Quote

Rozhovor vedla: Lenka Gorecká
Rozhovor přepsal: Radim Hudec
Datum a místo: 16. 12. 2010, Brno

Dva sourozenci - bratři
Rok narození: neuveden, asi 1929
Národnost rodičů: Česká. Otec brzy zemřel, matka se provdala znovu
za Němce.
Bydliště do roku 1945: Polní (Štýřice).
Povolání rodičů: Matka švadlena. Otec studoval na obchodní akademii
a pracoval ve firmě, která prodávala instalační materiál. Nevlastní
otec byl typograf.
Povolání narátora: navštěvoval obecnou školu na Vídeňské, měšťanská
na Starém Brně. Chodil do německé školy. Poté se vyučil. Po roce
1948 se znovu vyučil a pracoval až do důchodu v elektrárně.

LG: už

JU: no tak když dovolíte já se představím tímto způsobem, já sem
J. U. eee hovořím k vám s penzionu pro seniory na ulici
Vychodilova, Vychodilova dvacet a muset něco tady slečně budu pama-
povídat co si pamatuju jak když sem byl kluk a byla válka a jak
nebyla jiná zábava jenom kina a tak jak sme chodili do tech kin tak
co budu o tech kinech vědět vám všechno všechno jako povím.

LG: jo dobře

JU: že no jinak jinak bydlím říkal sem bydlím v penzionu na
Vychodilové ulici, je to penzion pro seniory, já tu bydlím už
šestnáct roků.

LG: á

JU: no á

Š: dobrý den

JU: no dobrý den pane pane pane Šíma, vy byste tady slečně mohl něco
říct ona přišla udělat interviu ((interview)) o brněnských kinech.

Š: no to bylo já sem nebyl v kině třicet let.

JU: no vidíte to a já sem byl celý mládí ki- kinař za raj- za rajchu
nic nebylo jenom kino

Š: mě teda nevadilo to kino, ale mně vadí ti přísedící okolo víte
[páč nechovaj ne jak lidi].

JU: [no jó no jó] no nic dobrý nic no

LG: děkujem

JU: nic

LG: em tak kdybyste mohl říct, kde ste bydlel do roku čtyřicet pět.

JU: no já nevim já sem byl do toho roku štyrycet pět bydlel na
Starým Brně v ulici Polní sto třicet pět to je zbóraný, tam nic
dneska žádnej barák není to všecko je zbóraný to všecko je bych řekl
ta lokalita ví- nevíte kde kde je na Vídeňské gymnázium?

LG: mhm nevim

JU: ne no já bych vám to nějak přiblížil abyste věděla o které
lokalitě mluvíme, no je to st- je to Starý Brno

LG: mhm

JU: j- je je je to sta- je to Starý Brno a je to nedaleko od
Nemocnice od Milosrdných bratrů,

LG: jo

JU: to je Polní ulic, já sem bydlel v Polní eee špitál je taky v
Polní tak to je ta to jde z Vídeňky ((Vídeňská ulice)) ta Polní
ulice áž tam dozádu tak tam já sem bydlel Polní sto třicet pět.

LG: mhm [á]

JU: [no]

LG: do kterých škol ste chodil nebo do jaké školy?

JU: no tak já sem chodil do do škole do škole na Víděňku na Víděnské
ta byla obecná, za mě se říkalo obecná a na Starý Brno naproti
pivovaru tam byla měšťanka no a pak sem šel do učení,

LG: mhm

JU: na to sem chodil do takzvané pokračovací, jo když sem šel do
učení.

LG: á em pak ste dělal co

JU: no tak já sem já sem se já sem se vyučil u tehdy to byl plaček
to byl velkej obchodní dům dnes je to Petrov.

LG: mhm

JU: no tak tak sem se jako jako jako vyučil jenže po vítězným únoru
museli všechny chlapi do výroby z kšeftu, tak sem šel taky do výroby
tak sem nastoupil v elektrárně, přeškolil jsem se na elektrikáře
jsem se znovu vyučil a celej život až do důchodu jsem pracoval v té
elektrárně čtyřicet let.

LG: mhm á kdy ste se ee oženil ste se měl ste nějaké děti?

JU: oženil sem se s první manželkou nám dítě zemřelo a pak sme se
rozvedli, oženil sem se podruhý a mám děvetadvacetiletou dceru je
právničkou je magistra a mám ročního Filípka vnuka tak strašně rád.

LG: ((smích))

JU: no

LG: máte nějaké sourozence?

JU: mám, jeden mně zemřel předloni a ten druhej jest emigrant kvuli
kterýmu jsem měl já dycky nepříjemnosti páč emigroval tak mě nikam
nepustili komouši za za za trest že no a bratr žije ve Vídni, ale je
tady co chvila,

LG: á ehm kdy pro vás skončilo pravidelné navštěvování kin?

JU: nikdy no tak já nemožu říct teď už sem [nebyl]

LG: [mhm]

JU: v kině ani dva roky,

LG: jo

JU: no byl sem na posledy na tym o tym o tym o tym o tech anglických
letcích jak se to menovalo ten film

LG: o anglických letcích?

JU: no ne jak ti naši piloti jak tam byli v té Anglii mo- [modrý
svět]

LG: [Tmavomodrý] svět

JU: jak?

LG: Tmavomodrý svět

JU: jo tak to sem byl naposled.

LG: mhm a líbilo se vám to?

JU: líbilo,

LG: to byl pěkný film no no a ta škola jak ste o ní mluvil ta byla
ee česká ta obecná nebo...

JU: německá

LG: německá

JU: já su já su já su já su já sem to vykládál té slečně minule, vám
to řeknu jenom v kostce

LG: mhm

JU: moja rodina můj dědeček byl studňácký mistr a byl jelikož mně
otec zemřel, tak von byl naším poručníkem, tak von řekl doma se
mluví česky, děti umijó česky tak do německé školy aby uměly i
německy.

LG: mhm

JU: v Brně Brno bylo českoněmecký, no, takže já sem jako jako jako
chodil do té škole do té německé.

LG: jo ehm a teď tu mám no eště jaké povolání měli vaši rodiče
jestli...

JU: no moje moje jaké povolání moja maminka byla švadlena

LG: mhm

JU: moja maminka byla švadlena á á á a tatínek byl no ja- jak bych
to řekl jako v- von měl vobchodní akademii von byl to byla firma na
Novejch Sadech menovala se (armatury) a ty prodávali víte co sou to
fitinky

LG: ne

JU: to co používají instalatéři ty kolínka t- to to ten [instalační
materiál]

LG: [jó já už vim]

JU: no no jo tak tam byl tatínek zaměstananej než zemřel.

LG: a tak teď tu mám první sadu otázek, ty se týkají období do té do
ukončení té obecné školy úplně ty nejranější zkušenosti s kinem, tak
já se vás budu ptát jenom abyste věděl,

JU: no tak se ptejte

LG: mhm jestli si vzpomenete kdy ste byl poprvé v kině?

JU: nó to bylo možná to bylo ještě před válkou, to bylo možná v roku
co vím já třicet čtyry, to bylo kino to se menovalo Republika a to
kino bylo naproti (dróka babky) což znamená Sputnik bývalý,

LG: mhm

JU: byl bývalý Sputnik tam bylo kino Republika a tam ve všech kinách
byl můj dědeček a von když šel do kina z toho Starýho Brna von
chodil hrát hokej, tak mě vždycky vzal sebou, víte?

LG: mhm

JU: ten dědeček mě vždycky vzal sebou do toho kina a tam sem eště
byl to se to vždycky potom no sme se tomu smáli to ještě byl němé
film, to hráli to sme na to rádi chodili Tom Mix král západu a von
jak střílel tak ten blik

LG: [jo]

JU: [mlátil do] toho bubna a na hósle hrál a na kla- na klavír tak
tam sem eště zažil ten němé film já.

LG: mhm

JU: a menovalo se to kino Republika a bylo to na České ulici hned
vedle tam tam jak je Sputnik.

LG: jo a jak často ste teda v té době do toho do ukončení té obecné
školy chodil do kina?

JU: no to nemůžu říct takové otázky mně neklaďte

LG: ((smích))

JU: když mě dědeček vzal to já nevim dědeček vzal říkam von byl
strašnej kinař,

LG: mhm

JU: von chodil rád do kina dycky řikal poď chlapče jedeme dědeček
byl takovej športmajstr on jel do města tramvají a (byvo) utíkej na
náměstí Svobody na mě počkáš

LG: ((smích))

JU: a já ze Starýho Brna pěšo sem běžel páč von to tra- tramvaj
tenkrát stála korunu, to bylo hodně peněz

LG: mhm

JU: tak já sem běžel pěšky na náměstí Svobody a za nějakou
štvrthodinku půlhodinku jako kluk já sem běžel jak blesk, přijel
dědeček a šli sme do kina no a t- to bylo dost často tam jak je
dneska ten ten vodotrysk tak naproti toho vodotrysku je je tam dole
se de je tam nějaká já nevim je tam nějakej bar nebo co tam tak tam
bylo kino kino Central tam hráli hodně německý filmy s marika rek
((Marika Rökk)) a všichni ty no m- máte máte přehled říká vám (to
něco)?

LG: (nó marika rek) ((Marika Rökk)) t- to zmiňuje úplně <každý
dycky>

JU: jó jó no no a tak tak tam já sem poprvé s tím dědečkem a tam
dědeček chodil hrát do kina ee na tady na městským na Šilingrovým
náměstí to jak je ta pošta tak tam jako do té do té Dominikánské
ulice nalevo straně ta pošta má velkej sál a tam bylo kino ekcelsiór
((Excelsior)) a tam chodil můj dědeček taky hrát do toho kina
ekcelsiór ((Excelsior)).

LG: mhm

JU: co vy to hledáte vy si to najdete?

LG: jo mám to tady

JU: jo kino ekcelsiór ((Excelsior))

LG: mhm

JU: no tak vidíte

LG: a kromě dědečka chodil ste v té době do kina ještě s někým nebo
jenom [sám]?

JU: [no tak to] sme chodily v sobotu nebo v neděli sme chodily děcka
to stálo korunu na Starým Brně naproti pivovaru naproti pivovaru
bylo kino Grand se to menovalo jinak blechárna [to byla]

LG: [blechárna]

JU: se tomu říkalo, jo a vedle byly lázně starobrněnský a byly tam
dvě škole, jak byla ta jedna a ta druhá no a tak tam tam sme tam sme
tam sme my jako jako kluci maminka nám dala (peníze) m- maminka...

((rozhovor přerušen))

JU: Grand do blechárny do kina

LG: mhm

JU: a druhý kino bylo když v Brně byla světová výstava k dvacátýmu
osmýmu roku tak se postavilo divadlo kde vystupoval Werich s eee s s
Voskovcem ((Jiří Voskovec a Jan Werich)) a kde hráli kde moja
maminka byla tam mi t- to vyprávěla no pak pak pak pak z toho bylo
kino, tak tam sme to se menovalo Elite ty bylo kino Elite no,

LG: mhm

JU: no a je to my sme tam my sme tam já nevím co z toho sálu tam
dneska bude bude tam burza nějaká plodinová nebo co tam dneska je
nevim ani, no tak tam sme chodilo buďto za kačku do Grandecu
((Grand)) anebo za kačku dvacet do Elite no, ale nejradši sme měli
Tom Mix krále západu ((Tom Mix král západu)).

LG: a ti e kamarádi byli em čeští nebo němečtí

JU: obojí

LG: obojí a ehm kdyby ste teda měl říct jaký byl rozdíl mezi těmi
kiny nebo proč ste měl radši tamto než to druhé

JU: půl rodiny bylo české a půl rodiny bylo německé to tak na Starým
Brně bylo

LG: jo jasně já se a já myslím ale spíš jako kdybyste mohl říct e
které k- které kino ste měl nejradši a proč jako v té době

JU: no t- t- toto zaleží na tom co tam hráli

LG: na tom co tam hráli

JU: tak to sme tam u toho u toho sme chodili do Grandecu ((Grand))
za kačku nebo z- za korunu dvacet do kina Elite na Výstavište.

LG: mhm a ehm jaký byl názor rodičů teda na film?

JU: maminka podívejte se to byla válka začla já ještě pamatuju před
válkou to ještě ee ještě ještě nebylo za války byl zákaz tancovat
nemohli nemohli mladí lidi nikdy to jediná zábava kerá byla bylo
kino

LG: mhm

JU: no nic nikdy nic žádná jinej jiná možnost nebyla.

LG: a ještě před tou před tou válkou jako..

JU: no to bylo no no no před válkou to se maminka ještě s tatínkem
než zemřel e chodili na ples tak my vždycky sme byli rádi když nám
donesli ty čapky

LG: ((smích))

JU: to ještě chodili tancovat ještě to bylo před byla válka a pak
přišli Němci tady byl okamžitě tanzfbót šprechen sí dojč?
((Tanzverbot sprechen sie deutsche))

LG: [ne ne]

JU: [najn] ((nein)) tak nevadí no

LG: á ehm podporovali jako nějak to vaše chození do kina myslim jako
před válkou nebo během války

JU: no vždycky mi dali na to kino

LG: a ve škole mluvilo se nějak o filmech o kinu a tak

JU: nu tak oficielně ne oficielně ne, to nebylo v tym ee výukovým
programu.

LG: a nějak neoficiálně vyjadřovali se k tomu nějak učitelé?

JU: no tak ani ani ani ne já tedy co čeho su pamětníkem když v Brně
byl první barevné film, to bylo vlastně od wolt dysneje ((Walt
Dysney)) Sněhurka a sedm trpaslíků

LG: mhm

JU: to byl první barevné film jako v Brně co se hrál pak přišli
Němci a to byly dva ty filmy to si pamatuju ten jeden film se
menoval Dům u jezera t- to se menovalo německy imenzé ((Immensee))
ten hlavní představitel to si pamatuju se jmenoval kárl radatz
((Carl Raddatz)) a ta představitelka byla byla jak vona se jmenovala
ta bába já si na ni vzpomenu pak to byla význačná herečka v endéer
((NDR)) kristine séderbaum kristine séderbaum ((Kristina Söderbaum))
a to byl Dům u jezera, imenzé ((Immensee)) to byl první barevné film
německé keré tady běžel,

LG: mhm

JU: no a pak tady byl běžel eště druhé ten se menoval nevim jak
česky ale německy to bylo opfagang ((Opfergang – Její oběť)) nějaké
obětní chod opfr je obět a gang chod, tak tyto dva německý filmy
první barevný co tady byly sem viděl oba

LG: mhm

JU: aji sem viděl v Brně Ferbasovó, Věra Ferbasová a Buriana
((Vlasta Burian)) když měl Burian pětasedmdesát, tak vystupoval v
Brně v Rozmarýnu

LG: jó

JU: tak sme ho nó tak sem ho viděl

LG: a jaké to bylo?

JU: bezvadný

LG: jo?

JU: když poprvé přijel do Brna p- po po tym když mu to poprvé po-
povolili ne tak na Zimním stadióně v Brně, ten byl ještě otevřené
nebyl zastřešené teď už tam není žádné, tak ten Burian ((Vlasta
Burian)) tam vystupoval na tym Zimním stadioně a všeci sme čekali
jak s jakou příjde ten Burian né ponevadž on měl zákaz,

LG: mhm

JU: řekli vo něm že kolaboroval s Němcama a no a ten Burian ((Vlasta
Burian)) přišel k tomu mikrofonu tak si ho dal a udělal he he

LG: ((smích))

JU: potom jo jo jeho styl a burácel celej stadion

LG: ((smích))

JU: já sem no tak t- to to to bylo to bylo tak tak ten Burian
((Vlasta Burian)) no a pak vystupoval no nějak se živit musel neměl
divadlo, tak jezdil já sem byl aji v Praze já sem v Praze viděl to
byla aji aji to bylo zfilmovaný to se menoval ten film a já sem byl
ale v jeho divadle na tomto, to sem byl na návštěvě já sem měl tetu
v Praze a ten se menoval Ulice zpívá ten film

LG: mhm

JU: no a tam hrál ten Burian ((Vlasta Burian)) Boháč ((Ladislav
Bohář)) Marvan ((Jaroslav Marvan)) a já nevim eště kerý ty herci tam
hráli taky si to všecko nepamatuju.

LG: vy ste říkal, že ste viděl i tu Ferbasovou ((Věra Ferbasová))

JU: no Věru Ferbasovou ta taky byla v Brně v Kapitolu ((Kapitol))
hráli nějaké filmy už nevim jaké tak vona přijela a vystoupila z
auta tam byli tam byli zrovna sme byli před ní ve skrytu tak tu sem
jako jako viděl

LG: a bylo to běžné že se herci tahle účastnili nějakých těch
promítání?

JU: no to sem nezažil

LG: a věděl ste a věděl ste to dopředu že že tam ona přijede [věděl
ste to?]

JU: [nějak se] nějak se to vědělo

LG: mhm a teda ehm v tom dětském věku byl pro vás ten film důležitý?

JU: no ježiš marja nic jinýho nebylo

LG: mhm

JU: že před válkou to byly ty americký filmy ty kovbojky sme měli
nejrači Tom Mix král západu, že ale jak přišli Němci tak už to utne
Němci nebyli nebyli kámoši s americkým filmem tak to to už nic
takovýho nebylo to zas Němci měli, sme na to chodili to byl jejich
herec takový takovej to byl jako bych řekl šoumen hary píl ((Harry
Piel))

LG: hary píl? ((Harry Piel))

JU: har- hary píl ((Harry Piel)) to aji vim to ani nebudete mět
v análech, hary píl ((Harry Piel)) no.

LG: ehm napodobovali ste třeba nějaké herce neb- nebo nějaké ty
postavy z těch filmů?

JU: tak to my jako kluci sme si hráli ten hrál toho ten hrál to to
to bylo něco takovýho taky taky takový hlouposti no.

LG: bavili ste se teda hodně o těch filmech [s kamarády]

JU: [no nic] jinýho nebylo t- t- to je doba válečná to za války
nebylo nic no tak vám řikám to bylo to byl to byli za rajchu byl
tanzfbót ((Tanzverbot)) nemohli jít rodiče ani jít tancovat nikdo.

LG: mhm a potom teda po té po ukončení té obecné školy cho- začal
ste nebo jak ste často chodil do kina teda potom už...

JU: no t- t- to bylo to bylo podívejte se tak já tu obecnou sem
vyšel v podstatě ja nevim v tym třicátým devátým roku že to si
pamatuju, patnáctý březen když sem přišli Němci, to bylo patnáctýho
března když tady do Brna přijeli, byli jak čert zamračení to byla
hrůza a padal sníh bylo to patnáctýho března a padal sníh.

LG: á ehm to ste chodil ste říkal že ste chodil často do kina a mně
de o to ale jestli se potom třeba po svatbě nebo ee jak ste
nastoupil do zaměstnání jestli se ten interval chození do kina nějak
změnil.

JU: my sme měli kino jak já sem se pak voženil s mou paní kósek tak
jak k trolejbusu tak my sme v týdnu když něco hráli co sme neviděli
tak sme tak sme tak sme šli,

LG: mhm

JU: to stálo do kina bylo štyry nebo pět kaček, no to sme chodili do
kina furt sme chodili do kina a vůbec potom po válce a t- tu aji ten
krátkej čas než přišel ten únor tak to už sem chodily americky filmy
že tak to sme chodili Laurel a Hardy a čeplin ((Charlie Chaplin)) á
á á všeci ti rita hajvort ((Rita Hayworth)) ty si jako to byla
krasavice ta rita hajvort ((Rita Hayworth)) to byla no á á á ten
myslim že její manžel byl hary džejsm ((Harry James)) ten tru-
trumpetista slavnej, byl ten hary džejms ((Harry James)) to nemáte
ani napsaný, že?

LG: né t- t- toho znám ale n- nemám to tu napsané ne ne...

JU: no nic no tak to byl ten hary džjems ((Harry James))

LG: mhm

JU: to byl manžel vod té rity hajwort ((Rita Hayworth)) to byla
krasavice ženská.

LG: a měl ste nějaké oblíbené kino, teda myslim po ukončení té
obecné školy během té války?

JU: to sme chodili jedině na ten na ten na to Starý Brno ((kino
Grand)) za první republiky jak sem vám řikal,

LG: jo mhm

JU: s tím dědečkem do teho kina ekcelsior ((Excelsior)) do toho kina
Central na náměstí Svobody to tam dědeček rád chodil do tech kin tak
von tam jel elektrikó z Vídeňky ((Vídeňské ulice))
LG: jo jo

JU: my sme bydleli no to vy nevíte kde je na Vídeňce ((Vídeňské
ulice)) gymnázium

LG: hm hm

JU: to vám nic neříká, no tak to nevadí, no a tak dědeček chodil rád
do kina no a mě dycky bra- brával sebou před válkó tedy páč dědeček
za války zemřel.

LG: mhm a během války teda zůstalo vaše oblíbené kino eh zůstala ta
kina co ste chodil před válkou vašimi oblíbenými [nebo ste začal
chodit...]

JU: [no tak oblíbenými] nemůžeme říct no tak to se chodilo co kde
hráli

LG: mhm

JU: jak jak jak jak to bylo přitažlivý že to záleží co t- t- tam co
dávali no, sme chodili třeba do kina až do Komárova ((kino
Atlantik)) ze Starýho Brna přes ty pola kolem vody teďka kde se
jednou bude stavět teď to nádraží páč sme viděli že tam hrají tu
kovbojku to a to

LG: ((směje se))

JU: to sme šli až do toho komecu ((Komárov – kino Atlantik)) nebo do
Heršpic ((pravděpodobně kino Adria Horní Heršpice)) do sokolovny
nebo do Novýho Lísko- do Starýho Lískovce do kina ((kino Slavia,
Starý Lískovec)) že to sme chodili všude kde sme se dozvěděli co se
tam bude dávat.

LG: a bylo nějaké kino které ste vyloženě jako neměl rád nebo do
kterého ste nechtěl jít?

JU: néééé to néé absolutně né

LG: no a když ste teda šel do toho kina em mělo vliv na to s kým ste
šel jako výběr toho kina podle toho kam ste šel?

JU: no to byli kámoši já sem měl já sem měl bratranca no to nebyl
můj bratranec to byl maminčin bratranec

LG: mhm

JU: no ten byl o tři roky starší jak já no a byl to maminčin
bratranec no tak ten byl můj takovej duchovní otec ten aji mě vedl
že sem byl ze mě antifašista že sem nebyl nikdy nikdy sem jako k těm
Němcům a k Hitlerjugend tak k ničemu sem jako nemě- nemě- neměl
kontakt, ten byl zubní lékař a při dopravní nehodě přišel o život
ten doktor Hanák.

LG: ehm mohl byste nějak popsat jak ste se v k- během toho
představení v kině choval nebo jak ste se chovali s těmi kama-

JU: jééé no tak kluci byli prevíti tak taky taky pokřikovali když
když tam něco hráli, no kluci tam k sobě tulili a kluci vyřvávali
netepli se na ni

LG: ((smích))

JU: třeba objímáni nebo tak nějak už tenkrát já sem strašně rád
tancoval a já sem potom miloval freda astéra ((Fred Astaire)) a
džindžr rodžrs ((Ginger Rogers))

LG: mhm

JU: byli nejlepší tanečníci

LG: jo

JU: lepší dodnes nebyl kdo u nás se jim trochu přiblížil taky sem ho
dycky miloval a dodnes Korn ((Jiří Korn))

LG: Korn?

JU: no Korn ((Jiří Korn)) taky uměl takovou tu tanec trochu takovou
tu artistiku salta že a všechno možný no a ten fred astér ((Fred
Astaire)) taky a ta džindžr rodžrs ((Ginger Rogers)) taky

LG: ti byli dobří á měli ste teda ve zvyku třeba pojídat tam nějaké
sladkosti?

JU: no to nic nebylo za války nic nebylo

LG: mhm

JU: a po válce no taky né moc

LG: dělali ste teda moc velký hluk během toho přestavení?

JU: no tak někdy dělali kluci tam povykovali že nebo...

LG: a bylo běžné a diváci nějak reagovali na ten promítaný film?

JU: vy myslíte jako že by ho chválili nebo něco tak jako

LG: nebo já já nevim když když se tam třeba něco na plátně objevilo
jestli na to někdo nějak hlas- hlasitěji reagoval nebo tak

JU: néé c- celkem zas tak nějak neslušně aby byl vyloženě to sem
tedy

LG: mhm

JU: jako nezažil že by tam někteří ty grázli jak sme říkali že tady
na Starým Brně tady byl ten grázl ten zbojník z jižní Moravy z
Moravy ten grázl no menoval se johan ignác grázl ((Johann Georg
Grasel)) no tak ten.

LG: a třeba když skončil ten film tleskali diváci?

JU: néé to nebylo to nebylo víte to nebylo jako běžný

LG: jo jasně

JU: zavedeny

LG: a ehm pot- potkával ste běžně v kině známé?

JU: no tak to sme si řekli sme viděli bude hary píl ((Harry Piel))
že no tak se tam všeci na to museli jit že

LG: já myslim jako když ste třeba nebyli domluveni s těmi známými

JU: no

LG: že tam příjdete jestli bylo jako běžné že ste se potkávali v
kině jestli ste

JU: no tak se to stalo no spolužáci a tam kluci z toho oltecu my
tomu Starýmu Brnu říkáme oltec v hantecu brněnskym

LG: mhm

JU: no víte že Brňáci mají hantec ne

LG: no vim [že mají hantec]

JU: [to sem vykládal] no a tak my jako zkrátka a dobře že tak ten
hantec se používal no.

LG: a jako dítě byl ste někdy na nepřístupném filmu?

JU: no to sme to sme to sme to sme měli takový jako všelijaký kartky
že že se třeba v Sokole tak sme přepisovali to datum aby nás tam
pustili

LG: ((smích))

JU: jo to sme dělali to sme dělali

LG: a tam ste teda chodil s těma se spolužáky na ty nepřístupné
filmy

JU: no s těma staršíma

LG: [jo s těma staršíma]

JU: [ti to nepotřebovali] a ty jak se starej úkol klepl tož se to
tady ze sportovního klubu to sme si napsali ročník že sme starší to
byl českej film my sme na to všeci chtěli jít ten vám něco řekne
poněvadž to je klasika Noční motýl

LG: mhm jo to znám

JU: to hrála ta Hana Vítová a Svatopluk Beneš víte a no a tam byl
taková ee no von jako ju znásilnil no taková jako nic tam nebylo
vidno že by nějak toto ale ale bylo to takový mládež mládež jako
nepustili to všecko ta hudba kolem toho Nočního motýla ((Noční
motýl)) to byl všecko štraus ((Johann Strauss)) noční motýl v lásce
znamená že je marná že je ztracená ((zpívá)) že no a tak to jako to
jako byla.

