Quote

JV: hm dobře. a jo. tohle už sme měli, a teďka k tomu protektorátu, už
sme vlastně taky o něm několikrát mluvili, takže eště na několik otázek
se zeptám, em jak na vás působily změny po roce třicet devět, když
začaly platit ty protektorátní předpisy. em všimnul ste si něčeho
nového v těch kinech, nebo něčeho jiného?

CN: to sem ještě asi nedovedl porovnat.

JV: nebo ňáké jiné atmosféry? za protektorátu.

CN: já myslím, že vytvořila se v osumatřicátém roce před protektorátem
taková semknutost, že, toho českýho sebevědomí, a mám dojem, že to pak
pokračovalo ještě i do protektorátu, přirozeně, že sme asi nějak to
český sme akcentovali velmi silně, ale opatrně přitom, samozřejmě.
takže sme pro žádnou k ňáké takové demonstraci to nedošlo, jo, to bylo
opravdu takový dost, takový měšťanský, zdrženlivý.

JV: hm

CN: ne ne velice hrdinský, musim říct. bylo to vlastenectví, který se
snažilo teda nepodráždit.

JV: hm a teďka bych se zeptala, jestli byla některá kina německá. vy
ste mluvil o těch dvou kinech UFA,

CN: ano ano.

JV: a eště ňáká třeba byla vnímána jako německá, že tam se scházeli
hodně, hlavně Němci?

CN: no, vím jenom o těchto, ale em mám za to že do toho, že do této
společnosti teda patřila i ta skála ((Scala)).

JV: hm

CN: myslím, že to sme vnímali jako, to byl Kapitol, skála ((Scala)), a
ten Central.

JV: hm

CN: nepletu-li se.

JV: a myslíte, že tam třeba chodili hlavně ti Němci, že tam Češi
chodili méně?

CN: asi jo, a asi ta UFA teda to, to si jenom tak myslím zřejmě teda
dávala přednost takový ideově nacistickým filmům,

JV: hm

CN: což ty Němci rádi teda, že, tehdy.

JV: a byla třeba něk- některá kina česká, že by tam Němci nechodili
moc, že by tam chodili hlavně Češi?

CN: no, my sme chodili na ty český filmy, který nebyly teda, zase
myslím, že tam neprobíhal em neprobíhal překlad, do němčiny, nevim,
myslím, že ne. takže ta společnost, kterou já sem nacházel v kině kam
sem šel, to byla dycky česká společnost. nějak se to vyvinulo, nějak
přirozeně, ne ne že by to byla ňáká programová izolovanost proti
Němcům. ale vono je to na českej film asi ani nijak netáhlo.

JV: hm a teďka bych se zeptala, jestli ste chodil za protektorátu do
kina více než předtím, než před tím protektorátem.

CN: no asi jo, protože sem mezitím už teda měl těch jedenáct, dvanáct
let,

JV: hm

CN: předtím to bylo, bylo to příliš nízkej věk.

JV: a takže, jak často asi teda, říkal ste jednou měsíčně.

CN: je to možný, asi tak, no.

JV: hm a kdy ste říkal že ste chodil každý týden, každou neděli do toho
kina, na ty pohádky,

CN: to bylo takový období určitý, no, to byla jistě jenom,

JV: a to bylo asi v kolika letech?

CN: no tak to je zajímavý, to bylo tak asi vokolo těch třinácti let.

JV: hm dobře. a a změnil se nějak rapidně výběr filmů, na které ste
chodil, když začal být ten protektorát? že ste přestal chodit třeba na
německé filmy, najednou.

CN: no, to srovnání s těma letama před protektorátem, že, tak ten
protektorát přišel, když mně bylo osum let. tak ňáká epocha předtím,
myslím vopravdu mezi šestým a osmým rokem, že sem ještě žádnej, žádnej
výběr filmů ani si neuvědomoval, takže tady asi se nedá srovnávat, ani
není s čím.

JV: dobře. a teďka, jestli se nějak změnilo chování diváků za
protektorátu oproti tomu, oproti té době před protektorátem. jestli
třeba byly nějaké projevy em hlasité.

