska, protože my sme dostávali, já se čítám mezi ty chudší, nás tam bylo asi pět ve třídě, to sme postupovali porád. tak sme dostávali hodně věci zadarmo. každé den mlíko tam chodilo nějaký, já sem měl tu výhodu, těch mlík tam chodilo myslím šest do třídy. a mám dojem, že to nebyly půllitry, že to byly třetinkový lahve, jo, a já že sem se o to staral, tak sem měl každé den, a měl sem notýsek a tam sem měl napsanejch těch šest nebo sedum lidí, a to sem střídal aby to bylo spravedlivý.

LČ: hm

AU: anebo obědy nám dávali někdy. a to zas sme měli známý, že sem přišel do školy hladné, a když byla svačina, tak sem se díval kdo třeba má chleba, tak se třeba ho poprosila nebo sem říkal vždycky, dej ptáčku do zobáčku. no byli tam někeří kluci ale řekl bych z devadesáti procent že vám dal každé. že sme se tak dělili. byl tam třeba ňáké Pospíchal, ten měl přísnýho otce a von byl železničář, a ten teda dycky mi dal kousek chleba namazanýho něčím, a von říkal ale ty mně dáš zase z oběda ukousnout, jo? sme dostali třeba zelí, chleba, a ten, bylo to jako celek to bylo tak jako velký. a když to přišlo, tak von už ani sem ho nemusel volat, von přišel, tak mně dej. já sem ho vzal do ruky ten tak si ukousni. von by mně byl ukousl celou ruku. no ale já sem neřikal nic, protože von mně zas dal chleba. tak sme tak sme tu bídu přetloukali, no.

LČ: a stalo se někdy, že byste šel třeba na ňáký film víckrát?

AU: jo, když to bylo pěkný, tak sme po čase šli zas.

LČ: a jaké jiné druhy zábavy kromě kina ste vlastně teda měl eště.

AU: no, to bylo ten řekl bych dneska trampink, ale my sme chodili do toho lesa, to bylo taková partya kluků, že, tam sme spávali aj v je- aj v jeskyni jednou si pamatuju, že jak to působilo, zahrabaní v listí, no a ty zvuky, to byste nevěřila co jaký je, myslíte si, že je ticho v lese v noci, jestli ste to nezkusila tak...

LČ: to já znám.

AU: to je nádhera. ale s tak to bylo teda strašidelný trochu, že, protože nejsou tady vlci, žádná divoká zvěř, ale přece jenom člověk, tam to zahoukalo, tam to zašustilo, tam něco zapraská, tak člověk byl kolikrát takhle až skoro vyděšené. ale zvykli sme si na to, bylo to pěkný, byli sme v přírodě. a vlastně sme dýchali zdravé vzduch, když už to tak řeknu.

LČ: a třeba jiné věci jako čtení nebo divadlo, nebo...

AU: rád rád sem četl, ale neměl sem rád Rodokapsy třeba. to byly takový časopisy, tam byla jedna paní, vona měla vobchůdek, menovala se Široká. a vona papírnictví takový měla. a když ste měla třeba ten Rodokaps, tak ste jí ho přečtené, donesla ste jí ho, dala jí ho, a vona vám dala nové, a vy ste dala třeba korunu. nebo něco za to, jo, za to přečtení. a tak vona pořád měla no- se to obměňovalo, čili tím si přivydělávala ty korunky, jo? no ale stálo to za to, aby sme to potom když sme zas nám třeba líbilo něco třeba ( ) sme si koupili, na jako na mlsání. to bylo levný. anebo sme aj zbytečně utratili třeba za ty blechy, že. no. to víte, jako kluci, no, kluci sou bych řekl všude stejní.

LČ: a třeba em ňáké tancování nebo sportování?

AU: ne já sem nerad tancoval. já sem se styděl dost víte? mně to em ne to. co se mi líbilo hudba. jak chodili po Židenicích ti šumaři, jo, takoví, dneska by to bylo, no jako šumaři tak voni si přivydělávali. byli to lidi em vodněkud z ňákejch těch chudších krajů, někdy aj Slováci možná, a tady hráli na trubku nebo na housle a takový. někteří chodili po domech, to sem měl rád když přišli na dvůr a začali na dvoře hrát. a to byl to hodně bylo v té době když ty rakvický děti se utopili. jestli vo tom, jestli to znáte ten případ. to jela škola na výlet, a u Novéch Mlýnů tam, tam je ta řeka Dyje, je široká, a tam voni se potřebovali dostat na druhou stranu, a tam byl vor, převozní, tak voni najeli aj s konima a s těma dětima na vor. a vono se to převrátilo v té řece. hromada, myslím třicet dětí se utopilo nebo něco. přestavte si, co to mohlo být. dneska když se na to dívá, tak si řeknu, to byl blbec ten převorník, pře- převozník, <převor-> a blbec byl aj učitel. jak takovej člověk může učit děti, když ho nenapadne, když se zvířatama na vor. když ty zvířata zdivočíjou, něčeho se leknou, tak s- děcka popadaj do vody. některý zachránili, ale to bylo strašný. voni dou na výlet a pozbydou život na to, na to když dneska myslím, tak je mně až zle. mně už dneska dělá všecko zle všecko možný, jak třeba v televizi hlásili sedumnáctiletá holka v nemocnici zemřela. nevíjou ňák, ale dostalo se ji hodně draslíku nebo těch do toho, no. všecko. já už ne- nesnáším v mým věku tady to umírání. a ne- nejhorší je to děti. když někdo, někteří rodiče trestají dítě, a zabijou ho, já bych ty rodiče zabíjel, kdybych k tomu měl tu příležitost. bohužel, taková je doba. dneska je doba brutální, no.

LČ: a bavil vás třeba rozhlas v té době?

AU: v té době rozhlas sem neposlouchal, my sme totiž neměli ani rádio, nic.

LČ: hm

AU: a my, já sem sehnal první krystalku, a to když sme poslouchali večer třeba, tak sme leželi ne posteli dva, každej měl jedno sluchátko u ucha. to když ste poslouchala sama, ty uchátka em sluchátka dala na uši, tak ráno ste je nemohla voni vod nich bolely uši. no, a potom když sem pracoval v té Zbrojovce jako, to už sem byl po vyučení, jo, tak sem chodíval si přivydělávat, můj bratr, byl stavařem, dej mu bán bůh nebe, a von tady u jedné firmy pracoval poblíž Zbrojovky. tam řezali desky prostě, a zbijeli bedny na víno. když se přepravovalo víno tak aby to bylo v těch bednách. tak von povidal, poď ke mně, tam s nama. tak sem tam chodil. v noci sem ďál třeba em ve Zbrojovce, a ve dne sem šel dopoledne třeba pomáhat jim tam, řezat, zbíjet ty bedny. no, a co sem to chtěl, ještě sem chtěl něco k tomu dodat, myslim ne? no takže tak sem ďál prostě pro život, ten život. kde se dalo šustnout, kde bych někomu pomohl a něco to neslo, tam sem tam ste mě mohla najít.

LČ: a když si vzpomenete teda ještě na ta kina, lišil se třeba i přístup zaměstnanců krom toho interiéru, k tomu ste už něco říkal vlastně, jak se ta kina lišila jedna od druhého třeba i právě tím, co co tam bylo k dispozici,

AU: no, vesměs na tu, na tý zaměstnance si nemůžu stěžovat. protože když ste přišla pozdě tak ste, někde pouštěli, ale někde ne, musela ste počkat až bylo po žurnále. se rožlo, a lidi obsadili zase svoje místa. jinak to byly většinou ženy. ne- nevzpomínám si, že by někde byl muž uvaděč. to byly uvaděčky takzvaný, že, no a vona měla baterku v ruce a když někde vás zavedla třeba bokem a říkala posaďte se tady až rožnou, no. a slušný, ne- nemůžu nemám vzpomínku, že bysme se dostali do křížku nebo něco, já sem si potom uvědomoval, že když sem byl trošku v řadě třeba patnáct, tak sem si bral na kraju. protože já sem měl přístup a kdykoliv sem mohl odejít. hned a nemusel sem se jako dohadovat s lidima. někomu to bylo nepříjemný, když ste se protlačovala. vony ty řady byly dost těsný, ty lidi museli vstávat, a když máte třikrát čtyřikrát během toho vstát, tak vás to otravuje, že. no, na ty zaměstnance si ne- nestěžuju vůbec.

LČ: a takže si nemyslíte, že by se to nějak lišilo, že by v těch obyčejnějších kinech by byli jako jiní než v těch...

AU: ne

LČ: luxusnějších.
AU: ne. myslím si že, no, mně to nepřipadalo. já sem se totiž ani moc vo to nestaral, protože, já sem přišel, a když sem přišel pozdě, tak sem počkal po žurnále a místo sem si našel. protože na lístku byly čísla řady a sedadla, že, tak to nebyl problém kdo byl trošíčku jako, <vychodil školu a uměl číst,> tak si přečetl kde má sedět.

LČ: a z čeho se skládal teda ten program. vy ste mluvil, že byly nějak ty žurnály, a...

AU: no to ste přišla a začala hrát hudba z krajů v tu dobu kdy měli začít, někdy se to vo nějakou minutku třeba jako zpozdilo, což nám nevadilo, protože někdo doběhl na poslední chvilu, že, no za a potom ukazovali reklamy, tak jako dneska. jenže tehdy mně ta reklama nevadila, a dneska bych to rozbil, tu televizi, když to vidim. hlavně Nova a Prima. to sou televize, který bych zrušil. protože ty otravujou lidi jenom. díváte se na film, a během toho filmu třeba třikrát vám to přerušíjou reklamama. a ty stejný. no to je přece nes- nesmysle to, já se dívám na film, já jednu tu, jednu tu přestávku bych bral třeba, protože někdo potřebuje během, film, to je třeba půl druhé hodiny, potřebuje jít na vé cé ((WC)). nebo někdo nevydrží, má rád třeba to kafe si udělat k tomu nebo tak, takže tu jednu přestávku bych ještě bral, ale když to máte každou půlhodinu anebo š- tři během filmu, to je moc.

LČ: a jaké byly teda ty reklamy tehdy.

AU: no, tehdy reklamy nám byly vzácný. protože já si vzpomínám když začala televize, tak sme se dívali aj i na Vídeň třeba, jo? já sem tenkrát bydlel v Řečkovicích, tak sem si udělal takové, no takovou anténku sám, abych chytl Vídeň. Vídeň sem chytal přes rádio, protože já už sem si rádio tehdy po- sem byl ženatej, tak sem si tehdy pořídil, no a to sem si dal na vokno, a když letělo letadlo, tak vono to blikalo světlo, jo, povidám, zas letí letadlo. přeletělo, a tak sem si ladil, ruku sem měl na rádiu a chytal sem zvuk. jak ten vídeňskej nebo, takže my sme si chytali reklamy aj, byli sme zvědaví na ně. třeba v té Vídni. no dneska už není tomu, no, ale když něco začne, tak vás to vždycky zajímá.

LČ: ale ty reklamy v těch kinech, to byly jaké reklamy.

AU: no to bylo, podle mě to bylo měli ňáký diapozitivy skleněný nebo něco, to tam dali do aparátu nebo tam se to přehazovalo. třeba (palaba), nebo něco na baterky, jo, tam bylo něco, vám doporučovali různý zboží a takový. no a to trvalo chvilku a pak začal žurnál. a ten žurnál já si, ty žurnály si hodně pamatuju za Německa. jak německý vojsko vítězí, jak ustupují do předem připravených pozic. jo, to sme se vždycky smáli. ukazovali z války. a hlavně ze so- hlavně ze Sovětského svazu jak tam v tom bahně a v tom ty auta jezdí a von byl prostě čím víc se snažil projet, tím víc zapadal. a vojáci vod blata všecko jak to tam tlačili. no, to vám řeknu. utrpení. no ale kdo je tam zval.

LČ: a to ste chodil rád na ty týdeníky? nebo...

AU: ty týdeníky mě bavily, protože to byl třeba týdeník číslo ten, a to se, no některý neměly to kina všecky stejný, to si asi propůjčovávaly, a to trvalo tak myslím jestli deset minut, bylo to takové, prostě než se ti lidi uklidníjou a než se začne promítat hlavní film. tak to byl takovej a bylo to dobrý, to byly takový ukázky ze světa, jako bych řekl dneska Televizní noviny. jo, no Televizní noviny před rokem nebo před dvěma byly mnohem zajímavější. dneska je, nechci se k tomu vůbec vyjadřovat.

LČ: a krom toho týdeníku byly tam i třeba ňáké krátké filmy nebo?

AU: em nevim určitě, ale možná že tam bylo někdy, něco. ňáká ukázka z ňákého filmu nebo tak. ale to opravdu nemůžu stoprocentně říct.

LČ: a třeba přestávky byly? během představení?

AU: přestávky? myslím že nebyly. já si to- nevzpomněl, to nebylo jako v divadle. nebo když ste em nevim. to vám nedovedu říct, že by byla přestávka a pak se pokračovalo. to už bych lhal.

LČ: a em tak jak ste ještě zmínil ty, ty německé týdeníky, jak na to lidé reagovali, když to najednou teda ukazovalo vlastně tu, tu válku, jak se to [změnilo.]