LG: á eh vědělo se třeba o nějakých kinech že je tam lehčí dostat se
na ten nepřípustný film, nebo měli ste to takhle nějak pojištěné?

JU: no voni když viděli jako když caparty co my sme byli tak tomu
nechtěli věřit ale bylo jim to jedno

LG: bylo jim to jedno?

JU: no

LG: mhm a měl ste radost nebo jakej ste měl pocit když ste se dostal
na ten nepřístupný film?

JU: no tak to víte že sem byl rád, no

LG: á šel ste někdy do kina bez placení?

JU: jak?

LG: jestli ste někdy třeba proklouzl do kina bez placení

JU: né to né bez placení tam stál furt ten tak co

LG: mhm

JU: vodtrhoval ty lístky to se asi nepodařilo

LG: eh chodil ste do kostela?

JU: jóó to sme aji [museli chodit]

LG: [museli ste]

JU: jináč jináč ten náš katecheta co ten co se učil se říkalo
katecheta

LG: mhm

JU: no tak ten ten ten na to dbal ten dycky se ptával kdo byl v
kostele a kdo nebyl a tak tak celkem rodina byla v takovym dost
náboženským duchu vedená celá, babička byla velmi pobožná.

LG: ehm stalo se třeba že ste někdy do kostela nešel kvůli tomu že
hráli někde film který ste chtěl vidět?

JU: no tak to to to dopoledne ne se nehrálo

LG: mhm

JU: tenkrát se nehrálo dopoledne

LG: a ke které církvi teda ste se...

JU: římskokatolická [sme byli no]

LG: [římskokatolická] a třeba ten katecheta bavil se s váma nějak o
těch filmech nebo [tak]...

JU: [kdo]

LG: katecheta?

JU: nééé kde pak to toho to nazajímalo

LG: nezajímalo á ee ovlivňovalo to vyznání em výběr filmu nebo...

JU: ale né podívejte se dycky třeba na tym filmu byl,

LG: mhm

JU: tak to se roznese kde to je tam hraje ten to to to tak se to
roznese tak na to musime jit no tak se na to šlo.

LG: a kromě teda tohoto způsobu jak jinak ste si třeba vybíral ty
filmy

JU: no to byly plakáty

LG: plakáty?

JU: nó

LG: a ještě třeba něco kromě těch plakátů bylo nějaké v novinách
bylo nějaké oznámení nebo v časopisech?

JU: no byla no, jak v českejch novinách a v německejch voni byly
český noviny i německý

LG: a ty...

JU: můj můj můj otec matka se znovu provdala když vovdověla tak ten
byl typograf ten byl ten byl u novin ten ten tiskl tiskař byl

LG: mhm

JU: typografa ten můj druhý otec to byl Němec.

LG: a ty plakáty ty visely kde u toho kina? nebo někde...

JU: no to byly takový tak tak jak dneska ty ty ty

LG: mhm

JU: tabule co tam maj nalepený ty plakáty to se nezměnilo

LG: ehm a bylo teda při výběru filmu důležitý kdo v něm hrál [pro
vás]

JU: [no jistě] to víte že sme měli herce oblíbený

LG: mhm

JU: některý že, tam hráli ten a ten jéé tak to musíme vidět

LG: kromě teda těch které ste už jmenoval mohli mohl byste si teda
vzpomenout na nějaké jiné oblíbené herce nebo herečky

JU: no tak

LG: vy ste říkal mariku rék ((Marika Rökk))

JU: no tak marika rék ((Marika Rökk)) jé to byla to byla to bylo
něco

LG: ((smích))

JU: to bylo to bylo něco marika rék ((Marika Rökk)) pak z tech
německejch hereček sára leand ((Zarah Leander)) ta měla takovej
hlubokej hlas když vona zpívala ta sára leanda ((Zarah Leander)) to
byla oblíbená herečka

LG: a z těch herců

JU: prosím?

LG: z herců

JU: no tak my sme měli rádi počkej ty komiky to byl mózr hanz mózr
((Hans Moser))

LG: mhm

JU: teo lingén ((Theo Lingen)) ty byli komici že, tak ty sme měli
rádi, no a z českejch to byl Vlasta Burian a Pištěk ((Theodor
Pištěk)) a já ani nevim koho koho by mě teďka nenapadlo musel bych
no tak...

LG: a měl ste nějaký oblíbený film s Burianem ((Vlasta Burian)) jako
nějaký

JU: no to s ním byly všechny dobrý

LG: všechny

JU: všechny to byly všechny ty filmy s nim byly dobrý

LG: a s tou marikou rék ((Marika Rökk)) byl třeba váš nějaký
nejoblíbenější snímek

JU: no jo byl byly to bylo kind de dónau ((Kind der Donau)) Dítě
Dunaje vona byla jakože vyrostla na tym n- na tym šlepru na tym
Dunaju co se tahala ty její rodiče tatínek byl kapitán a jednak byla
rajská jednak uměla zpívat ste- tancovat stepovat

LG: mhm

JU: a já sem viděl kdysi kdysi pak za mnoho let na Vídni sem to
viděl film kde je s dcerou a ta dcera jak kdyby ji z oka vypadla to
tancovala a zpívala maminka z dcerou ta marika rék ((Marika Rökk)) s
tou svojí dcerou

LG: jo?

JU: no to se nikde nedovite, ale starej Urbánek to ví poněvadž do
viděl

LG: ((smích)) to je dobře ehm vy ste říkal teda že ste že ste byl na
tom prvním promítání že ste byl na promítání toho prvního barevného
filmu co byl v Brně na Sněhurce ((Sněhurka a sedm trpaslíků))

JU: no

LG: ehm tak jestli byste mohl k temu něco říct jak se vám to líbilo
nebo tak

JU: no to byl no to bylo celý celé kreslené to bylo vod toho dysneja
((Walt Disney))

LG: no jo dobrý já ten film znám

JU: no no tak to jako to jako bylo nakreslený úžasný t- to jako sem
si myslel že to není možný že to dalo práce to kaž- to každej pohyb
musel byt nakreslenej obrázek že, všechno, nebo co bylo co sme tedy
zbožňovali to byla americká hvězda žaneta mekdonaldová ((Jeanette
MacDonald)) nelzn edy ((Nelson Eddy)) zpěváci herci Španělská
vyzvědačka ta rouzmery rouzmery áj lavjů ((Rose Marie Rose Marie I
love you)) tam vona tam vona tam vona jako zpívala ta nelzn edy
((Nelson Eddy)) ona tam žaneta mekdonaldová ((Jeanette MacDonald))

LG: tu neznám to si budu muset vyhledat někde

JU: no žaneta mekdonaldová ((Jeanette MacDonald)) to byl rouzmery
((Rose-Marie)) Friml napsal náš herec ten ten náš skladatel dokonce
to napsal

LG: mhm

JU: Rudolf Friml no to byla ten

LG: a teda potom jak em to byla ta Sněhurka ((Sněhurka a sedm
trpaslíků)) em jak čast- jak dlouho dlouho to trvalo než se tady...

JU: tu Sněhurku ((Sněhurka a sedm trpaslíků)) dávali [dva měsíce]

LG: [dva měsíce]

JU: což byl rekord nikdy dva měsíce žádnej film nehráli ale ten
hráli v Brně dva měsíce

LG: [a byl ste]...

JU: [v Kapitolu] ((Kapitol))

LG: v Kapitolu?

JU: no

LG: a byl ste na něm opakovaně?

JU: né jednou to vono to bylo aji dost drahý

LG: to je jasný no

JU: no

LG: a potom bylo běžné že se tady objevovaly barevné filmy nebo...

JU: no tak a- a- am- americké b- barevné si nevzpomínám kterej by
tady byl v Brně první první tady měli ti Němci páč byla válka byl
rajch

LG: mhm

JU: no a těm Němcům se podařilo udělat ten farb film barevné barevné
film no to se no to byl ten ten Dům u jezera imenzé ((Immensee)) se
to menovalo napište si to imenzé ((Immensee)) Dům u jezera no a to
hrála ta kristine séderbaum ((Kristina Söderbaum)) tak pak hrála v
endéer ((NDR)) v tech filemch a kárl radac ((Carl Raddatz)) no

LG: áá měl ste radši černobílé nebo barevné filmy

JU: tak to víte že barevné ty ty ty to bylo (a je že)

LG: a když ste teda mohli jít na barevný film šel ste radši na
barevný film?

JU: no tak jistě to víte to byla novinka jest vždy přitažlivá

LG: ((smích)) á vy ste říkal že ste ještě byl na projekcích toho
němého filmu jak ste chodil s dědečkem

JU: no, ano

LG: a to to probí- tam bylo tam byl teda ten živý doprovod ste říkal

JU: jo

LG: ta hudba

JU: no no

LG: a pak když ee nastoupil zvukový film měl ste radši zvukový
nebo...

JU: no tak ten zvukovej samozřejmě když budu mluvili a to
pochopitelně

LG: mhm a pamatujete si na první zvukový film který ste viděl?

JU: asi že to byl že to byl zas ten Tom Mix

LG: mhm

JU: zoro tajemný mstitel ((Zorro tajemný mstitel)) né, to byl taky
několik dílů toho zora ((Zorro)) říká vám to něco zoro ((Zorro)) že
jo

LG: jasně

JU: jo to bylo natočený v různéch verzích několikrát ten zoro
((Zorro))

LG: em vybíral ste si filmy podle toho v jaké...

JU: no měli sme rádi když byl před týdeníkem byla vždycky dycky
takovej ten jak bych to řekl, to víte týdeník tak taková nějaká
(ototo) jako pro děti jako dycky miky mauz ((Mickey Mouse))

LG: [jak je ten krátký film jako pro děcka jo]

JU: [no byl no byl] nebo nebo před tím filmem byly

LG: před filmem

JU: takové krátká vložka toho filmu toho miky mauza ((Mickey Mouse))

LG: jo jako

JU: miky mauz ((Mickey Mouse)) a Donald kačer Kačer Donald že a koho
sme milovali námořník Pepek ((Pepek námořník))

LG: ((smích))

JU: no

LG: a to sem se vás chtěla zeptat taky z čeho se skládal ten program
projekce tak vy ste teda už zmínil ten týdeník že býval ten býval
během války

JU: no týdeník býval už za první republiky

LG: [už za první republiky žurnál]

JU: [no to se mu říkalo žurnál]

LG: žurnál mhm

JU: no to byl no

LG: pak ste zmínil ten krátký film pro děcka a měl třeba ten hlavní
film míval přestávku nebo...

JU: nevim vidite to si nepamatuju

LG: mhm

JU: to si nepamatuju

LG: á jak třeba probíhala ta projekce těch němých filmů z čeho to
bylo všechno složené ten program?

JU: no to normální děj se odehrával že

LG: mhm, já myslim třeba ještě před tím než začalo to samotné
probíhání e promítání filmu

JU: tak voni začli hrát

LG: mhm

JU: tam začli střílet že a to to byli ti herci ty ména tech herců t-
to se objevilo že

LG: mhm

JU: jenomže jenže voni nemluvili ((napodobuje němý film)) tak se nám
zdálo že mleli tó pusó ale nemluvili že

LG: [vy jak...]

JU: [(to tak ne)] eee koncem tedy té první republiky á nástupem těch
Němců tady se to jako změnilo ten ten ten ty filmy že že naráz se
objevil ten film zvukové,

LG: a potom teda když už to bylo bez té kapely jak jak probíhala ta
projekce třeba ještě před tím hlavním filmem co tam všechno bylo?

JU: no tak dycky začala muzika reklamy

LG: reklamy

JU: reklamy dycky byly reklamy že á á po tech reklamech přišel ten
žurnál neboli týdeník vochnšau ((Wochenschau)) se tomu říkalo že, no
a někdy tam se tam vložili ten takovej ten ten krátké film ten ten
jak se tomu říká do prkvančic teď si nevzpomenu, no pro děti

LG: mhm

JU: tak to byl ten námořník Pepek ((Pepek námořník)) ta Pepina ten
obr že to ste neviděla nikdy [s námořníkem Pepkem]?

LG: [já sem viděla] já si nemůžu vzpomenout jak se jmenovala olí
((Olie)) ta holka

JU: ona ne ona se ona byla Pepinka

LG: Pepinka jo

JU: no

LG: takový ten ten ten ta záporná postava to byl takový ten robustní
pán...

JU: jo jo jo to byl von

LG: mhm

JU: s tím Pepkem

LG: a a kromě toho dětského filmu které který vás asi bavil měl ste
o ostatní části toho programu zájem?

JU: pravda pravda

LG: a který ste teda z těch dával největší přednost tomu dětskému
filmu nebo [tomu týdeníku]

JU: [no néé] to bylo to bylo (alech brajcht) to se nedá říct že sem
šel do kina kvůli námořníkovi Pepkovi ((Pepek námořník))

LG: jasně

JU: podstatnej byl ten film

LG: mhm jo jo jo to mně jasné

JU: toto bylo tak jako navíc

LG: jasně mhm á vybíral ste si film třeba podle toho ze které země
byl?

JU: tó podívejte se to byla t- to byla taková mezilidová reklama
vždycky někdo na na tym už byl a řekl to je to to tam hraje to to to
tam hrál ten a ten to je dobrý mhm

LG: mhm [takže tohle byl nejčastější způsob jak ste se o tom]

JU: [no no no] byl ten film už ani nevim jak se to menovalo s tó
ritó hajvortovó ((Rita Hayworthovou)) to byla krasavica to byla
krasavica jéj to byla krasavica

LG: tak jo

JU: ona gilda

LG: gilda jo

JU: (mně stačí) že si na to vzpomenu sakra tak vy to študujete by to
znáte ale já že

LG: a co podle vás teda dělalo dobrý film dobrým filmem které filmy
ste měl rád tak jako obecně?

JU: tak rozhodně sme všeci milovali kovbojky

LG: mhm

JU: a veselohry Laurel a Hardy

LG: <mhm>

JU: čeplin ((Charlie Chaplin))

LG: mhm

JU: to sme to sme všeci milovali.

LG: a chodil ste třeba na film víckrát třeba když se vám nějaký
hodně líbil?

JU: no tak možná že se to někdy stalo no ale.

LG: kromě těch kin a vy ste říkal že ste měl rád tanec

JU: no

LG: měl ste ještě nějaké jiné druhy zábavy?

JU: no tak já tancoval až po válce

LG: jo jo

JU: že

LG: mhm

JU: za rajchu se nesmělo že tanzfbót ((Tanzverbot)) vojáci naši
který bojovali proti bolševismu za nás bojovali nemohli tady v naší
zemi tancovat a obzvlášť jak pak tady ti Němci dostávali na prdel že

LG: á jaké byly rozdíly mezi těmi kiny jako jestli byly nějaké lepší
nějaké ste říkal něco o [té blechárně]

JU: [tak to byly] takový ty ty ty premiérový kina

LG: mhm

JU: to byla to byla Kapitol

LG: Kapitol

JU: Kapitol potom skala ((Scala)) ajik Alfa Alfa pasáž v tom to
premiérový kino

LG: a tam to...

JU: Moderna, Jalta no

LG: a tam to vypadalo jak v těch premiérových kinech [byly jako
nějaké]

JU: [všecky] byly jako ty kina hezký

LG: a tak ty ostatní kina bylo byly jako nějaké třeba kina ve
kterých to nevypadalo tak dobře jako v těch ostatních

JU: no tak byly takové jako jak- bychom jako bychom řekli nóblovější

LG: mhm to byly teda ty [premiérové]

JU: [jo jo] jo ty premiérové

LG: a ta blechárna ((Grand))?

JU: no tak to byl takový ka- podlaha navolejovaná že

LG: ((smích))

JU: nějak

LG: á měl ste radši ty premiérové nebo ty...

JU: jo tak slečno to záleží na tom co kde hráli

LG: mhm

JU: a jaká přišla reference

LG: mhm o těch programech sme už mluvili jo byl ste někdy na
promítání filmu u někoho doma jako u někoho kdo měl promítačku?

JU: mhmh

LG: ne-e

JU: to nikdo neměl t- t- t- to byla drahá věc

LG: jo ještě k těm kinům jsem chtěla jestli bylo nějaké kina podle
vás která hrála spíš německé filmy a některá která hrála spíš české
filmy

JU: jo byly některý v tym Centralu ((Central)) na tym náměstí
Svobody že tak tam hráli vesměs německý filmy.

LG: mhm

JU: že i v tym Kapitolu ((Kapitol)) mám dojem to víte mně všechno si
člověk nepamatuje.

LG: jo j- jasně ale pamatujete si si si jako toho hodně podle mě.

JU: tak to je,

LG: mhm teda v tom během toho protektorátu jak se ti diváci v kinech
chovali třeba když tam byly ty týdeníky ste říkal to před tím
hlavním filmem

JU: já jenom vim že

LG: mhm

JU: po válce to tady bylo

((rozhovor přerušen))

JU: to byl takové vtip, byl byl na návštěvě to je vtip

LG: mhm

JU: byl na návštěvě Beneš v Moskvě že a teď se sešli se Stalinem
podávali si ruku a někdo zařval v tym kině davaj časy páč ty ty
ruský vojáci ti byli jak čerti ti co tu byli skolko časou už tady
byli, davaj časy na paměť co já bojoval za tebe a co ty davaj časy
no a tak to právě to to právě ten Beneš si s tím Stalinem podávali
ruku a někdo tam zařval davaj časy.

LG: hm

JU: no tak to bylo milá zlatá

LG: a když em se třeba v tom týdeníku objevil Hitler nebo tak byly v
kině nějaké reakce diváku jako...

JU: to si nikdo nedovolil, měli lidi strach

LG: a v- a třeba v těch jako co byly vyloženě německé ty ki- ty
kina,

JU: no

LG: jestli já nevim jestli nějací ty diváci kteří s tím
sympatizovali jestli třeba nějak se [vyjadřovali]

JU: [néé kdyby mu] vyvolával Hitlerovi to néé

LG: [mhm]

JU: [to nic takovýho] to určitě néé

LG: ehm když končila ta válka jestli to bylo nějak vidět při těch
projekcích jako...

JU: to zas naráz se tady objevily nějaký ty ruský filmy

LG: mhm

JU: samozřejmě americký filmy že,

LG: jo ale já jako myslím jako by třeba ta atmosféra když už se
třeba nebo já nevim jesi- jestli se to vědělo že končí ta válka nebo
že už...

JU: no tak samozřejmě, samozřejmě si pamatuju jak se Rusi přišli
šestadvacátýho osvobodili Brno šestadvacátýho dubna,

LG: mhm

JU: že, aji aji zrovna tak si pamatuju patnáctýho března když sem
přišli Němci, si pamatuju obojí.

LG: a vzpomínáte si na první návštěvu po osvobození?

JU: kina?

LG: mhm toho kina

JU: néé kerej film sem viděl po válce jako první mám dojem že to byl
nějakej ruskej ten ten ten ten byl takovej známej éé ježíš mankote
jak se ten film menoval, Cirkus.

LG: to neznám?

JU: to jo to byl to byl to byl to byl známej film ten Cirkus, no, to
byl takovej politické film.

LG: jo teď tu mám ještě nějaké otázky, o těch německých kinech už
sme mluvili, a jo jestli byl třeba, já vím že ste říkal že ste si v-
vybírali filmy hlavně podle toho kdo co o tom řekl [nebo tak]...

JU: [no no]

LG: ale jestli byl třeba rozdíl když ste šli na ten film pokud ste
šel s německými kamarády nebo s českými.

JU: tak jo jo jo jo i né t- to to (znala fašin) to bylo různé

LG: mhm

JU: ten když to byl dobré d- d- třeba detektivka tady na tym Starym
Brně uměl kde kdo německy tak se na to šlo ne Němci měli dobrý dobrý
detektivky

LG: mhm

JU: za rajchu a po válce že, doktor kripnanbort ((Dr. Crippen na
palubě)) taková detektivka.

LG: ehm, já teda nevim jestli sem to dobře pochopila ale vy st- vy
teda pocházíte z české rodiny jenom ste chodil do německé školy a
pak eh jak se vaše maminka podruhé vdala tak si vzala [Němce].

JU: [Němce] ano tak jest.

LG: mhm jo e já tu mám teď ee seznam filmů který vám ukážu jestli
byste si to mohl přečíst jestli si na některý z těch filmů
vzpomenete jako...

JU: Zpívající bloud ne cé ká polní maršálek ((C. a k. polní
maršálek)) ano cvaj harc im drivirtl takt ((Zwei Herzen im
Dreiviertel-Takt – Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu)) To neznáte
Hadimršku to taky znám Lelíček ve službách šerloka holmsa ((Lelíček
ve službách Sherlocka Holmese)) to taky Šest žen Jindřicha osmého
((Šest žen Jindřicha VIII.)) taky,

LG: a byl ste ehm na některém z těch filmů na které ste si vzpomněl
já vím že jako že třeba většinu budete znát i potom jakoby z
pozdější doby třeba z televize a tak ale jestli ste na nějakém z
těch filmů byl v kině

JU: no byl teď sem vám to řikal

LG: jako...

JU: jo no tak podívejte se cé ká polní maršálek ((C. a k. polní
maršálek))

LG: mhm

JU: cvaj harc im drivirtl takt ((Zwei Herzen im Dreiviertel-Takt –
Dvě srdce v tříčtvrtečním taktu)) viděl sem

LG: mhm

JU: To neznáte Hadimršku taky Kouzlo valčíku to mi nic neříká
Lelíčka ((Lelíček ve službách Sherlocka Holmese)) sem taky viděl no
Šest žen Jindřicha osmého ((Šest žen Jindřicha VIII.)) taky Zlatá
Kateřina nevím nic der frac ((Csibi, der Fratz)) nevim mat- Mata
Hari taky nevim Cácorka taky nevim Moderní doba to byl čeplin
((Charlie Chaplin))

LG: mhm

JU: to to to sem viděl Svět patří nám taky Werich ((Jan Werich)) to
sem taky viděl Sněhurka a sedm trpaslíků

LG: [jo o tom sme mluvili]

JU: [to sem taky viděl] kreslené

LG: a nepamatujete si s kým ste na tom filmu byl?

JU: ne možná s maminkou s dědečkem, no Tři děvčátka pokračují no to
nevim Tři děvčátka a námořník nebo Dvě děvčátka a námořník, To byl
český muzikant taky to vo Kmochovi ((František Kmoch)) to sme taky
viděl Roztomilý člověk taky vínr blút ((Wiener Blut – Vídeňská
krev)) je Vídeňská krev [vínr blút vínr blút tu tu dú ta da ta dadá]
((zpívá))

LG: [ten ste měl rád ten film]

JU: no jo no tak to byla štrauzova ((Johann Strauss)) muzika [kdo by
ju neměl rád]

LG: [mhm]

JU: to mají rádi i dneska všichni aji že no. Muži nestárnou taky sem
viděl no minchausn ((Münchhausen - Dobrodružství barona Prášila)) to
bylo bezvadný s hanzem albrsem ((Hans Albers)) Tanečnice mi nic
neříká La Paloma taky to bylo ohromný, Neviděli ste Bobíka
((Neviděli jste Bobíka?)) taky
LG: mhm

JU: s tím pejskem to byla taková vojenská zápletka, Její oběť no to
je ten opfrgang ((Opfergang)) to je ten první německé barevné, Její
oběť

LG: jo, to tu mám

JU: Její oběť

LG: to byl teda ten první německý barevný který ste jo...

JU: jo no to bylo tak

LG: jo a ještě sem se chtěla zeptat, jestli třeba nemáte nějaké
historky s kinem nebo nějaké podobné věci o kterých sme nemluvili
něco na co sem se vás třeba nezeptala a chtěl byste o tom něco říct.

JU: nevím co vám co bych vám ještě vo tom řekl slečno no já myslim
že sem vám toho už řekl dost.

LG: jo to teda jo řekl ste mi toho hodně

JU: no tak vidite, doufám že je to nahraný tak si to

LG: je to nahraný

JU: mužete pomaly pustit a z toho si vyberete co vám holt bude
pasovat

LG: tak já to teda vypnu jestli už nechcete nic říct.

JU: no ani ne já už pudu já já totiž musim jít že na mě leze
trápení.