CN: ne. to hlasitý projevy jistě ne, ale že sme si mezi sebou taky
mrkli někdy na sebe nějak, nebo em prostě češství bylo jaksi naivně
bráno jako, jako bezpečná základna úplné otevřenosti, takže nějak úplně
otevřeně sme spolu někdy dovedli mluvit, ale do filmu, nebo do návštěvy
kina se to asi moc ne- nedostalo, nepromítalo. myslím že, že se tady
taky těžko dá ňáká taková aktivita najít.

CN: vono potom zejména když bylo stanný právo, který se, bylo dvakrát,
že, v té době, tak to byl důvod ke zvláštní opatrnosti, a opravdu sme
byli asi sledováni, a byly dokonce za velmi jednoduchý jaksi projevy,
né úplné z- jaksi totožnosti s tím německým pohledem třeba na
hajdrichovskou ((Heydrich)) záležitost, prostě tresty smrti padaly
úplně, úplně snadno, takže tam asi by rozhodně nedošlo k tomu, že by
někdo v kině, byť jenom před sousedy, dal najevo ňákej, třeba pochybnej
em úsudek o tom, co v té, v tom týdeníku bylo nebo tak.

JV: hm

CN: to se, to se neslo s takovou mrtvolnou jaksi pasivitou, že to musí
holt tam být, ale neztotožňovali sme se s tím, ani sme s tím nijak
nezápasili.

JV: hm a byl třeba, viděl ste někdy, že by se v kině hajlovalo, když se
na plátně objevil třeba Hitler, nebo...

CN: to asi ne, ale jestli to, jestli se nepletu, a byla ta em některá
představení školní, třeba k nějakýmu výročí, Hitlerovu asi, no tak
nevylučuju, že když se, když se hrála pak německá hymna, no, nevim
nevim, vo hajlování vím jenom jednou, že sme v gymnáziu museli na
školním dvoře hajlovat, když přišel ministr školství Emanuel Moravec
na, na vizitu, na vizitaci té školy, ale em nedo- je možný, že i, že i
v kině při em ňáké takové slavnostní příležitosti, když se hrály
německý hymny, že se, rozhodně se stálo v pozoru. že by se hajlovalo
teda, to teďka si neuvědomuju, ale em ale jakási taková vynucená pocta
těm symbolům, teda tý hymně, to byly vlastně hymny dvě, to horst vesl
líd ((Horst Wessel Lied)) a dojčland líd ((Deutschland Lied)), vobě dvě
se někdy ozývaly, tak rozhodně tam byla taková přísně kontrolovaná teda
disciplína, která si netroufala dát najevo ledabylým, takovým
reagováním, že to nebereme za své, tam se muselo všecko teda srovnat,
aby to bylo

JV: hm

CN: podle, podle toho nacistickýho vzoru.

a (.) potom když byly filmy jak český tak německý,
který byly (.) přístupný dětem (.) tak (.) tam sem chodila (.) a
nejvíc sem chodila do kina e na Bratislavské, tam bylo kino to se
menovalo tenkrát Oranio ((Orania)) (..) a tak tam bylo t- byl to (.)
roh Körnerové a roh Bratislavské (..) a teď je tam e to divadýlko
Radost pro děti

LG: mhm

RM: to v těch místech (...) [a potom]

LG: [a]

RM: hodně teda eště sme chodili do (.) e kino Radio, to bylo na (.)
na (.) Cejlu (.) na Cejlu naproti věznici (.) bejvalé (.) a teď je
tam nějakej ten (.) skvoš ((squash)) nebo něco takovýho se tam (.)
je to taková samostatná budova

LG: mhm

RM: před plynárnou vlastně (.) a do Lido bia ((Lido bio)) na
Marxovou (.) (dnes) (.) potom to byla Lípa (.) po válce

LG: (...) a e jak často ste teda (.) v (.) do těch deseti let (.) [
(tak) chodila do kina]?