AU: [jak reagovali.] no, jak lidi. mo- moc když to bylo za Německa, tak ste nemohla moc reagovat. musela ste přežít všecko prostě, no. když ste zareagovala, tak se mohlo stát, že vás vyvedli, a už ste se nevrátila. do kina.

LČ: byl ste...

AU: protože tady, no, vy ste mladá, vy ste neprožila válku, Německo. buďte šťastná. sem, stačilo, nechcu říct, ňákou poznámku, nějakou nevhodnou, někdo vás slyšel, udal vás a už ste jela. už ste se ztratila.

LČ: a byl ste někdy přítomný, že by někdo měl promítačku v domácnosti?

AU: no já sem, jo promítačku.

LČ: že by někdo promítal doma filmy v té době.

AU: to si nepamatuju.

LČ: hm

AU: to si nepamatuju. já sám sem potom měl, sem si promítal osmimilimetrový filmy, to už sem začal fotografovat a takový, ale že by někdo promítal, ne. nevím.

LČ: a když se teda zaměříme konkrétně na to Německo, tak jak vlastně na vás působily ty změny za protektorátu, když se začalo platit ty předpisy.

AU: cizí měny?

LČ: změny vůbec.

AU: jo změny.

LČ: změny za protektorátu. tak třeba ta jazyková otázka, že byly třeba titulky v němčině,

AU: učili nás němčině taky ve škole, z toho sme si dělali legraci, bohužel kdybych měl rozum co mám dneska, tak bych se byl učil. protože jak se říká, kolik řečí znáš, tolikrát si člověkem. a je to dobře, no vono v budoucnosti bude angličtina, vono voni říkali že bude pět řečí hlavních. anglicky, německy, španělsky a ještě ještě ňáký. asi pět řečí má být, no. ale chybu dělá ten, kdo se neučí. my sme si vždycky furt říkali, dej hlavu pod necky a naučíš se německy. jako hloupý děcka, no. dneska, dneska mám vnučky a byl bych rád, kdyby se učily tu angličtinu. protože je to budoucnost asi světa. než teda svět se zničí sám.

LČ: a v té době vám to nějak vadilo, že třeba ta němčina byla i v názvech na na nárožích, v reklamách, v titulcích,

AU: no, vadilo, vadilo nám to tím, že vám to nahánělo strach. když ste přišla a najednou vidíte bekantmachmund ((Bekanntmachung)) vyhláška, jo, tolik a tolik bylo popravenéch, tolik a tolik. to mi vadilo, já su dost citlivé tady na toto všecko. že by člověk měl být člověkem, a být jeden s druhém, ať je to Turek, Habešan nebo ten, zažil sem tady takovou krásnou věc, nedávno dávali v televizi film, a v tom právě bojovali Němci a teď em s našima. a najednou byly Vánoce, a oni o těch Vánocích se tak spřátelili, že se ti Němci s nama skamarádili. přišli prostě do zákopu k nám, a tam se bavili, že, a po Vánocích zase se vrátili, anebo když měli, když je mělo střílet dělostřelectvo, tak Němci říkali poďte k nám do zákopu, budou budeme budou ostřelovat tamty a ty, jo, anebo naoplátku zase naši zvali Němce, a to se mně líbilo, že voni místo aby se vraždili lidi který se v životě neviděli, člověk měl doma děti a mají se vraždit. proč já bych měl třeba zabíjet vašeho otce. my se vůbec neznáme. a voni se sešli, podali si ruce spolu prožili Vánoce, no a pak to, to se mi líbilo dvakrát. jednou ve filmu bylo taky naši byli v zákopech, a najednou byly Vánoce, a voni slyšeli em koledy hrát. Němci hráli koledy. no a naši se divili jak je to možný, a vono to bylo tak, ty Němci hráli koledy proto, aby byl hluk, jo, o Vánocích řeknu proč hrají, ale tím byl velké hluk a voni přemísťovali tanky.

LČ: hm

AU: přibližovali k tomu, během toho, víte to sou takový, příde na všecko, ale já mám, já sem říkal, já kdybych byl na vojně, měl nepřítele, tak mu dám znamení nějaký že se nemusíme podáme si ruky, posedíme povykládáme, vyměníme si adresy a ne abysme se zabíjeli. dyť sme přece lidi, ne? sme ( ) nějaký. já nenávidím zabíjení. já kromě řekněme komára nebo to, já nezabiju nic.

LČ: a tak

AU: všecko je to boží stvoření.

LČ: a ty německé týdeníky, to přece teda byla ale propaganda, ne?

AU: byla to propaganda. my sme to tak brali jako propagandu. protože sme, sem vám to říkal zkrajů, sme se smáli tomu ustu- em přemístili sme se do předem připravených pozic, jo, no voni když prohrávali, tak si vykopali zákopy a ne- a nebo se stahovali, a měli předem připravený pozice. tak se přemístili. kdo tomu, kdo to nepochopil, tak si myslel, že zas třeba něco vyhráli nebo tak. bohužel, tehdy Němci měli velkou moc.

LČ: takže vy ste znali jakoby ty zprávy z fronty třeba z jako správně, a tak ty týdeníky...

AU: no, něco ste slyšela z rádia, protože se poslouchal Londýn, něco se vykládalo třeba buď v hospodě anebo někde, mezi lidima se to. a teďka to dáte dohromady a učiníte si sám ten.

LČ: no.

AU: a to z- to byla vina Anglie a Francie, tady že se k nám nepřidali hned. domluvili si tu ten Mnichov a tu schůzku tam, ten runciman ((Walter Runciman)) a daladiér ((Édouard Daladier)), a ti, z nich sme si dělali taky srandu, z deštníkem, a. bohužel, politika je taková.

LČ: a chodil ste v té době do kina méně nebo více, nebo stejně.

AU: ne, to bylo v té době, kdy sem chodil jako stejně do kina. ne teda často, ale jak se prostě vyskytla nějaká příležitost, že něco bude hrát zajímavýho, buď dobrodružný, jo, ale povidám, nelibily se mi Rodokapsy, jak sme mluvili vo té paní Široké, protože tam byly samý kovbojky. a kovboji mě moc netahli. mě tahly letecký filmy, jo, bitvy letecký a takový. to mám, no, nakonec se mně podařilo aj na vojně sem se k nim dostal, k letectvu. a to mě baví dodneška.

LČ: a v té době ste si chodil už na jiné filmy, ne už na ty veselohry? chodil ste na něco jiného za Německa?

AU: no moc, moc vážný tenkrát mě, mě to, sem moc nezajímal. já sem se o děvčata moc nezajímal, protože sem tancovat nechodil, měl sem rád teda muziku, to když někde sem šel třeba kolem hospody a voni tam hráli nebo něco, jak když v těch Židenicích tam byli nějací bratři brněnští, voni tam hráli dycky, alkazar ((Alcazar)), jo, vo Španělsku a takový, tak sem tam dycky postál třeba půl hodiny, poslouchal jak hrají. ale hudbu hudbu mám rád dodneška ale...

LČ: a na jaké filmy ste teda chodil za toho Německa.

AU: za to za to, no, to vám říkám ty veselohry.

LČ: pořád, jo?

AU: no všeli- jak byly samozřejmě za toho Německa mám dojem, že byly americký sem moc nechodily, to už si nedovedu představit jak jaké jak byl ten přesun těch filmů v té době politické. já sem se tak dvakrát vo politiku nezajímal vůbec nevím jak

LČ: jak se teda změnilo to chování diváků v kině, když ste říkal, že si nikdo nemohl nic dovolit.

AU: byli lidi, nemě- nesmělo se prostě povykovat. jinak bylo nebezpečí, že se kino zavře a li- lidi pudou dom. dělalo se třeba to, že si koupili kýchací prášek. koupili si lístek na balkoně, a během těch deníků votevřeli krabičku a sypali to dolů.

LČ: hm

AU: aby lidi kýchali a kýchali. prostě aby se ten, samozřejmě to někteří lidi rušilo, no ale, lepší je do ničeho se neplést, jo

LČ: a ten kýchací prášek jako po- aby lidi kýchali přes ten týdeník právě.

AU: no právě, to se dělalo, aby kýchali během toho týdeníku, že, aby se to rušilo. protože to bylo...

LČ: to byly provokace teda.

AU: to byla provokace taková.

LČ: ale to za to hrozily nějaké postihy, ne? nebo...

AU: no pokud by ho chytli tak ano. ale já nevim že by někoho takhle chytli, že by byla nějaká vostuda, že by se rožlo a třeba tamtoho vyvedeme.

LČ: hm

AU: nepamatuju si. no lidi no víte, lidi byli proti někteří, někteří souhlasili, to vidíte co je dneska za lidi. vemte si jenom politický strany, jak je to znesvářený všechno.

LČ: a vzpomněl byste si, jak na první návštěvu třeba po osvobození, jestli to bylo zase úplně jinou atmosféru? jestli ste byl v kině nějak po osvobození a jak se to změnilo.

AU: po osvobození to už si nedovedu, nedovedu moc představit. dokonce mám dojem, jestli vůbec sem byl v kině někdy po osvobození. protože to už sem byl starší trošku, tak už mě to tak. já mezi tím, jo, jak sem em říkal že sem dělal v noci třeba ve Zbrojovce a ve dne sem šel řezat to dřevo anebo stloukat ty bedny, tak já sem si tam přivydělal nějaký ty peníze a tam jednou přišla řeč na rádia, a tam byl, tam byla ňáká v Židenicích firma (irontenta.)

LČ: ano.

AU: iro- a nějak ten vedo- ten vedoucí nebo ten co tam to řídil, tak přišla řeč na rádia a já povidám, já žádný nemám. von povidá, ty nemáš rádio? já ti seženu. no a že má známýho toho ředitele z té fabriky, a taky jo, tak mně to domluvili a tak sem koupil rádio čtyřlampovku Supert to byl, když sem to donesl dom, to bylo slávy. já sem se vlastně staral porád celej život, já su takové rodinné typ. dom, všecko dom aby bylo. matka žehlila dřevěnou žehličkou, simůlin ((simulink)), to dřevěný uhlí. hlavu zavázanou, protože ju bolela, ale jak, jestli znáte co to je ten plyn z toho uhlí, jo, kysličník uhelnaté. to musela dýchat. no tak já sem potom když sem byl v učení, tak sem koupil elektrickou žehličku jí.

LČ: hm

AU: tehdy tam byl ňáké, no za sto dvacet korun ňáké. bylo to peněz dost, no ale našetřil sem na to, to bylo víte radosti, a vona byla zase dost těžká, ale už mohla žehlit elektrikou. protože mně šlo vo její zdraví. no a nebylo rádio. otec málo vydělal, že, a tak sem to rádio koupil, no. a tak to de se vším.

LČ: já vám teď eště

AU: byl potřeba vysavač, zas já. no. jako bych řekl že ta domácnost em nebo to leží na mně, no.

LČ: a když vám teď ukážu tady seznam filmů, jenom jestli byste si vzpomněl na některé z nich nebo jestli se vám k nim něco vybaví. (.) jestli některé z nich vlastně patřily třeba k vašim oblíbeným jestli ste je vůbec viděl.

AU: no Lelíček ve službách šerloka holmese helmse ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)), jo, mám dojem to sem viděl, ale mám dojem jestli že sem to viděl v televizi dokonce to hrají aj.

LČ: to jo, ale v té

AU: Pobočník Jeho Výsosti to sme viděli, ale to už si nevzpomenu. Mata Hari. to Mata Hari to bylo, to byla vyzvědačka, vona, jestli vo ní znáte bližší, vona přišla třeba zpívala, a tady měla korále. a ty korále měly různý sem tam barvy. to byla špiónka, oni si podávali jako, jestli znáte morzeovku.

LČ: hm

AU: tak to byly ty korále byly poskládaný tak jako, aby dávaly zprávu, než ju chytli.

LČ: a to ste viděl teda v kině to Mata Hari.

AU: tu Mata Hari si nepamatuju, ale znám to, někde sem to viděl. ale už nevím jestli, Tři muži ve sněhu, to nevim, Svět patří nám, to sem viděl Voskovec a Werich ((Jiří Voskovec a Jan Werich)), to určitě, aj v, ale to myslím v televizi všecko.

LČ: aha

AU: Sněhurka a sedum trpaslíků, taky sem. Ducháček to zařídí, no to je bezvadné film, tam hrál ten mám dojem, ten, Ducháček že to je, jestli se nepletu, jak von se menuje. Plachta ((Jindřich Plachta)), není to Plachta?

LČ: Burian ((Vlasta Burian)) tam hraje.

AU: Burian duch- tak ale, hrozně mám rád dneska Plachty ((Jindřich Plachta)). Burian, Plachta a ty. ale to Ducháček to zařídí, to se mi moc líbí, to je legrace. To byl český muzikant, to sem taky viděl, to byl, to hrál ten, nevim takovej starší pán, nevim jak se menuje. to byl jako vo tým

LČ: Korbelář ((Otomar Korbelář)).

AU: Korbelář ((Otomar Korbelář)). to dycky otoman Korbelář. ((Otomar Korbelář)) von už nežije ale. Roztomilý člověk, no pravda, to znám.

LČ: ale myslíte, že spíš z televize teda.