LG: tak jo děkuju.

konec rozhovoru

1

Rozhovor vedla: Lucie Česálková
Rozhovor přepsal: Matěj Nytra
Datum a místo: 14. 7. 2011, Brno, sídlo Židovské obce

Rok narození: 1928

Bydliště do roku 1945: Rybářská ulice (Pisárky), předtím Křížová

Povolání rodičů: Otec správce, matka v domácnosti

Povolání narátora: neznámé

LČ: e já právě na začátek vlastně bych potřebovala začít e vlastně
re- rekapitulací vašich osobních údajů,
AM: [mhm]
LČ: [budou] to úplně otázky jednoduché abysme měli na tom záznamu
vlastně [představeno]
AM: [mhm]
LČ: jak se jmenujete
AM: [ano]
LČ: [a tak] dále.
AM: beze všeho.
LČ: takže, ee zeptala bych se na vaše jméno,
AM: ano, já jsem a.m.,
LČ: na rok vašeho narození,
AM: devatenáct set dvacet osum.
LČ: a kde jste bydlela do roku čtyřicet pět, jak se to vlastně, vaše
bydliště jak se to třeba měnilo, (pokud) se to měnilo,
AM: ano, já sem se narodila v brně, a v třicátém roce, e se moje
rodiče (.) přestěhovali e na sportovní hřiště makabi co je blízko
(.) od dnešní riviéry
LČ: [mhm]
AM: [nebo] tehdejší už taky (.) a (bydleli) v pisárkách.
LČ: mhm
AM: [a]
LČ: [a do] té doby ste bydleli kde? předtím [ještě]
AM: [no] to sme bydleli e na křížové ulici.
LČ: mhm
AM: a e ten dům už nestojí tam, ten prostě, je e odstraněn, ( ) po
válce když se upravovalo e to staré brno, celé, tak ty sta- budovy
některé byly postiženy, samozřejmě ne jenom že by to byly tam staré
budovy ale ale samozřejmě frontou a bomba- hlavně bombardováním.
takže tam je e ta celá oblast na tom starém brně nová.
LČ: a pak ste tedy bydleli na těch pisárkách,
AM: no a potom sme bydleli ee bylo to vlastně v pisárkách, ale ulice
sahala ee právě z toho starého brna, [až do pisárek]
LČ: [mhm]
AM: takže to byla rybářská, ulice. to e sportovní hřiště židovské,
makabi, e bylo na ulici e když se to hledalo,
LČ: mhm [a]
AM: [ee tak] je to rybářská ulice, e myslím si to, pět.
LČ: a jaké bylo povolání vašich rodičů v té době,
AM: no tatínek e tam ee byl e přijal místo správce,
LČ: mhm takže jak ste se přestěhovali [tak on přijel]
AM: [tak e] s maminkou a se mnou sme se přestěhovali, když mi byly
dva roky, do toho e služebního bytu,
LČ: mhm
AM: který tam stojí ještě doteď protože to hřiště bylo e vybudovaný
(.) e jako e velice ohromný [areál]
LČ: [mhm]
AM: v pisárkách, jestli to znáte,
LČ: mhm
AM: tak je to pod tím [lesem]
LČ: [mhm]
AM: teče tam [svratka]
LČ: [ano]
AM: a e je byl to tam e fotbalový hřiště, a potom tam e byly
tenisový kurty, pros- tak a e a postavily se budovy e pro e děl- pro
společenský
LČ: mhm
AM: pro užívání, e vila pro restauraci, kavárnu a e bylo to hlavně
na letní měsíce, tak tam byla o- velká terasa,
LČ: mhm [mhm]
AM: [která] se užívala taky e jako taneční parket, no a jinak ee
byly tam aleje, e ovocný a a taky e kaštany vysázený pod kterýma se
sedělo, v letních měsících, louky, aby tam mohli lidé (.) trávit e
ty piknik aby si mohli dělat, a e prostě s dětma aby mohli na
loukách jít, a když bylo hezky a měli zájem tak mohli vyjít ven e
k řece, taky mimo mimo těch sportovních ee
LČ: jasně,
AM: akcí, tak mohli taky, e jako se rekreovat, no potom tam bylo
hřiště na košíkovou, atletická dráha, a všechno ostatní k tomu,
takže velký parkoviště a a e (.) takový nádherný areál
LČ: [mhm]
AM: [kterej] e v brně už nebyl nikde.
LČ: [a teď]
AM: [v tom] rozsahu, takže (.) společnost e která to ee teda e e se
tam hlavně v sobotu, ee jela tam se svýma rodinama, a e jinak se
hrály sporty, jako (.) to bylo, ee ří- (teda) klub makabi, ee
samozřejmě hráli s ostatníma klubama
LČ: jasně,
AM: v republice, a tak dále, no jinak a tak to bylo v letních
měsících, a byl tam taky denní pionýrskej [tábor]
LČ: [mhm]
AM: no k tomu příslušela kuchyň a a e když nebylo e dobrý počasí,
tak aby děti po obědě měly kde spat, jinak se spalo ee na lehátkách,
pod [těmi kaštany]
LČ: [mhm]
AM: to bylo e v bezprostřední blízkosti. (.) (už ten) jídelny nebo
verandy takové velké, kde se jedlo, a ty děti tam měly denní
pionýrskej tábor, kdo se přihlásil tak rodiče do určitých e nevím,
do určitých let možná
LČ: [mhm]
AM: [do čtrnácti] (.) a ty děti ee byly většinou z brna,
LČ: mhm
AM: a ee byd- (objednávali) (.) ee tedy e teda e tramvaj,
LČ: [(ta svážela)]
AM: [která byla] e byla u divadla, u starýho divadla ještě, jak je
na u nás tady (národní) divadlo, a tam stála tramvaj (.)
pravděpodobně asi v půl osmé, a ee tam ty děti nastoupily, rodiče je
předali vedoucím, a jely do pisárek a z pisárek šly pěšky
LČ: [mhm]
AM: [na to] hřiště, do toho tábora, a e ve- ee odpoledních hodinách
potom e po svač- ee před večeří, (.) jely zase
LČ: [(zpátky)]
AM: [šly do těch] pisárek, a u toho divadla si zase ty rodiče ty
děti rozebrali, tak to byl denní denní tábor, moc hezký. no tak se
tam hezky žilo,
LČ: a tatínek to spravoval, [teda]
AM: [a tatínek] no tak, každopádně tam byly kabiny
LČ: [mhm]
AM: [samozřejmě] e koupelny a všechno pro hráče, a všechno bylo
v pořádku, no a maminka udržovala ten pořádek, tenkrát se muselo i e
těm sportovcům, ale hlavně ee jedině teda, e <jedině> hm e (.) těm
fotbalistům, ee se praly ty dresy,
LČ: [mhm mhm]
AM: [a tatínek] je musel spravovat boty,
LČ: mhm
AM: ee (.) ty kopačky, všecko, to všechno náleželo k tomu,
LČ: mhm
AM: k té práci. no ale my jako děti sme měly tam dobrej život, mně
se tam v dvaatřicátým narodil můj bratr,
LČ: takže ste měla
AM: karel,
LČ: bratra sourozence,
AM: ano,
LČ: [mladšího]
AM: [sem] měla, (.) tak se narodil, já už sem měla čtyři roky, no a
tak sme to měly v dětství, a soustředily se tam jiné děti,
LČ: mhm
AM: z okolí a tak dále. takže ee to bylo něco úžasného, co všichni
říkali, a ty se máš dobře, když tady bydlíš, už děti to říkaly, že
nemusíš jet domů někam, jo, seš tady doma a (.) a ty rodiče dělali
všechno tam bylo, ohromný života až do osumatřicátého roku.
LČ: a jak ste to měla se školou, tam ste [chodila do školy a]
AM: [no tam] sem chodila do ee sem chodila do mateřské školy, a
potom na šilingrovo náměstí do e židovské školy.
LČ: mhm
AM: to patřilo (.) e to nepatřilo ee jako židovské obci, (.) ale
jinak tady makabi a to e ty kluby a všecko bylo ee samozřejmě ee
všechno bylo e podporovaný
LČ: mhm
AM: židovskou obcí. ee měli hodně členů, tady bylo (.) tady bylo
třináct tisíc lidí, byli tady registrovaní a ti co (.) byli na tom
dobře finančně, měli obchody a továrny, a banky, a tak dále, tak ee
prostě platili, aby se všecko vybudovalo.
LČ: a jakého [(z těch)]
AM: [a to se] ty příspěvky, té společnosti se dávaly podle daňových
LČ: [aha]
AM: [přiznání] (.) takže proto se shromáždilo tolik peněz, aby se
sport aby se mohly postavit, aby se podporovalo školství, studie,
nemocní lidi,
LČ: takže e to [to je ( )]
AM: [ee děti] sirotky, postavil se sirotčinec, byly vše- e byla tam
menza pro studenty, prostě všecko, a společenskej život aby byl,
stavěly se budovy, a hlavně se starali vo starý a chudý lidi. a vo
děti opuštěný, a podobně. prostě všecko, na všechno muselo být
peníze, tak ti co měli, ti lidi, tak dávali do té obce a s tím se
muselo hospodařit. podporoval se sport, a vš- ee vzdělání, což bylo,
u židů to nejdůležitější.
LČ: a jakého vzdělání vy ste dosáhla?
AM: no tak já sem chodila e na e pět tříd do do té školy obecné, na
to šilingrovo náměstí, tak já sem chodila, pěšky sem šla do pisárek,
vod tam sem jela tramvají,
LČ: [mhm]
AM: [na] pekařskou, to byla přímá tramvaj, (.) ee a jela až nahoru,
tramvaj jedna, a později se museli dokonce i na starým brně (.)
přestupovat, protože ta e tramvaj co jela nahoru tak tam přijela
z druhé strany, a (.) nepřijela z pisárek
LČ: mhm
AM: ee a tak sem e jezdila tam tramvají až do páté třídy, no a od
prvního gymnázia sem ee na první gymnázium sem byla na hybešové bylo
gymnázium
LČ: [mhm]
AM: [taky] postavený,
LČ: [jo]
AM: [židovský] gymnázium, a tam sem šla, ze školy, ale tam sem byla
jenom ee začátek třetí třídy a a e to se to už sem šla do
koncentráku.
LČ: a potom e ste měla jaké povolání, ve svém životě jako
AM: no tak já ee povolání, samozřejmě sem e doufala že e budu ee si
eště e že si něco vyučím, nebo vlastně sem chtěla jít do nějaké
školy, tady byla tenkrát ee rodinná škola, (.) e v pisárkách byla, a
to sem e si jako přála, to je pro e děvčata, to bylo e na všechny
(.) možný povolání, a to kdybych e prostě dokázala, a tak sem si to
tak představovala pro život rodinnej to bylo, i pro ee zaměstnání,
protože ty dívenky, co tam dělaly, tu ves- vesna [to byla]
LČ: [mhm jasně]
AM: menovala se, víte o tom něco,
LČ: mhm
AM: tak e tam se vyuči- tam nejenom e se vyučily, za prvé jak e se
samozřejmě všeobecný vzdělání, a potom se soustředily taky na e
ruční práce a co budou v životě potřebovat na e a doká- aby e
všechno co co bude potřeba pro rodinu, nejenom pros- ee se e ob-
objevit s manželem někde v ňákým prostředí rituály aby ho uměli taky
u- u- teda zařídit, udržet, (.) no a samozřejmě když přijdou děti
tak tam byla po- výchova dětí, a všechno po- se učili, ee jak se
budou o to dítě starat a vychovávat, jak to budou (.) e pěstovat
zdravotně a tak dále, no a potom se (.) potom byly ještě další
odborný e předměty a (...) já mám ((začíná plakat)) promiňte, já mám
takovej že když na to všechno vzpomínám tak vidím ty lidi a to mně
dělá trošku
LČ: mhm, rozumím,
AM: že nemůžu se dost ovládat, si to nemůžu prostě se citově
ovládat, (..) (to mě za chvíli přejde) (..) a (.) potom, e sem
chtěla říct ještě k té škole, (..) já si musím donést jenom
ubrousek, jo?
LČ: ano,
AM: takže.
((nahrávka pokračuje po přerušení))
LČ: no, mě by teď (ještě spíš) zajímalo jak ste pak pracovala, třeba
i
AM: no, já sem ještě k té [školi]
LČ: [ano]
AM: chtěla říct že sme potom ee potom měli předměty ee e vš- ee
nejenom všeobecné (.) e prostě e jak bych to ře- na všech sm- mířily
na všeobecný vzdělání že, ale ee od tam e takový odborný ee předměty
tam byly, že když (nás) to byl e ty čtyři roky obstáli maturovali,
tak je přijímali do [zdravotnictví]
LČ: [mhm]
AM: a potom, na na úřady, a mohli být e kuchařkama, už jako měly už
k tomu ten papír nemusely už (.) dělat výuční listy a tak dále (.)
no, a byly švadleny, a e a byl- a mohly dělat (.) jako aranžérky, a
[všechno]
LČ: [ano]
AM: tolik oborů, že (.) nevím jestli v takovým rozsahu něco je
LČ: mhm
AM: aby e to stačilo, dneska ten nárok je ee samozřejmě oprávněně
větší, na všechno, tak e to už dneska nemůže být, ale tenkrát
opravdu to stačilo a ee ty ženy mohly být i nejenom v rodině aby
obstály, ale ee jako manželky aji matky, a (.) e tak, aby jako mohly
taky eventuelně být zaměstnaný, (v určitým oboru) (.) tak ee na to
vzdělání ste se ptala, ale já jsem se vrátila, ee s- byla sem sama,
ee v koncentračním táboře v terezíně, ee a (.) a byla jsem tam ee
podle e co němci vydali, norimberský zákon. jelikož můj tatínek byl
křesťan, tak na ee on e jako maminku a mýho bratra, podle těch
zákonů, ee tak zvaně chránil doma,
LČ: mhm
AM: ee ale, samozřejmě to bylo do určité doby. ale, to se eště
nevědělo, zatím to vyšlo že chrání manželku a děti, ee ta árijská
strana. buď to byla žena, nebo muž, když bylo e smíšené manželství.
ale ee a tam ta hranice byla že, manželku ano, ale děti do čtrnácti
let. no a já jak sem měla čtrnáct let, tak ee už mě otec jako
nechránil. (..) no mezi- my sme e eště sem chtěl říct že sme se
z toho makabi přestěhovali (.) že e prostě v osumatřicátým už když
bylo obsazený rakousko (.) tak tady ee už byla taková proti- ee ee
nejenom že v brně bylo hodně němců, a fašistů, (.) tak už začala
protižidovská hodně, ee já bych řekla ta ee nálada,
LČ: (nálada)
AM: ee a začali to, ee i židům prostě tady ti e lidé a ee úřady, e
dávat najevo, e prostě že, v německu už norimberský zákony vyšly
v třiatřicátém roce, tak už se vědělo, už stál dachau, a už stál ee
eště buche- buchenvald ((míněno Buchenwald)) (.) a věděli že to
vraždí na ulici a vyhánějí, a lidé u- někteří kteří mají peníze tak
utíkají, do ciziny, ale, hodně už postupně ty lidi, a byly ty první
koncentráky (se) začaly budovat postupně, a vystěhovávali, tak to se
vědělo, ale tady se pořád tomu ňák nevěřilo, a (.) doufali že ee že
to tady ee na nás nepřijde. (..) ta lavina. ale e už v osumatřicátým
jak říkám, tak ee za prvé e z nás ee z páté třídy obecné, to se
vracím ještě zpět, tak sme museli tu budovu opustit, a (.) tady,
teda ještě naše budova, tady tato, existovala, tak první poschodí
(.) udělali obec- ee [třídy]
LČ: [mhm]
AM: obecné školy, pět tříd (.) udělali, takže, jeden rok sem tady
chodila, do devětatřicátého do páté třídy, no a tady nás přepadli
němci.
LČ: mhm
AM: v devětatřicátým patnáctého března. (.) no a celou tu dobu už ty
ee fašisti všechno proti nám vystupovali, tak my sme e se museli
z toho makabi taky, ee (..) eště, to patřilo eště židovské obci, ale
už se tam prostě nálada, a samozřejmě ta radost už nebyla z e toho,
ee života tam, a prostě to utiskování ze všech stran, ee by- ee tak,
bylo tak silný, že ee (.) to krásný, to sportování, ten život, a to
všechno, ee už nebylo samozřejmě tak rozvinutý, a naopak se tam ee
soustřeďovaly ee od ee ňáký krátký pobyty ee většinou mladých lidí,
kteří chtěli tehdy jít ještě do palestiny.
LČ: mhm
AM: to nebyl eště stát izrael jak je teď, e to bylo po první světové
válce, e bylo určený že tam bude, ee že to to území ee který e už
tam někteří ( ) ee židé byli, ale hlavně tam byli arabi protože
to území pozbyli (.) ee židé, když je římané vyhnali, tak ee, prostě
museli (.) e z toho historicky dokázaného státu, prohraným prohranou
tady touto válkou, (.) přestože (byl pronásledován) už předtím ale
vždycky se někdo zachránil a zas byla válka, zase někdo zachránil,
zas to budovali, zase (.) prostě to tak šlo pořád až (.) až e před
válkou už se toho (.) ujali, a (řekli si) že ee když je to
historicky dokázané tak ((krátce se pozdraví s příchozím)) e tak ee
(.) že ee se budou snažit ee aspoň e ze zač- ee prostě ten e stát
dostat zpět, ee což ee nejenom že měli historicky dokázaný, ale
prostě e by- ee nebylo možný protože to byla kolonie anglická, a e
tak židé ee začali ee teda š- ee vybrali e v celým světě dělali
sbírku (.) a když byly peníze tak ee začali vykupovat to území.
LČ: mhm
AM: ee vyk- a arabi a ty turečtí šejkové a tak dále, kteří už byli
majitelé těch e to těch ee částí té země, tak ee když v soukromí
majitele tak (.) prostě, beze všeho prodávali, a prodali to tady té
židovské
LČ: [mhm]
AM: [organizaci] e zase a (.) ale prodali jim ee samozřejmě skály,
(močály) (.) a pouště. ((mluví s pláčem)) a když to židé tady toto
koupili teda organizace židovská, kdo měl víru a národnost
židovskou, a tak ee se udělala ta akce, takže toto už bude vaše
území, to sme koupili, to patří e nám, soukromě, a (.) musíte tam
dělat ee musíte to obrátit ee v e urnou půdu, a tak abyste tam mohli
žít. (.) no a z- ee samozřejmě (.) lidé kteří e byli dobře situovaný
tak o to zájem neměli ale chtěli aby se (ten stát vrátil) a aby židé
tam žili aby ten stát existoval, když tam nebudou už (.) a pomohli
k tomu, a nejvíc teda e ti chudí lidi (.) e se tam začali a chudý
rodiny stěhovat, (a budovali a)
LČ: mhm a vy ste se pak teda [e z toho makabi]
AM: [a tak jenom chcu říct] že (.) na tom makabi se něk- byli taky
se školili, protože tam chtěli jít do [palestiny]
LČ: [mhm]
AM: mladí lidi, který eště byli buď v gymnáziu nebo dokonce byli na
vysoké škole, ale už se chtěli stěhovat,
LČ: mhm
AM: v tom osumatřicátém roce, (.) ee to už hodně lidí tam žilo, od
LČ: mhm
AM: od e před válkou, v [kraji]
LČ: [mhm]
AM: ne dlouho, ale potom před první válkou,
LČ: [mhm]
AM: [a potom] celou dobu, že? no a, e oni tady tito mladí lidi se
školili a hlavně se teda školili (.) e na ee na statku, a tak [dále]
LČ: [ano]
AM: když někdo to na- e potřeboval ty dělníky tak tam dělali i
zadarmo, aby se něco naučili, když přijdou aby uměli vzít [ten]
LČ: [ano]
AM: rýč do ruky, krumpáč, nebo něco, aby prostě všechno, něco něco
uměli o tom, hospodaření, (.) e celkově, e na venkově, jo?
LČ: ano,
AM: tak, až ten byli takže tam taky se dělaly přednášky, učili se, a
všechno, a taky e z toho makabi odjížděli potom e ty ee lidi e do té
palestiny, takže tam přijely autobusy, zavezli je (.) e zavezli je
do e bratislavy, a
LČ: mhm
AM: od tam už lodí, e se dostali dál, no a když to bylo později tak
(.) tak prostě bohužel, někteří tam ani nedojeli, už začala [těžká
doba]
LČ: [mhm ano]
AM: [všude] (.) tak to sem jenom chtěla říct k tomu makabi, a my sme
se přestěhovali, tatínek (.) ee vzal jeden pozemek nedaleko, a tam
byly takový (.) menší domky, tak jeden koupil, a eště e udělal
nástavbu, vět- aby to zvětšil, a (.) tam sme se nastěhovali.
LČ: mhm a teďka [ještě]
AM: [a] to nebylo daleko.
LČ: ano.
AM: a to je e už dneska to zase převzala výstaviště, jo? asi v tom
(.) [(v té poloze)]
LČ: [a jak ste teda] potom pracovala, [po návratu]
AM: [no]
LČ: [ee ještě]
AM: [ne, já sem] aha, e já sem jenom ještě chtěla říct že sme tam e
byli a e to už sem e jako šla do té do toho gymnázia a potom přijela
(.) byl třiačtyřicátej rok, v lednu, přijela jed- přišla jedna moje
kamarádka, to už sme měli zavřenou školu, a přišla ee ke mně, já sem
říkala že sem ráda že ee že přišla, e se za mnou podívat, a (..) a
ona řekla, no já sem přišla, ale e (.) ee nejenom že sem chtěl
s tebou mluv- ee tě vidět, ale já sem ti přišla říct že bohužel je
listina napsaná ee bude transport a v tom transportu seš ty i já.
pudeš do koncentráku. a podle těch norimberských předpisů, víš něco
vo tom, já říkám, vím. a je to jisté? a ona říkala, ano, můj otec
eště (.) pracuje na židovské obci, která tady byla na jednatřicítce,
v tom
LČ: [mhm]
AM: [sme] měli dům, tady e v té ulici (..) kapitána jaroše, tenkrát
legionářská, a ee tu listinu viděl. (..) takže a ee říkám, jano, a
co, co myslíš že já mám dělat, jo? (.) a řekla, tak řekneš to
rodičům, a můžeš mít s sebou třicet kilo, (.) oni ti dají, co
potřebuješ. já sem řekla, no tak rodičům, tak (.) ee no zatím eště e
kdy to má být, nebo povolání nepřišlo, (.) zatím, a ona řekla, ne,
zatím ne, nevím přesně kdy to bude, (.) ale bude to brzo. ale, já
sem říkala, tak prosím tě, buď tak hodná, neříkej nic mým rodičům,
(a jo to tvým taky neřeknu), že už sem na listině, protože každej
den kdy to nebudou vědět je to lepší. (..) a (.) tak, sem jim to
neřekla, a prostě sem na to myslela, a mezitím se staly takový
události že nás němci odtama hnali a do čtrnácti dnů, a (.) ee
tatínkovi, e teda rozkázali srovnat to se zemí, (.) no a tak lidé si
to rozebrali, my sme spali každej někde (spali sme čtyři) (.)
samozřejmě nás brzo ráno vypouštěli aby e žádní sousedé ( ) (.)
no a můj tatínek (by měl) a ještě mimo to že byl zaměstnanej, na tom
makabi jako správce tak (.) e ee ještě měl obchod s uhlím, a
s dřevem. (.) a takže tam udělal, ee nad těma e já bych řekla,
boxama, kde bylo uhlí, tak (.) se udělala taková palanda, a nahoře a
tam se dal nábytek, a všel- dost věcí, co se dalo převézt, a (.)
teda nebylo tak nejnutnější k dennímu životu, a zatloukli to tam
LČ: [mhm]
AM: [špatnýma] deskama a prostě jako vypadalo to jako, nahoře sklad,
nebo to, že, to si teda přes válku jako nikdo nevšiml vůbec že tam
je všechno, a ňákej bídnej byt, ee sehnal, na hybešové ulici
jednopokojovej co ani ee domovnice nechtěla bydlet, tak od tam sem
šla do lágru, tam sem spala den, to už se rodiče dozvěděli,
LČ: mhm
AM: (.) a to mě přišli vybavit, ee kamarádka maminky a ( ) maminka
moje, (..) ((šeptá)) (do toho koncentráku se úplně zhroutila) (...)
no, a tatínek mě doprovodil, já sem předvolání do toho transportu
dostala až do prahy.
LČ: mhm
AM: ale tak byl přesto zvláštní vagón, protože my sme nesměli nikam
chodit a ee samozřejmě, e a jezdit vlakem a tramvají, a jenom na
jedné plošině, a to se potom taky zak- zakázalo lístky a tak dále,
to bylo strašně omezený a e několik potravin, a my sme neměli
potravinový lístky, jenom tatínek.
LČ: (..) no a když se teď dostaneme k tomu
AM: jo,
LČ: hm eště e kinu,
AM: ano,
LČ: tak e vzpomínáte si kdy ste byla poprvé v kině?
AM: hm no tak přesně samozřejmě to není tak jednoduché, ale tatínek
e s námi chodil, ee když sme byli malí, ale až ee s- e bratra vzal
na klín, a to mně bylo když měl bratr dva roky tak já sem měla šest,
že? no tak e šel s nama do kina,
LČ: a kam ste
AM: na starým brně bylo kino,
LČ: mhm
AM: (.) ee grand, estli ste už o tom slyšela? (..) naproti pivovaru.
LČ: ano.
AM: a bylo tam e eště za tím kinem bylo veliký koupaliště.
LČ: a jak často zhruba ste třeba chodili eště?
AM: velice nepravidelně, [málo]
LČ: [nepravidelně]
AM: tatínek neměl čas a (.) my sme do toho kina potom chodili hlavně
se skupinou dětí
LČ: [mhm]
AM: [který] sme se v pisárkách sešli, a šli sme a společně sme zase
ee vrátili se protože můj bratr byl malej, a ma- [rodiče]
LČ: [mhm]
AM: nedovolili aby sme šli sami, i když já sem byla o čtyři roky
starší, zatím ne, až měl bratr když měl bratr ee pět let tak já už
sem měla devět, tak to už si pamatuju, že e s tou skupinou sme
chodili ale jinak do toho biografu e takový dva roky jenom s rodič-
e s maminkou, jenom většinou e většinou s tatínkem a někdy taky
s maminkou.
LČ: chodili ste teda [výhradně do toho]
AM: [do toho grandu] a e jak začla nevím přesně kdy, ale potom bylo
eště jeden biograf, ten byl na výstavišti, jestli [ste o tom]
LČ: [mhm]
AM: taky slyšela. tam bylo už moderní kino, moderní budova, oproti
tomu grandu, to byla taková (.) já vím že e ti hoši s- starší co
byli takoví e prostě <divoký> do toho kina se strašně hrnuli, na
šaplina ((míněno Chaplina)) a na to, vše- všechno co hráli, ty němý
filmy, laurel a hardy, ne? a takový, tak ty ře- ty e to nazývali
<kistňou, kistňou, brněnsky> že tam ee že ta budova byla jenom vidět
zeď a vchod a pokladna, byla zvenku, a když ty ee a prostě vchod (.)
e dvojitý dveře, na (rozměr) takový
LČ: [mhm]
AM: [asi] ve velikosti kdyby tam vjelo auto, no a bylo to, a ta celá
budova mně připadala trošku spuštěná,
LČ: mhm
AM: a plátno, a tak dále, no a někdy to ee taky poruchy byly, to si
pamatuju, (.) ee při tom [promítání]
LČ: [aha]
AM: (.) a tak dále, no ale my děti sme všechno dobře prožívaly, no a
potom eště sme chodily na to výstaviště, (.) a to už rodiče nesměli
vědět že tam deme, protože to bylo všechno zakázaný, a maminka nám
řekla a tatínek (.) hlavně maminka, děti nechoďte nikam ať se
nedostaneme do neštěstí, většího než máme. (.) takže my sme tam
chodily jako na černo.
LČ: [tajně]
AM: [sme jenom] šly za dětma ale (.) ale šly sme do toho biografu
taky.
LČ: a ty peníze na to to ste [měly ee (vlastní)]
AM: [jo no tak] oni nám dali [kapesný]
LČ: [mhm] kapesný.
AM: samozřejmě. a to b- ee vstupné do toho <biografu stálo korunu>
LČ: a jak jak bylo
AM: a potom jednoho dne to skončilo, protože my sme si tam sedly a
zhas- e začal film, zhaslo se, začal film, najednou vstala jedna
paní velká fašistka, předstoupili k němcům, a vstala okamžitě
rožněte jsou tady židovský děti. (.) nebo děcka, jo? no a tak (.) ee
prostě ten ee uvaděč tam rožnul, a ona ukázala na nás. (.) a tenkrát
už se nosily hvězdy tak samozřejmě my sme je neměly, nevzaly si
hvězdy nebo sme si je schovaly, musely sme nosit hvězdy. no