RM: [no tak] (.) to nevím jak často jako do desíti let, no ale (.)
chodili sme do kina ale (.) protože to sem byla děcko (..) takže to
(.) vám neřeknu jak často (..) ale jak něco bylo tak sme tam šli no
a ee jako z těch dětských let z těch dětských let si nevzpomínám na
všecko (.) já <si hrozně moc pamatuju> že sme byli (.) na
Pepině rejhal- e Rajholcové nebo Rejholcové ((Pepina Rejholcová))

LG: mhm

RM: se to menovalo (.)

já si pamatuju potom
už až po té válce (.) jak sme chodily s děvčatama už do těch kin
nebo tak nějak tak to už jo (.)

ale za té za tu válku to nebylo zase
tak často, chodili sme ale (.) vyloženě na nějaký dětský filmy nebo
tak

LG: (..) mhm a s kým ste chodila během toho dětství do kina?

RM: no z e buďto s- sem šla (.) s dětima co sme se kamarádili v domě

LG: mhm

RM: a (.) nebo (.) když bylo něco tak někdy šla aj maminka se mnů
(.) ale (..) to j- s- nemůžu si vzpomenout jako (.) na ty dětský
filmy si vzpomenout nemožu (.)

LG: a e teda během těch ee školních let ste ty kina navštěvovala s
kamarádkama? myslím ještě jakoby během války

RM: [no]

LG: [to] byli to byli němečtí přátelé?

RM: ne ne ne ne to sme byly jak český [děcka]

LG: [mhm]

RM: sme byly [děcka]

LG: [jo jasně]

RM: sme byly že no (.) to byly já sem (.) dost kamarádila víc s těma
českejma děckama (.) protože e to bylo e taky tím (.) že můj tatínek
byl zavřený (.) tak (.) i když sem chodila do německé školy, tak sem
těch k- (.) kamarádek měla ale víc sem měla těch (.) českejch v domě
(.) co byly v domě a (.) já sem se těm německým jako ne (.) že bych
stranila (.) ráda bych byla s nima, ale (.) rodiče těch dětí (.) e
mě tak nějak e (.) třeba sem směla k jedné kamarádce chodit (.)
jedině když nebyl doma její otec (.) jo?

LG: [mhm]

RM: [takže] sem byla tak nějak (.) odstrkovaná víc

LG: jo

RM: to bylo daný právě tím... i když (.) se to nějak tajilo (.) ale
(.) i ve škole to věděl učitel (.) že otec je zavřený (.) a byl to
slušnej člověk (.) že ten (.) mně to nedaval nikdy znat (.) neměla
sem problémy (.) a (.) maminka totiž za ním šla a řekla mu (.) že
prostě je otec zavřený (.) a on (.) i když měl (.) hákovej kříž ten
odznak té nacistické strany (.) tak byl takový že řekl do školy se
toto nebude zatahovat (.) a takže sem ty problémy v té škole neměla,
ale byla sem (.) děcko dost dostrašený, jo

LG: mhm

RM: protože sem přece jenom (.) věděla pořád že (.) musím (.) (no)
musím se držet stranou, no

LG: a jaký byl názor e rodičů nebo (.) e školy na film? na
navštěvování kin a podobně?

RM: to oni vůbec o to se nikdo nezajímal ve škole nikdo se nezajímal
o to

LG: a e během teda těch školních let byl pro vás ten film důležitý
(.) navštěvování toho kina?

RM: no ano, byla to taková pěkná zábava že pro děcka, že (.) (že) my
sme chodili ješče e do do toho divadla do Typosu do ka- na Kašpárka
Turka (.) a to bylo český a já (.) dodnes nechápu <jakto že sem tomu
rozuměla> (.) protože já sem neuměla česky [mluvit]

LG: [mhm]

RM: a děcka neuměly mluvit německy v tom domě (.) ale my sme si
společně hráli a (.) každej sme si mleli svoje a my sme si rozuměli
(..) a bylo to dobrý až do toho pětaštyrycátýho roku (.) a až prostě
(.) bylo konec války (.) tak se aj (.) ty český rodiny k nám
postavily tak nějak (.) zádama (.) a (.) jako tatínek jak se vrátil
z toho koncentraku, tak sme se z té (.) Bratislavské odstěhovali na
Merhautovou (.) do úplně novýho prostředí (.) a tak tam sem to... i
když to lidi věděli, protože moje maminka neuměla dobře česky (.)
tak e (.) se k nám chovali slušně