AU: ale už, mám dojem že z televize tady toto. Muži nestárnou, to znám určitě z televize, to sem viděl aj třikrát. to bylo, no, není to legrace, ale je to takový prostě jak ten muž si namlouvá jednu potom dceru a i vnučku. až nakonec vona mu říká, prosimvás, déte mu tu ((smích)). <nebo von si počká ještě na další.> Tanečnice, to nevím. neviděli ste Bobíka ((Neviděli jste Bobíka?)) no jistě, to se jednalo vo tým malým psíkovi, jak tam chodili podvodníci a dovezli cizího psa a říkali, to není náš Bobík, a, její o- Její oběť, (to) ne. tak mě ty filmy, to, to máte zaznamenaný, no tak.

LČ: a máte třeba ještě něco, co byste chtěl dodat k tomu, k tomu o čem sme třeba nemluvili a co se týká teda kin a toho jak ste chodil v té době za první republiky a za protektorátu do kina?

AU: no, já tady takhle sem si vypsal jenom některý ty kina kde sou, ale co bych k tomu dodával já nevim, no. my sme měli, my sme měli, my mladí sme měli svůj svět. že. nás nezajímalo, mě mě osobně zajímalo jenom buď jít na do lesa, nebo s tou partou někde žít, aby člověk prostě jak bych řekl něco si užil, jo, abych tady nežil nadarmo. anebo pracovat něco, přivydělávat si. kde se dalo přivydělat tam ste mě našla.

LČ: a pak se pobavit v kině.

AU: a zábavy, to sme měli, no se sebou hlavně s klukama. jedno vím, že sme, že sem šel za školu, jak se říká. hodně chodili kluci a em no prostě nepřišli do školy, že, a tak já sem se tak o tom přemýšlel, že jednou povidám, já to jednou zkusím. jednou sem se k tomu vodhodlal, že sme nešli do vyučování, jo, a já druhej den potom, ale já vám řeknu, dodneška mě to mrzí, protože já sem z toho nic neměl, my sme byli tam v Židenicích u židovského hřbitova tam byl plac, tam sme kopali chvilku a takový. ale já sem pořád musel myslet na školu, jo, co bude a ne už bych to nikdy neudělal. to samý bylo jako když sem byl na vojně, tak přetahovat, jo. pro- já sem měl vycházek dost, já sem měl za střelecké vodznak, a za různý ty, takže mně propadla ještě každej den hodina, vycházky, ale přetáhl sem, přetáhli sme jednou, a já sem byl nesvůj. to sme byli někde s vojákama, někde sme seděli, už nevím kde to bylo. v ňáké restauraci nebo kde. a pak sme šli po půlnoci až dom, v noci. bylo to v zimě, a najedou vidíme proti sobě ňákou já sem porád měl strach jak to dopadne. ale jelikož tam byl jeden em keré pracoval v kancelářu tam, u toho vedoucího, povidal nebojte se, já to vyžehlím. a teď vidíme proti sobě postavu ňákou, potácí se, a von to byl náš velitel.

LČ: hm

AU: opilej šel z kasáren, já nevim. no. tomu povídal, tomu všecky zapsat. já sem si povidal no teď bude. a von povidá nebojte se, druhej den nám potom povidal dobrý je to kluci, von chtěl jenom vědět, kdo ho viděl v tom stavu.

LČ: ((smích))

AU: jo, takže to bylo, von chtěl vědět, jo. to bylo dobrý. a jinak já su zvyklej radši pro pořádek. co sem má udělat, udělat. a mám klid.

LČ: tak dobře, tak já vám děkuju, [za ten rozhovor,]

AU: [no nemáte zač.] já bych vám toho nalhal víc.

LČ: ((smích))

Konec rozhovoru

Rozhovor vedla: Pavlína Vogelová
Rozhovor přepsal: Jana Volková
Datum a místo: 27.7.2010, Domov sv. Ludmily, Brno Židenice

Rok narození: 1923

Bydliště do roku 1945: Mokrá Hora (dnes ulice Tumaňanova, Mokrá Hora).

Povolání: Narátorka byla za války nuceně nasazená v královopolském
závodě, kde se vyráběly vagóny. Narátorka svou pracovní náplň zde
popisuje, jako „škrabání svárů“. Po narození syna zůstala narátorka
deset let v domácnosti, v této době vystudovala obchodní školu. Poté se
vrátila „zpět do závodu“, na jaký post není známo.

LH: ee jak bych to řekla, že si nepamatuju ty roky, kdy to bylo
založeno, jak to bylo skončeno,

PV: hm

LH: že to jako vůbec ne- si nepamatuju. to už je pro mě příliš stará
věc. řikám, chodila s- chodily sme jako děcka na filmy, samozřejmě že
nás vyhazovali, tak sme se em stavěly, abysme byly jako, aby nás ee aby
nás tam vlastně pustili.

PV: hm

LH: lezli sme <tam tak nějak> přes ty lidi, kteří tě tam pouštěli, že,
protože sme chtěli taky vidět filmy. pro nás pro děcka teda jako takový
ty mladiství, kteří sme vypadali na těch méně roků, tak nás vyhazovali
ti em ti em jak jak se tomu říká.

PV: hm

LH: no co hlídali jako trhali ty lístky. jak se tomu řekne.

PV: uvaděči?

LH: no?

PV: uvaděč? nebo

LH: no vrátní to nebyli, no prostě, prostě ti, kteří př- trhali lístky,
tak nás dycky odsud vyhazovali.

PV: hm

LH: že sme byli prostě, no nebyli sme tak jako vyspělí, když to nebyl
film jako pró, pro tyhle, jako pro starší, no ale zase někdy přivřeli
oči a nechali nás em na ten film se podívat. no taky sme přišli k em ke
kinu, a p- ee lístky byly vyprodaný, d- další, a byly jenom akorát před
em plátnem, že.

PV: hm

LH: tak sme si skládali peníze, abysme prostě mohli do toho kina jít,
protože když sme měli ňákou korunu, tak sme jeli do kral- šli sme pěšky
do Králova Pole, do toho kina, co teda ještě exist- no už asi asi ani
to neexistuje, takže sme em šli tam, a skládali ty korunky, aby nás
aspoň teda pustili před, před tu oponu. před to plátno. protože to
víte, jako tehdá nebyly takový možnosti jako dneska, aby dostaly děti
určitej jako na příděl ná na to, aby moh jít do kina, aby moh jít tam a
tak dále.

PV: hm

LH: to bylo pár korun, ale my sme si to skládali potom v těch kapsách,
abysme se vůbec <do toho kina dostali.> takže to nebyl takovej lehkej
problém, jet do kina a mít kapesné měsíční nebo týdenní.

PV: hm

LH: my sme dostali ná, třeba na snídani nebo na něco, no a tak nám
nějaká koruna zbyla, tak sme prostě se, taks- tak dostávali do kina.
takže, a pro nás Královo Pole, to už bylo velký město, že jo. a to my
sme jako em s tím nepočítali, že <se> ((směje se)) s tohle zvedlo, nebo
že prostě jak kolik to stojí.

PV: hm

LH: my sme měli pár korun a šli sme až do, pěšky až do Králova Pole.
anebo sme chodili teda na sokolovnu, do Řečkovic ((Kino Sokola
v Řečkovicích)),

PV: hm

LH: no a v těch Řečkovicích to bylo, kino vlastně to byl Sokol ((Kino
Sokola v Řečkovicích)), bylo to, byla to sokolovna, tam se cvičilo, a
bylo tam i to kino.

PV: hm

LH: takže em no ale sokolovna v Řečkovicích je dost veliká, a bývalo
kino ((Kino Sokola v Řečkovicích)), jako dosti plné, protože chodili ti
lidé starší už a tohle. takže nebylo té zábavy tolik. takže to všechno
bylo takové nijaké. a pamatuju si dokonce, že sme teda ze začátku i
chodili na filmy, které byly němé, že.

PV:hm

LH: které prostě eště jako ee se tam nemluvilo. prostě sme jenom viděli
film, a tam bylo psaný, co jako představuje, to samozřejmě velmi musel
si člověk domýšlet.

PV:hm

LH: když v tom kině byl. že?

PV:hm můžu se zeptat, pamatujete si, kdy ste byla poprvé v kině?

LH: to teda už si nepamatuju.

PV: nebo ňákou nejstarší vzpomínku?

LH: no nejs- ne- nej- ee dřív sem byla v kině, když to ještě bylo němé.
sme,

PV: hm

LH: říkali sme tomu němé.

PV: jo.

LH: protože vlastně nebyly k tomu ještě slova.

PV: hm

LH: ale kdy to bylo, to vám teda neřeknu. to už je strašně moc roků.

PV: hm

LH: to už, tohle to, to mně vůbec nezapadlo do hlavy.

PV: hm

LH: ne

PV: a ty němé filmy, líbily se vám tenkrát?

LH: prosím?

PV: jestli se vám líbily, ty němé filmy.

LH: no tak jistěže,

PV: jo?

LH: prosim vás, být v kině, no to se nám líbilo. i když to bylo němé.
dyť sme nic jinýho neměli.

PV: hm a to vy ste byla tenkrát třeba na obecné škole?

LH: no myslím, že i ee ano. myslím si, že to bylo ještě když sme
chodili do Jehnic do školy do obecné,

PV: hm

LH: takže to eště že to bylo, ještě v těch dobách. ale kolik mi bylo
let, no kolik, no muselo mi být aspoň deset let, si myslím.

PV: a můžete to nějak popsat? jako co se vám líbilo tenkrát, když ste
byla malá.

LH: to si nepamatuju.

PV: nepamatujete si.

LH: em-em, to si nepamatuju.

PV: co se vám nejvíc líbilo na kině s-

LH: no tak nejvíc se nám líbily filmy jako až se mluvilo, tak nejvíc s
Nedošínskou ((Antonie Nedošinská)), ee že?

PV: hm

LH: to byly naše filmy, Nedošínská ((Antonie Nedošinská)), a kdo eště s
ní hrával. ježišmarjá, jak ten herec se menoval. Nedošinská ((Antonie
Nedošinská)), to byly první naše filmy, který sme viděli.

PV: hm

LH: to byly s Nedošínskou ((Antonie Nedošinská)). no a pak byly další
filmy, že, to už byli prostě mladí herci, bárová, ((Lída Baarová)) a
tahleta elita zase, že,

PV: hm

LH: to už bylo, to sme byli jako dospělí, to už nám bylo těch čtrnáct,
<a patnáct,>

PV: ((směje se))

LH: tak to už sme byli dospělí, tak to už bylo pro nás prostě, no
prostě něco jiného jako. ten němý film, a taky se ukazovalo jenom
třeba, přijeli jako s tím filmem, jezdili po vesnicích,

PV: hm

LH: a ukazovali prostě jako někde v tom z těch filmů jako co dovezli, a
a něco bylo, no tak to víte, taky když se to prostě dozvěděli sme, že
je to něco nového, a že přijeli s filmem, no tak taky sme na to
chodili. no,

PV: hm

LH: protože to bylo pro nás vlastně něco...

PV: a jak to vypadalo, když přijeli s filmem. co, co to znamenalo.

LH: no to přijela taková, <takové auto,> jako bych řekla dodávka nebo
něco takového,

PV: hm

LH: no a v tom měli ňáký ty aparáty a a plátno se hodilo em jako třeba
v tom hostinci, když to bylo, no tak se em plátno tam připravilo, no

PV: hm

LH: a oni to tak nějak, jak to pouštěli nebo ne- <to už po mně
nemůžete,> prostě sme [viděli film,]

PV: [jasně.]

LH: no. takže to taky bylo. že se jezdilo s těma autama teda,

PV: hm

LH: a přišli filmaři teda s filmem, no, přijeli.

PV: hm

LH: jak to dělali,

PV: to bylo nějak často? nebo...

LH: prosím?

PV: jestli to bylo často, že přijeli s filmem nebo...

LH: né, né, to bylo vždycky prostě něco obzvláštního.

PV: hm a vy ste dycky šla, když přijeli s filmem?

LH: prosim?

PV: šla ste vždycky na film, když takle přijeli?

LH: no tak no to víte že ano. dyť všichni sme se na to těšili, tak em
prostě sme všichni honem šli na film.

PV:hm

LH: no, to je jasné.

PV: <jo.>

LH: my sme byli i prostě děcka na vesnici, a tam nebylo nic takového.
takže když jako se nehrálo třeba v těch Řečkovicích, ještě nebylo tak
zařízené, nebo prostě to stálo víc peněz než sme měli, tak tam to taky
stálo peníze, no ale bylo to prostě jako v menším nějaké restauraci,
tam nahodili to plátno, no a prostě tam předváděli.

PV: hm, jo, já bych se vás teď chtěla zeptat, vlastně když ste byla
ještě malá, když ste ještě chodila do obecné školy,

LH: počkejte, teď sem vám dobře nerozuměla. na obecnou, co co myslíte
obecné školy.

PV: ee ee když ste ještě chodila do obecné, do měšťanské školy, se tomu
říkalo?

LH: ano. nó?

PV: takže v té době ste už chodila do kina?

LH: no jistě že.

PV: hm a to ste chodila hlavně na vesnici, nebo ste byla i třeba v tom
Králově Poli a

LH: no tak to, to se říkám, když sme měli trochu peněz nebo sme
slyšeli, že se v Králově Poli em něco teda vy- významného jako tohle,
no tak sme si zašli do toho Králova Pole.