samozřejmě my sme šly za dětma a šly sme do biografu tak sme je
neměly, že? ale stejně na nás ti fašisti čekali a kdoví jak to bylo
všecko. a ještě sme chodily do školy sem a tak dále, a u židů se
slaví ee teda volný den a ten svátek, v pátek večer začíná v sobotu
(.) je svátek, takže my sme měly školu v neděli.
LČ: mhm
AM: voni věděli že deme do školy tak na nás čekali a (.) a zuřili že
v neděli chodíme do školy že jako to jako bylo proti jejich mysli,
LČ: mhm
AM: oni nechodili vůbec, oni nebyli vůbec já myslím nevěřili v boha
nebo něco, ale toho se chytli, katolické víře, (.) protože katolická
víra dycky byla (.) e bohužel (.) (lety) tisíciletí pronásledovala
židy.
LČ: (.) a do toho kina ste chodili třeba v který den?
AM: (.) a, toho se taky chytl hitler, (.) ((mluví s pláčem)) chopil,
že měl za sebou, (.) katol- křesťanskou celou společnost, v celým
světě.
LČ: a když ste teda chodily do školy v neděli, kdy ste chodily do
toho kina?
AM: (.) no [tak]
LČ: [nebo, jak to bylo]
AM: [to sme byly dopoledne]
LČ: [jo dopoledne]
AM: [v kině dopoledne]
LČ: [mhm] mhm takže potom, třeba.
AM: málo. no ale to už ee s- to už sme (.) e říkám, tak do toho kina
(.) ee sme chodily no tak eště e eště už se nosily hvězdy,
LČ: mhm
AM: ale to sme tam byly já vim, já dvakrát a za takových podmínek
sme byly vyho- vy- například vyhnaný z toho kina. tak ten řekl
poďte, no a šly sme, samozřejmě sme to doma neřekly, ale ee ty děti
to řekly doma a ty rodiče, to mamince řekly.
LČ: mhm
AM: ee a hm (.) maminka jenom říkala ať se to tatínek nedozví,
protože on by tam šel a to by byla ještě větší, to by bylo velký
neštěstí.
LČ: a třeba ve škole ste se o kinu ňák bavili? nebo
AM: o čem?
LČ: o o filmech, jako e že by se to zmiňovalo třeba učitelé nebo
[tak něco]
AM: [jako?]
LČ: jako při výuce třeba,
AM: no v občanské výchově, proč ne. všeobecný to bylo.
LČ: (..) a a v té době byl pro vás film ňák důležitý třeba e pokud
jde o hry nebo [o to jak se děti spolu povídají, nebo]
AM: [tak samozřejmě že to bylo] ee vždycky zajímavý, že? (.) no a e
radost, samozřejmě, sme byli tak jak, když sme byli men- byla menší
tak, na kašpárka a tak dále, na pohádky, to se chodilo, doma nebyla
televize, nebylo, jenom ňáký rádio, (.) e velmi e jednoduchý, (.)
takže to byl všecko velice sme prožívali. byly rodiny bohatý který
už měly tady byly na tom mnohem líp, s tou technikou. ale u nás to
nebylo, a stačilo to (co bylo málo) dostali sme se všude, (potom) e
židovská společnost pro ty děti dělala všechno, hlavně byly když
byly svátky a (.) a e tak se dělaly veliký oslavy, a a setkání a
tam, e samozřejmě vystupovali e vystudovali herectví, byli
spisovatelé, (všecko)
LČ: a když [byste]
AM: ((mluví s pláčem)) [a byli] hudebníci, (kdo) my sme měli takovej
krásnej život, (.) zúčastňovali a všude sme šli, (.) rodiče všude se
zúčastňovali, a když sme nemohli, tak, když rodiče nemohli, tak
vždycky se někdo našel kdo nás (.) doprovodil a s- ee vrátil, a byli
sme taky e sme cvičili
LČ: [mhm]
AM: [v tom] makabi, že, v letních měsících na hřišti, a v zimě na
stadiony, a to sme měli všechno (.) pronajatý a (.) makabiády byly,
(.) prostě všechno, kdo na co byl nadaný a chtěl tak, (.) e měl
možnost, no.
LČ: a když si vzpomenete na ten ještě na to kino grand, jak ste ho
jakoby vnímala, jako co si (přímo) třeba vybavíte, když si na něj
vzpomínáte, [na to]
AM: [mhm]
LČ: kino,
AM: no tak, hm e samozřejmě sme e byli rádi že něco tak, ale e ten
pocit té úzkosti e byl velice silnej, (.) když sme tam chodili. (.)
pořád sme měli strach z té společnosti, (až) nás někdo uvidí, a bude
neštěstí, (.) tak jak maminka řekla, (.) že když nás chytnou, tak
zatknou rodiče, (.) a všecko to sme už věděli že tam de vo život,
(.) no, ne vyloženě tak, ale věděli sme že musí nastat veliký
neštěstí. (..) protože už byla válka, ((mluví s pláčem)) (.) a lidé
mysleli (.) ( ) (.) ztráceli (a nedělo se nic)
LČ: (..) a samotné to kino, potom, jak na vás působilo jako prostor,
třeba, líbilo se vám [tam?]
AM: [ano] no velice bylo hezký, moderní, všecko. jak celý
výstaviště, že? to bylo krásný už, postavený předtím, (tak) (.) sme
na e veletrhy s rodičema chodili každý rok,
LČ: a ve srovnání s tím druhým kinem, v tom [starém městě]
AM: [no samozřejmě] e to bylo, jistě nepřirovnatelný, taková s- tam
byl takový (.) pocit, já (nevím) jako <kdyby to udělali z ňákého
skladiště, nebo> prostě takový (.)e ee no, nám to bylo ale e (.)
úplně jedno,
LČ: a
AM: <hlavně že tam byly filmy>
LČ: a by-
AM: ((pousmání)) <to sme nebyli tak úzkoprsí> no a že to kino bylo
hezký, a e to bylo moc fajn, ale (.) toto nám vůbec nevadilo, ale
když tam hráli hezčí film tak sme šly tam. (.) to sme se je- e
střídaly, podle toho co sme chtěli vidět.
LČ: a jak ste si ty filmy teda vybírali, co vás tam na nich
[zajímalo]
AM: [no tak většinou] sme se domluvili, kamarádky, [a ( )]
LČ: [takže ste] znaly třeba herce? nebo, podle herců? nebo [podle
něčeho jinýho]
AM: [no, taky] taky trošku.
LČ: (..) a jaký filmy ste měla ráda, teda v té době, jako, ty na
které ste chodila, [které to byly]
AM: [no tak já] sem chodila většinou už kvůli bratrovi, tak na ty
[dětský filmy]
LČ: [ano]
AM: (tak) jak sem řekla, (.) čaplin ((míněno Chaplin)) a ((smích))
LČ: grotesky,
AM: grotesky, a tak dále, ale to už jako, veškerý filmy sem viděla
až po válce.
LČ: ano. mhm
AM: cizí, všechny.
LČ: [a když]
AM: [a ee] sem chodily laviny filmů, ruských a amerických,
anglických, a to bylo, prostě (sme) e tady ste mohla jít taky jako,
ee kdyby byl čas tak (.) ale jednou v týdnu sem se vždycky snažila
po válce jít
LČ: mhm
AM: na film protože, ee jiný zdroje informací nebyly, tak velký,
jenom ty filmy, nebo divadlo, nebo (.) literatura, a e (..) to
nebylo, pro mě tak všecko jednoduché.
LČ: (je mi to jasné)
AM: protože já sem e (když ste se ptala) jestli už sem mohla něco
dělat takže to (sme si) jenom tak všecko představovali. (..) ((mluví
s pláčem)) nemohla sem. protože já sem přišla (.) mezitím co sem
byla já pryč tak to bylo v třiačtyřicátým v dubnu, sem jela do
terezína, a přijela sem, a (sem se) to náhodou přišla jedna
sportovkyně která mě hned když sem přišla do terezína, a byla tam e
při té kontrole, byla v té (.) už tam byla ňákou dobu, a e byla
takový e samozřejmě ty jednoduchý práce dělali vězni, všechno, tak
ona byla v takové organizaci, přitom jak, například lidi (.)
přijížděly transporty, a odjížděly (.) a ona tam byla, a jinak tam
byly esesačky, esesáci, při těch prohlídkách, když sme přijeli, ale
(.) ona teda ee (.) mě uviděla, (.) a jak to bylo možný, (.) taky, i
když měla tu službu, tak neznamenalo že se mohla ke mně ňák
přiblížit ňák, ale v určité době jo, potom. (.) ale e když to bylo
možný, a už bylo po prohlídkách a všechno už (.) e sme pozbyli, co
sme měli s sebou, a tak dále, a e tak už tak ona se ke mně dostala a
řekla, ((mluví s pláčem)) já (si na tebe pamatuju) (.) ty seš
tonička (.) michalová, vy ste bydleli na makabi, my sme tam cvičili.
říkám, já si na tebe taky vzpomínám. a ona měla už, ona už chodila
na vysokou školu tak měla dvaadvacet nebo něco, a ona řekla, neboj
se, já se na (.) já (.) dám na tebe pozor, (..) a (…) ty (..) e
řekni že (.) e chceš bydlet v dívčím lágru (..) a potom že bys
chtěla pracovat (.) v zemědělství, to řekni (.) při tym, oni to
budou všechno zapisovat, a já tě tam zavedu. ona ty lidi odve- vedla
tam. no a to oni zapsali a ona mě vedla. (..) byla tam krátkou dobu,
než (se potom nevrátila už) (..) (vyjela) transportem, dalším, pryč.
(ale) my sme měli malej transport, (sto padesát) (..) když nás dali
do těch e jako kasematy, ty (.) ee znáte terezín? jo? jak je e
[obklopenej]
LČ: [mhm]
AM: těma valama a tak, tak tam když přišel transport tak se do těch
valů, tam byly místnosti, e tak tam se dělala ta registrace, a od
[tam se]
LČ: [mhm]
AM: vodili ti lidi ven. (.) a (..) takže (.) e tam, e jenom sem
chtěl říct, že sme tam přišli a (..) e byli sme ve velké místnosti
kde sme se vešli, tam byly jenom takový malý okýnka, a ňáký světlo.
no, a esesáci s nama, a esesačky, a teď nám řekli že (.) podívejte
se, vy ste přišli sem, (.) a když e budete dodržovat ee pořádek, a
vaše předpisy, (.) a nebudete se vymykat té organizaci, toho tábora,
tak ee se budete mít lepší jak naši vojáci na frontě. ale když ee to
nedodržíte tak (.) ee (.) tady nezůstanete. (..) tak to je to
nejhlavnější je to že, jestli máte u sebe nějaký kontraband, (.) to
znamená peníze, zlato, stříbro, léky, cigarety, a vůbec nějaký
cennosti, tak můžete tady za tu plachtu, tam sou bedny, hoďte to
tam, nikdo to nebude kontrolovat od koho to tam je, (.) a nic se vám
nestane. (.) v případě, (.) potom bude kontrola, pro ženy sou tady
ženy, vojenské, (.) a pro muže muži. (.) bude prohlídka tělesná,
nejenom zavazadel, a v případě že se někdo z vás, u někoho něco
najde, tak celej ten transport okamžitě jede dál do polska. (..) tak
každej z vás si vezme (..) e na svědomí (..) tady tuto cestu. oni
řekli (co a jak) (..) teď já sem si řekla, mně kamarádka vod mé
maminky mně do podvazkovýho pásu zašila marky, plný, v noci to
dělala a ee a ee všechno mě dali, plný kapsy, zubní pastu, léky,
všelijaký ee no všecko, mýdlo, a všechno mně dali, a měla sem takový
malinký dva kufry, a na záda jednu deku, (.) do ruksaku, a teď sem
řekla, můj tatínek tak těžko dře, má vydělal hodně peněz, a sehnal
nám jídlo, všecko, všechno kupovali na venkově, (protože) bral to
dřevo, na těch pilách kupoval, a tak měl velký známosti, tak všechno
kupoval, a z toho sme žili, protože jinak (by sme) ne- neměli sme
lístky, e takový aby se z toho dalo žít, (.) a teď to mám dat, a teď
sem si takhle rozhlížela, a vidím kousek vedle stojí (.)
(treontýnka) vajzová ((míněno Weissová)) ta bydlela (.) ee já na
hybešové a ona bydlela e na (.) bez- e ne, (tak byla) bezručova, ale
(.) hned ústí do hybešové taky ulice, a (.) e měla ještě bratra (.)
a ona ona šla se mnou do toho transportu, on ještě zůstal doma, a
najednou ju vidím, ona měla takovej, její e rodiče byli bohatí, její
tatínek byl architekt, (.) zahradnická se ta ulice menovala, možná
se menuje pořád, a ona měla takovej krásnej zelenej lyžařskej oblek
( ) a na tom měla velkej pás, ee (..) e kožený, a najednou ju
vidím, ona sundá ten pás a nůž, a takhle to (.) rozřezávala, protože
to velkýma stehama bylo samozřejmě sešitý, vadily tomu pásu, a
padaly z toho marky, a zlato, všecko padalo na zem, tak to šla,
hodila to do té bedny, tak, a tam, viděla sem jak lidi tam chodí
taky, tak já taky. tak sem vzala ten pás a hodila sem ho tam.
všichni to udělali. a pak byly prohlídky, (.) a to ostatní nám vzali
stejně. no (..) [(to)]
LČ: [a potom]
AM: ee takhle, to začalo.
LČ: (..) a pokud ste chodili ještě do toho kina, tak ee měli ste ve
zvyku si tam nosit třeba ňáké pochoutky? nebo ee
AM: [to ne]
LČ: [to ne?]
AM: to ne, to nebylo ve zv- neviděla sem, (.) [nevim]
LČ: [a že] byste se třeba bavili v kině při filmu nebo [ste jenom
sledovali]
AM: [myslim že ne, byli] sme všichni e prostě tak
LČ: (..) [a]
AM: [ee] tak sme byli zaujatí, a tak nás to bavilo, a že sme se
nebavili, nemůžu říct.
LČ: (.) a na třeba, e takže vy ste chodili hlavně na [ty dětské]
AM: [to nebyla] celkově taková, já bych neřekla že to byla taková
nálada ee jak je teď, že? samozřejmě volná a to všechno, pro všechny
lidi.
LČ: (.) a třeba na filmy které nebyly pro děti ste chodili?
AM: ne.
LČ: ne, to ne.
AM: (..) já sem se přece jenom chtěla vrátit, to nevadí, ať je
zapsa- nam- <namluvený> ((pousmání)) že sem nemohla po válce, e v ú-
potom e ve čtyřiačtyřicátým roce zrušily tyto norimberský [zákony]
LČ: [mhm]
AM: a začali nový, opravili je, a to znamenalo, že maminka nebyla
chráněná ani její
LČ: mhm
AM: a její e děti nebo, [jejich děti]
LČ: [mhm]
AM: a ti muži co měli (.) židovský manželky tak na ně se vztahovaly
taky norimberský zákony. (.) a nebo, na ženy který ee měli židé,
[žida]
LČ: [mhm]
AM: za manžela, a děti. no a to se stalo ve čtyřiačtyřicátým roce,
že maminka dostala transport, e s mým bratrem, tenkrát měl dvanáct
let.
LČ: mhm
AM: no a tatínek řekl, tak, bohužel, deš do toho transportu, nedá se
nic dělat, musíš dělat aby ses zachránila, ale karlíčka nevezmeš
s sebou. ten měl dvanáct let, (můj bratr). on řekl, jak ee ale, teď
co já budu dělat? co já řeknu? jak to bude? když nevezmu to toho
chlapca s sebou. (.) a ten e jí vyplňoval ten život, když já sem
byla pryč, a vůbec jako každé mamince dítě, ale rodičům řekl
((krátké pozdravení s příchozím)) ee je to, (.) ee (.) je to strašně
těžký ale, prostě, ho nevezmeš s sebou, abys mu zachránila život. a
ona řekla, co jim řeknu? když se budou ptat. no řekni, od prvního
bombardování si děcko neviděla, (.) že se nevrátil domů, a že tak
oni na bí- tak on bude pro ně nezvěstnej. (.) a ona řekla, co když
mně nebudou věřit, co se se mnou stane, tatínek řekl, doufám že ne,
ale, prosím tě (.) ((mluví s pláčem)) prosím tě, na nic nemysli,
jenom že se karlíček musí zachránit, a že nepude do lágru, protože
tyto děti nepřežívají. (.) no, a maminka, teda šla se strachem sama,
ale tam byl takovej chaos že (.) nikdy se ne- e říkala že, že to ani
ee e ňák e se jí vůbec se jí neptali, kde to děcko je. byl tam ňákej
chaos v té době,
LČ: [mhm]
AM: [že] ona prošla bez něho, a už (.) prostě byla registrovaná sama
a (.) no a přijela do terezína, v praze byla zavřená e šest měsíců.
(.) potom přišla do terezína, v únoru, tak sem se vo ní starala a
byla hrozně zlomená, už z té celé války, a z toho že já sem byla
pryč, (.) a nevěděli vo mně, (protože) já sem (dycky) občas sem (.)
ee neměli stopy, (.) tak ee (.) e bylo to pro e ni velmi těžký, no
a, ee můj tatínek (.) ale za čtrnáct, to se dozvěděl, zase od
jednoho policisty českýho protektorátního, že za čtrnáct dní budou
sbírat ty muže. a tak šel za e za svojím kamarádem, (.) ee panem
šturzou, on byl, na hybešové měl, eště e za války, a měl to předtím,
byl závodník a mechanik, (.) automechanik, tak tam měl autoservis,
dílny, a měl tam velký učiliště, a tatínek za ním šel, a říká, já
sem celej nešťastnej slyšel sem že já du do transportu za čtrnáct
dní, moje žena už je pryč, a já ee se bojím vo mýho syna, co tady
bude s dvanáctiletým (.) chlapcem. a von řekl, prosím tě von má ty
auta a ty motorky tak rád, a tady bude, přijde sem, jo? já mu dám
modráky a já tady mám osumnáct učňů, von se tady ztratí. tady je pod
světlem největší tma. protože já smím oprav- tady smíme opravovat
jenom (.) vozy vojska německýho, gestapa, německé policie, konec. a
nesmíme ani civilu, ani němcům nic opravovat, tady nemá civil co
dělat, a momentálně pro něho je to to nejnebezpečnější jsou lidi.
(.) němci i češi, jsou pro něho nebezpeční, protože někdo prozradí
že je tady, a (.) už ho nikdo neuvidí. (..) tak tatínek říkal fajn,
tak mu nechal peníze a všecko, tam ten byt se zatloukl, tam bylo
jedno okno z toho e bytu, a to se zase, přízemí, na dvoře to se
zatlouklo škaredýma deskama, ty dveře který šly do toho bytu se taky
daly desky, aby to vypadalo že tam skladiště, (.) on dostal klíče,
karlíček dostal klíče vod dílny, a vod ee a vod toho, ee od
kanceláře, a k té dílně, a skutečně, ((mluví s pláčem)) a říkal pan
šturza po válce že on byl nejlepší učeň. jemu se nemuselo dvakrát
říct co má donést.
LČ: mhm
AM: když přijely auta, a mechanici si ho brali, v zimě, jezdil na
masarykovým okruhu generální jízdy,
LČ: mhm
AM: když dělali po opravách, (.) v (lednu), a potom byly cesty (
) chvála bohu přežil. a rodiče jenomže se vracím k tomu, (.) ((mluví
s pláčem)) no a já sem přijela s maminkou (.) nazpátek a tak sme ho
hledali a bože, chvála bohu sme se s ním setkali a potom nám tatínka
dovezli ale toho nám dovezli zabalenýho v dece, (.) protože tatínek
on se (vrátil a přišel) o obě nohy. (…) a já sem toho tatínka (.)
víc sem neměla eště s- no, (už sem) (.) skoro měla sedmnáct let, tak
sem ho dostala na vozíku, maminka byla nemocná na srdce, bratr tři
roky nechodil do školy, (musel se) učit aby se dostal do školy aby
(.) šel jenom o jeden rok později, aby ty dva roky trošku, aby mu
odpustili, protože on měl jít tři roky zpátky do školy, měl třináct
let. měl jít do čtvrté třídy (..) a s ním sem se učila, a museli sme
z něčeho živit (tak tatínek dostal ) tak já sem, já sem to
všecko (.) dostala s- já. takže (.) bylo (.) pro mě bylo úžasný když
sem jednou v týdnu se dostala do biografu nebo sem šla na ňákou
přednášku, (.) [a nebo sem si]
LČ: [mhm jasně]
AM: něco přečetla, málo, ale o tatínka sem e e ze starýho brna, to
sme bydleli potom na hybešové, ráno sem vstávala ve čtyři hodiny (.)
do tramvaje mně lidi pomohli (.) e s tím vozíkem, a jeli sme tam, a
to trvalo tři roky, ee než tatínek dostal protézu, protože [bohužel]
LČ: [mhm]
AM: v jednom místě ještě ta jedna noha nebyla dobrá, tak (byl) zase
operovanej protože nebylo to dobrý, když ho zachránili, v březnu se
to stalo, e vlak ho přejel (.) e v cestě do lágru, když šli, ale tam
byli český [železničáři]
LČ: [mhm]
AM: a ti ho okamžitě zabalili
LČ: mhm
AM: a e odvezli ho a ještě ho hned ho v nemocnici operovali. takže
to přežil dokonce, (.) tu amputaci. v březnu, v pětačtyřicátým roce,
kdy nebyl konec války. (.) a tak já sem to vedla, tenkrát se zboží
muselo vozit, nosit, (.) všecko, všecko, od vaření, teď nám vrátili
zahradu, všecko nám vrátili, tam se muselo pracovat, (.) to (už)
samozřejmě nešlo všechno, no tak já (.) (sem nemohla nikam)
LČ: jasně.
AM: takže ale, (..) byl to ((pláče))
LČ: a
AM: (…) ((s pláčem)) vlastně sem zůstala s rodiči a můj bratr, když
jemu bylo sedmnáct, no tak jel do izraele, a říkal že už to nechce
tady prožít všecko, (.) a že se to může opakovat, i když já sem mu
říkala že ne, ale to bylo marný, on chodil zase do (.) do těch ee
společnosti nejenom do společnosti e sportovní, ale taky do toho e
zájmů, že se školil že pojede do palestiny, a tak jel. a vodjel i
když maminka to těžko snáš- ale tatínek ho viděl jako (.) když si to
přeje ( ) nebyl ještě vyučenej mechanik, ještě mu trval e rok
mu chyběl.
LČ: mhm
AM: se učil potom, [jako (učeň)]
LČ: [mhm mhm]
AM: aby to stihl všechno. (…) škoda že jsem nevzala fotku. (…) a
loni zemřel, (v sedmdesáti osmi letech) ( ) (..) má dceru, ( )
jsem byla u hrobu ( )
LČ: (…) a když ste spolu teda chodili ještě do toho kina, tak ee kde
ste získávali informace o tom co se hraje,
AM: (.) no
LČ: ee na [plakátech]
AM: [no tak] já myslím že určitě jo, určitě, všecko, fotografie,
byly takový jednoduchý skříňky venku,
LČ: mhm
AM: tam byly fotografie a plakáty a všechno. možná že se to tak
nedemolovalo, dneska by to tak nemohlo být, úplně otevřený, že?
LČ: (.) a podle toho ste si vybírali na co pudete,
AM: (.) no moc ne. nám stačilo když sme tam (.) e když sme tam
přišli, mohli jít jenom v neděli ((pousmání))
LČ: a e
AM: my sme se nemohli vůbec podle ničeho řídit, a potom už vůbec
LČ: [(jasně)]
AM: [potom] vůbec podle ničeho a naprosto zakázaný. (.) to ty starší
ročníky vám můžou něco říct o tom
LČ: mhm
AM: ale ee o těch kinech samozřejmě z první republiky a měli asi
takovej život ale, moji rodiče neměli e na zábavu čas, a taky nikdy,
nikdy nešli bez nás, jo?
LČ: mhm
AM: kam mohli vzít děti.
LČ: jasně.
AM: nikdy nás v životě jak teď jedou rodiče na dovolenou třeba i,
některý sami, nebo bez dětí, ee najdou takový (.) e dovolený, kam
nemůžou vzít děti, na moře, nebo někam kde š- ne k moři, to jedou
třeba samozřejmě většinou rodiny, ale když jedou na velký výlety a
(pak tam ) nebo prostě, víc náročný, tak neberou děti, to u mých
rodičů nestalo nikdy.
LČ: [a]
AM: [kam] nemohly děti tam se nešlo, buď se tam šlo nebo nešlo, ale
nebylo, ani jednou v životě se to nestalo, (když) sme byli malí.
LČ: a pokud ste na ty filmy tak ee tam dycky nebyl jenom ten hlavní
film ale třeba i ňáké krátké filmy, předtím, nevzpomínáte si na to?
na [třeba týdeníky? nebo]
AM: [no tam ne, tam ne] jinak to bylo, až po válce, to bylo všechno
[samozřejmě ( )]
LČ: [a třeba] ani týdeníky si [nepamatujete]
AM: [ne nebyly, ne]
LČ: [ne]
AM: nic. na ty dětský ne.
LČ: mhm
AM: jinam, jinde sme nebyli. o tom vám bohužel nemůžu říct, já sem
už vaší kolegyni říkala že (.) že to vode mě nebude (..) dosti (.)
in- to informativní, ((pousmání)) (.) já sem jenom chtěla takový
vysvětlení k tomu dat, osobní trošku.
LČ: a (.) hm třeba pokud ste chodili s tatínkem tak ten film vybíral
on nebo to bylo taky jedno,
AM: nechodil, nikdy. na ty dětský filmy sme chodili [sami]
LČ: [sami]
AM: (.) málo chodili rodiče, sem tam někdo byl, ale to už museli mít
obavy ale my sme dycky (.) nás bylo víc dycky do toho biografu, když
sme šly děti, takže, a rodiče moji, ti by neměli vůbec čas.
LČ: ale vy ste předtím říkala že ste s tatínkem chodili, ne? na
začátku,
AM: no, málo ale. [no no víc]
LČ: [jo jo]
AM: víc ee ale do kina ne,
LČ: [mhm]
AM: [do kina ne], to ne, to velmi málo. spíš na do divadla,
LČ: mhm
AM: kdyžtak do divadla, to na ty dětský (.) představení. [do typosu]
LČ: [mhm] (.) mhm
AM: a eště měli (jich) e vždycky to bylo nejvíc bylo v typosu.
LČ: mhm
AM: dětský představení. to jo, chodil, do divadla. (.) někdy aji
maminka, ale málo, většinou musel tam někdo zůstat, neexistovalo aby
(.) někdo, aby správce, ani e druhej není aby tam nebyl, v takovým
obrovským areálu, e aby to tam bylo bez organizování, e bez ňákýho
dozoru, určitýho.
LČ: vy ste ještě mluvila o těch poruchách v kině, to bylo co? přesně
AM: no tak s- e samozřejmě, proud a všechno možný.
LČ: a jakpak to vypadalo, když se teda stala [ta porucha, jak to
vypadalo v sále]
AM: [no jo no, tak ee ti kluci] velký, to víte jak křičeli, (.)
dělali legraci, byli sme potmě a (.) když to bylo to delší dobu tak
sme to nevydrželi tak sme šli ven. <někdy sme se vrátili a někdy ne,
no>
LČ: (..) a oni pak znovu promítali,
AM: no pokud se to podařilo ( ) [no]
LČ: [mhm]
AM: (.) protože potom už hráli zase filmy tak, (.) další pro
dospělí,
LČ: mhm
AM: my sme třeba (.) ee odcházeli tak už musel být jinej film takže
to se nikdy nedohonilo, nevím jak to dělali. (.) tak sme se smáli
jak to dopadlo všecko,
LČ: a kam ste si chodili sednout třeba v kině, seděli ste vpředu
nebo,
AM: no tak, kd- ee když sme přišli včas tak e neseděli sme úplně
vpředu, to sme věděli že to je pro nás (.) nejhorší, takže sme se
snažili sednout pár, několik řad (.) od plátna, to jo. (.) a když
nebylo místo tak (.) tak sme seděli e kde bylo <místo zkrátka>
LČ: (.) dobře, a máte třeba ještě ňákou zvláštní vzpomínku s kinem
spojenou, co sme tady neuváděly,
AM: [ne]
LČ: [třeba] ne?
AM: jinou ne.
LČ: mhm tak v tom případě vám poděkuju,
AM: nemáte [zač]
LČ: [byla ste moc hodná]
AM: [nebylo] to pro vás ee dostatečně e technicky, e vůbec (.) e
cenné, co sem vám [vyprávěla]
LČ: [ale] to ne, to [určitě bylo]
AM: [technicky] to jenom takový, (..) jak jsem už říkala vaší
kolegyni že (.) to prostě, nemám, neznám, nic (.)
LČ: [ale to]
AM: před válkou takovýho co by bylo hodnotný na moj- co se týká e e
nejenom programu ale, herců, a prostě, ňákýho vývoje určitýho, nebo.
to nemůžu.
LČ: ale to bylo užitečný. tak děkuju.
AM: já [taky]
LČ: [děkuju]