PV: hm

LH: protože to víte, to, to se tak mezi náma dozvědělo. chodili sme do
Sokola, chodili sme tohle, no tak sme věděli, co se kde asi děje, no
tak sme šli do kina.

PV: hm

LH: to už do když sem chodila do té měšťanské školy, to sme chodili do
Řečkovic, a někteří chodili už na gympl do Brna, no tak ti už jako byli
něco víc jako my, ty, který sme chodili na měšťanskou školu.

PV: hm

LH: to byl rozdíl velikej, protože gymnázium a ob- a měšťanská škola,
to byl velikej rozdíl tehdá. protože to už byli jako prostě pro nás
něco víc, protože sme věděli, že půjdou dál studovat, anebo že tam teda
budou končit na tom gymnázium, a gymnázium pro nás bylo něco velikého.

PV: hm

LH: prostě jako sme to brali, že sme jako ponížení. protože chodíme
jenom na měšťanskou školu.

PV: hm á a když ste šla do kina, s kým ste chodila.

LH: no parta kluků a holek, no jak ste si to představovala.

PV: já nevim.

LH: no na dědině byly party, a to se chodilo prostě v partě, samotný
né.

PV: hm

LH: to se vždycky chodilo v partách.

PV: a třeba i když ste byla ještě malá, třeba eště před deseti lety,
nebo

LH: no př- před deseti lety sme nechodili do Králova Pole. to sme
chodili až od těch dvanácti do těch patnácti a tak. protože sama jít do
kina do Králova Pole kolem lesů, a tak dále kolem lesů pěšky, protože
zas tramvaj stála peníze.

PV: hm

LH: ta jezdila, byla konečná v Řečkovicích, a do Králova Pole se
jezdilo tramvají, ale my sme na tu tramvaj neměli, tak sme chodili od
nás, z Mokré Hory kolem lesa, do Zamilovaného hájku v Králově Poli, a
prostě tohle. to se chodilo pěšky.

PV: hm

LH: to se necho- nejezdilo,

PV: hm

LH: na to nebyly peníze, když sme šli do kina, už sme neměli na
tramvaj.

PV: aha. ((směje se))

LH: ((směje se))

PV: jo, takže předtím ste chodila akorát na ty em na ty promítání u
vás, když někdo [(dojel)]

LH: [no tak] jistě, když ee ani u nás ne, to se spíš jezdilo do Jehnic,
protože to byla hlavní, my sme byli
jenom malá dědinka,

PV: hm

LH: nás tam bylo asi dvě stě lidí. a Jehnice, to byl hlavní, tam sme
měli starostu a všechno. i Ořešín tam měl prostě v těch Jehnicích. to
sme byly tři dědiny, protože sme nestačily abysme měly svého starostu.
takže my sme byly jenom osady.

PV: hm já vlastně, mohla bych se vás zeptat, vy ste vlastně vyrůstala,
kde ste vlastně vyrůstala? a em

LH: počkejte, co ste teď říkala, co sem nedostala?

PV: em že bych se vlastně chtěla zeptat, kde ste vyrůstala, jestli ste
tam byla celou dobu, vy ste se narodila v Řečkovicích?

LH: ja, já sem se narodila tisíc devět set dvacet tři.

PV: a narodila ste se kde?

LH: narodila sem se v Řečkovicích, ale trvale sem bydlela osumdesát
čtyry roky na Mokré Hoře.

PV: na Mokré Hoře. a ulici si pamatujete?

LH: co si?

PV: ulici. na které ulici.

LH: no to nebyly ulice, ulice byly až později,

PV: hm

LH: a potom, my sme měli číslo jedna, a by- byli sme hlavní ulice, a
pak nám dali, pak sme si vzali méno prostě Tumaňanova, když byla válka,
tak tam zahynul ňáký Rus, a ten si, ten jeho vedoucí, teda jako ňákej
ten nadřízenej vojensky, si přál jako, že by em byl rád, kdyby se
menovalo ulice podle něho. Tumaňanova, takže my máme em tohle, ee naši
teda ee zástupci ee jako starosta a ti takle, další, tak se u tohle,
že, bylo jako os- teda mrtvého Rusa, tak se menoval Tumaňan, takže my
máme méno, já na té ulici sem bydlela na Tumaňanové jedna.

PV: hm

LH: pak se to i očíslovalo domy, takže místo jedničky to byla šestka.
ale náš dům jako byl kdysi první postavenej.

PV: hm a měla ste ňáké, nebo měla ste ňáké sourozence?

LH: co mám?

PV: nějaké sourozence, jestli ste měla.

LH: já nerozumím.

PV: ee sourozence.

LH: né, já sem je- byla jedináček.

PV: jedináček. a můžu se zeptat, co dělali vaši rodiče?

LH: prosim?

PV: jestli se můžu zeptat, co dělali vaši rodiče. jaké povolání.

LH: moji rodiče?

PV: hm

LH: no moje maminka byla doma jako všechny ženy, že, tehdá nechodily do
práce, většinou byly doma,

PV: hm

LH: to kousek pronajatého políčka sme měli, no a tatínek byl, napřed
pracoval v továrně, no a pak byl taxikářem.

PV: aha, hm a můžu se zeptat, co ste dělala vy, vlastně? jaké
zaměstnání?

LH: jak myslíte, co sem dělala?

PV: jaké zaměstnání ste měla vy.

LH: no tak já sem byla dlouho doma, protože sem měla syna velmi
nemocného, takže já sem udělala ještě obchodní školu, a šla sem
pracovat, až synovi bylo, kolik já nevim, deset myslím, a dceři bylo
šestnáct, kteří šli potom na ee jako studovali na průmyslových školách.

PV: hm jo, a kdy ste se vdávala?

LH: no tak jistě ve válce,

PV: ve válce.

LH: roku devatenácet čtyřicet čtyry.

PV: aha

LH: protože aby sme nemuseli do Německa.

PV: hm

LH: to byly ročníky jednadvacátý, dvaadvacátý, třiadvacátý a
čtyryadvacátý, no napřed sem byla nasazená jako v Králově Poli, což sem
dělala, co sme dělali tam se tahdá dělaly vagóny, tak sme škrabali
sváry, no a pak sem šla na mateřskou, no a pak sem se vrátila až teda
po synově, kdy byl nemocnej, tak pak sem se vrá-, až bylo to trochu
lepší, tak sem se vrátila do do tohoto.

PV: hm

LH: do závodu zpátky, no a tak to je asi tak všechno.

PV: jo

LH: co vám mohu říct.

PV: né, určitě ještě mnoho víc. já bych se chtěla zeptat, vy ste ráda
chodila do kina, že jo.

LH: no tak ee jinou možnost sme neměli. nebo přijelo divadlo, jako po-
ee pojízdné divadlo. a ee u nás tam byla restaurace, která měla
jeviště, a bylo to jako divadlo taky. bylo em ee taková, prostě to byla
postavená, tak jak třeba na kuželky, když měli, vprostřed zakrytá, no a
tam dali tohle, tak sme chodili tam na do těch divadel.

PV: hm

LH: když přijelo divadlo, to bylo taky ú- úžasné.

PV: hm jo. já bych se ještě zeptala, ee do těch vašich deseti let,
ještě,

LH: do těch mých desíti let, no tak to bylo prostě em, to se moc
nechodilo nikam, nebo říkám, když přijelo
nějaký divadlo,

PV: hm

LH: nebo něco, tak sme šli na to. protože nic jiného u nás nebylo.

PV:hm

LH: ani Sokol u nás nebyl, to sme museli chodit do Řečkovic, říkám vám,
my sme byli malá osada, takže nás tam, jestli bylo dvě stě devadesát
lidí, to bylo všechno.

PV: hm

LH: ale měli sme tam em prostě už milionáře teda, jako, tehdejší, kteří
tam měli postavený víly ((vily)). protože Mokrá Hora byla jako výletní
místo. to se tehdá nechodilo eště, nejezdilo k moři. to bylo výjimečně,
kdo jel k moři, ale prostě, jezdilo se k nám na letní byty.

PV: hm

LH: takže přijela rodina, a hlavně Židé, kteří tehdá měli vlastně
obchody, a to všechno, vypravili služebnou na letní byt s dětma. u nás
bylo tehdá už udělaný bazén.

PV: hm

LH: na Mokré Hoře. takže tam se jako srocovali lidé a chodili i
kolikrát z Králova Pole pěšky kolem, jako em tohle, a stavěli se na
koupališti, a prostě tak. takže my sme byli takové výletní místo. to že
sou kolem nás samý lesy, takže to bylo prostě tak.

PV: hm

LH: tak sme tehdá žili.

PV: a když když přijelo ňáké kino, tak to ste šli všichni? i s
rodičema, i s [kamarádama?]

LH: [ale né,] no tak podle toho, když nás pustili, tak sme šli na
všechno. když nás tam nepustili, no tak sme nemohli nic dělat.

PV: hm a co vlastně říkali vaši rodiče na kino. líbilo se jim?

LH: no tak moje matka, ta nechodila nikam, ta nemilovala, ona milovala
divadlo, až jako byla starší, a chodila s mými dětmi jako do divadla,
ale na filmy nechodila.

PV: hm á

LH: a otec neměl čas, protože byl potom taxikář, tak už on neměl čas.

PV: hm a bavili ste se třeba doma o filmech, nebo...

LH: né, vůbec né.

PV: hm

LH: maminku to nezajímalo, otec byl pořád pryč.

PV: hm a třeba s dalšíma děckama, nebo se [spolužákama?]

LH: [no tak s] dalšíma děckama, to víte, že sme všechno prožívali
prostě,

PV: hm

LH: když sme něco viděli, tak sme hráli potom tam i divadlo, anebo
prostě co sme viděli, tak sme si vykládali, nebo sme i ňákej záběr
dělali z toho, co sme viděli, co se nám líbilo ve filmu.

PV: hm. takže to bylo důležité pro vás.

LH: to bylo pro nás, pro nás děcka, kteří rodiče tehdá s ná- moc s náma
nehovořili,

PV: hm

LH: protože si pořád představovali, že sme příliš mladí, anebo taky
tím, že když jich bylo víc, jako v rodině, těch děcek, tak si o tom
vykládali, nebo potom zase nám někteří říkali co a jak,

PV: hm

LH: a čemu my sme třeba nerozuměli, tak ti starší nás poučovali, no a
já vůbec s kým sem měla hovořit, maminku to nezajímalo, maminka měla
práci, otec byl věčně pryč, tak všechny práce musela dělat sama,

PV: hm

LH: protože jistě musel, živil nás, tak musel být s autem, dokuď teda
jako věděl, že ještě stával u těhle,

(rozhovor na 20 sekund přerušen příchodem třetí osoby)

LH: takže moje maminka se o takový věci nestarala. ne- nezajímalo jí
to, takže a já sem musela jenom s děckama sme ho- hovořili.

PV: hm

LH: no takových rodičů bylo víc, že prostě bylo plno dětí, tak rodiče
neměli starost o naše zájmy.

PV: hm

LH: tak to bývávalo. že by měli zájmy o nějaký filmy nebo něco, tak
třeba šli se na to divadlo podívat, no ale spíš to divadlo víc jezdilo
jak ty němé filmy. no a říkám vám, když, tak prostě do těch Jehnic
ještě jako zajeli, protože to byla velká dědina, bylo tam plno sedláků
a takových těhle, takže tam bylo víc omladiny a všeho.

PV: hm

LH: páč to byl střed těch tří dědin.

PV: hm a jak to tam vypadalo, v těch Jehnicích.

LH: jak to vypadalo, no tak sme tam měli školu, byl tam pivovar,

PV: hm

LH: takže lidé měli i ty práci, no a ženy měly práci na polích, ee
protože třeba měli svoje políčko, tak ten sedlák jim obdělal pole, a
oni museli za to zase chodit pracovat, aby si odpracovali prostě, když
on jim prostě to políčko zorá, a em a zasadí třeba brambory nebo tak,
tak museli, (byli vděčný) tomu sedlákovi, a chodili mu za to dělat.

PV: hm

LH: takže to bylo tak. no. něco si udělali sami, a něco jim musel dělat
ten sedlák, no tak mu museli za tu, (ten) chtěl zas za tu svojí práci
chtěl zas práci od těch lidí.

PV: hm á

LH: a u nás teda nebyl na Mokré Hoře žádný sedlák, jenom teda u nás
byli bohatí lidé, kteří si u nás stavěli víly ((vily)).

PV: hm

LH: protože to bylo opravdu jako ee prostě samej les a pole, takže, no
a taky tam byl sta- statek teda, už tehdá, který měla ňáká hraběnka
nebo kdo, takže potom z toho udělali státní, no a ti lidé chodili
pracovat zase k tomu, k tomu statkáři.

PV: hm jo. a takže, ale to kino bylo teda v těch Jehnicích,

LH: prosim?

PV: to kino, bylo teda v Jehnicích?

LH: já vám nerozumim.

PV: to kino, v Jehnicích?

LH: já vám nerozumim. sou někdy nějaký slova, který já těžko pochopim.

PV: jo.

LH: takže musíte být se mnou trpělivá. já sem vám teď vůbec nerozuměla.

PV: ee vy ste chodila do kina do Jehnic, když ste byla malá.

LH: no tak ee když šla parta.

PV: když šla parta? jo.

LH: protože samotná tam byly jenom pole,

PV: hm

LH: nahoře škola, na kopci, a dolů se chodilo tohle. takže jenom když
šla parta.

PV: hm

LH: sama bych tam bývala, jak bych došla. to bych musela jít sama mezi
poli a tak dále. takže my sme chodili v partě. my sme chodili parta na
tohle, do Soběšic, a bůchvíkam.

PV: hm

LH: a furt se chodilo přes les, takže, a nebo mezi poli, takže ste
nemohla sama, desetileté děcko někam prostě jít.

PV: hm

LH: to nešlo.

PV: jo, a jak často asi ste chodili.

LH: ale no tak, moc často ne.

PV: hm

LH: řikám, když se parta domluvila, tak se šlo.

PV: hm

LH: jinak, sama člověk nikam nemoh jít.

PV: hm a jak se vám to líbilo, to kino v Jehnicích.

LH: no to, no to víte že se nám to všechno líbilo,

PV: no

LH: ježišmarjá, dyť my sme nic nevěděli, tak se nám všechno líbilo.

PV: hm a jak to tam vypadalo, tenkrát.

LH: no to byla hospoda,

PV: hm

LH: a v té hospodě, říkám, bylo plátno, no a odkud to teda šlo, to my
sme, to nám bylo jedno.

PV: jo, jo.

LH: to nám bylo jedno. říkám, až potom teda jako starší, no to už nám
bylo k těm čtrnáct, patnáct, tak sme do toho Králova Pole vyrazili,
teda každý s tou nějakou korunou, a tohle.

PV: hm

LH: museli, tak si musel žít jenom v partách. to se nedalo samotná
někam jít.

PV: hm

LH: to nás muselo i do toho Sokola, sme museli, tam to nebylo tak
obydlený, tak tam dokonce byly místa, kde prostě přepadali, a tak dále,
takže my sme děcka, autobusy nám nejezdily, nic nám, všecko pěšky.

PV: hm

LH: takže my sme museli jít s partou, sám nemohl člověk nikam jít.

PV: hm

LH: no kór děcka. a to by nás taky maminka pěkně hnala všecky.

PV: hm

LH: a když sme šli, už byli mnohem větší, a chodili sme třeba teda do
toho kina, tak to zase parta. to to jeden člověk nemoh tam jít.

PV: hm

LH: a kór děcka.

PV: a můžu se zeptat em učitelé, říkali něco o filmech? nebo...

LH: ee co myslíte o učitelích, že nám něco radili?

PV: no, nebo jestli [jestli nějak mluvili o filmech, nebo]

LH: [ale kdepák. učitelé] neměli zájem o nic [takového.]

PV: [vůbec.]

LH: em nás učili, pochopitelně, abysme byli ke starým ohleduplní,
abysme prostě když tohle, abysme jim pomohli když vidíme, ale jinak, a
pak ti staří tam nechodili, to měli svoje tyhle, stoličky a židličky, a
prostě tyhle em jak se tomu říká, lavičky, a někde si sedli a vykládali
si, a vo děckách neměli zájem.

PV: hm

LH: to prostě jako, je zbytečný vykládat něco o o těch, a učitel, no
musíte se chovat ke starému tak, jak se máte, a prostě pozdravit,
protože ne- neexistovalo, aby chodil někdo po tomhle, po dědině a
nepozdravil ty starší, a měl k nim úctu,

PV: hm

LH: pomohl jim kdekoliv se mohlo. a ne tak jak dneska se chodí a prostě
ke starým, řekne staří nám ubírají, prostě dostávají důchody, a my
musíme dělat, tak jak kdyby my sme nedělali na ty starý předtím.

PV: hm

LH: tak to byl, takovej byl život. ale učilo se opravdu chovat se ke
starejm velice dobře, a ne aby prostě něco po-, běda, kdyby děcko
nepro- ne- netohlen, ráno nepozdravilo, nebo

PV: hm

LH: někomu, když prostě něco upadlo, rychle se zvednout, místa kdekoliv
uvolnit, dneska, to je směšný, tady tohle toto.

PV: hm

LH: jinak vám nemůžu už o <tom nic říct.>

PV: no, já bych se ještě zeptala, když už ste byla starší, třeba když
vám bylo dvanáct, třináct, patnáct, jak často ste asi chodívala do
kina? jak často.

LH: no tak jak často, to vám nemůžu říct. když nás napadlo, parta
řekla, že se de do kina, tak se šlo do kina.

PV: hm

LH: když sme ovšem měli peníze,

PV: hm

LH: <pochopitelně.>

PV: a to bylo třeba jednou za týden, nebo...

LH: ale kdepak jednou za týden, to bývalo tak bych řekla do toho
měsíce, když sme šli třikrát do kina.

PV: hm

LH: to nebylo tak, nebyly peníze.

PV: hm

LH: byla taková doba, že prostě se nedělalo, taková doba, jak je teď,

PV: hm

LH: tehdá byli nezaměstnaní, tehdá se stavěly všelijaký domečky, aby
lidé na jak se říkalo šanghaje, aby lidé vůbec dostávali každej týden
asi třicet korun, a to měli pro děcka a pro pro všechno. v Řečkovicích
byla šanghaj vystavěná, v Králově Poli taky byla šanghaj vystavená, ty
děcka opravdu neměly peníze.

PV: hm

LH: to, to se nedalo, když ste šla třikrát do měsíce, tak to byl
vrchol.

PV: hm a

LH: nebyly peníze, byla taková doba, já, mně bylo sedum let, když
prostě zas byla tady taková doba tak jak je teď. nebylo práce, nebylo
ničeho.

PV: hm

LH: takže, nemyslete si, že sme mí- my děti, kteří sme žili na dědině,
tak že sme byli nějak bohatí a mohli sme chodit každej týden, nebo em
tohle. a tam se stejně dycky byla sobota, anebo vůbec jenom neděle,
podle toho, a em to se chodilo do toho kina, ve všední den kino vůbec
nehrálo.

PV:hm a později, když už ste se třeba vdala, tak ste chodila [( )]

LH: [no tak když] sme se vdali, taky byla válka, takže toho taky bylo
strašně moc,

PV: hm

LH: protože se válčilo, a já mám vůbec dojem, že v té době vůbec bylo
kino zavřeno, že se ani nehrálo v Řečkovicích, a em ve válce kdo měl
zájem moc o kino.

PV: hm

LH: to až teda,

PV: [až potom.]

LH: [jako byl] člověk dospělý, tak se šel podívat, no dospělý, no tak
to sme byli ještě mladí, ale nemě- neměli sme na to.

PV: hm

LH: drahé bylo jídlo, nebylo na to, aby se mohlo chodit do kina,

PV: hm

LH: takže si, ve válce si vůbec nepamatuju, že bych někdy teda, jednou
třeba,

PV: hm

LH: za půl roku nebo za čtvrt roku se šla podívat do kina. a mám dojem,
že dokonce bylo i zrušeno, za té války, že se asi vůbec nehrálo.

PV: hm

LH: takovej dojem mám, nevím určitě, ale já sem určitě v té době do
kina nechodila.

PV: hm, jo. a tak em když ste byla mladší, tak vy ste říkala, že ste
chodila do víc kin. že ste chodila do [Soběšic,]

LH: [co že sem] chodila?

PV: že ste chodila do víc kin, že ste chodila vlastně do Řečkovic
((Kino Sokola v Řečkovicích)), do Králova [Pole,]

LH: [no do, no] do toho, no tak do toho ře- ((Řečkovice, Kino Sokola
v Řečkovicích)), tam, v tem omladině,

PV: hm

LH: když sme teda, říkám, do těch osumnácti let, protože sem se vdala v
těch osumnácti, pochopitelně, abych nemusela do Německa, no a práce,
byla sem nasazená v té Královopolské, no, takže sme ani nepomysleli na
nějaké tyhle.

PV: hm

LH: a pak, my sme, manžel a já, my sme rádi, jako děcko, my sme už
chodívali po lese, sami, teda s partou, né samy holky, ale prostě celá
parta sme chodívávali, no to sme chodívávali tančit, ani nás kino
nezamímalo ((nezajímalo)), a pak sme šli domů, nebo na Vranov sme
chodili, zase, celá parta,

PV: hm

LH: do kavárničky kde byla, kde byly rourky, se dělaly, trubičky,

PV: <jo>

LH: jak sme tomu říkali, <rourky.> no tam byla taková malá kavárnička,
to se šlo potom přes les zase, to ste nemohla chodit sama.

PV: hm

LH: to zas musela být parta.

PV: hm

LH: protože to neexistovalo, protože kolem nás je celej les, a my sme
rajzovali, odpoledne sme sebrali se, a šli sme třeba na ten Vranov. a
pak sme šli k večeru, o těch pěti hodinách zase z toho Vranova, zase
sme museli lesama a tohle. takže nás potom už kino taky nezajímalo.

PV: hm takže to už ste pak šli radši někam jinam? jako [do kavárny,]

LH: [no chodili sme] na čaje.

PV: jo.

LH: do, třeba do Soběšic sme chodili na čaje.

PV: hm

LH: tam byla zas tahle, tam byla em jak se tomu říkalo, sokolovna, a do
té sokolovny se chodilo na čaje. a turisti, kteří přišli, třeba šli
odněkud, tak se stavili na tom na tom čaji, se tomu říkalo. čaje. ovšem
bylo to takový taneční, takový sportovní, tam se, tančilo se, prostě
šla ste třeba v kalhotech, v botech v těhle, a tam se tančívalo. tak
tam sme chodili.

PV: hm

LH: no a pak sme chodívali tančit taky do pivovaru v Řečkovicích. tam
taky byly takový ty tanečníky, o těch pěti hodinách pro tu mládež.
takže pak nás kino nezajímalo.

PV: hm takže kdy ste asi přestala chodit do kina, nebo ee

LH: no tak ne- nepřestala sem chodit do kina, ne, ale teda kino potom
už, pak mám dojem, že v těch Řečkovicích se zavřelo, takže,

PV: hm

LH: do města se chodilo už i když sem byla vdaná, tak sme chodili na
filmy, který byly vyhlášený, tak to jako už po té válce. po té válce se
snad začalo chodit na ňáký vyhlášený filmy, který prostě, byla tam
bárová ((Lída Baarová)), Nedošínská ((Antonie Nedošinská)), prostě
tohle, Pištěk ((Theodor Pištěk)),

PV: Pištěk ((Thedor Pištěk)).

LH: a takový. takže prostě se třeba na to šlo, no ale zase se nechodilo
každý měsíc, zase třeba za čtvrt roku.

PV: hm

LH: a to už se potom chodilo do města. to už v Řečkovicích
neexistovalo, filmy nejezdily jako po hospodách a tak. takže a no a pak
už člověk chodil do divadla, neměl zájem na na tó, na filmy.

PV: hm

LH: ale říkám, to byly filmy, který natáhly lidi, který byly teda něco
už.

PV: hm jo.

LH: takže to je asi tak všechno, co vám můžu říct.

PV: no já bych se ještě zeptala, když ste ještě chodila do kina, když
ste měla těch dvanáct až patnáct let, tak em

LH: no říkám vám, jak potom byla válka, tak ee to už jako to kino víc
odpadalo. to už sme neměli zájem.

PV: hm a tak třeba v těch třicátých letech, když ste ještě chodila, tak
keré kino se vám nejvíc líbilo, třeba. tady v Brně.

LH: jako myslíte děj? nějakého filma?

PV: em ne. kino. vyloženě [budova]

LH: [ale kino] říkám, kino už potom se nám ee prostě sme neměli zájem.
jak už nám bylo zase těch šestnáct, do těch patnácti snad do toho kina.
ale jak už nám bylo šestnáct, tak už sme měli zase zábavy jedině ty
čaje, který byly o té páté hodině, a takový prostě,

PV: hm

LH: toto nás už zase zajímalo. kina nás už nezajímaly.

PV: tak jo. tak do těch patnácti let, když ste chodila do kina. tak
které se vám tenkrát nejvíc líbilo. jestli [(bylo)]

LH: [prosim?]

PV: keré se vám nejvíc líbilo tenkrát. z těch kin, do kterých ste
chodila.

LH: ňáký program? jako [nebo]

PV: [ne ne,] budova, a vůbec všechno. jako...

LH: ale no tak do těch patnácti to, to bylo ještě ty Řečkovice, byly
dobré,

PV: [Řečkovice.]

LH: [no a] do toho Králova Pole sme se dostali jednou za čas. když sme
měli peníze.

PV: hm

LH: takže to bylo tř- to to to sme si museli teda všichni pěkně
ušetřit. nebo sme si domluvili teda, tak sme
si honem našetřili peněz a to taky nebylo tak často.

PV: hm

LH: tam to bylo moc drahé pro nás, v Králově Poli.