konec rozhovoru

Rozhovor vedl: Jiří Vraspír
Rozhovor přepsala: Jana Volková
Datum a místo: 18. dubna 2009, Brno

Rok naorzení: 1926
Bydliště do roku 1945: Ulice Belcrediho (dnes Pohankova, Líšeň).
Povolání: Hned po vyučení, roku 1941, narátorka začala pracovat jako
účetní ve velkoobchodu s léčivy, kde zůstala do roku 1956, kdy se jí
narodil syn. Od roku 1960 pracovala u „generálního investora
investiční výstavby při KNV“, před důchodem pracovala jako mzdová
účetní (není známo, zda na KNV nebo jinde).
Povolání rodičů: drobní obchodníci
Sourozenci: sestra, 1929

JV: takže dneska je osumnáctého května, já tady mám paní Jarmilu
C.,

JC: ano,

JV: rozenou devatenácet dvacet šest, a vy ste se narodila v Líšni,

JC: v Líšni, ano.

JV: v Líšni. ee chodila ste do Sokola a...

JC: do Sokola aj do Skautu.

JV: a do sokolského a do ee orelského kina ((Kino Sokol v Líšni a
Kino Orel)) ste chodila, v Líšni.

JC: jo, tam byl Sokol a Orel, to byly dvě kina.

JV: já bych teď na začátek úplně jako jenom zrekapituloval jenom
nějaké základní údaje em osobní. do roku čtyřicet pět ste teda
bydlela stále...

JC: v Líšni.

JV: v Líšni, ano.

JC: ano.

JV: a vlastně vaši rodiče ee zastávali jaké povolání?

JC: no tak tatínek byl, napřed voni byli ňácí sirotci s tou svou
sestrou, tak přišli k takovým velkoobchod s ovocem, pan Polák,
v Líšni, a voni měli veliký krámek u toho pa- u toho, na Zelným
trhu, jak je ta, ten Parnas, jo, jak je tó,

JV: kašna.

JC: kašna, tak jako děcko si to pamatuju, že tam měli, a von vlastně
u nich vod toho mala byl, než si, než si maminku vzal, tak mamince
bylo jednadvacet, mé, a maminka byla ee no to byl tak, no, to by
bylo jako dřív, pro ten <dřívější režim, jak byla chudobná,> a jak
sko-, a byla ze dvanácti dětí, moje maminka, jo, ale vona tak jako
byla moc pracovitá, a pak si udělala, nebo jako dostala
živnostenskej list na prodej ee jako toho másla třeba, kuřata, husy
a do Masarykové čtvrti chodila,

JV: hm

JC: prodávat. takže vona neměla stánek. on jeden s-, jeden na
Dominikánský býval trh drůbeže.

JV: hm

JC: tak to neměla. ale chodila, chodila na tom Zelným trhu ee tam
bylo ovoce, a tam teda byla drůbež. a tak..

JV: takže dneska bysme řekli, že byli podnikatelé.

JC: nó, no a vona jako, představte si, že přes Špilberk chodila do
té Masarykové čtvrti,

JV: hm

JC: než šla na tramvaj, to já teďka to tak když to tak nad vším
bádám, a ta tramvaj nebyla, to bylo koruna nebo kolik, já nevim
kolik to tenkrát, (bylo) toho tolik, a tak chodila právě na tu
Mahenovu. ta Mahenova, je Tvrdého, jo? když se de z, přes Špilberk,
tak se přijde k tomu kostelu pravoslavnýmu ((Bazilika Nanebevzetí
Panny Marie)),

JV: hm

JC: a teď sejdete na Úvoz a nahoru už je Masarykova čtvrť a on-
proti onkologickýmu ústavu ((Masarykův onkologický ústav)) je
vlastně Mahenova ulice. a tam měla už ty zákazníky. a právě tu ee tu
paní Mahenovou ((Karla Mahelová)) měla, a vona měla, von ten Mahen
((Jiří Mahen)) byl takovej podivín trochu, tak byl furt na rybách,
jo, když ne- když něco neskládal,

JV: hm

JC: no a pak teda se zasebevraždil, ty a ta kočka ho našla, to moje
maminka vždycky to vykládala, no, von, voni ho nemo- nevěděli vo
něm, kde je, no a pak ta kočka, von, a vona milovala kočky, ta paní
, a vona ještě chodila vlastně ee já sem pak teď ee až když sem byla
už ee teďka já nevim od kolikátého roku. klub přátel činohry ((Klub
přátel Mahelovy činohry)), víte?

JV: hm

JC: Mahenovy ((Jiří Mahen)). tak vona tam taky chodila.

JV: [(takže ste ji znala)]

JC: [a voni ji chodili] blahopřát a tak jako to byla taková čestná
členka toho klubu.

JV: a ještě tady se vrátím k tomu povolání těch rodičů, tak vlastně
to, co ste teď uvedla, to do toho roku čtyřicet pět em [to se
neměnilo.]

JC: [nó, no a pak] tatínek šel do (skale), protože tam v Líšni byl
lom,

JV: hm

JC: no a maminka už pak, vona dokonce uklízela na Přírodovědecké
fakultě.

JV: a teď mluvíte ee vo [jaké době?]

JC: [vo mamince.] nó do toho do, vod toho [pětaštyrycátýho]

JV: [vod]

JC: roku, no protože pak už vlastně byly lístky vod
[devětatřicátýho]

JV: [jasně]

JC: roku,

JV: hm [rozumim.]

JC: [to už se] těžko, těžko obchodovalo, víte, to už všecko, a tak
pak aj v mlékárně byla, u kupčíků,

JV: hm

JC: a takže byla vlastně taková, jako dělnice nebo uklízečka, a
tatínek byl jako ee v lomu, jo? Maloměřické cementárny, tak měly,
v Líšni měly,

JV: jasně

JC: ten jeden, jeden ee ten lom, a jeden je jak je nová Líšeň, tak
tam už tomu říkali Habeš, [to je teď]

JV: [měla ste,] měla ste sourozence [bratra, sestru,]

JC: [no mám] sestru,

JV: sestru.

JC: ta byla instrumentářka,

JV: hm

JC: jako zubní, ta je té bylo osumdesát letos, a...

JV: v kterém roce se narodili, takže, asi dvacet devět.

JC: dvacet devět,

JV: dvacet devět.

JC: a mám bratra vo deset let, ten teda je takovej, no dost, dost
jako frejnej,

JV: třicet šest.

JC: tak se rozvedl, teď za ním chceme jet, protože si našel
v Luhačovicích přítelkyni, v Dolní Němčí, tam na tom Slovácku, a
koupil v Korytné chalupu, jakejsi sbor, víte, ale, ale byl v jézédé
((JZD)) tak von byl vlastně von se vyučil zámečníkem, ale tak, pak
byl vahařem a ta- a pak byl v jézédé ((JZD)). to bylo s Tuřanama
dohromady, [Líšeň.]

JV: [vy ste] vy ste dosáhla vlastně nejvyššího vzdělání té měšťanky?
[nebo ( )]

JC: [to mě- šty-] štyři třídy měšťanky a pak sem měla ňáký ty kurzy,
no. [jo]

JV: [to] znamená, že ste em vyšla ze školy třicet devět, nebo
čtyřicet?

JC: čtyřicet jedna.

JV: čtyřicet jedna, hm.

JC: a hned čtrnáctýho července sem nastoupila, to se menovalo velko-
Velkoobchod s léčivy. a pak to končilo

JV: [v Brně]

JC: [zdravotnické] zásobování, jo?

JV: hm

JC: tam sem se seznámila s manželem, von tam...

JV: za války.

JC: nó, za války už né. kdy von tam přišel, já nevim.

JV: takže vy ste tam pracovala celou válku?

JC: nó, celou [válku, nó,]

JV: [celou válku.]

JC: no no tam sme zažili aj ten nálet velikej, v tom listopadu,
[v tom Brně.]

JV: [a vlastně] pak vy ste přešla do jiného zaměstnání? nebo...

JC: no tam sem byla až do roku padesát šest, to se narodil syn, a
pak sem šla ee generální, to se menovalo gene- generální investor,
investiční výstavby při káenvé, ((KNV)) takovej investorskej útvar,
jo, ale to taky, to se vlastně zrušilo v tom osumdesát devět.

JV: hm

JC: a tam sem teda byla vod roku šedesát.

JV: a tam ste zastávala pozici jako...

JC: no a pak sem, končila sem mzdovou účetní, no.

JV: účetní hm.

JC: takže to sem tak jako, ale to sem měla taky kurz, a pak sem, jo,
já sem chodila za války, ale voni to pak nechtěli uznat. ee soukromá
škola Chleborádové ((Soukromá škola Josefy Chleborádové)) jak,
naproti nádraží, jak tam vyhořelo to ee kasíno, a je [to tam pořád
ještě]

JV: [hm vim,] pořád [je to]

JC: [no] no a ten has-, ti hasiči tam za- zahynuli, no a tam sem
chodila večer, rok do obchodní školy, a to už...

JV: to je jaký rok? to byly jaká léta?

JC: to bylo dvaačtyry-, třiačtyry- čtyryačtyrycet asi. třiačtyřicet
čtyřiačtyřicet.

JV: takže ste [si tam vlastně zvyšovala kvalifikaci.]

JC: [už, a už jako] sirény houkávaly.

JV: hm

JC: a my sme chodili, to do té Líšně, tak Karolínka, tam byl vlak, a
tam ee ten, pak, ten končil o čtvrt na osum, nejpozději jel
z Černovic,

JV: hm

JC: a pak už sem musela z Juliánova, jo? teď jak je konec třináctky,
tak přes ty, kolem Zetoru, to ještě Zetor nebyl postavenej, že? já
mám dojem, že jestli ještě ta továrna, to si nevzpomenu, jestli už
tam, ale musela už, ta továrna to vlastně vznikaly ee v Kuřimi a tó,
voni potřebovali Němci vyrábět, tak já nevím, jestli ten Zetor už
byl.

JV: vzpomněla byste si, kdy pro vás končilo pravidelné navštěvování
kina? do do kdy ste tak chodila poměrně často, a pak už vlastně em
ste třeba em chodila volněji, nebo už ste třeba přestávala chodit.

JC: no já si myslím, že sme chodili pořád, protože pak sem ee tam
sem se seznámila s manželem, [a to sme]

JV: [v kině?]

JC: no v tom, no von já sem tam přišla v jednaštyřicátým roce a von
ve dvaačtyřicátém. a to tak, no já sem byla slečna úřednice,

JV: [(do zaměstnání.)]

JC: [a von byl] učeň na drogisty.

JV: hm

JC: a tam to bylo tak zavedený, až se pak stal asistentem,

JV: hm

JC: tak ho pak šli znovu představit, ten šéf, že je asistentem
drogerie, a tak ee a tak až po válce ta, po válce ee von mohl, von
vlastně chodil do gymnázia do Krpole ((Královo pole)), a ňák s tou
němčinou, tak ho vyhodili, jo, skrz tu němčinu, a voni pak mu
volali, ať si de dodělat maturitu, a von už nedbal, protože po té
válce, bylo potřeba lidí, že?

JV: jo.

JC: a tak sme tak jako se, tak sme byli mladí, bylo nás tam dost
mladejch, tak sme pak už nedbali vo ty studia, jo, tak to je.

JV: no já sem se tady ptal právě...

JC: a to už sme chodili, a to sme začali spolu pak chodit v ňákým
sed- šestačtyřicet, sedumaštyrycet, a to sme chodili do kina, to to
je, co teď je pro pamětníky, to sme vidívali, jo. [všecko ne,]

JV: [a vzpomenula byste] si, jak často ste chodili třeba, do kina,
týdně?

JC: tak jednou za čtrnáct [dní určitě.]

JV: [jednou za] čtrnáct dní.

JC: protože to, to ne-, tak ňák na ty kavárny, to sme nebyli, a...

JV: a změnilo se to až se třeba narodil váš syn? pak už ste chodili
míň?

JC: no to sem, to to sem bylo, to bylo tak, když sem, narodila se
dcera v padesát tři,

JV: hm

JC: tak naproti sme měli to kino Oko. a teď pak to byla Morava, jo?
a to, to Palackého ((Palackého třída)), jestli víte [Palackého,]

JV: [vím.]

JC: taky tam dolejc je veterina, Baťa tam býval, tak to šlo kousek
nahoru, bylo to kino Oko, tak já sem chodi-, manžel hlídal tu dceru,
a já sem si šla do kina.

JV: <sama.>

JC: a von pak v tom padesátým šestým, třeba, ee tak sem byla, no
protože to ne- televize ještě nebyla, že, tak já nevim.

JV: hm takže vidim, že ste chodila do kina poměrně [pravidelně]

JC: [ano, ano.] v padesátým šestým von by povolanej na to Maďarsko,
jo?

JV: hm

JC: ta veliká, no ta, revoluce, že, to bylo, voni tam to teda, teďka
na to vzpomínali, že Maďaři to, že to někdo nepřipomněl vůbec,

JV: hm

JC: ale tam bylo mrtvejch hodně, a utekli, a voni byli až
v Košicích. u toho (Slance). a já sem si mojí maminku, vona na mě
tak neměla čas, vona byla zaměstnaná, si pozvala, abych šla na
Větrnou horu. to si vzpomínám, takže vona mně byla s těma dětima, a
to už byl i ten syn, ten se narodil padesát šest, takže já sem šla
na tu Větrnou horu, vodpo-, voni vodpoledne dávali, já mám dojem vod
těch šesti a vo osmi tam bývalo, to byly dvě, a v tom, vodpoledne
v sobotu a v neděli bylo i pro děti. třeba ve dvě hodiny, jo?

JV: a tak zeptám se takle, vy ste ee říkala vlastně před chvílí, že
v poslední době už moc nechodíte,

JC: nó teď nechodíme [to je pravda.]

JV: [a to třeba] trvá jak dlouho ((směje se))

JC: nó, tak byli sme naposledy, sme možná byli buďto na Babím létě
((Babí léto)),

JV: hm

JC: anebo na Kytici ((Kytice)), což se mně teda nelíbilo,

JV: tak to může bejt takových ee pět let zpátky, šest?

JC: no

JV: sedum, možná?

JC: no, to tak, tak nějak, no to ještě...

JV: takže myslíte, že ee dokud ste chodila do zaměstnání, před
vstupem do důchodu, tak ste ee chodila do kina, navštěvovala ste ho
poměrně pravidelně.

JC: no a kdyžtak sem šla sama, víte,

JV: hm

JC: my sme to řešili tak, že ee já sem byla taková vychytralá, já
sem si koupila za tři koruny, a sedla sem si, když bylo volno, za
štyry, jo?

JV: hm

JC: tam. a tak já si to pamatuju v to Oko, tam byly pěkný filmy, jo
třeba, a my sme to se z vokna dívali, jak byly fronty na toho Krále
Šumavy ((Král Šumavy)).

JV: hm

JC: já ne-, jestli vám to něco říká, německej film lujse a lotka
((Luisa a Lotka)) a jéžiš to bylo [celý králo-]

JV: [a tam ste bydlela] od jakýho roku?

JC: od padesát jedna sme se brali, od padesát dva do šedesát dva. až
nám rodiče pak dali, my sme bydleli v takovým rozděleným bytě, no
tak sme si tam užili, a tak nám dali pak rodiče, ti bydleli na
Malátové ((ulice Malátova)), to je pod Jadranem ((Jadran)) tam, a
tak sme si vyměnili, tak ee voni šli na to naše na Palackou
((Palackého třída)) a my na tu Malátovu ((ulice Malátova)).

JV: [takže]

JC: [a to už] sem, to už sme teda chodili míň, ale dokud sem byla
v tom Oku ((kino Oko)), tak já sem viděla co hrají, a tak vždycky
sem si tak ee, on s- on ee opatroval děti, a tak sme jako společně
už pak nechodili, to je pravda, ale na tom Babím létu ((Babí léto))
sme byli společně, na té Kytici ((Kytice)) sme byli, pak sme byli
eště na jednom filmu, já kvůli Barešovi ((Igor Bareš)), von hrál
v divadle v Brně, to bylo jak ten popel roz-, rozsypali, Janžurová
((Iva Janžurová)) tam hrála, jéžiš já nevím, jak se to menovalo, ten
film. ((snímek Výlet)) a ty dcery tam hrály.

JV: bylo bylo to jak voni jeli tím autem [takovým ( )]

JC: [nó, nó, no a von tam,] tak já sem byla zvědavá na něho, a vod
té doby von vlastně už začal hrát ve filmu.

JV: a předtím, ještě před tím Babím létem ((Babí léto)) a před
Kyticí ((Kytice)) ste chodili ee [poměrně]

JC: [chodili,] no tak ale, tak ee už víc na takový, už tolik ne, no.
ale pak sme chodili kd-, říkám vám, když začalo, tam bylo
panoramatický v té ja-, víte Jadran.

JV: hm

JC: nó ee tak tam byly krásný filmy, to maj fér lejdy ((My Fair
Lady)) nebo Kleopatra, pak ee, pak byla jeden rok byla taková akce,
a bylo to ňák levnější, ee na ty ruský, <to dycky bylo.>

JV: to myslíte jaké, jaké roky?

JC: no tak to ještě bylo no před před tou revolucí, to bylo, ale
to...

JV: v osumdesátém, v osumdesátým devátým?

JC: nó, to bylo osumdesát dva, osumdesát tři nebo tak.

JV: sem nevěděl před [jakou revolucí, jestli štyrycet sedum nebo]

JC: [jo, jo, jo, jo, jo, jo, jo] a von tam, voni tam dávali
Čajkovský ((Čajkovskij)), ten film, to sme tam taky byli. ale tam
byly pěkný filmy v tom Jadranu ((Jadran)), tam...

JV: ee paní C., tak já myslím, že tady ten úvod můžeme už
uzavřít, ještě máme docela dost toho před sebou, a ch- teď bych se
chtěl zaměřit jako na vaše dětství, jestli byste si vzpomněla, co se
týče té rané dětské zkušenosti, na první návštěvu kina, jestli vám
ulpěla v mysli.

JC: no tak,

JV: nebo nejranější [vzpomínku,]

JC: [my sme] bydleli když, to právě tam, ta Karolínka jezdila, ten
vlak,

JV: hm

JC: tak ten, naproti orlovně byla konečná, jo? a teďkon si člověk,
se šlo jako na městečko, tak ee tam byla Sokol ((Kino Sokol
v Líšni)), a to byla chajda taková, hospoda Chajda. a tam ee se šlo
pak na (ráj), to se mohlo přijít do marijánského údolí ((Mariánské
údolí)) tama, a tam byl takovej malej domeček a tam sem se narodila,
to byla belk- belkrédiho ((Belcrediho ulice)), Fochova to taky byla,
Budovatelská, to se tak měnilo jo, podle režimu.

JV: hm

JC: a teď je to myslím zase belkrédiho ((Belcrediho)), já nevim.
protože ten belkrédi ((Belcredi)) vlastně, ten znovu dostali ten
zámek, a tam všecko, všecko je v (Líšni.)

JV: takže to, kolik vám mohlo být let?

JC: no a pak sme se myslím přestěhovali a tam sem bydlela do, do
jedenácti let tam na té, na té, a tam na té Chajdě ((Kino Sokol
v Líšni)),

JV: hm

JC: to byla sokolovna ((Kino Sokol v Líšni)), pak měli takový ty
šatny, to byly okna a takový jako v domech, a tam mívali ty vývěsky,
co hrají v kině. tak jestli sem viděla prvně Na Svatém Kopečku,

JV: hm

JC: a to si pamatuju, to tenkrát byl ten ee voni von v rádiu aj
vtipy vykládal, ten Šindler ((Valentin Šindler)), von byl aj zpěvák,
ale byl to Stréček Křópal z Břochovan.

JV: ((směje se))

JC: a von hrál tam v tom filmu. a hrála v tom filmu Světla
Svozilová, to si pamatuju, Láďa Pešek ((Ladislav Pešek)), a vo- von
byl menší než vona, vona byla vysoká. jo, a pak tam hrála ta, tu
hlavní roli hráli jiřina štajmarová ((Jiřina Steimarová)), to ještě,

JV: takže Na Svatém Kopečku,

JC: to ještě byla taková oblíbená jo? a to je vlastně dcera toho
jiřího štajmara ((Jiří Steimar)), toho herce, to sem četla vo nich
ty knihy a teď sem četla vo [Kodetový,]

JV: [takže] tak dá se říct, že v těch jedenácti letech ee [ste
chodila.]

JC: [nó, to sem chodila] už spíš do to. a pak třeba...

JV: počkejte, ale myslím ta, ta první vzpomínka, to vám mohlo být
tak kolik let? ee kdy, kolik vám mohlo být let, když, když ee...

JC: no už sem se, a já nevím, s kým sem šla, ale s maminkou ani ne,
ta měla chuděra vždycky moc práce, tak jaksi,

JV: hm

JC: ta moc do toho kina, nebo s te- měla sem dvě tety,

JV: tak třeba šest let? [v šesti letech?]

JC: [no, to už sem tak] mohla.

JV: to už ste chodila.

JC: nó, [to už sme,]

JV: [to víte.]

JC: a voni mívali, voni to pak vod- několikrát hráli, to taky bylo,
to už sem pak až byla větší, tak sem si říkala, co voni dávali je
<nepřístupný, tak pak dávali ve dvě hodiny> víte, tak eště sem se
tak, jako děcka sme chodili ee jako na tu...

JV: jak často ste chodila třeba do těch deseti let, než ste ukončila
obecnou školu?

JC: no tak jednou [týdně určitě].

JV: [jednou týdně.]

JC: a na tu vorlovnu ((Kino Orel)) sme taky chodili.

JV: hm

JC: a na tu vorlovnu ((Kino Orel)) si pamatuju, von je vo deset let
mladší, ten bratr, že já sem ho měla na starosti.

JV: [to ste říkala.]

JC: [a já sem ho] musela vopatrovat, a von mně tam tolikrát utekl a
tak ho honil ten pán Kobza tam dělal toho, a já si pamatuju, ty
první řady, já sem vám to už možná tam do toho telefonu říkala,

JV: hm

JC: tam byly, tam seděli vždycky ti kluci všelijací, ti ma- menší, a
když byly ty kovbojky, tak to všecko drnčelo, jo, ale tak ňák ni-

JV: ale tak to když to když ste, když říkáte, že ste chodila se svým
bratrem, který teda se [narodil]

JC: [nó]

JV: v roce třicet šest, tak to ste teda chodila až za války.

JC: no to bylo [do té války do toho] pětačtyřicátého.

JV: [ve čtyřicátým pátým.]

JC: a to pak už sme, pak už sme měli takový, my sme se scházívali
v Dělnickým domě, víte, tam v Líšni, a to byly vlastně, tak jaksi
sem na to, že sem tam chodila, že ti jako kamarádi a to byly jako
popravenejch děti, tak sem vlastně tou členkou do toho káesčé
((KSČ)) to to ňák, nevim. až sem přišla do toho velkoobchodu, tak
sem vlastně přišla do jinýho prostředí a už, už mně to nic neříkalo,
ta. ale tam, tam teda dovopravdy sme chodívali, takže sme vodpoledne
šli do toho lesa, jak sem vám říkala, na ty Říčky, a to, a večer do
kina, to bylo, tak sme každej tejden třeba byli v kině, jo?

JV: jo

JC: ale vono nic jinýho, a my sme se tam scházívali, na tom
Dělnickým domě, a i sme tak tancovali, jako na zapřenou, vono to,
alkohol nebyl, takže my sme mohli být třeba lepší mládež než ty, co
zas přišli po nás, že.

JV: a to pořád mluvíme o válce.

JC: o válce.

JV: hm

JC: no a pak sem se vod-, z Líšně sem se vodstěhovala až
v sedumačtyřicátým.

JV: právě jako ee jiné dámy, se kterými sem vedl rozhovor, říkaly,
že, když sem se ptal, jak trávily volný čas, tak říkaly, že právě za
protektorátu bylo zakázáno tančit, nebo [respektive]

JC: [nó, né]

JV: že ty zábavy byly zakázány. [taneční.]

JC: [a my sme] tam na zapřenou tančili, ee...

JV: jako potajmu.

JC: potajmu,

JV: hm

JC: a tam dovopravdy, a tam se hrálo divadlo, víte,

JV: hm

JC: tak třeba, a tady ta, když byste se procházel Líšní, tou novou,
ta stará Líšeň, ta je vlastně kolem kostela, že,

JV: hm

JC. ale když se jede ee jako, ee to, padesát šestka nebo to, ta tam
nahoru, nebo osmička teď tam jezdí až, ta jezdí přes celou tu novou
Líšeň, takže tam je těch hodně jmen, těch ulic, po těch
popravenejch.

JV: hm

JC: a tenkrát, tam bylo moc divadlo dobrý. a to divadlo, to bylo
v tom Dělnickým domě,

JV: a vy ste sama hrála? třeba [ochotnicky]

JC: [taky] taky sem chvilku hrála a pak už, až sem se vodstěhovala
do Brna, tak si pamatuju, třeba tu polsko-, a ten tam, teď sem si
třeba vypůjčila Brňáci, knížku, a tam je třeba pan Antonín Doležal,
ten měl hudební školu v Líšni. a ohromně, von ty operety dirigoval,
a tak tam byly pěkný, to byly, to třeba ten Paganini byl lepší než
celý tady Na hradbách ((Divadlo Na hradbách)), jo, ale to je podle
mě teda, ale pak ee jako děcko, no, jako teda mladá hodně, tak
dávali Petříček a Pavlíček, to byl Stelibský ((Josef Stelibský)) to
teďka hodně, teďka je v tom, ten pan Veselý ((neidentifikováno))
z toho rozhlasu brněnského, dávají ty starý třeba šlágry a to, a to
bylo Petříček a Pavlíček a voni ee ti chlapci Petříček, to byl ten
pan Vondráček ((neidentifikováno)), to byl komunistickej starosta, a
pan Kučera ((neidentifikováno)) byl ňákej redaktor nebo něco taky. a
všeci sme plakali v tom sále, protože byla to veselá opereta, ale
každej si vzpomněl, že tatínka za to, jo, tak dovopravdy tak těch
vzpomínek je hodně. a tak tam se hrávalo teda divadlo,

JV: hm

JC: a to hrálo napřed u těch Slezáků, to je nahoře v Líšni u starýho
hřbitova, a ti pak se to přešlo do toho Dělnickýho domu, takže tak,
tak to sem taky navštěvovala, to divadlo, hodně. a to pak taky nějak
přestalo, ale teď tam, teď to ho vopravili,

JV: takže vy ste navštěvovala Sokol, orlovnu,

JC: orlovnu,

JV: a Dělnický dům.

JC: no, no a do Skautu sme chodili, a to ty to nás furt, furt sme
byli zrušený, <za Německa a pak za, po tom> osumaštyrycátým, no,
vždycky sme se vobnovili a zas to bylo takový, no.

JV: takže ještě před válkou ste jakoby to stihla, jo?

JC: no no no, [to ještě, to ještě sme byli]

JV: [(takže ste chodili) ( )] takže volný čas ste trávila
poměrně pestře.

JC: no tak já vám, tak jako ee musim třeba, tak sem ráda chodila do
toho kina i do toho divadla, protože sem to tak ňák potřebovala, no
tak...

JV: a chodili ste třeba na výlety? ee teda i mimo ten Skaut,
s ňákými kamarády nebo kamarádkami. [(byli ste někdy)]

JC: [no tak na ty, na ty] výlety se Skautem

JV: se [Skautem]

JC: [sme] chodili, třeba na Novej hrad ((Nový hrad)), jo

JV: hm

JC: tak to okolí, ty Bílovice byly, že, to byl tak jako...

JV: tam ste chodila od od kolika let? do Skautu?

JC: no tak to bylo eště, to už mně bylo dvanáct nebo tak, no.

JV: a vzpomenete si do těch deseti let, to ste chodila s maminkou?
do kina?

JC: ne, právě vám říkám, že s maminkou ne.

JV: s [maminkou ne.]

JC: [ta měla,] ta vlastně byla pořád zaměstnaná, tak tu sobotu
nedělu,

JV: takže s tatínkem?

JC: sme, ale kdepak tatínek, můj tatínek, to, to bohužel takový je,
von rád chodil do té hospody a hrál karty.

JV: hm

JC: takže von té mamince, co vona vydělala, to to je tak taková
historie, a no vůbec, je to takový, že to všecko vydržela, člověk si
řekne, vona jako takový jak teďka je, něco se děje, hned je rozvod,
tak tenkrát ty ženy se bály těch rozvodů a, spíš něco vydržely, když
ten, když ten mužskej nebyl hodnej, tak bych to řekla.

JV: dneska už to tak není.

JC: takže von vlastně ee chodil do té hospody, abych vám řekla, no.

JV: a takže vy ste chodila s ňákými třeba staršími kamarády nebo,
nebo...

JC: no tak musela sem s ňákou, ale tak já vám, nebo sem šla i sama
třeba, to protože to bylo tak blízko, že se nemusel člověk [bát,
jo.]

JV: [že se nebáli.]

JC: na tu sokolovnu. na vorlovnu ((Kino Sokol v Líšni a Kino Orel))
sem pak už brala toho, Toňana jo, Toňan mě tam, co sem ho měla na
starosti, jo,

JV: jo

JC: a no a pak už sme chodili, ee pak to sme chodili pak ty party,

JV: jo

JC: no tak to už nás chodilo víc,

JV: hm

JC: si pamatuju, dávali tu Vídeňskou krev ((Vídeňská krev)), to je
taky taková, krásný melodie a ((směje se)) voni voni taky začalo
houkat, tak sme to ani nedokončili, jo.

JV: takže v tom dětství ste spíš chodila sama?

JC: no, sama.

JV: jo

JC: tak jako tak já vám, tak kamará-, tak možná voni tam bydleli,
tak blízko, tak sme tak sme třeba šlo nás, ale, ee tak nějak si
to...

JV: takže vlastně ty kina ste navštěvovala ee tyhle dvě. Sokol a
orlovnu. ((Kino Sokol v Líšni a Kino Orel))

JC: no tam my tam, no a pak už až sme měli, až sme chodili, ty
party, to sme měli partu na tom Dělnickým domě, a vedl to tam pak
ten kulturní, to byl kulturní, takovej spolek, protože to nemohlo se
jinak, ten pan Jágr, von von byl akademický malíř líšeňskej,

JV: hm

JC: a von hodně...

JV: ještě před válkou nebo až za války?

JC: eště za války. tak ten byl tam tak předseda, a ten pan Šesťák
tam byl předseda, a tak tam se to tak ee tak to sme hodně chodili, a
jed- jednou za čas sme si udělali výlet do Brna. tak třeba na tom
Nebe a dudy, to si vzpomínám, to sme jeli ee se podívat do Brna, jo?

JV: hm a vzpomněla byste [si jak často?]

JC: [protože třeba,] třeba tam byly starší filmy, bych tak řekla,
jo? ale v těm tom Brně byly ty premiéry, ne?

JV: a vzpomněla byste si, jak často ste třeba vyjížděli do Brna?

JC: no tak zas tak často ne, ale párkrát sme šli, jo?

JV: jo

JC: pár- to byla Alfa, mám dojem do Alfy ((Alfa)).

JV: a chodili ste stále jako do jednoho kina, jako do Alfy ((Alfa))?

JC: [do do té]

JV: [nebo ste chodili] spíš podle toho programu, jak ste si
vybírali, kam [půjdete?]

JC: [no asi] podle toho programu, to Nebe a dudy sme určitě byli, a
to bylo jako už mockrát [dávali.]

JV: [takže] to nebylo tak, že byste měli jako svoje kino, kam byste
[chodili.]

JC: [ne ne né]

JV: důležitý byl program.

JC: jo jo jo. takže to protože v tom, v tej Líšni pořád ty dvě kina
byly. ((Kino Sokol v Líšni a Kino Orel))

JV: a vzpomněla byste si, jaký třeba byl postoj vašich rodičů?
k chození do kina, vadilo jim to ňák nebo zakazovali vám to [anebo
jim to bylo jedno, nebo vás v tom naopak podporovali,]

JC: [né, to vůbec ne. maminka,] ona byla taková hodná, ona měla
akorát té práce dost, protože měla v tom tejdnu pracovala, a pak ta
neděle, sobota, to bylo na úklid zas, a na praní, a tak, a tak taky
možná někdy šla, nebo měla sem dvě tety, co tam bydlely v tom malým
domečku, tak sem s nima taky někdy byla, jo, třeba, voni ještě to,
vono nebylo každej den, to kino. bylo sobota, neděle, pondělí.

JV: hm

JC: a pak bylo zase sobota, neděle a pondělí.

JV: a třeba vzpomněla byste si, co škola? jestli ve škole vás
učitelé nějak <varovali> nebo jestli vám doporučovali, nebo mluvilo
se o tom?

JC: no se školou sme chodili jednou za čas. byla byli sme na ňákým
filmu, a to mám dojem, že byl, bylo tam ten Trafalgar, to náměstí
Trafalgar. jestli to nebylo vo tom Nelsonovi ((Horatio Nelson)), že,
a to byla pak, taky byl hezkej film, ale to bylo ještě za války, ta
lejdy hamiltonová ((Lady Hamiltonová)), jo,

JV: hm

JC: von vlastně si ju nevzal, von byl jenom s ní tak jako...

JV: tak to už teda nemohlo být se školou, když to bylo za války.
nebo, [ste říkala že ste se školou chodili.]

JC: [za vál- no za války to sme šli se] školou, to na toho
Trafalgara,

JV: jo

JC: nebo na toho,

JV: hm

JC: to si taky vz-, Kozina ((Jan Sladký Kozina)), ten jak ty
<Lomikare ((pravděpodobně Psohlavci)), to sme se taky>

JV: takže se nijak nevyjadřovali ee k filmům, [(které dávali.)]

JC: [né, tak jako] já sem chodila pět let do klášterní školy,

JV: hm

JC: v Líšni byly dvě školy, za kostelem byla chlapecká, ale tam
chodily i děvčata, a já sem chodila pět let do tej klášterní školy.
ta je proti tomu, jak se jede do Mariánského údolí, tak je tam. teď
já nevim, jestli teď už tam škola není, byla tam pak mateřská, a tam
byly ty boro- boromějky, myslím Karla Boromejského, a tak to, tak
sem byla aj dost tak na ten kostel, tak jako sem to prožívala, že
sme chodili každej tejden byla ranní devátá hrubá, tak na té deváté
to bylo pro školy, a to si tak pamatuju, my sme byli na jedné straně
a na druhé byli kluci a ty byli fackovaní vod té učitelky Peškové,
protože ty to nevydrželi, tu hodinu být nějak hodní, jo, tak to si
tak nějak pamatuju. no a pak bývalo to vzkříšení, to ještě starej
pan hrabě belkredi ((Belcredi)), ten měl něco s nohou, tak a vždycky
tu svícu nesl, tak takhle sme to prožívali. a vorli ((orli)) byli
v těch krojích, sokoli , jo?

JV: hm

JC: sokoli vlastně, to nebylo. ale vorli ((orli)) ti chodili aj na
to vzkříšení na Velikonoce, a no a pak tam byla veliká, no vlastně
tam byla veliká část komunistů v Líšni.

JV: hm

JC: a právě byl ten pan Vondráček byl komunistickej starosta, pak
ho, pak ho zavřeli, popravili, takže to bylo tak...

JV: a vy ste se hlásila k římskokatolické církvi?

JC: ano, ano.

JV: a takže vlastně ste chodila každou neděli, do kostela.

JC: nó, tak, tak asi do těch, no, no co sem chodila do školy, no.

JV: do těch patnácti, [čtrnácti let.]

JC: [nó, nó, pak už] to víte, pak už to nějak...

JV: stalo se vám, že by vám někdy zabránilo jít do kostela kvůli
kinu? že byste dala [přednost třeba filmu?]

JC: [to né, to] dopoledne nebylo, a to. aj pak byly májový
pobožnosti, že, v květnu, a tak taky sme tak jako žili tím [víc.]

JV: [tak] myslíte, že to vaše vyznání ovlivňovalo to, jaké filmy ste
si vybírala? nebo jak ste to prožívala?

JC: no, abych vám řekla pravdu, já nevím, kdy ten film byl, to už
sem měla kamarádku tu Božku, a byly sme na nočním, motýlu ((Noční
motýl)). šestnáct mně bylo. to už sem rok pracovala,

JV: hm

JC: a to sem to sem proplakala, protože sem strašně těžko nesla, jak
von se k tej, ten Svatopluk Beneš k té Haně Vítové ((Hana Vítová))
zachoval, jo? vona vlastně ee si, vona pak kvůli němu měla, si
myslím život vzala nebo ně- nebo něco. to zas ten Hrušínský ((Rudolf
Hrušínský)) v té Humoresce ((Humoreska)) nebo, to mám možná
popletený,

JV: hm

JC: ale v tom, měla sem ho za takovýho em lotra, toho, ale pak sem
ho měla hrozně toho Svatopluka Beneše ((Svatopluk Beneš)) ráda,
protože to byl, to byl herec teda, to se musí nechat. a von uměl ty
lordy, a a takový to anglický zahrát krásně, že. ale to sem byla
nešťastná tenkrát, tak to na mě, takže dá se říct, že ten film ee
vlastně člověka tak ňák us- usměrňoval nebo, nemůžu říct, že by mě
zkazil, ale ukázal mi trochu ten, a to sem z toho byla nešťastná
teda. to sem byla, to mně bylo šestnáct, to už se,

JV: hm

JC: a vím, že mně to říkala ta, no, tak, tak sme to tak prožili toho
dost, že, protože třeba tu hajdrichiádu, ((heydrichiáda)) to byla
taky hrůza, jo, to to taky mně bylo vlastně šestnáct, a to sme taky
těžko prožívali.

JV: to bylo v jakém kině? tenkrát? ten Noční motýl, jak ste říkala.

JC: já si myslím, že na té sokolovně ((Kino Sokol v Líšni)). no
někde to muselo, to být protože to ještě sem o Brně neměla ani
tušení, že budu, že se budu stěhovat. v sedumačtyřicátým sem se
stěhovala pak do Brna, protože sem nemě-, my sme měli jen kuchyň a
světnici, a vona nám, bydleli sme u té tatínkové sestry a vona nám
nechtěla tu jednu místnost nechat, tak já sem dva roky bydlela tady,
tady je ten domov Marie Stejskalové, jo, na, za porodnicí, to je
Gorkého, no kousek, a pak to byla Titova, tak tam já sem dva roky
bydlela než to. tam byly hodně studentky a tam sme zažili ten
osumaštyřicátej rok, a voni to pak potřebovali pro ty zdravotní
sestry z porodnice, tak vyhnali aj ty studentky. a tam hodně
studentek bydlelo.

JV: em stávalo se vám to často, že na vás ten film působil, nebo že
ste si u něho uvědomila ňáké věci, nebo na vás,

JC: ano

JV: ňákým silným způsobem zapůsobil, protože třeba tadyten zážitek
byl [poměrně silný, takže,]

JC: [no to sem, to sem těžko nesla, ano]

JV: jestli se to třeba stávalo častějc, u více filmů.

JC: no protože sme to vlastně prožívali. no tak já sem pak taky
hodně četla, to je pravda, tak taky některý ty knihy, že, musim
říct, ale ten film dovopravdy zapůsobil, ten měl veliký, bych
řekla...

JV: takže myslíte, že pro vás byl tenkrát důležitý?

JC: chodit, no, to jo, to, to si nedovedu představit, že bysme nešli
do kina, to už tak bylo, a vono taky bylo to, i když třeba, tak na
to kino vždycky bylo, to bylo pár korun, to bylo, já mám dojem, že
to dětský bylo dokonce za padesátník, si myslím, ale nevím to tak
zas jistě, ale korunu určitě.

JV: bavili ste se třeba pak společně o, o tom představení filmovém?
o tom konkrétním filmu?

JC: no tak to sme probíraly s těma [děvčatama.]

JV: [probíraly ste to.]

JC: to už sme chod- byly ty kamarádky, to už, to už až sem byla
větší, tak už sme chod- to už sem nechodila sama.

JV: jo

JC: to, to spíš sem, spíš jako když si vzpomínám, říkáte to, když
sem začla, tak to si nevzpomínám s kým chodila, ale s maminkou
určitě ne,

JV: hm

JC: protože ta, a vona pak taky, vona byla taková dost upracovaná,
tak <vona když si zdřímla,> a tak jako už se to tak jako, už se to
tak stává i teď, že člověk, no, tak sme hodně, tak sme vlastně tó ee
prožívali, a pak sme zas ee pak teda nastoupila televize, to už sem
byla zaměstnaná, tak sme to vždycky všecko probírali, že, třeba ty
ee to byl ten seriál sága rodu ((Sága rodu Forsytů)), jéžiš já si na
to pamatuju, to sme probrali vod toho a toho, sme toho somse
((Soames)) sme neměli rádi a pak, pak se nám zdál hodnej, jo.

JV: to už byla jako padesáté a [šedesáté léta.]

JC: [to už, to už] bylo tó, no.

JV: [tak to už je ( )]

JC: [a ještě si za války] vzpomínám, Loď komediantů hráli, a to
zpíval tam ten robson, ((Paul Robeson))

JV: hm

JC: tu misisipi ((Mississippi)), to byly krásné filmy, ale voni pak
vlastně ee zakázali, ne? Němec se pak s tou Amerikou rozešel, že?
z kraje ještě ty americký chodily, ale pak už, pak už ne.

JV: měla ste ňáké oblíbené herce nebo herečky?

JC: no tak, ten ten byl byl krásnej, ten Tyrone Power, to bylo Tygr
z Ešnapru a Indický hrob, to byly taky takový filmy, jo, tam hrál,
no, nebo ten ee Rolf Wanka, tak ten byl takovej ten, se mně tak kór
nelíbil no ale, měla sem ráda Hrušínskýho ((Rudolf Hrušínský)), to,
to šlo vlastně ten Lízin let do nebe a Lízino štěstí, pan Boháč
((Ladislav Boháč)), ten taky měl protivný role, tak toho sme
nemilovali, ale toho hru- Hrušinskýho ((Rudolf Hrušínský)), já sem
měla takovej, nachystaný psaníčko, že mu napíšu, ale nikdá sem si
netroufla, nikdy.

JV: ještě taková doplňující otázka ee nepamatujete si, že by se
promítaly filmy na faře? nikdy?

JC: to ne, to nevim.

JV: dětem jako.

JC: to né, to spíš až teď sem tam nějak, je to pár let, byla, voni
ee sme ty děti, ty vnuky sme křtili v líšeňské faře, protože voni
neměli v kostele svatbu, tak voni pak nechtěli sez- ee je křtit, ty,
co neměli svatbu v kostele, tak ňák maminka z protekce, tak ee sem
tam zjistila, že už maj takovou mládež a začínaj hrát aj, tak to, to
je ee v tej Líšni to je taky taky tam bylo, ale tak já si
nepamatuju, to bylo, tak bylo tam, ty faráře, pan kaplan nás učil,
to sme se s ním hádávali, protože třeba v tom dějepisu vo těch
Husitech a tak, a vo Husovi to bylo jinak než von nám třeba řekl,
jo, tak to sme mívávali s tím panem katechetou takový debaty už
v tej měšťance,

JV: hm

JC: to už bylo v měšťance, jo, ale tak, to byl jako, to tak jaksi se
ani tam nedostal do těch, do těch jeho blízkosti, že, a tak, ale
dovopravdy si myslím...

JV: co se týče těch vašich diváckých návyků, tak od té druhé půlky
třicátých let ee vlastně, poté, co ste vyšla ze školy, z obecné
školy, tak to ste chodila, tak můžeme říct jednou, dva- jednou
týdně, jednou za dva týdny do do kina? [nějak pravidelně to bylo?]

JC: [nó, určitě.] určitě, to sme chodili, no, to sme chodili.

JV: takže i třeba [jednou]

JC: [protože] to se měnilo po týdnu se měnil ten program.

JV: takže každý týden.

JC: nó, to sem chodila, to...

JV: a poté, co ste nastoupila do zaměstnání, což bylo v roce čt-
[čtyřicet jedna,]

JC: [čtyrycet jedna,]

JV: ee tam ee změnilo se to nějak? to bylo ještě za války, že jo,
takže změnilo se nějak to navštěvování kina, chodila ste třeba
častěji, méně častěji?

JC: já si myslím, že sem chodila dost často, protože...

JV: takže [se to myslíte nezměnilo.]

JC: [nic jinýho, nic jinýho,] nic jinýho tak jako to by- to byla
taková zábava, ten to, ty filmy, a pak sem tak, kolikrát do roka
udělali tu premieru ňákou v tom divadle, že, tak to sme taky chodili
a...

JV: a to ste navštěvovala už teda po nástupu do zaměstnání i jiná
kina předpokládám, to už ste nechodila pouze a jenom do Sokola
((Kino Sokol v Líšni)) a do orlovny ((Kino Orel)), ale to už ste asi
[jela i do Brna.]

JC: [no tak do toho] Brna tak to sme jenom někdy šli, někdy,

JV: někdy.

JC: to nebylo tak zas často, jo, protože když byly ty kina jako
v místě, tak sme toho využili tam. ale vzpo-

JV: vzpomněla byste si ee v jakých všech kinech ste ste byla? jaká
všechna kina ste navštívila?

JC: no do ska- no pak už po tom pětačtyřicátým, jo?

JV: ne ne ne, ještě, ještě za války myslím, v těch čtyřicátých
letech.

JC: no já si jenom vzpomínám na tu al- Alfu ((Alfa)),

JV: hm

JC: a pak si vzpomínám taky právě jak se, jak trolejbusy do Slatiny,
tak je za tím mostem tady po leva, po levé straně tady bylo to
líšeňský nádraží, a po pravé bylo kino Slovan. tak tam sme taky cho-
byli někdy, v těch Černovicích. a jednou sem tam byla sama dokonce,
tak já sem musela být lačná taková, pořád ňáké ty tu, ňákou zábavu
nebo, sem to tak ňák potřebovala, no.

JV: to je pěkné.

JC: a tak sem tam byla, a taky houkali,

JV: hm

JC: a já sem pak šla pěšky, to to se divím, že sem se nebála, podle
kolejí do té Líšně.

JV: hm

JC: to je daleko, jo, voni to chtěli obnovit, ale neobnovíjou to
přes tu Stránskou skálu,

JV: jo

JC: vokolo Zetoru, ale už zas píšou, že ne. tam pak jezdila tramvaj,
no, ale to pak zrušili a byly autobusy a teď je ta osmička, ta jede
vlastně kolem židovskýho hřibitova, a tam projede, a ee kolem té
špičkové výtopny, jo, tam...

JV: ještě ňáké další kino? by vás napadlo?

JC: no ta sk- no na tu Lidickou ((kino Moravia)), no to je ale až po
válce.

JV: až po válce.

JC: až po. tu Lidickou ((kino Moravia)), no a pak sme chodili do
toho Jadranu ((Jadran)) a Moravy ((Morava)).

JV: ale až po válce zas.

JC: až po válce. to už sme bydleli v Králově Poli, tam sme teda taky
chodili.

JV: takže za té války pouze teda ta Alfa,

JC: nó Alfa,

JV: a pak ještě ee...

JC: a nevim jestli sme někde. ještě bývala Lípa. Lípa, ta byla na
Marxově, nebyla?

JV: ulice Marxova to je dneska?

JC: Marxova je, když byste z Cejlu byl ten Ergon, taková továrna, a
tak tak. a na přadla- a přišlo se pak na tu přa- Francouzkou, jo?
Přadlácká pak je tam [textil]

JV: [kino] Lípa, říkáte.

JC: kino Lípa.

JV: hm

JC: tam sme taky párkrát byli myslím, a...

JV: a třeba Jadran, Kapitol?

JC: Jadran. no ten Kapitol jo, to byla, počkejte, Družba pak to byla
nebo něco, nebo Máj? v tom tam sem pracovala pak plno let, na té...

JV: měla ste ňáké oblíbené kino třeba? líbila se vám ta skala
((Scala)) oproti Slovanu ((Slovan)) víc? nebo...

JC: no ta skala ((Scala)) byla pěkná, nó, to bylo pěkný kino. ta
Alfa taky, ta byla taková víc stísněná. ale ta ta skala ((Scala)) já
myslím, že bylo pěkný kino.

JV: a do skaly ((Scala)) [ste taky chodili za, za války?]

JC: [a to je dneska, ta je] pořád, ne?

JV: ano. tam ste chodili taky za války? do skaly ((Scala))?

JC: to si nevzpomínám, to vám nemůžu říct jestli, to si nevzpomenu.
byli sme na tom, já mám dojem, že sme byli v té Alfě ((Alfa)) na tom
Nebe a dudy, nebo...

JV: bylo naopak třeba ňáké kino, které ste neměla ráda? z ňákého
důvodu? kde se vám to příliš nelíbilo?

JC: no taky sme byli párkrát, ale to bylo už po válce, nó v tom, tam
dávali ty starý filmy. Mír, ne? na Hybešce ((Hybešova)).

JV: hm

JC: starý filmy tam dávali, sme tam jednou byli na tom kdo se bojí
virdžínie wolfové, ((Kdo se bojí Virginie Woolfové)) <ježišmarja
voni se furt,> ale to je divadelní hra,

JV: no to už sou osumdesátá léta.

JC: nó, to, to vlastně pak to dávali v televizi, že, a myslím, že
to, to ale u těch Mrštíků ((Divadlo bratří Mrštíků)), my sme měli
pak předplatný k Mrštíkům, ale pak taky už sme toho nechali, protože
už sme si připadali takoví starší, a bylo to dost hlučný, ale viděli
sme tam pár krásnejch těch, představení, u Mrštíků ((Divadlo bratří
Mrštíků)).

JV: ee chodila ste do různých kin podle toho, s kým ste tam šla?
jestli ste třeba měla kino, kam ste chodila spíše s přáteli, nebo
naopak ňáké kino, kam byste chodila ee se svým partnerem...

JC: no to já sem se pak, ee my pak po té válce sme, vlastně sme, ten
manžel přišel do té firmy ve dvaačtyřicátým, a tak sme to ňák
prošli, ten ee až po té válce, že sme to tak ňák společně budovali
nebo, tak to je takový nadnesený, že, ale tak sme tak víc začali,
tak já sem pak už vlastně chodila jenom s ním a, a už sem ani do
kina, ale někdy sem šla i sama třeba.

JV: hm a předtím, když ste spolu chodili teda za té války, tak
chodili ste třeba společně s těmi vašimi, s tou vaší partou? [s těmi
vašimi přáteli?]

JC: [jo jo to sme chodili hodně] jo, společně, no.

JV: a i s tím vaším budoucím manželem.

JC: no až po válce, no.

JV: až po válce.