PV: hm

LH: tam to bylo už jinačí, tam už to bylo připravený a ty Řečkovice
byly takový prostě, aby se něco, a ti staří lidé, aby měli kam chodit a
tak. takže to, v Řečkovicích, no, [jako]

PV: [a a jak] to vypadalo, třeba v Řečkovicích, když se promítal film

LH: no tak nic, no, tak plátno, a někde to pouštěl, a židle se tam
nanesly, který byly v Řečkovicích, když tam třeba byla ňáká zábava nebo
něco, sál byl dosti velkej, takže málo kdy myslím to bylo plné, abych
řekla, to prostě bylo takové provizorium, aby teda ty Řečkovice taky
nějak žily, to nebylo jak dneska tisíc, statisícové Řečkovice. to bylo
taky sedláci, a a a domkaři a takový.

PV: hm

LH: to nebylo žádné, myslíte si, že sme tam měli nějaké vysoké domy? to
spíš u nás byli jako ti em snad Vichr, ( ), taková elita už u nás
byla, tak ti měli nádherné víly ((vily)) postavené a tak. jinak to byly
domky, malé domky, nízké.

PV: hm

LH: no. a že náš Vichr byl vlastně, vy si to nepamatujete, no ale víte
na Kobližné, prostě to železářství, to bylo Vichrovo tehdá, tak oni to
mají zas, myslím, nebo já nevím, jak je to teď. ale prostě oni měli ee
zařizovali u nás si pro sebe em tuhle plyn, topili plynem už tehdá oni.
ale on si to zařizoval, jako prostě prodával em ty ty věci, které k
tomu plynu patřily, tak si zařídil plyn. a my ostatní sme neměli. a pak
teprve se, my, ostatní, sme si, povolili nám, že si může teda plynárně
povolit, že může napojit na to jeho vedení,

PV: hm

LH: to bylo všechno prostě takové, vám řikám, my sme neměli na Mokré
Hoře žádnýho em žádnýho koně, žádnou krávu, u nás byly jenom kozičky, a
na ee byly tyhle, byly ee takové vinohrádky, jak se řikalo, a lidi
nosili hnůj v putně, na zádech, do toho vinohrádku.

PV: hm

LH: si dovedete představit, jaká to byla malá obec, tak my sme mo- že
by někdo z těch starších chodil do toho k- kina,

PV: hm

LH: no to málo kdo. protože Řečkovice už byly větší, a tam bylo mnohem
víc sedláků zase než v Jehnicích, tak ti snad zase ti, děcka měly víc
peněz jako my ostatní.

PV: hm

LH: my sme byli ta chudina.

PV: jo.

LH: jo?

PV: jo.

LH: a prostě v Řečkovicích už byli bohatší, protože chodili ee, do
města to měli blíž teda, jako do těch továren, no blíž, chodili pěšky
ke svaté Anně ((Nemocnice u sv. Anny)) polama chodili, aby nemuseli
platit teda tu tramvaj, každý hleděl na korunu.

PV: hm

LH: takže nemohlo si myslet, že by chodil nějak do toho kina. když teda
jednou za čas šel v neděli do toho kina, nebo, to byl svátek.

PV: hm a jak to probíhalo, to představení v Řečkovicích.

LH: prosim?

PV: jak probíhalo to představení, když ste [byla v Řečkovicích.]

LH: [no tak] představení, no normálně. sedla ste si na židli a koukala
ste, co bude.

PV: ((směje se))

LH: takže, jak probíhalo, normálně. dívala ste se na to, neměli sme
rádi moc aby před tím byly ty zprávy, jak voni to jako vysílali, no
prostě sme byli, byli sme rádi, že sme v kině.

PV: hm

LH: bylo to pro nás teda, jako pro nás děcka, když sme se dostaly do
toho kina, když nás <nevyhodili, pochopitelně,> tak

PV: hm

LH: a pak sme neměli peníze. opravdu ne.

PV: hm

LH: na to sme nedostávali. málo kdy, prostě když ste dostala, když ste
přišla domů a maminka řekla ne, nemůžeš prostě, nemáme peníze.

PV: a někteří říkali, že třeba se někdy prodávalo nějaký jídlo mezi
těma filmama, anebo že tam byl nějaký program,

LH: ne ne ne, nic se tam neprodávalo,

PV: hm

LH: nic se neprodávalo, každý byl rád, když měl na ten lístek.

PV: jo. ((směje se)) a v Králově Poli, to bylo taky tak?

LH: v Králově Poli si nepamatuju, že by se prodávalo. a pak nás to
nezajímalo. dyť my sme neměli peníze. my sme byli rádi, že sme ty
desetníky dostali na to, em na to, abysme se dostali všichni do toho ee
kina.

PV: hm

LH: takže sme ty desetníky a všechno posbírali po kapsách, co sme měli.

PV: hm

LH: takže sme si taky, nepamatuju si, že bysme si tam něco koupili,
nebo že bysme mohli prostě něco mít.

PV: hm

LH: byli sme rádi, když sme sehnali, abysme se dostali dovnitř.

PV: hm a třeba da- dalo se bavit při filmu? nebo bavili [se di-]

LH: [v tom] kině?

PV: ano.

LH: no né, no dyť tam bylo ticho, abysme slyšeli.

PV: hm

LH: jak vás mohlo napadnout, že bysme se bavili v kině. to sme se
bavili po cestě, dyť my sme měli z toho Králova Pole zase cestu em
těma, pod lesem, do Zamiku, do Zamilovanýho hájku, jak se tam říká, v
Králově Poli. a to sme šli porád kolem lesa. kdepak bysme se bavili v
kině, anebo prostě tohle.

PV: hm

LH: to sme museli zase jít pěšky.

PV: takže až až po kině ste se bavili o filmech.

LH: no, jistě. po kině, když sme na to měli času dost, to bylo přes
hodinu cesty.

PV: hm

LH: takže kdepak bysme měli ((směje se)) v kině sme seděli jak putičky
a koukali,

PV: ((směje se))

LH: voči vykulený, prosím vás, dyť vy si nedovedete přestavit, co to
bylo jako když ee sme se my narodili. to byla, řikám, jednak byla ta
doba taky těžká, začalo, teprve začalo být lepší ee republika taky
nebyla žádnej med. to bylo taky chudinný strašně moc.

PV: hm

LH: ti lidé, co bydleli prostě daleko, jako města to, tak jedině ty
města měly tu práci, a jinak lidé dělali jenom na polích a tak. žádných
peněz moc nebylo. a ženy nechodily do práce. pro ženy tehdá nebyla
práce. jenom ty, co teda třeba vystudovaly, anebo, nebo ve fabrikách,
říkalo se jim, těm ženám, fabričky,

PV: hm

LH: a ty teda dělaly v továrnách třeba ee tady na Hrnčířské byla
továrna na ee hrnce a na takový věci, tak tam se dělalo prostě, takže
nebylo práce,

PV: hm

LH: každý byl rád, když někde, a jinak se dělalo u těch sedláků.
nemyslete si že něco bylo zvláštního.

PV: hm

LH: a když sme chodili do školy, tak nám ee jehnickej pivovar vždycky
nám udělal, prohrábl cestu s koňma, aby mohl jet s pívem, tak nám
prohrábl cestu, jinak nám tam nikdo nic neoddělal. jenom ti, že
potřebovali se dostat do Brna s koňma, oni měli koně, prostě vozy, a to
pivo vozili do Brna.

PV: hm jo.

LH: takže žádná slast. tam nebylo nic, tam byly akorát tř- ee tyhle,
jablka kolem cesty,

PV: hm

LH: a to sme eště říkali (obstrdlis), a to sme šli ze škole a házeli
sme kamením po těch jablkách, a shazovali a někdo dostal i kamenem do
hlavy. víte?

PV: ježiš.

LH: protože ee žádná prosím sláva. to bylo štěstí, když člověk měl, a
každý šetřil tu korunku.

PV: hm

LH: a pak až se začal Hitler tohle, tak teprve se začalo zbrojit, a
začala být práce. celou tu dobu nebyla práce. nemyslete si, že prvá
republika byla taky ňáká blaženost, že? začala první republika, prostě,
Masaryk ((Tomáš Garrigue Masaryk)) se zasloužil o tom, Štefanik ((Milan
Rastislav Štefánik)), o první republiku, no a tím teprve se začalo
dělat, dyť sme byli tolik let sme byli pod těma, to pod Rakušanama, pod
Němcama.

PV: hm

LH: no, takže a ti nám práci, ty se starali o svý menovce, že? proto
byli Němci vždycky tak nabubřelí, že oni sou něco jiného jako my. my
sme byli tři sta roků sme byli pod Rakouskem, že jo.

PV: jo.

LH: takže žádná slasť.

PV: hm

LH: žádná slast to nebyla. byla chudoba veliká, ee tihle stávkovali, ee
jak se menujou, ee zaměstnanci teda v těch fabrikách, a ty fabričky, s-
prostě stávkovali, protože jim dávali málo platili, pochopitelně,
zaměstnavatel, tak jak je to dnes, se stará, aby vydělal, aby on
vydělal, a musí ty zaměstnance utiskovat, protože nemůže jim dát to, co
by oni chtěli.

PV: hm

LH: a tak to bylo vždycky. a teď při- teda ta první republika, takže i
když jako sme byli už samostatní, což bylo největší dílo našeho
prezidenta, Štefanika ((Milan Rastislav Štefánik)), a těch eště druhých
teda. ale tito dva vlastně se zasadili o naši republiku. no jistě, tak
bylo těch víc, ale hlavní činitelé byli tito. takže to je všechno, no a
začala ee tenhle, Hitler, pořád začal, že válku chce, tohle, tak teprve
se stavěly tyhle, eště zbrojovky ve Vsetíně, na Slovensku se stavěly
prostě a vyráběl se potenciál k válce. tak teprve začalo být lepší. a
po válce zas bylo všechno rozbité, no tak zase byla konjunktura, že se
prostě stavělo, bouralo, a já nevím co [všechno.]

PV: [hm, přestavovalo.]

LH: takže a ee první republika byla teda, ta se vlastně z toho jha,
který trpěli tři sta let, teprve se vzpamatovávala.

PV: hm

LH: takže žádné takové, jako se řekne prvá republika. ano, prvá
republika vlastně musela začít z píky. od ničeho.

PV: hm

LH: no

PV: jo.

LH: takže máte p- prostě řikám vám, peněz nebylo.

PV: hm

LH: a když ste chtěla jít do kina, tak to byl problém. a bylo více
dětí, tak byl problém. ale třeba byli ti menší tak ti ne- nesměli ještě
do kina, takže sme to měli teda tak já jako jedináček pochopitelně se
maminka vždycky nějak, abych mohla, teda abysme mohli jít jako, tohle.
takže sme nemohli si nic moc dovolit.

PV: hm a nešla ste třeba někdy do kina bez placení?

LH: bezplatně? né. no tak leda ee kdo tam ko- pustil bez lístku někoho
svýho z příbuzenstva, no tak to, to nikdo nekontroloval.

PV: jo.

LH: to byl ee to jako, to víte, že prostě, když by- byli rodiče a on
tam trhal lístky, no tak svý děcka si posadil, než přišli <ti druzí.>

PV:<jo.>

LH: jinak teda není žádnej tenle, že by býval je tam pustil. no, nebo
pustil, což já nevim. nepamatuju si.

PV: a podle čeho ste si teda vybírali ty filmy, na keré ste [chtěli?]

LH: prosim?

PV: podle čeho ste si vybírali filmy, na které ste chtěli jít, tenkrát.

LH: no podle, voni, nevim podle čeho. no taky, slyšeli sme, že to bylo
hezké,

PV: hm

LH: no tak sme říkali, děcka, půjdeme, no ten neměl ještě peníze, tak
šetřete, a jak našetříme, tak půjdeme teda do Králova Pole se podívat,
protože to kino.

PV: hm

LH: víte?

PV: jo.

LH: a ty Řečkovice ((Kino Sokola v Řečkovicích)), to bylo jenom takové,
prostě tak, jako když se díváte na světelné obrazy, a prostě tak jak,
nemělo to takovou úroveň, tak jako když to bylo opravdu kino. protože v
těch Řečkovicích museli voddělat židle, tam sme cvičili, a cvičilo se
tam prostě celý týden, že, děcka, em dorostenci, muži, a ženy, chodilo
tam teh- tehdá ee prostě ten Sokol přitáhl velmi mnoho lidí.

PV: hm

LH: takže, ee prostě to se muselo zase židle všechny vyklidit, a to
všechno. takže, no a platil nájem, se tomu Sokolu, že se tam dělají ty,
protože se tam muselo po nich uklidit. takže musel em to kino vlastně
nepatřilo Sokolu, to patřilo někomu, kdo musel platit nájem za to, že
tam promítal ty filmy.

PV: hm, jo jo.

LH: tak. to je asi všechno.

PV: a to to kino v tom Králově Poli bylo teda hezčí? tam se vám líbilo
[víc?]

LH: [no jistě,] no tak to už bylo jako stavěný jako kino.

PV: hm.

LH: to už bylo, protože Královo bylo Pole ((Královo Pole)) bylo
předměstí Brna,

PV: hm

LH: a tam bylo to jediné kino, a pak tam bylo druhé kino, to bylo jako
nějakýho jenom em takové menší, a to bylo ňákého soukromníka. kdežto
tady v tom Králově Poli, to bylo té obce, nebo já nevim koho, nebo
státní nebo jak to bylo. a to bylo už jako kino připravený, tak
chápejte, že to už mělo jinej ráz.

PV: hm. jo.

LH: no.

PV: takže tam se vám asi líbilo víc, v tom Králově [Poli.] ((Královo
Pole))

LH: [prosim?]

PV: že tam se vám asi líbilo víc, v tom [Králově Poli.]

LH: [ale no tak] jistě, líbilo, ale to jako v Řečkovicích ((Kino Sokola
v Řečkovicích)) to bylo lacinější.

PV: aha, jo. ((smích))

LH: ((smích)) dívejte se na to, že všude,

PV: hm

LH: furt byly peníze, peníze.

PV: hm

LH: a to nás odrazovalo, protože ty peníze sme my děcka neměly, <tak
sme nemohly jít> kam bysme chtěly.

PV: hm.

LH: takže sme brali Řečkovice jako prostě, že tam deme, že se nám to
taky líbilo, ale nebylo to kino ((Kino Sokola v Řečkovicích)), byl byl
to sál em Sokola.

PV: jo.

LH: a ten vypadal jinak, byly tam ee kruhy tam visely, a tak [dále.]

PV: [jo jo jo.]

LH: museli z toho oddělat bradla, a já nevim, co všechno se muselo. a
to se muselo zase zaplatit tomu Sokolu.

PV: hm

LH: ten Sokol musel z něčeho žít.

PV: hm jo. já bych se ještě zeptala, když ste si teda vybírali ten
film, na který em na který půjdete,

LH: ale no říkám, to sme si vybírali, když sme měli hlavně peníze.

PV: jo.

LH: ((smích))

PV: a kde ste se třeba dozvěděli, jaký ten film [má být, nebo]

LH: [ale no tak] jistě ti (větší) nám to řekli.

PV: ti větší.

LH: že byli na tom, a že to bylo pěkné, no tak sme šli taky, že to bylo
pěkné.

PV: jo.

LH: to se roz- ee mezi sebou se to nebyly noviny ((smích)) <aby vám
něco,> že jo, co se hraje nebo, tam byl ňákej program vyvěšenej ani
nevím, a to dycky mezi děckama bylo, děcka, půjdeme do kina. no, máte
peníze? když sme řekli no nemáme, nebo kolik tohle, no tak se nešlo.

PV: hm

LH: no a pak se chodilo, řikám vám, jak o těch patnácti, šestnácti se
chodilo na ty čaje, to nás víc lákalo, že jo.

PV: hm

LH: tam byla společnost, tam byla, hudba, no. a kino, to už nás tolik
nezajímalo.

PV: hm

LH: a jedině řikám, a když sem byla vdaná, tak zase, prostě když bylo
něco pěkného, ten řekl to bylo hezké, bylo krásné, to bylo ná-
nádherné, no tak se šlo podle toho. to byla prostě taková reklama.
jeden druhýmu řekne, a to bylo jak reklama, kdybyste měla napsaný na
někde že tohle. tak na to se šlo.

PV: hm

LH: no.

PV: a předtím třeba, zajímalo vás z který země je ten film, nebo

LH: prosím?

PV: eště předtím, ee jestli třeba bylo důležitý, z který země ten film
je, třeba jestli je anglický, nebo jestli ste měla radši filmy z nějaké
země, nebo

LH: no tak, anglicky, no tomu sme nerozuměli, no tak s- byly tam

PV: titulky?

LH: dole napsaný, no tak sme prostě, a jinak sme si to domysleli, že
jo.

PV: hm

LH: tak jak když prostě, když č- čtete a nerozumíte, rozumíte třeba
nějakým slovům, a druhým ne, anebo když neslyšíte, tak jak třeba já
teď,

PV: hm

LH: a koukáte se na film, no já se teď vůbec nekoukám na televizi,
protože to pro mě nemá už vůbec žádnou cenu, ani ty sluchadla mně
nepomůžou, protože já slyším třeba začátek, dvě tři slova, a pak už
nerozumím ničemu.

PV: hm

LH: tak já se můžu třeba dívat, tak jak sem se dívala na tu zahradu
((Ordinace v Růžové zahradě)), ee ee tu jak teď byl ten em ten seriál o
té,

PV: jo.

LH: takže sem slyšela, takže sem to věděla, od začátku, to sem ještě
slyšela, no, a pak sem jako si domýšlela.

PV: hm

LH: že oni mluvili, to sem nevěděla, ale byly tam zápletky takový, tak
sem si všechno domyslela.

PV: hm

LH: a neslyšela sem, takže ani nemám tady ani televizi, protože je mně
na houby.

PV: jo.

LH: no. takže vidíte, že mně musíte říkat takle,

PV: hm

LH: takže em proč se budu na to dívat.

PV: hm

LH: mě to nezajímá už. já čtu stále něco, a prostě, anebo film, třeba
se podívám na to, třeba sem o tom četla,

PV: hm

LH: a ee řeknou mně děcka, babi, to je, teď budou vysílat, no tak na to
se dívám, protože sem si to přečetla, tak, tak to vidím eště ve filmu,

PV: hm

LH: v televizi.

PV: jo, jo.

LH: a jinak, ten život se mění.

PV: hm

LH: a jak stárnete, tak všechno vás přestane bavit, protože nemáte k
tomu to, co potřebujete. buď třeba sluch,

PV: hm

LH: nebo oči, a tak dále. takže to vás potom přestane bavit. takže na
nějakej film, abych šla, to už taky pro mě není.

PV: hm

LH: a i dříve, taky protože jednak to člověk už nemá zájem, a- abyste
chodila někde, já sem na to chodila strašně moc do divadla, my sme měli
předplatný s manželem, když potom zemřel, no tak sem chodila do divadla
s kamarádkama, jenomže všechny prostě vystoupily, já sem bydlela až na
té Mokré Hoře,

PV: hm

LH: takže já sem potom jela ee až na ee to jezdilo až na Ořešín,
jenomže když třeba se divadlo protáhlo, tak pak sem musela z Řečkovic
jít pěšky až na Mokrou Horu, to je dobrá půlhodina [večer,]

PV: [no,]

LH: á když se to roz- rozprchlo z teho, z té tramvaje, tak sem šla
sama, takže sem prostě toho nechala, a pak sem měla hospodu před ee
před ee sebou, na druhé straně, a no a to právě když sem přišla, tak
chodili chlapi ze z hospody, a když viděli samou ženskou, že de z to,
neměla sem to daleko, ale že oni zrovna chodili z hospody, měli různé
poznámky,

PV: hm

LH: a pak každej viděl, že du domů, a že su tam sama, že su vdova,
dlouho sem byla vdova, takže, no <(teda su doposud)> ((smích)) <aby ste
si nemyslela, že sem,> nevdala sem se, ani sem

PV: hm

LH: neměla žádného přítele, takže em prostě je to takové nepříjemné. no
tak

PV: [jo, ( )]

LH: [eště,] eště tady mám dokonce do roku dva tisíce pět sem chodila
pořád do divadla.

PV: hm

LH: no, a teď už teda,

PV: už ne.

LH: ale su ráda, když tady příde, ee a a příde ňákej prostě soubor,
zazpívá árie z ňákejch operet, nebo opery dokonce, a nebo z takový
zpěvák, který tady hrál na tohle, a hrál ty písničky, který my sme
kdysi tančili, a

PV: hm

LH: a to všechno. tak to mě teda zase jako postaví na nohy, že su zase
třeba si připadám mladší.

PV: hm jo.

LH: jinak je to všechno, a teda em říkám, filmy, no to už vůbec.

PV: hm

LH: mě nezajímaj.

PV: já bych se ještě chtěla zeptat, vy ste se předtím zmínila, že ste
byla někdy na nepřístupným filmu?

LH: na čem?

PV: na nepřístupným filmu? když ste byla menší? že ste chodila na
nepřístupné filmy?

LH: no tak to moc né, no dyť vám řikám, to nás tam nepustili v těch
Řečkovicích.

PV: hm

LH: a když sem byla em malá, tak to to nás nepustili, kdepak. protože,
to víte, hlavní věc byla, aby ti starší se přišli podívat,

PV: hm

LH: a my děcka, a tehdá na to se dost drželo, děcka nesměly chodit na
ňáké filmy. na to se hodně d- dával důraz.

PV: ale, ale někdy [ste]

LH: [ale] ňáké pohádky, aby pro nás zvlášť pro děti,

PV: hm

LH: to neexistovalo.

PV: jo.

LH: to sme mohli, řikám, až tak od těch dvanácti, třinácti teprve na
ten nějaký film se jít podívat,

PV: hm

LH: který nebyl příliš závazný, em závadný, jak voni říkali, abysme se
nepokazili, děti, to nebylo ja- jako dneska aby řekli, že že
štrnáctiletému chlapci daj kondomy aby mohl, aby měl,

PV: hm

LH: že je to potřeba. no to to ne, to neexistovalo.

PV: ne.

LH: víte?

PV: dobře.

LH: tady takovej <tenhle.>

PV: hm (.) já bych se ještě zeptala, bylo pro vás třeba důležitý,
jestli byl film černobílý nebo barevný? tenkrát.

LH: no tak jistě ten ee barevný

PV: [barevný.]

LH: [byl] lepší, pochopitelně. to už si ani člověk nedovede představit
jako ten prostě ten tmavý film jenom. to, ten zvítězil, ten barevnej, a
ta mluva, to všecko, to jakmile se to prostě pořád zlepšovalo,

PV: jo.

LH: no tak to víte že nás to jako děcka, když sme byly děcka, prostě
sme koukaly na to jak,

PV: hm

LH: <oči sme si mohli na to, víte?> ((smích))

PV: jo, určitě. já bych se ještě zeptala, jako co dělalo film dobrým
filmem. co bylo...

LH: prosim?

PV: jako co pro vás byl dobrý film, tenkrát, když ste...

LH: já teď nerozumím.

PV: em co pro vás byl dobrý film. (.) když ste šla na ňáký film, a
líbil se vám, tak ee

LH: no tak když se nám líbil, tak sme zase těm ee řekli děcka, viděli
ste to? nebo ee pudem se podívat? no a zase, jestli sme měli peníze,
tak sme se mohli jít na to podívat. když sme neměli, tak sme nemohli
jít.

PV: hm

LH: tady hrály furt peníze. a hrají peníze celej život.

PV: jo.

LH: když máte peníze, můžete všechno. a když sme neměli, řikám, my sme
neměli žádné kapesné. my, když sme poprosili doma, tak sme třeba na ten
film dostali, něco, no ale jinak řekla ee prostě a všichni sme tak
byli, protože tam nebylo těch boháčů, mimo těch milionářů.

PV: hm

LH: ale tak jako obyčejní lidé, anebo bylo víc děcek, někteří ani
nedostali na ten film, rodiče je nepustili, protože to sou peníze.

PV: hm

LH: takže peníze hrály velkou roli tady v tom, abysme mohli chodit do
kina.

PV: hm já bych se zeptala, byla ste na nějakém filmu třeba víckrát?

LH: jak?

PV: chodilo se třeba na ňáké filmy i víckrát? za sebou?

LH: počkejte, ee

PV: ee chodila ste na nějaký film víckrát? několikrát po sobě?

LH: po sobě? abych viděla? ne,

PV: ne.

LH: to to sme nikdy, no když už sem ho viděla,

PV: ((smích))

LH: tak proč bych na něj šla?

PV: <jo, dobře.>

LH: ((smích))

PV: (.) ee já bych se ještě zeptala, když ste byla v kině, byla tam
ňáká přestávka?

LH: ano, byla. byla.

PV: a co se dělo o přestávce?

LH: no tak nic, seděla ste na místě, no protože ste neměla kam jít,
nanejvýš že člověk musel někam jít.

PV: jo.

LH: ale většinou ste jako seděla.

PV: hm a byl tam ňákej program, nebo...

LH: ale ono těch přestávek pravděpodobně nebylo moc. on byl jako
předtím ňákej ten ee ty zprávy nebo něco? a oni tomu říkali, jak se
tomu tehdá říkalo, já nevim. no a pak ste si sedla a seděla ste celý
film, abyste jak si šla něco koupit, tak to si ani nepamatuju. řikám,
tam nebývalo žádné občerstvení spíš.

PV: hm

LH: ani v tom Králově Poli já si nepamatuju že, no tak my sme neměli
peníze, no tak my sme nemuseli chodit, ale že by to byl ňákej ee prostě
třeba se stalo, že se jim přetrhl film. no tak byla ta chvíle,

PV: hm

LH: kdy to opravili, a zase jelo dál. ale v Řečkovicích si nepamatuju,
že by byly ňáký přestávky. a v Králově Poli taky ne. ne- nepamatuju si.
protože když už ti lidé seděli, a teď by se rozběhli, ne. nepamatuju
si, že by byly přestávky. Jedině, když se něco stalo, že se třeba, a to
se stávalo v Řečkovicích, že se to třeba něco přetrhlo nebo něco,

PV: hm

LH: takže, ale v Králově Poli si nepamatuju, že by sme někdy prostě
nebo jinde, to ste si koupila předtím, když ste chtěla něco pojíst,
nebo tohle, ale ani myslím na po- na a ee em nevim. nevim. to si
nepamatuju. opravdu si nepamatuju, že by tam byly nějaké velké
přestávky.