JC: a von jednou, já si vzpomínám, byly volby v tom šestačtyřicátým
a poprchalo, tam byly to bylo tak ta Líšeň byla komunistická hrozně.
a ty babky a to všecko tam čekaly na ty výsledky a, a von, my sme
šli, a ee manžel, teda budoucí řekl, ježiš vono prší. a ta jedna
<babka řekla, co by pršelo?> ((směje se)) to si tak vzpomínám,
protože voni tam čekali, a vona dovopravdy, dovopravdy teda vyhrála
ta komunistická strana už v tom šestačtyřicátým, a já sem tenkrát
volila tu demokracii, toho lauš- ten Laušman ((Bohumil Laušman)),
voni se nehádali. ale ti se furt hádali s tou, s národníma
socialistama, to bylo takový,

JV: hm

JC: tak taky sme vo tu politiku tolik nedbali, to je pravda, ale
podle tak toho se mi nelíbili, tak sem tu trojku volila. no tak to
sme tenkrát šli ještě na tu orlovnu ((Kino Orel)), a tam sme vlezli
o přestávce, a dávali tu, Celý svět se směje. to ještě bylo, ty
ruský, nebo Děti kapitána Granta, že, to bylo, a tam byly ty pěkný
písničky a to. a to ještě sme tak jako vo přestávce tam vlezli, a
ještě se dívali. tak sme byli takoví, ee dá se říct lidově lační
toho, ňáké té zábavy, že.

JV: tak ono po válce asi docela, to je pochopitelné.

JC: no chvilku se tancovalo po té válce, tam byli hodně Rumuni, ti
vojáci taky. z Rumunska armáda, nebo ti se přidali k tomu, k té
Svobodově. a ti, to byli toho Malinovského ((maršál Malinovskij)),
to byli samí, jako říkávali, že to je z těch věznic, tak ti nebyli
hodní, jo, to sme museli utíkat aj před nima, před těma Rusákama. to
sou taky takový vzpomínky nehezký, no. ale pak se to tak, trochu se
začalo tancovat, ale to přešlo, no, to byla taková chvilková, tak to
sme se ňák, no a nakonec už nám bylo najednou jednadvacet, dvacet,
už zase byla ta mládež osumnáct, sedumnáct, už sme třeba si
připadali starší, jo, takže už to tak...

JV: myslíte tu mládež jakoby v Líšni.

JC: jo, jo, a já sem se pak v tom sedumčtyřicátým odstěhovala, a už
sem zůstala v Brně vod té doby. takže já už, ale do toho kina,
dovopravdy pořád jaksi, jak bych to řekla, dneska mě to nenapadne
jít do kina, protože já to neberu těm tvůrcům, že voni maj dobrý
třeba úmysly, ale nám, mé generaci už to tak ňák moc neřiká, že.

JV: hm

JC: a většinou, pravda je, že když sme ještě bydleli na Palacké
((Palackého třída)), proti tomu kinu Oko, tak to, co bylo, noviny
sme možná vodbírali, to, co bylo nazvaný, mělo škaredou kritiku, tak
na to byly fronty. to to, to sem...

JV: to je negativní kritika, no. [reklama taky.]

JC: [to se vždycky,] vono je to, je to těžko, víte, to co člověk, to
jinej názor, ale tak něco hezkýho abyste, já třeba si pamatuju to
můlin růž ((Moulin Rouge)) sem viděla, já sem plakala. a pak dlouho,
to bylo tak, ale teď už...

JV: můlen růž? ((Moulin Rouge))

JC: no, to bylo vo tom malířovi.

JV: myslíte a to bylo v jakém roce?

JC: no to už bylo, tak řekněme sedumdesát dva už.

JV: no já nevim, jestli ste viděla ten nový můlen růž ((Moulin
Rouge)), právě.

JC: ne. tam bylo, no von jako, a pak, dovopravdy tou televizí
vlastně to je tolik, už člověk do sebe dostává těch všelijakejch
těch, že už, a když šel do toho kina jednou za týden, tak mu to
zůstalo něco dýl, jo, než dneska sou taky pěkný, já nemůžu říct,
třeba to ee...

JV: takže spíš sledujete televizi doma.

JC: nó nebo ten se nám taky líbil, ti američtí, se mi líbil ten
spencr ((Spencer Tracy)), to bylo, to Hádej, kdo přijde na večeři
[to byl krásnej film.]

JV: [pamatujete si, když ste] ještě jako dítě, chodila ste třeba na
nepřístupné filmy?

JC: nó já si nepamatuju, že by mě někdo za-, né, asi né.

JV: ne.

JC: a voni to, si nepamatuju, že by mě někdo zahnal nebo něco. ne,
to ne.

JV: počkejte, jako že ste teda chodila a nikdo vás nevyhnal, nebo že
ste se nedostala nikdy. dostala ste se na nepřístupný film nebo
nedostala.

JC: já sem myslím ani nešla, protože tak ňák, tak ňák, ale tak...

JV: nebo si toho nejste vědoma, že byste byla na <nepřístupným
filmu.>

JC: tak, že by nás, to si vůbec nepamatuju [že by nás]

JV: [a chodila] ste třeba do kina bez placení?

JC: taky né, to sme vždycky, to sem ňákou tu korunu vždycky měla.
říkám, i když sme třeba neměli, maminka se hodně nadělala a to, ale
tak na to kino, to kino bylo velmi levný. to, kdo to mohl podporovat
tak jako, že to bylo tak tenkrát, nebo já nevím, jak si to
vysvětlit.

JV: přišlo vám to levné.

JC: to bylo, bylo to levný, no.

JV: hm a...

JC: a tam ještě, to už sem měla ty děti, tak to je tak padesát
čtyry, padesát pět, čtyři koruny tři koruny, no.

JV: a předtím v těch třicátých letech? to ste tak platila kolik?

JC: no tak si myslím, že korunu [nebo ee]

JV: [třicátá, čtyřicátá léta.]

JC: mně se něco plete, že děti platily padesátník.

JV: hm a dobře. a když ste teda chodila ee pamatujete si třeba, jak
ste se chovala vy a jak se chovali ostatní? konzumovala ste třeba
ňáké nápoje nebo ňáké jídlo?

JC: ne, to nebylo. no tak to se šustilo ňáký ty cukrlata, jo, ale
jakorát ty děcka v těch prvních, a vždycky tam chodili takový,
takový jak bych řekla trošku nezvedenci do těch prvních řad, jo?
<takže do té první řady> taky sem si nikdy nesedla, jo?

JV: to ste měla špatnou zkušenost.

JC: to, to né, tam ti byli, a voni řádili, jak ty kovbojky, to bylo
těch kovbojek hodně, to si...

JV: takže docela jako hlasitě se dá říct teda.

JC: jó, nó, ale říkám vám, jestli, jestli je někdo vyhnal, to nevím,
ale mně teda honili, mně toho Toňana mně honili. von mně vždycky ňák
utekl, se mu to nelíbilo.

JV: a teda asi většinou kluci reagovali při westernech.

JC: jo jo jo.

JV: ale naopak, když ste byla na nějakém romantickém filmu, tak to
asi tam moc kluků nebylo,

JC: ne.

JV: v první řadě.

JC: to si tak, to mně bylo, jemu bylo dva roky, mně bylo dvanáct,
že,

JV: hm

JC: tak to sem chodila na ty dětský [(do) kina.]

JV: [a bavila ste] se třeba během projekce s jinými diváky? šeptali
ste si, ňák, když vás něco napadlo,

JC: no tak sme tak byli, já si myslím, že sme, ani si nedovedu
představit, že bysme dělali ňákou tu,

JV: nechodila ste do první řady.

JC: ee ňákou když se školou. že nás tak ňák, že sme byli takoví
ukázněnější, si myslím.

JV: jo

JC: pak mě jednou pozvala ta, Hanička, na tu Polárku ((Divadlo
Polárka)). a von, já sem tam párkrát i vnuka vzala, a voni dávali
Kytici z Kytice, a to byli učni číšníci, nebo já nevim, a tak
Hanička říkala, no, babi, tam voni můžou dělat melu. ale ti se taky
chovali. buďto měli dobrý učitele,

JV: hm

JC: že je ukáznili, jo, tak to si taky vzpomínám, ani vůbec nebylo
žádný ty, jo, a tam, a voni pořád hrají, ta Polárka ((Divadlo
Polárka)). [já to tak pozoruju,]

JV: [vzpomněla byste si,] podle čeho ste si vybírala film? na který
půjdete? bylo to spíš podle kina, podle jeho polohy, anebo třeba
podle toho, jaký ten film byl, podle žánru, jestli byl romantický,
dobrodružný.

JC: jak za, no do té války, to sme to co dávali, a chtěli sme do
kina jít, tak nám to bylo jedno, jo? [to ještě nebylo]

JV: [že tam byl] každý týden [jeden film]

JC: [to ee jo] takže, to sme tak jako, ale pak už, [to bylo
všelijaký, to už]

JV: [pak už když ste si mohla vybírat,] tak ste říkala, že ste
s partou vlastně jezdili občas i do Brna, za té války,

JC: no tak to sme buďto, buďto, tak si vzpomínám, že sme tak jako na
ty, na to Nebe a dudy, to si tak vzpomínám, že sme všeci šli.

JV: a vybrali ste to třeba podle recenzí, v tisku, nebo podle
plakátů, že vás to zaujalo?

JC: tak to se tak vždycky rozkřiklo, co je pěkný [a co né, jo]

JV: [takže šeptanda.]

JC: jó, to bylo tak jako, já vím, že jednou tam dávali Jak to povíme
svým dětem ((neidentifikováno)), a já sem ty tety vzala. povidám,
poďte se na to podívat. a jim se to vůbec nelíbilo. takže to taky,

JV: <nelíbilo.>

JC: no voni, to zajímavý, ti Němci, to už byla ta válka vlastně,

JV: hm

JC: a voni na to, jak byli brutální a vedli tu válku, tak voni
milovali ty romantický filmy. a dodnes, jestli vy to tak třeba, já
si tu televizi, protože teď už tolik nechodíme na ty výlety a to,
tak ta, teď je ňáká taková, odpoledne dávaj tu Rosamunde Pilcher a
vona má pěkný knížky, ale je to spíš tak k té červené knihovně se to
trošku, jo?

JV: hm

JC: ale voni maj, a je to německý všecko a sou to anglický,
z Anglie, ze Skotska, třeba to Září, to je tak nádherná knížka vod
ní. tó, to teda, ať mně někdo řekne, je to červená knihovna, tak
s tím nesouhlasím, a to je, tam je hodně to pobřeží, ten kornval,
((Cornwall)) jo? já pak mám automapu mně děcka koupily, já se musím
podívat, anebo to Skotsko, to musí být jistě, podle jejího popisu,
krásný, víte?

JV: já vím, <já sem tam byl.>

JC: takže voni dodnes, ti Němci mají tohle,

JV: hm

JC: a ty jejich detektivky, to nestojí za nic, ale tady ty
romantický zajímavý,

JV: hm

JC: jestli ta příroda to dělá, teď sou pěkně voblečený, jo? a už sme
se přesytili vlastně, ta Amerika, ta nám to teda, von to ten mencl
((Jiří Menzel)) tenkrát po té revoluci říkal, ať nejsme oslněni tou
Amerikou a byli proti němu asi toto, a je to pravda. a voni, nebo
Francouzi maj taky lepší. a Briti, Briti detektivky britský,

JV: hm

JC: že, však vy to vlastně studujete, ne?

JV: ee dá se říct. ještě bych se teda vrátil trošku zpět, ty
informace ste získávala teda spíše ee že ste mezi sebou ee nějak,
jak ste říkala se to rozkřiklo,

JC: jo

JV: ste pak jakoby řešili, na jaký film půjdete, nebylo to třeba
tak, že byste cíleně ee sledovala rubriku filmů v novinách, nebo ste
sledovala...

JC: no pak si pamatuju, byly ty kinoreví, ((Kinorevue))

JV: hm

JC: a to byl, to sem si kupovala, nebo, to jo, to se mně [moc
líbilo.]

JV: [takže na] základě toho ste si pak vybírala.

JC: nó, taky, taky.

JV: hm a to bylo od jakého roku?

JC: nó, to už mohlo mně být dvanáct třináct. tak to je (dvacet),
třicet osum nebo, (dvacet třic-) to už aj pozděj, no vlastně byly
pořád ty filmy, ten, já nevím Kristián kdy byl, ale třeba to Hotel
Modrá hvězda, to bylo takový teplo v té sokolovně ((Kino Sokol v
Líšni)), že všici byli v košilích jenom, jo, a strašný teplo, takže
se mně to tenkrát zdálo, že jako do toho kina ee přece šel každej
lepší voblečenej, nebo to, já nevim,

JV: hm

JC: to se spíš na to [hledělo, víte?]

JV: [oblékali se (lépe)]

JC: a pak to tajdle se najednou všichni svlíkli z těch sak, protože
bylo strašný teplo, no.

JV: hm

JC: tak to bylo za války ještě, ten Hotel Modrá hvězda.

JV: a pak když ste si jako, mohla vybírat, nebo ste už jezdila i
třeba, ještě do toho roku čtyřicet pět, vlastně v téhle oblasti se
pohybujeme, do konce války, ale už ste třeba jezdila i do jiných
kin, tak ste si třeba ee bylo důležité pro vás ee jaký herec v tom
filmu hrál? nebo herečka? vybírala ste si i podle tohoto kritéria?

JC: no tak sme měli rádi, no tak já sem měla ráda toho pana, von byl
mladej, že, a ani jeden ten kluk nebyl tak hezkej, ten syn,

JV: a koho myslíte?

JC: jak Hrušínský ((Rudolf Hrušínský)) když byl mladej, tak to bylo.
a pak, to bylo, to já nevím kdy pak, ta Předtucha, tam měl blbou
roli, tak to sme měli na něho chvilku takovou, a to sme probraly i
s těma děvčatama, jo, to se tak ee...

JV: a čím, čím vás třeba zaujal, ten herec, ten Hrušínský ((Rudolf
Hrušínský)).

JC: von je takovej, já bych řekla, takovej líbeznej, nebo takovej,
já nevim. já sem vo něm četla teda myslim vo něm, tu knížku, a takže
vo něm tak, a teď von vlastně ke stáru byl takovej českej gabén
((Jean Gabin)), ne?

JV: hm

JC: by se dalo říct. von nemusel mluvit, měl ňákej posunek, a
stačilo to.

JV: chodila ste na ňáký film i opakovaně? třeba s tím Hrušínským
((Rudolf Hrušínský))?

JC: jó, to jó.

JV: víckrát, jo, že ste to viděla.

JC: nó. to jó, aj sem tak někdy i v tej televizi, když už sem to
viděla víckrát, tak mě to zas taky zaujme,

JV: hm

JC: a mám hrozně ráda teď i to, i takový ty, a i to, na ty režiséry,
jak je ta, právě mě ta Kytice, na ten Máj vůbec bych nešla, protože
to už sem si říkala, že se mně Kytice nelíbila,

JV: hm

JC: tak ten Máj, já nevim, a ten Brabec ((F. A. Brabec)), tak ten se
mně nelíbí, ten Brabec ((F. A. Brabec)), ten režisér. no ta to, to
nevim.

JV: bylo...

JC: to už bych vám tady všecko, zha- všecko zhatila, [kdybych
vykládala] vo těch novejch.

JV: [ne ne ne, to nevadí.] ale, ale ee držme se radši teda v těch
čtyřicátých letech em bylo pro vás třeba důležité, jestli ten film
byl černobílý nebo barevný, hrálo to ňákou roli, nebo vám to bylo
jedno? nebo [vás naopak třeba ( )]

JC: [no to nebyly ( )] já myslím, že barevný ani nebyly, jo, to
nevim, až....

JV: po válce.

JC: až pak, pak nějako to, Jih proti severu pak ňák spravovali na
barevno, ne?

JV: to mohl být jaký rok? válka ještě?

JC: né, no Jih proti severu, to nebylo, ten byl akorát ta Loď
komediantů, to si vzpomínám,

JV: takže vy si nepamatujete, že byste viděla barevný film [ještě do
konce války.]

JC: [ne, ne, to ne.] to sem vůbec, jestli byl to Dům u jezera, vim
ty Němci měli něco barevnýho,

JV: hm

JC: to vím, že byla ta válka, taková jako, a voni měli takový
romantický filmy. ale voni prej to, aj i těm, promítali vlastně těm
vojákům, ne? nebo něco se tak.

JV: vzpomněla byste si třeba jestli, jestli jste ještě v tom
ranějším dětství viděla ňáký zvu- ee němý film, právě? nebo všechny
filmy byly zvukové.

JC: no já myslím, že to bylo za mě už byly zvukový, no.

JV: zvukové hm

JC: to bylo, to, no museli sme tohleto, no jako prožívat, co sme
v tom kině viděli, protože v jednom filmu, vona krájela nudle, a
vona tak to tak jako, a já sem přišla a říkala sem tetě, podívej se,
vona tak ti to tam krájela, taky ty prsty, jo. takže sem, to si
vzpomínám, že tetě (Maří) sem to vykládala, a tak jestli s nima sem
taky chodila do toho kina. s maminkou teda ne. no a tatínek, ten měl
tu hospodu, co vám mám povidat.

JV: hm to ste říkala, no. a bylo třeba pro vás důležité ještě,
jestli ten film byl německý, francouzský, americký, vybírala [ste
si? né, bylo vám to jedno.]

JC: [né, né to sme, to sme] to sme ne to. my sme ani, i ti Němci, já
vám říkám, a to byla německá firma, a měli sme tam takové dvě dámy,
a ty byly zlý.

JV: myslíte teď [tu vaši práci.]

JC: [a vykládaly,] v tej práci. já sem přišla v jednaštyrycátým. tak
tam byli Němci, ten pan prokurista byl hodně hodnej, ten Sajdl. pak
tam byl ňákej pan (Kučeraur), a ten chodil s tím křížem, nebo s tím,
a ten, nazdar Češi! řekl. von byl možná trochu rapl, no ale, tak pak
tam byla ňáká (lujze filip), s tou sem byla na Muži nestárnou. to
byl Pivec ((Jan Pivec)), že?

JV: hm

JC: s tou, vona byla tak hodná, ta líz- lí- (lujse), Lízinka
(filip). takže já sem jako, i když ti Němci byli, a zavírali,
koncentráky, víte, tak všecko, ale ten člověk, když vedle mě
pracoval, tak já sem nemohla ho nenávidět. mně připadal, že nebyl
špatnej, no. takže, to, [pak tam]

JV: [takže to] byla vaše kamarádka teda? nebo...

JC: né, z práce, z práce.

JV: spolupracovnice.

JC: pak tam byl ňákej Čapek, ten šel na vojnu, a von vám, a za půl
roku už přišel bez nohy. a chodil se tam dívat, jo, za náma. takže,
tak jak, víte tak jak, nevim. tak sme takovou ňákou, hrůza hrůza, to
jak furt s tím komunismem to taky tak řešíjou, tak když ten člověk
byl hodnej, tak to si ho voblíbil, nebo já nevim. to sme tak
neřešili, no.

JV: ee ještě k těm filmům, měla ste třeba oblíbené ňáké ee žánry
třeba? měla ste ráda určitý typ filmů a pak zas ňáký ne, třeba
romantický, já nevim ee nebo, teda myslím už když se pohybujeme
v době té války, kdy už ste byla trošíčku starší, a už ste si fakt
vybírala. a chodili ste třeba s ostatními...

JC: ne, to sme, vám to povidám, to bylo každej tejden bylo jiný, a
tak ňák abych šla jenom na detektivku, vono to ani tak nebylo já si
myslím. to...

JV: ale třeba jestli se vám ňáký filmy líbily víc, a ňáký méně, tak
sem to myslel. jestli třeba ste jako šla i na detektivku, i když ste
ji neměla příliš ráda, teď vám jakoby napovídám, ale spíš se chci
zeptat na to vás, jestli si vzpomenete třeba jaký typ filmů ste em
opravdu oceňovala.

JC: no tak byly pěkný ty, když tak jako ta historie se [ňáká]

JV: [historické.]

JC: k tomu objevila, že. to bylo třeba to, to bylo takový. jako
v divadle sem třeba měla ráda operety. já nevim, tady to tak
dodělali to Brno, tak voni to dodělali všude, ale tak ty libreta
byly jako slabý. ale tak ty hudby, to bylo krásný. tak nevim, tak
to, co bylo, a nebylo kam, tak možná nebylo kam jít, ale když sme,
tak jednou tejdně sme v kině určitě za té války byli.

JV: a co pro vás třeba dělalo film dobrým filmem. kdybyste to měla
ňák teď definovat. váš vaše osobní ňáká definice dobrého filmu. co
je to dobrý film pro vás třeba?

JC: no muselo tam vo něco jít tak jako, no ňákej problém a to, a
tak. to sme si aj poplakali, že, třeba voni třeba byly ty časopisy,
za války byla Moravanka, Hvězda, List paní a dívek, a ve hv- teďka
ty romány vycházely a byly zfilmovaný, jo? tak to bylo, ty Umlčené
rty, to vám, to bylo takovej film, to muselo být za války eště,

JV: hm

JC: protože vona ee nějak měla ňákou nehodu a ztratila paměť, dceru
si vzala bohatá rodina, a vona u ní sloužila. to sme proplakali
všecko, to se, [to se plakalo, jo.]

JV: [že se vás to tak dotklo.]

JC: Umlčené rty se to, a vona pak si měla brát někoho bohatšího,
protože byla z bohaté rodiny, to tak vlastně v těch filmech bylo,
že?

JV: hm

JC: to buďto ta chudobná tak taky se dostala,

JV: takže ste to [prožívala ( )]

JC: [jó, a ty Umlčené rty,] v tom vám hrála ta Anna Letenská, a voni
ju popravili. to byla ta herečka, byla dovopravdy popravená, někdo u
ni spal, za té hej- hajdrichiády ((heydrichiáda)), a teď jako, teďka
dávali v televizi, já sem jenom tam viděla kousek, kat ni- nepočká
((Kat nepočká)), jo? to hrála Bohdalová ((Jiřina Bohdalová)) už se
ee s Radovan, ne Radoslav Brzobohatý tam hrál už v civilu toho
gestapáka. a to bylo, to si myslím, že bylo něco tak jako, ale vona
nebyla ňáká veliká herečka ta let- ((Anna Letenská)) ona byla
herečka taková, takový no tak ta, no tam hrála právě v těch
Umlčených rtech ((Umlčené rty)) nebo Srdce v soumraku, jo? to taky.
a to bylo hodně, že v tom časopisu to šlo,

JV: hm

JC: a pak, nebo pacientka doktora Hegla ((Pacientka Dr. Hegla))
taky. to bylo, no to byly vlastně takový by se dalo říct, ale když
byl člověk mladej, tak to ani tak [nějak]

JV: [a šla] ste třeba na ňáký film víckrát?

JC: jo, to na tom <na tom kopečku ((Na Svatém Kopečku)) sem musela>
vidět mockrát. no na tom svatým kopečku ((Na Svatém Kopečku)).

JV: a jaký druh zábavy ste vlastně ještě měla ráda? vy ste říkala,
že ste chodila do divadla, to víme,

JC: do divadla, no to sem...

JV: ee ty taneční zábavy jako byly zakázány, [ale zase ste říkala,
že ste potajmu se scházeli,]

JC: [no, to sme tam, to sme tam trošku, no,] a pak sme chodívali
třeba až na Říčky k tomu Jeleňovi,

JV: hm

JC: teď je tam něco, taky sem vo tom četla, tak tam sme zpívávali,
ale nesmělo se tancovat, to byl strach.

JV: hm

JC: kdyby se tancovalo, aby to jak řeklo takže, ale ty divadla,

JV: poslouchala ste třeba rozhlas? [ňáké ob- oblíbené relace.]

JC: [no to sme, to sme, to] je letos pětaosumdesát let, to maj pořád
v rádiu,

JV: hm

JC: a dovopravdy sem teď ňákou, někde se, jo na něčem sem byla, a
tam se řík- tam se ptali, proč rozhlasový hry už nejsou,

JV: hm

JC: v rozhlase, jo? protože já sem třeba, my sme brzo měli, to rádio
sme měli brzo,

JV: hm

JC: tak já si vzpomínám ee ten Uloupený život, to bylo krásný v tom
rádiu, to jako...

JV: a mimo jiné ste teda ještě četla knížky?

JC: nó

JV: a sportovala ste nějak?

JC: no tak to už, no tak do toho Sokola sem chodila, no, tak býval
slet, to vím, a pak bývaly šibřinky, no.

JV: a vy ste chodila teda do a, ne do Orla.

JC: nó, a voni pak, pak to vlastně zrušili všecko, takže vod
třinácti do těch devatenácti se nedalo nikam, že.

JV: hm

JC: to všecko bylo zrušený, ten Skaut, Sokol, vorel ((Orel)),
všecko. a válka začla, bylo mně třináct.

JV: a teda pak ty výlety s tím Skautem, ale...

JC: jó, to sme chodili, ale dokonce sme pak, ale to už bylo po
válce, sme měli, měli tady, Černovice u Kunštátu sme měli tábor a já
sem tam vařila knedle, knedle ty kynutý, to vůbec si nedovedu
představit, že sem si dovolila nebo vodvážila, to se nemusí podařit,
že? to se může zleknout. no vůbec, no já si vzpomenu, že to vůbec
byl člověk tak vodvážnej,

JV: hm

JC: že, ale to toho, já sem byla po válce v tom Jinošově u Náměště
nad Oslavou, a tak v tom šestačtyřicátým tam přišel doktor Beneš
((Edvard Beneš)), prezident,

JV: hm

JC: to mám taky hezký vzpomínky. von tohle, teď sme vo něm četli,
právě my v těch, v středu v těch klubech, jo, tak vona mně dala,
vona musela vodjet, ta paní Střechová, tak mně dala, že to nevíme vo
prezidentech, a tam vo něm hezky, voni vo něm už moc škaredě mluví
sem tam vo tom Benešovi ((Edvard Beneš)). ale já si ho pamatuju
z toho Náměště ((Náměšť nad Oslavou)), von už byl vetchej takovej,
von už byl nemocnej pak hodně, ale tam, a vona mu, a voni ti skauti
pekli jablíčka,

JV: hm

JC: hruštičky, a vona mu říkala, podívej se Edoušku ((Edvard
Beneš)), vem si tu hruštičku. to si tak vzpomínám. no a tančili sme
tam, ňákou besedu, před ním. a tak to, to mám taky hezký vzpomínky,
no.

JV: vzpomněla byste si, jaké byly rozdíly v těch kinech, které ste
navštěvovala? v interiéru, v ee...

JC: no tak ty, to vlastně, to nebylo nějaký to. to bylo...

JV: mezi tím Sokolem a Orlem ((Kino Sokol v Líšni a Kino Orel)) byly
ňáké rozdíly větší?

JC: ta vorlovna ((Kino Orel)) myslím byla lepší, no. jako lepší
sedadla, ta sokolovna ((Kino Sokol v Líšni)) byla taková, no tak
tam, tak pak když byl ples, tak to voni vyklidili, no a ples, plesy
byly až po válce vlastně. no, to nebyly ňáký veliký takový ňáký. ta
skala ((Scala)) byla pěkná, to jo,

JV: hm

JC: ta Alfa byla víc taková ee těsně, nebo tak, těsnější,

JV: hm

JC: ale, ale nevím ještě ňák, jo? ale...