PV: hm [ale bylo to]

LH: [ale v těch Řečkovicích] se pamatuju, že se jim snad ten em
přetrhl, nebo čert ví co bylo, to si tohle,

PV: hm

LH: ale že by se odcházelo, to leda když někdo musel odejít, tak šel,
protože musel odejít, a ani to moc nebylo. em-em. takže,

PV: hm

LH: sem vám asi řekla všechno.

PV: né, já bych měla ještě pár otázek, jestli můžu.

LH: prosím?

PV: že bych měla ještě pár otázek.

LH: ještě pár otázek?

PV: ještě pár otázek. já bych se chtěla zeptat na protektorát, jestli
si pamatujete jak to, jak to vypadalo,

LH: no na protektorát, to říkám vám, my sme nechodili do kina,

PV: hm

LH: za protektorátu, protože to už sem byla vdaná, a za protektorátu
sme nechodili do kina, opravdu ne.

PV: hm

LH: teda aspoň já si nepamatuju, že by sme s manželem šli do kina. až
po válce, tak to ano, tak to byly teda, no jistě, a pamatuju si, když,
když ee hráli ježišmankote, jako ty indiáni, když hrá- jako byli, a
prostě ten herec, to byl ně- to byl německý to bylo, byl no pře-
přelož- em přé- ((smích)) no přeloženo do jako ty, byly, ale jak se to
menovalo. ti indiáni a ten jejich ochránce veliký.

PV: em vinetů? nebo em

LH: prosim?

PV: vinetů ((Vinnetou))?

LH: no.

PV: jo.

LH: tak na to sme chodívávali.

PV: jo.

LH: no, to bylo prostě taková atrakce, tak na to se chodilo.

PV: hm, jo. a bylo pro vás třeba důležitý, kdo hraje v tom filmu, kerý
herec, nebo kerá ee jestli bylo důležité, který herec, nebo kerá
herečka hraje ve filmu.

LH: no tak em to to hlavně vždycky na bárovu ((Lída Baarová)) na tu sme
teda, když tam hrála bárová ((Lída Baarová)),

PV: hm

LH: anebo Nedošinská ((Antonie Nedošinská)), a Pištěk ((Theodor
Pištěk)), no tak to byli naše oblíbený, protože to byla legrace, že,
Pištěk ((Theodor Pištěk)) s ee [touhle Nedošinskou ((Antonie
Nedošinská)),]

PV: [jo, jasný]

LH: no a bárová ((Lídá Baarová)) byla prostě hvězda pro nás tehdá. pro
nás tehdá byla, než teda utekla do toho Německa, jak potom teda
dopadla.

PV: hm

LH: tak dopadla.

PV: hm

LH: to už byla její věc, že. to bylo prostě tak. už jaksi upadla.
protože nezachovala si vlastně to češství, nýbrž se zahodila

PV: hm

LH: s gestapákama a takovýma lidma, tak jednak ji odsuzovali, a jednak,
když potom přišla po té válce, tak teda prostě upadla opravdu do
velkého nebezpečí, což pro ni končilo, že zase se vrátila zpátky do
toho Německa, a

PV: hm

LH: protože opravdu ti Češi v ní viděli cosi jiného, upla- než jako se
se zahodila s takovým

PV: hm

LH: Němcem. eště k tomu tak jako s takovým znechucením prostě, lidé ju
odsoudili. moc ju všichni odsoudili.

PV: hm

LH: no a jako dopadla celá rodina, tak protože řikám, Češi ju velmi
odsoudili, protože ju milovali dokonce, dá se říct. toto bárová ((Lída
Baarová)) když se řeklo, to byla prostě veličina. no a pak, když
přišla, tak se nemohla divit, že ti lidé ju přímo nenáviděli, že se
zahodila s takovým Němcem, ještě s takovým Němcem.

PV: hm a pamatujete si za toho protektorátu, že by ste třeba slyšela,
jak jak vypadají ty filmové představení, nebo nějaké zážitky lidí z
kina? jako? mluvi-

LH: jak myslíte. jak to myslíte [teď. nerozumim.]

PV: [nevim, mluvili,] mluvili za protore- protektorátu lidi nějak o
filmech? o kině, když ste sama nechodila, jestli si něco pamatujete?
jak to vypadalo?

LH: hm to ještě, víte za protektorátu už sem měla dceru, už sem neměla
čas, byla válka, neměla ste čas na takový věci.

PV: hm

LH: měla ste co dělat, abyste byla živá, abyste vlastně přežila tu
válku, byli sme ve sklepě, při ee vrchu na nás těma tatušema ee
PV: hm

LH: pálili Rusi, z druhéj strany byli Němci, utíkali sme s děckem v
kočárku do Brna, právě po tím hájkem a po tím lesem, a manžel s
kamarádem říkali, nedívej se tam, tam sou mrtvoly, ee tak sme šťastně
přešli ee jako do toho města k těm známým, protože tady už bylo po
válce, v Brně, a my sme vlastně měli největší boje, v Jehnicích ve
škole byli em na tohle ti Němci, stříleli dolů, tam byli Rusi všude,
teď nahoře ze Soběšic byli zase Rusi, takže to byl prostě takový boj o
život, a ne aby měl člověk čas na nějaký ee kina nebo něco.

PV: hm

LH: tady ste vlastně celejch těch pár roků vlastně bojovala o svůj holý
život. běda, kdybyste měla ne- nepřátele, kteří hajlovali, kteří byli
dvojí, jenom aby se měli dobře, hrozná ee em ta, em ty nesváry mezi
těma lidma, tu nenávist, jedni chtěli Hitlera, druzí ho nechtěli, to je
hrozná nenávist, když si vzpomenete, a stačilo slovo říct a třeba vám
dosvědčili něco, co ste neřekla, dostala ste se do koncentráku, nebyl
čas vůbec myslet, myslela ste jenom na ten život.

PV: hm

LH: jakej, dopadnete jestli to vůbec přežijete.

PV: hm

LH: protože když přišli potom Rusi, do toho sklepa, to sem měla malou,
(.) ve štyryaštyrycátém se narodila, v říjnu, takže byla maličká, takže
přišli Rusi do tohoto, ten sklep byl malej, tak jako eště si vy-
vyměnili s manželem hodinky, ne ukradli, ale vyměnili si, dokonce byli
celkem slušní, ovšem člověk nevěděl, co bude.

PV: hm

LH: tak ste nemohla mít na nějaký prostě em na něco myslet o filmu,
nebo to.

PV: hm

LH: to prostě ne- neexistoval ten, těch, ty tu dobu, co ste, co sme
byli teda jednak v tom sklepě, jednak tu dobu celou, ste furt žila ve
strachu, jestli se vůbec dožijete nějakého prostě osvobození, nebo to.

PV: hm

LH: tak ste neměla zájem o žádnej film.

PV: jo.

LH: a o nic. měla ste jenom strach o svůj život, o stra- ó, prostě o to
děcko ste měla strach, aby se jako s- jemu něco nestalo, jídla nebylo
takovýho, ani ani ta pitomá rýže nebyla, protože moje dcera začala
prostě hubnout, a já sem potřebovala na em výživu jako z té rýže uvařit
tu kašičku, nebo něco. měli sme kozu, tak sme byli rádi, že sme měli to
mlíko, že sme jí, a pak manžel chodil z toho Brna asi týden než proto
mlíko, abych já ji měla čím přikrmit,

PV: hm

LH: protože nebylo. nikde nic. takže to bylo období, kdy nebyl zájem,

((rozhovor na dvacet sekund přerušen příchodem jiné osoby))

LH: takže prostě sme neměli zájem o nic jiného, než abysme se dostali z
toho,

PV: hm

LH: pod- je ee teda toho nátlaku těch Němců.

PV: hm

LH: a byli sme šťastní, když skončil.

PV: jo.

LH: to je všechno asi, co vám můžu říct. proto myslím, mám dojem, že
ani nehráli, ani nikde, protože všechno to asi upadlo v té době. ma- a
no tak ee jistě, bylo tady plno vojáků, plno Němců, možná že teda měli,
no a to víte taky, že tady byl v Brně Německý dům, že se tam všechno
soustředilo,

PV: hm

LH: že potom se s- em ee ee já nevim, ee shořel, nebo jak to všechno
bylo dokonce. takže to je asi všechno, co vám můžu říct. a to opadl
zájem, říkám, o všechno. jenom o to, aby člověk prostě z toho vyvázl
živej.

PV: hm a ee když jako pak skončila válka, tak se to změnilo?

LH: no a když skončila válka, tak bylo všechno rozbité, zas nebyl žádný
zájem, domky sme měli rozbitý, opravovaly se, ee takže zase nebyl žádný
zájem,

PV: hm

LH: nebyly peníze, teď ste měla domek opravovat, teď děcka už ee byly
teda ee dcera už byla větší, že, tak už taky, teď ste jídlo musela
prostě honit, páč vám nestačilo, abyste, nemohla být živá z těch
lístků, tak se muselo kupovat načerno, a tak dále, zas to stálo velký
peníze. protože ee ti sedláci zas byli tak chytří, že chtěli rychle
zbohatnout, tak jako teď je všude, aby se rychle každý zbohatnul,
jenomže se nekradlo po em milionech a miliardách, nýbrž se kradlo po
stovce, po tisícovce.

PV: hm

LH: ale nekradlo se tak, jak se krade teď.

PV: jo. dneska je to,

LH: jo?

PV: no.

LH: tak to je všechno.

PV: já bych se vás ještě na něco zeptala jen. tady je takový seznam
filmů, jestli byste se na něj podívala, em jestli byste si vzpomněla,
jestli ste viděla nějaký z těch filmů, tenkrát v těch třicátých,
čtyrycátých letech v kině.

LH: no, Mata Hari, to sme se dívali na to. (.) tři muži ((Tři muži ve
sněhu)), Svět patří nám, to taky,

PV: hm

LH: Sněhurka a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), ano.

PV: a em [líbily se vám ty filmy?]

LH: [U pokladny stál,] (.) Opereta, já nevim, Opereta, jak to myslíjou,
jakou operetu.

PV: em to...

LH: Vídeňská krev. Muži nestárnou, Dobrodružství barona Prášila taky.
Tanečnice, La Paloma taky.

PV: hm jo, to, to je celý.

LH: to už dál není?

PV: a který? ne, ne. a který se vám tak nejvíc líbil z těch filmů.

LH: co se mně nejvíc líbilo?

PV: hm. asi.

LH: no, Mata Hari byla velice hezká. tady, Ducháček to zařídí. Cácorka,
Tři muži ve sněhu, svět patří, Svět patří nám! Sněhurka a sedum
trpaslíků ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to teda v těch v mladších
letech.

PV: hm

LH: to tak ty

PV: a to ste viděla v em Králově Poli? em nebo Sněhurku ((Sněhurka a
sedm trpaslíků))?

LH: to si nepamatuju.

PV: už nevíte.

LH: jestli už v Řečkovicích nebo v Králově Poli. ale určitě, říkám, buď
Řečkovice nebo Královo Pole. Ducháček to zařídí, no to byla legrace. U
pokladny stál, no to zas byla pěkná legrace.

PV: hm

LH: Vídeňská krev, no velice, velice pěkný. to už sem byla starší. Muži
nestárnou, taktéž. no barona Prášila ((Dobrodružství barona Prášila)),
to sem viděla v mladších letech.

PV: hm

LH: Sobota. tak to byly, no to, to můžu tady, to co sem říkala, to bych
mohla odškrknout, klidně.

PV: jo.

LH: no, opravdu.

PV: a co se vám na těch filmech jako líbilo nejvíc.

LH: prosim?

PV: co se vám na těch filmech líbilo nejvíc, jestli herci, nebo to, že
to je komedie, nebo...

LH: né, ee jak vám to mám říct. tehdá se mi to líbilo všechno.

PV: jo.

LH: byla sem nadšená.

PV: jo.

LH: no.

PV: ((smích)) dobře.

LH: no Ducháček to zařídí. nebo U pokladny stál. Vídeňská krev, no to
je všechno nádherný. <Muži nestárnou, no to taky.> baron Prášil
((Dobrodružství barona Prášila)). Neviděli jste Bobíka?, to sem
neviděla, ta Mata Hari, to bylo nádherný, Moderní doba, Svět patří nám.

PV: hm

LH: (no duchá-) Ducháček to zařídí, U pokladny stál, to (mně se těch)
všechno tady toto, co vám říkám, všechny líbily, to by sem teda mezi
pár jako, co teda jako a ani sem třeba neviděla. tak nebo Vídeňská
krev, to vím, to je, to bylo něco jedinečného. La Paloma. (to je,)
takže tady toto, Bobíka ((Neviděli jste Bobíka?)), to mně nic neříká,
Tanečnice taky ne, toto, Muži nestárnou, Vídeňská krev. To byl český
muzikant, U pokladny stál,

PV: hm

LH: Ducháček to zařídí, Sněhurka a sedum trpaslíků ((Sněhurka a sedm
trpaslíků)), to byly ty moje dětský léta ještě teda, takový ty

PV: hm a to [bylo vlastně,]

LH: [dvanáct, třináct,]

PV: a to bylo barevné tenkrát, ne?

LH: nó, to bylo Řečkovice, pochopitelně, Cácorka...

konec rozhovoru