JV: ee vzpomenula byste si, z čeho se skládal program projekce?
jestli em tam byla přestávka například mezi filmem a ňákým
předfilmem?

JC: no bývaly ty týdeníky.

JV: týdeníky.

JC: a můj manžel, ten miloval týdeník, ten když sme měli přijít
pozdě, tak hrozně toho litoval, protože ten týdeník to, a pak ještě
bývaly, nebo kratičký filmy, a to [všecko se pak]

JV: [a reklama?]

JC: no reklama byla pak, byla už nějaká, ale to jako děcko, to
nevim.

JV: a přestávka teda byla třeba?

JC: přestávka já myslím že né. ani né. to nevim, to teda bych vám,
to neřekla, ale...

JV: a bavilo vás to třeba? ste říkala, že manžela to zajímalo, ty
týdeníky hodně, tak...

JC: jó, no tak to jó, já vím, že jednou sme šli pozdě, a vona mu
ňáká babka v Líšni povídá, to sme byli v Líšni, ale už to bylo po
válce, a von teprv je, teprv je týdeník. a von mně povídá, já na to
hlavně se těším. to von mně povídal.

JV: hm a vy ste se třeba taky těšila? nebo vám...

JC: a tak to bylo, to nebylo nezajímavý, no, tam se vždycky něco
dozvědělo, že? no já si myslím, že ten ee že to škoda, jestli dneska
už ta mládež nemá na výběr takový ňáký ty filmy...

JV: byla ste někdy přítomna promítání filmu v domácnosti? že měl
někdo třeba, otec vašich ee někoho z vašich přátel doma promítačku?

JC: ne.

JV: ne.

JC: to sme neměli. my sme byli tak jako...

JV: ee jak na vás zapůsobily ty změny, které nastaly po roce třicet
devět? za protektorátu, zavedením protektorátních předpisů? ee
cítila ste to nějak os- dotýkalo se vás to nebo, ee jak vlastně ste
se v té době ee cítila?

JC: ee no tak tu tu hajdrichiádu ((heydrichiáda)) sem těžko
prožívala, to sem měla strach, že budeme všichni jako mrtví,

JV: hm

JC: nebo něco, to mně bylo těch šestnáct, jo, to bylo dvaačtyřicet?

JV: hm

JC: dvaačtyřicet. ty Lidice, já nevim, já sem si myslela, že to
jako, tak zas všecko sme neprožili tak zle, jo? protože sme možná to
velký nebezpečí ani tak netušili. nebo, nebo sme byli tak jako,
[tak]

JV: [takže] váš život za té války byl poměrně normální? zas tak nic
zásadního se třeba nezměnilo?

JC: no tak ee vám to říkám, z toho mýho příbuzenstva nikdo zavřenej
nebyl, jo?

JV: hm

JC: ale byli třeba, byl ten náš strýc Frantík byl velikej komunista,
a von, když byla ta stávka tady v Oslavanech, ne Oslavany, Zbýšov
Rosice,

JV: hm

JC: tak voni ty děti dávali do rodin, jo? tak aby jako, že měli
hroznou bídu, jo?

JV: hm

JC: tak to já vám nev- to sem mohla chodit do třetí třídy. tak kolik
to bylo. to, to byla určitě ňáká krize a to jestli to byl
dvaatřicátej nebo tak ňák, tak voni vzali ňákou Vlastičku Brázdovu,
a vona spala u toho stréca Frantika, ale k nám chodila na jídlo a
naša, moja maminka, to byla sestra, a říká, náš Frantik, ten je
chytrej, ten je chytrej, von si veme tu, ale krmit teda musíme my,
ale ne, nevyčítala to nějak a to, že tam bydlela. nebo von měl ňáký
letáky, tak to donesl k sv- to ještě žila babička, tak na půdu
k babičce, ani doma si je nenechal, tak takle sem něco jako, jo, ale
ee no říkám vám, asi je to mládí takový sobecký nebo něco, to velký
nebezpečí, a jistě i v těch, v té válce taky už ukazovali i v těch
týdeníkách, ty Němce a to všecko, ale pak se ňák věřilo, taky, nebo
ten rozhlas sme vůbec neposlouchali cizí, protože jestli sme to
buďto nechytli, nebo vám říkám, maminka ta měla chuděra ta byla
sedřená, děda šel do hospody, toho zajímaly karty, tak aby někdo
poslouchal třeba Londýn, a měl ňáký kvůli tomu nesnáze, tak to, to
ani nemám zaznamenaný, protože,

JV: hm

JC: no a tak, to se pak věřilo, teď tam, vlastně bylo hodně, nad,
vlastně nad Líšní je pak Horákov, Mokrá, to sou ty lesy, a tam ee
v noci už jezd- bylo slyšet už cizí letadla, a voni tam jako
posílali ty balíčky těm partyzánům a toto, to sme zaznamenali, jo, a
tam to bylo aj slyšet, ty letadla a to.

JV: takže ňák ste se jako [tak moc nebáli.]

JC: [ale tak nějak,] tak nějak to, ale pak ti chlapci vodešli, tak
jako z té party, tak vodešli jeden do Vídně, jeden tam do Králik a
to, tak byli nasazení a to,

JV: nuceně?

JC: ale tak se to všecko, jestli to mládí to umí nějak strávit lepší
než ti staří, tak tak nějak...

JV: vědělo se o ňákých kinech, že byla německá nebo naopak česká?
že tam chodí spíš Němci nebo Češi? věděla ste?

JC: no tam, tam nebylo tam nebylo moc Němců v Líšni, ale stavěla se
tam německá škola,

JV: hm

JC: ale to pak shodou okolností sem s tím stavitelem, s tím panem
Řezankou byla zaměstnaná u toho investora, a von říkal, ta bude, ta
ne- tu nikdo nezbourá, ta byla tak festovně stavěná, protože my sme
ju stavěli tak dlouho, jo, aby jako, tak to to byla něme- a tam, tam
nebylo moc ňák Němců nebo, nebo tak nebo sme měli ty svoje zájmy a
ňák se vo to člověk nestaral.

JV: vy ste to už, vy ste to už říkala na začátku ee do toho kina ste
nepřestala třeba chodit než, než před válkou, ta frekvence byla tak
asi stejná, jednou týdně dá se říct? i za té války?

JC: no to sme chodili, a pak po té válce, to že sme s manželem
chodili, no tak to sme taky vlastně do toho kina chodili, no.

JV: ten výběr filmů, ten se asi taky zase nezměnil za té války,
jelikož ste chodila pořád ee většinou buď do Sokola nebo do Orla
((Kino Sokol v Líšni a Kino Orel)),

JC: no jo.

JV: a pak když ste si vybírali...

JC: no takže sme mohli jako třeba jít v neděli a pak i v pondělí
třeba. třeba v neděli na sokolovnu ((Kino Sokol v Líšni)),
v pondělí, to vím, že v pondělí, to sem taky jednou byla myslím.

JV: ee vzpomněla byste si, jak se třeba diváci za protektorátu
chovali při filmových projekcích? jestli třeba někteří hlučili, nebo
naopak tleskali, smáli se.

JC: to sem, tleskat sem v životě v kině nezažila.

JV: ne.

JC: to jak teď třeba čtu, že to mělo ee jako tohle, odezvu, tak to,
to ne, to se tak...

JV: vzpomněla byste si, že třeba někdo ee při filmu hajloval? když
se třeba na plátně objevil Hitler ((Adolf Hitler)),

JC: ne

JV: tak někteří ze strachu se přidali k [Němcům.]

JC: [ne, to ne.] to, nebo sem se nedívala, nevim, to mě ne to,

JV: nevšimla ste si.

JC: myslím, že tam jich bylo málo, to si vzpomínám že tam jich bylo
málo, taky se k Němcům dali někeří,

JV: Češi?

JC: tak je vodsoudili, ale něco tak jako, jako mezi sebou je
odsoudili, že šli k těm Němcům, ale tak nějak, nevím, tak se tak
jaksi, tak to tak všechno uteklo ((směje se)) že tak nějak to né,
to, no.

JV: takže když ste se dívala na nějaký ten německý propagandistický
týdeník, tak ste [nějak to moc neřešila.]

JC: [no tak ee my možná] z té rodiny sem byla tak vychovaná, že ti
Němci nemůžou vyhrát, jo?

JV: aha, tomu ste věřila.

JC: tomu se tak věřilo, jo?

JV: že to nakonec dopadne všechno dobře.

JC: třeba to, ten Stalin, to bylo, to byla osobnost, to vůbec nikdo
nevěřil, že von tam nechal postřílet těch důstoj- to se neví, buďto
se to nevědělo, nebo ee říkám vám, tak ten otec můj ee na ňákej
vliv, tak jak třeba čtete knihy a ten, nejvíc na mě zapůsobil můj
otec, to nemůžu říct, protože von byl, von byl nadřenej, brzo ráno
vstával, pak si trochu zdříml po vobědě když přišli, a pak šel do té
hospody. no a pak zase brzo ráno vstával a to, takže...

JV: takže [on se ( )]

JC: [tak ňák sme se,] ale přitom sme se všeci, tak se mluvilo pak
třeba, a že nemůžou vyhrát, to se tak věřilo, já si nepamatuju, že
by, až bude po válce no tak, pak ta válka, ta fronta to tam šlo, to
jako sme zažili, aj i to bom- aj tohle, a tak než se to zas všecko
urovnalo, že.

JV: vzpomněla byste si na první návštěvy kina po konci války? a na
tu atmosféru, která byla? bylo to něčím specifické, ňáká velká
euforie mezi diváky,

JC: no, vzpomenu si právě na té orlovně ((Kino Orel)) pak byla
taková jako estráda. a to se, to ještě byla válka,

JV: hm

JC: a už se tam byly ňáký ty písničky, to si to taky, a já nevím,
proč to bylo na vorlovně ((Kino Orel)) nebo kdo to pořádal, ale už
v takový, že už bude po válce, jo? že už, už je to tady.

JV: už to bylo asi na jaře ee čtyřicet pět.

JC: ano, ano, čtyřicet pět. tak to sem, a to na té orlovně ((Kino
Orel)) se vlastně nic nekonávalo, žádný divadla, jenom to kino tam
bývalo, jo?

JV: hm

JC: a pak to tam, pak tam byla najednou ňáká estráda, že tam
účinkovala ta Miluška Králová ((Milena Králová)), ta si pak vzala
jednoho toho syna belkrediho ((Belcredi)), co ho tady nechali,

JV: hm

JC: ten chudák byl pak ee aj von pak brzo umřel, aj ho zavřeli, já
nevím, voni všeci pak utekli, jo? jestli po tom únoru nebo tak, a...

JV: ee tak estráda, jak ste říkala, tak ta byla jenom jedna nebo
jich bylo [třeba více.]

JC: [jedna.]

JV: jenom jedna.

JC: to bylo před, a to už sme všeci věděli, že už ně- že už bude
Německo pryč,

JV: hm

JC: a nebáli se nějak, jo? to mně to tak přišlo teda.

JV: vzpomněla byste si, jak třeba dlouho to bylo před koncem té
války?

JC: no tak to bylo v květnu, tak to mohlo být někdy duben, březen
duben,

JV: jo

JC: tak nějak, už těsně.

JV: hm

JC: ale eště, [eště]

JV: [a byli] tady ještě Němci, jako vojska? vojáci?

JC: tak v Líšni nebyli.

JV: nebyli.

JC: né, né

JV: ale v Brně třeba.

JC: v Brně no tak, já vám já vám teda...

JV: tam pravděpodobně byli, že jo, protože tak vlastně ta okupace em
[nebo ( ) bylo jako v dubnu.]

JC: [já si vzpomínám, já] sem přijela do teho zaměstnání, do toho
Černovickýho nádraží, šla pěšky, po té Křenové přes most přes
Svitavu,

JV: hm

JC: a ee pak sem šla do práce, pak zahókala kukačka nebo co to bylo,
to Vídeň nějak, ta brzo upozorňovala, že letí ty letadla, a babka
tam z té ulice proti, to je já nevim která, no proti tomu (helpru),
to bylo jak sou teďka papírny tam byly. tak ta už šla si s tím ee
měla židličku a ta už šla do krytu. a to už sme věděli, že bude,

JV: nálet.

JC: že bude nálet,

JV: hm

JC: no tak byl škaredej toho dvacátýho listopadu čtyřicet čtyři, to
si pamatuju, ale tak ňák ty Němce, no Němce si pamatuju, že bylo
takový předjaří, ten sníh s vodou, na motorkách přijeli, a to
ukazovali aj v televizi.

JV: čtyřicet pět myslíte?

JC: třicet

JV: třicet devět, jo.

JC: třicet devět. patnáctýho [března.]

JV: [já sem nevěděl] jaký rok myslíte.

JC: no tak to, ale říkám vám, no tak to ty děcka, no, asi to
nebezpečí sme tak zlý neviděli, nebo, nebo necítili, přece jenom to
stáří, a pak až máte, tak už, to víc sem měla strach, když manžel
byl na tej, na tej, na tom Slánci ((Slanec)) na ty Košice, když byla
ta padesát šest, ta revoluce, tak jednou ňákej voják, tam na Palacké
((Palackého třída)) sme bydleli, že, tak hledal něco, tak sem měla
za to, že mi de oznámit, že je třeba mrtvej. to sem měla hroznej
strach, no.

JV: já bych vám tady předložil teď seznam filmů, a právě bych ee
právě by mě zajímalo, jestli vám, jestli si na ty filmy jednak teda
pamatujete, že ste na nich byla třeba v kině přímo, a pak jestli
s nimi třeba máte spojenou ňákou vzpomínku em třeba s kým ste ten
film viděla, nebo jak na vás zapůsobil, jestli se vám líbil. a jedná
se teda o vzpomínku na sledování do toho roku čtyřicet pět, už teda
nemyslíme tím reprízy v televizi.

JC: jo jo jo.

JV: to původní sledování. případně jestli ste ňáký film viděla
víckrát, tak co to pro vás znamenalo. ee je to tak, že vlastně tohle
už sou dvacátá léta, tady je to jako od nejstarších [po nejnovější,]

JC: [tak to si nevzpomínám.]

JV: takže to je rok asi tak dvacet šest, to vám byl třeba [<tak rok,
jo>]

JC: [to, to jo, to]

JV: tady už je ten rok třicet dva, to sem si poznačil,

JC: jo

JV: protože to vám už bylo teda [šest let, že jo,]

JC: [ten, jo,] ten polní maršálek ((C. a k. polní maršálek)) to sem
viděla, To neznáte Hadimršku,

JV: kdyžtak si to můžete u toho udělat čárku třeba jestli,

JC: toho sem viděla, jo. toto nevim, ten ten taky sem myslím viděla,
šest žen ((Šest žen Jindřicha VIII.)) to ne. tu matu hari ((Mata
Hari)) no to nevim. toto jo, to sme chodili. to taky, to taky, toto
jo, to taky dost často hráli, to bylo hezký, to byly ty písničky.

JV: takže ste toho viděla hodně.

JC: ten taky, toto toto pak nějak sme nedokončili, jo, to sem s tou,
dobrodružství ((Dobrodružství barona Prášila)), jo, to sme taky,
Tanečnice jo, to sem myslím viděla, to byla glázro- Glázrová ((Marie
Glázrová)). toho Bobíka ((Neviděli jste Bobíka?)) jo, tu Sobotu
((Sobota)), Její oběť, to nevim.

JV: no, takže tady z těch filmů, které ste si zaznačila ee ňáký,
ňáký zážitek máte s nimi spojený? něco, něco, nemusíte se vyjádřit
ke každému,

JC: ((směje se))

JV: spíš mě jenom zajímá, jestli opravdu jeden, nebo ňáký z těch
filmů, který ste si teď jako ee [zaznačila]

JC: [no to sem,] třeba ta Vídeňská krev měla krásný melodie, no že
sme ten konec neviděli. pak sme,

JV: neviděla ste konec?

JC: voni, voni nám vypli proud, nebo měli, už, už houkali nebo něco,

JV: hm

JC: to sme neviděli. toho Bobíka ((Neviděli jste Bobíka?)) to taky,
to nevím. Sobota, to ta Sobota už byla ke konci války.

JV: hm

JC: ta byla, to byly ty děvčata jako v tom, obchodním domě mám dojem
nebo něco. to byla Sněhurka ((Sněhurka a sedm trpaslíků)), to bylo,
to bylo hezký. Svět patří nám, to byl ten, Voskovec ((Jiří
Voskovec)) s Werichem ((Jan Werich)), že?

JV: hm

JC: Zlatá Kateřina, nevim. Pobočník Jeho Výsosti,

JV: ňáký silný zážitek třeba? máte s tím spojený?

JC: toto, ty, tady tohle,

JV: nějaký výrazný.

JC: ti dycky, ňáký kalhoty šili, ten, <tím parním válcem si žehlili
kalhoty.>

JV: myslíte Svět patří nám.

JC: já nevim, v kerým to bylo, ale to tam,

JV: ale myslíte Wericha ((Jan Werich)) ee [s Voskovcem ((Jiří
Voskovec))]

JC: [jo jo, s Voskovcem ((Jiří Voskovec)),] no. Hadimršku ((To
neznáte Hadimršku)), děvčata ((Tři děvčátka pokračují)). no, Kouzlo
valčíku, to nevim. dvě srdce ((Dvě srdce ve tříčtvrtečním taktu)),
ty pražské švad- ((Pražské švadlenky)) to nevim, to si tak
nepamatuju.

JV: a vzpomněla byste si třeba, s kým ste ty filmy viděla? jestli to
bylo s tou vaši partou,

JC: no toto už, to už možná bylo. to bylo tak, to už bylo tak s tou
partou, no.

JV: myslíte,

JC: to už sou starší.

JV: myslíte ty filmy od ee už tu Sněhurku ((Sněhurka a sedm
trpaslíků)), od té Sněhurky [dál.]

JC: [no, no.]

JV: Ducháček ((Ducháček to zařídí)),

JC: to zařídí, no,

JV: U pokladny stál,

JC: jo jo jo.

JV: To byl český muzikant,

JC: tři [děvčátka pokračují ((Tři děvčátka pokračují)),]

JV: [Roztomilý člověk,] víděňská [krev,] ((Vídeňská krev))

JC: [to nevim,] to nevim. Město ztracených, to taky mně nic neřiká.
to toho ten jo, ten baron Prášil ((Dobrodružství barona Prášila)),
to sme něco viděli,

JV: hm Tanečnice,

JC: to mám dojem myslim byla Glázrová ((Marie Glázrová)), to
Tanečnice.

JV: hm neviděli ste Bobíka ((Neviděli jste Bobíka?)),

JC: jo, to

JV: a Sobotu ((Sobota)).

JC: no to už se teď jako trochu plete, že, to už jako, teď dávali
tak si to člověk poplete, že to vlastně dávali už teď v televizi to
vopakujou, jo, toho Bobíka ((Neviděli jste Bobíka?)), že?

JV: a vzpomněla byste si, jestli třeba tyhle filmy už ste viděla
v Brně, nebo ještě ee v Líšni.

JC: to To byl český muzikant, no já nevim kdy ten film byl. nebyl už
po válce? ne to ještě byl Kolberář ((Otomar Korbelář)) mladej, že?
tak v té Líšni ještě to bylo.

JV: hm

JC: to vám říkám, že to sme viděli v tom Brně málo, my sme tam tak,
byl takovej výlet pro nás no, ale tak ňák sme měli ty kina doma, no
tak sme nepotřebovali do toho Brna, že?

JV: některé ee tady z těch filmů sou vaše oblíbené? třeba máte ráda
doteď?

JC: no tak na toho Buriana ((Vlasta Burian)) se dívám, no, tak zase
už taky,

JV: Ducháček to zařídí, je [to váš oblíbený film?]

JC: [jó, to je ten,] to je takový, ještě tam hrál takovej herec, já
nevim, jak von se menoval ten pak už moc nehrál, U pokladny stál,
tak to sou takový legrácky, jako von,

JV: hm

JC: to tak, to To byl český muzikant, to byly, to byly pěkný
písničky, to bylo hezký, no. Roztomilý člověk, ten taky byl, ten
Oldřich Nový dobrej, a ty Muži nestárnou, to byl hezkej film, no, to
jako, ta vo tom vykládá, vzpomíná na to, ta Zita Kabátová, vona už
teda je v té nemocnici, ale pořád teda jako eště [hezky mluví.]

JV: [vzpo- vzpomněla] byste si, co se vám na tom filmu líbilo, proč
byl hezký.

JC: ten Muži nestárnou?

JV: hm

JC: no tak to bylo, tak to bylo takový zajímavý, že to bylo,

JV: můžu vám dolít ještě?

JC: ne ne, děkuju. ten ee, ten, že von vlastně <všecky tři generace
vystřídal, že?>

JV: hm

JC: ten Pivec ((Jan Pivec)), no, jo, to byla, ta písnička byla hezká
a pak ta, pak tak poslední byla ta Jarmila Smejkalová, že, a Zita
Kabátová, no tak, to si, to už tak jako, někerý ty filmy jak voni je
vopakujou, tak to člověk si všecko domyslí, že ale, ale to byl
pěknej film ty Muži nestárnou, no.

JV: dobře, tak já bych vám asi poděkoval, ještě bych se vás zeptal,
jestli vás třeba ještě něco napadlo, co byste chtěla k tomu našemu
tématu dodat, něco co vás napadlo a nezaznělo to tady,

JC: no tak ee...

JV: o čem sme nemluvili,

JC: no tak musím, musím jako říct, že ee už si moje děti už tolik
chodily do kina, už asi tolik nechodily jak já v tom mládí, jo?

JV: hm

JC: ale bylo to taky tím, že my sme, vono nebylo co, jo? to nebylo
kam jít. a já myslím, že tak ee že ten člověk potřebuje nejenom tu,
tak já sem ráda pracovala, já sem, si nevzpomínám, že bych, bych
byla určitě nešťastná, kdybych dneska nemohla najít práci, a to si
vůbec nedovedu představit, jo, jak co se dneska děje. ale ee takže
mě to tak všecko jaksi, tak ne, že by formoval člověku ten život,
ale určitě měl ten film vliv [na to, na to vyrůstání,]

JV: [takže byl pro vás určitě důležitý.]

JC: a když to bylo jako pěkný třeba, eště si pamatuju, to je taky
tam vo tom, jak my sme pak tam tak vo těch filmech mluvili asi ee to
byl ňákej buďto rakouskej nebo německej, von byl, vona jako za mýho
mládí mět dítě za svobodna, to bylo něco hroznýho, jo? to dneska
vůbec už si nikdo tak ani nic z toho nedělá, ani třeba to
příbuzenstvo, jo, ale třeba vedle mé manželové maminky je hrob, kde
vona si vzala život, že měla mět dítě, a to je ňákejch řekněme třeba
čtyřicet třicet let, a takže ee to byl takovej film, von ju vyhnal,
a bylo to někde v horách, jako možná Rakousko a pak na Štědrej den
von ju zas ten tatínek přijímal. já nevím, jak se ten film menoval,
to to si nevzpomenu.

JV: nevim. tak to na vás zapůsobilo?

JC: jo, no tak takový jo, nebo ty ty Umlčené rty, že vona vlastně to
dítě vidí, svý, už se jí zase měla ňákou buďto příhodu, že se jí ta
paměť vrátila, a teď vona si bere bohatého, a tak nechce se přiznat,
že je matka, tak to sme prožívali, to se plakalo [v kinech.]

JV: [takže ty, ty] jakoby ženská témata, rodina, mateřství, [děti,
tak to na vás hodně působilo.]

JC: [nó, no tak to jó, jistě.] a to, tohle, no a teď ee...

JV: a to ste chodila na tyhle filmy s vostatními dívkami, nebo i s
chlapci.

JC: no tak to už sme pak chodili taky s tej, to jak sme chodili do
tej měšťanky, tak už sme měli ty kamarádšofty, že, tak to sme
chodili, ale...

JV: mně de vo to, jestli ste se třeba přátelila více ee s holkama,
nebo i s klukama.

JC: no, to na to, do toho Dělnickýho domu, tam sme chodili už i
s klukama, to už sme tak byli spárovaní někeří, a to, no tak to se
šlo, to se chodilo do toho, odpoledne do toho lesa a večer se šlo do
kina, to byly takový jako programy, že, protože nic jinýho se jako
nedalo dělat, že. ale tak člověku se dneska to zdá, že to třeba
dlouho trvalo, ale von ten život tak uběhl, ((směje se)) že to
všecko uteklo jak voda, no. a vy to zpracováváte jako, jakej ten
film...

JV: no, myslíte tady ten výzkum náš?

JC. jo.

JV: tak ten vlastně probíhá tím způsobem, že my ee děláme rozhovory
s pamětníky, pak se ty rozhovory přepisují, a je to uchováváno tady
na katedře jednak v té písemné podobě, ve formě toho přepisu, a pak
samozřejmě ještě na těch záznamových médiích, kde je ten rozhovor
uložen. a pak se to bude zanášet do databáze, která ee která ee
vlastně propojí tyhle ostatní výzkumné projekty, protože podobné
projekty probíhají třeba i ee v západních zemích, v Holandsku ee a
dále. takže pak z toho bude vlastně taková databáze velká, přístupná
různým badatelům, kteří už až budou mít svůj ňáký vlastní projekt
výzkumný, tak právě budou čerpat tyto informace. a ještě se plánuje
že výde, že výde sborník, který bude mapovat, bude mapovat vlastně
tento, tento náš projekt. tady ten základní výzkum, který teď
děláme. takže tam pravděpodobně budou použity taky třeba ňáké části
rozhovoru.

JC: no voni maj strach, že to, že ten film třeba už přestane lidi
bavit, ne? není to taky tím?

JV. no já myslím že ne, spíš tady ten projekt je proto, že vlastně
to, co se dělá teď, se nikdy neďálo, a vždycky ten výzkum se
zaměřoval ee zaměřoval jiným směrem, ty dějiny filmu se braly jako
dějiny ee dějiny národních kinematografií, a ten pohled na ty
lokální dějiny ee na dějiny filmů a vlastně chození do kina, na ty
praktiky ee volnočasové aktivity, které sou spojené s ňákým
konkrétním prostorem ee v tomto případě s městem Brnem, ne ne
celkem, jako s Českou republikou, tady nikdy dělané nebyly, takže
vlastně tohle je takový jakoby ee úzce zaměřený historický výzkum.

JC: no voni, voni teda, já né že bych ee chtěla ty mladý režiséry,
ale voni třeba řeknou, že chtějí si udělat film, aby jemu se líbil,
ale von nebere ohled, že se třeba nebudou líbit tomu obecenstvu, to
mně vadí, jo? přece von musí vědět ee a voni musí vědět, kerej film
se líbil a kerej ne.

konec rozhovoru